Právě jsme příjemně relaxovali v Tomášově velké rohové vaně (takovejhle luxus má doma samotnej chlap, to je přímo sprostý vůči nám, holkám), on mi hladil můj čerstvě červený zadeček po předchozím výprasku klepačkou na koberce a já se přitom ještě vydýchávala z milování, které pak následovalo. To bylo tak:
Čekala jsem na Tomáše v jeho bytě, jako obvykle mu přežehlila košile a když jsem ukládala žehlící prkno do komory, spadla na mě ta klepačka, která byla zavěšená u stropu. Dřív jsem si jí nevšimla, ale teď mě zaujala, pamatovala jsem si podobnou ze svého dětství, z dob, které jsem trávila u dědy a babičky na jejich chaloupce. Jednou jsem pozorovala dědu, jak s viditelnou nechutí mlátí do koberce, jak mu přikázala babička, protože měla přijet „návštěva z Prahy“ = naši! Babička se přišla podívat, jestli to děda dělá pořádně a když viděla jeho kyselý ksicht, rozesmála se „Jo, kdybys měl tu klepačku použít na nějaký hezký ženský zadek, to by se ti líbilo víc, viď?“. Děda se hned přestal mračit a trošku se zasnil „Nojo, to už je dávno, naposled s ní, mimo tebe, dostávala Marie. A pěkně u toho vždycky vřískala“ odpověděl jí a už se usmíval. Nepozorovaně jsem proběhla do chalupy a utíkala do své podkrovní světničky. Marie, to musí být máma! To jsem nevěděla, že taky dostávala na zadek, nikdy mi to neřekla. Ale nějak jsem se později nedostala k tomu to s mámou probrat. Teď jsem tedy držela ten zvláštní nástroj v ruce a musím říct, že se mi líbil. Zkusila jsem se s ním párkrát plácnout přes zadek a docela to štípalo, ale příjemně. Tak jsem ji vzala a pověsila na věšák do předsíně tak, aby si jí pán domu všiml hned po příchodu. Pak jsem si vzala jednu z těch jeho erotických knížek a zkusila, jak jsem na tom s angličtinou po několika společných lekcích. Sice to byla pořád dřina, ale přece jen jsem už obsahu rozuměla víc a zbytek si domýšlela. No a zároveň si silně rozšiřovala slovní zásobu o množství výrazů pro jednotlivé, většinou pod oblečením přísně skryté, části lidského těla. Tomáš konečně dorazil (měli jsme jít na večeři ven), všiml si nejen klepačky, ale i knížky, kterou jsem měla v ruce a když mě políbil na přivítanou, zeptal se rovnou, jestli jsem takovou klepačkou někdy dostala. Ujistila jsem ho, že ne, že jsme ji ani neměli doma, ale pověděla jsem mu tu, zasutou v paměti, příhodu z dětství. Tomáš se na mě kouknul, usmál se a prohlásil, že jak mě zná, tak jsem ji nedala do předsíně jen tak, ať tedy vysypu, co jsem zase provedla a on zváží, jestli to stojí za výprask a jak velký. Rozhodla jsem se, že nebudu nic vymýšlet (i když hříšků by se asi našlo vždycky dost) a na rovinu mu řekla, že bych prostě jen chtěla vyzkoušet, jaké to s ní je. Mlčky přikývl, sundal si kabát a sako a pak mi nařídil, ať se komplet svlíknu! Nenapadlo mně, co tím myslí, (přece chci tou klepačkou dostat jen na zadek, ne?) a koukala jsem asi dost pitomě, protože se usmál a řekl mi jen, že zaprvé má rád, když mu dělám striptýz a zadruhé bych si zmačkala ty hezké šaty, které jsem si na dnešní večer vzala (Nojo, tak jsem mu to zase zbaštila, no… ). Udělala jsem tedy tomu svému chlapovi docela hezké představení, pěkně pomaloučku, pustila jsem si k tomu vhodnou muziku, prostě, když mě tak pochválil, tak ať si trošku užije. On mě pak objal, vzal do ruku tu klepačku a odvedl nás obě do ložnice, kde narovnal doprostřed postele všechny své polštáře a já už věděla, co mám dělat. Hezky jsem se na ně uvelebila tak, aby byla moje prdelka co nejvíc vyšpulená, trošku roztáhla nohy, jak si to přál, a čekala. V skrytu duše jsem doufala, že to bude fakt jen na zkoušku, ale protože jsem občas pěkné číslo a věděla jsem, že mám u něj několik vroubků, jistá jsem si nebyla. Můj okáč ale nezklamal, zkusmo švihl klepačkou do vzduchu, aby si vyzkoušel ten správný pohyb a sílu a pak přilítla první rána. Byla celkem lehká, ale štíplo to pěkně, až jsem vypískla překvapením. Docela mě pobavil, když prohlásil, že je to exekuce na přání, takže si budu nejen rány počítat, ale hezky mu za každou poděkuju a požádám o další. A on mě bude vyplácet tak dlouho, dokud budu sama žádat (ten pacholek dobře ví, že jsem dost umanutá a že radši slíznu víc ran, než by mi vysázel on sám, jenom abych nepřiznala, že jsem, nedej bože, srab!). No a tak mě začal systematicky, pomalu a celkem lehce vyplácet. Musím přiznat, že se mi to líbilo. To štípání bylo docela příjemné, trošku připomínalo mou oblíbenou metličku, taky zasahovala větší část zadku při každém úderu a postupně se mi teplo zezadu přesouvalo i dopředu, já prostě začala být vzrušená. Tomáš teď trochu přitlačil, ale moje prdelka už byla zahřátá a vůbec mi to nevadilo, tak jsem spokojeně počítala a pronášela ty věty, které bych za normálních okolností odmítala vyslovit, protože by mi připadaly ponižující. Takhle to bylo vtipné a vzhledem k tomu, že jsem byla já tím, kdo rozhodne, kdy bude konec, vzala jsem tuhle výzvu vážně a snažila se si tu bolest užít co nejvíc. A počítat jsem nakonec nepřestala z důvodu, že už bych víc ran nevydržela, ale prostě proto, že jsem se hrozně chtěla pomilovat! Rychle jsem Tomášovi stáhla kalhoty, položila ho na záda do postele a protože se mu předchozí zábava zjevně také líbila a nebylo nutné jeho vzrušení vylepšovat, nasedla na něj a vydala se na dlouhou projížďku na koníčku. No a teď jsme tedy v té jeho hříšně pohodlné vaně a já jsem stále ještě vzrušená. Tak jsem vzala jeho ruku a přiložila ji do svého klína, on už chlapec bude vědět, co má dál dělat. A on mě nezklamal a hezky věděl… Když jsem se znovu udělala, stočila jsem se mu v té teplé vodě do klína, jen trošku, trošilinku, jsem mu tam zavrtěla zadečkem a pocítila jsem, že je po klidu. Hezky jsem si toho jeho kámoše vzala do ruky, pohrála si s ním chvíli a pak ho vzala do pusy a dělala mu dobře až do konce. Pak jsme se, jen v županech, přesunuli do obýváku, nalili si vínečko a já jsem prohlásila, že se mi nikam ven nechce, že bych radši zůstala tady a že bychom si mohli zahrát hru, která mě lákala už delší dobu – napsat společně povídku o našich tajných fantaziích, kdy začne psát jeden a druhý se ve chvíli, kdy už tuší, kam ta story asi povede, přidá a začne v ní pokračovat s tím, že ji dokonce může zkusit dovést třeba někam úplně nebo částečně jinam než autor zamýšlel. Tomášovi se to docela zalíbilo, ale prohlásil, že má hlad jak vlk (po tom našem mazlení vyhládlo i mně, došlo mi) a že skočí koupit něco k jídle a pití, já že můžu začít, protože mám určitě něco připraveného. Zapnul mi počítač, hodil na sebe nějaké oblečení a vyrazil. No a já začala psát.
Pospíchal jsem domů, kde měla čekat Markétka a měli jsme se jít navečeřet do mé oblíbené vinárny. Chvíli jsem se zdržel, byl to klasický „den blbec“ a mně došlo, že jsem celý den nejedl a že mám hrozný hlad. Jen jsem otevřel dveře, všiml jsem si své přítelkyně ve velice vkusných šatech, jak si čte na pohovce a zároveň jsem periferně zahlédl na šatníkové stěně předmět, který tam normálně nebývá. Podíval jsem se pořádně a zjistil, že je to moje klepačka na koberce, dárek od jedné z mých ex přítelkyň, která byla ochotná, alespoň po nějakou dobu, mi občas dát na zadek. Tenhle nástroj mi dala jednou k svátku a párkrát ho na mě i použila, jí se to ale líbilo podstatně méně než mně a tak postupně zůstával v komoře a v nečinnosti. S Markétou jsem ho nějak nikdy nevyndal a nepoužil, připadal mi poněkud zastaralý a obával jsem se, že by se mi děvenka mohla vysmát. Teď ale bylo zřejmé, že ji klepačka zaujala a v očích jsem jí zahlédl tu její vášnivou touhu po poznání. Tak jsem ji lehce vyzpovídal a rychle zjistil, že se mi naskýtá krásná příležitost držet v ruce (pro tento účel) klepačku poprvé sám. Ten nápad mě doslova nadchl, na hlad jsem si už ani nevzpomněl a ještě jsem si dopřál hezkou show v podobě Markétčina striptýzu na mé výslovné přání. Měla na sobě přiléhavé černé šaty, ve kterých krásně vynikala její zadnička ve stylu Jennifer Lopez, černé punčochy bez podvazků (občas si je kvůli mně na sebe vezme, ví, že se mi moc líbí, ale na dlouhé chození a sezení prý nic moc, říká), černou push-upku a ty tříčtvrteční kalhotky, prostě v mých očích to byla nádherná kolekce, včetně obsahu. No a za tohle krásné představení si moje holčička zasloužila vděk. Vzal jsem tedy z věšáku tu klepačku, Markétu nasměroval do ložnice tak, jak ji Pán bůh stvořil, připravil jí na posteli ideální pódium a kochal se pohledem na tu krásnou připravenou a rozechvělou zadničku. Pak jsem se rozhodl, že když si takhle otevřeně o ten „výprask na zkoušku“ řekla, nechám výjimečně jeho délku a intenzitu výhradně na ní. Docela ji to překvapilo, ale snad pochopila, oč mi jde, protože souhlasně přikývla, přestože tohle jindy neděláme. Zkusil jsem přiložit klepačku k její zadničce, zjistil, že ji pokryje celou a tak jí ještě požádal, ať dá nohy víc od sebe, protože se nemusí bát, že bych mohl zasáhnout její choulostivé místečko a protože je na ni takhle moc hezký pohled. Zasmála se, vyhověla mi a já ji začal zlehka vyplácet, střídavě zleva, zezadu i zprava. Její dohodnuté „počet ran, děkuji pane, můžu dostat ještě?“ se mi opravdu líbilo a na Markétce bylo vidět, že je ráda, že si konec může určit sama. Příjemně se u té výplaty kroutila, prohýbala a vzdychala, byl jsem zvědav, jestli se nám holčička takhle dokonce neudělá, protože pohled to byl náramný. Trochu jsem přitlačil, ona svou řeč zkrátila na „počet ran, ANO, ještě prosím) a viditelně stále neměla dost. Teď už na polštářích viditelně masturbovala a po chvilce si dala ruku pod sebe a začala si dělat ještě větší potěšení než dosud. Když se rozhodla skončit, nevím, jestli si vůbec uvědomovala, že jich dostala celých pětasedmdesát! Odložil jsem nástroj, který už teď zůstane v ložnici napořád, obejmul svou krásku a políbil a chtěl jsem se k ní stulit na postel. Místo toho ale její ruce vystřelily k mým kalhotám, rychle je rozepnuly a stáhly a než jsem se nadál, ležel jsem na zádech a mé pohlaví bylo pro ni slušně připraveno. Rychle si s ním ještě rukou pohrála a pak už na mě nasedla a pustila se do cvalu, který za chvíli přešel v trysk. Při tom se mi upřeně dívala do očí a měla v nich tolik něhy, až mi to bylo trochu nepříjemné. Potom se otočila, ukázala mi svou červenou zadničku s tím, že jí mohu ještě klidně rukou naplácat a pokračovala ve své jízdě. Pleskal jsem ji spíš symbolicky, ale to ona asi právě potřebovala, protože se za chvíli začala tak kroutit, že jsem do ní vystřelil vše, co ve mně bylo a ona naštěstí vyvrcholila také. Matně jsem si uvědomil, že to bylo poprvé, kdy se nám podařilo udělat se najednou! Pak už jsme leželi v objetí, hladili se a líbali a já čekal, až se zklidní. Potom jsme se naložili do vany, chvíli relaxovali, ještě si ve vodě znovu pohráli (ta holka se mnou dělá vážně divy) a mně došlo, že mám už vážně hrozný hlad a žízeň. Otevřel jsem krásně vychlazené suché bílé, napili jsme se a příjemně unaveni natáhli na kanape a já uvítal, když Markétka prohlásila, že se jí nechce ven, ať zůstaneme doma a zahrajeme si na společné psaní povídky o našich fantaziích. Nápad to byl docela zajímavý, ale hlad se ozval znovu. Tak jsem jí oznámil, že jdu rychle něco k jídlu koupit, vrátím se za chvíli, ať začne psát. Bylo mi totiž jasné, že tenhle nápad měla už nějaký čas v té své hezounké hlavičce, takže bude vědět, jak začít. Když jsem se vrátil s pikantními kuřecími křidélky, Markéta byla zcela zabraná do psaní, tak jsem jí začal číst přes rameno a přitom do sebe soukal ty kuřecí dobroty. No a tady ta její fantazie začíná:
Pomocná ruka
Pozdní středověk, královské město na křižovatce kupeckých cest.
Jsem mladá holka, sirotek, nemám příbuzné ani stálou práci, blíží se zima a musím se tedy živit jako děvka, abych si ušetřila nějaké peníze. Slíbila jsem si, že toho nechám hned, jak seženu nějaké místo na bydlení, trochu slušného oblečení a práci, jsem ochotná dělat snad cokoliv, ale nikdo o mě nemá zájem, tedy kromě mužských, ale těm jde všem jen o jedno, tak ať za to aspoň zaplatí. Panna tedy nejsem už dlouho a měla jsem to štěstí, že mě svedl mladý pán, který se mnou napoprvé zacházel jemně a později mi ukázal dost kouzel lásky, takže jsem těmhle hrátkám dost pozitivně naladěna, teď si ale vybírat nemůžu. Ze dvou posledních míst mě vyhodily paní domu, protože jejich manželé zjistili, že se mnou je v posteli mnohem větší zábava (což byla pravda) a paničky nás vždycky načapaly. Jinou práci se mi nepodařilo sehnat, tak se teď nabízím chlapům. Vím, že občas musím pěkně zatnout zuby, ale aspoň se najím. Nemazlí se se mnou ani trošku, prostě si zaplatili a ty holka buď ráda, že ti nakonec ještě nezakroutí krkem a neseberou těch pár drobných, co ti předtím dali. Dneska mám ale celej den pech, napřed mi dva chlapi udělali to nejhorší, co můžou dva mužský jedný ženský udělat, přitom byli špinaví, prostě hrůza, a nakonec mě jeden podržel a druhej mi vzal nejen svý peníze, ale i ty další, co jsem si tvrdě vydělala předtím, a teď mě ještě chytil biřic, kterýho ti dva syčáci na mě poslali. Biřic mě vede do šatlavy a už cestou mi barvitě líčí, jak mě místní kat zmrská. Vím o co jde, jedna ženská mi to vyprávěla a ukázala mi taky svý rozšvihaný záda. Dostala padesát ran metlou, což je normální počet pro děvku a ještě mohla bejt ráda, že to schytala v šatlavě a ne veřejně. Takhle ji aspoň lidi neznali a ona mohla ve svý pochybný živnosti pokračovat. Mám pěkně nahnáno. Nejen, že budu pár dní vyřízená, ale ty rozšvihaný záda mě posunou do kategorie těch nejlevnějších prostitutek, to je mi jasný. A co se mnou bude pak? Musím zkusit toho kata nějak zlomit, slíbím mu, že mu to udělám, jako žádná jiná, třeba to pomůže, ale jistá si nejsem. Takových jako já už měl v ruce spousty, asi si dělám jen plachý naděje. Biřic mě předává jednomu z katových pacholků a za chvíli přichází sám kat. Je to už chlap v letech, urostlý (ten bude mít asi pádnou ruku) a docela pohledný, musím přiznat. Bere do ruky provaz, přikáže mi, ať se svlíknu, a přivazuje mi ruce ke sloupu. Stačím si ještě všimnout, že vedle mně stojí vědro a v něm různě velké metly a lískovky, na zdi visí karabáče a jiné biče, na další předměty se už radši nedívám. Co mě teď asi čeká?
Markéta dopsala, uvolnila Tomášovi místo u počítače a vrhla se na kuřátko s poznámkou, že teď se teprve ukáže, jakej on vlastně je nebo není saďour. Ten dočetl její úvod, zamyslel se a začal psát dál:
Jsem kat a téhle práci se věnuji už dlouho, možná až příliš dlouho. Nevybral jsem si ji, ale zdědil po svém otci. Za tu dobu prošlo mýma rukama hodně lidí, dozvěděl jsem se tu hodně příběhů a naučil jsem se poznávat lidi i za tu krátkou dobu, co jsem je tu viděl. A už dávno jsem omezil svou činnost pouze na vyplácení ženských, o zbytek se starají mí pomocníci, kterým platím víc než je obvyklé. Mučení, věšení , výprasky chlapům atd., to pro mě už vážně není, teoreticky bych musel provést pouze stětí mečem, ale to se týká jen panstva a to si vždy najde nějakého zastánce, takže z exekuce nakonec pokaždé sejde. Ale ne, že bych neměl dost práce, v dnešní době uvolněných mravů je pořád dost holek a ženských, kterým musím domlouvat prostřednictvím jejich zadnic. Dneska jsem měl za sebou už dva vyřízené případy, když mi přivedli tuhle mladičkou děvku a já jsem neměl nijak zvlášť dobrou náladu. Ta první byla kuchařka, která kradla ve velkém panstvu jídlo. Tohle obvinění bylo dost časté a v mnoha případech mi připadalo jen jako zástupný problém toho, že se kuchařinka prostě pánům až moc líbila a jejich ženy to nebyly ochotné přijmout, tak ji nařkly z krádeží. V tomhle případě ale, bez ohledu na to, že se vystrašená žena hned přiznala, mi bylo od prvního pohledu jasné, že obvinění je oprávněné. Její postava jasně naznačovala, že na porce, které denně zkonzumuje, jí její příděly stačit nemohou. S čistým svědomím jsem ji tedy nechal přivázat na trestnou lavici, vyhrnul jí sukni, vzal krátký bičík zvaný „kančík“ a udělal jí na té široké zadnici pětadvacet jelit, na kterých si teď nějaký čas moc neposedí. Vzhledem k tomu, jak u toho ječela a prosila, jsem dospěl k názoru, že kdyby dostala nařezáno dřív, mohly se její problémy vyléčit už dávno. To ale není můj problém, že? Druhý případ byl opačný. Mladá záletná panička starého muže. Ten stařec mohl čekat, co mu bude jeho mladičká hezká manželka se zapálenými lýtky vyvádět, ale pýcha zvítězila a on si ji, přes varování přátel, vzal. Já jsem tu mladou ženu měl čest vyplácet už potřetí. Rozhorlený manžel mi ji vždy přivedl s tím, že ji musím přísně potrestat, ale než jsem se k tomu dostal, přiběhl znovu, dal mi další peníze a požádal, aby to bylo jen „jako“, hlavně, abych jí prý neublížil. Musel jsem tedy vzít tu nejtenčí lískovku a symbolicky vyplatit ženskou, která se u toho smála, děkovala mi za příjemnou masáž a slibovala mi, že mi tu svou pěknou zadničku zase brzy předvede. Prostě divadélko, nic víc a efekt také žádný.
Teď mě ale čekala děvka a jejich trestání bylo něco jiného, to se předstírat nedalo a nebyl ani důvod. Já vím, že ne všechny jsou stejné (a taky jsem k nim vždy přistupoval různě), ale zmrskat prostitutku bylo mou povinností a já v podstatě své povinnosti plním tak, jak zákon káže. Byla to hezká holka a zjevně se touhle činností nezabývala dlouho, ještě to na ní nebylo vidět. Zeptal jsem se jí přímo, proč dělá to, co dělá a vysvětlil jí, jaký trest ji očekává. Začala mi tichým hláskem vyprávět svůj životní příběh a já jí věřil. Potom mi nabídla své tělo a když jsem odmítl, začala plakat, že jinou možnost k přežití nemá a že teď půjde až na dno lidské společnosti, protože holka s rozšvihanými zády je jasná každému. Jak má téhle profese nechat, když si nic neušetří? Bylo mi jí vážně líto, ale nevěděl jsem, jak jí mám pomoci. Nakonec jsem se rozhodl, že když už ji musím potrestat, udělám to alespoň snesitelnější formou, dostane jenom přes zadek a budu ji trochu šetřit. Nařídil jsem jí tedy, ať tu svou zlobivou zadnici pořádně vystrčí, jinak že naše úmluva přestává platit, vzal tu nejmenší metlu a začal jí prokrvovat ty pěkné zadní tvářičky. Holka zjistila, že tohle tedy opravdu přežije bez úhony, usmála se na mě a když jsem jí pošeptal, že má křičet (kdyby někdo náhodou poslouchal), předvedla mi takový koncert, až mně zaléhaly uši. Říká se, že zrovna takhle dokážou ženské předstírat milostné vzrušení a já tomu věřím, jsou to od přírody komediantky a dobře vědí, co se nám, mužským, líbí. Vysázel jsem jí tedy těch povinných 50 ran, pohladil jí zadničku, která dopadla dobře a odvázal ji. A pak jsem jí, trochu stydlivě, podal nějaké peníze, aby se mohla najíst a sehnat si pořádnou práci. Než se oblékla, ještě jednou mi nabídla odměnu v naturáliích, teď už z vděčnosti. Docela jsem na ni dostal chuť, jsem už několik let vdovec, ale nakonec jsem to, s díky, abych ji neurazil, odmítl, protože to sice zjevně myslela upřímně, ale já nechtěl žádné milodary. Jenom jsem jí pohrozil, ať ji tu hned tak nevidím znovu, protože to by už dopadla podstatně hůř. Holka smutně přikývla, pak mi k mému překvapení vlepila pusu a už utíkala pryč.
Tomáš dopsal a vstal od počítače, Markéta se pustila do čtení, střídavě se u toho mračila a usmívala a pak to, co právě stvořil, začala komentovat: „To je typický pro vás, chlapy, tlustá kuchařka dostane bez milosti nářez jak hrom a mladá holka jen jako, ještě ji ponoukáš, aby vřískala, protože jinak by asi ani nešpitla. Fajn, neměla to holka lehký, ale takový život v tý době asi nebyl výjimečný. Kdyby se měl takhle kat chovat ke každé ženské, která se mu líbila, skutečných trestů by asi bylo podstatně míň. Jo a mimochodem, hezky sis vybral specializaci, chlapům dávat na prdel, to se ti nelíbí, viď, to tě neláká? No, ale aspoň, že ses neukázal jako sadista, já jsem přece jen měla o tu svou hrdinku starost, když jsi popsal toho kata jako takovýho pedanta“. Chvilku přemýšlela, jak pokračovat, a pak začala psát:
Utíkala jsem, až se za mnou prášilo a zastavila se až v nejbližší hospodě, kde jsem si dopřála teplou polívku s chlebem a trochu vína. Pořád mi ale ještě zbylo, z jeho neuvěřitelného daru, dost peněz, abych si zkusila najít nějaký nocleh a případně i práci. Když jsem se najedla a popíjela ze džbánku, znovu se mi v hlavě promítal ten „výprask“, ze kterého jsem měla takovou hrůzu. Po městě se o našem katovi vypráví, že není bezcitný, ale že je přísný a máloco ho obměkčí, já jsem teda měla fakt štěstí. Když jsem se mu nabídla poprvé, bylo to čistě ze zištných důvodů, ale potom, co mi nasekal jen na oko, jsem se mu vážně chtěla odvděčit a jiná forma vděku mě nenapadla. Přitom jsem si dobře všimla, že na chvíli zaváhal, než mě (nesmírně slušně) odmítl. Přemýšlela jsem dál, lehce se vrtěla na lavici a pociťovala příjemné mravenčení na své prdelce. Na zadek jsem dostala už mockrát, ale to většinou hrozně bolelo a ještě se k tomu přidával pocit křivdy, protože to skoro pokaždý nebylo právem, tohle ale bylo něco jinýho, takhle mě naposledy vyplácela maminka, když jsem si to zasloužila, ale ona, ve své dobrotě, mi nechtěla ublížit. Jak mi ta moje máma chybí!
Dumala jsem dál a zkusila se v hospodě pozeptat po možnosti noclehu a práce. Jenže hned jsem na sobě pocítila ruce hospodského, kterej mi nabídl rychlou lásku ve stodole a pak ať rychle zmizím, než se to jeho žena dozví. O to jsem zájem neměla, takových bylo dost. Obešla jsem ještě několik řemeslníků a obchodníků, ale výsledek byl stejný, do postele jo a pak padej. V lepším případě ještě nějaký návrh na krátkodobou práci (asi nejlíp v předklonu a s vyhrnutou sukní, ušklíbla jsem se), ale pořád nic, co by vypadalo na normální práci. Nakonec jsem už byla unavená natolik, že jsem přijala nabídku na přespání ve stodole s troškou jídla za „ruční práci“. Ten chlap u toho tak funěl, až se mi zvedal žaludek, ale nakonec to netrvalo tak dlouho a pak mi opravdu přinesl kus chleba se sýrem a nechal mě přespat ve stodole na slámě. Druhý den jsem dopadla skoro stejně a musela jsem i utratit část peněz, které jsem dostala, abych měla kde přespat. Tady prostě nemám šanci na přežití, docházelo mi a už jsem byla přesvědčená, že budu muset z tohohle města vypadnout. Nakonec jsem přežila třetí noc načerno pod nějakým přístřeškem s tím, že jsem hned ráno musela vypadnout a zkusila jsem to znovu, naposledy. Výsledek byl nakonec ten, že jsem se nabídla slušně vypadajícímu chlapovi a ten na mě rovnou zavolal biřice. Ten mě teď znovu vede do šatlavy, kde jsem byla už předevčírem a co mě tam čeká, si dovedu představit. Shovívavost teda určitě ne, přestože mi byl ten chlap katovská zatím docela příznivě nakloněn.
Markéta dopsala, napila se vína a počkala, až si Tomáš přečte její novou část. Ten se jen pousmál – „samé výmluvy, že se Ti (tedy JÍ) ta role nakonec líbí?“. „Ty jsi nějak moc chytrej“ odpověděla mu Markéta, „ mě teď víc zajímá, jak se zachová ten kat napodruhé. A mimochodem, nemůžeš říct, že by se ta holka nesnažila, víš?“ Tomáš jen pokýval hlavou a tiše řekl „Asi jí dám ještě jednu šanci, ale na zadek tentokrát dostane už víc, pravidla jsou pravidla. Tentokrát jí asi nebudu muset radit, aby vřískala“. Markéta se na něj zkoumavě podívala a pak řekla: „Jen to, prosím tě, nepřežeň, aspoň ať je to jen na zadek! Protože bychom to povídání třeba mohli později poslat na Aryonův blog, čteme ho přece oba a tam patří hlavně výprasky na zadek.“ Tomáš přikývl, pak si sedl k počítači a začal psát:
Když mi tu holku přivedli po třech dnech znovu, už jsem se vážně rozzlobil. „Dal jsem Ti šanci i peníze, a Ty jsi prostě jen děvka, nic jinýho, takže s Tebou jsem už skoncoval. Svléknout a na lavici!“ přikázal jsem jí a ona mi se slzami v očích rychle popsala, co za poslední tři dny prožila. „Přísahám, že jsem se s nikým za tu dobu nevyspala, jen jsem to jednomu udělala rukou, když už nebylo vyhnutí“ dodala ještě a sklopila hlavu. „Já fakticky nevím, co mám dělat. Přemejšlela jsem o tom a jediné, co mě napadá, je odejít z tohohle prokletého města, kde nikoho nezajímá nic jiného než to, co mám mezi nohama. Zklamala jsem Vás asi, ale jinou cestu jsem nenašla, asi musím opravdu zůstat jen tou opovrhovanou děvkou! A teď mě můžete podle libosti seřezat, mně už je všecko jedno“, vyhrkla, shodila ze sebe šata a lehla si na lavici. „A bijte mě pořádně, jsem přece jen děvka a nic jinýho si nezasloužím!“ Musím přiznat, že mi ta její řeč trochu vyrazila dech, čekal jsem, že se mi zase bude nabízet, vymýšlet si různé výmluvy, ale tohle znělo tak upřímně a hlavně ty její oči, ty nelhaly. Co teď? Musím jí nařezat, s tím se nedá nic dělat, ale v každém případě dostane zase jen na zadek a uvidím, jak se bude chovat. „Nebudu Tě švihat přes záda, jak bych měl, ale jen přes zadek a dokonce Tě ani nepřivážu. Jestli si ale budeš zadek zakrývat rukama, nebo se budeš snažit z lavice uhnout, dostaneš to, co jsi měla dostat už minule. Záleží jen na Tobě!“ řekl jsem jí a všiml si, jak se na lavici třese strachy. Vzal jsem jednu z lískovek, takovou středně silnou, a párkrát s ní švihnul do vzduchu. Tahle jí sice nepotěší, ale kůže by měla zůstat neporušená a jelita po pár dnech zmizí. Pak jsem se rozpřáhl a na její zadnici dopadla první rána. Holka jen sykla, ale ani se nehnula, tak jsem pokračoval dál a vysázel jí pětadvacet na tu její hezkou holou prdelku. Ke konci už vzlykala, ale nekřičela ani neprosila o slitování, všiml jsem si, že má zaťaté pěsti a asi i zuby, protože se ozývalo jen pravidelné syknutí. Už mi jí bylo docela líto, ale můj (někdy asi až přehnaný) smysl pro povinnost mě nutil ten trest dokončit. Přešel jsem tedy alespoň na druhou stranu (konec lískovky vždycky nadělá nejvíc paseku) a těch druhých pětadvacet jí vysázel zprava. Holka už se na lavici kroutila jak psí víno, ale neuhnula, nepoprosila, ať přestanu, držela se. Když jsem skončil a pomohl jí vstát, konečně se rozbrečela tak, že nebyla k utišení. Objal jsem ji, pohladil po vlasech a pak jsem jí, bez toho, že bych to měl nějak promyšlené dopředu, nabídl, ať jde se mnou, že by mohla pomoct mé staré hospodyni. Pohlédla na mě těma hezkýma očima, teď plnýma slz, a jenom se tiše zeptala, jestli bude mít i jiné povinnosti? Ujistil jsem ji, že ne, tak ať se rychle oblékne, než si to rozmyslím, a pak jsme vyrazili k mému domu.
Tomáš dopsal a obrátil se na Markétu „Doufám, že jsi spokojená, zachoval jsem se jako absolutní gentleman, tedy v rámci možností“. Ta si jen v klidu pročetla jeho text a pak spustila: „ Tak zaprvé, moc ti nevěřím, že jsi takovej dobrodinec a neslibuješ si toho víc od mladé a krásné holky, o které navíc víš, že je v posteli setsakra dobrá a která nemá proti hrám lásky v podstatě žádné výhrady. Zadruhé, komu by vadilo, kdyby dostala třeba jenom těch pětadvacet, proč jsi musel bejt takovej pedant a vysázet jí celejch padesát? A za třetí, proč bych tě měla chválit za to, že minimálně hodláš nahradit starou hospodyni za mladou a hezkou? Moc si fandíš a jseš moc samolibej, kamaráde!“. Tomášovi přelétl přes obličej náznak zamračení, ale pak se trochu začervenal a přiznal, že na tom asi něco bude, ale že si to ani neuvědomil. Markéta ho chvíli s úsměvem na rtech pozorovala, nechala ho trochu podusit a pak začala psát dál:
Během toho vejprasku na lavici jsem se snažila moc nekřičet, ale měla jsem co dělat, abych to vydržela, tentokrát mě fakticky nešetřil. Ale nezlobila jsem se na něj, taková prostě byla tehdy pravidla hry a on dělal jenom to, co musel. Občas jsem se na něj, přes svá kukadla plná slz, podívala a všimla jsem si, že je sám ze svého počínání smutný a to mi dodalo sílu. Když mi pak pomohl, abych se postavila na nohy a objal mě, teprve mi došlo, že už můj trest skončil, a když mi pak tichým hlasem řekl, že nemohl jednat jinak, ale že jsem byla moc statečná, já se zhroutila do jeho náruče a bulela jak malá holka.A když mi pak nabídl, že bych mohla pomáhat jeho hospodyni, musela jsem si to nechat zopakovat, protože jsem takovému štěstí nemohla uvěřit. Hloupě jsem se zeptala, jaké budu mít další povinnosti, a tím ho, zjevně, přivedla docela do rozpaků. Ujistil mě, že žádné, ale trošku se přitom začervenal. Já mu to nevyčítala ani trochu, že se mu líbím (to holka s mýma zkušenostma pozná snadno) jsem si všimla hned a byla bych přikývla vlastně na cokoli a třeba i tady v šatlavě, ale on mi jen řekl, ať se rychle obleču a pak jsme už byli na cestě k němu domů.
Doma (to je tak krásné slovo – DOMA) nás přivítala jeho hospodyně Anežka, která u něj pracovala už dlouhá léta. Přímá a otevřená žena se rovnou zeptala, co budu mít na práci (asi si myslela, že jen zahřívat pánovu postel) a s radostí uvítala, že budu k ruce hlavně jí. Pak jí pán přikázal, ať mě pořádně vydrhne (což vzápětí provedla a nijak mě nešetřila) a dá mi nějaké oblečení, ukáže mi mou postel (jak dlouho už to je, kdy jsem naposled spala ve skutečné posteli?) a dá mi najíst. Od zítřka mi pak má ukázat, co bych měla dělat. Rozloučil se se mnou, dodal, že doufá, že ho nezklamu, požádal Anežku o něco k jídlu a pití a odešel.
Anežka se se mnou moc nepárala. Zjistila rychle, že toho moc neumím a tak jsem se i několikrát denně ocitla na jejích kolenou, sukni vyhrnutou a už jsem cítila na zadnici její vařečku, která byla vždycky po ruce. Snažila jsem se sice dělat všechno, co mi přikázala, ale byla jsem fakticky nešikovná, hodně věcí jsem rozbila, pokazila, udělala při vší snaze špatně, takže jsem se jí vůbec nedivila. Ale vyplácela mě jen trochu, vždycky k tomu pronesla, že takhle si zapamatuju všechno, co mi říká a radí, nejlíp. Pána jsem moc neviděla, uklízela jsem po domě a dělala i na zahrádce, připravovala s Anežkou večeři, ale setkala jsem se s ním až v neděli, kdy byl celý den doma. Během oběda mě zavolal a zeptal se mně, jak se mi u něj líbí. Řekla jsem mu popravdě, že moc, že takhle dobře jsem se necítila od doby, kdy umřeli mí rodiče a když mi prozradil, že ví od Anežky, že občas dostávám vařečkou, se smíchem jsem ho ujistila, že mám hospodyni ráda a že dostávám právem, za nešikovnost se prostě platí. A že bych nic nenamítala ani kdyby mi nasekal on, kdyby tedy měl důvod. Pán jen pokýval hlavou a propustil mě. Pořád jsem čekala, že se o mě bude víc zajímat, ale nedělo se nic. Potom jednoho dne přišla Anežka s tím, že její dcera onemocněla a ona se musí postarat o vnoučata. Pán jí dal volno do doby, než se tam situace zlepší a domácnost teda budu mít teď na starosti já. Pohrozila mi ještě, že jestli si pán bude stěžovat, tak že to od ní po návratu pěkně schytám (pohrozila mi přitom svou nepostradatelnou vařečkou), pak si to rozmyslela a poslala mě do zahrady ať vyrobím metlu a připravím ji pánovi, kdybych si zasloužila dostat od něj hned, když něco provedu (ten nápad se mi docela zalíbil), a pak už se vydala na cestu. Dům byl teď jenom můj. Měla jsem klíče od všech místností a tak jsem se vydala na průzkum. Ne, že bych chtěla něco ukrást, to ani náhodou, ale byla jsem prostě jen zvědavá holka. Prošla jsem si celý dům, objevila v jeho ložnici, o kterou se starala dosud jen Anežka, docela zajímavé věci, o kterých ale musím napřed trochu popřemýšlet, a pak jsem se rozhodla, že teď pánovi ukážu svůj vděk, zaslouží si to za to, jak se ke mně chová. No a na druhou stranu mě začíná trochu svědit zadek (i předek), jsem holt mladá zdravá holka a potřebovala bych občas i trochu zábavy!
„Tak a teď se ukaž“ zvedla se Markéta ze židle u počítače, „nahrála jsem Ti na smeč a jsem docela zvědavá, jak to ten Tvůj „gentleman“ zvládne“. Nalila si víno a s úsměvem sledovala, jak si čte její poslední pasáž. „Ale nejvíc jsem zvědavá, jestli uhádneš, co našla v té ložnici a co má ta malá mrška za lubem.“ „No, pár nápadů bych měl, ale rozhodl jsem se pro ten, který mě napadl první“ odpověděl jí Tomáš a začal psát:
Jak Anežka odjela, začaly se v domě dít divné věci. Napřed jsem to přisoudil náhodě nebo nervozitě nové hospodyně, ale jejich četnost se zvyšovala a já začal mít podezření, že to není jen tak. Jinak dobře připravené jídlo bylo někdy moc slané a někdy vůbec, někdy moc studené nebo zase horké, občas neustlaná postel, hromada smetí zapomenutá v domě, k tomu často nepřítomný pohled té holky, s tím jsem prostě musel něco udělat. Když mi dokonce osolila kafe, kterého jsem vypil dost velký doušek, zavolal jsem ji, vzal do ruky metlu, kterou tam sama v den Anežčina odjezdu připravila (prý jí to hospodyně poručila?) a přísným hlasem jí poručil, ať mi okamžitě sdělí, co se s ní děje, jinak dostane pořádný nářez. Holka se na mě nasupeně podívala a mlčela. „Tak bude to?“ houkl jsem na ni, ale pořád nic. Tak jsem si ji přehnul přes svou levou nohu, vyhrnul jí sukni a začal ji tou JEJÍ metličkou vyplácet, ne moc silně, ale tak, aby to pocítila. „Až se uráčíš začít se mnou mluvit, tak přestanu, dřív ne!“ oznámil jsem jí a pokračoval ve švihání přes tu její prdelku, která už byla pěkně růžová. Holčina se začínala trochu kroutit, ale já mám dost zkušeností s takovými neposedy a pevně jsem ji držel svou levačkou. Přitom jsem ale začal mít pocit, že se kroutí jen jakoby se mi to mělo líbit, dokonce ten svůj zadek vystrkovala víc. Ona prostě chtěla, abych jí nasekal, došlo mi, ale dělal jsem jakoby nic a jen si dával pozor, aby metla štípala, ale moc nebolela. A holka dál mlčela a držela, tak jsem musel přidat. Ještě jich pár schytala než se rozhodla otevřít pusu. „Už dost, prosím, já Vám všechno řeknu“ vypadlo z ní, já ji ještě třikrát silněji (pro výstrahu) švihnul a pak jsem ji pustil a otočil k sobě. Posadil jsem si ji na kolena (trochu u toho sykla) a ona konečně spustila. Zatímco při výprasku ani nepípla, teď začala natahovat a překotně ze sebe vysypala vše, co ji tak trápilo:
Že je mi sice neskonale vděčná za to, jak jsem se o ni postaral, přestože jsem věděl, čím se dřív živila, ale že se celý den v domě cítí hrozně opuštěná (ven chodí akorát občas nakoupit) a já si jí v podstatě nevšímám ani když se vrátím.
Že je mladá a plná sil, touhy i vášně a já o ni nemám viditelně zájem, že si napřed myslela, že už moje mužská míza vyschla, ale pak si, při převlékání mé postele, nemohla nevšimnout těch typických skvrn (musel jsem se začervenat), a ona by se mi ráda odvděčila za mou péči tak, jak to jen zkušená žena dokáže.
Že ale já asi dávám přednost těm paničkám, které se mi dostanou do ruky a se kterýma si asi užívám, protože to jsou „ctihodné“ manželky a dcery a ne jen děvky jako ona.
Že při úklidu mého pokoje objevila v truhle ty kožené nástroje, zabalené do prádla asi mé bývalé ženy a že sice moc nechápe, že mi nestačí vyplácení ženských během dne, ale pokud je to tak a mně chybí to, že jsem byl zvyklý i doma pravidelně vyplácet svou ženu, je ochotna si nechat nasekat na holou, kdykoli budu mít takovou potřebu.
A že by byla moc ráda, kdybych jí řekl, co se mi líbí a co mám rád a ona by se maximálně vynasnažila mi vyhovět, protože je mně nejen vděčná, ale má mě skutečně ráda a přitom opravdu netuší, co bych si nejvíc přál. Dostatečnou odměnou by jí bylo vidět mě občas spokojeného a veselého, nejen stále zasmušilého a málomluvného, jako teď.
Chvíli jsem se jí díval do těch hezkých hlubokých očí a viděl v nich většinu toho, o čem teď mluvila – něhu a oddanost, vášeň, žárlivost, lítost… - musel jsem jí chtě nechtě odpovědět a chtěl jsem odpovědět po pravdě, nedokázal jsem se jí ale při tom dál dívat do očí. Opatrně jsem si ji tedy položil přes kolena, začal hladit a rukou pleskat po zadničce a do toho jí tichým hlasem vysvětloval svou pozici. Jak se mi líbí od našeho prvního „setkání“, ale jak si uvědomuji, že jsem starý a nechci, aby si při případném vztahu se mnou připadala zase jako ta, teď už naštěstí jen bývalá, děvka, která mi svým tělem splácí mou nabídku, jak se mi o ní v noci zdá a proto ty „mokré sny“ a proto ten okázalý nezájem z mojí strany, jak rád bych se s ní alespoň občas v posteli potěšil a jak je mi podstatně bližší než všechny ty falešné paničky, se kterýma se občas setkávám. A co se týče té mé odhalené skrýše (párkrát jsem ji silněji plácl za zvědavost, ale vlastně jsem se vůbec nezlobil, naopak jsem byl rád, že moje tajemství odhalila sama), skutečně nemám touhu vyplácet ženská pozadí i doma (tedy, pokud to není nutné, což u ní asi občas bude!!!), mám toho za celý den dost a přiznávám, že někdy je to nuda a jen povinnost, ale jindy příjemná práce a občas i vzrušující zábava, ale moje touha je přesně opačná a moje manželka ji brzy odhalila a pravidelně uspokojovala – vyplácela mě těmi nástroji, které v té truhle viděla. Prostě jsem, jaký jsem a od smrti mé ženy mi tohle i ženské objetí moc schází. Ještě jednou jsem ji pohladil po zadničce a poprosil ji, aby mi přinesla džbán vína a šla spát, potřebuji teď být sám.
Tomáš dopsal a trochu nejistě se podíval na Markétu: „Tak tohle už se zase nebude spoustě Aryonových čtenářů líbit, obávám se“. Ta pozorně četla novou část povídky a jen mu naznačila, ať chvíli počká, že ještě není u konce. Potom se na něj pousmála a prohlásila „No hezky se nám panáček rozpovídal, teda rozepsal, některé ty argumenty mě ani nenapadly. Ale s tím tajemstvím jsi to uhádl, ať si případní čtenáři myslí, co chtějí, my to prostě vedeme sem. A to jsem to ještě nedokončila!“ prohlásila rezolutně a začala psát dál.
Je pravda, že jsem ho k tomu výprasku vyhecovala, ale už jsem vážně nevěděla, co mám jinýho dělat. Když pak ze mně vypadlo všechno, co se mi honilo hlavou, trochu jsem se lekla, že se rozzlobí a vyžene mě. On mě ale docela překvapil svou upřímnou zpovědí, to pro něj muselo být hodně těžké, takže jsem beze slova respektovala jeho požadavek, ať vypadnu, dneska už bychom asi dál mluvit nemohli ani jeden. Šla jsem si tedy lehnout, nalila si taky pohár vína (to mi snad odpustí) a hlavou mi znovu prolétala ta naše nepřímá vyznání. Musela jsem si pogratulovat k tomu, že jsem si tenhle rozhovor vlastně vynutila (i za cenu toho výprasku – ale lehkého, ten mi nevadil), a možná, že mi i on za to bude vděčný. Teď tedy víme oba, na čem jsme, a dopadlo to nad očekávání dobře! Jeho přání dostat občas na zadek mě překvapilo ne proto, že bych tuhle potřebu ještě neznala (takových chlapů už jsem zažila dost), ale u něj bych ji nečekala. Jenže, vždyť je to nakonec úplně logický, je to přímá reakce na to, co přes den musí dělat a ta změna je pro něj asi moc potřebná a důležitá. A já to udělám moc ráda, protože se mi to zalíbilo od té doby, kdy mě o to požádal první chlápek a kdy mi to vážně vyrazilo dech (napřed jsem si totiž myslela, že jsem se přeslechla a že chce on nařezat mně) . Zítra je sobota, on se vrátí domů dřív a tak jsem vymyslela docela slušný plán. Ráno vyrazila na trh, nakoupila všechno pro jeho nejoblíbenější jídlo, nechala poslat domů pár lahví dobrého víno a nakonec ještě nakoupila hříšně drahý, ale nádherně vonící mejdlo (snad mi to projde, utratila jsem víc, než jsem měla v úmyslu). Připravila jsem jídlo, svátečně vyzdobila stůl, ohřála si vodu a v díži se pečlivě umyla tím příjemným mýdlíčkem, oblékla si čisté prádlo a šaty a připravila další vodu na ohřátí. Když pán domu přišel, zeptala jsem se ho, jestli nemá moc velký hlad, že bych mu napřed připravila horkou koupel. Rozpačitě se na mě podíval a pak přikývl. Přesunula jsem díži do jeho pokoje, nanosila do ní teplou vodu, připravila mýdlo a osušky a pak jsem pro něj došla. Pil červené víno, nabídl mi taky pohár, napili jsme se a já mu pak připomněla, že mu ta voda vystydne. Šla jsem si svlíknout ty své nejlepší šaty, nechala si na sobě jen svou nejkratší košilku (jako, abych si je nezmáčela) a pak zaklepala na dveře a nabídla se, že mu pomůžu s mytím. A on se sice trošku začervenal (páni, v jeho věku), ale pak mlčky přikývl. Důkladně jsem mu umyla jeho stále ještě bohatou hřívu, pak ho požádala ať si stoupne a moc pečlivě ho umyla vepředu i vzadu. Vlastně jsem ho viděla nahého poprvé a tak jsem musela uznat, že na svůj věk vůbec nevypadá špatně. Bříško už mu sice narostlo (ale to je u chlapů normální, to mi nijak nevadí), ale ruce, nohy, záda i zadek má pořád ještě pevné a pěkné. No a když jsem si ho tak pěkně připravila (nezapomněla jsem si při tom jeho mytí pořádně pocákat svou košilku vepředu i vzadu tak, aby bylo v náznaku vidět všechno to zajímavé, co skrývá), všimla jsem si hned, že je už lehce vzrušený. Klekla jsem si tedy před něj, vzala si jeho mužskou chloubu do pusy (takhle krásně mi ještě nevoněl žádnej chlap), začala mu dělat dobře a přitom ho lehce pleskala přes jeho mokrou zadnici. A jemu se to moc líbilo. Zavřel oči, lehce se chvěl a jen zašeptal, ať nepřestávám. Jenže já jsem neměla v úmyslu, aby mi takhle hned skončil a zvadl. Tak jsem přestala, vzala ho za ruku, odvedla k posteli, kam jsem rozložila ty jeho schované nástroje, vybídla ho ať si vybere svůj nejoblíbenější, a když mi ho podal, na oko přísně mu nařídila, ať si lehne na břicho, že bude potrestán za to, že si mě doteďka nevšímal a taky za to, jak vyplácí třeba i nevinný ženský (i když uznávám, že jen dělá svou práci)! Dlouho se na mě díval, z jeho hezkých očí zářil vděk a radost, kterou jsem v nich zatím neviděla, a pak poslušně zaujal nařízenou pozici. Já si zatím zvědavě prohlížela ten předmět, který mi podal. Byl to široký řemen s dřevěným držadlem, dlouhý asi půl metru a docela těžký. „Tím to teda bude bolet, musím začít lehčími údery“ odhadovala jsem ten nástroj a pak se ho zeptala, kolik ran si myslí, že zaslouží dostat? Odpověděl mi bez váhání, že 2 x pětadvacet a pak se uvidí, já přikývla a rozpřáhla se. Zjevně jsem trošku podcenila váhu toho řemenu, protože se ozvala rána jak hrom a na jeho zadku se objevil rudý pruh. Můj pán stačil jen vyheknout a už mu na zadnici přistála další, tentokrát už ale lehčí rána. A tímhle stylem jsem ve svém trestání pokračovala celou první sérii. „Teda, musím říct, že tohle je o moc příjemnější než kdybych měla na té posteli ležet já“ problesklo mi hlavou a já se musela držet, abych nevyprskla smíchy. Přešla jsem na druhou stranu postele a začala mu sázet na, teď už hezky červenou, prdel tu druhou část jeho trestu. Začal se trochu pohybovat a kroutit, ale ne do stran, on v podstatě přirážel! „Tak takhle ne, to si necháme na později a chci bejt u toho“ rozhodla jsem se a rychle mu vysázela zbytek ran. Pak jsem si rychle stáhla tu mokrou košilku, překulila ho na záda, oznámila mu, že přichází poslední část jeho trestu, vyšvihla se na něj a vyrazila tryskem na svém koníčku vpřed. Jak jsem na něm hopsala, bylo mi jasné, že ten jeho, všemi barvami rozkvetlý, zadek musí dostávat pěkně zabrat. Fakt to byl další výprask a bez námahy, to si musím pamatovat! Pak jsem si na něco vzpomněla a vypálila na něj ještě: „A příště si připravím pár čerstvých kopřiv. Už chápu, proč mi Anežka přísně zakázala, abych je v rohu zahrady vytrhala!“. On se jen pousmál a přikývl, pak ale dodal „Určitě je příště připrav, rád je na tobě vyzkouším taky, zezadu i zepředu!“.
Markéta dopsala a podívala se na Tomáše, co tomu říká a zda ještě hodlá pokračovat. Ten ji ujistil, že slíbené oboustranné „kopřivové afrodisiakum“ na závěr už bylo dost silné kafe a že je stejně ta povídka až moc dlouhá. Takže je to vlastně klasický happy end romantického příběhu, až na to, že v téhle domácnosti bude „vanilka“ vystupovat skutečně jen jako součást cukroví…
„No a příště začnu psát já“ oznámil jí jenom a pak už si ji přitáhl na klín a začal ji hladit a líbat, „ale teď mě napadlo, jestli by sis nechtěla tu naši povídku přehrát,“ dodal ještě s úsměvem. „To víš, že chtěla, proč bychom ji jinak psali“ odpověděla mu Markétka, vzala ho za ruku a vedla do ložnice.
