Ředitelský výprask

Jedno úterní odpoledne přišla Anička domů s tím, že má problémy v matematice a matka se má stavit za paní učitelkou. Anička je moje neteř, která navštěvuje druhým rokem gymnázium v Borisově. Moje starší sestra, máma Aničky, ji vychovává jako svobodná matka. Tentokrát nastal problém, protože sestra měla ošklivě vyvrtnutý kotník a se sádrou se ji nikam chodit nechtělo. Tak poslala do školy mě.

Ve středu hned po práci, kolem čtvrté odpolední, jsem se ve škole stavil. Bylo tam už pusto a prázdno, neboť vyučování už většinou skončilo. Nemohl jsem kabinet paní učitelky dlouho najít, až po chvíli se na mě usmálo štěstí. Na druhé straně chodby jsem zahlédl nějakou blondýnu, váhal jsem, zda je to mladá učitelka nebo nějaká maturantka. Spěchal jsem za ní a oslovil ji: „Dobrý den, jmenuji se Pavel Niederstein a hledám paní učitelku Novákovou, nemohla byste mě poradit?“ Mladá paní se zasmála a odpověděla: „No to jsem já, co byste potřeboval?“ „Jdu se zeptat na Annu Niedersteinovou“. Paní učitelka znejistěla a zeptala se: „Vy jste otec?“. Vyvedl jsem ji z omylu. Paní učitelka se hlasitě zasmála a řekla: „No já se lekla, na to vypadáte moc mladě, tak pojďte se mnou do kabinetu“. Tam mi vysvětlila, co Aničce dělá problémy a já ji slíbil, že ji budu podle jejích instrukcí doučovat. Jsem totiž vzděláním fyzik, proto by byla ostuda, aby moje neteř propadla z matematiky a fyziky.

Po chvíli naši matematickou debatu přerušilo zaklepání na dveře. Za nimi stál postarší pán v montérkách. „Co potřebujte pane školníku“? zeptala se paní učitelka. Školník ji začal rozčileně vysvětlovat, že už toho má vážně dost, ať jde s ním ženskému záchodu ve druhém patře. Ještě dodal, to je smrad, že to cítím až u mě v bytě“. Paní učitelka zamkla kabinet a společně jsme se vydali do druhého patra. A opravdu, ze záchodu byla cíti nápadná vůně marihuany. Paní učitelka tam vlítla a za velkého křiku vyšla společně se třemi dívkami. Rozčilovala se: „Podívejte, já nejsem žádná puritánka, ale to to musíte hulit na škloním záchodě! Nemůžete si to dát někde mimo školu! To je hrůza a víte že jste všechny v podmínce za tu krádež na školním výletě před rokem! Kvůli takové pitomosti vás ještě vyrazí těsně před maturitou, ach jo, to jsem vás měla za inteligentnější slečny. Tak pojďte do kabinetu, tam to vyřešíme.“ A všichni společně jsme vyrazili. Ze třídy proti záchodu se ozvalo bušení a křik: „Prosím otevřete“!! Otočili jsme klíčem v zámku. Ze třídy, která se právě rekonstruovala, vyšli dva mladí kluci, řemeslníci a rozčileně vysvětlovali, že je tam před asi hodinou někdo zamknul a nemohou se nikoho dovolat. Paní učitelka se zasmála a řekla: „No to se ví, na školní zahradě s v toto dobu nikoho nedovoláte. Že to máte na svědomí také vy, slečny?“ Dotčené slečny jen sklopily hlavu, protože se bály vyhazovu a začaly se omlouvat, že už nic podobného neudělají atd. atd.

Všichni včetně řemeslníků jsme přišli do kabinetu. Tam si paní učitelka sedla k počítači a řekla: „Co s vámi slečny, jak to vidím, vyhazov vás nemine, když jste v podmínce“. A nešlo by to prosím jinak, žadonily slečny?“ Žádnou jinou možnost nevidím, bohužel, za každou blbost se platí a za tuto slečny zaplatíte dost.“ Holky z toho byly docela zdrblé. Byly to holky, které měly těsně před maturitou, tak se není čemu divit. Jedna z nich byla patrně napůl černoška, druhé dvě byly odbarvené blondýny, jedna nápadně vysoká a při těle, dokonce vyšší než já (mám asi 175 cm), druhá byla o hlavu menší a hubená. Po chvíli dohadování dostala ta černoška nápad: „Za doby mého pradědy bylo na škole v Texasu běžné, že za obdobné prohřešky dostali žáci v ředitelně výprask a hotovo“. Na to paní učitelka: „Vážená dámo, jenže nepíše se rok 1880 ale 2009 a nejsme v Texasu.“

Ale holky se toho chytly a přemlouvaly paní učitelku. Ta se podívala do počítače a zjistila, že všem holkám už bylo 18 let. Nakonec začala váhat. Pak se zeptala pana školníka a řemeslníků, zda si myslí, že holky zaslouží spíš vyhazov ze školy nebo výprask. Všichni se schodli, že holky musí dostat šanci dostudovat a že je lepší výprask. Na to učitelka: „No tak dobře, ale nesmí se o tom nikdo dovědět, zvláště paní ředitelka ne. To bych z toho měla průšvih hlavně já. Podívejte, co jsem našla loni při malování za skříní“. Šla a vytáhla rákosku. „Ta za tou skříní byla opravdu dlouho, možná pamatuje i císaře pána. A vůbec“. Paní učitelka vzala židli, sundala ze stěny obraz Václava Klause a nahradila ho obrazem Franze Josefa I. Na to si ještě zavtipkovala: „To víte, já bych ho tady nechala viset pořád, ale sraly na něj mouchy, tak jsem ho raději odklidila do skříně. Ještě by si někdo dovolil nějakou poznámku a já to nemám zapotřebí. Tak stačí, to není z mojí hlavy pánové, že. Dost bylo řečí, jde se na to. Nebudu nějak drastická, každá dostane 10 ran rákoskou, vždy po 5 a budete se střídat. Rukama budete opřeny o tenhle stůl a budete počítat rány. Já vím, že se dává většinou klasických pětadvacet, ale nebudeme to napoprvé přehánět.“ Pánové včetně mě se samozřejmě chystali k odchodu, ale paní učitelka nás zarazila. Ne, bude to lepší se svědky, mužské obecenstvo u exekuce bude druhá část trestu. Tak se dámy připravte“. Holky šly ke stolu a zaujmuly pozice. Ale paní učitelka se oproti našemu očekávání k ničemu nechystala a řekla: „Takto to není ono. Aby to mělo ten správný efekt, dostanete slečny tady před pány na holou. Jedině takový trest vás odradí od toho, abyste dělaly podobné vylomeniny, když nepomohlo ani podmínečné vyloučení“. Holky samozřejmě protestovaly, ale paní učitelka se ukecat nedala. Tak slečnám nezbylo nic jiného, než si stáhnout kalhoty ke kotníkům a zaujmout pozici v kalhotkám. Protože se dále k ničemu neměly, pokynula paní učitelka: „Pánové, můžete jim pomoct“. Na nic jsme nečekali a všem stáhli kalhotky až ke kolenům. Konečně byly holky řádně připraveny. Byl to zajímavý kontrast, dva bílé zadečky blondýn a uprostřed hnědý zadeček černošky. První na řadu šla vysoká blondýna. Hned po první ráně vykřikla „jáááá, uf“ a třela si zadek. Na to paní učitelka: „Ukázněte se, nebo dostanete přidáno“. Tak proběhly další čtyři rány, vždy s hlasitými výkřiky. Podobně proběhnul výprask černošky i menší blondýny, která obvzlášť ječela. Až jsem měl strach, že to někdo uslyší a přiletí se podívat, co se tady děje. Pak přišla na řadu znovvu větší blondýna a černoška. Na zadečcích blondých byly patrné jasné stopy po rákosce, na černošce to bylo vidět pochopitelně méně.

Všichni jsme byli zabrány do výprasku, když při předposlední ráně nás vyrušilo náhlé zaklepání. Než jsme se vzpamatovali, otevřely se dveře a vstoupila paní středního věku s brejličkami. Její pohled hned spočinul na třech vyšpulených holých zadečcích holek, které se tak lekly, že chvilku trvalo, než jim to docvaklo a bleskově se oblékly. Byla to paní ředitelka. Chvíli oněměle zírala a pak se začala rozčilovat. Nejvíc z toho byla zdrblá samozřejmě paní učitelka, zmohla se jen na větu: „Já jsem nevěděla, že tu ještě jste“. To paní ředitelku rozčílilo ještě víc, začala křičet něco ve smyslu, jak si to představujeme, že fyzické tresty ve škole jsou už dávno zakázané atd. Nakonec se trochu uklidnila, všichni jak jsme tam byli jsme museli do ředitelny, kde seděla ještě zástupkyně ředitele, a vše jsme museli podrobně vysvětlit. Obě dámy nás pečlivě vyslechly. Nakonec ředitelka prohlásila: „Takže slečny, vy máte vyhazov a paní učitelka také“. Na to jsme paní učitelku bránili, ale paní ředitelka byla přísná a nic s ní nehnulo. A paní zástupkyně přitakávala. Nakonec řekla zástupkyně: Ale paní ředitelko, jedna možnost by tu přece jen byla. Kvalitních učitelů je nedostatek, kde budete shánět náhradu“. „No to je fakt, jenom vás teď nechápu“, řekla paní ředitelka. K našemu údivu řekla paní zástupkyně: „No, myslela jsem to tak, že bychom přinesli tu rákosku a dali výprask i paní učitelce, aby měla představu, jaké to je a tím by se to smazalo. Holky bych taky nechala dostudovat a vše bude dobré.“ Paní ředitelka to nejdříve brala jako dobrý vtip, když poznala, že to paní zástupkyně myslí vážně, tak chvilku váhala, ale pak souhlasila a poslala jednoho z řemeslníků do kabinetu pro nástroj. Během minuty byl zpět. „Tak se do toho pustíme, paní učitelko, dáme také 10 ran, aby to bylo spravedlivé, zaujměte pozici“. Paní učitelka zaujmula podobnou pozici jako předtím slečny a paní ředitelka vzala do ruky nástroj a chystala se provést exekuci. Ale paní zástupkyně ji zarazila: „Spravedlivé to není, slečny dostaly na holou, tak by měla dostat na holou i paní učitelka“. Ředitelka uznala, že je to fakt. Řekla: „Tak pánové počkají za dveřmi, slečny mohou zůstat, aby viděly, že v naší škole vládne spravedlnost“. Poslechli jsme paní ředitelku a chystali se k odchodu. Ale paní zástupkyně nás zarazila: „Ale paní ředitelko, dívali se pánové na výprask tady slečen? Dívali. Viděli jejich holé vyšpulené prdelky? Viděli. Aby to bylo spravedlivé, musí tu zůstat. Však ono se nic nestane, když pánové uvidí holou prdelku tady paní učitelky, svět se nezboří“. Paní učitelka vidtelně zčervenala v obličeji a snažila se přimět paní ředitelku, aby zástupkyni neposlechla a aby pánové odešli za dveře, ale paní ředitelka dala zástupkyni za pravdu. Paní učitelka už nemohla nic dělat, rozepnula si rifle, stáhla ke kotníkům, dobelhala se ke stolu, zaujmula pozici. Pak zavřela oči a jedním tahem stáhla kalhotky ze svého mírně vyšpuleného zadečku. Paní učitelka byla přírodní blondýna a její zadeček byl pěkně žensky boubelatý a nápadně světlý jako list papíru. Paní ředitelka ještě pronesla: „Pořádně vyšpulit zadek a jedeme“. Pak se napřáhla a švih. Paní učitelka vyjekla. Po každé ráně byl patrný červený proužek, ještě víc než u slečen. Paní ředitelka dělala dlouhé pauzy a učitelku moc nešetřila, rozhodně švihala prudčeji než předtím paní učiteka vyplácela žákyně. Učitelka nahlas ječela.

Když padla rána číslo osm, ozvalo se náhlé zaklepání, dnes už podruhé. Paní ředitelka řekla: „Dále!“ Ale pak se chytla za pusu, byl to od ní asi takový automatismus. Ale bylo pozdě, do ředitelny vešel postarší pán, byl to učitel, který mě před 20 lety učil na střední škole matematiku a byl to taky můj třídní. Učitel to byl oblíbený, ale měl obrovský respekt a autoritu, v jeho hodinách panovala na dnešní dobu nepředstavitelná kázeň. Fyzické tresty ani používat nemusel, nikdy to nebylo potřeba. Nyní povýšil na inspektora. Paní učitelka se sice bleskově oblékla, ale pozdě. Pan inspektor z toho byl samozřejmě úplně hotový, museli jsme mu to podrobně vysvětlit. Pak si šel k umyvadlu omýt čelo studenou vodou. Teprve potom byl schopen vysvětlit, jaký byl důvod jeho návštěvy. Před asi dvěma dny tady byl na inspekci a zapomněl si někde ve škole doklady od auta. A opravdu, ležely na stolku v rohu ředitelny. Až po chvíli se inspektor uklidnil a řekl: Tedy dámy a pánové, to jsem ještě při své inspekci nezažil. Nějaké fyzické tresty, jakože žák dostal od učitele pár facek, to se stává, ale aby ředitelka nasekala učitelce před zraky žáků na holou, tak to je opravdu rarita. To je zajímavé. To se sepíše do hlášení a navíc už vidím ty články v bulvárních novinách: Ředitelka na gymnáziu v Borisově nařezala učitelce matematiky na holou.“ Paní ředitelka se vše snažila společně se zástupkyní panu inspektorovi rozmluvit, ale jak jsem znal mého bývalého třídního, věděl jsem, že to nebudou mít dámy jednoduché. Nakonec inspektor prohlásil: „Jedna možnost by tady byla, celé to divadlo dokončit až to závěru a na celou věc raději zapomenout.“ Nikdo dlouho nechápal,, jak to pan inspektor myslí, ale nakonec z toho vyplynulo, že by jako dostala výprask i ředitelka se zástupkyní. Obě to braly jako dobrý vtip, říkaly jaký má pan inspektor smysl pro humor. Ale já jsem věděl, že pan inspektor nežertuje. A ředitelce se zástupkyní nezbylo po dlouhých dohadech nic jiného, než na návrh přispoupit. Protože oboum dámám bylo už určitě něco přes 40, tak jim asi při pomyšlení, že dostanou výprask jako nějaké žákyně v 19. století, běhal mráz po zádech. Paní zástupkyně byla trochu přibarvená blondýna a měla na sobě jakousi pruhovanou mikinu a šedé kalhoty, paní ředitelka měla středně dlouhé vlasy obarvené do hněda, černofialovou mikinu a tmavé kalhoty. Obě byly spíš mírně při těle, ale na svůj věk jim to slušelo. Při pomyšlení, že možná uvidím, jak dámy dostanou výprask na ty své pohledné ženské zadečky, mě bušilo srdce až v krku. Pan inspektor vzal rákosku a vyzval dámy, aby zaujmuly pozice. Nicméně pořád nebyl spokojen. „Musíme být spravedliví, žákyně dostaly na holou, paní učitelka dostala na holou, tak bychom měly takto pokračovat dále. Ale dám tady pánům hlasovat: Kdo si myslí, že stačí výprask přes kalhoty, ať zvedne ruku“. Ruku zvedl pouze pan školník. „Kdo si myslí, že dámy zaslouží výprsak na holou?“ Načeš jsme zvedli všichni ruku. Bylo ticho, jenom z úst žákyň zaznělo „jůů“ Pak se inspektror obrátil na mě a řekl: Pavle, viděl jste už dnes holé zadky tady těchto třech slečen a holý zadek paní učitelky, zvládnete ještě pohled na holé zadky paní zástupkyně a ředitelky? Aby to s někým neseklo, to platí i pro ostatní. Ale všichni jsme kývli, že to přežijeme. Načež se dámy dotčeně obrátily na pana inspektora, že to si snad dělá legraci atd., ale nedělal. Dámám nezbylo nic jiného, než si rozepnout kalhoty a spustit až pod kolena a zaujmuly pozici. Pan inspektor mě pokynul, přistoupil jsem a stáhnul nejdřív ředitelce kalhotky až dolů ke kalhotům a vzápětí paní zástupkyni.Všichni pánové měli zřejmě srdce až v krku, protože pohled na dva kypré vyšpulené ženské zadečky to byl opravdu úžasný. Paní zástupkyně měla zadeček bělostný jako paní učitelka, jen o něco větší, paní ředitelka o trochu snědší, ale jinak si byly podobné. A začala exekuce. Obě dámy hlasitě vřískaly. Pan ispektror je moc nešetřil. Po exekuci se obě dámy upravily, utřely si slzy a hlasitě se vysmrkaly.

Uzavřela to paní ředitelka: Doufám, že to zůstane mezi námi a tímto je to navždy ukončeno. Všichni jsme si to slíbili. Ale pan inspektor měl pravdu, byla to silná dávka, 6 výprasků na holou za den, to se každý den nestává. Následující noc jse se moc nevyspal.

Autor: Pavel