18.2.10

Dokončená Společná fantazie II.

Pár dnů jsme se po tom ostrém výprasku Markéty neviděli a když jsme se znovu sešli, nezbylo nám nic jiného než sepsat tu moji odloženou fantazii, vzhledem k tomu, že mojí přítelkyni nebylo dobře po těle (ne po tom nářezu, pouze klasické ženské měsíční obtíže), ale fantazírovat se jí docela chtělo. Jenom jsem byl zvědav, jak se její proměnlivá nálada projeví na tom společném psaní. Napili jsme se vínka, Markéta si natáhla nohy na sedačce,si sedl k notebooku a chystal se začít psát. Původně jsem měl v hlavě jiné téma, ale ten poslední sekec, který schytala ta moje holčička přezvědavá, mě přivedl jinam. Takže:

Guvernantka
Severní Anglie, konec Viktoriánského období
Sir Thomas nebyl zjevně ve své kůži. Majitel rozsáhlých ploch zemědělské půdy a střední šlechtic na tom byl finančně více než dobře, s poddanými a nájemci půdy vycházel na tehdejší dobu relativně obstojně, problém tedy musel být někde jinde a také byl. Tenhle svobodný pán středního věku, celkem příjemný a oblíbený jak mezi přáteli, tak i mezi služebnictvem, se opět (stalo se to již vícekrát) nemohl soustředit, byl roztěkaný, nezvykle nevrlý, prostě nestál za nic. Nemohli si toho nevšimnout ani sloužící v jeho pěkném venkovském sídle a nejedna z mladých komorných (na jejichž výběr dohlížel pán osobně) si podvědomě pohladila zadničku, protože při těchhle pánových náladách měly často metla, rákoska nebo jezdecký bičík pré. Zrovna včera při večeři převrhla jedna z nich, hezká štíhlá blondýnka, při obsluhování pohár vína tak nešťastně, že ten dobrý mok stekl pánovi do klína a následky na sebe nedaly dlouho čekat. Musela ihned přinést z pánovy pracovny metlu, přehnout se přes stůl, vyhrnout si sukni a dostala celý tucet pořádných ran těmihle pružnými štiplavými proutky na holou. Dívčina to sice oplakala, ale vydržela v nařízené pozici až do konce, takže nedostala ani jednu ránu navíc a poté, co políbila pánovu ruku, mohla odejít. Když potom, v době, kdy už odpočíval v pohodlném křesle ve své knihovně, mu jiná ze služtiček, trochu baculatější hnědovláska, nalila místo požadované sklenky portského sladké sherry, které měl pouze pro občasné dámské návštěvy, vzal do ruky svůj jezdecký bičík a ten si vesele zatančil na odkrytých zadních polokoulích i téhle zmatkářky. Tělesné tresty služebných byly v té době běžnou záležitostí, nikoho nepřekvapovaly a braly se jako součást služby, ale nutno dodat, že sir Thomas nebyl žádným krutým pánem, který by to s nimi přeháněl, takže ho sloužící měli docela rádi. Šuškalo se sice, že po některém z takových výprasků se dotyčná dívčina dostavila večer do pánovy ložnice a zůstala tam až do rána, ale nahlas se o tom nemluvilo a nikdo si nestěžoval, takže se to bralo jako normální vztah pána a jeho sloužících.  A ty, které by o tom mohly vyprávět víc, to nedělaly, protože byly zjevně spokojené jak s pánovou přízní, tak i s odměnou, kterou si vždy ráno odnášely. Jenom ty nejlepší kamarádky, které o sobě věděly všechno a tuto zkušenost měly, se shodovaly na tom, že milování s pánem poté, co jim osobně nasekal na zadek, bylo většinou velmi příjemné a ony si ho skutečně užily.
Teď však na podobné hrátky pán zjevně náladu neměl a proto docela uvítal pozvání svého souseda na několikadenní pobyt na jeho panství, spojený s loveckými zpestřeními tohoto začínajícího podzimního období. Sir Ralph byl ženatý, otec dvou dospívajících dětí a Thomase si oblíbil on i celá jeho rodina. Dokonce spolu několikrát vyrazili i na obchodní cestu do Londýna, což byla vlastně jen záminka pro pánskou jízdu, při které si oba pánové pěkně zařádili. Také náš hrdina se cítil ve společnosti Ralphovy rodiny dobře a teď doufal, že mu pomohou dostat se z jeho špatné nálady. Nechal si tedy sbalit nejnutnější věci, připravit svého oblíbeného koně, vydal příslušné pokyny pro bezproblémový chod svého panství a brzy ráno vyrazil na cestu...
Tomáš se zvedl ze židle, protáhl se a kývl na Markétu, že teď je řada na ní. Ta si pozorně přečetla jeho úvod do povídky a zamyslela se. „V poslední době se nějak moc věnuješ jen ženským a dívčím prdelkám, včetně té mojí, a ta Tvoje je hodně zanedbávaná, to budeme muset trochu napravit. Ostatně, ten název přímo svádí k tomu, aby se objevila na scéně nějaká ráznější ženská“  oznámila mu jen suše a pak se pustila do psaní.
Thomas jel rychle, docela si tu jízdu užíval a za nedlouho už se blížil k sousedovu sídlu. Uvědomil si ale, že vyjel hodně brzo a že by tedy jeho tak časný příjezd působil neslušně a tak se rozhodl na chvíli zastavit u malého jezírka, které právě míjel. Zahlédl u stromu přivázaného koně, sesedl tedy také a byl zvědav, kde je jeho pán, se kterým by si mohl trochu popovídat. Pomalu kráčel k jezírku a najednou ztuhl. Do vody kráčela nahá černovlasá dívka s překrásnou zadnicí. Sir Thomas byl obdivovatelem ženských pozadí a tohle byla nádherná ukázka trochu větší, ale pevné zadničky, takové, jakou mají jen ženy, které často jezdí na koni a dostávají tak pravidelnou masáž od koňského sedla (typické pro některé Angličanky).  Černovláska se pomalu ponořila do vody, začala plavat a náš cestovatel se rozhodl, že o tuhle podívanou v žádném případě nesmí přijít. Potichu se přiblížil k místu, kde ležel oděv té koupající se krásky, vybral si úkryt v nedalekém křoví a pak už si jen vychutnával  pohled na tu mladou ženu, která bezstarostně ve vodě dováděla. Voda ji ale asi začínala studit a tak se ta nymfa za chvíli obrátila zpátky ke břehu a za chvíli se Thomasovým zrakům nabídl pohled na její pěknou postavu i zepředu. Měla menší, ale hezká ňadra, souměrnou postavu s výraznějšími boky a dlouhýma nohama, prostě přesně to, co se našemu hrdinovi vždy líbilo, a ten si takové představení náležitě užíval. Zíral jako omámený a vůbec si přitom neuvědomil, že se dívka při cestě pro své šaty několikrát podívala k místu, kde stál. Černovláska se v klidu osušila a oblékla a pak klidným, ale nekompromisním hlasem zavolala: „Doufám, že jste si mě už prohlédl dostatečně a teď chci vidět já, kdo je ten špatně ukrytý slídil!“. Thomasovi nezbylo nic jiného, než ze svého úkrytu vystoupit a s ruměncem ve tváři zašeptat: „Jsem sir Thomas, majitel sousedního panství a omlouvám se za své jednání. Ale ten pohled na Vás mě tak učaroval, že jsem zcela zapomněl na své dobré vychování a nemohl odtrhnout svůj zrak od Vašeho krásného těla.“ Dívka se trochu pousmála, ale pak nasadila přísný výraz a odpověděla: „Jste-li skutečný gentleman, víte dobře, že když vidíte dámu bez úboru, dáte najevo svou přítomnost, odvrátíte se a poskytnete jí čas na to, aby se oblékla. To jste ale neudělal, místo toho jste se ukrýval jako malý kluk. A se zlobivými chlapci já mám dost zkušeností. Takže po tom údajném potěšení, o kterém jste se právě zmínil, musí přijít zasloužený trest!“ Dívka se sehnula, zvedla ze země svůj jezdecký bičík a ukázala k padlému stromu, ležícímu kousek od nich. „Tam přes ten strom se přehněte a jsem zvědavá, jestli budete tak statečný, jako jste byl zvědavý, až pocítíte můj bičík na své zadnici.“ Thomasovi nezbylo než poslechnout, pokud nechtěl být za zbabělce, a zároveň si musel přiznat, že se mu ta dívka líbí čím dál víc. Výprask už dostal mnohokrát, jako dítě i jako dospělý (ach, ty cesty do Londýna!), takže se nebál, že by si udělal ostudu a navíc měl pocit, že z rukou téhle dívky půjde spíš jenom o symbolický trest, který si nakonec, musel uznat, zasloužil. Zaujal tedy příslušnou polohu a pak ucítil první ránu, která ho docela zaskočila. „Tak tohle tedy nebude jen symbolický výprask“, prolétlo mu hlavou a pak už se musel soustředit na to, aby nevykřikl, protože černovláska ho počala velice zkušeně mrskat pravidelnými a silnými údery, pod kterými se jeho zadnice začala brzy kroutit. Výprask ale, jen s občasným syknutím, zvládl a když mu dívka oznámila, že může vstát, že trest skončil, neudržel se a začal si svou zadnici hladit a třít. Dívka se jen usmála a klidným tónem oznámila: „Vzhledem k tomu, že to bylo Vaše první provinění, byla jsem benevolentní a dovolila Vám ponechat si na sobě kalhoty, pokud se ale bude Vaše nepřípustné chování ještě někdy opakovat, potrestám Vás opět, ale tentokrát již NA HOLOU!“ . Pak se beze slova otočila,  došla ke svému koni, zkušeně se vyšvihla do sedla a zmizela. Thomas za ní jen nevěřícně, ale s obdivem, zíral. Tohle byl tedy nečekaný začátek jeho výletu, on ale vůbec nelitoval ani jedné vteřiny tohoto setkání. A při jejích posledních slovech se ještě jednou zarazil, jak si je v paměti uložil – řekla přece „pokud ještě někdy, tak na holou!“ nebo se mu to jen zdálo? Pocítil silné vzrušení a přál si, aby se nějaké příště ještě konalo. Zároveň si uvědomil, že se jeho špatná nálada začíná vytrácet a tak , teď už  příjemněji naladěn, nasedl na svého koně a tentokrát klidněji a s poněkud opatrným dosedáváním do sedla, vyrazil k cíli své cesty…
Markétka si ještě jednou přečetla svou pasáž, spokojeně se pousmála a zavolala na Tomáše, který mezitím rychle připravoval něco k zakousnutí a napití. „Tak pojď, hezky jsem Ti to rozehrála, teď jsem jenom zvědava, jestli neucukneš“. Ten si v klidu přečetl, co napsala, usmál se na ni a odpověděl „Ty jsi mrška, tak dobře, ale ještě to chvilku protáhneme, ať je jeho překvapení o to větší!“
Po příjezdu k sousedovu pěknému domu, byl Thomas srdečně přivítán oběma manželi a jejich příjemnými dětmi a sir Ralph si pak svého hosta odvedl do své pracovny, aby si s ním trochu popovídal. I jemu občas chyběl muž stejného postavení, se kterým by mohl probrat všechno možné. Oba staří přátelé před sebou neměli tajnosti (zejména společné cesty do Londýna je velmi sblížily), věděli, že mají i dost podobné názory na většinu věcí (a dokonce i podobné choutky), takže jejich rozhovor nijak nevázl. Thomas se svému příteli svěřil se svou špatnou náladou v poslední době a Ralph mu s úsměvem slíbil, že se pokusí mu ji zlepšit. Dohodli se, že hned zítra vyrazí na lov a dnes večer si udělají po večeři pánský dýchánek. Nakonec mu domácí pán se spikleneckým úsměvem slíbil zajistit povyražení, které ho určitě nezklame. Nedávno zaměstnal novou komornou, pěknou zrzku s běloučkou pletí, kterou popsal jako holčinu, která má očividně ráda výprasky, ale přitom při nich dokáže udělat krásné představení, a  má pak ještě chuť si s pánem velice zajímavě zašpásovat. Ta by mohla Thomasovi ty chmury zahnat, byl si Ralph jist a protože nebyl sobec, slíbil mu tuhle dívčinu pro dnešní noc, pokud bude mít přítel zájem. Pak ještě chvíli probírali situaci na svých panstvích, shodli se, že není nejhorší, prošli se kolem sídla a prohlédli si stáje s novými přírůstky pěkných koní a už byl čas na večeři. Paní domu se z ní omluvila s tím, že musí v klidu připravit vše potřebné pro odjezd svých dětí do internátních soukromých škol, kam nastupují pozítří. Vzhledem k tomu, že to bude  poprvé v životě, kdy opustí na delší dobu rodný dům, mají s tím ona i jejich dosavadní guvernantka starostí až nad hlavu. Pánové tedy osaměli a během večeře domácí pán s významným mrknutím představil svému hostu služebnou Mary, o které mu již dříve vyprávěl. Veselá dívka se Thomasovi líbila a tak jen smeknul před svým hostitelem, který jí hned přikázal, aby se o ně starala i po večeři v knihovně, kam si zašli na doutník a brandy. Děvče je obskakovalo, jak jen mohlo, využilo každé příležitosti, aby jim mohlo ukázat svou prdelku, na kterou bylo zjevně pyšné, a Ralph při tom svému hostu hlasitě popisoval, jak dokáže tahle služtička zlobit a jak jí občas musí napravit hlavu (a nejen hlavu!). Mary se jen smála a naoko si stěžovala, jak je její pán na ni přísný. Potom se hostitel omluvil, že si jde před zítřejším lovem odpočinout a s úsměvem požádal Thomase, aby se nerozpakoval a pokud by dospěl k názoru, že se Mary nechová tak, jak se patří, aby jí dal hned patřičně na pamětnou stejně, jak by to udělal on sám.
Když host osaměl jen se svou obsluhou, pohodlně se opřel v křesle a požádal ji o dolití sklenky. Mary se ochotně vrhla ke karafě, aby mu rychle nalila a jak pospíchala zpět, škobrtla a málem ji rozbila. Omluvně se podívala na pánova hosta a rukou si pohladila vzadu sukni. Thomas se však jen pousmál a požádal jí, aby mu popsala své nejčastější prohřešky a tresty, které za ně dostala. Zrzka se dlouho nerozpakovala a začala vyprávět, že je občas moc zbrklá, někdy duchem nepřítomná a roztržitá, jindy zase hubatá a neposlušná a že ví, že za to občas musí dostat na zadek, aby se chovala, jak se patří. Přitom mu nalévala brandy a nalévala a nalévala… Když už ten kvalitní nápoj tekl po stole, uvědomila si, co dělá a s omluvou začala skvrnu na stole utírat. Pak se podívala na hosta a zeptala se, jestli jí za to naplácá hned nebo až později? Našemu hrdinovi už bylo zcela jasné, že to udělala schválně a že opravdu chce dostat výprask, rozhodl se ale, že bude ve hře pokračovat a na oko se chvíli rozmýšlel. Pak jí přikázal, ať se mu přehne přes koleno, vyhrnul jí sukni, rozvázal a stáhl kalhotky a začal napřed jen lehce a postupně stále silněji rukou vyplácet její bílou prdelku. Ta, jak tomu u zrzek bývá, začala rychle růžovět, pak červenat a otisky jeho ruky se na ní krásně rýsovaly. A Mary se rychle rozpovídala: „Jé, pán má ale pádnou ruku, takhle ta moje prdelka nebohá už dlouho nedostala, ale pán je hodný, nevezme na mě ani metličku ani rákosku, které má sir Ralph v mhleté skříňce, že ne?“ a vzdychala a litovala se, dokud jí host nepřestal vyplácet a nepustil. Pak po očku sledovala, jak se Thomas zvedá a jde prozkoumat obsah té skříňky, o které mu řekla. Ukázalo se, že Ralph je na trestání neposlušných služtiček dobře vybaven, takže bylo z čeho vybírat. Host zvolil střední metličku, menší kožené důtky a rákosku, podal je zrzce a přikázal jí, ať je odnese do jeho pokoje a počká tam na něj. V klidu dopil svou brandy, všiml si, že ho ta hra docela vzrušila a vydal se za ní. V pokoji však nikdo nebyl! „Mají to snad být další hrátky téhle čertice?“ pomyslel si a rozhodl se, že teď jí naseká pořádně, schválně jestli se jí bude líbit i to. Za chvíli se otevřely tichounce dveře a vešla Mary, v ruce zvolené předměty a jakousi nádobku. „Mám se přehnout přes židli, pane?“ zeptala se a zpříma se mu podívala do očí „Tak počkej, děvenko, od teď budeme hrát podle mých notpomyslel si trochu naštva Thomas a nařídil zrzce, ať se napřed úplně svlékne a potom si klekne před postel, roztáhne nohy a přehne se přes ni. Vzal do ruky ty lehké důtky a začal ji mrskat přes vystrčenou zadnici a občas ji švihl i přes záda. Když si všiml, že Mary jen vzdychá a kroutí se, několikrát ji lehce švihl i do rozkroku a to už bylo na ni zjevně příliš. Začala ho prosit, aby tam ne, to ať jí raději pořádně naseká přes zadek jakýmkoli nástrojem, ale tohle nééé. Jenže to její předchozí provokování jí přineslo další nepříjemný moment, pán jí poručil, ať se obrátí na záda a pokračoval v jejím trestání důtkami chvíli i přes prsa a opět i přes její klín. To už prosila a nabídla mu, že mu udělá pusou potěšení, jaké ještě nezažil. Vzhledem ke stavu, v jakém jeho chlapík už nějakou dobu byl, odhodil Thomas důtky, zrzka se otočila, stáhla mu kalhoty, vzala si v kleče jeho úd do pusy a pak se začala skutečně snažit. A snažila se tak dobře, že za chvíli už jeho vzrušení nešlo zastavit a on jen vnímal ten krásný pocit rozkoše a vyvrcholení. „Byl pán spokojen?“ zeptala se pak zrzka a v očích už jí zase tančili všichni čerti. „Celkem ano, ale nesmíme opomenout tu metlu, kterou jsi přinesla, to by byla škoda ne?“ s úsměvem pronesl Thomas „tak zase zpátky přehnout a pořádně vystrčit“  dodal ještě, posadil se do pohodlného křesla, napil se brandy, která byla v jeho pokoji připravena a se zájmem si tu zrzku prohlížel. Potom se sehnul pro ty svázané březové proutky, aniž by se obtěžoval s natahováním svých kalhot, a začal ji mrskat. Její prdelka už byla celá rudá, ale ten mrskut přes zadnici jí zjevně tolik nevadil, zdálo se dokonce, že ji vystrkuje vstříc té metličce, přitom však hlasitě vykřikovala, jak hrozně to bolí, že už to stačí, že takhle bita ještě nikdy nebyla a ať už to, proboha, skončí atd. Když pán skutečně přestal, obrátila se k němu, všimla si, že už je znovu vzrušený a stručně oznámila „Jestli mi to chcete, pane, teď udělat, a já mám pocit, že chcete, tak jedině do zadní dírky, protože mám měsíční ženské potíže“. Pak vzala tu nádobku, kterou přinesla sebou, nabrala z ní jakousi mast, potřela mu s ní jeho vztyčené pohlaví a zavedla si ho (k jeho velkému potěšení) tam, kam předtím naznačila. Thomas ji chytil rukama v pase, prudce do ní vnikl, začal přirážet a všiml si, že ona mu chodí vstříc. Vzhledem k tomu, že to bylo v krátké době již podruhé, trvalo dlouho než pocítil, že se blíží jeho vyvrcholení. Několikrát ji plácl po zadnici a pak už jen s výkřikem do ní vystříkl všechnu svou zbylou milostnou šťávu. Vyčerpán se uložil na záda do postele a vnímal jen, jak zrzka namočila osušku ve vědru s vodou a omyla ho. Přitom mu zašeptala do ucha „Jestli dovolíte, pane, chtěla bych Vám poděkovat za krásný zážitek a kdybyste měl někdy ještě o mě zájem, byla bych moc šťastná“. Potom se zvedla, sebrala ty trestné nástroje, které předtím přinesla, a odcházela z jeho pokoje. Než náš zcela vyčerpaný hrdina usnul, stačil si ještě uvědomit, že ještě než se Mary přiblížila ke dveřím, ty byly již pootevřené. Někdo je zřejmě sledoval…
Následující den ho musel domácí pán osobně vytáhnout z postele, protože sám by asi tak brzo nevstal. Ralph jen s mrknutím oka zkonstatoval, že se jeho host v noci zjevně nenudil, ale že teď je čas na rychlou loveckou vyjížďku, kterou si nemohou nechat ujít. Ranní chlad a spousta zvěře Thomase dokonale probraly, nicméně, když se s bohatým úlovkem vrátili, omluvil se po obědě a šel si ještě zdřímnout. Na večeři už byl připraven v dobré náladě a odpočatý, takže uvítal, když ho domácí pán pozval napřed do své pracovny na skleničku. Ralph mu mezi jiným pověděl o problému, který má s guvernantkou svých dětí. Vzhledem k tomu, že děti zítra odjíždějí do svých škol, bude muset slečnu Margareth, kterou si velmi oblíbil, asi propustit, nemá pro ni práci. Během času, který věnovala jeho dětem, mu tato příjemná a inteligentní mladá žena zároveň výborným způsobem uspořádala jeho rozsáhlou knihovnu a byla s ní vždy radost pohovořit, teď už je to ale passé, protože má pocit, že jeho žena na ni trochu žárlí a nebude tedy možné si ji na panství déle držet. Na dotaz svého hosta, zda má paní domu důvod k žárlivosti se hostitel jen pousmál a lakonicky zkonstatoval, že bohužel ne, to ale zjevně nestačí. Thomas si uvědomil, že jeho vlastní knihovna je v hrozném stavu, zvláště dědictví po svém strýci ještě neměl čas v podstatě ani vybalit z beden, tak navrhl, že by se o ni mohl, alespoň na čas, postarat. Ralph tuhle nabídku ocenil a slíbil svému příteli, že ji hned při večeři projedná. Pak už byl čas se přesunout do jídelny, kde na oba pány čekala paní domu s dětmi a ona zmíněná guvernantka. Když ji Thomas spatřil, zůstal chvíli v úžasu stát – byla to totiž ta tajemná přísná černovláska od jezera!
Tomáš dopsal a znaveně se zvedl od počítače. „Jdu se osprchovat, nějak to už dopiš“ řekl naoko znuděně a chystal se odejít do koupelny. „Počkej přece chvilku, ještě jsem si to nepřečetla“ odpověděla mu Markéta a sedla si k počítači. Když dočetla,, dlouze se na svého přítele podívala a pak spustila: „Tak za prvé, jsi pacholek, že si děláš srandu z našich ženských potíží. Hrozně ráda bych někdy zažila, kdyby se tahle indispozice týkala vás, mužských, kteří jste známí hypochondři. A nemysli si, že k Tobě dneska budu tak vstřícná, jako ta Tvoje vysněná zrzka zrzavá! Za druhé, takhle si povídku a fantazii o guvernantce vůbec nepředstavuju, to hned napravím. A za třetí, jestli si myslíš, že s Tebou budu popisovat Tvoje „donjuánské“ fantazie / nebo rádoby memoáry, tak to jsi dost na omylu. Běž si třeba, no třeba do koupelny a nech mě pracovat, já Ti tu povídku dokončím“. A začala psát, aniž by se dál o Tomáše starala.
Když je sir Ralph vzájemně představil, stačil se už Thomas ze svého šoku vzpamatovat a s klidným výrazem prohodil, jak ho seznámení těší a že už o Margareth od svého přítele hodně slyšel. Během formální konverzace, která pak u večeře následovala, se náš hrdina často po očku na černovlásku podíval, ta ho ale absolutně ignorovala a na jeho otázky odpovídala stručně a chladně. Rozhovor se točil hlavně kolem ranního odjezdu obou dětí a Thomas si nemohl nevšimnout, jak děti na své guvernantce lpí. Když potom přišla řeč na koně, děti hned začaly svému hostu vyprávět o tom, jak dobrá jezdkyně jejich guvernantka je a jak si vyráží na projížďku každé ráno, v době, kdy ostatní ještě spí. A dosud chladně se tvářící černovláska přece jen trochu roztála a nadšeně vyprávěla o svých projížďkách po panství a o krásném koni, kterého jí pán z vděčnosti za její služby věnoval. Hostitel se potom zmínil o Thomasově nabídce a Margareth za ni poděkovala s tím, že si ji musí rozmyslet. Na Ralphově manželce však bylo jasně vidět, že ona by tuto možnost přivítala moc ráda a co nejdřív. Po večeři se Thomas rozloučil s oběma dětmi a popřál jim ve škole hodně úspěchů. Při závěrečném doutníku a brandy, když oba pánové osaměli, se host zmínil o svém pocitu ze vztahu dětí k jejich učitelce. Ralph se jen pousmál a ujistil ho, že ze začátku to tak rozhodně nevypadalo. Když ho přítel vybídl, ať to vysvětli, začal mu vyprávět, jaké byly začátky pobytu Margareth v jejich domě. Když sháněli vhodnou vychovatelku pro děti, dostali informace o téhle dívce a její doporučení bylo excelentní. Nabídli jí tedy místo, ale jejich děti se jejímu smyslu pro důsledné plnění povinností, píli a disciplinu tvrdě bránily. Po týdnu si Ralph guvernantku zavolal a byl zvědav na její spokojenost s dětmi. K jeho úžasu mu vychovatelka stručně oznámila, že bude muset  zásad změnit způsob výchovy svých svěřenců, jinak bude nucena odejít, protože by nebyla schopna dosáhnout požadovaných cílů. Podle jejího hodnocení jsou obě děti chytré a byly by schopny docílit podstatně lepších výsledků, kdyby nebyly líné a viditelně i rozmazlené. A ona je schopna tyto neřesti odstranit, pokud k tomu bude mít volnou ruku. Po Ralhově žádosti o upřesnění mu klidným hlasem oznámila, že bez metly a rákosky se chování jeho potomků nezmění, ať se tedy rozhodne. Otec se snažil své děti obhájit, ale nakonec rezignoval a dal jí čtrnáct dnů na to, aby prokázala, že měla pravdu. Guvernantka s tímto termínem souhlasila a pustila se do práce. Zpočátku to vypadalo, že ji děti budou snad přímo nenávidět, protože dostávaly výprask dost často (i když někdy třeba jen rukou), jejich matka dokonce u otce proti metodám vychovatelky protestovala, ale Ralph své slovo dodržel a nezasahoval. Přesto se snažil být mimo dům v době výuky, aby nemusel poslouchat pláč a výkřiky svých často vyplácených dětí. Zhruba po deseti dnech se ale situace diametrálně změnila, děti začaly svou učitelku respektovat, výprasků ubývalo a Margareth začala být s jejich školními výsledky spokojená. Přestože tedy ani metlička ani rákoska nezahálely, po dvou týdnech, když předstoupila před svého zaměstnavatele, mohla spokojeně oznámit, že se o výsledky dětí jejich otec nemusí obávat a že si je jistá, že děti budou během roku dobře připraveny pro nástup do školy. Otec, který měl den předtím dlouhý rozhovor se svými dětmi, jasně viděl, že svou vychovatelku uznávají a její přísnou metodu výuky respektují, takže se jí omluvil za počáteční nedůvěru a nesouhlas s tímto způsobem výchovy svých milovaných dětí. A pak došlo k menšímu šoku, když Margareth ledově klidným hlasem oznámila, že za dřívější chování svých dětí je zodpovědný hlavně on sám, jako příliš shovívavý otec, který je vysloveně rozmazloval, všechno jim odpustil a toleroval a že by za to zasloužil stejnou dávku „domluvy“ jakou mnohokrát musely pocítily ony. „Jestli máte, pane, jen trochu smysl pro spravedlnost a čest v těle, uznáte, že byste měl rákoskou ode mne teď dostat sám, protože hlavní chyba byla ve Vaší výchově a děti byly častokrát bity vlastně kvůli Vám. Co mi odpovíte?“  zeptala se a pozorně sledovala jeho obličej. Ralph se přiznal, že ji v první chvíli měl chuť udeřit, ale pak si musel přiznat, že má asi i pravdu a zároveň nechtěl ztratit tvář, takže otevřel skříňku, kterou už Thomas zná, a jenom beze slova na ni ukázal. Vychovatelka se nerozpakovala, vzala do ruky silnou rákosku, pokynula mu, aby se přehnul přes opěradlo křesla a vysázela mu tucet ran takovým způsobem, že měl co dělat, aby v té pozici vytrval až do konce a nevykřikl. „Vy víte, příteli, že jsme tuto medicínu občas v Londýně okusili“ dodal s úsměvem Ralph ke svému hostovi „ale s touhle dívkou by madam Berkeleyová udělala skutečné terno, takovou tam nemá žádnou“. A pak přišel další šok, kdy mu vychovatelka klidným hlasem oznámila, že ho žádá, aby stejným způsobem naložil on s ní, pokud k tomu někdy zavdá příčinu. „A zavdala?“ zeptal se Thomas. „Bohužel nikdy“ pousmál se jeho hostitel. Potom si popřáli dobrou noc a šli si lehnout.
Ráno vstal náš hrdina brzo a vyrazil do stájí. Když mu podkoní, při sedlání jeho koně, oznámil, že slečna Margareth se také vyjela projet, přikývl a vyrazil k jezírku, kde si byl jist, že černovláska bude. Uvázal koně dál než minule a potichu se přiblížil k vodní hladině. Přišel právě včas, dívka právě vstupovala do vody a měl tedy znovu příležitost vychutnat si pohled na její skvostnou nahou postavu. Tentokrát se nechtěl nechat spatřit, tak si vybral úkryt za křovím, ze kterého dobře viděl jak na vodní hladinu, tak na místo, kde si černovláska odložila šaty, a pro jistotu si lehl na zem. Dívka si koupel užívala, bezstarostně v chladné vodě dováděla a Thomasovým očím se tak naskytl krásný pohled na celou její postavu zepředu i zezadu, než se pustila do plavání, při kterém vykukovaly z vody jen její hlava a prdelka. Za chvíli již nebyla z místa jeho úkrytu vidět, ale náš voyer zůstal na místě, aby se neprozradil a čekal, až se dívka vrátí ke břehu a hlavně na břeh. Její chladná krása mu opravdu učarovala a tak zavřel na chvíli oči a znovu si promítal detaily jejího těla. Z jeho snění ho probudil ostrý hlas „Tak se opět setkáváme, že, sire Thomasi? Zjevně Vám první lekce nestačila, ale tak to u neposlušných chlapců často bývá a každý muž je vlastně jen velký kluk, že?“ Ležící muž se obrátil a před ním stála, s rukama v bok, ta nahá krásná dívka, na sobě ještě kapky vody, bradavky z té chladné vody vzpřímené, a bez ostychu ze své nahoty se na něj přísně dívala. „Zdá se, že jste si mne minule neprohlédl dostatečně a musel jste to tedy zopakovat, teď si ale prohlídnu já Vás. Kalhoty dolů a okamžitě! Teď si já prohlédnu zblízka ty Vaše zadní tváře.“ Thomasovi nezbylo než poslechnout, jinak by působil jako zbabělec. Pomalu si sundal kalhoty i spodky a s rukama, zakrývajícíma své pohlaví, a s hlavou sklopenou, zůstal stát. Dívka se mezitím posadila na velký placatý kámen, který byl nedaleko a pokynula mu, aby k ní přistoupil. Potom si ho bleskurychle přehnula přes kolena, začala ho rukou vyplácet a přitom k němu tichým hlasem promlouvala: „Zlobivým, neposlušným a nevychovaným chlapcům je potřeba stále připomínat, co se smí a nesmí a už staří Egypťané věděli, že neposluchové mají ucho na zadnici, takže ty domluvy by měly být směrovány právě tam. Já se téhle rady striktně držím. A protože Vy se chováte jako malý kluk, musím Vám naplácat tak, jak se to dělá zlobivým chlapečkům. Její ruka dopadala na mužovu zadnici se stále větší razancí, ale Thomasovi to nevadilo, naopak, bylo mu to docela příjemné a přál si, aby ještě dlouho nepřestala. Potom si uvědomil, že začíná být vzrušený a doufal, že si toho dívka nevšimne. Ta ale jeho napřimující se pohlaví na svém stehně pocítila také a nařídila mu, ať hned vstane a okamžitě se přesune na místo, které poznal už minule, a tam se přehne přes ten padlý strom. Nezbylo, než ji poslechnout, zaujal tedy polohu, kterou mu přikázala a zatímco se černovláska v rychlosti oblékala, čekal na další příděl z rukou téhle nekompromisní krásky. Když k němu, se svým jezdeckým bičíkem v ruce, znovu přistoupila, měla v očích pobavený výraz, když mu řekla: „Tak Vám se snad ta výplata líbila tak, že mě hodláte urážet tím svým nadrženým ztopořeným údem? To tedy musíme rychle změnit a slibuji Vám, že než s Vámi budu tentokrát hotova, bude Vaše mužská chlouba připomínat malého chlapce, kterým ostatně stejně jste.“ Potom poodstoupila a začala ho přes vystrčenou zadnici mrskat. Thomas byl připraven na palčivou bolest, ale buďto byl jeho zadek už z předchozí výplaty dostatečně připraven, nebo ho dívka nešvihala plnou silou (nebo obojí), prostě ta bolest byla snesitelná a jeho vzrušení téměř neustupovalo. Postupem času se bolest postupně začala vytrácet a dostavil se pocit rozkoše, který ještě nezažil. Přitom bičík na jeho zadnici dopadal s neztenčenou razancí a jelita naskakovala tak, že se dívka rozhodla tuto lekci ukončit. Když mu dovolila vstát, byla viditelně zaskočena stavem jeho pohlaví a uznale ocenila i jeho výdrž. Teď si běžte rychle zchladit do vody ten zadek i předek, ať se na Vás, Vy hanbáři, nemusím takhle dívat“ přikázala mu, odložila bičík a posadila se do trávy. Upřeně ho pozorovala, jak kráčí k vodě a musela si přiznat, že se jí tenhle muž líbí od prvního momentu a že se teď jeho viditelné vzrušení přeneslo i na ni. A přitom se choval během toho, podle ní dost slušného, výprasku velmi statečně. Když vystoupil z vody, ještě než se taktně odvrátila, stačila si všimnout, že chladná voda vykonala své a musela se usmát. Thomas ale neztratil nic ze svého přirozeného smyslu pro humor a tak jen stručně oznámil „Příkaz splněn, už Vás nepohoršuji“ a pak se v klidu oblékl a posadil do trávy. Margareth se k němu připojila a s dodatkem „Doufám, že to bylo opravdu naposledy, co jste mne takhle uličnicky pozoroval z úkrytu“  mu bičíkem pohrozila, její oči se však již usmívaly.
Markéta spokojeně vstala od počítače a šla se napít. Sice jí nebylo moc dobře, ale ta povídka ji docela pobavila a zlepšila jí trochu náladu. „Tak si pojď přečíst, jak ten Tvůj Don Juan dopadl. Dostal, co zasloužil a o co si koledoval.“ zavolala na Tomáše. Ten se posadil, začal číst a při tom se začal i usmívat. „Tohle se ale dalo čekat, Markétko, mohl dopadnout hůř. Teď to tedy musím dopsat já, abych ten konec trochu změnil“ . Prohrábl si vlasy a začal psát:
Druhý den ráno, když zjistil ve stájích, že černovláska ještě neodjela, vyrazil k jezírku jako první. Posadil se na jejich oblíbené místo a čekal až uslyší její příjezd. Když zaslechl dupot kopyt jejího koně, rychle se svlékl a vběhl do vody. Byla chladná, ale osvěžila ho a pak už jen čekal na příchod Margareth. Ta, hned jak spatřila na zemi jeho šaty a ve vodě jeho postavu, se usmála, rychle se také svlékla a vběhla do vody. „Takhle to není nic špatného, nahota je přirozená, ale šmírování potajmu opravdu nesnáším“ zavolala na něj a pak už si ve vodě hráli jako malé děti. Jenže jak může takové dovádění, byť i ve studené vodě, dopadnout? Než si to Thomas uvědomil, jeho kopí se opět vztyčilo a když on sám, při dalším skotačení, šlápl ve vodě na ostrý kámen a s výkřikem zavrávoral, opřelo se plnou silou o dívčinu prdelku. Černovláska okamžitě ztuhla, vyběhla na břeh a rychle se oblékla. On za ní se sklopenou hlavou a s připravenou omluvou vylezl z vody také, ale než stačil něco říct, spustila rozhořčená dívka: „Já nejsem žádná běhna jako ta zrzavá Mary, se kterou jste nedávno v noci vyváděl tak, že by to vzbudilo i mrtvého. Ještě, že Váš pokoj byl na druhé straně domu, než kde spaly děti. Jenže můj pokoj je hned vedle Vašeho. Mně je jedno, kterou couru si taháte do postele a co tam s ní vyvádíte, mně je jedno, že se vzrušíte asi jen, když napřed vyplácíte holku na holou, pak Vám to udělá pusou, pak ji znovu sešviháte důtkama po celém těle a nakonec jí to uděláte do zadní dírky, ale na mě tohle laskavě nezkoušejte. Myslíte si, že když jste bohatý pán, tak si s každou ženou, která se Vám jen trochu líbí, můžete okamžitě dělat, co chcete? Hrozně jste mne zklamal a v žádném případě k Vám do služby nepůjdu.“ vykřikla na něj a chtěla odejít. Thomas ji ale chytil za ruku a zadržel ji. „Chtěl jsem se omluvit, ale nedala jste mi šanci, Margareth. To, že jsem se v té vodě vzrušil, mě mrzí, ale nemohl jsem to ovlivnit, mé tělo prostě zareagovalo na Vaši krásu, tomu nelze poručit. V žádném případě jsem Vám však nechtěl ublížit, pouze jsem uklouzl. A křivdíte mi, když si myslíte, že bych někoho bil jenom tak z rozmaru. Mary se to líbilo a v podstatě mě k tomu výprasku vybídla a já jí, přiznávám, že ochotně, jen vyhověl.“ Otočil ji k sobě a podíval se jí do očí. Viděl v nich zmatek, zklamání, ale i snahu ho pochopit. Přesto však dávala najevo, že se s ním dál již o tomhle nehodlá bavit, že si svůj úsudek na něj udělala. „Chováte se občas jako zvířata, vy muži, jako zvířata v říji, a je nutné vás přivést k rozumu. Jestli Vám mám odpustit a uvěřit tomu, co jste teď řekl, musela bych Vás ztrestat tak, až by to bolelo nejen Vás, ale i mě“ dodala smutně a podívala se na něj. „Mám dostatek zkušeností se vštěpováním disciplíny dětem, ale u dospělých mužů nevím. Vždyť Vám se snad ten poslední výprask, který jste ode mne dostal, dokonce líbil? To bych Vás snad měla zmrskat do krve? To tedy odmítám!“. Sklopila hlavu a odcházela ke svému koni. Thomas ji s lítostí pozoroval a najednou se mu před očima objevil rozmazaný obrázek pootevřených dveří jeho pokoje tak, jak je spatřil dříve než od něj Mary odešla. To přece musela být ona, jinak nemohla znát tak přesně průběh jeho milostných hrátek se zrzkou. Černovláska se od něj rychle vzdalovala a tak nesměl zaváhat už ani na chvíli. Hlasitě na ni zavolal: „Kážete mi tu o morálce, dobrém vychování a mravech a sama se jimi neřídíte ani náhodou. Já jsem pro Vás zvrhlík, nestyda, šmírák a nevím, co ještě, a Vy, nádoba všech ctností, jste (asi dost pečlivě, když si to tak přesně pamatujete) sledovala pootevřenými dveřmi mé hrátky s Mary. Tomu říkáte vychování a slušné mravy? Pozorovat jiné lidi v jejich nejintimnější chvíli, to je podle vás správné?“ vykřikoval za ní rozčileně. Dívka se obrátila, ve tváři měla lehký ruměnec a jen odsekla „O jaké nejintimnější chvíli to mluvíte, máte na mysli to zvířecí mrouskání bez náznaku sebemenšího citu s člověkem, kterého vidíte poprvé v životě? Takhle já si tedy milostné hrátky vážně nepředstavuji!“ Pak pohodila hlavou, nasedla na koně a odcválala pryč.
Také rozčilený Thomas se v rychlosti oblékl, naskočil na svého hřebce a pustil se do prudkého trysku jen tak, bez cíle, dokud se on i kůň neunavili. Pak se natáhl pod jedním starým stromem, zavřel oči  a nechal si  znovu před očima proběhnout všechna setkání s touhle dívkou. Musel uznat, že ho mrzí, že se rozešli tak ve zlém, ale couvnout už nemohl a ani nechtěl. Byl si jist, že pravdu má on a tak se v duchu rozloučil s představou, že by s ním mohla Margareth odjet na jeho panství a zůstat tam. „Je to škoda, ale jinak jednat nemohu“ pomyslel si, znovu nasedl na odpočatého koně a už v klidu se vrátil do stájí. Blížil se večer a on neměl vůbec náladu na dlouhou společnou večeři se svými hostiteli a už vůbec neměl chuť zdvořile se usmívat a konverzovat s tou hrdou a pyšnou černovláskou. Omluvil se tedy Ralphovi, nechal si přinést do svého pokoje jen trochu studeného jídla a dobrého vína, v knihovně si vypůjčil nějaké knihy a natáhl se na postel s tím, že dnes už nechce nikoho vidět. A to nikoho platilo i pro Mary, která mu přinesla občerstvení a dala najevo, že by mu mohla dělat společnost. Zdvořile ji odmítl s výmluvou na silnou bolest hlavy a pak se již pustil do lehce erotického zábavného čtení, které si vypůjčil. Kniha ho docela pobavila a tak si ani nevšiml, že už je noc. Právě, když se chystal zhasnout, ozvalo se zaklepání na dveře. Nenapadlo ho nic jiného, než že zrzka zahlédla světlo a zkusila mu znovu nabídnout svou příjemnou společnost. Už nebyl tak jednoznačně rozhodnut ji znovu odmítnout a tak pozval návštěvu dále. Jaké byla ale jeho překvapení, když ve dveřích stála, pouze v noční košili a s rukama za zády, Margareth!
„Omlouvám se, že ruším tak pozdě, sire Thomasi, ale skoro celý den jsem přemýšlela o té naší ranní příkré výměně názorů a musím konstatovat, že pravdu jste měl Vy. Já to nedokázala přiznat, nemluvě o tom, že jsem se před dvěma dny skutečně zachovala neomluvitelně, když jsem, probuzena hlukem, nakoukla do Vašeho pokoje a potom se dívala na Vaše počínání až do konce, takže si zasloužím dvojitý trest a byla bych Vám vděčna, kdybyste ho mohl vykonat ještě dnes, abych měla svědomí čisté.“ S tím ke mně přistoupila a podala mi předmět, který dosud skrývala za zády. „To je tawse, druh řemenu, který v sobě spojuje prvky řemene, biče a důtek a dostala jsem ho při odchodu ze školy, jako upomínku na svá studia. Používal se jenom v případě nejhorších přestupků, protože díky své malé váze a odporu vzduchu, dokáže napravit i ty největší hříšníky, aniž by se musel používat plnou silou. Za své chování si zasloužím být potrestána právě tímto nástrojem, takže jsem Vám teď plně k dispozici“. Její oči se na chvíli podívaly do jeho, pak sklopila zrak k zemi a čekala. Thomas byl trochu zaskočen jejím upřímným kajícným projevem a chvíli zvažoval, že jí odpustí, pak si ale uvědomil, že ona, ve svém jednoznačném vidění dobra a zla, by to asi nepochopila. Posadil se tedy na kraj postele, vzal ji za ruku, přehnul si ji přes kolena, vyhrnul noční košili a chystal se ji vyplatit rukou. „Souhlasím, že si zasloužíte potrestat dvakrát, za Vaši pravdomluvnost a upřímnost, která pro Vás musela být dost obtížná, Vám ale napřed nasekám jen rukou“, řekl a začal její prdelku zpracovávat pravidelnými údery své pravice. Nijak ji nešetřil, ale byl si vědom toho, že jeho ruka jí vážně neublíží, v tomto případě šlo spíše o to dát jí pocítit, že je bita jako malá zlobivá holka. Pleskavý zvuk se odrážel po celém jeho pokoji od stěn a Thomas byl rád, že v této části domu nebydlí ani domácí ani služebnictvo. Když dospěl k názoru, že je její prdelka již dostatečně zabarvená a zahřátá, zvedl ji ze svého klína a poručil jí, aby si lehla na břicho na postel a pod sebe si dala oba jeho velké polštáře, tak aby její zadnička byla co nejvíc vystrčená. Pak vzal do ruky ten rozeklaný řemen a zkusil s ním několikrát švihnout do vzduchu. Měla pravdu, byl tak lehký, že při úderu plnou silou by mohl napáchat vážné škody na jejím pozadí a to v úmyslu opravdu neměl. Řekl jí tedy, ať se připraví, že dostane dva tucty a jednu ránu navíc, pak že si budou kvit. Černovláska jenom přikývla, zabořila hlavu do malého polštářku, který na posteli zbyl a oběma rukama se chytla okrajů postele. Thomas se lehce napřáhl a tawse poprvé, jako blesk, dopadla s hlučným mlasknutím na dívčiny červené polokoule. Margareth se neúspěšně pokusila zabořit svou prdelku co nejhlouběji do polštářů, sevřela hýždě co nejvíce to šlo a vykřikla. Potom se ale opět její zadnička zvedla a poslušně se připravila na další úder. „Prosím, nešetřete mne jen proto, že jsem žena, jinak byste mě urazil“ zašeptala a opět vykřikla, protože tawse dopadl na její pozadí opět. Její exekutor si po pěti ranách všiml, že jí na prdelce začínají naskakovat jelita, couvnout už ale nemohl. Dělal přestávky mezi jednotlivými údery, vždy počkal až se zadek vrátí do původní, vyšpulené, polohy a pak udeřil. Dívka už plakala nahlas a prosila ho jen, aby už ten výprask dokončil. Posledních pět ran tedy dostala v rychlém sledu a bylo po všem. Černovláska vzlykala do polštáře a její pozadí bylo jeden pruh přes druhý. Thomas se sklonil ke svému příručnímu zavazadlu, vyjmul z něj hojivou mast, kterou si brával sebou na delší cesty a začal ji nanášet na tu fialovějící prdelku. Dívka napřed sykla, pak ale poznala, že mast jí pomáhá a tak trpělivě vystrkovala svůj zadeček naproti jeho jemné ruce. Když ji pak lehce poplácal po zadničce s tím, že už je konec, neudržela se, objala ho kolem krku a zabořila mu svůj uplakaný obličej do košile. A on ji hladil po vlasech a jenom jí stále opakoval, jak si váží toho, že dokázala přiznat svou chybu a vinu a potom tak statečně snášet svůj trest. Margareth se pak otočila na záda a nabídla mu své tělo. „Můžete se se mnou pomilovat, jestli chcete, buďte ale, prosím, jemný, jsem stále ještě panna!“ překvapila ho jako už tolikrát předtím. „A pannou zůstaneš do chvíle než to opravdu budeš chtít změnit“ řekl jí s úsměvem Thomas a pak sklonil hlavu do jejího klína a začal se jí velice intenzivně věnovat. A černovláska už konečně chápala hlasité projevy vášně, které občas zaslechla, ale sama dosud nikdy nezažila, dnes se nijak nerozpakovala sama dát patřičně a nahlas najevo rozkoš a štěstí, které prožívala. A když se nakonec její tělo prohnulo jako luk a ona si přitiskla hlavu svého milence co nejhlouběji do klína, přišel ten nejkrásnější pocit na světě, její první vyvrcholení. Thomas zvedl hlavu a s úsměvem ji pozoroval. Byl většinou v posteli příjemný, vnímavý a pozorný partner, teď byl ale sám překvapen intenzitou toho „panenského“ vrcholu rozkoše. „Tahle dívka bude jednou velice vášnivou ženou a rád bych byl u toho“, pomyslel si, objal ji a viděl, jak se jí pomalu zavírají oči. Za chvíli už v jeho náručí spokojeně hluboce oddechovala a on ji brzy následoval do říše snů. Když se ráno probudil, dívka už vedle něj nebyla, na jejím místě ale zůstal ten zajímavý řemen s připsanou poznámkou: „Ať je po ruce vždy, když ho Ty nebo já budeme potřebovat. Tedy, pokud mě vezmeš sebou. Miluji Tě. Maggie“.
Tomáš dopsal, otočil se k Markétě, která mu poslední část povídky četla přes rameno, a čekal na její soud. „Nó, pacholek jsi stejně, ale v koutečku té své černé duše jsi asi přece jen trochu i romantik“ řekla a políbila ho. „Tak pojď, já, ač lazar, se Ti tu  černovlasou panenku pokusím nahradit, možností je přece víc“ zašeptala mu do ucha, vzala ho za ruku a odváděla si ho do ložnice.
Omlouvám se p.t. ctěnému čtenářstvu za to, že povídka je zase dlouhá, ale krátké prostě psát neumím a ani mě to nebaví. Ta poslední, opravdu krátká, byla původně jen úvod této. Asi mi holt při psaní (a nejen při něm) občas chybí ta tolikrát zmiňovaná a potřebná disciplína J. L.

7 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Výborný, nádherný

Anonymní řekl(a)...

Taky se mi to líbilo, když se člověk začte, zvládne i tu "délku".
Lachtanka

Dawe řekl(a)...

Pěkný příběh, moc pěkný. A ta délka není zas tak strašná, díky.

Anonymní řekl(a)...

Krásná.Příjemně jsem si početl.:-)
Johan06

Anonymní řekl(a)...

Smekám, krásná fantazie.
Jen díky délce povídek se k jejich čtení dostávám povětšinou až během víkendu, tudíž moje pochvala má pak zpoždění.
Avellana

libertine řekl(a)...

Moc děkuju za komentáře, mám z nich samozřejmě radost.
Jenom by mě docela zajímalo, čím zaujala právě tahle povídka, na kterou nepřišly žádné negativní ohlasy, pouze pochvalné.

Anonymní řekl(a)...

Také se přidávám k pochvalným komentářům. Myslím, že na této povídce si přijdou na své různé skupiny čtenářů - spank obou pohlaví, který ale neurazí, spank se sexem vzhledem k době a postavení postav vhodný.Prostředí má úroveň a děj je čtivý. A také si na tebe čtenářstvo zvyklo :-) Díky, Katarina