27.2.10

Návrat domácího učitele

Upozornění: Tahle povídka NENÍ určena pro puritány a zapřísáhlé zastánce čistě M/F spankingu!!!
Bylo pondělí večer a já jsem spěchal z práce k Markétě, kterou jsem v poslední době viděl dost málo, nějak nám to časově nevycházelo. Původně jsme chtěli společně ztrávit právě uplynulý víkend, ale moje přítelkyně nakonec musela odjet k rodičům, takže jsem zbyl ve svém bytě sám. Ne, že bych to nepřežil, ale docela mi ty občasné společné chvíle a hrátky s ní začínaly chybět. Dnes mi zavolala, jestli bych nepomohl s angličtinou, tak jsem slíbil, že přijdu co nejdřív a teď už jsem se, s lahvinkou vína v tašce, blížil k jejímu domu. V bytě seděly u kávy všechny tři spolubydlící a požádaly mne, abych se dnes věnoval Martině, která má před zkouškou a Dana by potom potřebovala „jen skouknout esej, kterou má zítra odevzdat. Markéta k tomu dodala, že ona tentokrát dá holkám přednost, nic extra důležitého sama nemá a nepotřebuje. Chvíli jsme si jen tak povídali a pak prohodila Markétka „Víte, že za čtrnáct dnů už budou Velikonoce? Doufám, že nás přijdeš vyšupat!“ dodala s úsměvem a mrkla na mě. „Jenže my musíme jet na Velikonoce k rodičům“ opáčily svorně její kamarádky, „to bys na nás musel počkat do odpoledne“ dodaly s úsměvem. „My tu na vás s Tomášem rádi počkáme, viď“ obrátila se na mě znovu má přítelkyně a v očích měla příslib něčeho moc příjemného „já jsem si odbyla návštěvu rodičovstva už teď“. „Mně by to asi neodpustili, s tím nic nenadělám“ protáhla obličej Martina „ale zase jsem si tenhle víkend doma docela užila“ dodala a oči jí jen hrály. Když jsme naléhali, ať to vyjasní blíž, vysvětlila nám, že u nich je zvykem, že 2 týdny před Velikonocemi chodí holky vyplácet kluky a ti to berou jako samozřejmost a jako závdavek na vlastní odvetu za čtrnáct dnů. „Bylo to fajn, jenom mě mrzelo, že měli ti pacholci na sobě kalhoty, dva nebo tři zadečky bych s chutí vyšlehala na holou!“ dodala s mrknutím a holky vyprskly smíchy. „Tenhle zvyk by měl platit všude“ řekla nakonec Dana, „bylo by to jen spravedlivé“! Já to radši nekomentoval.
Dopili jsme kávu a já vybídl Martinu, ať se zvedá, jdeme na tu angličtinu. Přesunuli jsme se do jejího pokojíku a pustili se do práce. Za chvíli mi ale dobrá náladu začala docházet, protože černovláska vůbec nebyla ve formě a kupila chybu na chybu. „Přece jsme tohle už probírali, bylo Ti to jasné a zvládalas´ to. Co se s Tebou, prosím Tě, děje? Takhle tu zkoušku nemáš šanci udělat a já mám navíc pocit, že jsem jako učitel totálně selhal!“ řekl jsem jí. Martina mi začala vysvětlovat, že teď měla dost málo času, protože se šrotila na další zkoušky a na anglinu jí prostě nezbyla ani chvilka. „Hlavně, že Ti zbylo dost času na prohánění kluků s pomlázkou v ruce“ vyštěkl jsem na ni, „víš co? Přines z kuchyně vařečku, a ať je to ta největší, co tam máte!“. V poslední době nebyl vůbec důvod holkám za přístup ke studiu nařezat tak, jako tomu bývalo občas v začátku naší spolupráce, ale dneska si tahle veselá holčina ten výprask zaslouží, rozhodl jsem se a čekal, s čím se vrátí. Martina se přišourala se slušně velkou vařečkou v ruce, pomalu mi ji podala a špitla k tomu „Nešlo by, aspoň na začátku, jenom rukou?“ „Nešlo!“ řekl jsem pevným hlasem, „tohle musí být léčba šokem, aby se Ti ty znalosti zase vrátily do paměti. Přece se Ti z té hlavy nemohlo všechno v tak krátké době vykouřit?“ Pak jsem jí přikázal, aby si stáhla džíny, posadil jsem se na kraj její postele a přehnul si ji přes kolena. „A ty kalhotky bude sundávat kdo?“ už jsem na ni přímo zavrčel a prudkým pohybem jí je stáhl až ke kotníkům. Nakonec se mi jí ale přece jen zželelo a párkrát jsem ji rukou plácl. Pak jsem  už ale pevně uchopil vařečku a začal systematicky zpracovávat celý povrch té její pořádné zadnice. Většinou jsem při výprasku její větší prdelky začínal lehčími údery vařečky, tentokrát to však schytala hned od začátku naplno. Vůbec jsem se s ní nemazlil a holčina se brzy pustila do zpěvu a tance, musel jsem jí chytnout ruku, kterou si snažila svůj zadek krýt a svou pravou nohou podržet i její neposedné nohy, které začaly létat vzduchem až to bylo nebezpečné. Přitom jsem jí do rytmu úderů opakoval „Já Ti tu pr del dnes ka se ře žu tak, že si na ni hned tak ne sed neš, u vi díš!“ Martina už začala škemrat a v očích se jí objevily slzičky, tak jsem jí vysázel ještě posledních pět ran, pak ji plácl přes tu červenou zadnici rukou a poručil jí, ať vstane. Její ruce ihned vystřelily k tomu postiženému místu jejího těla a začaly ho rychle třít. „Řekni si Markétě, ať se Ti o ten zadek postará“ vyštěkl jsem na ni nakonec „a po zkoušce chci vidět Tvůj index!“ dodal jsem ještě a odporoučel se.  Než jsem se přesunul do sousedního pokoje, musel jsem se napít trochu vína, protože mě ta holka docela vytočila.
Dana už na mě čekala, v ruce držela svou esej a ve tváři měla respekt a možná i strach. Bylo jasné, že tu exekuci v sousedním pokoji slyšela více než dobře. Pokusil jsem se ji trochu uklidnit s tím, že ona je přece dobrá studentka, tak určitě nedopadne stejně jako Martina, ale blondýnka mi jen mlčky a trošku chvějící se rukou podala svůj výtvor a pak se rychle otočila a začala si rovnat ve skříni prádlo. Já se začetl do její práce a polil mě mráz. Vždyť tohle téma jsme spolu probírali, byla v obraze, měla to připravené, nechyběla jí ani slovní zásoba, a teď tohle diletantské „dílko“, to snad není možné. „Holky, co se to s vámi stalo? To snad není možné, vždyť to vypadá, jako byste byly úplné začátečnice, já vás nemohu poznat“ kroutil jsem hlavou v totální beznaději. „Tohle prostě odevzdat nemůžeš, v noci Ti to napíšu a pošlu na Markétin e-mail, dělám to ale hrozně nerad!“ dodal jsem a snažil se jí podívat do očí. Dana měla ale hlavu sklopenou, pak beze slova sáhla do své skříňky, vyndala odtamtud svůj široký pásek a podala mi ho se slovy „Asi budu bita, že?“ „Nemám jinou možnost, když jsem před chvílí nařezal Martině, musíš dostat i Ty. Ale hrozně jste mě obě dvě zklamaly“ odpověděl jsem jí a pokynul, aby si sundala kalhoty. Tentokrát jsem se ale rozhodl, že jí napřed naplácám rukou, začít hned řemenem by bylo příliš tvrdé. Na sobě měla opět tanga, tentokrát červená (nosí ta holka také někdy jiné prádlo?), která zakrývala něco vepředu, vzadu však vlastně nic, a která jsem jí podle předchozí dohody nechal. Posadil jsem se na postel, přehnul si ji přes kolena a v rychlém sledu jí nasekal rukou, co se do ní vešlo. Prdelka jí zrůžověla, červeň to sice ještě nebyla, ta se však dostaví brzo, brzičko. Nařídil jsem jí, ať si lehne na postel (polštáře pod břicho si dala už automaticky sama), vzal do ruky její řemen, přehnul ho napůl a připravil se. „Dostaneš celých pětadvacet, nejde to jinak!“ oznámil jsem jí a začal zpracovávat tu její krásnou zadničku k obrazu svému, který si však, bohužel pro ni, zcela zasloužila. Ten široký řemen a její malá zadnička způsobily, že celá její prdelka i horní část stehen byly rychle pokryty tmavě červenými pruhy v barvě jejího prádla, takže už téměř nebylo vidět, kde její tanga vlastně končí. Dana se držela, jenom občas sykla a snažila se zavrtat co nejhlouběji do polštářů, ale zůstala v původní poloze ležet až do konce. „Můžeš vstát, skončili jsme, tu esej Ti v noci pošlu“ řekl jsem jenom, hodil řemen na postel vedle ní a odešel z pokoje. V obýváku na mě čekala Markéta, zvědavá, co se to u holek vlastně dělo. „Tos´ jim musel takhle nařezat? Za blbou anglinu?“ ptala se dost zvýšeným hlasem a s údivem ve tváři. Chtěl jsem jí rychle vysvětlit, co se předtím dělo, ale holky ji asi slyšely, vyšly ven a své kamarádce jen odsekly: „Nech toho, dostaly jsme sice hodně, ale právem. Za ty dnešní výkony jsme si nic jinýho nezasloužily“. Pak oznámily, že jdou na chvíli ven, aby se trochu daly do kupy a opustily nás. Svalil jsem se na sedačku a nalil si další sklenku vína, abych se trochu probral i já, připadal jsem si jak blázen. Pak jsem byl teprve schopen, alespoň stručně, vysvětlil Markétě, důvody těch výprasků jejích kamarádek. „Tohle tedy vůbec nechápu, vždyť jsme se nedávno o tom bavily a obě dvě si upřímně Tvoji pomoc pochvalovaly. Já ostatně taky. A shodly jsme se, že bys zasloužil nějakou odměnu. Že by holky netušily, jak na tom vážně jsou?“ přemítala nahlas Markéta, napila se se mnou a pak mě vzala za ruku. „Tak promiň, že jsem na Tebe tak vylítla, pojď, dám Ti trošku zapomenout na ty dvě zlobivky“, zašeptala a vedla si mne do svého pokojíku. Snažil jsem se jí vysvětlit, že jsem ještě pořád trochu rozčilený a hlavně otrávený, ale ona mě ujistila, že ví, jak mi zlepšit náladu. Nechala v obýváku puštěný CD přehrávač s hezkou muzikou a pootevřené dveře, aby k nám hudba dolehla (Holky se hned tak nevrátí, neboj, pošeptala mi Markéta) a pak mě pomalu svlékla, následně i sebe, a začala si se mnou hrát a to moc hezky. Pomalu jsem zapomněl na svou špatnou náladu a začal se poddávat jejím šikovným rukám, ústům a zbytku toho jejího pěkného těla.
Po nějaké době už jsme byli oba dva zralí na to, postoupit v našich hrátkách dál. Markéta si tentokrát lehla na záda, podložila si pánev polštáři a přitáhla si mě k sobě tak, že jsem nad ní skoro klečel. Potom mi pošeptala, abych nepospíchal a zkušeně si můj úd zavedla tam, kam on míří nejraději. Hudba příjemně hrála, my nikam nespěchali a užívali si to nejpevnější a nejkrásnější spojení dvou nahých lidských těl. Pak mě moje přítelkyně objala svýma nohama kolem stehen a zároveň se i co nejvíc rozevřela, aby zmírnila sevření mého pohlaví, ve zjevné snaze prodloužit naše hrátky na maximum. Bylo to krásné a jemné a já si to začal užívat, jenže vtom jsem pocítil ostrou bolest a vzápětí další. Než jsem se vzpamatoval, dopadlo na mou vystrčenou zadnici už několik ran, které pěkně štípaly a bolely. Otočil jsem se a uviděl smějící se Martinu, která se právě rozpřahovala pořádnou pomlázkou a já si vzpomněl na její předchozí vyprávění o zvycích jejího rodného kraje. Jenže, zatímco se tmavovláska na nový úder teprve připravovala, já už zaslechl zasvištění a dostal další ránu, tentokrát z druhé strany. Rychle jsem se podíval i tímhle směrem a tam spatřil Danu s ruměncem ve tváři a druhou pomlázkou v ruce. „Doufám, že to chvíli vydržíš, holky by byly zklamané, kdyby musely brzo přestat, chtějí Ti udělat radost“ špitla mi Markéta do ucha, dál pevně držela moje nohy svýma a nechala mě přitom jenom pasivně do sebe pronikat. A tak to šlo ráz na ráz. Když byl můj zadek nahoře, přilétla rána od Dany, když byl dole, přistála druhá od Martiny, přesně do tempa mého milostného útoku do Markétiny široce rozevřené štěrbinky. „Veselé velikonoce a hezky nám omládni!“ volaly při tom obě mé studentky a nijak mě nešetřily, naštěstí mě ale švihaly prostředkem svých nástrojů a ne tím tenkým koncem, takže jsem tu jejich nadílku snášel docela dobře. Moje vzrušení už ale začínalo být neudržitelné,  Markéta to vycítila a sevřela můj penis co nejsilněji, a já nakonec s výkřikem skončil vmáčklý do rozkroku své milované, do které jsem vypustil svou, delší dobu (ne vlastní vinou) nashromážděnou, milostnou šťávu. Svištění a dopady pomlázek na můj zadek ustaly. Jak jsem se vydýchával v Markétině náručí, zaslechl jsem najednou z obýváku známou melodii, jenom jsem si rychle nemohl vzpomenout, o kterou se jedná. Se začátkem refrénu jsem byl ale hned doma, byla to „To Sir, With Love“ z mého oblíbeného amerického filmu se Sidney Poitierem, „Panu učiteli s láskou“.  Otočil jsem hlavu a ve dveřích stály dvě rozesmáté dívčiny s pomlázkami v ruce. „Děkujeme, pane učiteli, a už se na nás nezlob“ pronesly společně a pak mi zmizely z dohledu.Tak co, líbilo?“ zašeptala mi do ucha Markétka. „Moc, jenom nechápu, že holkám (a hlavně Daně) nevadilo, že jsme se u toho milovali“ odpověděl jsem jí. „Byla to jedna z mých zatím neuskutečněných fantazií“ dodal jsem a políbil ji. „To jsem ráda, tušila jsem to a holkám to taky náležitě vysvětlila, když pořád pro Tebe vymýšlely nějakou formu odměny za to doučování“ rozesmála se má přítelkyně. „A my ženské, když se chceme odvděčit, dokážeme být docela vynalézavé a tolerantní“  dodala ještě a pak mě ze sebe shodila s naoko rozhořčeným výrazem „Dolů nebo mě rozmačkáš a co kdyby mělo dojít na druhé kolo?“, mrkla na mě a odkráčela do koupelny. No, na druhé kolo jsem se tedy necítil ani náhodou, musím přiznat, tak jsem se jen s rozkoší povaloval v její posteli a znovu a znovu si přehrával předchozí události. Dostaly mě tedy holky s tím svým velikonočním překvapením dokonale, ale ne, že bych se na ně proto jakkoliv zlobil, byla to prostě paráda
Teď se musím pustit do vyprávění další části toho večera já, poněvadž můj okáč by to buďto vzal hodně stručně nebo jen v náznaku a to by byla, alespoň podle mne, škoda, protože náš, dlouho připravovaný, večer ještě zdaleka nekončil. Když jsem se tedy vrátila z koupelny, jenom v župánku, poslala jsem ho pod sprchu a šla pogratulovat holkám k perfektnímu výkonu a načasování. Pak jsme si ještě chvilku pošpitaly a já pelášila zpátky do svého pokojíku, kde jsem se posadila na kraj postele a čekala. Tak mě zastihl Tomáš po svém návratu z koupelny. Byl také jen v županu, který si u mně už nechával na stálo, a já mu nevzrušeně oznámila, že ho holky pozdravujou a že šly do kina. Pomalu jsem rozevřela svůj župánek, dala nohy lehce od sebe a nechala ho, aby se chvilku tím pohledem pokochal (nemám se za co stydět, ne?), pak si poklepala na levé stehýnko a sladkým hláskem mu oznámila: „Tak a tady se mi teď hezky přehneš, já si vezmu tu pomlázku a pěkně Ti našupám i já, abys mi pořádně omládl a na druhé straně třeba neuschl!“ a mrkla při tom na něj. Tomáš u toho dvojsmyslu nevydržel a zacukaly mu koutky, pak si ale pomalu svůj župan sundal a trošku neochotně zaujal nařízenou pozici. „Bude to štípat, což Ty nemáš moc rád, já vím, ale to se nedá nic dělat, Velikonoce jsou Velikonoce“ oznámila jsem mu, všimla si, že jeho prdelka je po té pauze už jenom lehce červená, takže můžeme začít zase obarvovat („hlavně ale ne vajíčka!“, prolítlo mi hlavou a málem jsem vyprskla smíchy), vzala do ruky Daninu silnější pomihodu a pustila se do omlazovacího procesu. No, musím přiznat, že se chlapec snažil, ale on prostě tuhle štiplavou bolest moc nezvládá, takže se za chvilku začal kroutit a sykat. No a moje dobré srdíčko nakonec zvítězilo nad škodolibou radostí („takhle to cítí holčičí a ženské prdelky, když na ně vyrukují o Velikonocích mužští, víš?“ ) zpívala jsem mu do ouška, pak jsem ale pomlázku otočila, uchopila ji v půlce a pokračovala v omlazovací kůře tím silnějším koncem s držadlem. To sice muselo pěkně bolet, ale Tomášovi to bylo zjevně mnohem příjemnější než předchozí část mé tak záslužné činnosti. Tak hezky držel, jenom mi trošku jezdil po stehýnku dopředu a dozadu a já pocítila, že už zase začíná být chlap se vším všudy. „A pak, že to podruhé nepůjde!“, musela jsem se usmát a pokračovala v jeho výplatě středně silnými, pravidelnými údery. Když jsem dospěla k názoru, že se mi ta barva jeho prdelky OPRAVDU líbí a že už omládl až až (hlavně, abych to nepřehnala a aby mi nezvadl, došlo mi), odhodila jsem pomlázku, pohladila mu ten červený zadek a prohlásila: „Teď už jsi úplný zajda, tak musíš poslouchat a dělat přesně a bez řečí to, co Ti řeknu!“. Vzala jsem černý šátek a zavázala mu oči, druhým šátkem mu lehce svázala ruce za zády a potom mu přikázala, aby si klekl na postel. Nevím, co čekal, ale jeho zrychlený dech mi naznačil, že mířím správným směrem, mýmu chlapci se to moc líbilo. „Hezky si to užij a nikam nepospíchej, miláčku“ pošeptala jsem mu nakonec do ucha.
Nasměrovala jsem si ho tak, jak jsem potřebovala, pak si lehla na záda (s těmi tak užitečnými polštářky pod zadečkem), nabídla mu své pohlaví a pusou a rukama se začala věnovat jeho slušně vzrostlému chlapíkovi, jenom lehce a dráždivě, nebyl důvod, abychom chvátali. Tomáš se na druhé straně také snažil a byl přitom moc jemný a vynalézavý, tak to mám ráda a sama si vždycky řeknu, kdy už mám dost. Tentokrát ale ještě počkám, protože nás čeká překvápko! Mezi jeho roztaženýma nohama jsem zahlídla ve dveřích pohyb a už se k nám po špičkách blížila, přesně podle dohody (ten bezdrátový zvonek je přece jen vynález!), Martina s tubou lubrikantu v jedné ruce a gumovou rukavicí na té druhé. Trošku jsem zintenzivnila své počínání a vzdychání tak, aby chlapec doslova „neviděl, neslyšel“ a vnímala, jak se mi nad hlavou objevuje gumová ruka, která začíná potírat Tomášův zadní otvůrek a jeho okolí a pak do něj pomaloučku vsouvá prstík. Náš chlapec si zjevně myslel, že tohle všechno dělám já (to bych asi musela bejt hadí žena, ale to chlapi v transu asi nepochopí), a šeptal mi do klína, jak jsem skvělá atd. až do chvíle, kdy ho další ruka (to už bych fakt musela mít čtyři!) začala pleskat po prdelce. Trochu ztuhnul, ale byl tak rozvášněný, že jeho mozek odmítl zabývat se nějak blíž  touhle nelogičností, tak jen nadšeně vzdychal a prosil, ať nepřestávám. Mezitím Martina přidala další prstík a aniž by přestávala s plácáním, začala s nimi v jeho zadečku rychleji a rychleji pohybovat. Já jsem zatím zase ubrala ve svém snažení (bacha, ještě nekončíme!) a potom rukou naznačila své spolubydlící, ať se pomalu stáhne. Ta postupně ubírala ze svého kvalitního výkonu a pak se, opět po špičkách, vzdálila. Já jsem znovu zintenzivnila své počínání a byla hlasitější, aby náš podvůdek nebyl tak zřejmý, nakonec jsem se ale vysunula zpod Tomášova těla, navlékla mu kondom ( patřičně na něj nanesla lubrikant) a zaujala polohu, kopírující jeho, tedy přehnutá přes ty nepostradatelné polštáře s vystrčenou prdelkou. Otočila jsem se k němu a zašeptala mu, že dnes může do zadečku, vzala ho do ruky a nasměrovala do svého růžového poupěte. Když ucítil, že je před branou, lehce zkusil, je-li vstup volný, a když se ukázalo, že ano, vnikl do mě pomalu, ale naplno, a začal se pohybovat. Lubrikace fungovala neomylně, takže se mi to docela líbilo, o jeho pocitech asi není nutné hovořit. A teď přišel čas pro závěrečný výstup Dany, zlatý hřeb dnešního večera. Stála již připravená ve dveřích, úplně nahá, na sobě připevněný strap-on, a na můj pokyn hlavou se přiblížila k posteli. Jemně rozevřela Tomášovy půlky, přitiskla svůj nástroj k jeho otvoru a pomalu začala překonávat jeho lehký odpor. Tentokrát už mému chlapci muselo být zcela jasné, že TOHLE už tedy já dokázat při vší snaze nemůžu, ale byl v situaci, kdy, jak se říká „nemyslel mozkem“  a kdy nebylo cesty zpět. Pocítila jsem, že ztuhl a tak jsem mu rychle pošeptala „Maximálně se uvolni a užívej si to, lásko“ a okamžitě jsem zaregistrovala, že se dal opět do pohybu, napřed jen lehce a váhavě a pak, když se Dana přizpůsobila našemu rytmu a tempu (přesněji řečeno, šla přesně proti němu), stále silněji. Ani já jsem se neudržela, moje ruka vystřelila do mého klína a začala tam pracovat k ještě intenzivnějšímu pocitu rozkoše a štěstí. Mé vyvrcholení způsobilo i silnější stahy mého druhého otvůrku a přivodilo bouřlivý vrchol i Tomášovi (dneska už podruhé! Je to pašák, když se mu trošičku pomůže…). Dana se potichoučku od nás dvou odpojila a my jsme se, stále do sebe zaklínění a rychle oddechující, překulili na bok a znovu a znovu se zachvívali rozkoší. Když potom ze mne Tomáš vyklouzl, rozvázala jsem mu oba šátky a pokochala se pohledem na jeho vytřeštěné oči, upřené na Martinu s gumovou rukavicí na levé ruce a na Danu, se stále (nesplnitelné přání některých žen ve vztahu k chlapům) připraveným a vzpřímeným údem, připnutým k pasu, které nás zvědavě ze dveří mého pokoje pozorovaly. Nechala jsem ho chvilku zírat a pak ten hezký pohled utnula. „Další překvapení už Tě dneska, miláčku, nečeká, takže my mažeme do koupelny“ oznámila jsem mu suše, zvedla se, vzala holky kolem ramen a nechala ho, ať se z toho šoku trošku vzpamatuje.
Tak asi chápete, že předchozí pasáž bych sám nebyl schopen napsat, musím však ještě dokončit popis dění toho nezapomenutelného večera. Když se Markétka vrátila z koupelny, jenom mi oznámila, že mám napuštěnou vanu a že si v ní mohu pohovět, než se ona dá do pořádku. Shodila ze sebe župánek, sedla si na židličku ke svému toaletnímu stolku a začala na sobě pracovat, tak jsem se tedy odporoučel do koupelny a chvíli v té teplé vodě nabíral sílu a energii. Byl jsem nádherně vyčerpaný a unavený, ale náladu jsem měl výbornou, jako už dlouho ne. „Tedy, ty tři grácie mi daly řádně do těla“ prolétlo mi hlavou „ale TOHLE byl skutečný vrchol mého dosavadního brožovaného milostného života“ usmál jsem se pro sebe, „Život je někdy skutečně krásný“. Vylezl jsem z vany a zamířil v županu pro své oblečení. V obýváku na mě ale čekalo další (kolikáté už dnes vlastně?) překvapení. U stolu seděl ten můj zlobivý trojlístek, před sebou sklenky s vínem, které jsem přinesl a na sobě vážně pěkné oblečení . Martina si vzala šaty s velkým výstřihem, který dal vyniknout jejímu bujnému poprsí, Dana se představila ve slušivém kalhotovém kostýmku, ideálním pro její štíhlou chlapeckou postavu a Markéta měla na sobě přiléhavé černé legíny (nebo jak se tomu říká) a přes ně delší svetr, přepásaný širokým páskem, který jen tak tak zakrýval tu její rozkošnou prdelku. „Můžeš se s námi napít“ oznámila mi moje přítelkyně „a pak bys nás mohl vzít na večeři, tedy, pokud jsi dospěl k názoru, že jsme si ji dneska zasloužily“ dodala s mrknutím oka, při kterém jsem skoro ztratil řeč, tak jsem se rychle chopil nabízené skleničky a napil se. Holky mě upřeně, ale s pusami od ucha k uchu, pozorovaly, tak jsem musel nějak zareagovat. „Nic by mi neudělalo větší radost, to mi věřte,  ale dneska to asi nezvládneme. Slíbil jsem Daně tu esej a Martina má přece před zkouškou, nemohli bychom to odložit na zítra?“  vypadlo ze mně. Dana s Martinou se na sebe podívaly a beze slova odkráčely do svých pokojů. „Urazily se?“ zeptal jsem se Markétky, ale ta mi řekla, že si to nemyslí, jenom ať  chvilku počkám. Než jsem se stačil znovu napít, byly holky zpátky a namířily si to přímo ke mně. Dana mi beze slova podala 2 listy papíru a já jsem na ně zůstal nevěřícně zírat. Byla to ta její esej, tedy jen podle názvu, ale tentokrát napsaná moc dobře, musel jsem uznat, takhle nějak jsem doufal, že by ji mohla stvořit. A na konci bylo červenou barvou jejího profesora napsáno a podtrženo A+! Než jsem se stačil vzpamatovat, podala mi Martina svůj index a prst držela na jednom řádku – „zkouška z angličtiny: Výborně!“ stálo tam a mně to (konečně) všechno došlo. Ony ty svoje žalostné výkony sehrály jen pro to, abych jim musel nařezat (což se stalo a vůbec to nebylo jen symbolické) a to byla forma jejich poděkování za čas, který jsem jim věnoval. Celý trojlístek mě pobaveně sledoval a já už zase nabýval řeč. „No, tohle je přece jen o trošku lepší než ty vaše předchozí výkony, ale nemyslete si, že jsme s výukou skončili“ řekl jsem naoko přísně a pak už jen dodal „Takže teď už asi opravdu nic nebrání tomu, abych vás na tu večeři vytáhl, že? Alespoň jako malý výraz SVÝCH díků.“. Holky se na mě zazubily, pak se ale ozvala prostořeká Martina: „Jen ještě chvilku počkej, mám pocit, že zatímco DRTIVÁ VĚTŠINA z nás si bude k té večeři sedat trochu opatrně, PANÍ DOMÁCÍ (tak říkaly žertem Markétě, protože první z nich v tomhle bytě byla nastěhovaná ona) by přišla zkrátka a to se nám vůbec nelíbí, viď Dano?“ A naše plachá blondýnka kupodivu ihned přitakala „To tedy ani náhodou, a my se na to podíváme na vlastní oči!“ . Vzal jsem to jako hru, podíval se na svou přítelkyni a když jsem viděl, že se jenom lehce usmívá a kýve hlavou na souhlas, vzal jsem si židli, posadil se na ni a pokynul Markétce: „Tak pojď, hezky kalhotky dolů a přehnout přes kolena, vždyť víš dobře, co máš dělat, že?“ Markéta bez diskusí zaujala příslušnou polohu a její kamarádky si zatím přitáhly židle a posadily se proti mně s vážným výrazem v obličeji. „Pětadvacet na každou půlku“ oznámila Martina „a pořádných!“ doplnila blondýnka a pak už jen pobaveně čekaly, až začnu. Začal jsem tedy lehce pleskat svou milovanou prdelku, ale mým „divačkám“ se to nelíbilo. „To když MY jsme dostávaly, tak to bylo podstatně víc, viď?“ „Jasně, MY jsme totiž dostávaly pořádně a tohle je jenom divadýlko!“ „A přitom, kdo vymyslel, abychom MY dvě dělaly ze sebe analfabetky?“ vyměňovaly si nahlas poznámky a pokukovaly po mně. Nedalo se dělat nic jiného, než přitlačit, ale vždyť přece dostat naplácáno jen rukou, to Markétka přežije, rozhodl jsem se a zbytek tohohle lehčího výprasku byl už silnější a hlasitější. Moje láska se ale jen smála a když jsem skončil, vyplázla na své spolubydlící jazyk a prohlásila: „Tak co, jsou teď dušičky spokojené?“ a začala si natahovat kalhotky. „Nejsou, ani náhodou!“ odsekla stručně Martina „Dano, podej tu její metlu, prosím“. A její kamarádka byla zpátky s metličkou dřív, než jsem si tuhle novou situaci  stačil promyslet. Naplácání rukou, prosím, to byla legrace, ale proč bych teď měl Markétu skutečně sešvihat metlou? Vždyť mi připravila tak nádherný zážitek, za to ji přece nebudu trestat? Jenže ženské myšlení je jiné než mužské. Moje přítelkyně by asi ztratila tvář (nebo já? nebo oba?), kdybych jí poskytl před ostatníma dvěma nějakou výhodu. Tohle byla zjevně jakási jejich fair-play pravidla a já se jim musel podřídit. Ostatně Markétka jen pokrčila rameny, kalhotky si zase stáhla ke kolenům a šla se přehnout přes opěradlo sedačky tak, jak to už párkrát udělala pro mě. „Kolik?“ špitla jen a podívala se na holky „ale že se vůbec ptám, vy zmije, co?“ „Ano, drahoušku, MY jsme dostaly po pětadvaceti, tak hádej, kolik bys měla dostat Ty?“ odpověděla jí černovláska a podívala se na mě. Všiml jsem si, že se na mě upřely i Daniny oči a tak jsem jen přikývl a připravil se. Rozhodl jsem se, že jediné, co mohu pro svou přítelkyni udělat je vysázet jí ten určený počet úderů co nejrychleji. Bude ji to sice dost bolet, ale horší by bylo, kdyby musela naplno pocítit bolest po každé ráně a pak čekat na další. A metlička začala svištět vzduchem a štiplavě dopadat na tu rozkošnou prdelku, která mi před chvílí způsobila tolik rozkoše. Obě sudičky se zatím postavily tak, aby dobře viděly, jestli náhodou nechci podvádět a pak se spokojeným výrazem ve tváři počítaly do posledního úderu. „Teď jsme si kvit, jsi pašák“ zašeptala Dana a objala svou kamarádku, která se, se slzičkami v očích, zvedla ze své trestné pozice, kalhotky stále ještě u kolen. A vzápětí se přidala i Martina a stály tam, objímaly se a líbaly, hladily jí sešvihanou prdelku a já jako kdybych tam nebyl nebo překážel. „Běž se oblíct ke mně do pokoje, my zatím Markétě pomůžeme, aby se dala do kupy“ víceméně mi přikázala Martina a já šel, co jiného jsem měl dělat? Napřed mě v podstatě přinutí, abych své holčičce pořádně nařezal a teď dělají, jako že jsem si to, přes jejich odpor, prosadil já sám. Najednou mě k ní ani nepustili, abych se jí omluvil, najednou byly zase nerozlučný trojlístek a já jen ten čtvrtý vzadu, trochu jsem žárlil. Kdo má, sakra, těm ženským rozumět! Ještě jsem zahlédl Markétčin rudý zadeček na posteli a Danu, jak jí ho potírá hojivou mastí a pak už jsem jen zaslechl, jak na mě moje právě sešvihaná holčička volá, ať jdu napřed, že náš oblíbený stůl ve vinárně je rezervovaný a ony že přijdou za chvíli.
Vydal jsem se tedy do naší vinárny (v duchu jsem si vybavil tu první návštěvu se „spratkem“ a musel jsem se při té vzpomínce usmát, objednal víno a čekal na ten podařený trojlístek s tím, že jsem doufal, že mi konečně pořádně vysvětlí ten dnešní večer. Když potom dorazily, byl ten pocit odmrštěnosti hned pryč. Moje Markétka už byla zase usměvavá a nalíčená, černovláska mi dala pořádnou pusu a šibalsky pošeptala do ucha, že doufá, že jsem její šikovné ručičky ocenil, a najednou jsem dostal pusu na tvář i od Dany a ta mi, s určitými rozpaky, pošeptala „Víc pro chlapa já udělat nemůžu, promiň“. Jenže holky ji zaslechly a Martina hned vyprskla „Tuhle část jsem měla hrát já, ale pak dostala bloncka přednost, protože od ní jsme původně nečekaly spolupráci žádnou!“. Holky na sebe mrkly a už se smály, jak malé děti. „Jo, a já jim oběma musela dělat figurantku“ na oko se zlobila Markétka a mrkla na mě. Rozhodl jsem se, že tohle je na panáka, objednal pro všechny a nikdo neprotestoval, protože jsme ještě všichni byli plni dojmů z toho úžasného večera. A když jsem se pak zeptal, jak ten jejich super plán vlastně vznikl, začaly mi to na přeskáčku vyprávět a já měl co dělat, abych je stačil všechny tři poslouchat a udělat si konečně ucelený obrázek.
Všechno začalo Daniným návrhem, že by se mi měly nějak odvděčit za mou pomoc s angličtinou. Pak přišlo Martinino vyprávění o lidových zvycích u ní doma a Markéta se rozhodla to propojit. O tom, že mám rád spanking, věděly dobře, netušily ale, že jsem switch a když jim to moje holčička upovídaná vyzvonila, začaly s detailní přípravou a pořád ji vylepšovaly a vybrušovaly. Abych si to dokonale užil, vymýšlela si moje přítelkyně různé důvody, proč se nemůžeme vidět (abychom si byli vzácnější), připravily se pomlázky (ty přivezla Martina z domova), Dana se vhodně oblékla (proto ty tanga) a byly připravené na to, že napřed dostanou za své neznalosti ony a pak mi to, díky těm „předvelikonocům“ vrátí. Markéta je ale rovnou upozornila, že budou muset sehrát své role dobře, jinak bychom se dostali do stadia jen symbolického výprasku, stejného, jako kdyby na mě jen vystrčily zadečky a „dovolily mi tak“, abych jim nasekal. Vysvětlila jim, že já jsem sice hračička, ale na druhé straně docela pedant, který má rád, když je exekuce odůvodněná (tak takhle mě vidí?), přestože pak trochu bolestivější. Na tom se tedy nakonec shodly a provedly to, musím uznat, báječně.
Jenže mojí sladké holčičce bylo i tohle málo a tak je zasvětila do některých detailů našich občasných milostných hrátek s tím, že by v nich měla roli pro každou z nich a že si je jistá, že tímhle mě vážně dostanou. Chvíli prý panovaly trochu rozpaky, ale pak se holky usnesly, že nejsou malé děti a proč by mi nedopřály uskutečnění téhle fantazie, když každý máme přece nějakou. Nakonec černovláska přiznala, že díky Markétinu tréninku, udělala nečekaně velkou radost i svému příteli a naše tichá blondýnka přiznala, že si také dost rozšířila obzory, že se jí to docela líbilo a že je ochotná si to zase někdy klidně zopakovat (nevím, jestli měla na mysli moji přítelkyni nebo mě a radši jsem se neptal…). Takže jediné, co neměly dopředu domluvené, byl ten závěrečný výprask Markéty, to prý prostě vyplynulo ze situace a, kupodivu, všechny tři byly hned pro. Snažil jsem se Markétce vysvětlit, že se mi do toho moc nechtělo a ať se na mě nezlobí, protože ji to muselo dost bolet, ale moje holčička jen s úsměvem odvětila „No, štípalo to sice pěkně, ale všiml sis vůbec, že holky hned vybraly, ze všech možných nástrojů, mou oblíbenou metličku? Přece jen to nejsou takové potvůrky, jak se Ti asi zdálo!“ A její kamarádky jen s úsměvem přitakaly, takže jsem musel konstatovat, že mě pěkně dostaly (opět dvojsmyslnost, že?) a ještě jednou jsem jim všem třem poděkoval za super zážitek a zulíbal je za to.
Krásně jsme se najedli a napili, dobrá nálada nás neopouštěla a dokonce i introvertní Dana přidala pár nečekaně vtipných a pikantních historek, takže nás docela mrzelo, když jsme, už jako poslední hosté, museli vinárnu opustit. Doprovodil jsem holky domů, ještě jednou poděkoval za nádherný večer a vydal se na cestu k sobě do bytu. No a když jsem doma otevřel počítač, čekala tam na mne nová zpráva od Markétky & spol:
PANU   UČITELI   (S   LÁSKOU)
1)    Připomínáme dohodnutý termín setkání o velikonočním pondělí, které by mohlo dopadnout TŘEBA takhle: (a jako závdavek tři přidané fotky). Ta první ukazovala Martininu zadnici po důkladném seznámení se s vařečkou v mojí ruce, druhá nádhernou prdelku mé přítelkyně, kde na červeném pozadí, způsobeném mou rukou, vystupovaly tenké světlé proužky, jako připomínka březové metličky, a ta třetí věrně zobrazovala Daninu zadničku a stehna po tanci, způsobeném  řemenem v mé ruce. (Když jsem se na tuhle fotku podíval pořádně, došlo mi, že na ní něco chybí – na té holé prdelce nebyla, poprvé, blondýnčina obvyklá tanga!)
2)    Jinak bys mohl dopadnout TY třeba takhle: Čtvrtá fotka ukazovala zjevně moje zadní tváře po těch dnešních pomlázkových seancích s nimi třemi. (Ovšem bez toho hambářského polštářku pod sebou J) -myšlena zjevně Markétka.
3)    Ale v žádném případě MY nechceme dopadnout takhle: A poslední fotka bylo věrné zobrazení Markétčiny prdelky po tom památném trestném výprasku s tawse, kterou ty mršky musely nafotit hned po jejím příchodu domů.
M + D + M
Takže ono se fotilo!!! To jsem vážně nevěděl, ale moc se mi to zalíbilo. Hned jsem tedy odpověděl:

ZPRÁVA    PRO   VŠECHNY   NEZBEDNÉ   STUDENTKY
Vzhledem k tomu, že velikost fotoalba je žalostně malá, asi mi nezbyde nic jiného než vážně přijít, i když DOST nerad. Můžete se těšit J. T.

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

super povídka, tak těsně na pomezí reality a fantasie. Perfektne se četla.Petr(angel)

Anonymní řekl(a)...

Hezky vymyšlená a čtivá povídka, pěkná fantazijní forma díku :-) Markéta je opravdu hodná mrška, andílek s ďáblíkem v těle, ale která žena není :-) - spolupráce dalších dívčin mě trochu udivila, ale proč ne, jsme přeci v povídce. Díky, Katarina

Dawe řekl(a)...

Moc pěkné, hned bych to bral být v jeho kůži. Čtení mi zabralo pomalu celou pauzu na oběd, takhle mě Libertine připravuje o volný čas! :-D. Ale moc pěkně musím říct. Opět poklona frekvenci jeho povídek, chrlí je jak ohňostroj střely.