5.3.10

ICQ

Monick: Jsi tu?
Swish: Jsem, a co ty tu?
Monick: Ále, jsem po obědě a nechce se mi nic dělat, relaxuju.
Swish: Jak se máš?
Monick: Jde to, v práci teď opruz, moc práce a šéf je nevrlej, teď je naštěstí v kanclu a neprudí. A co ty? Sehnals to?
Swish: Taky se mi nechce nic dělat, začínáme nový projekt a to je vždy náročný. Jj, sehnal jsem to, včera jsem si pro Ni byl na poště. Je krásná, voní po dřevě, pevná, ale pružná, krásně vyřezávané držadlo a trochu se na konci rozšiřuje, aby padla správně... Líbila by se ti :-)
Monick: O tom nepochybuji....chi. Myslíš, že bych zaloužila?
Swish: Jelikož v práci zneužíváš ICQ, tak rozhodně... :-)
Monick: Hmm, tak to máš asi pravdu, to by se ale asi vááážně nemělo, to jsem se jistě provinila proti pracovnímu řádu a ten suchar šéf by mi jistě strhl prémie :-))
Swish: Já bych z tebe strhl něco jiného.... Nebo spíš pomalu svlékl...sukni? kalhoty?
Monick: Dnes mám černé kalhoty a pod nimi ..... to bys taky svlékl?
Swish: Ať máš pod nimi cokoliv, taky bych je pomalu stáhl dolů, nechal bych ti je ležet u nohou, krajkové? Nebo jemná bavlna obepínající kulaté tvary?
Monick: Tmavě fialové, krajka jen po okraji, jinak čistá bavlna, ale nevím na jak dlouho čistá, když se mi v klíně otepluje... :-) Už mi leží u nohou, jemně na lodičkách. Stačí to tak?
Swish: Nene, zajímá mě i vršek, všechny tvary musejí být doceněny..
Monick: Knoflíček po knoflíčku rozepínám na jemné blůze, pomalu se dostáváme i k vrchním tvarům, fialová podprsenka putuje pryč. Jsi spokojen?
Swish: Tak se mi to líbí. Jak bys to dnes ráda, přes židli nebo u stolu?
Monick: Stůl je velký a můžu se na něj položit a každou ránu si vychutnat, volím stůl...
Swish: Dobrá, tvůj zadeček se mi ukazuje v celé kráse a ani tvůj poklad nezůstává skrytý. Slyším zrychlený dech plný očekávání.... A co vlastně očekáváš?
Monick: Čekám na ten nadčasový okamžik, kdy nová vyřezávaná plácačka putuje vzduchem a já se snažím připravit na tu chvíli..... Na tu chvíli, kdy se prvně dotkne mého zadečku a já jen naoko ucuknu, mé smysly se však plně věnují zážitku lehce štiplavé bolesti a lační po opakování...
Swish: Blíží se, nabírá sílu a prvně dopadá...
Monick: Ach, ucuknu a v duchu se usměju... Ještě, prosím...
Swish: Znovu se napřahuji a plác, na druhou půlku... Krásně to mlasklo...
Monick: Ano, můj zadeček se zavlní a hned se našpulí k další ráně... Prosím, pokračuj. Chci ještě, chci znovu a znovu prožít tu osvobozující štiplavou bolest, co mi prolétne tělem a nechá po sobě příjemné vlnění.
Swish: Nebudu tě šetřit, takhle bychom dnes už nic neudělali. Dostáváš rychlých 5 ran a ....
Monick: A při každé lehce vzdychnu. Můj zadeček chytá červený nádech...
Swish: Teď vždy dvě a dvě z každé strany, ale přitlačil jsem. Jak vypadá tvá komůrka?
Monick: Och, ty sedly, sykla jsem bolestí, ale účinek na komůrku je více než kladný...
Swish: To rád slyším, ještě jsem neskončil. Teď pomalé ale pravidelné rány, střídám strany a vychutnávám si tvé bolavé chvilky. Zastavuji se na 19...
Monick: Své bolavé chvilky si užívám se slzou v oku a mokrým klínem. Pomalu se začínám vrtět a bojuji s nutkáním uhnout, ale vím, že tím bych tě jen rozzlobila...
Swish: Ano, to jistě. Proto to neuděláš. Místo toho přijmeš posledních 6 pleskavých zážitků tam, jak ti začínají stehna, tam je to, no, citlivé?
Monick: Ty jsi teda.... Auu, to krásně bolí. To už je konec? Škoda :-)...
....... ticho......
.........ticho.....
Monick: Swishi, jsi tu?

"Ano, jsem," ozvalo se za ní autoritativním hlasem...

I žula by se teď vedle ní zdála jako drolící se měkký chléb...

"Bože, to ne, to je nejhorší trapas mého života, to není možné, chatuju si už pár týdnů se Swishem, nikdy jsme se neviděli, jen si užíváme virtuálního spankingu a svět je tak strašně malý, že to je můj šéf. Dám výpověď, okamžitě, zítra už mě tu nikdo neuvidí, odstěhuji se pryč, do Evropy, někam daleko, kde mě NIKDO nezná, ale to kolem něho musím projít, ne, to nezvládnu, tak tu budu sedět, dokud nepustím kořeny, nebo zalezu pod stůl, nebo, bože, já chci být neviditelná.....," prolétlo Monick hlavou.

"Asi poslední týden jsem si myslel, že to jsi ty, Monick...," řekl již milejším tónem.
Monick: Proč jsi nic neřekl? psala dál do chatu, neměla sílu se na něho podívat, koukal jí přes rameno a četl.
"Neměl jsem jistotu, dnešní suchar a nový projekt mě však ujistil...," snažil se o přísný tón.
Monick: Ehm, co na to říci, že... Pane, já, omlouvám se, svou práci si dnes dodělám....
"Samozřejmě tu dnes budeš přesčas, ale z úplně jiného důvodu, Monick, dnes to nebude jen virtuálně, zažiješ to doopravdy. A toho pána si nech, tím to nezachráníš," vynesl rozsudek a s naprosto profesionálním výrazem vzal první lejstro z poličky a aniž by vzbudil podezření, vrátil se do své kanceláře. Ve stejné chvíli bliklo Monick na obrazovce u Swishe Offline.

Seděla nehnutě ještě několik minut a snažila se mozek uvést znovu do chodu. Zbytek pracovního dne samožřejmě již nic neudělala, strávila ho se svými myšlenkami, ani kancelář neopustila, jen rychle na toaletu a opláchnout se před koncem pracovní doby a začátkem... Začátkem neočekávaného večera... Je nějaká možnost se dnešnímu večeru vyhnout? Není to ale to, o čem si vždy nechala zdát a našla k tomu jen kamaráda na povídání? Cítila velký strach a ještě větší vzrušení, když zaklepal na její kancelář. Bylo už půl hodiny po konci pracovní doby a firma byla prázdná...

"Dále," odpověděla tím nejméně nuceným tónem, který se jí podařil.
"Dobrý večer, Monick."
"Dobrý večer, pane," mírné pokašlání ji upozornilo, "tedy Swishi."
"Pojď do mé kanceláře," mluvil přísně, ale ne zle, budil respekt, ale ne strach, byla jím uchvácená, celá ta situace ji naprosto ochromila.
Zamkl za nimi. Všimla si JÍ hned, jak vešli. Na uklizeném a skoro prázdném stole byla na červeném hedvábném šátku. Opravdu krásná, jak jí psal. Neubránila se úsměvu. Stála čelem ke stolu a prohlížela si svůj trestný nástroj. Musel pro ni nejspíš rychle zajet domů, blesklo jí hlavou.
"Jak to dnes chceš, Monick, stůl jako dopoledne?"
Už dávno přistoupila na jeho hru.
"Ano, můžu si na něj lehnout a vychutnat si každou ránu," odpověděla tiše.
Usmál se a přistoupil těsně za ní. Cítil vůni jejích vlasů, cítil, jak se zachvěla, když k nim přičichl.
"Knoflíček po knoflíčku....," začal...
Pomalu si rozepínala blůzku. Jemně ji svlékl a odhodil na křeslo.
"Pod černými kalhotami, co tam se skrývá?"
Pomalu si uvolnila kalhoty, nechala je sklouznout k lodičkám a opatrně z nich vystoupila. Zvedl je a odhodil na křeslo.
"I vrchní tvary musí být doceněny," pomalu jí rozepnul podprsenku a odhodil na křeslo.
"Už mi leží u nohou," stahovala si kalhotky.
Nemuseli víc mluvit, oba věděli, co ten druhý chce.
Pohladil jí zadeček a zatlačil jí na záda, ladně se mu položila na stůl, hned vedle plácačky. Nebyl tu šéf a podřízená, byl tu Swish a Monick.
Šátkem jí svázal cop, měla to tak ráda, a plácačku vzal pevně do ruky.
"Co očekáváš," zeptal se.
Srdce jí divoce bušilo. Hrdlo měla stažené strachem a vzrušením.
"Čekám na tu nadčasovou chvíli, kdy se to stane, kdy ji na sobě prvně ucítím, mám strach."
"Užívej si to," zašeptal jí do ucha a vteřina se stala věčností, plácačka se vydala na svou první pouť ke svému krásnému cíli. Plesk. Monick se lehce prohnula a slastně vydechla, bylo to přesně tak nádherné, jak si představovala. Nechal jí čas na vstřebání.
"Prosím pokračuj," žadonila a zadeček nastavila další ráně.
Padly další 3 rány a Monick zažívala svůj sen. Její oblý zadeček získával pod dalšími pleskanci stejnou barvu jako její tváře, když se šéf objevil za ní v kanceláři. Její mysl se stáhla na jediný okamžik - okamžik dopadnutí další rány. Její smysly prahly po dalším štiplavém zážitku. Její komůrka chtěla víc. Bylo to mnohem lepší, než se dá popsat v chatu. Po 15 ráně se slastné vzdechy začaly mísit s tichými vzlyky, ale jak řekl Swish, užívala si to. Blížil se konec - jak psal, tak také udělal, posledních 6 ran na to citlivé místo, které si vždy vyslouží alespoň malé auu.
Zůstala ohnutá přes stůl a vydýchávala svůj první opravdový spankingový zážitek. Cítila se lehčí, prázdná, klidná.
"Jsi v pořádku," zeptal se po chvíli Swish.
"Ano, ano, jsem, já, bylo to, užasný, och, děkuju, Swishi," pomalu se narovnala. Pro pohled do očí neměla stále odvahu. Udělal to za ní, otočil si jí čelem k sobě a jemně nadzvedl hlavu. Jeho pohled hladil, nebylo to ten přímý a pevný šéf, ale starostlivý muž. Políbil ji na čelo.
"Obleč se, o tvé pracovní morálce si popovídáme u večeře," lišácky se usmál.

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Moc moc hezké, vynikající nápad s chatem, napínavé až do konce. A krásně ženské... Díky.

Asterix

libertine řekl(a)...

Hmmm, tak tohle se ti vážně povedlo, musel jsem si tu povídku přečíst dvakrát, abych si ji vychutnal, protože napoprvé jsem ji zhltnul moc rychle :-).
Skvělý erotický náboj, emancipované přiznání si, co chci a po čem toužím, krásně a vkusně spojený spanking s erotikou.
A navíc, tentokrát tvůj pan Božský není tak úplně bez poskvrnky, protože, kdo jiný by měl v pracovní době makat a ne chatovat, než pan šéf, že?
Díky, moc fajn počteníčko.

Dawe řekl(a)...

Hezký nápad, krásně napsáno, něžné, ženské, nádherné ...