8.3.10

Velikonoce domácího učitele

(Pozn.:  Ačkoliv jsem to původně neměl v úmyslu, na klasické „velikonoční hrátky“  dojde až v druhé části povídky.)
Měli jsme před sebou s Tomášem krásný prodloužený velikonoční víkend a chtěli si ho fakt užít, tak jsme se dohodli, že já se stavím u něj v sobotu pozdě odpoledne a v neděli se pak přesuneme ke mně. Můj okáč měl na první den domluven volejbal s kamarády a já jsem dostala „domácí úkol“ , zpracovat ty naše fotky do fotoalba, jehož program, spolu s nějakými svými fotografiemi, mi v pátek poslal. Pár fotek holek jsem v počítači měla, program se mi líbil, tak jsem se pustila do práce a docela se u toho vyblbla. Náš pan učitýlek ani neví, že se fotilo už dřív (to jsme mu ale mailíkem neposlaly, to bylo překvapení), takže materiálu bylo dost a ta tvůrčí práce mě vážně bavila. Když jsem byla nakonec se svým výkonem spokojena, zavřela jsem počítač a vyrazila k němu. Sebou jsem měla jen zbrusu novou noční košilku, která toho víc ukazovala než zakrývala, (ale to by se chlapci mohlo docela líbit, že?), několik dekorativních svíček a ty malé krátké a lehké kožené důtky, které jsem s ním vlastně ještě ani nevyzkoušela. Třeba na ně dostaneme chuť…
Tomáš doma ještě nebyl, ale v kuchyni byl papírek, že jídlo a pití jsou v lednici, ať to jen hodím na talíře a na stůl. Nakoupil toho klasicky pro čtyři, ale výběr to byl skvělý, jak jsem ty dobrůtky aranžovala na talíře, musela jsem ochutnat a při tom ho pochválit. Nalila jsem si k tomu skleničku vína, hezky připravila celý stůl, včetně těch přinesených svíček, přinesla ty dvě studené mísy a pečivo a byla jsem připravená. Protože stále nešel, napustila jsem si vanu a šla se do ní zatím naložit (ta jeho přepychová vana mě dostává pořád). Pokud mě po příchodu najde tady, určitě mu to vadit nebude a třeba ho i něco zajímavého napadne. Krásně jsem si ve vaně polenošila, úplně ztratila pojem o času a teprve, když mně začínala být chladno, mi došlo, že už musí být dost hodin. Rychle jsem tedy vylezla, dokončila přípravu, oblékla se a zjistila, že je už docela pozdě. Mrkla jsem na mobil, jestli tam není od něj zpráva nebo nepřijatý hovor, ale nic. Doufám, že nepřijde jako lazar, podle toho co mi vyprávěl, se ta jejich parta dokáže pěkně vyhecovat a zapomenout na to, že jim už není dvacet, prolítlo mi hlavou, a já přitom měla docela chuť si dneska hezky zašpásovat. Čas běžel, mísy jsem radši dala zpátky do lednice, popíjela vínko, natažená na sedačce jsem poslouchala příjemnou muziku, ale už jsem začínala být naštvaná. Proč aspoň nezavolá? Je to prostě jen další namyšlený a egoistický chlap, říkala jsem si, a jestli po příchodu nebude MÓÓÓC hodný, tak bude mít dneska utrum! Jenže on nešel a nešel a já už začínala mít strach. Taky mohl mít nějaký úraz, říkala jsem si a já mu tady sobecky nadávám a křivdím. Pak se však konečně otevřely (no, spíš rozletěly) dveře a pyšně vkráčel pán domu, viditelně „upravenej“ jak zákon káže.
Zahulákal na mě pozdrav už ode dveří, trochu s problémy si sundal bundu, zul boty a tašku jen hodil na zem, pak se doklátil ke mně a rozvalil se na sedačku. „To Ti byla jízda, kluci byli jak utržení ze řetězu“ začal mi rychle vyprávět, artikuloval ovšem trochu s problémy. „Skvěle jsme si zahráli a pak skočili na pivko, jenže se ukázalo, že Pavel má narozeniny, tak se přidalo pár panáků a těch piv bylo asi taky dost, ale bylo to príma“. Usmíval se jak jezulátko a když jsem namítla, že mohl aspoň zavolat, jenom bezelstně odvětil „No jo, my jsme se už několikrát zvedali a rozcházeli, jenže pak zase někdo vytáhl další vzpomínku, kterou jsme prostě museli zapít, a tak se to prostě trošku natáhlo, no. Snad se zas tak moc nestalo!“.  A pak začal povídat, byl v té své opičce docela roztomilej, a já dokonce začínala mít zpátky předchozí dobrou  náladu. No tak se jednou zhulákal, to se může stát každýmu, zkonstatovala jsem a všimla si, že se jeho ruce proměnily v docela příjemná chapadla chobotničky, najednou je měl všude a do ucha mi začal špitat sladké blbůstky a hlavně se chtěl teď hned a tady pomilovat. „Hele, ty milovníku, plav se vysprchovat a vyčistit zuby (teda, táhla z něj ta knajpa dost silně), pak se teprv rozhodnu, jestli s Tebou půjdu do pelíšku nebo radši domů. A hlavně už sklapni, začíná se Ti dost plést jazyk!“ trochu jsem ho utřela, napila se vína, zobla si z připravených talířů v lednici a přesunula se do ložnice (na to jídlo teď nedojde určitě, bylo mi jasné). Než jsem se stačila svlíknout a vzít si to nové prádélko, byl zpátky a na noční košilku už ani nedošlo (stejně by ji ten pacholek dneska ani neocenil, prolítlo mi hlavou). Pak začal žvanit něco o pionýrech, kteří byli taky „vždy připraveni“ (tím myslel asi moje nulové oblečení) a začal opakovat, že „tady se teď bude šukat“. Jenže nám pomalu začínal tuhnout, náš Casanova, a přestávalo mu být rozumět, tak jsem mu poradila, ať si jde lehnout a vyspí se z toho. Jenže to ho viditelně rozladilo. „Napřed si krááááásně zašukáme a pak teprv půjdeme spinkat“ oznámil mi stručně a hodil sebou na postel. Měla jsem na vybranou. Buďto se zvednout a jít domů, čímž bych ho asi pěkně naštvala, nebo si k němu jít lehnout a počkat chvíli než usne, což se zdálo jako rozumnější. Tak jsem si k němu lehla na bok, vystrčila na něj jen zadek a znova mu oznámila, že se jde spát. Tomáš ale už byl rozjetý a furt jenom otravoval, že spát se bude až potom, co si krásně zašukáme, párkrát mě plácl po zadnici a pak se začal dobývat do mojí štěrbinky, což se mu moc nedařilo. Moje touha už byla dávno pryč, ale rozhodla jsem se, že nebudu dělat scény, které by v tomhle jeho stavu byly stejně zbytečné, a už jsem to prostě chtěla mít z krku, tak jsem mu chtěla pomoct. Jenže, hned jak jsem vzala do ruky ten jeho „poklad“, bylo mi jasné, že TOHLE prostě nepůjde. Znovu jsem mu tedy, teď už důrazně, oznámila, že jdeme spát, ale on se nedal a žvanil dál o tom, že kdybych jen trošku chtěla, tak by to určitě šlo. Moje trpělivost už byla vážně na hraně, nicméně jsem se mu rukou snažila pomoct a mít tak tenhle „nezapomenutelný zážitek“ za sebou. Výsledek byl pořád žalostný, ale nakonec se mi přece jen podařilo si ho vsunout do sebe. Jeho poznámku „Tak vidíš, že to jde, když se trochu chce“ jsem radši nekomentovala a připravila se na krátkou akci. Jenže to, co následovala, bylo něco neskutečného (dámy, pokud jste to někdy zažily na vlastní kůži, tak víte o čem mluvím). Vlastně jsem ho v sobě ani necítila, jenom jeho funění na zádech, ale po několika vteřinách už ani to ne, prostě ze mně vypadl, odvalil se na záda a začal pochrupovat. Tak tohle už byl vrchol! Znovu jsem zvážila odchod domů, ale byla jsem tak otrávená, že se mi nechtělo oblíkat a táhnout se v noci spící Prahou. Odsunula jsem se od něj tedy co nejdál a zkusila taky usnout, neměla jsem ani nejmenší chuť si udělat dobře sama, všechny chutě mě absolutně přešly. Dlouho se mi to nedařilo a pořád jsem si promítala před očima ten frustrující zážitek, ale pak nakonec únava a roztrpčení zvítězily a já zavřela oči taky.
Ráno jsem se probudila dost brzo, Tomáš ještě tvrdě spal, šla si uvařit kafe a vzala si k tomu jednu z jeho cigaret (přestože v podstatě nekouřím). Ta otrávenost mě už trochu přešla, rozhodla jsem se, že budu dělat jakoby nic a až se můj drahoušek probudí, vychutnám si ten jeho provinilý pohled a ty omluvné řečičky, které budou následovat. Prostě to včera byla katastrofa, ale nemá cenu se v tom šťourat, radši na to rychle zapomeneme, rozhodla jsem se a počítala, že můj sportovec bude chrupat do oběda. Vzala jsem si tedy jednu z těch jeho lechtivých knížek a pustila se do ní. Jenže pán domu se vzbudil nečekaně brzo, vykráčel z ložnice s hrdým úsměvem a prohlásil „Tedy, miláčku, byla jsi včera skvělá, moc se mi to líbilo a doufám, že Tobě taky!“ Pak se napil z mého hrnku s kafem, prohlásil, že jde koupit čerstvé pečivo a zmizel. A já zůstala stát s pokleslou čelistí a jenom za ním nevěřícně zírala. Tak tohle už byl vážně zlej sen. „Je tak blbej nebo tak drzej?“ zvažovala jsem, to přece nemůže myslet vážně. Rozhodla jsem se, že na tohle už vážně nemám nervy a začala se oblékat. Než jsem ale stačila z bytu vypadnout, byl Tomáš zpátky. „To už jdeme?“ zeptal se a mě fakt omejvali. „Nechceš si ještě na chvíli hupnout do pelíšku, tedy až zbaštíme ty výborné rohlíky?“ pokračoval nevzrušeně a ve mně ten kotel s tak dlouho zadržovanou párou konečně bouchnul a já spustila:
„Tak podívej, kamaráde, já si myslím, že jsem docela trpělivej tvor a tolerantní k tomu, ale co je moc, je moc. Já si nechci hrát na manželku po dvaceti letech, kterou nepřekvapí, když se ten její zhuláká a přijde domů málem až druhej den, aniž by se vzrušoval tím, třeba jen zavolat, protože vím, že nejsi alkoholik, jinak bych s Tebou okamžitě rozvázala všechny vztahy.  Nechci být ani manželkou, kterou vůbec nepřekvapí, že se ten její starej pak na ni vrhne, poplácá ji po prdýlce, předvede trapnej, osmivteřinovej, pokus o sex, zafuní a usne, protože vím, že je to u Tebe výjimka. Co ale absolutně odmítám je to, abych Tě snad za tenhle „výkon“ měla ještě druhej den chválit nebo Ti děkovat, to už je vážně příliš. Já jsem se na ten včerejší den docela těšila, Tys´ ho sice zkazil, ale mohl jsi alespoň držet zobák. Je mi líto, ale jdu domů a moc mě mrzí, že jsem to neudělala už včera!“ Vypálila jsem to na něj a ani si nestačila všimnout, jak se mu otvírají ústa a jak bledne. Začala jsem se oblíkat a vtom uslyšela jeho tichý hlas: „Markétko, počkej, prosím Tě, to jsem opravdu netušil a nechtěl. Asi jsem toho vypil víc, než jsem zvyklý, a měl jsem Ti zavolat, to uznávám, ale to poslední, o tom jsem neměl vážně potuchy. Já jsem myslel, že jsme se docela hezky pomilovali“ řekl a podíval se mi do očí. A ty jeho, hezké a hluboké (má, parchant, fakt krásný kukadla, znovu jsem musela uznat), ty nelhaly. Byl v nich jen zmatek, smutek a omluva, ten trouba si vážně vůbec nepamatoval, co se večer v ložnici dělo. Už mě ten počáteční vztek začal opouštět, nicméně, takhle snadno já se nevzdávám.  „Moc hezký to bylo, vážně, připadala jsem si s tím Tvým chcíplým ptákem skoro jak v ráji“ odsekla jsem mu jedovatě, “ ale s těmihle RAJSKÝMI ZÁŽITKY se musí šetřit, jinak bych byla moc zhejčkaná, takže jdu domů!“ Ale už jsem tak nepospíchala a čekala, jak zareaguje. A on se vám, nebudete tomu věřit, ale vážně, červenal. „Markétko, sedni si, prosím, počkej, já Ti naliju skleničku vína, to Tě trochu uklidní“ pronášel dál tím svým tichým hlasem, „jenom mi už promiň a nezlob se na mě. Jsem prostě hroznej vůl!“ pronesl a já se neubránila a přikývla, v duchu jsem se ale už začínala bavit a přemýšlet. „Já Ti to všechno vynahradím, hlavně už nebuď naštvaná“ sypalo se z něj dál a já si to začínala užívat. A pak mě napadla jediná možná odveta a já se pro ni rozhodla. „Chceš mi to vynahradit? Tak fajn, ale budeš litovat. Tak dojdi do té SVÉ skříně, vyndej a přines mi TAWSE, se kterou jsem JÁ posledně tak dostala, a pak se jdi připravit do ložnice. Teda, jen jestli jsi opravdu chlap, na kterýho si hraješ. Jinak odcházím!“ dodala jsem, napila se nabídnutého vína a čekala. Tomáš mě chvíli upřeně pozoroval, pak pomalu přikývl, odešel a za chvíli mi podával ten svůj řemen s iniciálami, na kterej moje prdelka hezkých pár dnů vzpomínala. Pak se obrátil a odkráčel. No a já si tu chvilku náležitě vychutnávala, nikam jsem nepospíchala, popíjela vínečko a v ruce si znova prohlížela ten trestný nástroj. „Bude to bolet, ale bude to fér!“ rozhodla jsem se nakonec a vyrazila za ním.
A v ložnici už na mě čekal zajímavý pohled. Přes dva polštáře přehnutý ten můj uličník s vystrčenou zadnicí, ruce zatnuté do prostěradla. Bylo mu jasné, že ho dneska rozhodně nijak nebudu šetřit, a já jsem ho opravdu šetřit nehodlala. „Chováš se jako malej zhejčkanej parchant, a navíc ještě namyšlenej, tak teď to tedy schytáš, jak si zasloužíš!“ oznámila jsem mu pevným a nesmlouvavým hlasem „Dostaneš jich padesát, pětadvacet z každé strany!“ dodala jsem a počkala, jestli nezačne smlouvat. Tomáš ale jen pevněji sevřel prostěradlo a hlavu zabořil do posledního polštáře. Naposledy jsem se tedy podívala na tu jeho, zatím neposkvrněnou, prdelku a pak se poprvé rozpřáhla. Tawse proletěl vzduchem a s mlasknutím dopadl na ty jeho vystrčené půlky, které se zachvěly a vzápětí se na nich objevil červený pruh. Zároveň se ozvalo i zasyknutí, ztlumené polštářem. „Budu muset trošku ubrat“ došlo mi, „takhle by těch nahlášených padesát těžko vydržel“ uvědomila jsem si a ubrala na razanci svých úderů. „Tenhle nástroj je vážně pěkná bestie, člověk do něj nemusí dávat moc síly a výsledek je stejně setsakra cítit“ bylo mi jasné. No a pak jsem ho začala vyplácet a s určitým zadostiučiněním pozorovala, že moje domluva je velice efektivní a účinná.
Tomáš normálně při výprasku nijak moc nevyvádí (tedy, pokud nedostává štiplavou metličkou, že?), jeho práh bolesti je dost vysoký, tentokrát ale měl zjevně co dělat, aby to nevzdal. Po každém dopadu tawse na svou zadnici sebou škubl, sevřel ji a zabořil se do polštářů, já si hezky počkala, až ji zase povolí a vystrčí a teprve pak zasvištěla další rána, na kterou reagoval syknutím a tím pohybem své pánve. Těch prvních deset ran, než jsem se přesunula na druhou stranu postele, mu dalo vážně zabrat a já jsem zvažovala, jestli jsem to s tím oznámeným počtem nepřehnala. Pak jsem si ale připomněla, jak jsem já sama zaplatila za svou zvědavost, a zkonstatovala, že za ten včerejšek si ON zaslouží dostat podstatně víc. A tak začal tawse dopadat z druhé strany a já ten nástroj zase začínala mít docela ráda. V podstatě je určen pro ženskou ruku, protože se do něj nemusí dávat tolik síly jako do klasického řemenu, bičíku nebo rákosky, stačí ho uvést do chodu a on už se o zbytek postará sám, uvědomila jsem si a zároveň si všimla, že zadnice mého okáče si už na něj taky začíná zvykat. Zjevně nejhorších bylo pro jeho prdelku těch prvních deset ran, tak jsem musela zase trochu přidat, aby to byl opravdu trestný výprask, na který hned tak nezapomene. Když jsem se po dvaceti úderech přesunula zpátky, položila jsem mu ruku na zadek a pocítila pořádné teplo a vnímala ty pruhy, které mu už naskočily. „Jo, kamaráde, za blbost se platí!“ oznámila jsem mu a pustila se do dalšího kola. Teď už Tomáš nesykal, jenom občas heknul, když se mi podařil nějaký super úder, vykřikl jen jednou, když mi to ulítlo a tawse dopadl na jeho stehna. „Tak tudy cesta nevede“ došlo mi a dál jsem si dávala dobrý pozor, aby řemen dopadal jen na zadnici. Po 30 úderech jsem zase změnila stranu a zkusila stav jeho pozadí. No, kamínka nám už pěkně sálala, ale můj „zhulákanej milovník“ se docela držel. Pomalu jsem se rozhodovala, že mu těch posledních deset ran odpustím, pak jsem si ale připomněla ten jeho noční „výkon“ a to, že jsem se na něj předtím vlastně celej den těšila a bylo po odpuštění.“ Těch posledních deset dostane a to pořádných!“ rozhodla jsem se nekompromisně a rozpřáhla se. Moje předchozí váhání si Tomáš zjevně vyložil jako konec výprasku a tak ho tahle rána zastihla nepřipraveného. Vykřikl a natočil se trochu bokem, tak mu tam přistál hned další úder, což muselo dost bolet. Jenže on se, zjevně ve snaze ulehčit si od bolesti, natočil na druhý bok, a tak mu tam dopadla další rána. Bylo to očividně horší, než když řemen dopadal na obě jeho půlky, teď ale byl tak zmatený, že se vždycky snažil té postižené polokouli trochu ulevit a nastavoval druhou, takže se kroutil jak psí víno a já se rozhodla, že už to dokončím z téhle strany a rychle mu vysázela zbytek. Když dopadla poslední rána, odhodila jsem tawse na postel, pohladila ho po té prdelce, kde už se objevovalo několik barev a jelita naskakovala jedno přes druhé, a pošeptala mu, že už je konec. Pomalu zvedl hlavu a já si, u něj poprvé, všimla, že má orosené oči. Než jsem mu stačila říct, že byl statečný a že už je ten včerejšek smazán, pošeptal mi jen „Promiň, Markétko, takovouhle volovinu už vážně nikdy neudělám“. „To doufám“, dávala jsem mu to ještě chvíli sežrat, jinak Tě bez mrknutí oka pustím k vodě. A teď zůstaň ležet, ať Ti tu Tvou zlobivou prdel můžu trochu ošetřit“. Zvedla jsem se, pak mě něco napadlo, já vyrazila ke své kabelce, vytáhla z ní svůj miniaturní foťáček, který nosím v podstatě pořád sebou, rychle se vrátila a udělala si několik pěkných fotek, jen jako memento. Tomáš si toho ani nevšiml, ležel s hlavou zabořenou do polštáře a čekal na mou péči. Vzala jsem chladivý balzám a důkladně mu ten jeho rozšvihaný zadek natřela. Pěkně sebou cukl při prvním dotyku toho studeného krému, ale pak už jen klidně ležel a vnímal, jak bolest trochu ustupuje. Když jsem mast důkladně rozetřela, lehla jsem si k němu na bok, přetočila si tu jeho zbitou prdelku do svého klína a pošeptala mu „A teď spát, jestli ovšem nechceš, abych pokračovala v Tvojí výchově!“ . Pokusil se zasmát a bejt vtipnej, tak jsem ho lehce pleskla po zadnici a s významným „A už ani slovo, nebo uvidíš“ jsem ho objala a políbila na krk. Netrvalo dlouho a on opravdu usnul, vyčerpaný z té předchozí výchovné lekce i z nedostatku spánku po tom svém včerejším tahu. Ještě jsem u něj chvilku zůstala, pak se zvedla, přikryla ho dekou a potichu z ložnice odešla. Docela mi vyhládlo, tak jsem si vzala z lednice jeden z těch dvou připravených talířů, k tomu ty čerstvé křupavé rohlíčky (byly skvělé, alespoň v tomhle nekecal, musela jsem se usmát), nalila si skleničku vína a v klidu debužírovala. Dojedla jsem, dala zbytek jídla zpátky, v  obýváku jsem mu nechala vzkaz, že jdu domů, jídlo má v lednici a že za mnou může dorazit, bude-li chtít?, popadla svou tašku, přihodila do ní ještě tu rozečtenou anglickou, lehce pornografickou, knížku a vyrazila domů. Schválně, kdy dorazí…
Bylo krásné jarní slunečné dopoledne, tak jsem se rozhodla, že se trochu projdu a vyrazila pěšky. Domů jsem přišla příjemně unavená, vybalila svou tašku (na ty důtky tedy nedošlo, ale to bylo asi dobře, protože bych je musela použít jedině na tu neposlušnou přední část jeho těla, uchichtla jsem se), noční košilku jsem si připravila na židli a pak jsem zapracovala ty poslední pořízené fotky do našeho albíčka. „Teda, schytal to pěkně“ uculila jsem se, „ale aspoň si bude pamatovat, co ženská fakt nesnáší!“. Potom jsem si napustila vanu, dala do ní voňavou pěnu, pustila si příjemnou muziku a chvilku si se sebou v té teploučké lázni pohrála. Příjemně naladěná jsem se oblékla do stejného úboru, který jsem měla na sobě posledně ve vinárně, a který se mu zatraceně líbil, natáhla se na sedačku a dala se do čtení té příjemně erotické knížky. Jenže moc jsem toho nepřelouskala (i když už mi to čtení jde podstatně líp) a ozval se smluvený signál zvonku a ten můj syčák byl tady. Zmáčkla jsem bzučák, pootevřela dveře do chodby a šla si ostentativně zase číst. Dveře se rozletěly, já se lekla, že už je zase nalitej, ale on je rozrazil jen proto, že měl plné ruce. V pravici držel velikánskou kytici, v levé velkou tašku a zamířil hned do kuchyně, kde chvíli pobyl. Když se znovu objevil, držel v ruce nádhernou kytku a s rozpačitým úsměvem mi ji předával. „Zase kámoši?“ zeptal se a jukl na mě. „To víš, že jo, už je to za námi“ odpověděla jsem s úsměvem. „Díky za kytičku, je moc hezká. Jo, a nechceš se posadit?“, neodpustila jsem si rejpnutí a ukázala mu na tvrdou židli. Koukl na mě a pak už jsme oba vyprskli a ten včerejšek byl definitivně smazán. Tomáš se pak ke mně stulil na sedačku a chvíli jsme si jen tak povídali o ničem a trošku si spolu pohrávali. Já jsem byla z té koupele i z toho znovu navráceného příjemného pocitu z jeho přítomnosti docela vstřícně naladěná, tak jsem ho popadla za ruku a přesunuli jsme se do pokojíčku. Tomáš si letěl odskočit, tak jsem té chvilky využila a rychle na sebe hodila tu noční košilku, použila svůj nejoblíbenější parfém a (bez kalhotek) se rozkošnicky natáhla na postel.“ A teď ať se sakra ukáže“ prolítlo mi hlavou, „má co dohánět a napravovat“.
A můj okáč se vrátil, ocenil pohledem ten prostřený a naaranžovaný stůl a začal krásně napravovat ten nevydařenej včerejšek. Začal u krku, dostatečně dlouho se zdržel u mých prsou a docílil toho, že moje bradavky byly vzrušené jako už dlouho ne, pokračoval přes bříško, lehce přeskočil slabiny a věnoval se mým stehnům (hlavně jejich vnitřní straně, kde to mám moc ráda) a pak se teprve vrátil do mého klína, který už na něj dost nedočkavě a vlhce čekal. Jeho ústa a jazyk rozehrály krásný koncert a když se pak začal soustředit na můj knoflíček lásky, zavřela jsem oči a postupně se dostávala do ráje. Bylo to poprvé, kdy mě přivedl na vrchol jen pusou a stálo to za to! Když jsem zase oči otevřela, viděla jsem jeho zkoumavý pohled a všimla si i jeho ztopoření. „Slušný začátek“ řekla jsem mu, jakoby se nic zvláštního nedělo, pak si dala polštář pod zadeček a vybídla ho, ať si mě vezme v téhle pozici. Nečekal na nic a už jsem ho v sobě cítila, jemnými, dlouhými pohyby do mě pronikal a já jsem rozevřela své pohlaví a užívala si ten jeho milostný útok. Když jsem svá stehna zase sevřela a očekávala jeho vyvrcholení, on stále jen pokračoval těmi krásně pomalými pohyby, které mě opět pomalu přiváděly na vrchol. Už jsem nemohla (a ani nechtěla) dál čekat, tak jsem ho párkrát pleskla přes tu, určitě ještě stále bolavou, neposlušnou zadnici a on hned své pohyby zrychlil a začal mě krásně nabodávat na své kopí. Jeho ruce přitom laskaly moje ňadra a já se opět vznesla, dneska už podruhé, a jenom vzdáleně vnímala jeho neustávající, teď už zase pomalé, pohyby ve svém lůně. To rytmické jemné pohupování pokračovalo bez přestávky a  když jsem zase otevřela oči, viděla jsem jen jeho usměvavý obličej a rozzářené oči a uvědomila jsem si překvapeně, že on ještě nebyl! Měla jsem té rozkoše vrchovatě a už bych si dala malý odpočinek, ale takhle to nepřipadalo v úvahu. Jemně jsem se tedy vyprostila, klekla si na všechny čtyři s polštářkem pod sebou a nabídla jsem se mu zezadu. Vím, že pohled na moji prdelku je pro Tomáše to největší afrodisiakum, které nikdy neselže, a opravdu se dostavila hotová smršť. Tentokrát jsem ho nemusela nijak pobízet, vnikal do mě rychle a do maximální hloubky, já si ještě začala hrát se svým středobodem rozkoše a vnímala, jak mě přitom, docela tvrdě, ale moc příjemně, rukou vyplácí. Už jsem dál nemohla, tak jsem toho jeho dobyvatele co nejvíc sevřela a vycházela mu přitom naproti a pak už jsem jen cítila, jak se chvěje a jak do mě vysílá celou zásobu té nahromaděné milostné šťávy. Pomalu jsem se položila na břicho, cítila ho stále v sobě a začala upadat do říše snů. Když jsem se probudila, ležela jsem na břiše pod dekou, moje ruka byla stále ještě na mém klíně a Tomáš v pokoji nebyl. Rozkošnicky jsem se protáhla a uvědomila si, že tohle byla naše další premiéra – třikrát jsem se s ním zatím ještě nikdy neudělala! Vůbec se mi nechtělo z toho pelíšku vylézat, ale příroda mě přinutila, tak jsem si na sebe rychle hodila tu košilku, ve které jsem zatím moc dlouho nepobyla, a bez obtěžování se s hledáním kalhotek, vyrazila směr koupelna. Tomáš seděl u notebooku, na stole bylo prostřeno, včetně těch mých zapálených svíček ze včerejška, po očku se na mě podíval, ale neřekl nic (chytrý chlapec, pochválila jsem ho v duchu). Tak jsem jen, při cestě a jakoby nic pronesla „Ahoj, asi jsem si trošku zdřímla“ a pak jsem odplula. Když jsem se po spršce vrátila (ty kalhotky byly moc daleko, takže jsem se neobtěžovala si pro ně dojít), sedla jsem si ke stolu a s chutí se pustila do jídla. Můj pacholíček mi k tomu nalil skleničku vínka (a dobrého, zkonstatovala jsem) a posadil se proti mně se svou sklenkou v ruce. A pořád nemluvil a čekal, jenom se trochu zubil. Tak ho trochu zpražíme, aby nám moc nezpychl, řekla jsem si a lenivě prohlásila: „Nóoó, musím uznat, že to bylo přece jen o trošku lepší než včera!“ a pokračovala nevzrušeně v jídle a pití. A Tomáš se klidně vrátil ke svému počítači a já (v té sexy noční košilce a bez kalhotek!), jako bych tam vůbec nebyla. Čerti už zase se mnou šili a tak jsem (drze, musím přiznat) pronesla: „Asi Ti budu muset občas POŘÁDNĚ nařezat, když budu mít chuť si aspoň trošku užíta mrkla na něho. A pak už jsme to nevydrželi, vyprskli smíchy a já byla v jeho náručí, líbali jsme se a hladili a bylo nám krásně a všechno bylo hezké, jako dřív. Nakonec jsem se ocitla na Tomášově klíně, košilka šla nahoru a mně bylo jasné, že to za tu svou prořízlou pusinku pěkně schytám. Musela jsem uznat, že na to má plné právo, tak jsem mu svou prdelku hezky nastavila, ale můj gentleman se tentokrát spokojil  se zabarvením do růžova, naplácal mi jen velmi jemně a přitom mně prdelku hladil a líbal. Když jsem na něj překvapeně koukla (čekala jsem ostřejší akci), jenom mi pošeptal, že zítra je velikonoční pondělí a že se dočkám. Šli jsme si pak lehnout a vzhledem k tomu, že jsme toho měli oba dost, jenom jsme se k sobě přitulili, já se přimáčkla k té jeho potrestané zadnici , vzala si do ruky jeho heboučkého, zaslouženě odpočívajícího, bojovníka a trošku si s ním pohrála. Bylo to vlastně jen jakési pohlazení ve formě díku za tu perfektně odvedenou předchozí práci, při které mi udělal tolik radosti, protože na víc se necítil ani on ale ani já! A v tomhle objetí jsme usnuli.
A bylo ráno (tedy spíš dopoledne) a velikonoční pondělí k tomu. Probuzení s Markétčinou rukou v mém rozkroku bylo moc příjemné, tak jsem se začal trochu pohybovat, ale ona mě jen se smíchem plácla a vyrazila do koupelny.  Ještě chvíli jsem se v tom zahřátém pelíšku povaloval, vdechoval vůni, která tu po ní zbyla, a pak jsem si natáhl trenky a triko a vydal se za ní. Ze své tašky jsem vyndal dva předměty, na kterých jsem minulý týden osobně pracoval a položil je na stůl. Jeden byla klasická pomlázka, kterou mě naučil plést můj dědeček, ten druhý byla jakoby nedokončená pomlázka, spletená jen do dvou třetin, tam pevně zavázaná a konce zůstaly volné, jako u metly. Měl jsem pocit, že s tímhle nástrojem udělám své milovnici metliček docela radost, tak jsem ji vzal do ruky a vydal se s ní do koupelny (tam bude moje holčička v rouše Evině, což je pro tento účel ideální oblečení, že?). S tou polopomlázkou za zády jsem tedy vstoupil do koupelny a z vody tam na mě vykukovala slaďoučká Markétčina prdelka, hezky zarůžovělá z té teplé vody, přímo se na mě smála. A usmívala se i její pyšná majitelka „Co to schováváš, ty uličníku“ uvítala mě a pak už začala pištět, když jsem ji začal „omlazovat a zkrášlovat“. A tentokrát jsem neopakoval své včerejší „jen jako“, ale pořádně si ty Velikonoce užíval. Markétka se snažila uhýbat, (což ve vaně skutečně moc nejde), přetáčet se (toho raději hned nechala, protože spletené vrbičky začaly dopadat i na místa, kam původně nesměřovaly), schovávat ve vodě (dostávala zatím na ta místa, která pod vodou nebyla), ale když zjistila, že pořád nejlepší je pro ni dostat „jenom“ na holou, tak svůj boj vzdala. Jenom po každém švihnutí zaplula pod vodu a chvilku tam pobyla než se zadeček zase vynořil. Pro mě to mělo stejný efekt, jako kdybych napřed svou pomlázku namočil, ten trvale mokrý zadeček a na něj pravidelně dopadající proutky musely totiž pěkně štípat. A co se týče barvy, mohl jsem být také spokojen, růžová už byla dávno zapomenuta… Markéta se ve vodě pěkně mrskala a kroutila (moc hezký pohled, řeknu vám), ale smála se a pak na mě hodila rádoby smutný kukuč a zeptala se, jestli už nedostala dost. Sice se mi ještě nechtělo přestat, ale trochu mě nalomila a pomalu jsem se chystal tedy s tím omlazováním skončit, jenže potom mě uchopila za ruku a stáhla mi hlavu do vody. S vítězným výkřikem vyskočila z vany a tak, jak byla, začala utíkat z koupelny pryč. Rychle jsem si aspoň trochu utřel mokrou hlavu a vyrazil za ní, svou metlu v ruce, a začala honička, kde vítěz byl předem jasný. Dohnal jsem ji rychle, metlička svištěla vzduchem a dopadala – no prostě dopadala tam, kam zrovna mohla dopadnout, takže to můj drahoušek schytal ze všech stran. Přestože jsem ji švihal jen lehce, tím, že proutky dopadaly zezadu, ze stran i zepředu, muselo být to její krásné tělíčko v jednom ohni. A bylo! Nakonec to vzdala, vrhla se mi do náruče a metlička si letěla odpočinout. A Markétka? Ta se mi pomalu vyprostila, sesunula se na kolena, stáhla mi trenky, vzala si můj připravený penis do pusinky, krásně si s ním hrála a nechala ho tam až do úplného konce a bylo to nádherné…
Když jsem otevřel oči, dívala se na mě upřeně a zvědavě ta nejhezčí kukadla, která znám. Rychle jsem Markétku zvedl ze země, pevně ji objal a políbil. „Hezké Velikonoce, miláčku“ zašeptala mi do ucha „miluju Tě“. A já byl jako němý, jen jsem ji objímal, líbal a hladil. Pak se mi vyprostila, vzala do ruky svůj foťáček a řekla mi, ať rychle vyfotím její zadeček, aby jí holky věřily, že dostala našupáno. Musel jsem se usmát, ale pochopil jsem už dříve, že existují jakési nepsané zákony v tom jejich společenství, tak jsem udělal několik pěkných obrázků a podal jí zpátky její přístroj. Markétka si ho vzala, otočila si mě a rozhodla se, že „tu rozkvetlou louku, hrající všemi barvami“ (tím měla na mysli můj zadek, který se asi od včerejška dost vybarvil) musí také zvěčnit a jak řekla, tak i udělala. Pak jsme foťák odložili a zamířili do jejího pokojíčku, protože prohlásila, že mi tu fialenku musí znovu ošetřit. Bolest už byla pryč, ale když jsem se podíval do zrcadla na své zadní tváře, musel jsem jí dát za pravdu, jelita mi udělala tedy vážně pěkná. Poslušně jsem si lehl na břicho a nechal si zadek znovu natřít tou chladivou hojivou mastí. Její jemné ruce a jejich počínání mělo docela příznivý efekt na mé pohlaví, tak jsem dal najevo, že by mohlo následovat ještě jedno pomilování. Markéta mě ale utřela, že ta její mušlička toho má ještě ze včerejška dost a že si musí trochu odpočinout. Tak jsem zkušeným hlasem prohlásil, že to lze také vyléčit, vzal tu chladivou mast a lehce ji nanesl na její štěrbinku. Vypískla, prohlásila, že jsem neskutečný pacholek a než jsem se nadál, nabrala si stejnou mast, roztáhla mi půlky a … a už jsem vřeštěl pro změnu já. „To máš za to“ řekla mi a vyplázla na mě jazyk „a buď moc rád, že jsem Tě nenatřela i zepředu, to bys jinak zpíval“, pak mě ale objala a už bez legrace mi řekla, že se teď vážně ještě nechce milovat, že je po tom včerejšku trochu rozbolavělá. Začal jsem blekotat omluvy, ale ona své předchozí prohlášení hned uvedla na pravou míru „Bylo to fakt nádherné, ale nech tu mou lasturku chvíli odpočinout, prosím“ a hezky se na mě usmála. Dáma má vždycky pravdu, tak jsme se skulili do klubíčka, chvíli si jen tak povídali a najednou jsme zaslechli rámus a její spolubydlící byly doma. Markétka se rychle oblékla, řekla mi, ať chvíli počkám a vyrazila za nimi.
Za chvíli mě holky zavolaly a na stole bylo připravené a naaranžované příjemné občerstvení, které přivezly z domova. Dostal jsem docela chuť a natáhl se po nadívaném kuřátku, ale Markéta mě plácla přes ruku s dovětkem „Nezdá se mi, že by sis něco vykoledoval, tohle je odměna jen za pomlázku!“ a mrkla na mě. Tak jsem se chopil svého s láskou upleteného nástroje, holky vypískly a začaly utíkat. Vyrazil jsem za nimi a průběžně je šlehal přes zadečky, zdálo se mi ale, že nějak bez efektu a ani zvuk pomlázky, dopadající na jejich zadnice, nebyl obvyklý, spíše jakoby tlumený. Pořádně jsem se na ně podíval a něco se mi nezdálo. Že má Martina pořádnou zadnici, to vím, ale dneska nám nějak ještě víc narostla, zdálo se mi. A Dana? Ta má přece malou, skoro chlapeckou prdelku, tady něco nehraje… No a pak mi to došlo, ty mršky se tedy vážně připravily, tak proto se jen smály, když jim pomlázka dopadala na pozadí. Takhle to tedy nechat nemůžu. Přestal jsem je prohánět, ony se s údivem zastavily také a já jim s klidným hlasem oznámil: „Dámy, mám o vás trochu strach, abyste se nám tu v tom vyhřátém pokoji náhodou nezapařily. Takže hezky kalhoty dolů a spolu s nimi i VŠECHNO to, co máte pod nimi!“ Holky se rozesmály, zkonstatovaly, že jim ten podvod nevyšel, ale na holou, že ani náhodou, to by prý bylo moc. Smlouvat jsem však nehodlal, tak jsem chytil Martinu, která byla nejblíž, rychlým pohybem jí rozepnul zip na džínách a stáhl jí je pod kolena. No a pak začal striptýz, který chvíli trval. Postupně jsem jí stahoval jedny kalhotky za druhými, měla na sobě snad desatery. „Teda, ty stratchové kalhoty jsou super věc“ konstatovala Markétka a smála se na mě „To si musím příště zapamatovat taky“. Já se zatím dostal k těm posledním a když i ty se odporoučely směrem dolů, opřel jsem si levou nohu o židli, Martinu přes ni přehnul a pak začala konečně ta pravá velikonoční zábava. Černovláska se napřed stále ještě smála a žertovala, snažila se koketně kroutit zadečkem tak, aby se mi to líbilo (a líbilo!) a doufala, že brzo přestanu. To jsem ale vůbec v úmyslu neměl. „Za podvod se platí a vy dneska zaplatíte dost“ ujistil jsem je a mrkl na Danu. Ta už se smát přestala a jen si rukou hladila zadničku, jako by právě dostávala sama. „Neboj, na Tebe přijde řada za chvíli“ ujistil jsem ji a pak už se zase věnoval plně její kamarádce a jejímu „holátku“, které se nám začínalo krásně červenat. A pomlázka dopadala a Martina už pěkně ječela. Požádal jsem Markétku, ať pustí nějakou hlasitější muziku než na nás přiletí sousedi  a poctivě švihal tu kroutící se vystrčenou prdelku. „Prosím dost, to stačí, já už nechci být mladší“ vřískala černovláska a snažila se zakrýt si zadnici rukou. Lehce jsem ji přes ni švihl a hned si to rozmyslela. Tak jsem jí vysázel ještě pět pořádných úderů, položil pomlázku na stůl, poplácal ji po prdelce a pustil. Vyplázla na mě jazyk a vydala se, s tím svým balíkem oblečení stále ještě pod koleny, k Markétě a škemrala, ať ji ošetří po výprasku od toho surovce (míněna moje maličkost). „Napřed ji ale pořádně vyfoť“ houkl jsem na Markétku, a ta už s úsměvem vytahovala svůj foťáček. „A teď se podíváme na Tebe“ řekl jsem přísným hlasem blondýnce a ta jen zděšeně špitla „Ale ne na holou, slíbil jsi to přece!“. „To je sice pravda, ale dneska to jinak nepůjde, jste obě dvě pěkné podvodnice a za to vás čeká sladká odměna“ oznámil jsem jí a vzal do ruky pomlázku. „Tak bude to, nebo ti mám taky pomoct?“ zeptal jsem se jí a v tom Dana vyrazila a prchala do svého pokojíčku, aby se tam zamkla. Rozběhl jsem se za ní a jen tak tak stačil vrazit nohu do dveří než by se zabouchly. „Tedy, Ty si vážně koleduješ“ sdělil jsem jí s úsměvem a vkráčel do jejího pokojíku. „Tak aspoň za sebou zavři dveře“ řekla mi tichým hlasem Dana, otočila se zády ke mně a začala odkládat své svršky, jednu vrstvu za druhou, zastavila se až u té poslední a ještě jednou se na mě prosebně podívala. Já jsem ale jen zavrtěl hlavou a sledoval její palce, které si nervózně pohrávaly s gumičkou posledních kalhotek, které jí zůstaly. Potom je rozhodným způsobem stáhla, odhodila, rychle skočila na postel a schovala si obličej do dlaní. „Stejně už jsi mě viděl na těch pitomých fotkách, co holky udělaly“ špitla jen a pak už vystrčila zadeček a já se pustil do té příjemné velikonoční práce. Pomlázka svištěla vzduchem a pravidelně dopadala na její hezkou prdelku, blondýnka u toho občas sykla, ale zatím držela. Po chvíli se už ale začala kroutit, podívala se na mě a s určitým respektem řekla „Ty tedy umíš vyplácet!“. Pak se natáhla pro polštář, vsunula si ho pod sebe a já si všiml, že svou ruku tam nechala také. Taktně jsem to nekomentoval, a jenom s údivem sledoval, jak se její ruka začíná pohybovat. „Teď mi, prosím, vysázej pomalu pořádných pětadvacet“ požádala mě a začervenala se u toho. Tak ono se jí to líbí, to jsem tedy nečekal! Nicméně bylo mi nesmírným potěšením jí vyhovět. Začal jsem ji tedy vyplácet podle přání a s úsměvem pozoroval, jak si u toho dělá dobře. Ta holka je samé překvapení, prolétlo mi hlavou a docela mi bylo líto, když dopadla poslední rána. „Teď mě tu chvilku nech a … děkuju“ požádala mě sotva slyšitelně a já jí s pochopením vyhověl, ještě jednou se pokochal pohledem na tu pěkně červenou prdelku, která začala znovu tančit jako při tom předchozím výprasku, a pak jsem vypadl.
V obýváku mě ale čekalo další překvapení, holky seděly u stolu, před sebou Markétin notebook a vesele komentovaly to, co tam sledovaly. Když jsem se přiblížil, bylo mi jasné, o co jde, fotky mojí zadnice těsně po tom výprasku od Markéty a pak ty dnešní. „To musíme ukázat bloncce“ pronesla žoviálně Martina, „člověk vás dva tady chvilku nechá bez dozoru a hele, co se zatím nestane“, podívala se na mě a pak vyprskla smíchy. „Teda, Ty´s musel paní domácí pěkně naštvat, když se takhle rozjela“ dodala ještě a objala Markétu. Vtom se ozvala z pokojíku Dana a zavolala na mou lásku, jestli by jí nepůjčila naši mastičku na tu omlazenou zadničku. Martina jí beze slova a s mrknutím podala foťák, Markéta si došla pro naši hojivou mastičku a zmizela. „Líbí se mi, že umíš nejen vyplácet, ale taky si nechat nařezat“ pronesla Martina, když jsme osaměli, „tohle můj přítel nedokáže. Ta Markéta je šťastná holka“ mrkla na mě. „Ale dneska jsi mě teda nešetřil“ dodala a pohladila si zadnici. A pak jsme se pustili do těch velikonočních dobrot. Za chvíli se k nám přidaly zbylé dvě kamarádky a hladově se vrhly na jídlo na stole. Nalil jsem jim víno a chvíli jsme si povídali. Pak holky Daně předvedly ty moje slavné fotky a blondýnka se na mě jen beze slova zkoumavě podívala a souhlasně a chápavě pokývala hlavou. Holky si prohlídly celé album, které Markéta hezky zpracovala a už plánovaly jeho rozšíření o dnešní obrázky. „Až nás někdy naštveš, tak tohle ukážeme policajtům!“ oznámila mi Martina a pak vyprskla smíchy a ukazovala něco svým spolubydlícím. A to něco byla boule na mých kalhotách, způsobená těmi pěknými obrázky. „Asi se o toho surovce budeš muset trochu postarat, Markéto“ pronesla černovláska „já se jdu vykoupat. Tedy, pokud nás nebudete potřebovat, viď Dano?“ dodala a mrkla na nás. Markéta ji plácla přes zadek, mě chytla za ruku a odvedla si mě do svého pokojíku. Když zavřela dveře, objala mě a pošeptala mi do ucha: „Jestli se chceš pomilovat, tak můžeš do zadečku, ale napřed mě na to musíš trochu připravit“. Pak vzala do ruky tu pomlázko-metličku, podala mi ji, rychle se svlékla a hupla na postel. A já nestačil vycházet z údivu, tohle tedy byl opravdu víkend snů. (A do alba přibyla další fotka…).
Hezké Velikonoce všem.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Nějak jsem tuto povídku přeskočila, Velikonoce nejsou mé oblíbené svátky, takový výprask na povel... Ale ochudila jsem se o další pěknou povídku, hlavně první půlka se mi líbila, náhled do spankingového soužití. Jinak si asi příště budu dělat čárky, kolik výprasků proběhlo :-) Díky, Katarina