Když Tomáš usnul jak špalek, dokonce úplně oblečený, zula jsem mu jen boty. přikryla ho dekou a vydala se na výzvědy, protože z něj toho moc nevypadlo. V obýváku nikdo, ale na notebooku mi blikala nová zpráva. Otevřela jsem ji a k mýmu velkýmu překvapení byla od Lucky a byla dost stručná: „Sraz pozítří, stejné místo, stejný čas, VŠECH PĚT! Domluv to, dík, L“.
Než jsem to vstřebala, otevřely se dveře z Danina pokoje a vyšla ven Zdena, jen v triku a zůstala na mě koukat s otevřenou pusou. „Co tu děláš, proč nejsi s ním?“ vylítlo z ní, tak jsem jí popsala stav svýho chrupajícího miláčka a pak už jsem měla otevřenou pusu zase já, když se rozpovídala ona – o své a Danině lekci. Pomalu mi začalo svítat, tak jsem jí rychle vyřídila vzkaz od Lucky a vydala se ještě za Martinou. Po cestě jsem si ale nemohla nevšimnout pěkně vybarvené prdelky naší bývalé blondýny, mířící do koupelny. No, troška závisti v tom pohledu byla, ne že ne, musím přiznat. Zaklepala jsem tedy na černovlásku a pak už poslouchala další popis předchozího dění. Začalo mi to do sebe čím dál víc zapadat, oznámila jsem jí taky čas a termín srazu a vrátila se do ložnice. Bylo zřejmé, že dneska už se toho moc dít nebude, tak jsem se svlíkla a nahá vklouzla k Tomášovi pod deku, zadeček vmáčklej do jeho klína. Jenže usnout se mi vůbec nedařilo, před očima mi probíhala ta vyprávění holek a už mi bylo víc než jasné, proč můj okáč tak rychle odpadl. A jak jsem tak nad tím přemejšlela, asi jsem se začala nějak vrtět nebo co a najednou jsem ucítila povědomej a nezaměnitelnej tlak na zadku, kruci, snad jsem ho neprobudila. Bylo by mi líto, kdyby se nemohl pořádně vyspat a odpočinout si, ale když jsem se na něj podívala, mžoural na mě a už se zase ty jeho oči smály a já dostala pusu jak hrom. „Promiň, že jsem tak zkapal, ale nějak toho bylo na mě dost“ oznámil, odhodil deku, s nepředstíraným zájmem si prohlídl moje „císařovy nové šaty“ a pak se začal v klidu svlíkat taky. Když už na tom byl tak, jako já, spokojeně se ke mně natáhl na bok, pevně mě objal a příjemně mě tlačil, teď zase do bříška. Vsunula jsem ruku mezi nás a trošku si s tím jeho, teď už zase slušně připraveným, válečníkem začala hrát, ale jen jemně, moc jemně, přímo něžně. Pak jsem ho překulila na záda, klekla si nad něj tak, že měl moji prdelku přímo před očima a začala s ní lehce vrtět, což se mu (musím neskromně prohlásit) prostě muselo setsakramentsky líbit. Jeho reakce na sebe nedala dlouho čekat, napřed jsem ucítila lehké hlazení, ( já se zatím svým jazýčkem starala o tu jeho mužskou pýchu) a potom už první plácnutí, které tyhle moje partie tak milujou. Po chvilce jsem si uvědomila, že plácání zůstává stále v té lehoučké intenzitě, něco jako masáž, a přizpůsobila jsem se teda i já, spíš jsem ho jen jemně žužlala. Bylo mi jasný, že chce, aby nám to takhle vydrželo hodně dlouho a já nebyla vůbec proti. Cítila jsem, že už jsem pěkně vlhká a na chvilku zvažovala, jestli by se s tím nedalo něco dělat, ale pak jsem to hodila za hlavu. Prostě dneska nebudu, ale ať si to alespoň pořádně užije on, rozhodla jsem se a pokračovala v opatrném opečovávání toho jeho lízátka. Tomáš mě ale zase překvapil, jakoby četl moje myšlenky, ucítila jsem jeho prsty na svým náležitě mokrým rozkroku, napřed jen v okolí vstupní brány, ale pak už i vevnitř a já mu dychtivě vyšla vstříc. Bylo to pořád moc jemné, včetně plácání, které nepřestávalo a trvalo teda už dost dlouho, a já se maximálně snažila, abych se chovala stejně. Zadeček mě příjemně svědil až pálil, docela bych teď už byla ráda, kdyby přitlačil, ale nestalo se. Jenom jsem pocítila jemné chvění v jeho slabinách a vzápětí i intenzivnější práci jeho prstů, pomalu se blížil k cíli. Pak se jeho prsty zaměřily na můj klitoris a já se neubránila blaženýmu výkřiku, protože příprava na tenhle moment byla už skoro moc dlouhá. Začala jsem se vydávat na cestu ke svý „malý smrti“, když jsem si všimla, že se začíná nezadržitelně blížit do finále i on. V poslední chvíli jsem se odtáhla a nechala ho, aby se mi vystříkal na prsa, což mám občas fakt ráda. Přitom jsem si uvědomila, že mě báječně udělal jen prsty, a to se mi zas tak často nestává (pokud to teda nejsou ty moje). Ještě chvilku jsem se s jeho šikovnýma prstíkama prala a pak už jsem se skulila na záda a Tomáš mě ve chvilce následoval. Políbila jsem mu toho ještě vlhkýho, ale teď už odpočívajícího kámoše, jemně ho vzala do ruky a pak už jsem, s tím vrabečkem v hrsti, jen slabě vnímala, že nás oba přikrývá dekou. Vzbudil mě až ten pitomej budík…
Když jsem dorazila na dohodnutou schůzku, většina holek tam už byla a vzápětí se u stolu objevila i poslední z nás, Martina. Objednaly jsme si pití a pak Lucka spustila: „Holky, já vím, že je to moje chyba, kdybych si nehrála na nějakou panenku z porcelánu, který by ubylo, kdyby dostala trošku na prdel a nepředváděla svoji „jasnou dominanci“, tak mohl ten večer dopadnout úplně jinak a líp. Já jsem někdy, bohužel, fakt pitomá pozérka. Takže, jestli budete pro, vymyslela jsem něco, co by ten. přinejmenším pro Tomáše, nepovedenej předvčerejšek mohlo napravit a jemu by se to mohlo moc líbit, alespoň si myslím“. A pak nás začala se svým plánem seznamovat a nám se líbil čím dál víc. Stručně řečeno, domluvila se v tom klubu, kde pracuje, že jedno sobotní dopoledne, kdy je tam zavřeno, by si ho rezervovala jen pro nás a my si tam mohli dělat, co by se nám líbilo. Když jsem si to představila a vzpomněla si na některé okáčovy fantazie, musela jsem uznat, že by to nemělo chybu. Holky s pusama od ucha k uchu se hned přidaly a už jsme kombinovaly různé scénky a k nim odpovídající kostýmky, kterýma bychom docílily co možná nejdokonalejší atmosféru. Největším překvapením pro nás ostatní bylo, že Lucka si vybrala roli středověké děvky, která to slízne. Něco z oblečení jsme měly doma (hlavně já se Zdenou z našeho holandskýho výletu) a o zbytek by se postaraly, dle Lucky, klubové zásoby. Takže jsme postupně probíraly své návrhy, něco zavrhovaly, znova doplňovaly a nakonec se shodly, že si to ještě necháme projít hlavou a sejdeme se znova tady za tři dny. Mně to ale nedalo a než jsme se rozešly, tak jsem ten její nápad ještě trošku vyšperkovala (aspoň si myslím). Navrhla jsem, abychom to udělaly jako předvánoční akci a vymyslely scénky, které by se líbily nejen Tomovi, protože ten je dost univerzální a podobné hraní si přímo miluje, ale také nám všem, takový dárečky pro všechny. Holky to nadšeně přivítaly a hned začaly vymýšlet další varianty, konečnej výběr jsme ale nechaly, podle dohody, až na příště.
Při druhý schůzce už jsme byly všechny připraveny, nápady se zdály jeden lepší než druhej a přitom realizovatelný, tak jsme sepsaly konečnej program (scének bude 6, protože nás je taky šest, shodly jsme se) a domluvily se na následující sobotu, kdy jsme, my dva, měli s Tomášem dohodnutej společnej víkend. Dana slíbila, že tomu „Menu“ udělá grafickou úpravu, kterou bysme našemu hostu mohly postupně předkládat tak, aby věděl, co ho čeká a jakou bude mít on sám úlohu, nebude ale tušit, kdo z nás bude v té které scénce hrát ani jakej program bude následovat. Ještě jsme dohodly i čas s tím, že holky přijdou o chvilku dřív, aby měly čas se připravit, a jako poslední dorazím já s Tomem. Když jsme už byly na odchodu, došlo mi, že vlastně ani nevím, jak se ten klub, ve kterým Lucka a občas i Zdena vystupujou, jmenuje a kde sídlí. Zeptala jsem se tedy a když mi holky odpověděly, úplně jsem ztuhla. Tak tohle dostane toho mýho chlapa tutově do kolen, bylo mi jasný, tohle jméno, se kterým vlastně začalo naše seznámení, se mu bude moooc líbit…
Od Mikuláše uteklo už pár dnů, vánoce pomalu na krku, ale já se stále nemohl zbavit vzpomínek na ty příběhy holek, tak různé a tak smutné. S odstupem času jsem byl rád, že jsem jim, snad, alespoň trochu pomohl, ale zároveň mi bylo i líto, že ten veselý večer takhle dopadl, protože takovouhle šanci nařezat víceméně z legrace hned pěti čerticím asi už mít nikdy nebudu. No, každý den není posvícení, říká se, hlavně aby se ony daly co nejdříve do kupy. Markétka mi slíbila překvapení na blížící se víkend, tak jsem byl zvědav, co zase vymyslela a zároveň mi došlo, že jsme vlastně ještě ani nevyzkoušeli ten nový bičík. Třeba dojde i na něj, pousmál jsem se a už se docela těšil na tu slíbenou sobotu.
Dali jsme si sraz ve městě a já si, poněkud překvapeně, nemohl nevšimnout velké tašky, kterou moje přítelkyně vláčela. Když jsem se zeptal, jestli se stěhuje a zda jí mohu s tím báglem pomoci, ledabyle jen poznamenala, že to je snad jasné, a že se stěhuje jen na krátkou chvíli. Víc z ní nevypadlo, tak jsme pokračovali tramvají a já se pokoušel nezávazně konverzovat. Už jsem byl docela zvědavý, ale prostě jsem nemohl začít vyzvídat, když to mělo být to překvapení, že? Jo, s těmi ženskými to občas vážně není jednoduché. Konečně moje holčička zavelela k výstupu, zamířila do blízké vilové čtvrti a já jsem si uvědomil, že tady to přece znám, v minulosti jsem párkrát zavítal do nedalekého SM klubu. Ta vzpomínka mě docela pobavila, ale nedal jsem nic najevo a jen se zeptal, kdy už dorazíme na místo. Markéta mi suše oznámila, že už jsem snad dost starý na to, abych to ještě chvíli vydržel, potom zahnula za roh, ušla ještě pár metrů, zastavila se a oznámila, že už mohu přestat otravovat, protože jsme na místě. A já tedy vážně zíral, protože jsme stáli před tím zmíněným klubem. Neřekl jsem ani slovo a dělal, že netuším, co nebo kdo tam sídlí a jenom jsem vnímal lehké pnutí v kalhotách. Zazvonili jsme a otevřít nám, k mému úžasu, přišla krásná holka v kostýmku francouzské služebné – a byla to Zdena!
Udělala půvabné pukrle a tou svou roztomilou „ráčkovací“ rádoby francouzštinou mě přivítala, podala mi sklenku vychlazeného bílého vína a potom mě vzala za ruku a odvedla do nejbližšího pokojíčku, kde mi jen pošeptala, že si mám odložit a připravit se dle menu, položeného na posteli, k zahájení dnešního představení. Bylo to krásné, tak autentické, cítil jsem se jako v ráji a jenom jsem přemýšlel, co pro mě ty dvě čertice připravily.
Se zájmem jsem vzal do ruky vkusně vyvedenou pozvánku a dočetl se, že se mám dostavit v úloze biřice k výkonu trestu nad lazebnicí, která se opakovaně dopouštěla smilstva a dalších nepatřičných frejů. Vzal jsem do rukou připravený kostým a moje hříšná duše jen zaplesala, protože takovéhle hrátky já vážně miluji, jsou to moje největší a nejkrásnější fantazie. Rychle jsem se oblékl do připraveného obleku, ještě jednou si přečetl, co se ode mne očekává, a pak už se ozvalo tiché zaklepání na dveře a vešla znovu blondýnka. Tichým hlasem mě požádala, abych ji následoval a zamířili jsme do velké místnosti přes chodbu (kterou jsem dobře znal ze svých předchozích návštěv) – do mučírny.
Scénka první – Potrestání nestoudné lazebnice
Místnost, kterou osvětlovalo jen tlumené světlo z loučí na stěnách, byla slušně zaplněná lidmi. Po mém vstupu se ozval ostrý hlas paní purkmistrové (mně dobře známý hlas Markétky), že jsem si tedy dal načas, to ať se příště neopakuje, a že tedy konečně může soud začít. Zde přítomné dámy (byly tam všechny, ty čertice, vážně všech pět) vznesly stížnost na chování lazebnice Lucie, která se chová nepřístojně, svádí jejich muže a provádí s nimi v lázních všechny možné i nemožné hříšné nepravosti. Za to musí být potrestána a to výpraskem na zadnici na pranýři od biřice, za přítomnosti všech stěžujících si dam. A vzhledem k tomu, že stížnosti na tuto povětrnou ženštinu jsou opakované, bude pardus vykonán na holou. Jako trestné nástroje byly určeny metla a kožený bičík. Přistoupil jsem k odsouzené, oblečené jen v režné kytlici, která tam stála s hlavou hrdě vztyčenou. Dal jsem jí možnost ještě zareagovat na vznesená obvinění a ona ji využila. S úsměškem prohlásila směrem k přítomným ženám, že kdyby se víc staraly o to, jak své muže uspokojit a byly ochotnější ukojit jejich touhy, nechodili by muži za ní, ale zůstávali by doma, takže podle jejího názoru by na zadek zasloužily dostat spíš ony. Když na to přítomné reagovaly, že netuší o čem to mluví, rázně jim odsekla, že tím to asi bude, a stručně popsala všechno to, co po ní mužští chtějí a co ona chápe a je ochotná jim poskytnout. Ženy jen s výkřiky konstatovaly, že takovéhle chování je možné jen pro helmbrechtice, ale ne pro poctivé ženy a požádaly purkmistrovou ať dá pokyn k provedení trestu. Ta se dlouho nerozhodovala a přísně mi nařídila, abych začal s exekucí, jenom dodala, že bude přísně sledovat, zda svou práci vykonávám řádně, jinak že mě dá nahradit jiným biřicem. Neměl jsem na vybranou, i když jsem s mnohým z toho, co lazebnice řekla, plně souhlasil. Vzal jsem ji za ruku a vlekl k pranýři. Tam jsem jí strhl tu dlouhou košili, poručil jí, aby se ohnula a hlavu a ruce jsem jí upevnil do pranýře. Stála teď přede mnou, v předklonu, se zadnicí vystrčenou, trochu se chvějící, ale neřekla nic víc než, abych se dal do práce, že chápe, že nemám na vybranou. Vzal jsem tedy do ruky metlu, několikrát s ní švihl do vzduchu, abych si na ten nástroj zvykl, a pak už na její pěknou a pevnou prdelku dopadla první svištící rána. Lucie se jenom zachvěla, ale nevydala ani hlásku. Začal jsem ji švihat pravidelnými údery a pozoroval, jak se její zadní tváře postupně zabarvují do tmavších odstínů. Přestože jsem ji mrskal poctivě, ona byla stále zticha, jen občas lehce sykla, což pro přihlížející dámy bylo zjevně málo. Hlasitě mě vybízely, ať přitlačím a ať té nestoudnici dám zaslouženou odměnu. Nedalo se nic dělat, musel jsem pokračovat i když mi bylo lazebnice, kterou jsem sám také několikrát navštívil, to musím přiznat, upřímně líto. Když dostala padesát ran a na její zadnici to bylo poznat, dostal jsem pokyn k použití bičíku a vysázení další padesátky. To už bylo vážnější, kdybych ji vyplácel plnou silou, určitě bych jí zadek rozšvihal do krve. Rozhodl jsem se tedy, že budu předstírat mohutné nápřahy, ale vždy těsně před dopadem tohoto „hada“ svůj úder zbrzdím, takže výprask to sice bude bolestivý, ale neporuší její krásnou pokožku. Ještě jsem jí stačil nenápadně pošeptat do ucha, že pokud nebude náležitě křičet, bude to pro ni moc zlé, a pak už jsem se pustil do díla. Vizuelně to muselo být velice působivě, na červené prdelce trestané začala naskakovat jelita, ale krev se, naštěstí, neobjevila nikde. Lazebnice vydávala výkřiky, které musely přihlížející dámy uspokojit, kroutila se tak, že jsem měl problém skrýt v těsných kalhotách své vzrušení, ran přibývalo a já měl dokonce pocit, že Lucie tu svou výstavní prdelku jakoby stále víc vystrkuje a nastavuje. To mě velice překvapilo, ale nedal jsem na sobě nic znát a dokončil určený počet ran. Dámy byly spokojeny a než nás opustily, paní purkmistrová ještě jedovatě vyštěkla ať si teď s tou poběhlicí dělám, co se mi zachce, u toho ale ony už přítomné být nemusejí. Odložil jsem bičík, sklonil se k potrestané a tiše jí řekl, že je konec a že byla velice statečná. Odpovědí mi byla prosba, abych ji teď neznásilnil, i když jsem k tomu vlastně dostal souhlas těch puritánek, že se mi za to při mé příští návštěvě patřičně odmění, teď že by to pro ni bylo jen další utrpení. Taková nabídka se neodmítá, mně mnohem víc vyhovuje, když se ženě vzájemné uspokojení líbí, takže jsem na ni přistoupil, ještě jí na závěr poplácal po té rudé zadnici, uvolnil jí ruce i hlavu z pranýře, podal jí režnou košili a propustil ji na svobodu.
Vrátil jsem se do „svého“ pokojíčku, svlékl svůj kostým a všiml si, že na posteli leží další psaná pozvánka (tedy, ty holky jsou vážně skvělé!!!). Se zájmem jsem si ji přečetl a dozvěděl se, že mám úlohu minnesaengra, který má svést dceru hradního pána. A na posteli ležel další, této roli odpovídající, úbor. Neváhal jsem ani chvíli a nasoukal jsem se, s obtížemi – díky mému vzrušení z předchozí scénky, do poněkud těsného kostýmu. Vzal jsem do ruky i kytaru, která měla nahradit loutnu, na kterou bych tedy vážně nedokázal zadrnkat vůbec nic, a za chvíli mě již další z dam odváděla ven. Tentokrát to byla Markétka, která mi jen pošeptala, že se vůbec nebude zlobit, když tuhle scénku dotáhnu až do konce, protože pro hlavní aktérku je to hrozně důležité, a pak už mě přímo vstrčila do dalších dveří.
Scénka druhá – Svedení dcery hradního pána a zasloužený trest
Stál jsem na prahu potemnělé místnosti, které vévodila velká postel s nebesy, na ní pololežela, poloseděla krásná dívka v nočním úboru a byla to Dana. Pokynula mi, ať přistoupím blíž a potom mi řekla: :Slyšela jsem o tvé pověsti pěvce, ale i svůdce a rozhodla se, že si tě sama vyzkouším. Ale toto jsou má pravidla – pokud mě tvé písně nezaujmou, potrestám tě, pokud se mi však zalíbí, budeš mít právo učinit ze mně ženu, souhlasíš?“ Jenom jsem přikývl a když jsem dostal pokyn, zazpíval jsem jí jednu známou baladu o hrdinství našich předků. Sledoval jsem její reakci, ale moc přívětivá nebyla. Beze slova se zvedla z lože, vzala do ruky připravený prut, poručila mi, ať si stáhnu kalhoty a přehnu se přes postel a pak mi vysázela pětadvacet slušných ran na můj holý zadek. Když skončila, oznámila mi, že se mám zase obléct a pak že mohu pokračovat, mám však už jen dva pokusy, tak jestli se na ně necítím, ať raději rovnou odejdu, protože ten první pokus ji hodně zklamal. Hrdost mi nedovolila to vzdát, takže jsem změnil repertoár a zazpíval jí část rozpustilé středověké studentské písničky, na kterou jsem si vzpomněl a čekal, zda ji tato píseň zaujme. Bohužel, nestalo se tak, měl jsem sice pocit, že se chvilkami pousmála, ale místo slíbené odměny jsem měl v mžiku opět kalhoty dole a na mou zadnici začaly dopadat ostré rány jakéhosi koženého předmětu, patrně řemenu, a pokračovaly i přesto, že jsem se dopočítal k 25 úderům. Když konečně skončila, znovu jsem se, na její pokyn, oblékl a vzal do ruky kytaru. Měl jsem poslední pokus, tak jsem zvolil milostnou baladu, která mně osobně připadala sice trochu moc „sladká“, ale snad se bude konečně mé krásce líbit. A tentokrát jsem se asi trefil, protože už po první sloce se začala usmívat, při druhé se rozkošnicky položila na záda a jemně roztáhla nožky a při závěrečném refrénu si ze sebe pomalu svlékla noční košili a pokynula mi, abych k ní přistoupil na lože. Nedal jsem se dlouho pobízet a v mžiku jsme již byli, oba zcela nazí, na jejím lůžku a v objetí. Líbali jsme se vášnivě, naše ruce pátravě zkoumaly tělo toho druhého a já si při letmém doteku všiml, že moje neznámá je dostatečně vlhká a tedy dobře připravená na další mé kroky. Zašeptala mi do ucha, že je přece jen ještě nervózní a že by asi potřebovala napřed trochu nasekat, jako trest za to, co hodlá s mým přispěním udělat, a já nebyl vůbec proti. Hezky jsem si ji přehnul přes kolena a rukou jí naplácal, co se do ní vešlo. Potom mě políbila, zašeptala, abych byl co nejvíc jemný, protože to pro ni bude poprvé, a pak už se maximálně rozevřela, zavřela oči a pevně mě k sobě přitiskla. (V tom okamžiku jsem pochopil, že Dana potřebuje, aby tu minulost ze sebe zcela dostala, předstírat, že teprve tohle pro ni bude to opravdu „poprvé“, takže se musím maximálně snažit, abych ji nezklamal.) Jemně jsem si s ní začal hrát svými ústy i rukama, nepospíchal jsem, seznamoval jsem se postupně s celým jejím tělem od hlavy až k patě a teprve, když se mi dychtivě svým vzepnutím nabídla, jsem se zaměřil na střed jejího těla a pomalu a lehce se blížil k závěrečné části milostného aktu. Když jsem se chystal do ní konečně vstoupit, ucítil jsem na zadku její ruce, které mne prudce plácly a zatlačily tak, že jsem do ní pronikl na jeden rychlý příraz. Lehce vzdychla, ještě chvíli nechala pohybovat se jenom mě, ale pak mi začala vycházet vstříc a nakonec mě již začala pádným pleskáním přes zadek povzbuzovat k rychlejší akci. Viditelně se jí to líbilo, a v takové situaci se chlap už málokdy udrží, aby nešel přímo za svým cílem. Takže netrvalo dlouho a já cítil, že se blíží moje vyvrcholení. Chtěl jsem se rychle odpojit, ale její ruce mě držely příliš pevně a já jenom zaslechl, jak mi šeptá, abych zůstal uvnitř až do konce. Když dáma svolí, nejsem vůbec proti, takže jsem si vychutnal její pevnou mušličku až do samého závěru a pak se na ni, příjemně vyčerpán, skulil. „Bylo to krásné, díky moc“ zašeptala mi do ucha a pak už mě rychle posílala pryč, dříve než nás někdo ze sloužících nebo rodičů načapá. Sklonil jsem se k ní, ještě jednou ji políbil, rychle se oblékl a chystal se odejít. V tom se rozrazily dveře a v nich stála, jako rozběsněná fúrie, dívčina matka s jezdeckým bičíkem v ruce (byla to Lucie). Začala na mě chrlit nadávky a výhružky a než jsem se stačil vzpamatovat a utéct, ležel jsem znovu vedle své nedávné noční společnice na břiše a na mou holou zadnici začal dopadat jeden úder toho bičíku za druhým. Dívka za mě orodovala, že jsem měl její souhlas a že ji to nebolelo, spíš naopak, ale dostalo se jí jenom příslibu, že ona sama přijde na řadu vzápětí a metla bude mít na té její nestoudné zadnici posvícení, a já se jen snažil zatínat zuby, abych nekřičel, protože ostřejší výprask než ten, následující krátce po dokončeném milostném aktu, skutečně neznám. Když matka konečně bičík odhodila s dovětkem, že jí mohu být vděčný, že to pro mě neskončilo hůř, třeba v rukou kata, popadl jsem své svršky do náručí a zbaběle utekl z místnosti nahý jako nemluvně.
Zamířil jsem do svého pokoje, vyčerpaný se natáhl na postel a všiml si, že mě čeká další úloha, tentokrát učitele na privátní škole pro dospívající dívky. S úsměvem jsem se napil vína, které stálo připravené na nočním stolku, zamířil do sprchy, osušil se a oblékl do připraveného obleku anglického pedagoga, lehce pootevřel dveře, abych dal najevo, že jsem připraven, a chvilku čekal. Tentokrát mě přišla vyzvednout Dana, oči jí zářily štěstím a ještě jednou mě políbila a objala. Slov zjevně nebylo zapotřebí. Potom mě vzala za ruku, odvedla mě do jiného pokoje, upraveného jako školní třída, a zavřela za mnou dveře.
Scénka třetí – Zločin a trest na anglické soukromé dívčí škole
Stačil jsem se jenom rozhlédnout a všimnout si, že v místnosti je školní dvojlavice, před ní katedra s židlí a na ní různé nástroje, o jejichž použití nebylo pochyby, a už se ozvalo tiché zaklepání na dveře. Přísným hlasem jsem zvolal „Dále“ a už vstupovaly, s obavami ve tvářích, dvě studentky v uniformách s blejzry, bílými blůzičkami s vázankami, krátkými, nařasenými, sukýnkami a bílými podkolenkami – Markétka se Zdenou. Postavily se přede mě, oči sklopené a ruce spojené před tělem a pak blondýnka zašeptala, že se měly ke mně dostavit k projednání svých přestupků za minulý týden. Chvíli jsem si je jenom prohlížel (a bylo co, to mi můžete věřit) a pak jsem se zeptal, co mají vlastně na svědomí. Rozpačitě mi na přeskáčku začaly vysvětlovat, že vlastně nic podstatného, jenom ASI patrně TROŠKU porušily školní řád, když se vydaly večer do města, tedy jaksi načerno, tam se nechaly pozvat místními mladíky do hospody, LEHCE ochutnaly alkohol a VÝJIMEČNĚ si nechaly zapálit cigaretu a po cestě zpátky si NEŠŤASTNĚ umazaly a natrhly školní uniformy, když se pokoušely nepozorovaně přelézt zeď za pomoci těch kluků (při téhle zmínce oběma dívkám začaly cukat koutky úst) a nenápadně se vrátit do školní budovy. Na můj dotaz, zda nedošlo spíše k zakázanému muchlování s těmi chlapci ve školní zahradě, kde nějaký vandal poničil spoustu květin a keřů, začaly obě usilovně vysvětlovat, že je MOŽNÉ, že trochu upadly a ti kluci přes ně, ale že to v ŽÁDNÉM případě nebyl úmysl a že to pak nebylo žádné muchlování, jenom takové hraní si, které je přece u mládeže jejich věku přece ŮPLNĚ normální, ne? Nasadil jsem svůj nejsmutnější pohled, pokýval hlavou a vynesl ortel pro obě dvě. Výprask rukou přes koleno, dvanáct ran rákoskou a na konec dvacet tawse. Pokynul jsem hnědovlásce, ať ke mně přistoupí, blondýnka si zatím sedla do lavice, přisunul si židli, posadil se na ni, vzal trošku vzpouzející se dívčinu za ruku a přehnul si ji přes koleno. Vyhrnul jsem jí sukýnku, zjistil, že její kalhotky ani náhodou neodpovídají školnímu řádu, takže jsem jí je rovnou stáhl (zostření trestu) a začal jí systematicky vyplácet její velice pěkný zadeček. Dívka hned začala vzlykat a prosit za odpuštění, ale já jsem tenhle její, ne moc podařený, pokus nebral vážně. Navíc jsem si všiml, že se její kamarádka potměšile usmívá, a tak jsem se rozhodl, že si jejich trest tentokrát skutečně vychutnám. Teprve, když byl dívčin zadeček už pěkně červený a mně zároveň došlo, že mě čeká ještě jedna zlobivá prdelka, jsem přestal a zavolal druhou dívku. Ta už věděla, co ji čeká a rovnou si své, také dost „nestandardní“, kalhotky stáhla sama a přehnula se mi přes kolena s vyhrnutou sukničkou. Dokonce už ani nezkoušela působit na mou lítost přehnaným fňukáním, jenom se lehce kroutila, jak se jí bolest dostávala blíž a blíž k nervovým zakončením v mozku. Následovala rákoska, na kterou se obě dvě zjevně moc netěšily, alespoň z jejich nervózně těkajících očí jsem nabyl ten dojem. Nicméně já už byl rozhodnutý jim dnes opravdu dát „na pamětnou“, takže jsem výprask ještě zostřil výběrem polohy – ohnout se a uchopit své kotníky. Takhle je kůže na zadnici maximálně vypnutá a normálně by stačilo jen klasických šest ran, tyhle dvě uličnice si ale zaslouží plný tucet, protože u mně nejsou poprvé a obávám se, že ani naposledy. Děvčata se postavila proti sobě a snažila si zjevně vzájemně dodávat odvahu pohledy svých očí, po pár ranách se jim ale ty pohledy musely poněkud rozostřit vzhledem k tomu, že jejich oči byly plné slz. Blondýnka po šesti ranách nevydržela, napřímila se a začala si intenzivně hladit svoje pěkně zbarvené pozadí. Klidně jsem počkal až se vrátí do určené polohy a jenom jsem suše poznamenal, že ji čekají dvě rány navíc a při dalším podobném pokusu už to budou tři. Tohle varování stačilo pro obě a pak už se do konce rákoskového kola nedělo nic víc než vrtění, kroucení, přešlapování, škemrání a občasný žalostný výkřik. To jsem ale toleroval. Když jsem rákosku odložil a vzal do ruky obávanou tawse, ozvaly se dívčiny znovu, tentokrát už však své prosby myslely zjevně vážně. Snažily se mi vysvětlit, že víc už nevydrží, jestli bychom tuhle část nemohli nechat na jindy atd. Chápal jsem je, částečně s nimi i souhlasil, ale vyhovět jsem jim nemohl. Tohle byl exemplární trest a ony dvě si, bohužel, budou muset svůj kalich hořkosti vypít až do dna. Pro tuto část výplaty jsem zvolil svůj stůl s tím, že dívky se musely přehnout přes jeho opačné konce, ale směly se držet za ruce a pokusit se tak dodávat sílu jedna druhé. Deset ran s tawse v téhle pozici normálně dost bolí, dvacet by stačilo na samostatný výprask, ale pro ně to muselo být mnohem nepříjemnější, vezmu-li v úvahu, co už měly za sebou. Znovu jsem jim zopakoval důvody jejich potrestání a varoval je před jakoukoliv recidivou. Uplakanými hlásky slibovaly hory doly, ale nebylo vyhnutí, povinnost je povinnost. Začal jsem je střídavě mrskat, takže měly po každé ráně čas na přemýšlení, zatímco jsem se věnoval té druhé z nich a zjevně to působilo, dokonce jsem vážně zvažoval, že jim posledních pět ran odpustím. Pak jsem si ale všiml (při zcela náhodném pohledu, zdůrazňuji), že se jim na stehnech objevují kapičky jakési tekutiny a protože jsem je v jejich věku v žádném případě nepodezíral z inkontinence, vysvětlení bylo jediné. Takže žádné odpouštění nebude a možná, že se jim to, alespoň podvědomě, líbit přestane, protože tohle má být přece trest. Odměnou mi byly árie, které ty dvě začaly zpívat, tohle už nebylo nic předstíraného. Skončil jsem, odložil tawse, poplácal je ještě jednou po těch rudých prdelkách a s posledním varováním je opustil.
Vydal jsem se opět do svého pokoje, kde jsem s úlevou se sebe shodil ten učitelský kabát a napil se vínečka. Hlavou mi blesklo, že už je asi konec, ale pak jsem si uvědomil, že ještě nedošlo na Martinu a bylo mi jasné, že takhle by to holky nenechaly. A na polštáři už svítila další pozvánka, tentokrát na lékařské vyšetření. Nechal jsem si tedy kalhoty a košili a po dalším napití očekával svého průvodce. Byla to Zdena, oči měla ještě trochu uslzené a významně si hladila prdelku, ale už zase měla pusu od ucha k uchu. Pak nasadila jakoby ustaraný výraz a jenom mi tiše pošeptala, že slyšela, že tahle doktorka se sestrou, že to jsou pěkně ostré dámy, tak ať se držím. A pak mě zavedla k dalším dveřím, zaklepala na ně a opustila mě.
Scénka čtvrtá – lékařské vyšetření
Ozvalo se rázné „Další“, tak jsem vstoupil a ocitl se ve slušně vybavené lékařské ordinaci. Za stolkem seděla doktorka v bílém plášti (Martina) a vedle ní postávala rozkošná sestřička (Dana) v úborku, který jsem si pamatoval z nákupů v Amsterdamu. „Tak rychle, kompletní nacionále, zatím si odložte, sestřička Vás změří a zváží a já se zatím podívám do karty“ vypálila na mě paní doktorka. Svlékl jsem se do pasu, ale to bylo zjevně nedostatečné, protože jsem jen zahlédl, jak lékařka obrací oči v sloup. „Komplet, milej pane, komplet“ dodala znuděným hlasem a zabrala se do papírů na stole. Sestřička na mě zvědavě koukala a na rtech jí hrál lehký úsměv. No tak už nevypadám jako její vrstevníci, co nadělám, ale možná už tu viděla horší, řekl jsem si a odložil vše zbývající ze svého oblečení. Pak jsem si na její pokyn stoupl na váhu, nechal si změřit výšku a na žádost doktorky se položil na břicho na lehátko. „A teď tomu stydlínkovi změříme teplotu“ oznámila sestře „samozřejmě, že rektálně“ dodala a sestřička už se začala připravovat dříve než jsem otevřel pusu s protestem, že na to už jsem snad trochu starý. „Tak sestři, napřed domluva, ale rázná“ oznámila znuděným hlasem lékařka a než bys řekl švec, na moje zadní půlky začala dopadat jedna rána za druhou z ruček té hezké sestřičky. Bylo to sice spíš příjemné než bolestivé, ale přesto jsem se cítil trochu trapně a dal to náležitě najevo. Sestřička se ale jen smála a nepřestávala mě přitom vyplácet : „Já mám pocit, že žádnej chlap není dost starej, aby nemohl dostat občas na prdel a já si myslím, že to ti chlapi někdy potřebujou jak sůl, že, paní doktorko?“ Ta jenom souhlasně přikývla a já to tedy pomalu vzdal a povolil sevření svých zadních partií. Sestřička to s úsměvem ocenila, ještě mě párkrát, ale už spíš žertovně, poplácala po zadnici a pokračovala v přípravě na to měření. Na rukou gumové rukavice, teploměr v jedné ruce a pořádnou vrstvu vazelíny v druhé, hezky mi roztáhla půlky, možná až zbytečně pečlivě (ale nakonec docela příjemně) promazala příslušná místa a po lehkém souboji se mnou zasunula teploměr pořádně hluboko. A její druhá ruka mi zajela pod břicho a lehce si tam na moment pohrála s mým vztyčujícím se kopím. Pak si šla spokojeně povídat s lékařkou (samozřejmě o chlapech) a já musel poslouchat jejich řečičky, které mi občas moc vtipné nepřipadaly. Postupně probraly ne vždy vábivé postavy chlapů, jejich stydlivost (prý by jim přály pravidelné návštěvy u gynekologa) při prohlídce, rádoby chlapácké předvádění se, atd. Po chvilce mě sestřička zbavila toho teploměru, znovu mě několikrát pleskla jednou rukou a druhou mi zasunula pod břicho, asi aby se ujistila, v jakém stavu jsem tam na druhé straně teď, lehce zmáčkla, oznámila, že jsem v normálu a pak se konečně lékařka zvedla od stolu a přistoupila ke mně. „Tak se obraťte na záda, trošku si Vás prohlédnu a prohmatám“ oznámila mi a já nevěděl, co dělat, protože jsem byl dosti vzrušený a netoužil jsem to hned téhle semetrice předvádět. Maximálně jsem se soustředil na ty nejhnusnější věci na světě a když jsem konečně cítil, že vadnu, teprve jsem se obrátil. Doktorka už byla zjevně dost naštvaná, že mi to tak dlouho trvalo, nicméně pustila se do práce, začala nahoře, pak pokračovala dole a skončila u mé mužské chlouby, kde ztrávila hodně času a já se postupně od studu dostal až k dalšímu vzrušení, protože její manipulace s touhle částí mého těla byla přímo ďábelsky mazaná. A hned jsem to zase slízl: „Tak se na ně sestro podívejte, oni si snad myslí, že jsem nějaká erotická masérka nebo co. Jenže to by neplatili blbých 30 korun, ale o trochu víc, že?“ dodala a párkrát mě plácla přes polovztyčené pohlaví. „Hezky zklidníme hormony, viďte pane?“ prohlásila a pak jsem se zase, na její pokyn, obrátil na břicho. „Tak a teď hezky na všechny čtyři, uděláme vyšetření prostaty, když nám to TAM sestřička už tak pěkně připravila“ pronesla vážným hlasem a já si všiml, jak se sestra usmívá. Tentokrát už jsem byl ale rozhodnutý to nevzdat a rezolutním tónem jsem oznámil, že to tedy ani náhodou. Doktorka se jenom ujistila, že to myslím vážně a pak už to šlo ráz na ráz. „Pásek! Jeho! Hned!!!“ křikla na sestru a než mi došlo, co se chystá, už mi blondýnka držela ruce a na mou zadnici začaly dopadat ostré rány, způsobené zjevně mým vlastním opaskem. A dopadaly tak dlouho, až jsem se začal kroutit a občas mi z úst unikl lehký výkřik. „Tak co, budeme už konečně spolupracovat, nebo si budeme dál dělat z felčarů srandu?“ zaslechl jsem tu mrchu, ale já když se zabejčím, tak hned nepovolím, takže jsem jen zakroutil záporně hlavou a držel se zaťatými zuby dál. Lékařka jen pokrčila rameny, pustila se do mně s nezmenšenou razancí znovu a já začal zvažovat, jestli to nemám vzdát. Nakonec, tímhle vyšetřením si prošlo už tolik chlapů, tak to snad přežiji i já, ne? Rozhodl jsem se a své rozhodnutí tichým hlasem těm dvěma svérázným zdravotnicím oznámil. „No, to to trvalo“ zareagovala na to lékařka, odhodila můj pásek a zopakovala svůj pokyn. Pomalu jsem zaujal tu polohu, kterou mám tak rád v intimních chvilkách u žen, zaslechl přitom šustění nandávaných rukavic a pak už jsem ucítil ten zvláštní pocit ve své zadní komůrce. Ne, vůbec mě nešetřila a já přesto cítil, že jsem zase vzrušený, bylo to něco nevysvětlitelného. „Nemám mu rovnou udělat odběr, paní doktorko?“ zeptala se klidným hlasem sestřička a za chvíli už jsem cítil její jemné ruce na svém vztyčeném pohlaví. To pumpování z obou stran mě zcela ovládlo a já se přestal ovládat. Jakoby z dálky jsem se slyšel, jak popoháním obě dvě ženy k rychlejšímu tempu, už jsem byl na cestě, ze které není návratu a jenom jsem se bál, že přestanou v nejlepším. Naštěstí se tak nestalo a já se začal chvět a za chvíli už vystříkl svou vzácnou tekutinu do připraveného kelímku. „Slušná dávka na jeho věk“ oznámila doktorka a její prsty opustily mou zadní část. „To bylo napřed řečí a nakonec se mu to, zdá se, docela líbilo, no prostě chlap, co od nich taky můžeme čekat, žejo, sestři?“ dodala ještě a pak už si obě dvě, s pobaveným výrazem ve tvářích, vychutnávaly mé zápasení s podaným papírovým kapesníčkem, mé chvatné oblékání a následný rychlý úprk z jejich ordinace.
Mazal jsem zpátky do bezpečí svého přiděleného pokojíku a vrhl se na postel. Těch zážitků už bylo dost, jeden silnější než druhý, ale teď už musí být přece konec, prolétlo mi hlavou, jenže v tu chvíli jsem zahlédl nový list papíru. Přinutil jsem se nepřečíst si ho, dokud se nenapiji a neosprchuji a teprve potom jsem se dozvěděl, co mě čeká teď. A to, co stálo na tom krásně provedeném papíře by asi byl sen velké části mužské populace, alespoň té s určitou, nejmenovanou, úchylkou – vyšetřování PĚTI vážně podezřelých žen z loupeže zlatých šperků na zámku francouzského šlechtice, kde útrpné právo je zcela samozřejmou věcí. Na nočním stolku stála doplněná sklenka s chladným vínem, takže jsem se s chutí napil, oblékl si připravený oděv a začal si v hlavě připravovat plán. V tom se otevřely dveře, stála v nich Martina, ale už bez toho bílého pláště, a s úsměvem se mě zeptala, jestli se cítím na pokračování nebo už toho mám dost. No, řekněte, co jsem jí asi mohl odpovědět? Nechal jsem se vzít za ruku a odvést opět do té největší místnosti, do mučírny, kde mě černovláska rychle opustila.
Scénka pátá – Vyšetřování loupeže na zámku Ch.
Hned jak jsem vstoupil, připadal jsem si jako ve zkamenělém zámku. Před mýma očima se objevily siluety pěti krásných a zcela nahých dívek, každá v jiné poloze a u jiného mučícího zařízení. Na lavici ležela přivázaná Markétka, zjevně s něčím pod bříškem, protože její vždy kouzelný zadeček se tentokrát na mě špulil ještě víc než obvykle a na zádech měla položenou tenčí, ale viditelně svižnou, rákosku, skutečně krásný pohled. Na pranýři byla připravená v předklonu Dana a na jejích zádech nad tou vzrušující vysportovanou a pevnou prdelkou byla položena delší kožená plácačka, opět nádherný příslib věcí příštích. Na kříži ve tvaru X byla připoutaná Lucka, jejíž roztažené údy kopírovaly ten kříž, a vedle ní čekaly na to, až je vezmu do ruky, a označkuji jimi její pevný ženský zadek, kožené důtky. Zdena stála na špičkách, ruce spoutané provazem nad hlavou, visícím z kladky u stropu, oči zakryté maskou, v zubech dlouhý bič a její výstavní zadeček se lehce chvěl buďto obavou nebo nedočkavostí z toho, co bude následovat. A před křeslem, které bylo určeno mně, klečela na zemi Martina s hlavou sklopenou a na natažených rukou držela dřevěnou plácačku. Její pořádná ženská zadnice čněla do nebes a já už se viděl, jak ji začínám tím dřevěným nástrojem zbarvovat. Nemohl jsem se toho pohledu nasytit, tak jsem se ještě párkrát prošel po místnosti a doslova se kochal pohledem na tuhle pětici krásek, připravených na to, že budou za chvilku pořádně bity. Vydržel bych tak ještě dlouho, ale bylo potřeba začít hrát svou roli, tak jsem si stoupnul doprostřed místnosti a vážným hlasem jsem jim zopakoval obvinění s tím, že viníka najdu, i kdybychom tu měli ztrávit celý den, protože jinak bych v nemilost panstva mohl upadnout já sám. Takže je ještě jednou vyzývám, aby se lupička sama přiznala, bude to pro ni polehčující okolnost a ostatní budou ušetřeny bolesti a propuštěny na svobodu. Chvíli jsem ještě počkal a když panovalo stáje jen hrobové ticho, s povzdechem jsem jim oznámil, že mi nedávají jinou možnost, než přistoupit k právu útrpnému. Vzpomněl jsem si, že v rohu místnosti je stále ta pěkná březová metla, kterou už na své kůži měla čest pocítit Lucka, zkusil jsem s ní párkrát švihnout do vzduchu, líbila se, tak jsem se prošel po mučírně a každé z těch potencionálních zlodějek jsem na úvod vysázel deset štiplavých ran tímhle prastarým, ale osvědčeným nástrojem, jenom jako na zkoušku. A že hezky štípe, to mi potvrdil i zpěv těch uličnic, zvláště Martině se to nějak nelíbilo. Zvláštní, protože mně ano. Odložil jsem metlu, posadil se do křesla, vzal do ruky z Martininých rukou ten dřevěný trestný nástroj, ji samotnou jsem si přehnul přes levé koleno a ten pětinásobný výprask mohl začít, protože žádná ruční práce na začátek se u takovéhoto provinění čekat nedala.
Dřevěná plácačka začala v pravidelných intervalech dopadat na její vyšpulenou zadnici a zanechávala za sebou výrazné stopy. (Uvědomil jsem si, že Martina docela ráda dostává vařečkou, ale tohle byla těžší kategorie.) Černovláska se mi kroutila na koleně a musel jsem si ji pravou nohou obtočit a přidržet, jinak by se mi asi vysmekla. Přesto na můj opakovaný dotaz, jestli mi náhodou nemá co říct, jen záporně zakroutila hlavou. Bude mít, co chtěla, řekl jsem si a pokračoval, dokud její zadnice nezačala připomínat červenou řepu. Teprve pak jsem plácačku odložil, oznámil jí, že to bylo jen první kolo, a přikázal ať zaujme původní pozici, že se k ní asi za chvíli znovu vrátím. Vstal jsem z křesla, prošel se znovu po mučírně a opět si vychutnal ten krásný pohled na ženské zadničky, připravené na potrestání. Zastavil jsem se u trestné lavice, vzal do ruky rákosku, několikrát s ní zkušebně švihl do vzduchu, zaregistroval, jak sebou Markétčina prdelka škubla, a zeptal se jí, jestli mi, čirou náhodou, nemá co povědět ona. „Jen mě seřež, ty sadisto!“ vyštěkla na mě, „stejně nic jinýho neumíš. Teď si asi představuješ, že před tebou padnu na kolena, budu tě prosit a budu se ti omlouvat? Ani náhodou, s tím nepočítej!“ vypadlo z ní a já věděl, že tahle scénka se poněkud prodlouží. Napřáhl jsem se a ztichlou místností zaznělo první hlasité zasvištění toho pružného nástroje a pak už jen lehký výkřik trestané dívky, kterou patrně první bolestivé seznámení s rákoskou přece jen poněkud zaskočilo. Systematicky jsem se začal napřahovat a údery dopadaly na její vystrčený zadeček v pravidelných intervalech tak, aby měla vždy čas si přicházející bolest uvědomit a plně ji procítit. Zaslechl jsem nějaké nadávky a urážky, což se mi vůbec nelíbilo, takže jsem se rozhodl u této podezřelé vytrvat déle než jsem původně zamýšlel. Když jsem konečně rákosku odhodil a poplácal tu pruhovanou prdelku, dostalo se mi jenom ujištění, že nic neví a i kdyby věděla, MNĚ by to neřekla ani náhodou. Zdá se, že někteří lidé jsou prostě nepoučitelní…
Znovu jsem se prošel po místnosti, vybíral si další oběť a nakonec se rozhodl pro Danu, jejíž pozice na pranýři bylo prostě neodolatelná. Uchopil jsem pevně ten dlouhý kožený nástroj, který jsem měl připravený, lehce jím plesknul přes její připravenou zadničku a zopakoval svůj dotaz. Odpovědí mi bylo jen nasupené odmítnutí jakékoli spolupráce nebo komunikace. Pokrčil jsem rameny, upozornil blondýnku na to, že jí to teď bude HODNĚ bolet, a pustil se do práce. Netrvalo dlouho a holčina začala být dost hlučná, přesto i ona zatvrzele odmítala přiznat vinu nebo označit skutečného viníka. Ještě jsem jí pár přidal a ona to vzdala: „Slitování, PROSÍM, už mě víc nebij, ale já OPRAVDU nevím, kdo to byl!“ vzlykala a já jí věřil. Poplácal jsem jí po zadečku, na kterém se již rýsovala široká tmavá jelita, odložil plácačku a vydal se k další podezřelé, Zdeně. Znuděným hlasem jsem se i jí zeptal, zda náhodou netuší, kdo je ten zloděj a její záporná odpověď mě už vůbec nepřekvapila. Uchopil jsem tedy ten dlouhý bič pevně do ruky, poodstoupil na ideální vzdálenost a na její zadnici dopadl první úder, který jí musel připomínat uštknutí jedovatého hada. V její poloze bych mohl zasahovat bez sebemenšího problému i záda, ale to se mi nelíbí, ženská prdelka je pro takovou exekuci nejideálnější. Bič létal ztichlou mučírnou a mimo jeho svištění se ozývalo jen občasné zasyknutí trestané dívky. Za chvíli se „roztančila“ a já měl co dělat, abych ji nezasáhl do jiných míst než jsem měl v úmyslu. I ona umanutě odmítala říci mi pravdu, přestože musela cítit velkou bolest. Dostala ještě pár ran a když jsem si všiml, že začíná křičet nahlas a škubat svýma svázanýma rukama, dal jsem jí i sobě pauzu. Znovu jsem se prošel po mučírně, poplácal ty různobarevné prdelky, které už měly tu čest se se mnou seznámit, a zamířil k poslední podezřelé, Lucii. Potěžkal jsem v ruce připravené důtky, už dost znuděně se jí zeptal, zda mi nemá co říct, a když se na mě otočila a místo odpovědi mi plivla do tváře, pustil jsem se do díla s tím, že tohle jí tedy opravdu nedaruji.
Důtky jsou pro trestajícího dosti složitý nástroj, pokud mají jejich x-násobné pramínky dopadat na přesně určené místo, tentokrát jsem si ale tolik starostí nedělal. Její urážka mě dosud pálila a tak jsem ji začal mrskat bez ohledu na to, jestli část řemínků zasáhne i záda nebo stehna. Chtěla válku, tak ji bude mít. Střídal jsem údery z obou stran, dělal ty ideální osmičky a jasně viděl, jak se tmavovláska pere se svými pouty. Začínala křičet a když mě pak proklela, včetně mých předků, rozhodl jsem se pro změnu a relativně lehce ji švihl zespodu do rozkroku tak, že jsem zasáhl i tahle pro ženu nejcitlivější místa. Ten úder jí vyrazil dech a po dalším už jenom vyhrkla: „Ne, prosím, TAM ne!!!“ Připravoval jsem se na pokračování mrskání její zadnice, když v tom se ozval tichý hlas: „Já, já jsem to byla. A už je přestaň trýznit, potrestej mě, já jediná si to zasloužím“. V první chvíli jsem si nebyl jist, čí hlas to byl, ale vzápětí jsem ho poznal, přiznala se Zdena.
Odložil jsem důtky a zamířil k ní, vzal její bradu do dlaní a zvedl její hlavu tak, aby se mi mohla dívat do očí. Chvíli jsem si prohlížel její obličej, teď už s pokorným výrazem prohry, a pak jsem ji pustil a došel až k Martině, které jsem dal pokyn, aby ostatní dívky odvázala a všechny se seřadily před Zdenou. Tenhle trest musí být exemplární a chci, aby viděly, proč a kvůli čemu byly právě bity i ony. Vrátil jsem se ke Zdeně a přísným hlasem ji připravil na to, že tentokrát to bude HODNĚ bolet. Vzal jsem do ruky roubík, vsunul jí ho do úst, vzadu přivázal a zvažoval, který instrument použít. Rozhodl jsem se začít s důtkami, které mi docela sedly do ruky, stoupl si za dívku a začal opět kroužit ty krásné ležaté osmičky. Její prdelka stále ještě nesla stopy biče z předchozího výprasku a teď se na ní začaly objevovat jiné pruhy. Snažila se nepohnout a snášet svůj ortel co nejstatečněji, ale dlouho to nevydržela a za chvíli se již zmítala na provazu, ke kterému byla přivázána. Podíval jsem se na přihlížející dívky a viděl v jejich očích souhlas s mým počínáním, ony byly potrestány neprávem jen kvůli hamižnosti této zlodějky, takže s jejím exemplárním výpraskem souhlasily. Rozhodl jsem se změnit své postavení a přistoupil k blondýnce zepředu. Důtky znovu zasvištěly a přistály tentokrát na její pevná a vzpřímená prsa. Oči dívky se roztáhly v němém úžasu, tohle určitě nečekala a jenom zoufale kroutila hlavou. Ten úder nebyl nijak silný, ale nemohlo zůstat jen u jednoho, tak jsem ještě chvíli pokračoval. Nakonec jsem ji ještě párkrát švihl přes rozkrok, což už ji definitivně zlomilo, a důtky jsem odhodil stranou. Přikázal jsem ostatním, ať ji odvážou a posadil se do svého křesla. Když přede mnou potom stála, ještě celá rozechvělá, rezolutním hlasem jsem jí sdělil, že poslední část jejího potrestání bude řemenem na lavici. Chtěla začít protestovat, asi mi říct, že už snad byla potrestána dost, ale pak si to rozmyslela, sklopila hlavu, nechala se odvést k dereši a přivázat. Vzal jsem do ruky kožený řemen s držadlem a rychle (už jsem její trápení nechtěl protahovat) jí vysázel pětadvacet ran z každé strany. Položil jsem jí řemen na záda, oznámil, že jdu nahlásit viníka, vrátit odcizené šperky z úkrytu, který mi konečně prozradila, informovat o tom, že přísný trest byl již vykonán a potom jsem místnost opustil.
Ve svém pokojíku jsem se přímo vrhl na postel, byl jsem docela vyčerpán, ale vzrušen na maximum. Napil jsem se vína a zahlédl další papír s pozvánkou. Chvíli jsem zvažoval, jestli se na další scénku ještě vůbec cítím, ale zvědavost mi nedala a text jsem si přečetl. No, a … neodolal jsem. Rychle jsem se osprchoval, ještě jednou se napil (na kuráž, protože ji asi budu v krátké době potřebovat) a potom už vstoupila Zdena, s úsměvem mi pohrozila, že tohle mám tedy u ní schované, pak mi ale vlepila pusu, vzala mě za ruku a odvedla do pokoje, v kterém jsem zatím ještě nebyl. Byla to zmenšenina mučírny a bylo mi jasné, že to tu nebudu mít lehké.
Scénka šestá (poslední) – Alternativní trest
Než jsem se stačil pořádně rozhlédnout, rozletěly se dveře a vstoupily dvě ženy. Jedna byla v uniformě policistky (Markétka) a druhá v „civilu“, což ovšem v tomto případě znamenalo v kožených vypasovaných šatech, které vůbec nevypadaly jako oblečení pro nějakou submisivní povahu (Lucka). A zároveň bylo i jasné, že půjde o klasickou „policajtskou“ variantu, jedna hodná a druhá přísná/zlá, protože uniformovaná policistka se na mě usmála a rychle shrnula mou žádost o alternativní trest za dopravní přestupek místo normálních trestných bodů a pokuty. „Nový zákon tuto možnost připouští, předpokládám, že znáte podmínky, ale pro jistotu je zopakuji, než se definitivně rozhodnete“ sdělila mi příjemným hlasem a pokračovala: „Za první přestupek je trest pětadvacet ran rákoskou na zadek, při druhém trestu padesát ran koženou plácačkou nebo řemenem a při každém dalším přestupku se počet ran násobí. Je to jasné?“ Jasné mi to bylo už když jsem si ten nový zákon doma pročítal, ale můj problém byl v tom, že jsem měl za posledních pár dnů na krku ty přestupky už TŘI!. Pevně jsem však věřil, že u policajtů dál panuje pověstný „bordel“ a že se budou zabývat jen tou lehce překročenou rychlostí, kterou jsem z těch tří vybral a se kterou jsem se sem dostavil. Co nejpokornějším hlasem jsem tedy odpověděl, že znění zákona je mi jasné a že s ním souhlasím. Pak mi ale napadlo, že bych to mohl zkusit uhrát na ještě lehčí trest a tak jsem pokračoval, že mám pouze jednu PROSBU, ne žádost, a to zda bych nemohl dostat na zadek jen rukou, když je to můj první přestupek. Policistka se jen pousmála, zjevně mou žádost zvažovala, její kolegyně však byla zásadně proti a už držela v ruce rákosku, kterou sejmula s věšáku na zdi. Pak se ale zarazila, něco pošeptala brunetce a potom mi přemýšlivým hlasem řekla: „Teoreticky by to možné bylo, jako forma jakési „domluvy“, ale v tom případě by to muselo být na holou, protože si přece nebudeme mlátit ruce o Vaše džíny, a navíc byste nám musel podepsat, že o tuhle variantu sám žádáte!“ dokončila svou větu a tázavě se na mě podívala. Neviděl jsem důvod nesouhlasit a tak zatímco ona začala psát text mé žádosti, na pokyn její kolegyně jsem si začal odkládat od pasu dolů své svršky i spodky. Cítil jsem lehoučké vzrušení a raději si rukama zakryl své pohlaví, abych ty dvě ženy, které na mě působily velice erotickým dojmem, snad neurazil. Černovláska dopsala, předložila mi text, já ho odsouhlasil a podepsal, brunetka se zatím posadila na židli, navlékla si černou koženou rukavici a jenom si poplácala svá výstavní stehna, po dosednutí na židli již nekrytá vyhrnutou sukní. Bylo mi jasné, co se ode mně očekává a sice jsem si připadal trochu jako malý nezbeda, ale snažil jsem se o co největší vstřícnost, takže jsem se přehnul přes její nohy a očekával věci příští. Na můj zadek začala dopadat její ruka, já pocítil silné vzrušení a měl jsem vážnou obavu, že to dlouho neutajím. Když jsem se rozhodl pro „alternativní trest“, bral jsem v úvahu, že spanking mi vůbec není proti srsti, ale trošku jsem se obával, že stanu tváří tvář nějakému chlápkovi a to se mi tedy vůbec nezajídalo, byl jsem dokonce rozhodnut, že to v takovém případě prostě odpískám, zaplatím pokutu a vypadnu. Jenže takovéhle dvě kočky a ještě k tomu ručička jedné z nich na mém holém zadku, to bylo tedy něco! Nejsem vyslovený skrblík a tu pokutu bych zvládl, ale takhle jsem dostával nádhernou „masáž hýžďového svalstva“ a to ještě zadarmo, to prostě nemělo chybu. Tak jsem si to hezky užíval a snažil se jenom, abych své vzrušení nedával příliš najevo. Jenže brunetka nebyla, přes svou vstřícnost, žádná naivka a toho tlaku na svých stehnech si musela všimnout. „Budeš mě muset vystřídat“ zavolala na svou kolegyni, která se zaujetím studovala obrazovku svého počítače, „protože na tohohle chlapíka je moje ruka zjevně příliš slabá“ dokončila a vybídla mě, abych se zvedl. Učinil jsem tak dost nerad a hned si zakryl svá choulostivá místa, která mě zle prozrazovala. Dáma v kůži se postavila, změřila si mě přísným pohledem a pak něco ukazovala na monitoru své kolegyni. Potom se obrátila ke mně, vzala znova do ruky rákosku, kterou již před chvílí držela a suše mi oznámila, ať se HEZKY RYCHLE přehnu přes stůl, protože teď teprve začne ta pravá zábava. Zůstal jsem stát jako opařený a úplně jsem zapomněl, že se mám zakrývat, prostě jsem tam stál s pusou dokořán a stálo nás tam víc. „Takže to bude přece jen těch pětadvacet rákoskou, že jo?“ sdělila mi mrazivým tónem „a to ještě budeme zvažovat trest za podvod!“ dodala a mrkla na brunetku. Nemělo smysl se přít, bylo jasné, že objevily další z mých přestupků, prostě smůla. Vydal jsem se k věšáku se svým šatstvem, ale černovláska mě ihned zastavila. „Co je, řekla jsem přehnout přes stůl a řekla jsem to snad jasně, ne?“ Začal jsem trošku blekotat, že si jdu jenom natáhnout kalhoty a hned budu zpátky, ale ona se nedala: „Tady máme jakousi žádost o to, aby odpovídající trest byl vykonán NA HOLOU a je tu i podpis. Tak co, bude to?“ artikulovala pomalu, ale hlasem, který nepřipouštěl námitky. Musel jsem uznat, že jsem svou hru silně překalkuloval a na druhé straně, jako bývalý sportovec, jsem byl schopen přijmout i porážku, takže jsem se zastavil, otočil, došel ke stolu, pevně uchopil jeho kraje, přehnul se přes hranu, zatnul zuby a čekal na první úder. Hlavou mi ještě prolétlo, že zákon hovoří o celých pětadvaceti, takže se mám opravdu na co těšit, a v tom přistála na mé vystrčené zadnici první rána a já vyjekl, protože jsem ji tak rychle nečekal, prostě jsem na ni ještě nebyl připraven. Než jsem se ale probral z údivu, přistála druhá a následoval je zástup dalších. Neudržel jsem se a začal se kroutit, ale jen do té doby, než jsem slíznul jeden úder přes bok (uznávám, že vlastní vinou) a zařval jsem jak tur. Pak už jsem raději zatnul zuby, zadek držel vystrčený, a svědomitě si v duchu odpočítával rány. Po dopadu pětadvacáté jsem se napřímil, ruce mi automaticky zajely k pozadí a začaly ho důkladně masírovat. „Ale, ale, copak se děje, ještě nás čekají ty tři za podvádění, že jo?“ jakoby starostlivým hlasem mi sdělila ta mrcha, „tak hezky zpátky na místo, ať to moc neprotahujeme!“. Nezbývalo než poslechnout, tak jsem se znovu přehnul přes ten jejich stůl a čekal. Ozvalo se zlověstné zasvištění a já myslel, že mám zadek přímo v ohni. Tedy, párkrát už jsem výprask dostal, ale tohle byla vážně síla. Z mých úst vylétl výkřik a já měl sto chutí se zvednout, popadnout své oblečení a utéct. Místo toho jsem dostal další, pak i tu poslední a já zůstal ležet na tom stole, jako bych si snad žádal o přídavek, což tahle domina hned patřičně „vtipně“ okomentovala. Radši jsem se tedy zmátořil a rychle zamířil k věšáku. „Ještě moment, ozvala se brunetka, tedy ta „hodná“ z těch dvou. Teď jsem objevila, že tu máte ještě třetí přestupek, to se mi ani nechce věřit. To jste vážně tak naivní, že jste si myslel, že Vám to projde?“ Zaslechl jsem ještě, jak spolu mluví o vedlejší místnosti a nějaké válendě a pak už jsem byl transportován k jakémusi závěsu. Protestovat nemělo smysl, takže jsem jen tupě sledoval, jak ho brunetka odhrnuje a vede mě dovnitř. Můj zrak padl na koženou pohovku bez opěradla, vlastně spíš takovou vypolstrovanou a kůží potaženou lavici, opatřenou řemínky k připoutání a stolku, na kterém leželo několik kožených pomůcek, z nichž žádná nevypadala, že by s ní mohla být velká legrace. „Podívejte se“ příjemným hlasem a věcně začala brunetka „víte, že nemáte na výběr, prostě jste nás zkusil doběhnout a nevyšlo Vám to, že? Tak se k tomu postavte jako chlap, prostě dostanete na prdel, bude to asi trochu bolet, ale přežijete to. Navíc, ta kožená plácačka, kterou dostanete, Vám rozmasíruje ta jelita, která Vám nadělala rákoska mé kolegyně, takže zas tak hrozně nedopadnete. Tak šup, lehnout na lavici a držet!“ vybídla mě, já jí jen tupě kývl na souhlas a šel se položit na určené místo. „Ještě jsem Vám zapomněla říct, že pokud si přejete, abych Vás uvázala, znamená to pět ran navíc, pokud ne, ale Vy se v jakékoli chvíli zvednete nebo si zakryjete rukama zadek, znamená to deset ran navíc. Co tedy zvolíte?“ podívala se mi do očí, byla tak krásná a přes všechno trápení, které mě asi z jejích rukou teď čekalo, i milá, a já jen zašeptal, že přivázat nechci, ať tedy začne. Chápavě pokývala hlavou, usmála se na mě a zvedla se stolku dlouhou koženou plácačku s dřevěným držadlem. „Tak začínáme, a jak jsme si řekli, držte se jako chlap“ dodala ještě a pak už jsem měl možnost se s tímto nástrojem seznámit doslova na vlastní kůži. Bolelo to, ale předchozí rákoska v předklonu byla horší. Teď jde jen o to, jestli zvládnu celou padesátku, prolétlo mi hlavou. Zavřel jsem oči, zatnul zuby a držel a držel. Když nastala pauza, neměl jsem vůbec ponětí, kolik ran už padlo, všiml jsem si ale, že se dívka přesunula na druhou stranu a pochopil jsem, že jsme v polovině. Ucítil jsem na zadnici její ruku, jemně mě pohladila a dodala mi tím i novou sílu, a pak výprask pokračoval a já už tu bolest v podstatě přestal vnímat, už jsem se jen modlil, aby byl konec. Nevím, jestli mě vyplácela stále stejně nebo jestli ke konci ubrala, ale zvládl jsem to a byl jsem na sebe docela pyšný. A ještě pyšnější jsem byl, když se ke mně moje exekutorka naklonila a pochválila mě za mou údajnou statečnost a za to, že jsem nevyváděl jako někteří jiní návštěvníci této místnosti.
„Byla jsem za náčelnicí a dostala jsem souhlas k tomu, abych se s tímhle nezbedným recidivistou pořádně rozloučila“ zaslechl jsem najednou hlas černovlásky. Otočil jsem hlavu a spatřil ji stát za mnou s trčícím strap-onem, připevněným k trupu. „Takže si hezky klekneme tady na kraj, UVOLNÍME SE a nebudeme dělat žadný tyjátr, že ano?“ sdělila mi medovým hlasem a já, jako v transu, ji poslechl. Ucítil jsem vzápětí, jak mi natírá nějakým chladivým krémem můj seřezaný zadek, pak mi rozevírá půlky a nanáší ho i tam. Lehce jsem se zachvěl a v tom jsem pocítil, jak mě brunetka uchopila za ruku a pevně ji stiskla. Podíval jsem se jí do očí a čerpal z nich energii, kterou mi poskytovala, za což jsem jí byl neskutečně vděčný. Zavřel jsem oči, vnímal prsty ve svém zadním otvoru a pak jejich vystřídání tím černým dildem, které do mě začalo vnikat, naštěstí docela jemně a pomalu. Na bocích jsem ucítil ruce té dámy v kůži oděné, která se ke mně přitiskla a začala napodobovat ty známé milostné pohyby, které tak dobře zná každý chlap. A já si musel, chtě nechtě, přiznat, že se mi to líbí, moc líbí a začal jsem jí vycházet vstříc a na předchozí výprasky jsem úplně zapomněl. Pak jsem najednou pocítil jemnou ruku i na svém pohlaví, které se také začalo probírat z letargie, způsobené zejména tou štiplavou rákoskou, a já se začínal cítit jako v ráji. A což teprve když ruku nahradila ústa té sladké brunetky, to už jsem v tom ráji opravdu byl. Zaslechl jsem při tom černovlásku, jak se táže své kolegyně, jestli to s tím samaritánstvím už nějak nepřehání, ta ale, naštěstí,ve své příjemné činnosti pokračovala. Obě dámy se činily, jejich tempo bylo koordinované a já jen toužil po tom, abych tenhle milostný tanec vydržel tančit co nejdéle. To ale prostě nešlo. Nashromážděné emoce, napětí, strach, vzrušení, to vše udělalo své a já cítil, že se nezadržitelně blížím k cíli své dnešní dlouhé pouti. V rozhodující moment jsem vykřikl, brunetka ucukla a já skropil tu koženou lavici pod sebou. Černovláska se jemně odpojila též, poplácala mě po zadnici a pak jsem na chvíli osaměl. Potom se vrátila brunetka, s úsměvem mi podala papírový kapesníček, druhým otřela stopy na lavici, které jsem tam zanechal, a pak mi podala mé šaty. Rychle jsem se oblékl a při odchodu pronesl větu, kterou bych před vstupem do jejich kanceláře asi nečekal, že řeknu: „Děkuju, děkuju vám moc“, Ve dveřích jsem ještě zaslechl černovlásku jak za mnou volá, abych si s těmi přestupky dal bacha, protože s nimi dvěma se střídá dvojice chlapů a ti jsou prý dost drsní, ale to už jsem mířil ke svému pokojíku…
Vrhl jsem se na připravené víno a s velikou chutí se napil. Pak jsem se přesunul do sprchy a tentokrát v ní pobyl dost dlouho, relaxoval jsem a znovu si v hlavě přehrával všechny ty scénky, které pro mě holky přichystaly. Bylo to prostě Ú Ž A S N É . Ale každá hra má svůj konec a když se ve dveřích objevila Dana a zeptala se, jak jsem na tom, že budeme muset odejít, nezbylo mi nic jiného, než se obléct a vypadnout na vzduch. Při odchodu jsem se ještě jednou obrátil k té vilce a jen tak pro sebe zašeptal: „Díky, Satanelo!“.
Venku jsem navrhl svému harému (jak to vtipně nazvala Zdena) oběd v naší vinárně, ale Markétka prohlásila, že bude lepší, když se vydáme k nim domů, uděláme si povinný polední klid na lůžku (s potřebnou aplikací hojivého balsámu na určitá místa, dodala Dana) a pak můžeme zajít na večeři. To mělo hlavu a patu (jako ostatně většina toho, co moje láska pronáší, musím uznat), tak jsme se vydali na tramvaj a za chvíli už byli v jejich bytě. Martina nabídla svůj pokoj i Lucce, Zdena zamířila automaticky k Daně a my s Markétkou se přesunuli do poslední ložnice. Balsám koloval, červené prdelky se objevovaly a mizely tak, jak si ho holky chodily půjčovat a vracet a za malou chvilku již panoval v celém bytě absolutní klid a ozývalo se jenom tiché oddechování šesti lidských postav, spících, kupodivu, na břiše.
Když jsme si pak ve vinárně objednali jídlo, panovalo u stolu přece jen jakési trochu rozpačité tícho. Já s Markétkou jsme zvolili tatarák, Lucka se jen kysele zatvářila a prohlásila, že jídlo, které by jí tak silně připomínalo stav její prdelky, si tedy vážně nedá, a že se jenom diví, proč jsme si jako předkrm nevybrali ještě sekanou, a ledy byly prolomeny. Vyprskli jsme v hurónský smích a pak už si jen vzájemně přípomínali vybrané momenty dnešního dopoledne a předháněli se v hodnocení, který z nich byl ten nejlepší. Jenom Dana mlčela a na její tváři byl zvláštní zasněný výraz. Asi si toho všimly i ostatní a pak se ozvala moje přítelkyně: „Myslím, že vítěz je jasný a my ti to, Danulko, moc přejeme, viďte holky?“ Blondýnka se začervenala, přikývla a sklopila hlavu, ale pak hlavičku zase zvedla a šťastně se rozesmála s námi. Teprve přinesené jídlo nás trochu zklidnilo, protože jsme se shodli, že hlad máme tedy všichni pořádný.
/A to je rozloučení s pěticí čertic a poměrem 5:1, což je, samozřejmě, hodně velká fantazie, ale moc lákavá, musím přiznat. Takže, vážení čtenářové, pochopte, že jsem u nich vydržel poněkud déle než obvykle, aneb, slovy klasika – „No, nedivte se, prosím vás, v takové krásné společnosti…/
