Středoškolské poučení

Kristýna Jelenská, titul Ing., otevřená cesta k vysněnému zaměstnání, zdárné ukončení školní docházky. Myslím, že mohu říci, že jsem se svými studijními výsledky spokojena. No, ale ono to tak vůbec být nemuselo...

Bylo mi patnáct a byla jsem ve kvintě osmiletého gymnázia a patřila jsem k nejhezčím a nejžádanějším dívkám na škole. Dlouhé, husté, vlnité hnědé vlasy, tmavě hnědé oči, 165 cm výšky, štíhlá, tenisem vysportovaná postava, pevný zakulacený zadeček a pevná velikostí i obstojná ikdyž ne úplně největší prsa. Zkrátka hezká mladá holka, na kterou letí maturanti.
Učení mi nikdy problémy nedělalo, látku jsem zvládala v pohodě a ani jsem neměla žádné resty kvůli chování. Jenže právě tento rok v kvintě k nám přišel na fyziku profesor Ing. Hnátek, tak 40-letý plešatý vysoký chytrolín. Neučil špatně, ale já šla prostě do puberty a učit se fyziku, to bylo pod moji úroveň. V ostatních předmětech jsem jakž takž proplouvala celkem s nadhledem - jedničky, dvojky, trojky jsem většinou vytahovala. Ale fyzika pro mě bylo peklo. 4 testy a 3 body z 80 možných. No prostě tragédie.
Profesor Hnátek si na mě pochopitelně zasedl a s oblibou si mě zkoušel z látky posledních hodin. Skončilo to tak, že jsem byla zralá na propadnutí a týden před uzavřením známek jsem měla přesně 37% bodů ze všech možných, na 4ku na vysvědčení jsem ztrácela 13%. Už jsem se pomalu smiřovala s tím, že budu dělat reparát, protože nám fyzika v tom posledním týdnu měla dle rozvrhu odpadnout a tak jsem už oněch 13% nemohla nikde nahnat. Vůbec jsem neměla tušení, jak tohle vysvětlím doma, rodiče byli zvyklí na vyznamenání, při nejhorším jednou za čas polevení na jednu trojku. Ale za 5 a pozvánka k reparátu? Asi bych nezůstala dlouho živa. Pomoc přišla snad rovnou shůry, respektive od profesora Hnátka. Krom vyučování fyziky zajišťoval i elektrotechnické zajištění školy, tedy staral se o IVT učebny, o školní Wi-fi a další věci. Takový školníkův elektropomocník.
Jednoho dne jsem se za ním vydala do kabinetu. Jeho kolega, profesor Uhlík, ten den nebyl ve škole, což mi hrálo do karet, stydím se někoho o něco žádat ještě před někým. Zaklepala jsem a zevnitř se ozvalo: "Vstupte". Pozdravila jsem a vešla. Nechodila jsem kolem horké kaše a začala jsem horečně prosit, aby mě nechal proplout a jako obhajobu svých hrozných výsledků jsem zvolila řadu nesmyslných výmluv. Poslouchal a po chvíli mě přerušil slovy: "Prostě jsi na to kašlala, Kristýno, tak mi tady nevykládej něco o tenisových turnajích. Já být tvůj otec, ohnu tě přes koleno a tak ti nařežu, že si týden nesedneš. Jenže to není v mé kompetenci a reparát pro tebe bude taky dostatečným ponaučením." V té chvíli by se ve mně krve nedořezal. I když jsem věděla, v jaké jsem kaši, přesto jsem nějak počítala s tím, že se mi podaří Hnátka přemluvit a že to prostě nějak dopadne, jinou možnost jsem si vůbec nepřipouštěla. A ejhle. Začala jsem panikařit. "A určitě bychom se nemohli nějak dohodnout? Udělám cokoli, vážně!" "Víš dobře, že to nejde." Prosila jsem dobrých 10 minut, slibovala hory doly až Hnátek řekl: "Dobrá, dám ti ještě poslední šanci. Přijď v šest večer do interaktivní učebny."
Domů jsem šla se smíšenými pocity. Že jsem ještě dostala šanci, mě neuvěřitelně hřálo u srdce, ale co to bude za nějakou zkoušku, to jsem fakt netušila. Doma jsem řekla, že jdu ke kamarádce a vydala se v netradiční dobu do školy. Nikdo už tam nebyl, ale bylo odemčeno. Cestou do interaktivní učebny jsem potkala Hnátka a ten mi řekl, ať s ním jdu do kabinetu.
Došli jsme do jeho kabinetu, kde už stály dvě dívky, obě jsem znala, jedna spolužačka Kateřina, asi 170 cm vysoká, štíhlá, vysportovaná 16-letá holka s malými vnady, zato ale neúměrně velikými stehny a zadkem. Žádné špekaté McDonald´s kýty, není vůbec tlustá, ani omylem, ale na zadečku jí pánbůh asi na úkor hrudníku, přidal. K ní by se ale ani jiná postava nehodila. Ta druhá byla asi tak podobně velká jako já, možná o trochu vyšší, opět moc hezká holka, dělá orientační běh a taky má podle toho hodně svalnatá lýtka, stehna i zadek. Jinak je štíhlá, prsa asi jako já. Jmenovala se Klára.
Hnátek promluvil: "Tady s Kateřinou a Klárou se jistě znáš, dnes za mnou přišly s úplně stejnou prosbou. Protože jste vypadaly, že by pro vás byl reparát téměř smrtící záležitostí, rozhodl jsem se, že vám dám ještě jednu šanci. Můžete si vybrat. Buď vás nechám propadnout a budu se na vás těšit v srpnu, nebo vám dám za to, jak moc jste se na fyziku připravovaly, výprask na zadek jako malým rozmazleným holkám, dostanete čtyřku a uvidíme se až v září. Osobně si myslím, že to bude pro vás větší trest než kule, rozhodnutí je ovšem na vás. Rozhodujte se ale rychle, musím opravit školní síť a taky jít ještě někdy domů, škola už je prázdná, i ředitel už odešel, nechci dlouho meškat."
Neuplynuly ani 2 minuty a Kateřina vykřikla: "Já to beru!". Po chvíli jsem se k ní přidala i já a Klára. Klára měla růžové tílko, bílou sukni do poloviny stehen a silonky. Kateřina triko s výstřihem, džínové kraťasy a také silonky. Já měla bílé tílko s růžovou podprsenkou a černé legíny. Hned jsem zalitovala, že dnes mám tanga. Ale co taky jiného pod legíny... Kalhotky jsou pod nimi moc vidět a tak se to prostě nenosí. Ale byly by větší obranou před výpraskem, než jen legíny.
Brzy jsem ale pochopila, že mé úvahy byly úplně zbytečné, protože Hnátek zavelel: "Dobrá, takže dostanete za lenost na zadek. Všechny tři dostanete stejně, 50 ran rukou přes koleno, stejně pak vařečkou a na závěr 10 ran tímhle dřevěným prkýnkem abyste si to dobře pamatovaly." Bylo to to obyčejné dlouhé kuchyňské prkýnko na krájení zeleniny, ani příliš silné ani tenké, prostě takovéto univerzální. Vařečku měl dlouhou, s docela širokým míchadlem.
Nikdy jsem na zadek nedostala, u nás se tohle nevede a vůbec to už dneska není příliš populární. Měla jsem velký strach a také jsem se dost styděla, že mě asi tenhle profesor uvidí tam dole nahatou. Ještěže jsem se včera holila, to by zas bylo po škole řečí, jaký tam mám roští, holky by si to asi nenechaly pro sebe. Ikdyž zatím se o nahotě nemluvilo. Až doteď.
Hnátek řekl, že tedy začnem a všechny tři jsme si měly svléknout dolní oblečení, v mém případě legíny, u Kateřiny se mluvilo o jejích kraťasech a u Kláry o sukni. Legíny jsem si stáhla a stála tam jen v bílých tangách. Nevím, co holky dnes čekaly, ale Kateřiny černé podvazky pod tělovými silonkami mě docela překvapily. K tomu ještě měla červené tříčtvrteční kalhotky. Klára zůstala po svléknutí sukně a silonek v růžových tangách. Ta asi taky zalitovala. Podvazky samozřejmě musely ale také dolů. Tři takto vysvlečené dívky čeklaly na křest ohněm.
Co by za tenhle pohled dal kdejaký kluk? Kateřiny kulatý zadek to měl asi nejhorší, plocha k výprasku byla velká stejně tak i její stehna. O Klářině vypracovaném svalnatém pokladu ani nemluvě.
Začal se mnou, musela jsem se ohnout Hnátkovi přes koleno a čekat až začne. Řekl, že si rány ohlídá sám, ať prostě jen ležím a jestli se budu moc škubat a jakkoli mu výprask ztěžovat, tak mi buď přidá nebo budu muset odložit nějaký dalšé díl oblečení. Buď větší bolest, nebo stud. Rozpřáhl se a na můj pevný kulatý zadeček dopadla první rána. Vyjekla jsem bolestí i překvapením jak takové bacnutí může bolet. Hnátek nedělal mezi ranami velké mezery, byly to pořádné rány rychle za sebou. I takto ohnutá přes kolena jsem dobře cítila jeho vzdouvající se pohlavní orgán. Říkala jsem si, že to je normální, přecijen už nějaké ty rysys ženskosti mám a není divu, že řezat můj zpočátku bílý zakulacený skoro nahatý zadeček mu dělá dobře. Výprask byl snad nekonečný, zadek jsem měla v jednom ohni, bolest byla nesnesitelná. Přišlo mi to víc jak 50 ran, ale dočkala jsem se. Ani jsem se neměla ke zvednutí. V záchvěvech vzlyků jsem se vyšplhala na nohy a čekala co bude dál. Řekl, ať si sundám kalhotky (pojmenoval tak má tanga) a postavím se po jeho levé ruce čelem ke zdi a tam stála.
Na řadu přišla Kateřina. Její krásný zadek se nesl i se svou majitelkou vstříc výprasku. Lehla si na profesorovy kolena a čekala. Výprask začal. Kateřina řvala jako divá, měla jsem pocit, že víc než já.
Samozřejmě jsem pootočila hlavu a výprask sledovala. Profesor si toho všiml, na chvíli přestal a přikázal mi, abych buď přešla ke stolu a že dostanu přídavek páskem, nebo ať si sundám tílko a na výprask se koukám čelem když mi tak nevyhovuje sledovat ho pozadím. Říkala jsem si, že další bolest už nevydržím a moje tílko šlo dolů. Zůstala mi už jen růžová podprsenka, tanga jsem už sundat také musela. Stála jsem tam takhle a snažila si zakrýt vyholenou kundičku. Samozřejmě přišel povel "ruce za hlavu" a už byla vidět.
Musím přiznat, že ačkoli mě výprask bolel a vůbec jsem si nepřipouštěla, že by se mi líbil, cítila jsem tam dole trochu vlhkost.
Kateřinin výprask ale pokračoval. Kopala neskutečně a její prdelka už nabrala barvu přezrálého rajčete. Za neposlušnost musela sundat triko a pouze v její černé podprsence a stále ještě kalhotkách pokračoval výprask. Posledních deset ran dostala na stehna, která už barevně doplňovala kulaté pozadí. Když byl její výprask dokončen, měla si také svléknout kalhotky a postavit se vedle mě. Tak jsme tam tak stály jen v podprsenkách, já s neúměrně většími prsy, ale to jsem teď fakt neřešila.
Klára se ohla přes koleno a její výprask začal. Profesor jí dával snad ještě větší rány, než mně a Kateřině, aspoň se mi to tak zdálo. Za chvíli měla původně bílý zadek úplně rudý jako dres Sparty. Když profesor skončil, nařídil i jí sundat tílko a kalhotky (tanga) a vzal do ruky vařečku. Říkal, že aby to bylo spravedlivé, změníme nyní pořadí.
První šla Klára. No, nedostala ani minutu odpočinku a hned šla na další výprask, tentokrát úplně na holou a ještě vařečkou. Samozřejmě začala protestovat, což jí vyneslo výběr svlečení podprsenky nebo přídavku deseti ran. Rozepnula tedy podprsenku a byla tam úplně nahá. Její prsa byla krásně pevná, úplně jsem dostala chuť si na ně sáhnout. Ohnula se přes koleno a vařečka měla hody. Klára hned po první ráně začala strašně ječet, vařečka evidentně nebyla žádná sranda. Rány byly tvrdě, vařečka vždy prořízla se svištěním vzduch a s ohlušujícím plesknutím dopadla na Klářino vysvalené velké pozadí. Po skončení výprasku byla Klára úplně ubrečená, slzy ronila proudem. Její zadek jen hořel, byl strašně rudý s malými náznaky fialové barvy.
Jako další šla Kateřina. Vypadalo to podobně jako s Klárou, akorát se profesor víc soustředil na její stehna a hlavně prostředek zadku, kde jí byla vidět vykukující kundička. Jestli tohle čeká i mě, tak se asi zblázním. Kateřin výprask skončil a poodešla stranou, aby mi uvolnila místo.
Ohnula jsem se přes koleno a první obrovskou ránu jsem dostala těsně pod pravou půlku jako končí a zároveň začíná zadek. Takovou bolest jsem jaktěživ nezažila. Tadle rána byla vážně nesnesitelná. Výprask pokračoval, sem tam se profesor trefil na to samé místo jako na začátku. Kopala jsem tak, že se mi také dostalo nezáviděníhodného výběru. Samozřejmě jsem rozepnula podprsenku a mé bradavky spatřily světlo světa. Zas jsem se ohla a profesor dokončil hrozný výprask. Zařekla jsem si, že už nikdy nebudu na žádný předmět kašlat. Ještě mě ale čekalo třetí kolo.
První šla Kateřina. Musela se ohnout přes stůl, pořádně vyšpulit její velké půlky a čekat. Profesor vzal prkýnko a začal. Rozmáchl se co to šlo a s hrůzostrašným švihnutím jí trefil přesně doprostřed zadku přes obě půlky stejně. Takhle jí vysázel 10 tvrdých rychlých ran. Zadek měla mnohem tmavší než rudý. Fialová barva už byla také znatelná. Poslední ránu dostala přes stehna. To už nevydržela vyskočila a ječela dobrých 10 sekund. Učitel už jí dal pokoj, přeci jen, trest už měla za sebou.
Šla jsem na řadu. Jak přišla první rána, věděla jsem, že tohle prostě nezvládnu. Ale.. Přece nemůžu propadnout. Co budu dělat, když neudělám reparát? Budu vymetat ulice a sbírat psí výkaly v trávě? Prostě musím vydržet. Nevím, jak jsem to udělala, ale vydržela jsem. I mě neminula poslední rána přes stehna. Když mi bylo povoleno vstát, koukla jsem se na svůj mnou jinak zbožňovaný zadek. Takovou barvu jsem nikdy neviděla. Mezi fialovou a rudou. Ačkoli jsem byla poměrně opálená, tohle byl rozdíl jako bílé a černé. Zadek mi úplně hořel.
Když byl dokončen i Klářin výprask, musely jsem se ohnout a vystrčit na profesora snad dnes naposled zadky. Asi zbytečné říkat, že viděl úplně všechno, co nás, ženy, zdobí. A to hned z několika úhlů. Jediné pozitivum, které si dnes z téhle místnosti odnesu je to, že mám alespoň větší prsa než Kateřina a Klára. Hmm, respekt. Stály jsme takto předkloněné asi 40 minut,  zatímco profesor pendloval mezi kabinetem a interaktivní učebnou. Ani jedna z nás se neodvážila se byť pohnout, natož pak si vzít alespoň kalhotky nebo podprsenku. Pak profesor řekl, že stačí a že můžem jít. Oblékly jsme se. Respektive já se obékla, Kateřina a Klára vynechaly kalhotky a tanga. Asi vím proč.
A ač mohl být profesor sebevětší úchyl, je to právě on, kterému vděčím za mé studijní úspěchy. Už nikdy jsem nepolevila v žádném předmětu. Byl to můj první a doufám i poslední výprask v mém životě. I když mi stále vrtalo hlavou, proč jsem ten den byla zpočátku po výprasku rukou vlhká. Asi si dnes budu muset vzít černé legíny a pana profesora zas navštívit...