BODYGUARD XI.

Peníze. Zaplatit účty, splátku na auto, zálohu na dovolenou, výdaje za dva koncerty a s platbami samozřejmě nikdo nepočká. A naopak na procenta z nového alba a za minulý koncert ještě stále Lily čekala. No, zkraťme to, dostala se na účtu k částce blížící se nule, což pro ni vždy byla nepříjemná situace. Nestávalo se to často, ale občas přeci a to z toho pak byla vždy dost nervózní. Otevřela Jeremyho peněženku a hrála si s jeho kreditkou. Představovala si, co všechno si tento měsíc potřebuje nutně koupit a blaženě se usmívala. Svrběla ji ruka, vždyť by si jen koupila ty nové boty a prodloužila si permanentku do wellnes centra na další měsíc a.... Hm, dobře, tak ne. Lily uklidila kartu zpátky na místo, peněženku nechala na stole a šla si smutně napustit vanu. Možná právě zabránila jistému průšvihu, ale to neznamenalo, že nepotřebuje peníze. A také to neznamenalo, že se nedokáže dostat do průšvihu jiného.

Druhý den připravila jednu z těch snídaní, které již na stole voní nejen čerstvou kávou, ale zavání nějakou prosbou. Jeremy se nemýlil, Lily ho smutným pohledem poprosila o malou půjčku. No dobře, nebylo úplně fér tvrdit mu, že to potřebuje na kurz španělštiny, ale to už je teď každopádně jedno. Čeká jí další měsíc masáží, zábalů a koupelí, balzám pro tělo i duši, a to je přeci hlavní, myslela si Lily a už se těšila na masáž šíje.

„Ahoj brouku, jak jde španělština,“ zeptal se po pár dnech Jeremy a Lily trošinku vyschlo v krku.

„No, dobře, chodím pondělky a čtvrtky,“ lhala jako o závod a doufala, že to dokáže zamaskovat co nejlépe.

„Tak to jsem rád,“ neřešil to dál Jeremy a Lily spadl kámen ze srdce. Ale ten krásný pocit neměl trvat dlouho. Jeremy chtěl svou milou jedno pondělí překvapit a čekal před školou, kde mu tvrdila, že má kurzy. Stačilo málo, aby zjistil, že Lily na žádný kurz přihlášená není. A doma pak stačilo trochu hledat, aby našel dopis potvrzující prodloužení členství ve wellness. Chtěl se cítit podvedeně a zklamaně, ale vlastně ho to ani moc nepřekvapilo. Když si jeho divoženka něco usmyslí, tak si za tím prostě jde. On je tady od toho, aby jí nenechal vše projít, to už pochopil dávno. Nechal tedy celou věc při společné večeři být a těšil se na čtvrtek...

Lily se blaženě vysprchovala, vysvlékla do kalhotek a zabalila se do bavlněného prostěradla. Pak se uvelebila na masážním lůžku a vychutnávala si vůni levandule a přítmí svíček. Už se nemohla dočkat, až přijde její masérka. Uslyšela, jak se otvírají dveře a po dřevěné podlaze vchází její zachránkyně.

„Dobrý den, Vaneso, dnes mě hrozně bolí pravé rameno, ale vy určitě víte jak na to,“ uvítala ji, aniž by otevřela oči a moc se těšila na její jemné ruce. Proto ji velice udivilo, že na svém těle ucítila ruce hrubší a poměrně velké. Jeremy se při pohledu na svou krásku musel pousmát, hlavou mu bleskl jiný nápad, než který měl v plánu, ale nechal si zajít chuť, možná až večer doma. Teď musí splnit svou milou povinnost a Lily vysvětlit, že tentokrát přestřelila.

„Jistě paní, ale já myslím, že namasírovat potřebujete úplně něco jiného,“ Lily sebou v hrůze trhla, ale Jeremy ji přidržel a musela zůstat ležet na lehátku, „získat od svého partnera peníze takovou malou lží, to vám přeci nemůže projít jen tak,“ plácl ji lehce po zadničce, která se klenula pod prostěradlem. Nejradši by ji pořádně zmáčkl v dlaních, stáhl Lily z lehátka a vzal si ji hezky zezadu, ale znovu si nechal zajít chuť.

„Jeremy, já, promiň, asi jsem ti měla říct, na co chci ty peníze, ale bála jsem se, že mi je pak nedáš,“ blekotala Lily, ale vlastně už moc dobře věděla, že dneska ji toho po „masáži“ bude bolet víc, než když sem přišla.

„ Jen škoda, že ti to myslí, až když už je pozdě,“ znovu ji varovně plácl po prdelce. Pak už ale na nic nečekal, strhl prostěradlo a začal rukou zpracovávat její krásné půlky. Brzy si uvědomil výhody nové polohy a střídal ruce, aby se rychle neunavil. Lily unaveně vypadala poměrně brzy, zadeček kolem kalhotek začal červenat a Lily se snažila Jeremyho ukonejšit. Výsledkem nemohlo být samozřejmě nic jiného, než že jí sundal kalhotky a nerušeně pokračoval ve vyplácení na holou. Rozhodně neměl v úmyslu pospíchat, zaplatil masérce za to, že je nechá celou hodinu nerušeně osamotě, ať uslyší cokoliv. Takže zatím mohla přes tenké zdi slyšet jen pravidelné plácání a občasné syknutí Lily. Výhoda výprasku takříkajíc obouruč byla ohromná, Lily dostávala dlouhé minuty co proto a Jeremyho ještě stále nebolela dlaň. Brzy se proto její prosby zdály čím dál naléhavější a její odpor na lehátku se stupňoval. Zadeček se s každým plácnutím hezky otřásl a červená barva se stávala pomalu sytější. Neměl možnost použít k výprasku jiný nástroj, ale tentokrát mu to ani nevadilo, vychutnával si výprask rukou a pořádně přitlačil, aby náhodou něco neošidil. Lily začala roztomile fňukat, protože jí konečně došlo, jak se zachovala, prosila Jeremyho, aby už přestal, ale marně, vyprášil jí kožich poctivě a s posledním plácnutím ji varoval, ať už mu nezkouší lhát. Lily se pomalu posadila na lehátku a tiše plakala, prostěradlo se celé svezlo na zem a Lily seděla nahá a uplakaná jako hromádka neštěstí. Jeremy k ní přistoupil a objal ji, nebylo potřeba už nic říkat, oba toužili využít zbytek hodiny ještě trochu jinak.

Když se ruku v ruce vraceli společně domů, netušili, že peníze nehýbou jen světem, ale brzy ještě jednou hnou žlučí Jeremymu. Lily vklouzla jako první do sprchy a když vylezla, setkal se její pohled s mrazivým pohledem Jeremyho. Zarazila se v kroku a horečně přemýšlela, co za poslední dobu ještě provedla a o čem se mohl asi nějak dozvědět. Kupodivu nepřišla na nic významného, takže její nechápavý pohled trval.

„Co je brouku, vypadáš jako bys nenašel na parkovišti svoje auto,“ snažila se o nezávazný hovor Lily. Hodil na postel krabici s novými boty, které si Lily před pár dny koupila, z půjčených peněz samozřejmě. A sakra, já věděla, že jsem měla krabici vyhodit a paragon schovat, o takových částkách by Jeremy nikdy neměl vědět, bohužel znovu pozdě blesklo Lily hlavou.

„To si děláš srandu, pak se div, že nemáš peníze, když si kupuješ boty za,“ znovu se podíval na cenovku, jako by si tu šílenou cifru nepamatoval, „tolik jsem nedal ani za všechny boty, které jsem si kdy koupil.“

„Tomu ty nerozumíš, to je teď novinka od Blahnika, jako celebrita bych,“ snažila se to Lily uhrát na jasnou neznalost módy, ale tentokrát se přepočítala.

„Je mi úplně jedno, kterej pošuk to navrhnul, takových peněz za boty, Lily, to nemyslíš vážně,“ vztekal se dál Jeremy a určitě přemýšlel, co všechno užitečného by si za takovou částku koupil on.

„No, tak se uklidni, vždyť ti ty peníze vrátím,“ odsekla Lily a sebrala krabici a odešla do chodby.

„Je mi jedno, že po mě chceš peníze, s tím problém nemám, mám ho ale s tím, za co je pak marnotratně utrácíš. Jestli chytáš móresy celebrit, tak si piš, že tě jich brzy zbavím,“ vzal si v kuchyni vařečku a šel za Lily. „Tahle dřevěná věcička stála pár centů a jak nám pěkně slouží, že,“ chytil Lily za ruku a dovedl k posteli, tam se posadil a vzpouzející se Lily si ohnul přes koleno.

„Přestaň, nech toho, přece mi nenařežeš za to, že jsem si koupila boty,“ vztekala se.

„Ne, za to ne, ale za to, že s penězi neumíš zacházet, za to jo, aby tě svědila prdelka, až budeš plánovat podobný pitomý nákup.“

Dál už neotálel a v pravidelných intervalech začal Lily pleskat po vystrčeném a po koupeli vláčném pozadí. Botky by si vzala párkrát na sebe, pak by ji jistě omrzely, zato vařečku si užila minimálně třicetkrát. Zadeček svítil jako čerstvé jablíčko, Lily se vztekala, snažila se vykroutit, ale to Jeremyho akorát rozzlobilo, takže dostala ještě přídavek. Když skončil, tak hned vyskočila, hladila si prdelku a už se chystala Jeremymu pěkně vynadat. Měřili se pohledy, v Lily to vřelo, nakonec si ale vztekle odfrkla a odešla do kuchyně. Svou nahotou se nezabývala, otevřela láhev vína, nalila si a zhluboka se napila. Jeremy stál ve dveřích a zvědavě čekal, co z ní nakonec vypadne.

„Fajn, máš pravdu, nebyl to moc uvážený nákup, nechala jsem se unést značkou, zítra je vrátím,“ nakonec konstatovala Lily a znovu se napila. Loučit se s krásou je těžké.

„Že to ale trvalo, lásko, boty si klidně nech, nemusíš je kvůli mně vracet, ale varuju tě, jestli budeš podobně utrácet znovu.“