Z ŘÁDKŮ DO REÁLU

Stála jsem pod schody a jen užasle koukala nahoru. Tyčil se nade mnou jako hora, než pomalu sešel dolů. Měl na sobě černé kalhoty a tmavou košili, nic jiného jsem ani nečekala, co by také mohlo víc umocnit atmosféru než toto. Stál přede mnou a milým hlasem mě pozdravil. Já jsem pomalu zvedala hlavu nahoru, abych se mu mohla podívat do očí. Byl minimálně o dvě hlavy vyšší než já, o rozdílu v hmotnosti ani nemluvím. Tiše jsem odpověděla na pozdrav a v němé hrůze jsem čekala, co bude dál. Jeho obličej však chytil výraz kvalitního hráče pokeru, jen pokynul rukou, kudy mám jít a vydal se týmž směrem. Stála jsem jako opařená a nebyla schopná udělat krok. Zastavil se a podíval se na mě. Jeho pohled nehrozil, nevaroval, nespěchal, jen čekal. Celá jsem se uvnitř třásla, ale nakonec jsem uhájila vládu nad tělem a jako ve snu jsem se vydala za ním. Pomalu se smrákalo a ačkoliv jsme se pohybovali v místech, které jinak znám, tak jsem neměla absolutně tušení, kde jsem. Celá má mysl se zabývala jen jednou otázkou - co bude dál.

Ani nevím jak, ale najednou jsem se ocitla v nějakém bytě, těžko říct, jestli byl jeho, každopádně byl poměrně moderně a vkusně zařízený, co jsem tak stačila postřehnout.

Měla jsem to vymyšlené, kamarádka věděla, co mám dnes večer v plánu, věděla o mém dopisování, o něm a v určitou hodinu jsem se jí měla ozvat, ale veškerá "bezpečnostní" opatření se najednou rozplynula pod přítomností jeho přinejmenším dvoumetrové postavy a mého strachu. Přikázal mi se svléknout. Lekla jsem se, jak jako svléknout, vždyť se vidíme prvně, vždyť. Sakra, zase ten jeho pohled, pohled, který jen čeká a dokázal by čekat klidně celý den. Ruce se mi začaly klepat, ale udělala jsem, jak chtěl. Najednou jsem před tím cizím člověkem stála úplně nahá a začala jsem solidně panikařit. Nehnul ani brvou, jen mi připomněl, že v mailech jsme se dohodli, že mohu kdykoliv odejít. Odejít? A jak asi jako, nemohla se ani pohnout, tělo mi vypovědělo službu. Přistoupil ke mně a já jsem se začala klepat jako malá holka před písemkou, bušilo mi srdce a dech se mi hned zrychlil. Měla jsem strach, ale nemohla jsem nic dělat. Byl tak blízko, cítila jsem teplo jeho těla. Jedním rychlým pohybem mě povalil na postel, leknutím jsem vykřikla, ale zůstala jsem ležet, neměla jsem sílu nějak odporovat. Pomalu se také svlékl a dal mi tedy dostatek času prohlédnout si jeho tělo, jeho zbraň, můj důvod strachu. Začal se přes mé nohy pomalu sunout k hlavě. Opřela jsem se o lokty a chtěla jsem začít couvat, jak zbytečné. Opíral se o ruce, takže ačkoliv byl nade mnou, tak na mně neležel. Cítila jsem jeho jemně kořeněný parfém, když mě políbil na šíji. Měla jsem slzy v očích, byla jsem tak bezmocná.

"Moje tělo můžeš mít hned, to je nám oběma jasný, ale to je vše, víc nezískáš," zoufale jsem se vzlyky ze sebe dostala. Bylo mi jasné, že si mě může vzít dle libosti. "Já vím, já ale ani víc nechci," promluvil pevným hlasem a mnou projela vlna strachu. Málem jsem se rozbrečela úplně. Povrchně jsem dýchala a snažila se nevnímat jeho fyzickou přítomnost, nevnímat polibky na šíji a prsou, nevnímat jeho překvapivě jemné a zkušené doteky v klíně. Strach se začal mísit se vzrušením, obavy a odpor s chtíčem a to vše se smísilo se studem nad sebou samou. Jak se mi může líbit, že si mě tu brzy vezme cizí muž bez mého svolení, snažila jsem se o poslední záchvěvy zdravého rozumu, ale brzy zmizely pod novou vlnou vzrušení, když do mě pomalu pronikal. Byl velký, nic jiného jsem ani nečekala, sykla jsem bolestí, ale to už se ve mně začal pohybovat a nepříjemné tření bylo zalito mou šťávičkou.

Byla jsem zmatená, první slza kanula po mých lících, ale on nepřestával, pravidelně se ve mně pohyboval. Nemusel mě svázat, nemusel mě držet, nemusel mi vyhrožovat, byla jsem paralyzována jen jeho fyzickou převahou. Kupodivu to na mě mělo čím dál větší účinek, brzy jsem mu šla v ústrety a mé tělo začalo spolupracovat s tím jeho. Tak takhle to asi vypadalo v době kamenné, vzpomněla jsem si na hodiny dějepisu, muž a žena, čistě naturální akt. Začala se mě zmocňovat takto ještě nepoznaná vlna vrcholu, ale takové štěstí jsem neměla, konec ještě neměl nastat.

Najednou byl ze mě pryč a držel v ruce vařečku. Musela jsem se v duchu skoro smát, v jeho velké ruce se ta malá věc zdála tak směšná, jak moc jsem se mýlila jsem se měla dozvědět velice brzy. Nařídil mi se otočit na břicho a vsunout si pod pánev polštář, jakýkoli odpor byl naprosto bezpředmětný, udělala jsem, jak chtěl a skoro okamžitě začaly na můj zadeček dopadat první rány. Nebil mě nijak silně, ale každý dopad dřevěného nástroje jsem cítila. Nepravidelně střídal půlky, které se brzy začaly barvit do růžových odstínů. Má pánev reagovala po svém, začala se rytmicky třít o polštář, ale ani tentokrát jsem neměla to štěstí dosáhnout vrcholu. Jeho mohutné tlapy mě lehce nadzvedly, takže můj zadeček se klenul do výšky a hrudníkem jsem byla stále položená na posteli. Moje barevná prdelka na něho koukala v celé své kráse. Čekala jsem, že bude pokračovat v této nové pozici, která mi nedovolovala se dál ukájet po svém, ale i tentokrát jsem se zmýlila.

Ucítila jsem, jak mi natírá vchod do zadečku lubrikantem a v hrůze jsem vykřikla Ne. Hrozně jsem se lekla, že si mě vezme zezadu a ublíží mi, nepoměr velikostí byl v tomto případě víc než zjevný. Naštěstí jsem se i tentokrát zmýlila a moc se mi ulevilo, když se do dírky začala sunout věc o poznání tenčí, nejspíš šlo o svíčku. Úlevou a vzrušením jsem vydechla, ale srdce mi dále bušilo jako o závod. Chvilku si se mnou jen tak hrál a můj zadeček začal pomalu ale jistě vychládat. I on kupodivu poznal, že je čas jít dál, zasunul mi svíčku příjemně hluboko do zadečku, přikázal mi, ať ji tam koukám udržet a vařečkou pokračoval v oblažování obou půlek. Konečně mi došlo, že mi ani jedinkrát nechtěl ublížit a že celou dobu dělal to, co jsem mezi řádky psala v našich společných mailech. Na přemýšlení ale nebyl čas, zadeček začal pálit a rány přibývaly se zrychlující se pravidelností, začala jsem fňukat a pomalu uhýbat před štiplavými ranami, nijak mi nebránil, ale také nepřestával. Rány začaly už dost bolet, udržet svíčku v prdelce bylo čím dál těžší. Odhodil vařečku, jednou rukou přidržel svíčku a druhou si mě chytil za pánev, dostal se do mě poměrně snadno, byla jsem pěkně tekutá. Konečně dokončil to, po čem jsem už tak moc toužila. Po orgasmu jsem se sesunula na postel a konečně jsem začala plakat, všechen ten strach a nejistota ze mě musely ven. Hladil mě po zadečku a vlídným slovem utěšoval, bláhově si myslel, že pláču bolestí. Na jeho další dotazy, zda jsem v pořádku a spokojená, jsem se zmohla na jednoduchou odpověď – spokojený úsměv.