UČENÍ MUČENÍ

Michaela ležela na posteli a mžourala do tmy nad sebou. DNES! Dnes se má udát to, na co musela myslet v posledních dnech každý večer před usnutím, i když má-li být upřímná, tak spíše to, co ji pronásleduje po celou pubertu. Dnes poprvé dostane výprask. 
Zkusmo stáhla půlky a představila si, jak se do nich zakusuje rákoska. Okamžitě to vyvolalo kýženou reakci a podbřišek se jí křečovitě stáhnul, srdce rozbušilo rychleji. Přinutila se zavřít oči a doufala, že se jí podaří usnout, ale marně. Místo toho přemýšlela, co spustilo tu sérii událostí, která nakonec vyústila v dnešek. 
Když ve škole Pokorná, učitelka ekonomie, oznámila, že přijde do třídy nějaký vysokoškolák z VŠE a bude jim vykládat učivo v rámci své učitelské praxe, reagovala stejně jako ostatní spolužačky...potěšeně, že není třeba se učit, nehrozí zkoušení ani domácí úkoly. 
Ve třídě měli jen dva kluky, a tak představa, že do jejich babince zavítá další chlap, byla více než vítaná. 
„Dobrý den, milé dámy, jmenuji se Pavel Trnka a v nejbližších dvou týdnech vás budu mít na starosti co se týče ekonomie. Jsem student jako vy, většina z vás bude po obchodce pokračovat na vysoké, ať na ekonomce tady Praze nebo jinde, tak využijte příležitost a ptejte se, zjišťujte, co vás čeká a nemine. Nevím, jak jste daleko a co jste už probraly a co ne, budu vycházet z toho, že nic nevíte a pojedu sice šupem, ale od úplných začátků.                                    No a na závěr, protože vás neznám, tak vás poprosím, abyste si vyhotovily cedulky se jmény nebo přezdívkami, abych nemusel vyvolávat stylem: vy slečno a teď zase vy slečno.“ 
Byl tak roztomile snaživý, že se jí okamžitě zalíbil. A protože si o to sám řkl, na cedulku si napsala „Beruška“, aby ho vytočila a vyhodila z konceptu. 
Nenechal se a jenom se usmál a když přišla řada na ni, vyvolal ji skutečně jako Berušku. Celá třída propukla v řehot, protože spolužačky netušily, která bije. Každá si napsala na cedulku jméno, jen Michaela měla Berušku a spolusedící Darina „Sluníčko“. 
Toto předznamenalo jejich roli na celých 14 dní. Už bylo jasné, že si z něho budou tropit žertíky a zkoušet, kolik toho vydrží. 
Nebo taky ne! 
Hned první den je po několikerém napomenutí, aby se s Darinou nebavily a dávaly pozor, potrestal zvláštním domácím úkolem a, což bylo mnohem významnější, napomenul památnou větou. 
Teda … památnou... holky ve třídě ji pustily z hlavy chvilku poté co zazněla, ale Michaele zněla v uších stále: „Jestli vy dvě nedáte pokoj, tak od zítřka budu nosit do hodiny rákosku!“ 
V Michaele hrklo, zrudla, zapotila se a doufala a moc moc si přála, aby si toho nikdo nevšimnul. V břiše se jí rozlétali motýli, podbřišek se dožadoval pozornosti. 
„Tvrďas, co?“ komentovala laškovně Darča, ale Míša místo obvyklé rozpustilosti jen pokývala souhlasně hlavou a zmohla se na nesmělý úsměv. 
Nikomu nikdy neřekla, že ji lákají výprasky, že od 12 rejdí po internetu, pročítá výpraskové povídky a weby, a když si dělá dobře, myslí jen na to, jaké by to bylo, být přehnutá přes koleno a dostat pořádně za vyučenou. 
Rodiče ji nikdy nebili. Táta by to snad ani neuměl a máma byla přísná, ale vychovávala jazykem a příkazy a zákazy, a ne že by na Michaelu nebo mladšího brášku Péťu, vztáhla ruku. 
Teda...neřekla...
na chatu byla pečená vařená a debatila s mnohými, ale to se nepočítalo...to byli anonymní chlápci a nikdy nehrozilo, že ji kontaktují v reálu. Tentokrát však před ní byl kluk z masa a krve, co jí hrozil výpraskem a najednou všechny sny a nesplněné touhy na ni dolehly nečekanou silou. 
Se zvláštním domácím úkolem si dala neobvyklou práci... nevěděla proč, ale chtěla, aby byl s její prací spokojený a místo toho, aby to odflákla, jak by se dalo očekávat, strávila nad úkolem větší část odpoledne. Druhý den Darina nevycházela z údivu, kde se taková pilnost a pracovitost v Michaele vzala a neodpustila si patřičné komentáře, že se snad Míša do „mlaďocha“ zamilovala, což Míša vyvracela se stoickým klidem. 
Kdyby Darina věděla! Kdyby tušila, že Míšu „mlaďoch“ pronásledoval ve snech a způsoboval neklidné, i když taaaak příjemné spaní. 
Bohužel, ať už Michaela očekávala jakoukoliv reakci na svou neobvyklou píli, žádné se jí nedostalo. Místo toho, aby ji pochválil, aby nějak dal najevo, že je rád, že si s úkolem dala tolik práce a neodflinkla to jako Darina, jenom pokýval souhlasně hlavou a věnoval se jiným záležitostem. 
Michaela byla rudá vzteky...co si o sobě ten prevít myslí? Kdo si myslí, že je? Ona se tolik snaží a jemu nestojí ani za úsměv? Za vlídné slovo? Strategie premiantky se nevydařila a Michaela rychle přehodnotila své plány...co nejde po dobrém, půjde po zlém. 
Darina s radostí a nadšením sobě vlastním sekundovala v Míšině zlobivé sabotáži Pavlovy výuky...tu bylo třeba něco vysvětlit, ondy potřebovala na WC, kdykoliv se soustředil na nějaké důležitější pasáže, děvčata vybuchla hraným smíchem a Míša pozorovala, jaká bude reakce. 
Opět nulová. Žádné další napomínání, žádné další zvláštní domácí úkoly. Jakoby tušil, že za jejím chováním je snaha upoutat jeho pozornost a schválně ji bojkotoval. 
„Beruško, Sluníčko, můžete na chvilku?“ zastavil Michaelu s Darinou na odchodu, jakmile zvonění ohlásilo konec hodiny a všechno osazenstvo se s větší či menší vervou dralo ze třídy. Holky vypluly z houfu těl a počkaly, dokud se třída nevyprázdnila. 
„Co mám s vámi dělat?“ děvčata neodpovídala na zjevně rétorickou otázku. „Nejde mi o to vás trápit nebo sekýrovat, ale v tom co děláte, nemůžete pokračovat celých čtrnáct dní, protože z toho zešedivím a nenaučím vás ani zbytek třídy vůbec nic. Pokud vás nebaví co vykládám, tak v klidu seďte, nevyrušujte, já vás nechám na pokoji a nebudu vyvolávat, ale dejte mi alespoň šanci odvykládat to pro ostatní, kteří zájem mají.“ Ze začátku svého proslovu se díval střídavě na jednu a na druhou, ale na konci se zarýval pohledem jenom do Michaely. Nějak odhadl, odkud vítr vane a že pokud se mu podaří dostat Míšu, Darina už se podřídí. 
„Jestli se nám nepodaří dosáhnout nějakého konsenzu, budu muset požádat o intervenci paní Pokornou, čemuž bych se rád vyhnul, tedy za předpokladu, že mi dáte jinou možnost“, uzavřel svůj monolog a třídou se rozlehlo ticho, dá-li se v jakékoliv škole o přestávce mluvit o tichu.                                                         „Nuže?“, holky se dívaly jedna na druhou a žádná nepromluvila. „Dohodneme se neoficiálně jen mezi 6-ti očima?“ vyzvídal a nešlo nepoznat, které alternativě by skutečně dal přednost. 
„Dohodneme se, mohl byste nám za zlobení naplácat a bylo by po problému.“ Představovala si Michaela scénář z nějakého spankofilmu, navenek ale mlčela. 
„Ok, jak se zdá, do povídání vám moc není, tak já to za sebe uzavírám s tím, že pokud dáte pokoj a budete se krotit, nebudu to nijak řešit, pokud pokoj nedáte,  budu si myslet, že s vámi prostě domluva není a promluvím s vaší třídní nebo paní Pokornou a dohodnu se s nimi, jak z té prekérní situace ven a co s vámi. Upalujte dámy.“ 
Darina neváhala, otočila se na patě a s trošku otráveným výrazem z přílišného divadla pro takovou maličkost jako je zlobení při výuce, kráčela ven. Michaela zaváhala, chtěla si s Pavlem promluvit, ale protože i on považoval rozhovor za ukončený a začal si rovnat věci, následovala Darinina příkladu a odešla bez dalšího slova. 
Štvalo ji, že tak nadějný začátek spěje k tak neutěšenému konci. Pavel se jí líbil, když pohrozil rákoskou, líbil se jí dvojnásob a místo toho, aby se s ním sblížila, naštvala ho a vypadalo to dokonce na průšvih ve škole. Ne tedy, že by na tom záleželo. Třídní jim řekne, aby se chovaly slušně nebo bude muset kontaktovat rodiče a bude po domlouvání. Nic to ale neměnilo na faktu, že kluk, který se jí zamlouval, ji naprosto ignoroval a příležitost k výprasku, v který doufala, mizela v nenávratnu. Místo toho, aby pokračovala do další učebny, vybrala se před školu nadýchat čerstvého vzduchu. Skupinka kuřaček odsoudila tento nápad k neúspěchu, ale mezitím se jí v hlavě rodily obrysy jiného plánu. Jakmile viděla Pavla opouštět budovu, vybrala se za ním. 
„Pane učiteli? Počkáte na mě chvilku?“, nevěděla jak ho oslovit a tak její slova zazněla opatrněji a nejistěji, než zamýšlela. Jako malá školačka. Pavel se otočil: „Je mi líto, ale spěchám na přednášku, nepočká to do zítra?“ Michaela se nehodlala vzdát tak rychle, popoběhla a srovnala s ním krok. 
„Chtěla bych se omluvit za ten dnešek“, začala omluvně a to ho zastavilo. Čekal, jestli bude pokračovat, ale když z ní už nic nevypadlo, pokračoval on. „Dost jsi mě překvapila, Míšo, když jsi ráno odevzdávala ten úkol, perfektně udělaný, myslel jsem, že tě ekonomie baví, těšilo mě to, jakou sis s tím dala práci, přestože to bylo za trest, ale to co jste prováděly pak v hodině, to leckdy přesahovalo všechny meze a nejraději bych vás obě přetrhl“, domlouvavý tón otupil hroty výčitky.                          
„Tak proč to neuděláš?“, zamumlala s hlavou skloněnou.... Slyšel to?  Neslyšel? 
„Protože by mě tvoji rodiče hnali, kdyby jim místo jedné celé dcery, přišly domů dvě poloviční“, dělal legrácky Pavel. 
„Těm by to vůbec nevadilo“, namítla a pohledem se stále vyhýbala jeho očím. 
„A tobě by to nevadilo? Dostat za zlobení a vyrušování v hodině...“ oba věděli o čem je řeč, ale ani jeden to nechtěl vyslovit nahlas. Když udělal pauzu, v Michaele hrklo „…alternativní trest?“ v hlavě už jí svištěla rákoska a tváře rudly studem... naštěstí on věděl, o co jí jde a tak jí jenom trápil, místo toho, aby z toho byl trapas nebo se jí vysmál. Přesto nevěděla, jak udělat ten poslední krok a z mluvení přejít k činům. 
 „To by záleželo na tom trestu“, zamumlala polohlasem s pohledem upřeným na jeho košili. 
„Prosím? Musíš hlasitěji“, zkoumavě jí hleděl do tváře a když hněvivě vzhlédla, usmál se. 
„Nevadilo!“, vyprskla vzdorovitě a podepsala si tak svůj vlastní rozsudek. 
„Zasluhovaly byste obě na holou za to, co jste mi dnes prováděly...“ kul železo, dokud bylo žhavé, přesto to řekl jako nabídku. 
„Darča do toho nepůjde, toto je jenom mezi tebou a mnou“, zamítavě zavrtěla Michaela hlavou. 
„Tak to budeš muset schytat i za ni. Troufneš si na to?“, pokračoval dráždivě a pořád ještě zkoumal terén. 
„Samozřejmě“, souhlasila zbrkle její hrdost, dříve než stihnul zasáhnout rozum. 
„Dobře. Rozmysli si to do zítřka a pokud nedostaneš zaječí úmysly, tak tě po škole vyzvednu a něco vymyslím, co s tebou provést“, uzavřel jejich rozhovor a po jejím kývnutí se otočil na patě a vykročil na svou přednášku, dříve než stihla zformulovat odpověď, dříve než ho stihla ujistit, že to neodvolá, dříve než to stihla odvolat. 
Kostky byly vrženy. 
Ráno se Míša vzbudila polámaná z neustálého převalovaní a ani si nevzpomínala, kdy konečně usnula. Pak jí svitlo: Dneska bude poprvé bita! Okamžitě se jí stáhnul hrudník a srdce rychleji rozbušilo. Těšila se, bála se, nemohla se dočkat. Doufala, že to Pavel neodvolá a nebo z toho neudělá jen žertík... na chvilku se zastavila, jak nad tím přemýšlela, ale pak v duchu mávla rukou. On sám to navrhnul, takže určitě je spanker. A o sobě nepochybovala, že by to snad odvolala. Na to byla příliš zvědavá a příliš nedočkavá...už bylo dost snění a byl čas na rozhodnou akci.
U šuplíku se spodním prádlem se zdržela mnohem déle, než bylo obvyklé. Postupně vytahala všechny kalhotky, ale jedny byly moc seprané, druhé dětinské, žádné se jí nezamlouvaly. Ty nejlepší a nejoblíbenější byly zrovna na balkoně na šňůře a schly. Vyřešila to tak, že je hodila do tašky s rozhodnutím nějak je usušit v průběhu dne. Podprsenka byla kapitola dvě...jak ji vybrat tak, aby seděla ke kalhotkám, aby taky nebyla ošuntělá a aby se nemusela stydět? 
Dnes Ekonomii neměla a nevěděla, jestli Pavel učí i v ostatních třídách nebo jen u nich, takže se o přestávkách rozhlížela po chodbách po lidech, ale celý den jeho tvář nespatřila. O to větší úlevu pocítila, když ho po skončení školy našla opírat se o zábradlí před školou..... v ruce otevřená skrypta a poočku sledoval vchod a vycházející studenty a studentky. Když jí uviděl, zářivě se usmál, což by ji jindy potěšilo, ale teď, když šla v houfu spolužaček, ji uvedlo do rozpaků. Měla vymyšleno, že se bude vymlouvat, že ji doučuje ekonomii, ale když se Darina zvědavě zeptala, copak tam Pavel dělá a proč čeká na Míšu, neznělo to přesvědčivě ani samotné Míše. Měla dojem, že ji Darča musí prokouknout, ale ta jen pokrčila rameny a popřála jí zábavné doučování a s mrknutím a šťouchnutím ji „předala do jeho rukou“. 
„Ahoj.“ 
„Ahoj.“ 
Zaznělo od obou a Míša vystartovala pryč od školy, aby nemusela čelit zvídavým pohledům spolužaček...to budou drby zítra ve škole... 
Pavel ji za chviličku dohnal a bez komentáře se připojil k jejímu rychlému tempu. Teprve v přilehlém parku zvolnila a on se zeptal: „Už jsem se bál, že přede mnou utíkáš...tak jak? Nerozmyslela sis to?“ 
„Nerozmyslela“, potvrdila mnohem odvážněji, než jak mluvila včera. 
„A je ti jasné, do čeho se řítíš? Že tě čeká výprask na zadek?“ ujišťoval se, že jsou na stejné vlně, ale také nesmlouvavěji, než jak to navrhoval včera. 
„To už nechám na tobě, ty jsi učitel“, vyhnula se přímé odpovědi a přesto ho ujistila, že ví, o co jde. 
„Dobře, to rád slyším. Zajdeme ke mně na kolej, je to asi čtvrthodinka tramvají, ale cestou se ještě někde zastavíme“, převzal naplno velení a ona jen přikývla. 
To zastavení ji ale nepříjemně zaskočilo. Na půlcestě tramvají vystoupili a on ji zavedl přímo před Erotic city. „Musím si na tebe koupit nějakou rákosku“, prohodil pobaveně a Míše se stáhlo hrdlo.... to byl trapas! Ještě nikdy v takovém obchodě nebyla a představa, že ji uvidí někdo známý vcházet, …ihned se zpotila od hlavy až k patě a nahnala se jí červeň do tváří. Pavel se jejími rozpaky bavil, a to ji dvojnásob dožralo. Nebude za žádnou upejpavou malou holčičkou! Vykročila a sama vstoupila do obchodu jako první. 
„Dobrý den, copak si budete přát?“ oslovila ji milá blondýnka jen o málo starší než samotná Míša. „Rádi bychom nějakou rákosku tady pro slečnu“, ozval se za ní Pavel a ona by ho zase nejraději kopla. Ten se přímo vyžíval v tom, aby ji uváděl do rozpaků a aby se cítila trapně, aby se styděla (ve skutečnosti to byl opravdu Pavlův cíl... holky mu daly včera při výuce pořádně zabrat a protože stále nevěděl, jak to vyplácení Míši dopadne a jestli to nebude jenom naoko, využíval každé příležitosti, jak ji vyvést z míry a navzdory světáckému chování ve třídě, teď v soukromí mu to dělala nadmíru snadné... byla vychována slušněji, než by sama připustila...) 
Blondýnka se vědoucně usmála a zavedla je dozadu, kde jim prezentovala široký výběr. „Nějakou tenčí... pružnou … slečna dostane poprvé...bavil se s blondýnkou jakoby nestála hned vedle něho a ona by se skutečně nejraději propadla pod zem, obzvlášť, když blondýnka reagovala jakoby to byl naprosto běžný rozhovor. Na Míšu se povzbudivě usmívala a dokonce ještě navrhla, jestli si ji chce hned vyzkoušet. 
Pavel se podíval na Míšu jakoby u ní hledal odpověď a v ní hrklo: TO SNAD NEMYSLÍ VÁŽNĚ!!!, než stihla vykoktat zamítavou odpověď, Pavel se s úsměvem otočil zpět na blondýnku a zdvořile odmítnul, že ji testovací jízda čeká až doma. 
Když vyšli znovu na ulici, Míše se ulevilo, ale ne nadlouho. „Poneseš si ji sama?“, zeptal se zdvořile a rákosku jí nabízel. Míša by se propadla ostudou, kdyby ji někdo potkal s rákoskou v ruce. Měla dojem, jakoby měla na čele nápis: „Dostanu na zadek!“ takhle si to teda vůbec nepředstavovala. „No dobře, ponesu ji já“, odpověděl Pavel za ni, ale nebylo to o moc lepší řešení. Místo aby ji strčil někam do baťohu, do tašky nebo nějak zamaskoval, nesl ji v ruce každému na očích... 
„já ho neznám ...já ho neznám...já k němu nepatřím“, snažila se Michaela postojem těla neúspěšně vyzařovat po celou dobu jízdy tramvají cestou na kolej, kde ji zase přepadla další nepříjemná myšlenka. 
Panebože, ať Pavel bydlí sám a nemá spolubydlícího, kterého by bylo třeba vyhánět.... podle toho, jak se Pavel doposud choval, určitě by mu na rovinu řekl, že si Míša přišla pro výprask... modlila se, když konečně zmizli z ulice, vešli do haly a prošli okolo flegmatické recepční. 
Pavel ji vyvedl do sedmého patra, prošli okolo několika očíslovaných dveří až k číslu 712, kde se zastavil a odemknul. 
„Tak vítej v mém království, zlobilko...“, pokynul jí Pavel dovnitř a sám ustoupil stranou, aby mohla projít kolem něj...její motlitba byla vyslyšena, nikdo tam nebyl „...a tvém žaláři!“ dodal a provrtal ji pohledem, když vstoupil i on sám, zavřel dveře na chodbu a zamknul, aby je nikdo nerušil.