Moje poprvé

Už jako malá jsem tušila, že bych něco takového chtěla zažít. Ačkoliv mě otec řezal jako žito
a vzpomínky na to jsou na duši bolestné do dnes, touha pomalu vzrůstala. Ideální  výprask pro mě vždycky měl spíše erotickou rovinu. Proto mě to od táty tak štvalo a toužila jsem po klukovi, který na mě bude přísný a něžný zároveň. Tajně jsem si prohlížela Nepraktovy obrázky a postupně mě lákalo nechat si při milostných hrátkách stáhnout kalhotky a jemně naplácat na zadeček. Tenkrát se mé představy pohybovaly ve značně symbolické rovině a neměla jsem nejmenší tušení, kam až to jednou dotáhnu…

Všechno se změnilo, když jsem studovala vysokou školu. To byl zlomový bod v mém životě. Kdo nezažil, netuší, jaké možnosti skýtá život na vysokoškolských kolejích. Má touha po dobu dospívání přehlušená jinými starostmi se znovu probudila. A jelikož jsem moc dobře věděla  co všechno je dostupné na internetu, moje první cesta vedla na chat.

Trvalo nějakou dobu než jsem se otrkala a získala pár informací, které jsem do sebe vsakovala jak houba vodu. Dychtila jsem po všem, co mi kdo byl ochotný říct, vyprávět a nesměle odmítala nabídky na reálné zaučení. Dokud se neobjevil on…

Pan záhadný, který nenabízel nic, jen trpělivě vysvětloval a odpovídal na moje zvídavé otázky. Posílal mi fotky svých nástrojů a vysvětloval jak to chodí. Byl jiný než ostatní, žádný úchyl. Klidný, vyrovnaný a naprosto pragmatický. Nějakou dobu jsme si psali, než za mnou přijel. Měla jsem pocit bezpečí na domácí půdě. Zdi našeho kolejního bytečku byly téměř papírové, takže v případě potřeby by mě jistě někdo zachránil. Nebo jsem si to alespoň myslela. Navíc, všechno bylo do nejmenšího detailu domluvené. Průběh, stopka i moje oblečení. Ačkoliv to bylo v zimě, vzala jsem si dle jeho přání krátkou kostkovanou sukni a tričko. Rozrušením se mi klepala kolena, všechno mi padalo z rukou a nervózně jsem přešlapovala po pokoji než se ozvalo zapípání telefonu oznamující jeho příjezd.

Dle plánu jsme si nejdřív povídali. Seznamovali jsme se a já se pomalu uklidňovala. Uvařila jsem mu čaj a nechala si vyprávět o tom, jak sbírá staré mince. Seděli jsme spořádaně u stolu, teprve po nějakém čase se přesunul na postel. Sedl si na válendu mé spolubydlící a zalovil v batůžku. Postupně přede mě vyskládal širokou paletu nástrojů, jeden vedle druhého. S posvátnou úctou jsem je brala do ruky a prohlížela si je. Zkoumala jsem drobné pramínky důtek a bojovala se strachem. Obrázky byly neškodné, realita se mi zdála děsivá. Ledabyle si v ruce pohazoval s jednou z plácaček
a vysvětloval mi co jednotlivé hračky umí a jak se s nimi pracuje. Zmiňoval se o slečnách, které vyplácel přede mnou a čekal na domluvený signál, že jsem získala odvahu.

Přidrzlé řeči mě postupně dostávaly do ráže a tak pochopil, že nadešel ten pravý čas. Když mě vzpouzející se za ruku táhnul k posteli, na kterou se posadil, ale mě mohl ohnout přes koleno, mojí myslí naposledy probleskly zaječí úmysly. Opravdu to chceš? Ptala jsem se sama sebe. Když mi vyhrnul sukýnku, na další otázky bylo příliš pozdě. Trvala jsem na tom, že mi nechá kalhotky, což také dodržel. Začal zlehka rukou, nejprve to moc nebolelo, až později zvyšoval intenzitu. Žmoulala jsem v dlaních deku, která byla na mé posteli jako přehoz a pozorovala své pocity, které ve mně jeho vyplácení probouzelo. Musela jsem uznat, že to bylo velmi zajímavé. Trochu jiné než moje představy, ale pěkné a příjemné. Tohle nebyl sen, tohle byla skutečnost. Když po chvíli přestal a postavil mě zpět na nohy, s tázavým pohledem čekal na moje vyjádření. „Je to pěkný“ zmohla jsem se jen na jednu větu, za kterou mě odměnil chápavým úsměvem.

Dál už jsem si vše dirigovala sama. Brali jsme postupně jeden nástroj za druhým, abych si je mohla vyzkoušet a porovnat co který umí. Doporučil mi polohu na bříšku s polštářem a já jsem určila, že každou hračkou dostanu pět ran. Vždycky mi ukázal co to bude a já jsem se vyjadřovala k jejich účinku. Tak jsme vytřídili ty, které se mi líbily, abychom se k nim později mohli vrátit.

Strávil u mě celé odpoledne a večer. Střídavě jsme si povídali a vyprávěli, střídavě mě vyplácel. Nedá se říct, že bych dostala nějak moc, ale následující týden jsem proseděla na polštáři. Tvrdá dřevěná židle mi poněkud nedělala dobře. Nakonec jsem získala odvahu i na rákosku, coby královnu a pomyslný vrchol všech nástrojů, které jsem se bála nejvíc, ale tehdy mi vůbec nepřipadala tak hrozná.

Byl jemný, ohleduplný, vnímavý a já mu vděčím za uvedení do spankingového života. Říká se, že první láska je jedinečná a nezapomenutelná. Stejně tak je to i s prvním výpraskem. Přestala jsem se bát a objevila velmi silné vzrušení, kterého jsem tímto způsobem schopná dosáhnout. Děkuji.

S láskou věnováno mému prvnímu spankerovi A.F., se kterým jsem strávila krásný čtvrt rok před tím, než jsem poznala svého nynějšího přítele. Spanking ve vztahu s milovanou osobou je to, co potřebuji. Ale díky za spankery, kteří nám dopřejí alespoň malou část toho po čem toužíme…