SEN

Je páteční večer a konečně jsem doma. Po dlouhém týdnu, kdy jsem se musel spokojit s hotelovými pokoji a nekvalitními postelemi mohu ulehnout do své nádherné a pohodlné ložnice. Teplá sprcha namasírovala unavené tělo a naladila mne ke spánku. Okna jsou zatažená v místnosti jen tlumené světlo z lamp v rozích. Zapínám relaxační hudbu, uléhám a cítím, jak pomalu usínám. Unavená mysl proplétá zážitky z celého týdne do překvapivé představy.

Najednou se přede mnou začíná odehrávat příběh, kdy sleduji sám sebe jakoby z perspektivy. Jasně se vidím sedět v koženém křesle, před sebou mám nádherný stůl s lehkou večeří sklenici vína a na konci toho stolu stojí žena. Mám pocit, že jí znám, vysoká černovláska v obepínajících světlých minišatech. Na nohou lesklé lodičky s podpatkem, který ještě prodloužil její nádherné nohy. Odhaduji, že punčochy jsou na podvazcích, nejspíše tanga kalhotky a zdá se, že pevná kulatá prsa nepotřebují žádnou oporu v podprsence. Ano teď si uvědomuji, že je velmi podobná té sebevědomé ženě, se kterou jsem v tom to týdnu jednal. Byla celý týden pevná jako skála, nedala na sobě znát žádné emoce, žádný úsměv, nebo rozladění, prostě nic. Ano dvakrát jsme společně večeřeli, ale to bylo vše, jen pracovní večeře nepřipustila jedinou zmínku o soukromí něčem, co by se netýkalo našeho obchodu. Nakonec jsme vše uzavřeli ke vzájemné spokojenosti nás obou, ale při podpisu neuvolnila tu kamennou masku dokonale nalíčeného nádherného obličeje. Našlo by se určitě mnoho lidí, kteří by ji pomluvili, ale pro mne byla opravdu nádherná.

Pokud se nejednalo, snažil jsem se ji vtáhnout do mimo pracovní konverzace, ale vůbec nic. Dost mne to mrzelo, protože rád flirtuji. Nemusí to bezpodmínečně končit sexem, ale elektrizující pohledy, občas nějaká ta dvojsmyslná narážka, tanec, který odhalí ladnost pohybů a pevnost těla. To je moje oblíbená hra. Ona však byla nepřístupná a to mne dopalovalo a kazilo náladu z celého týdne. Snad i proto jsem byl unaven víc, než kdy jindy. A teď ji tu vidím stát před sebou. Už jen to, že si hovím v luxusním křesle a ona stojí na konci stolu je zvláštní představa. Prohlížím si ji znovu, ano je nádherná jako celý týden, ví jak se obléknout aby zdůraz nila krásu svého těla. Ale něco je na ní jinak co to může být. Znovu a znovu bloudím pohledem nahoru dolů a nic mne nenapadá. Nebo že by? Ano je to tak ona má sklopené oči. Nedívá se přímo na mne, klopí zrak. To snad není možné. Vstávám a pomalu jdu k ní. Celou dobu ji sleduji. Stojí rovně, ruce podél těla se jí mírně chvějí, jak se přibližuji tak se jí zrychluje dech a opravdu oči má zabodnuté do země.

Stojím u ní, beru jí za bradu, nadzdvihnu ji a hluboce se zadívám do očí. Vidím v nich něco co znám z obrazů starého Egypta. Je to pro mne překvapení, nevěřím svým očím. „Co tu děláš?“ Slyším svůj hlas, ale jako bych to nebyl já, ten tón je mnohem drsnější než jak mluvím s podřízeným, který udělal neodpustitelnou chybu. Stojí, mlčí a pouze klopí oči. Chytím ji za vlasy a zatáhnu, aby se musela dívat do mých očí. „Co tu děláš?“ Zopakoval jsem ještě důrazněji. „Jsem tu, abych odčinila svoje chování z tohoto týdne. Potrestejte mne za vše, co jsem provedla prosím." Mluvila hodně potichu a stále se snažila odvracet oči. „Dobře udělám to, dostaneš za vše, co jsi udělala i neudělala, za své povýšené chování, za svojí drzost, za vše jak si zasloužíš.“ Držím ji za vlasy a táhnu ji z místnosti. Sleduji své počínání z nadhledu a těším se na pokračování.

Sestupujeme po schodech do sklepa. Je cítit, že se tu netopí, cítím chlad a vlho sklepení, jako bychom byli na středověkém hradě. Otevírám těžké dubové dveře s masivním kováním. Vstupujeme do velké kamenné místnosti osvětlené loučemi. Teplo zajišťují kovové koše v rozích plné žhavého uhlí. U zdi je dřevěný kříž, ke kterému jsou přidělány okovy. Uprostřed místnosti je stará lavice, kterou používali drábové na polích, od stropu visí několik okovů a u zdi stojí stůl plný rozličných nástrojů.  Dřevěný držák nad stolem, na něm lana různých průměrů a okovy na ruce i nohy.

Beru jedny z okovů a nasazuji je na ruce za zády dívky. Okovy jsou těžké, když na ně navíc zavěsím velký zámek, musí vážit alespoň pár kilogramů. Znovu ji rychlým pohybem chytám za vlasy. Přitáhnu si jí k sobě a zahledím se jí do očí. Políbím ji a vedu ji k jednomu z kruhů, visících od stropu. Sundám zámek, povléknu okovy kruhem, zvednu jí ruce a znovu ruku zacvaknu. Opět se jí zahledím do očí. Poodstoupím a prohlížím si ji. Je opravdu pěkná a navíc odevzdaná do mé absolutní moci. Zde ji nikdo neuslyší, kdybych dělal cokoliv. Ze stolu beru dýku, prstem zkouším její ostří. Pomalu se přesunuji k ní a dýkou mezi jejími koleny prudkým trhnutím rozříznu šaty až k výstřihu. Výhoda minišatů se ihned projeví a látka padá k zemi. Sehnu se a sundávám ji lodičky z nohou. Až nyní zjišťuje, že po zutí musí zůstat na špičkách. Znovu ustupuji a prohlížím si její tělo. Měl jsem dobrý odhad. Pod šaty se skrýval podvazkový pás v bílé barvě, stejnou barvu mají i miniaturní kalhotky a ňadra jsou tak pevná, že podprsenka by byla úplně zbytečná. Další dva tahy dýky odhalují její vyholený klín. Opět se jen dívám, na tělo se kterým si teď mohu hrát, vrátit jí vše jak provokovala svou netečností, jak mne rozčilovalo její komisní jednání.

Ze stolu beru skřipce a nasazuji je bradavky, které jsou velmi tvrdé na malinkých dvorcích a trčí vyzývavě vpřed. Po klapnutí jen sykne mezi zuby. Nyní je vzpřímená už neuhýbá pohledem a dívá se přímo na mne. Ze stolu vybírám jedny důtky. Dlouhé kožené pruhy začínají dopadat na její tělo. Obcházím ji dokola a důtky dopadají střídavě na zadek, záda i břicho občas některý pramínek svým koncem pohladí i její lasturu. Začíná se kroutit a nastavovat tak aby rány byly co nejméně bolestné. Odložím důtky a znovu si jí prohlížím. Po těle má drobné známky po důtkách.  Odpoutávám okov a dívku přemísťuji ke kříži. Přitlačím ji zády na dřevo a připoutám ruce i nohy k okovům. Rukou přejíždím po těle. Tvář, ruce, boky, prsa a stěhuji ruku na vnitřní část stehen, až vklouznu prstem mezi její nohy. Je roztažená, nemůže se bránit a já cítím jak je vlhká a otevřená. Samozřejmě i mne to velmi vzrušilo pohled na nahé bezmocné dívčí tělo, to jak si s ním pohrávám. Ovládnu se, abych se na ni nevrhl a vracím se ke stolu. Nádherná velká svíce upoutala mojí pozornost. Beru sebou černý šátek, kterým jí zavazuji oči. Do úst vkládám roubík. Svíci pozvednu a nechávám první kapky vosku skápnout na její prudce se dmoucí prsa. Škubne sebou překvapená tím, co se stalo. Zachrastím kovovou tyčí v koši s uhlím a místností se rozlehne zapraskání jisker. Rysy na tváři jí výrazně ztuhly, netuší, co se děje, jen otáčí hlavou po zvuku a očekává věci příští. Tentokrát na její druhé ňadro nechávám dopadnout kapky studené vody. Trhne sebou mnohem více než při kapkách vosku, ale jakmile ucítí, že se nedostavila žádná očekávaná bolest, je na ní vidět uklidnění. V tu chvíli namířím další proud žhavého vosku na bradavku. Další prudké trhnutí. Vosk nechávám zatuhnout na skřipcích, v nichž jsou stále uvězněny bradavky. Ze stolu beru bičík. Pomalu ji s ním pohladím po celém těle. První lehká rána dopadá na její pičku. Dalších několik ran na vnitřní část stehen. První prudká rána trefuje skřipec na levé bradavce, který rozlomí ztuhlý vosk a padne k zemi. Zatřese se celé její tělo překvapením a snaží se otočit tak, aby další rána nemohla dopadnout na její druhé ňadro.  To rozhodně nemám v úmyslu a měním bičík za důtky. Těmi začnu mrskat její bříško a občas šlehnu i na prs, kde stále ještě zůstalo několik kousků vosku. Další prudkou ránou důtek sundávám i druhý skřipec a n epřestávám, dokud není všechen vosk na zemi. Odpoutávám nohy od kříže, obracím ji čelem ke zdi a důtkami pokračuji v mrskání jejího těla. Když má celá záda rudá a na stehnech je vidět proužek jejích šťáv přestávám.

Povoluji ruce i nohy z pout, sundávám jí roubík i šátek z očí. Dovedu ji k lavici. Jen ukážu a ona si poslušně lehá. Připoutám ji ruce, nohy a kolem pasu dávám provaz. Beru si rákosku. Obávaný nástroj je dlouhá a tenká. Několik švihnutí do vzduchu. Slyší ten hvízdavý zvuk a čeká. Má napjatý každý sval v těle. I já čekám, až se uvolní a pak začínám sázet rány jednu za druhou. Po deseti ji nechávám odpočinout. Pohladím zadeček, který je již jasně rudý a stopy po rákosce z něho vystupují. Pokračuji a vysázím stejnou intenzitou i druhých deset. Objeví se další výstupky. Posledních pět je opravdu ostrých a vidím jak se jí objevují na tvářích slzy. Sundávám pouta, pomáhám jí vstát. Přitulí se do mé náruče a ….

V tom mne vyburcuje strašlivý zvuk domovního zvonku. Rozhrnu závěs a podívám se z okna k brance, ale to už je zase další příběh.