Výchova manželek v Čechách III.

Nic moc se mi nechtělo a tak když chlapi odjeli, jsem si udělala veget.

Lenka spala a já se jen tak povalovala v postýlce a přemýšlela nad předchozími událostmi.  Život ve čtyřech není špatný, ale přece jen soukromí je soukromí.

Dopoledne uteklo jako voda, pomalu jsem začala uklízet a připravovat večeři, věděla jsem, že se dneska chlapi vrátí dřív než normálně a nechtěla jsem nic zameškat. Pomalu jsem v sobě začala cítit vztek, že všechno je na mě a princeznička si chrápe. Copak ji musím učit i slušnosti a mezilidských vztahů?!

Nevědomky jsem začala mlátit nádobím víc a víc, až jsem nahoře uslyšela kroky.

„Aaaa princeznička se nám vyspinkala? To to mám dělat všechno sama?!"  Lenka scházela schody a u toho si hladila barevnej zadeček, tvářila se přikysle, ale snad jí něco došlo.

„Já chápu, žes dostala pořádnej vejprask, ale právě proto by jsi se měla rozhejbat, ne? Nebo ty to máš naopak?

Víš ono ve spankingu je víc forem výprasku, buď tě vzrušuje a máš ho třeba jako předehru, nebo odreagování a nebo jen tak, protože potřebuješ vypnout mozek. Pak je ten trestnej, což mě moc nebere, beru ho jako součást výchovy, jako součást vysvětlení, že jsem někde něco přepískla, ale stejně tak mám jistotu, že mi mužskej neublíží. Výchovnej výprask mě nevzrušuje, protože se ho nebojím, hlavně proto, že vím, že dostanu málo, ale mrzí mě to. Mrzí mě, že mě manžel musel potrestat za mou chybu, ale hlavně mě mrzí, že jsem ho něčím naštvala, nebo mu něčím ublížila, proto mě musel potrestat. Tyhle věci se musíš naučit chápat a rozeznávat, jinak to nemá smysl aby jste provozovali spanking, ať už vzrušující nebo výchovný.

Já jsem na výprasku závislá, já tím žiju. Potřebuju každý den aspoň lehce nařezat, abych věděla, že někdo je nade mnou, že někdo mě hlídá a má mě rád.

Vymýšlíme naprostý blbosti, ale přes to důvody. To je ten vzrušující. Pak je ten na vypnutí mozku. Ležím mu na kolenou tak dlouho jak chci, nepřidává na intenzitě, udržuje pořád stejnou. Koukáme se u toho na filmy a já to vydržím klidně celej film. Běhaj mi před očima nějaký postavičky, ale já je nevnímám, vnímám jen ten klid a lehce dopadající štiplavou dlaň, která mě občas vyplácí, ale i pohladí. Tu dlaň která lítá nade mnou, když provádím neplechu, ale i mě chrání když mi chce někdo ublížit. Ale hlavně vnímám ten klid a bezpečí, pochopení, něžnost, lásku a  stejně tak to vnímám i v tom pohlazení.

Holka, musíš si ujasnit co chceš a co se ti líbí. Aby tě Honza řezal od rána do večera, protože si děláš co chceš, to by jeho ani tebe dlouho nebavilo."

Lenka na mě zírala jak kdyby mě chtěla zabít, ale po chvilce si to v tý palici asi srovnala a zeptala se mě s čím potřebuju pomoct.

„Dobře mě poslouchej... Chlapi něco chystaj a vrátí se každou chvíli... říkat jsem ti to neměla, tak ne, že se prokecneš!

Dones dřevo ať se může zatopit v obýváku a pak si přijď pro další práci, já zatím uvařím."

Asi ji ten můj proslov nakopl, protože lítala, jak hadr na koštěti a udělala naprosto všechno, co jsem jí zadala. Hodiny už odbíjely 18 hodin a kluci pořád nikde.  Začínala jsem mít trochu vztek a začala spřádat odvetu.

Zavolala jsem na Lenku a začala jí vysvětlovat plán, jak potrestáme kluky když se nevrátí ve stavu v jakým měli.

Lence se to líbilo a nebylo to zas tak těžký, když ženská ví, jak na chlapa. Podle předpokladu se kluci vrátili víceméně podnapilí a společensky unavení, takže nám už nebránilo nic v rozehrání našeho trestu.

Svého miláčka jsem uložila do postele a poradila Lence trik, jak tam dostane i Honzu. bylo to snazší než jsme mysleli, protože stačilo jen říct:

„Miláčku, táhne to z tebe, jak ze sudu, takže budete spát dole na letišti a my si lehneme nahoru."

A mohlo se začít.

Počkaly jsme pár hodinek, dávaly si kafe a procvičovaly káravý proslov k trestání.

Kolem druhý ráno jsem se šla podívat jak kluci pěkně spinkaj a zabezpečit, aby nám neutekli. Byli tak tuhý, že přivázat jim ruce k posteli nebyl naprosto žádnej problém. Naštěstí leželi oba na břiše, takže ještě přivázat nohy a můžeme začít.

„Lenko, dones kýbl z vodou, obětuju jednu noc na zemi, ale musíme je probrat.“

Plnej kýbl studený vody skončil na chlapech, všude potopa, ale účinek to mělo dobrý, byli vzhůru, i když trochu zmatení. Teď jsme mohly nastoupit my s vařečkama.

Ještě stáhnout trenýrky a jde se na to.

„Tak co, pánové, už jste se probrali a vystřízlivěli?“

Plác...plác...plác...... Vařečky začaly dopadat na jejich mokrý zadečky, trochu se vrtěli a potichounku sykali.

Plác....plác....plác... a pořád další a další rány zdobily jejich teď už růžové zadečky s červenobílýma kolečkama.

„Takže pánové... plác....plác.....,, tu večeři plác...plác....,, vám znovu ohřívat nebudeme! plác... plác...“

„Když nás chcete vychovávat, tak se musíte chovat líp než mi, takže teď budeme vychovávat my vás!"

Další a další kolečka přibývala, ale kluci se zatím neměli k nějaké odpovědi a o omluvě jsme si asi mohli nechat zdát...
Třeba ani nechápou co po nich chcem.... No, tak ještě chvilku a prozradím jim to.

„Lenko, zdá se mi, že jsme měkký. Zajdi pro Honzovo řemen a vem i rákosku, oni se nám kluci třeba rozpovídají."

Jako bych viděla záchvěv těch jejich krásných červených zadečků, že by se báli? Nebo se těší? Uvidíme za chvilku :)

Lenka byla zpátky cobydup a první rána prosvištěla vzduchem. První zadeček se vyšvihl do vzduchu a s mohutným stažením půlek se vrátil zpátky na postel. Druhý švih a i druhý zadeček reagoval stejně.

Když jsem dokončila podruhé pátou ránu, ozval se prosebný hlásek.

„Hele holky, tak já už budu hodnej ju?"     

"No supr, tak jeden to už pochopil, co ten druhej?" 

Nápřah, švih a další proužek se objevil na druhým zadečku, ale ani to ho nedonutilo promluvit.

„Tak jo, hele, já mám čas třeba celou noc i den, můžem pokračovat furt!"  Další nápřah, další rána dopadla a další proužek se zbarvoval.

„Dobře, dobře, já už budu taky hodnej a budu se vracet v čas na večeři."    "Šikovnej kluk, tak můžem pokračovat."

„Cože? Jak to? Vždyť jsme to už slíbili oba."

„No jo, ale ještě jste neslíbili, že nás nepřerazíte, až vás pustíme a taky jste neslíbili, že nebude odveta.......
Takže Leni, vařečku do ruky a nešetři."

Po pěkných deseti ranách kluci slíbili, co jsme chtěli, ale aby to neměli tak jednoduchý, musel přijít přídavek.

„Jste šikovný kluci, ale aby jste si to pamatovali, tak každej ještě dostanete pětadvacet řemenem, to jen aby vám to v tý hlavě chvilku vydrželo." :)

Zkoušeli smlouvat, ale to jim nebylo nic platný, rány lítali vzduchem a ticho protínalo hlasité plácání dopadajícího řemenu.

Byla to dlouhá noc, ale když jsme dokončili výprask tak už se blížilo k páté hodině.

Kluci dostali pusu a rozvázali jsme jim ruce. Než si rozvázali nohy a oblékli se, tak jsme jim udělali kafe a snídani.

Dosedali ke stolu dost opatrně a mě napadalo pár narážek, ale radši nebudu provokovat :)

Byli trošku nervózní a roztěkaný, asi se styděli. Po snídani se sbalili, bez slůvka jen s leteckou pusou skočili do auta a zmizeli.

Taky jsme se v klídku najedli a začali se chystat do postelí. Ještě před usnutím, jsem jim poslala smsku.:

„I kluci musí poslouchat." :-D