Jak to bylo dál

Co nastává po ránu moudřejším večera?

Po řešení a hřešení, po hezkých zážitcích....vystřízlivění.

Ještě párkrát dostala slečna Satanika od beránka výprask a rozhřešení.

Jenže.., jenže oba dva si postupem času uvědomovali, že takhle to dál nepůjde.

Co jsem cítila já?  Nejdřív krásné uvolnění (a mockrát taky neméně krásnou bolest), ale později už mnohokrát jen vztek.

Vztek proto, že jsem se nemohla na poradách tak uvolněně rozhorlit proti námitkám šéfů...ano množné číslo sedí, nebyl mým jediným nadřízeným.

Čím dál víc, zasahovaly pracovní problémy i do našeho krásného tajemného soukromí.

Oba jsme měli dost rozumu na ukončení výpraskového vztahu v pravou chvilku.

Tak holka a co dál? Další inzerát?

Moc chuti jsem do třídění pánů a nepánů neměla. Začala jsem si tedy jen tak volně zahrávat na jedné neutrální seznamce...No, pravda s trošičku provokativním úvodem u svého nicku : „baculka, která pořebuje naplácat“. Odezva byla sice dost početná, ale na vzkazy ve schránce jsem mohla i nemusela odpovědět.

Tedy poctivě…, odpovídala jsem, ale víc rýpkala a provokovala....asi s vědomím, že by se mohl najít někdo, kdo mě za to potrestá.

Zklamu vás, nenašel se. Téměř všichni chtěli jen jedno, naplácat a pak jen sex a o ten jim šlo prvořadě…

Ale jedno povídání stálo za to... A následný zážitek taktéž…

Povídání začalo několika jednoduchými vzkazíky, ale za pár dní jsme si už přáli dobrou a dobré ráno.  Tedy ne tak konvenčně.

On seděl u linky 112 a já ještě pořád zůstávala věrná černé uniformě, tedy vstávat a jít spát nebylo určeno denní nebo noční hodinou.

Jenže na popovídání z očí do očí jsme byli až zoufale daleko od sebe.

Začalo babí léto, velmi krásné, a já měla volný den. Jenže jaksi nebylo co s ním udělat.

Kolem poledne se ozval telefon. Přítel ze 112.  Byla jsem hodně udivená, prý právě jede od rodičů a bude projíždět kolem mého samotářského bydliště (tedy „kolem“ znamenalo asi šedesátikilometrovou zajížďku)."Vyzvednu tě a zajedeme si povídat někam do zelena". Tomu se nedalo odolat. Po krátkém zaváhání jsem souhlasila, že mě za hodinu vyzvedne a pojedeme ke mně na chatičku... Právě na to místo, kde jsem si vysloužila svůj první výprask.

Porušila jsem všechny své zásady bezpečnosti…, tedy zásady bezpečného setkání po seznámení na internetu, nikdo nevěděl s kým a kam jedu.

U silnice jsem prostě nasedla do auta vedle  velmi sympatického kluka….a i dál se dařilo.

Odbednili jsme pár okenic a uvařili si kafe…a povídali a povídali..

Po dlouhé době jsem se zas uvolněně smála…nad čím?

Vyprávěl mi o svém předchozím zaměstnání….prodavač v sex shopu.

Některé story by nevymyslel ani autor skryté kamery…, jenže tam byly kamery neskryté….

A potom došlo i na povídání o našich…, no zálibách v sexu. On mi nadšeně popisoval praktiky svazování, no a taky nádheru latexu, já jemu zase pocity, kdy poprvé dopadne rákoska. Bolest a vzrušené očekávání, co bude dál.

Ano, každý z nás měl to Svoje za nej….

Atmosféra začala sršet…

Kdo první….

Byla jsem to já.

Rozum plakal někde hodně daleko za mnou, když jsem ho požádala ať mi tedy ukáže, čím může být prosté svázání tak vzrušující… Jen chviličku váhal a pak mě požádal jestli najdu nějaké šátky, opasky, pásky od županu…. Hledala jsem a našla dost věcí.

To co následovalo potom beru za  jeden z nejnádhernějších zážitků, tedy spíš prožitků svého já. Nepřeháním.

Vyzval mě k postavení doprostřed pokoje, následně mi zavázal šátek přes oči.

Ještě se zeptal, jestli to opravdu chci…., mluvit jsem najednou nějak nemohla, jen jsem kývla.

Pohladil mě po vlasech…a  sáhhnul pod mou dlouhou sukni…, trošku jsem sebou cukla…

„Neboj se…kalhotky by nám překážely…neublížím ti.“

Nechala jsem si je tedy stáhnout, bez protestů a studu. Takhle bych se nechovala u žádného…, tedy u někoho, kdo mě chce vyplácet, tam je stud na místě,  ale tohle bylo něco jiného.

Co se mi honilo hlavou…? Já sama přesně nevím, odevzdávala jsem se…, docela jinak než před výpraskem.

Svázal mi nohy v kotnících a kolenou, ruce za zády..to trochu bolelo…, pod rameny, v loktech a zápěstích.

Pevně.

Moje racionálno si uvědomovalo, že teď jsem s neznámým člověkem a úplně bezmocná….

Nebála jsem se, snad trošku, ale ten třas a nejistota to nebyl strach…..

„Teď prosím  tiše stůj, za chvilku se vrátím“

Zase jsem jen přikývla…slyšela jsem vrznout dveře….na vteřinku mě přepadl strach, že mě tu nechá…ale tomu se mi nechtělo uvěřit…znovu dveře.

Snažím se něco vidět, nebo vědět, kde ten člověk vlastně je. Jenže nevidím nic, šátek je opravdu neprůhledný a dobře uvázán.

Hlas se ozval za mnou.

„Prosím teď nemluv a zkus vnímat jen sama sebe“

To není prosba ani příkaz…přesto se ten hlas snažím poslechnout..

Po mé levé straně náhle protne vzduch zasvištění prutu…napnu se, čekám štiplavou bolest šlehnutí, jenže to se nedostavuje.

Proutek pomalu přejíždí po mém těle od tváře až po kotníky, pak se vrací a zvedá mi sukni, snažím se uhodnout na které straně ON teď stojí, jenže začínám být velmi zmatená.

Teď. Teď přišlo velmi jemné šlehnutí po prsou…a znovu…“vnímej sama sebe“

Tohle už skoro neslyším, vnímám už jen svůj dech, doteky..jemná šlehnutí proutkem…snažím se ještě pořád otáčet hlavu do směru kde by mohl stát…kde by mohl…

Nevnímám čas a okolí, snad poprvé vnímám jen sebe.

Náhle se dotknu prsty své ruky té druhé své…brr, tohle mě probudilo.

Je to jako zavadit o kov…chlad a necitelno…nechce se mi to kouzlo okamžiku rušit, ale vím, že bohužel musím.

„Mám zmrtvělé prsty“ špitnu.

Hned mě rozvazuje, a masíruje moje ruce.

„Nezlob se prosím…já to měl hlídat, znám dobu, po kterou je pevné stažení bezpečné, , jenže to bylo tak hezké…přestal jsem vnímat čas, byla jsi nádherně zmatená…a odevzdaná…“

Koukla jsem na hodiny a nevěřila, že to je možné.

Takhle spoutaná a napjatá…a vzrušená…a  snad ještě víc pocitů, které jsem nikdy nepoznala a nevěřím, že ještě někdy poznám….jsem prožila za téměř dvě hodiny.

Připadalo mi to jako dvě minuty.

Odpoledne pokračovalo do večera a já výprasku neušla.., jenže to šlehání proutky po mé holé si užil asi víc on. Poprvé.

Jako já poprvé poznala krásu neúčelového svázání.

Bylo to ..krásné..ten zážitek už by nejspíš zopakovat nešel, ale jsem ráda že se stal.