Zdravím všechny příznivce sexu s fantazií, jak říkám BDSM positivním. Poslyšte příběh, kterak psychologie, teologie a trocha mystiky (nyní mezi slečnami velmi módní) dopomohla k „očištění hříšné dušičky“ jedné dívenky a mě k zážitku, který řadím mezi ty lepší. Vše je pravda na mou duši a psí uši…
Vyrazili jsme před necelým měsícem se sestrou bývalé milenky (ten termín volím záměrně, protože přítelkyní je mi pořád) na jarní výšlap do Chřibů – moraváci znají, jak tam bývá na jaře nádherně – více méně to měl být výlet spojený s pokusem o „léčbu“jejího strachu, ba prý přímo fóbie ze ztemnělého lesa. „ Jak je pohoda, sluníčko, tak je dobrá, jen když by se nějak setmělo, tak….ale ty si poradíš…“ Dostalo se mi od Ivany zářivého úsměvu a ego vzhledem k ocenění mých schopností bylo potěšeno. No, nebudu to natahovat, bylo hezky, příroda vůkol milá a vstřícná, zajíčci na nás pacičkama mávali,vedle mne rozštěbetaná dívčina, co víc si přát.
Do té doby, jak jistě tušíte, než počasí vzalo obrat. Na místní poměry docela rychlý a intenzivní. Prostě klasická bouřka v kopcích, jenže jako z udělání docela silný nárazový vítr, všechno to vrzalo, praštělo, větve lítaly…znáte to. Takže rychle něco najít, schovat se, zapálit cigárko a koukat na divadlo. Pro nás „nefobiové“ ovšem…Ne tak pro ten uzlíček nervů vedle mne. Slečna (budeme jí říkat třeba Tereza), toho měla docela dost.. a mně nezbývalo než „..si poradit..“, jak bylo prorocky řečeno.
Než v takovou chvíli omílat psychologické příručky stylu :..neboj,neboj,pravděpodobnost,že nás ten strom trefí do hlavy je malá, atd…je lepší spolehnout se na autoritu nejvyšší a tak jsem jen prohodil : „ Žádný strachy, ten nahoře neubližuje nikomu, kdo nedělá zlo druhejm…“ A křáááp ho….! Vedle nás habr, dobře třicet čísel v průměru…I já, jsem začal přemýšlet, jestli jsem opravdu „tak hodnej…“ Ovšem co to udělalo s Terezou to byla tedy síla.. Celá se rozklepala, schoulila, slzičky a : „..já ne..právě.. bůůů,…já to nechtělááá…mami na mě byla tak hodná…úúúú..a já tak šílenou ostudůůů… Stavidla se otevřela, opravdový, živočišný strach dovede věci….A tak jsem se mezi jektáním zubů a vzlyky dozvěděl jak před dvěma lety s kamarádkou slavili „občanku“, tedy patnáctiny, jak se, právní terminologií řečeno : „přivedli do stavu opilosti“, jak dělali na náměstí striptýz (malé moravské městečko , otec spořádaný úředník….“úspěch“ byl proto zaručen…). : „…a naši byli nešťastný a já je mám ráááda…bůůůů….a ani jsem nedostala, tak jsou hodný…úúú..“
V ten okamžik mě to, jako nám všem, samozřejmě „cvaklo“ a už člověk jen rychle přemýšlí jak to navléknout, když se věc nabízí na „stříbrném podnose“. A navíc ne „jako“.. (typy s nápisy „spank to me“ na zadku jsou sice taky někdy použitelné, ale není to prostě ono, že).
No a tak jsem to vzal ve zkratce nejprve přes tu teologii (vina, trest,odpuštění….bla, bla....) , psychologii (rychlé řešení problému, bez dodatečného šťourání a psychického terorismu…bla,bla…), právo (tělesné tresty u nás a ve světě nyní a v minulosti…bla,bla….). A kul pomyslné železo, ne dokud bylo žhavé, ale dokud kolem padaly ty stromy… Koukala na mě se směsicí strachu, úcty, provinění a ….zájmu…
„Takže Terko, souhlasíš s tím, že jsi udělala něco dost ošklivého, byť to bylo dávno, ale zřejmě z toho máš dodnes špatné pocity a..a to hlavně…ublížila jsi lidem, kteří tě mají rádi?
„To teda jo..“
„Budeš považovat za správné abych to rozřešil já a to způsobem, jaký jsem ti tu líčil , čili bude ta věc pro tebe jednou provždy vyřízena a myslíš si, že potom se sebou už ten provinilý pocit „tahat“ nebudeš?
„..no, nejspíš..“
„Já chci jasnou odpověď! Tady nejde o srandu!“
„Ano“
„Záležitost tedy bude řešena citelným výpraskem.“ „Je ti jasné, že nejde o to aby jsi se cítila ponížena a vypěstovala si tak další problém, ale o bolest za něco, co v tvém případě jinak vyřešit nejde?
„Ano“
Bouřka mezitím přešla, ale bylo ještě dost tmavo, takže atmosféra působila přímo přízračně.
„Nebudeš v trestu hledat žádný sexismus z mé strany (Pánbu mi tu děsnou lež už několikrát odpustil -doufám- , takže tak snad učinil i tentokrát...) , protože přes rifle bych musel použít lískovku o velkém průměru, měla by jsi značné modřiny a bolelo by tě to spíš potom, než při výprasku. Kalhotky jsou také jistá ochrana, takže pokud nemáš na sobě tanga, tak půjdou dolů……Jasné? A přišel onen bod zlomu…navíc docela vysvitlo sluníčko.. Ustojí to..? Ne,že bych s ní byl takhle venku poprvé, navíc jsme docela dost spolu propovídali a hlavně Ivaně (starší sestra o které jsem se zmínil výše) důtky taky proti mysli nebyly - ovšem pouze v rámci předehry, takže otázka zněla : „zůstalo něco v rodině“?
Polkla….“..dobře, myslím, že ano…“
„Proboha děvče, tady nejsme na nějakém jarmarku.., rozumíš a souhlasíš se vším co jsem ti řekl ?“ „A jasně, jednoslabičně!“
„Ano“
„Dobrá“ „Já se podívám po vhodném prutu, ty si tady sedni a snaž se dostat myšlenkami do chvil, kdy tě , co jsi provedla mrzelo nejvíc a moc jsi si přála to odčinit.“
Ne, skutečně nejsem tak naivní, abych věřil,že mám „auru“ a napravuji padlé dívky (i když zase výmluvnost mi nechybí a nejspíš ji to opravdu žralo…) Hlavní důvod ovšem je šílená zvědavost těhle slečen plus touha po zážitcích (ono je ,halt, něco jiného koukat jak se na netu všichni chluběj“ a potom mít tu možnost v reálu...a ..couvnout... Ono, odvaha Terce zase nechybí, takže do toho nejspíš opravdu půjde se vším všudy. Mňam…
Uřízl jsem potřebný nástroj, očistil do hladka, zkusmo švihl (má to mízu, bude to těžší, takže opatrně..). Ty holky co dostávaly „pardus“ , u nás v minulosti, jinde dodnes ,si ale stejně musely „užít“. Centimetrový průměr a taky čerstvou….a když bylo těch obligátních 25,…chudinky.
Ale k věci. Dojdu k Terce, seděla tam docela strnule a koukala někde do stromů.
„Nastal čas.“ „Nerozmyslela jsi si to“?
„Ne“ „Ne ten výprask…ale chci vědět kolik tím“ – kývla na prut v mé ruce-„ dostanu ..“
„To ti hned povím“ „A taky co budeš přesně dělat“. „Ale upozorňuji, že po tom, co na trest kývneš už není cesty zpátky..“ „My si tady totiž nehrajeme nějakou S/M hru.“.(…ó hrajeme…a jakou!..) „ ..ale ty se chystáš podstoupit regulérní tělesný trest, takže žádné „stopky“, nebo jak se tomu říká (..jak já umím toho blbýho,.. někdy..) se u mě nevedou!“
„…ale to já…“
„Nech mě domluvit!“ „Ještě nevíš ani verdikt a už smlouváš!“ „Můžu tě ujistit, že za to co jsi provedla bych své holky sešvihal tak, že to co podstoupíš ty, bude dost mírné!“
(Mám dvě dcery už přes dvacet.. a dostala jen jedna -když už bývalá manželka nevěděla kudy kam a já byl povolán k provedení „nejvyššího trestu“. Chudák, ve své provinilosti nastoupila ke křeslu - bylo jí těsně nad patnáct- , vyhrnula sukni a já koukám, že je bez.…A už fofrem mazala pro elastické šortky ….) To jen k dokreslení mých výhružek…
„První věc.“ „Od této chvíle až do konce exekuce jste pro mě slečna Tereza a jak vidíte vykám vám.“ „Totéž se očekává od vás.“ „To není tajtrdlíkování, ale připomínka toho, že vykonavatel k vám nemá žádný osobní vztah a nebude vás tedy ani zbytečně týrat, ale ani šetřit.“
„Jasné ?“
„Ano“
„Existuje něco jako elementární slušnost, slečno a nejste zrovna v pozici, kdy je dobré dávat najevo přezíravost…“ „Takže ještě jednou.“
„Ano pane“
V této chvíli bylo podle tónu hlasu a výrazu jasné, že se jí „motorek v podbříšku“ rozvibroval.A já si až teď všiml, že je bez podprsenky… No jo, vždyť od rána měla lehkou větrovku a já si jí (netuše jak se věci vyvinou ) nějak moc neprohlížel..Honem, jak to teď zaonačit aby to mělo gradaci jako doteď a spokojenost byla , nyní už , na obou stranách…
„Postavte se.“
Vstala, a já viděl, že je mezi námi už zcela jasno a bude záležet jen na mě jak a kam to „ukočíruju“. „Motorické starosti“ jsem začal mít pro změnu já.... Klid…je to pěkný, je tomu o třicet míň než tobě, hlavně víš jistě, že není pod zákonem a vypadá, že ví přesně co chce… Nasadil jsem tón člověka, který má pochopení pro prohřešky jiných (zvláště hezkých děvčat), ale co musí udělat, to bez milosti udělá.
„Slečno Terezo K. , dělat rodičům, kteří se o vás starali a mají vás rádi špatné jméno a to navíc úplně zbytečně, jen pro vaše pochybné povyražení bylo od vás zlé…. Následky vašeho chování jste si v tu chvíli uvědomit mohla, zase tak pod vlivem alkoholu jste nebyla, takže jste se v tu chvíli chovala vůči vašim rodičům vědomě hooodně špatně…. Skutku sice litujete, ale jinak než tělesným trestem se odčinit nedá. Fyzická bolest, kterou nyní okusíte sice nemůže vymazat bolest psychickou z myslí vašich rodičů, ale doufám, že vám navždy připomene, že zraňovat blízké se nemá, a přinutí vás příště více přemýšlet o svém jednání.“ A kruci,.. ze mě by byl prokurátor jedna radost…
„Budete tedy 28 krát švihnuta lískovým prutem přes obnažený zadek (schválně jsem nepoužil výraz hýždě a tak to opravdu „zaznělo“) „ „Po čtrnáctém švihnutí máte možnost požádat o odložení druhé poloviny trestu.“ „Pokud tuto nevyužijete, další možnost odkladu nastane po dalších sedmi švihancích.“ „Jedinou úlevu, kterou mohu dát je to, že můžete požádat o snížení intenzity švihů.“ „Ovšem jen jednou za celý průběh trestu“ „Takže si dobře rozmyslete na co takzvaně stačíte.“ „A opakuji, toto je nejmenší možné minimum, tak se při výprasku chovejte důstojně a nezneužívejte toho, že nejste připoutána.“ „Rozumíte a souhlasíte?“
„Ano“
„Odpovězte přesně na otázku!“
„Rozumim a souhlasím“
To už byla červená ,viditelně se třásla a dech měl k normální frekvenci taky daleko…. Už to nesmím natahovat, teď to musí jít ráz na ráz…
„Běžte tam k tomu stromu!“ Ukázal jsem směr.
„Postavte se čelem ke kmeni!“
Vše provedla rychle a rázně. Učí se rychle, děvče…
„Rozepněte kalhoty a spustťte je na zem!“
Jak to teď udělá..? Bude si ty povely vychutnávat, nebo ji ještě nedošlo v čem je kouzlo a sesune je i se spodním prádlem…? Podcenil jsem ji.. , nebo už získala někde „virtuální“ teoretické školení. Pravá ruka sesouvala rifle a levá držela kalhotky. A já tím pádem měl čas si sesumírovat další, protože triko ji krylo zadeček skoro do poloviny. A že to byl zadeček..! Ve sportovním prádle s nohavičkami přímo k pohlazení. Jenže první bude pracovat lískovka,… hladit se bude potom, možná….
„Slečno Terezo, vzhledem k tomu, že vám tričko kryje hýždě a nechci vám výprask zostřovat tím, že by jste jej musela absolvovat v předklonu s napjatou kůží a tedy se značně větší bolestivostí, tak si jej přetáhněte přes hlavu!“
Opět přesné a rychlé .Malé zaváhání s trikem v ruce…bolestně jsem si uvědomil jak jsem starej a jaké krásy běhá po světě…tady by plastický chirurg kšeft neměl…..výstavní „skorotrojky“ s bradavkami pěkně v pozoru. Marně jsem si vzpoměl na zdvižený prst a brejle na špičce nosu kamaráda psychiatra :…“…více než tři čtvrtiny ženskejch maj“ v oblasti sexu submisivní, až masochistický představy, chce to jen být ve správný čas na správným místě,.. a mít odvahu…“ Zlatá slova…
„Složit a položit na zem!“
Půvabnější předklon jsem dlouho neviděl. Ale nakonec …ty kalhotky shora sotva kryly půlky, tak to mělo efekt možná ještě větší než bez…..
„Spodní prádlo ke kotníkům!“
O nic jsem vcelku ošizen nebyl, žádné setřepávání od kolen dolů, ale poctivý hluboký předklon zadečkem přímo na mě. Nějak dlouho ji to urovnávání kalhotek dole trvá…Sakra vrtí tím zadkem doopravdy, nebo jsem jen podezřívavý...? Krucisakrapes,.. tohle ne ! To je o nervy –moje...!
„Vztyk!!“ „Slečno, jestli si myslíte, že svádění exekutora je vhodný způsob jak zmírnit to co vás čeká, tak vás ujišťuji, že u mne to platí právě naopak!“
„Sedm ran navíc!“ „Nebo souhlas se ztrátou možnosti snížení intenzity výprasku!“
„Rozhodněte se ihned, čekám čtyři vteřiny!“
„Jedna,..dvě…tř.
„Raději ty navíc…“ spíše vydechla
„To konstatujete, nebo o to žádáte!“ „Nahlas!“ „A chybí jedno slovo!“
Musel jsem se cíleně naštvat doopravdy, něco jako studená sprcha… Ještě před chviličkou jsem to viděl spíše v rovině následného sexu, ale takový staříček, aby na mě holčina zavrtěla zadkem a já jako měl změknout, zeželatinovatět a následně se rozplynout, zase nejsem.
„Raději sedm navíc, prosím.“ Zaznělo způsobně, jako by mě četla myšlenky.
„Ruce dlaněmi nad sebe na kmen!“
„Čelo opřít o lokty !“
„Zadek vysadit!“ „Pořádně !
„Připravena?“
„Ano, …prosím.“
„Počítat budu já.“ „Nejdříve číslovka a pak bude následovat šlehnutí.“ „Mezi ranami bude vždy pauza zhruba 6 sekund , aby jste měla čas nachystat se na další.“ „K proseknutí kůže nedojde.“
„Jedna…“
Prut nevydal onen charakteristický svist rákosky, spíše hluše zabzučel, takže jsem jeho váhu asi podcenil a nápřah přecenil..Velmi zřetelné „ml“ask“ mi dalo zapravdu. Ta ale „sedla..!!!“
A Terka skoro nalepená břichem na kůru stromu…Vyhekla teda dost nahlas, ale k ničemu dalšímu se neměla a do stanovených pár vteřin měla zadek v předpisové poloze.
„Dvě…“
Neubírám na intenzitě a druhá sedne přesně tam kam má, tedy kousek nad předchozí aby tu citlivější část zadku měla „zpracovanou“ raději začerstva. Tlumené „úúúúúú“ dávalo tušit, že je bolestí asi překvapena, ale dle všeho je to překvapení snesitelné a jak to celé sleduji, tak se může brzy dostavit „přerod“ do příjemna…
„Tři…“
No, jelita to budou výstavní. Prut má docela slušnou pružnost, to jsem rád. Nejspíš to celé bude jen s menšími modřinami, jen se soustředit a nerozptylovat tím exkluzivním zadkem.., zatraceně…
„Čtyři..“
Zasyčení mezi zuby a ještě tiché „…aúúúúúúúú..“ Taky pauza je delší a evidentně se začíná stehny a podbříškem třít o kmen. Ale sakra…to byla na ten výprask tak vysazená..? Že jsem dřív nic nepozoroval? Žádné narážky a ,jak říkám, debatovalo se často o všem možným..
„Pět….“
Držím pořád stejný nápřah i zápěstí. ..“…aiiiiijííííí…ííííííí..“ přes stažené rty. A kolena jsou už okolo kmene, rozkrokem nahoru, dolů , náznaky kopulačních pohybů velmi výrazné, takže nejvyšší čas na to, celou záležitost uzavřít bez rozedřeného pahorku a stydkých pysků,… ale se ctí…
„Šestá…“ „Sedmá…“
Už nehledím na to že je vyšponovaná jako luk (ale opačně, než by v této fázi měla být) a ty dvě jdou tedy v rychlém sledu.
„Když teda nevydržíte ustát výprask jako dospělá, tak vás sešvihám jako malou holku !!!“ A rvu ji za rameno od toho stromu…Pěkně za krk, jako králíka…., potlačit do předklonu..táák…ještě přišlápnout ty hadry ať se mezi svá stehna rukama dostane (a hlavně ať se nepřerazí). Jo, jo..myslí to holce i když je skoro v tranzu,… nožička je ze změti riflí a prádla venku jedna dvě…
…..v tuto chvíli nás načapat onen často zmiňovaný hajný- záchrance slečen, tak to neukecáme ani jeden… Terka by v právě probíhajícím mohutném a neustále se protahujícím orgasmu s jednou rukou téměř po dlaň ve vagině a druhou sevřenou okolo té dlaně jak se ji tam snažila nacpat celou (trochu to připomínalo držení pistole, při „obouruč“ střelbě) byla naprosto nekomunikativní. A já s prutem v ruce, řezající její tančící zadek hlava nehlava bych nejspíš každého poslal tam, kam právě dopadala lískovka. Tudíž by jsme nejspíš měli broky v kožichu oba…. No, sešvihaná už byla pěkně, ale pořád jsem v ruce na jejím krku cítil jak je vypjatá, takže ještě se nedodělala… Zatra,….se sedáním bude mít nejspíš nějakou dobu potíže, ale nakonec…“ nebuď zase takový liberál, vždyť si to doopravdy zaslouží..“, říkám si.
…No sláva..! Je to tady… Jenže….jenže, nevím jestli ďáblík, nebo Spravedlivý nahoře, ale prostě něco mi začalo našeptávat..: „…tak kdo je tady ten trestaný,..he..? „….“provinilé“ se ti tady dokonale ozřejmilo (zřejmě porvé v životě) co je to vaginální orgasmus, stálo ji to ,hádám, tak dvakrát na zadek (nejspíš ty další už nějak význačně necítila), a že se před tebou svlíkla..?“ „..bóóóže,…nedávno jsi sám kroutil hlavou co že ty koroptvičky žene k tomu, že se takhle v rubrikách „amatérky“ předváději. A většinou jsou hned na prvních stránkách (nejspíš právě to…).
Ne, ne děvče, teď se začnu bavit zase já…
Palec ruky, která teď jen lehce přidržovala Terčin krček se posunul za ušní lalůček a jen zkusmo jsem potlačil směrem k čelisti (jestli se rozkašle, tak je to v pytli, každý na toto tlakové místo reaguje jinak..).
„ sssssauuuúúúú…“ se ozvalo docela tichounce… Je to dobrý… „Mladá dámo..!!!“ Začal jsem zřetelně, důrazně a dost nahlas. Za chvíli se houštinami stejně ponese děsné ječení a řev, takže jestli je někdo na blízku, ať o něm vím raději dříve… „ Takže zábavu bychom měli za sebou, viď , splavně jsem přešel do tykání , teď zbývají povinnosti..!“
„..Co..jako?..já se už..“
„Ano“ „Udělala !“ „To vim taky“ „Jenže to nabyl účel výprasku, krucinál!“ „Jak by k tomu přišli ti ostatní, co takhle založení nejsou!“
„Drž!“
„….hzuuuuum“ zahučel prut tentokrát doopravdy.
Kupodivu ani nehlesla, jen zkusila vystartovat dopředu. Jenže palec byl nachystaný na místě a já pořádně zatlačil..
„ÁÁÁÁÁÁÚÚÚÚÚÚÚÚÚ..!!!“ „..Pusť..co...to nemůžeš…žete..!“
Zpitomělá je dobře…,kdo by po takové orgastické smršti taky nebyl..,. Ale hlavní je, že ji stisk bolí víc, než ten předchozí švihanec, …a že to šleha byla..!
„Poslyš!“ …trochu jsem povolil ruku. „Oba víme, že tě tohle…“
„…ííííííííííííííííííííííííí..“
„…bolí víc, než zadek, takže řvi, ječ, volej koho chceš, stejně pořádnýmu nářezu neujdeš…!“ „Než by sem někdo doběhl, tak budeš mít z půlek sekanou!“ „A soukromě ti můžu sdělit, že budou, až vyjde najevo proč dostáváš, litovat spíše mne..,že s tím mám oplétačky!“
Což je samozřejmě v dnešní době, plné chudinek týraných dětiček, naprostá blbost…Jenže kdo nebojuje, nevyhraje a já si stanovil, že jakmile začne fakt hysterický ječák o pomoc, tak to ukončím a než by sem kdokoli dorazil, tak už bude v normě…Natolik jsem ji znal, že by (už bez hrozby nechtěné bolesti) nedělala aféry , nechala to mezi námi a maximálně by se mnou dál už nechtěla vůbec nic mít. I to by ji nejspíš časem přešlo…
Aaaaa…“..flááák..!!!“
„Nééééééé…tatíííí…Davčóóóóó..!!!
No dobrý…teda ! Za prvé už je „otec“ ve hře a za druhé to bylo sice dost nahlas, ale spíše plačtivé.
„Tak to jsi dobře pochopila!“ -
„..práááásk..“
„..nééééé, prosíííím, néééééé tolíííííík..víííím…
- „…že asi tvýmu tátovi….“-
„…prááááásk..“
„…aaaaaaaauuuuuuuuuuu!!!..“
- „…dobře nebylo…“-
a..“..flááááák..“ ji
„..už nebudůůůůůůůů….“
- „…když po celým městě…“-
„..prááásk..“
„..úúúúúúúúúúúúž nééééé…nebíííííít…moooc..to…
- „…se rozkecávalo, že si vychoval….“-
Ááááá….“flíííísk“.. tahle sedla obzvláště...
„…ÁÁÁÁÁÁÁÁÁááááááááúúúúúúúúúíííííííííííí….“
- „…štětku..!..“-
a..“práááásk..“
„..prosííííím…nééééééé…nemůůůůůůžu..!!!“
- „,..což sice pravda není..“-
A další švihanec jako dům….
„..dóóóóóóóóst….prosííííííííím….už néééé..“
- „…ale jelikož lidi jsou kurvy špatný..“-
A ty teď za ně trochu dostáváš…pravda……brzdi synu….!......prolétlo mi hlavou..
„…líííísk..“
„..áááááááááááááááááááááááá..“
- „..tak tomu věřej“ a dávaj to..“-
„lííííííísk..“
„..buduuu hodnááá…už nikdýýýýýý nebudůůů….“
- „..dál..“-
„..prááásk..“ …..poslední…?...no uvidíme
„..vííím..jen už ne..moc prosííím….to fakt strašně bolelo…to je šílený…já nevěděla…že takhle…“
„Ano, takhle!“ „A to je tak půlka..“
„Ne, Davide dál už opravdu ne, vím, myslíš si kdoví co..“ ( ona je snad vážně ten vzácný druh masochistky, co k tomu to reálné provinění potřebuje, ale o to víc „vydrží“ a tudíž si to užije jóóó kvalitně…nestačím zírat…)
„..ale i když vím, že bych nejspíš měla ještě dostat, tak už to tak strašně bolelo, že…jak jsi se vžil do toho táty a nebyly pauzy..a já už taky byla ..no,..jednou hotová.. „ (děvče ty budeš „drahý zboží“!..až se trochu v tom životě rozkoukáš.), jde mi hlavou…a nemyslel jsem to vůbec v tom vulgárním smyslu …./..
Napřímila se, ruce na sešvihaném zadku, fakt tam stála doslova hrdě , nahá a božsky souměrná, náhle, bez jakéhokoli studu líčila věcně to, co jí odteď bude už navždycky odlišovat od tzv.normálu, co jí nejspíš nadělá dost problémů, ale ty budou bohatě vynahrazeny úžasnými prožitky a spokojeností v sexu, oblasti to vzhledem k duševnímu zdraví podceňované, ale ve skutečnosti veledůležité.
A já jen vyslal k nebesům tiché díky za to, že v tuto chvíli už tady není zásahová jednotka, hasiči, banda psychiatrů a televize Nova…
22.12.11
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
5 komentářů:
tak já se jen budu opakovat protože se mi to líbilo už na lapiduchu. Je to moc pěkně napsané...navíc tě v tom docela vidím, takže se nemůžu neusmívat...
čtivé...1
vzrušující...1*
(a vzkaz ostatnim čtenářům(čtenářkám)...chvalte libilo-li se...jen tak zajistíte dostatečný přísun dalších děl a dílek...a collani má jistě zásobičku:))
Tedy, tohle mě upřímně dostalo. Komentáře situací a vpisování myšlenek vyplácejícího - naprosto geniální nápad! Odlehčilo to situaci a doslova jsem příběh hltala.
I když přiznám se, nemám moc ráda texty, ve kterých se místo popisu děje používají citoslovce. V tomto případě však autorovi ráda odpustím.
A konec jsem moc nepochopila. Buďto neumím číst mezi řádky, nebo mi to prostě jen nedocvaklo.
Každopádně chválím, chválím, chválím.
Peťula
Jen nerada si musím přiznat, že i nadále moje komentáře k povídkám mají značný skluz a ani v novém roce jsem bohužel tuto osobní tradici neporušila, chjó.
Neumím si ale představit, že bych obě collaniho povídky nechala bez pochvaly, bez ocenění, autor jeho stylu na deníku chyběl. Nemám ráda, když někdo píše/spojuje hodnocení více povídek dohromady, ale od tohoto autora jsou na deníku zatím pouze dvě povídky, tak snad zmatky a nepochopení nehrozí.
Obě povídky se vyznačují neskutečnou propracovaností detailů, schopností autora vcítit se do pocitů trestané, vyplácené ženy, každá situace má svůj řád, svoje kouzlo, každý okamžik přináší nové vzrušující momenty a zážitky.
Kátě i Terezce bude pravděpodobně leckterá spankerka závidět, věřím, že si povídky vychutnaly a užily plnými doušky, stejně jako já .....
Moc děkuji za oba zážitky. Avellana
Krása, člověk by normálně chtěl být na místě trestané :))
Trošku mě zarazil ten druh masochistky, která potřebuje důvod, jsou skutečně tak vzácné, jak to z textu vyplynulo? :D :))
Ještě jednou posílám pochvalu a veliké díky.
A ano, nějak mě netrklo se podepsat (předchozí příspěvek). Alana
Přidat komentář