Zamiloval jsem se do ní v okamžiku, kdy jsem ji spatřil. Bylo to v kamarádově ateliéru.
Já jsem byl mladý student umění a ona jeho nejnovější socha.
Shýbala se a stahovala (nebo natahovala?) si kalhotky. Kromě nich byla nahá, a ty kalhotky byly opravdové kalhotky, ne kámen (musel je rozstřihnout a znovu sešít, aby je na tu sochu dostal, ale na první pohled to na nich nebylo poznat). V té póze ale provokativně vystrkovala zadek. A jaký zadek! Byl to zadeček mých snů a já toužil po tom, abych ho mohl vyplatit.
"Kdo byla modelka?" zeptal jsem se kamaráda, ale ten se jen zasmál. "Žádná nebyla," řekl. "Kdysi jsem takovou holku znal, ale to už je dávno. Vytesal jsem ji zpaměti a podle své představivosti."
S tím jsem se ale nehodlal spokojit.
Naštěstí jsem z bohaté rodiny. O týden později jsem kamaráda navštívil a nabídl mu sumu, kterou nemohl odmítnout. Socha byla moje.
Odešel jsem ze školy. Několik let jsem strávil studiem starého umění, umění magického a alchymistického. Byl jsem přesvědčený, že někde tam musí být řešení.
A taky že bylo! Už se to stalo dřív, párkrát.
Destiloval jsem, vařil, stlačoval a filtroval. Konečně -- konečně! -- byla směs hotová. Přistoupil jsem ke své soše a začal ji nanášet. Šlo to pomalu a zabralo mi to několik dní.
A celou tu dobu jsem jí šeptal. Vyprávěl jsem jí o její minulosti, o minulosti, kterou jsem si vymyslel. Vyprávěl jsem jí o její rodině (kterou před mnoha lety tragicky ztratila), o našem prvním setkání (v ateliéru, i když celou pravdu jsem zamlčel) a o našem společném zájmu o výprasky. Říkal jsem jí, že ji moc rád vyplácím a že ona má moc ráda, když ji vyplácím.
A když bylo všechno hotovo -- stalo se nemožné. Pohnula se, stáhla si kalhotky až úplně dolů a sestoupila z podstavce. Podívala se na mě.
"Zase jsem byla zlobivá holka," řekla, zdánlivě smutně, ale v koutku úst jí hrál rozpustilý úsměv.
Nemohl jsem odolat. Přitáhl jsem ji k sobě. Ohnula se, ukázala v plné kráse své božské půlky...
No, abych to zkrátil, doktore -- takhle jsem tedy přišel k té komplikované zlomenině ruky.
29.12.11
Kterak Kuba Katreně kouzelné koření krájel
To vám byl kdys kdes jeden mládenec, Kuba se jmenoval. Žil v jedné malé vesničce a na celém tom Božím světě se ho nejvěrněji držel brach Pech a sestra Smůla. I Bída s Neštěstím k nim občas zavítali. Rodiče mu umřeli, strýcové a bratři dědictví upřeli i na vojnu pak musel.
On však po odbytí smutku za rodiče nijak více netesknil a ve vojsku se náležitě pochlapil.
I v tom se pak poučil, že kde neplatí lať, ví si rady hůl a když ani ta nestačí, tak pomůže kyj.
Zjistil, že to nejde, aby nešlo. Zato že se často děje, že se nechce.
Stal se vojsku tajným zvědem a když vojna skončila, udělali ho královským vyzvědačem.
To pak vždycky, když byla kde jaká nedobrota, tak tam Kuba šel, na to, co je špatně, přišel, na světlo s tím vyšel a když bylo po tom všem, tak zase dál odešel.
Tak činil dlouho, předlouho, až ho potkal osud.
Ten osud se jmenoval Laska a Štěstí.
A přihodilo se to tak…!
To vám byl jeden moc bohatý panský velmož, co měl ve svém domě jenom jednu, zato tuze pěknou dceru. Dívčina se jmenovala Katrena a nebýt to holka pyšná, byla by ke kráse i moc milá.
Jenže, byla!
Nad vším nosík ohrnula, od všeho se odvrátila.
Její otec se tomu moc dlouho jen smál, pak však jednou povídal, že si s dcerou už moc hrál, nyní přišel čas, aby ji už vyvdával!
A ejhle kosu na kameni!
Dcerčin nosík se i nad ty nápadníky pozvedal!
Ten to, ten ono, žádného nechtěla, všecičky odmítala.
Tu se ten její pan otec prvně rozhněval a moc se dušoval, že když svatba nebude, tak dá dceru vyhnat.
Katrena však otci nevěřila a dál vdavky odmítala.
A to se pak podivila!
Jak se ráno probudila, tak na nebe uviděla!
Za noci ji totiž stráž na mez v poli odložila.
Teď nebylo dívce do tralala!
Na košilce jedné špína, místo lože chladná hlína.
Hned zoufale ku otcovu domu chvátala, brána se jí ale neotevírala.
Co měla ta vytrestaná dívčina dělat?
Plačky šla, kam došla a dobrodiní prosila.
Jenže, mladou zdravou dívku lidská milost odbyla.
Ještě na ni hubovali, aby službu hledala.
Jenomže, jenže, dívka nic neuměla!
Byla tak jen ráda, že se prostou služkou stala.
To ale, žel, u statkáře hulváta, co byl takový grobián, že se k němu ani žádná pazdernice dvakrát nedrala!
Aj, to byla vřeskná služba!
Na každičkou špetku jídla zlámal o ni chlap dvě bidla!
Tloukl ji i víckrát za den, s Katrenou byl málem ámen.
Přesto ale hlady zkrotla a nouzí se poučila, až se z mucu přiučila.
Rány s bídou dívku naučily v domě se otáčet a pilně přičiňovat.
Jenom na dům otcovský nepřestala vzpomínat.
Kde byly ty časy, kdy si mohla vybírat a přebírat!
Teď musila za každičký hrášek těžce robit, o kůrku se vynasnažit, i o vodu si poprosit. Při tom všem pak ještě rány vyčíslit. A k dovršení všeho, za všechno, všecičko, musela i moc pěkně děkovat!
I za ty rány…
Už už se dívka ubožačka uchystala do propasti hopsovat!
Leč, stalo se jinak!
Přišel tam do toho kraje Kuba a začal se ohlídat!
Dlouho bádat nemusel!
Pán dceru vyhnal, hrubián služku dostal.
Tajný zvěd pochopil, že úkol získal!
Vladař by nechtěl, by pán dceru tak trestal.
Hned šel za statkářem a po službě se ptal. Však ještě z domova sedlačení znal!
Grobián se zasmál a povídá: „Do služby bych tě vzal! Jenom abys ty o ni byl stál! Jeden úkol divný bych ti totiž dal! To abys mé služce denně řádně napráskal!“
Kuba tu podivnou pacholčí službu vzal a jak jen mohl, Katreně ulevoval.
Dívka brzy postřehla, že bolest jí ubyla a celá pookřála.
Trápením a mukou pozastřená krása se jí vracela, přesto byla celá jiná, nežli bývala.
Hulvátovi nová síla na chalupě požehnala.
Hospodařením mu majetnost vzrostla, až mu hlava zpustla.
Celý se zpyšněl.
Hned musel mít všechno to nejlepší a panské!
Jenom svoji služtičku dal vyplácet pořád, i teď.
To už ale bylo i Kubovi přes sílu, tak za pánem šel, a aby se služky zželel ho prosil, když teď pilně pracuje a tolik se přičiňuje.
Statkář se zamyslel a vymyslel!
„Přestanu ti kázat tuhle služku bít, to si ji však, hochu, v právu musíš vzít!“
Myslil sobě, že čeledín povolí.
To se ale mýlil!
Kuba přivolil!
Hned se dívce vyslovil, že by si ji namluvil.
Katreny se mu už dávno žádalo, a že on sám krále vazal byl, nijak by tím byl její rod neposkvrnil!
Leč, to dívka netušila, a tak – právě ze strachu o jméno otce – odmítala.
„Radši se dát až na samou věčnost bít, než otcovské jméno nízkou krví pohanit!“
Prohlásila tenkrát – a sama se o Slunce západu přese lavku k bití přeložila.
Kuba, jako ze žalu, odešel do světa.
Vpravdě byl rád, že dívčina důstojna zůstala a potulka jen lstí mu byla.
Šel on sobě pro služné, by se nová námluva lépe vyvedla!
Čas běžel.
Zvěst o tom, co Katrena vydržela – a jak se i proměnila – se však brzy až k jejímu otci donesla a tolik ho potěšila, že ho zcela obměkčila!
Na statek poslal, dcery si vyžádal a v domě zděděném zase ji otcovsky skrz naskrz miloval.
Jen by jí zase hned vdával!
A to Katrena zase nechtěla, že na Kubu vzpomínala.
Však byl jinoch dobrý i hezký, pro ni jako zrozený – a teď jenom prázdně vzpomínaný.
Najednou se pro odvrhlé vdavky sužovala.
Najednou by jak sprostou službu, tak kruté bití přijímala, jen kdyby se přitom s Kubou objímala.
Proto sama vyhlásila, za toho že by se vdala, komu by tři dary dala – a TY SPRÁVNÉ – nazpět dostala! Tomu že ruku svou podá, kdo na dar správný protidar zná, a ten jí dá.
Široširá krajina se radovala a úroda nápadníků pak honem přichvátala.
Leč, nastojte!
Jaképak že ty tři dary Katrena dávala??
Byly to pomlázka, lískovka a rákoska, kterých ve své službě tolikráte okusila!
Tím všechněm těm nápadníkům hlavy zamotala!
Jakpak by se takováto nadílka že správně oplatila?
Žádná hlava rady nevěděla.
A otce ta bezradnost už zase rozzlobila.
„Zase ses od vdavek odvrátila? No, já tě naučím! Každý, kdo ti správné dary nazpět nedá, ten tě ještě před odchodem těmi tvými vylíská!“
A Katrena přikývnula.
Od té doby, večer co večer, tři výplaty vždycky držela, neb ženichů byla síla, ale v dárcích, co jí nosívali, žádná shoda.
Dívka trpěla a na ztraceného milého myslila.
A ten?
Inu, ten vše upřímně vymyslel!
Ke králi on z toho kraje hned šel, vše mu pověděl a svolení obdržel.
Jak zemský služebník pánem se stal, na cestu za milou ihned se dal.
Do kraje přišel, slyšel, viděl, věděl!
Hned se pod svým nově panským jménem, Karol, za dalšího nápadníka přihlašoval a dárků se dožadoval.
A jenom se zasmál!
„Ne tvou dceru řezat, ale čarné býlí jí měli ti přede mnou krájet, pane!“
Prohlásil, když pomlázku a ostatní ty věci k bití uviděl.
A hned se do díla dal!
Oproti pomlázce slaměnou podušku usoukal, kterou vždy před bitím Katreně pod sukně zastrkoval.
Oproti lískovce raneček ze sena uvázal, co vždy před mrskáním Katrence do spodniček dal.
A proti hanbářce rákosce flaštičku výtažku z bobulí a kořínků věnoval, kterou sám naplnil, to když to vše našel, pokrájel a i vymačkal. Z dryáku byla tekutina, co po ní i holá kůže tak na chvíli ztuhla, že jak ta useň byla! Ať už haluz rákosová o ‚holou, nahatou nad lávkou vyšpulenou‘ sebevíc švihala, tak přes tu šťávičku sotva, že štípala.
(To si jak tajemství v zajetích armáda držela.)
Katrena, to se ví, dárky i milého hnedlinko poznala – a radost se slávou ihned se konala,… Jak už tak pořádná pohádka povídá!
A jak že to končívá?
A co že Kuba, co se z něj pan Karol stal a milou Katrenu za ženu dostal?
Inu, ten si ty její „dárečky“, už beze těch svých, pečlivě uschoval!
Protože,… CO KDYBY…?!
25.12.11
Deník
10.května 2011
Zápis první...
Dostala jsem. Poprvé po taak dlouhé době. Bylo to od něj poprvé co začal pracovat jako dopravní pilot... Přikázal mi psát deník, deník výprasků, abych prý vždycky, když tu nebude, měla připomínku toho, co se stane, když tu budu vlčit... Teď něco dělá v kuchyni a potajmu kouká jestli jsem poslechla. Bože, co když si to pak po mě bude chtít přečíst!
Dobře, splním úkol a napíšu si popis trestu: Takže, teď tu klečím na křesle a píšu, Dan mi dal pauzu, před pokračováním, plus tenhle notes s novým úkolem do budoucna. Psát sem všechny prohřešky a následně i tresty, které za ně dostanu...
Dneska to bylo asi takhle:
Věděla jsem, že dneska přijede, takže jsem nakoupila a připravila mu u něj v bytě malé pohoštění. Přiznám se, nebylo to jen z těch dobrých důvodů, ale také jsem doufala, že zapomene na to, co mi včera sliboval do telefonu, a tedy, že mi nezkontroluje index. Skoro na minutu přesně, v 17 hodin, už stál na prahu a nechával se uvítat polibkem. Hned jsem ho po, podle mne příšerně dlouhém, letu z Moskvy, dovedla do kuchyně a započal plán A: jeho pohled ovlivnit jídlem. Snad hodinu jsem ho krmila a opíjela opájela lehkým vínem... Po té hodině bylo ale pomalu jasné, že to stačit nebude a tak sem ho začala, opravdu důmyslně, svádět. (to byl plán B)
Pustila jsem pomalou hudbu a pokusila se o břišní tance, pěkně vyhrnutou tričko... Ještě teď se stydím, když si na to vzpomenu. ...a povedlo se mi ho dokonce přimět k tomu, aby tančil se mnou :) Pěkně jsem se k němu přitulila, a tak jsme se kolébali v rytmu nesmyslně exotické hudby, až sem nakonec zapoměla jaký byl můj původní účel!!! A to sem neměla, protože z ničeho nic vypnul věž a povídá tím jeho přísným hlasem: ,,Konec legrace, přines si žákovskou." Za moje zabreptání o atmosféře se mi akorát dostalo symbolického pohlavku, a tak jsem pro ni šla. To se ví, že sem ji s sebou měla! Přece nejsem sebevrah.
Bla, bla, bla... A je jasné co se stalo, a ještě horší je, že určitě ještě stane!
11.května 2011
Zápis druhý...
Tak si to přečetl :( A zlobil se na mě, že sem neposlechla a nenapsala si, jak on říká: "detailný popis" A mám teď slíbený, už třetí, výprask. A teď mám prej napsat co sem zanedbala... A můžeš za to ty! Deníku.
Čili, přinesla jsem index a on udělal to, co skoro dycky. Předčítal mi z přední stránky, aby upozornil na to, že mi nebylo 18. ,,Věra Švangová, Střední technicko-průmyslová škola, 3.B, narozena 10.6.1993..." A tak dále, prostě jako dycky... Pak otočil stránku a přečetl i nejnovější úlovky ze školy, mimo 2, za kterou mě pochválil, i 5 a 4 a jak bylo patrné, ani tu on rozhodně za dostatečnou nepovažoval. Samozřejmě hned následoval příkaz: ,,Ohni se přes křeslo a ani se nehni." Vzala jsem si celkem odolný rifle, ale moc dobře sem věděla, že mě to moc dlouho neochrání. Odešel a vrátil se se skoro celým svým sortimentem, všechny už jsem je znala, jak se říká "na vlastní kůži," a očima jsem pátrala po těch více snesitelných. Na začátek si vzal velkou vařečku, kterou bych nejraději upálila! I když samozřejmě, s rákoskou, kterou také vlastní, se to nedalo vůbec srovnávat. Ale zatím sem měla kalhoty, takže jsem moc dobře věděla, že si nemám nač ztěžovat... Bylo to s ní dlouhý,už jsem myslela, že to nevydržim a začnu ho prosit, což bych si nikdy neodpustila, takhle se před ním ponížit, i když moc dobře vím, že asi i na ty prosby za chvilku dojde. Jako vždycky. Nepočítal je, ale vydržela jsem je nakonec bez proseb i breku. No a pak mi dal tenhle deníček, vysvětlil svůj úmysl a slíbil, že jakmile si popíšu první část, budeme pokračovat.
Což jsem, jak víš, nespnila a tak zuřil. Naštěstí má zásadu, že mě nikdy neuhodí ve vzteku, takže mě poslal kleknout do kouta a sám si nalil skleničku a počkal, dokud se dost neuklidnil a nerozmyslel si to, pak mě zavolal a nechal opět přehnout přes křeslo, ale tentokrát s kalhotami u kolen. I když už se známe nějakej ten pátek, pořád se před ním stydím, když mi přikáže, abych dala ruce před sebe a já se nesmím ani pohnout, pokud nechci riskovat přídavek. Pak kolem mě obcházel a odstupínkoval mi další pravidla, týkající se tebe, deníku. A důrazně mi pořád dokola opakoval, že sem mám psát i tu nejmenší drobnost, a to se týká i toho co provedu, když tu nebude. Se slovy, že tenhle výprask je za to neposlechnutí, vytáhl z kalhot pásek, a já zasténala do čalounění, když mi došla věc, kterou sem si zařídila hned 3 části trestu... Tentokrát to bylo horší, zadek mě pořád trochu bolel od výprasku vařečkou a on začal rovnou zhurta, což bylo vážně strašný a já za chvíli nevydržela a moje ruce začaly chránit zadeček, on nestihl včas zbrzdit a já přes ně dostala, načež jsem se rozbrečela, on odstoupil, řekl mi, že je tam nemám co strkat a že doufá že už vim, že mi jich pár přidá. Ale naštěstí mne nechal oddechnout a pofoukat ručku a šel zatím dopít sklenku. Když sem se uklidnila tak se vrátil a protože mě znal, tak věděl, že teď už budu vyvádět pořád a tak mi ruce pevně chytl za zády a já cítila že teď teprv příde to nejhorší... A taky přišlo, začal mě vyplácet pomalu, a teď už jsem se rozbrečela hned a po každé ráně křičela jako kdyby se mne chystal zabít. Poznal asi, že už je to moc a tak jich bylo jen 15. Brečící mne chytl do náruče a odnesl na gauč, položil si mne přes kolena a můj zadeček zbavil i té poslední části oděvu, já se rozbrečela ještě víc, jelikož sem se začala bát, že chce hned pokračovat s tou třetí částí, ale naštěstí ho jen hladil a nechal mne na sobě odpočívat tak dlouho dokud jsem neusnula. A pak už nevím, ale ráno sem se probudila v ložnici, on už vzhůru, zas něco lovil v kuchyni a když sem se tam po nějaké chvilce doplazila já, tak mi tě bez slova podal. A tak tě tu píšu, už nějakou chvíli a vím, že až skončím, tak přijde ta třetí část, sice to nemůžu protahovat do nekonečna, ale já se fakt bojím. Zadeček se mi sice od včerejška trochu vzpamatoval, a jsem ráda, že to nepřišlo hned včera. Ale taky vím, že na ty modřinky, co se mi vybarvily, to taky nebude nic úžasnýho...
Co mám dělat? Už po mně kouká... Taky to už píšu tak hodinu a mezitím sem zežmoulala housku a čaj... Co mám ještě psát... Když neuvidí že píšu, tak si pro mě jistě přijde, Bože...
Vzdávám to, tak já teda jdu... hmm.. Fain, drž mi palce...
Téhož dne, o cca. hodinu později
Zápis třetí...
A teď spí, myslím, že toho v noci moc nenaspal. A tak sem si napsala alespoň tenhle dodatek, aby měl radost, že mi to nemusí připomínat a pochválil mě. Jenom doufám, že mi dva, Deníku, se setkáme až za hodně dlooouhou dobu...
Abych to nezakřikla, tak tedy:
Sbohem.
22.12.11
Terezka a bouře v lese
Zdravím všechny příznivce sexu s fantazií, jak říkám BDSM positivním. Poslyšte příběh, kterak psychologie, teologie a trocha mystiky (nyní mezi slečnami velmi módní) dopomohla k „očištění hříšné dušičky“ jedné dívenky a mě k zážitku, který řadím mezi ty lepší. Vše je pravda na mou duši a psí uši…
Vyrazili jsme před necelým měsícem se sestrou bývalé milenky (ten termín volím záměrně, protože přítelkyní je mi pořád) na jarní výšlap do Chřibů – moraváci znají, jak tam bývá na jaře nádherně – více méně to měl být výlet spojený s pokusem o „léčbu“jejího strachu, ba prý přímo fóbie ze ztemnělého lesa. „ Jak je pohoda, sluníčko, tak je dobrá, jen když by se nějak setmělo, tak….ale ty si poradíš…“ Dostalo se mi od Ivany zářivého úsměvu a ego vzhledem k ocenění mých schopností bylo potěšeno. No, nebudu to natahovat, bylo hezky, příroda vůkol milá a vstřícná, zajíčci na nás pacičkama mávali,vedle mne rozštěbetaná dívčina, co víc si přát.
Do té doby, jak jistě tušíte, než počasí vzalo obrat. Na místní poměry docela rychlý a intenzivní. Prostě klasická bouřka v kopcích, jenže jako z udělání docela silný nárazový vítr, všechno to vrzalo, praštělo, větve lítaly…znáte to. Takže rychle něco najít, schovat se, zapálit cigárko a koukat na divadlo. Pro nás „nefobiové“ ovšem…Ne tak pro ten uzlíček nervů vedle mne. Slečna (budeme jí říkat třeba Tereza), toho měla docela dost.. a mně nezbývalo než „..si poradit..“, jak bylo prorocky řečeno.
Než v takovou chvíli omílat psychologické příručky stylu :..neboj,neboj,pravděpodobnost,že nás ten strom trefí do hlavy je malá, atd…je lepší spolehnout se na autoritu nejvyšší a tak jsem jen prohodil : „ Žádný strachy, ten nahoře neubližuje nikomu, kdo nedělá zlo druhejm…“ A křáááp ho….! Vedle nás habr, dobře třicet čísel v průměru…I já, jsem začal přemýšlet, jestli jsem opravdu „tak hodnej…“ Ovšem co to udělalo s Terezou to byla tedy síla.. Celá se rozklepala, schoulila, slzičky a : „..já ne..právě.. bůůů,…já to nechtělááá…mami na mě byla tak hodná…úúúú..a já tak šílenou ostudůůů… Stavidla se otevřela, opravdový, živočišný strach dovede věci….A tak jsem se mezi jektáním zubů a vzlyky dozvěděl jak před dvěma lety s kamarádkou slavili „občanku“, tedy patnáctiny, jak se, právní terminologií řečeno : „přivedli do stavu opilosti“, jak dělali na náměstí striptýz (malé moravské městečko , otec spořádaný úředník….“úspěch“ byl proto zaručen…). : „…a naši byli nešťastný a já je mám ráááda…bůůůů….a ani jsem nedostala, tak jsou hodný…úúú..“
V ten okamžik mě to, jako nám všem, samozřejmě „cvaklo“ a už člověk jen rychle přemýšlí jak to navléknout, když se věc nabízí na „stříbrném podnose“. A navíc ne „jako“.. (typy s nápisy „spank to me“ na zadku jsou sice taky někdy použitelné, ale není to prostě ono, že).
No a tak jsem to vzal ve zkratce nejprve přes tu teologii (vina, trest,odpuštění….bla, bla....) , psychologii (rychlé řešení problému, bez dodatečného šťourání a psychického terorismu…bla,bla…), právo (tělesné tresty u nás a ve světě nyní a v minulosti…bla,bla….). A kul pomyslné železo, ne dokud bylo žhavé, ale dokud kolem padaly ty stromy… Koukala na mě se směsicí strachu, úcty, provinění a ….zájmu…
„Takže Terko, souhlasíš s tím, že jsi udělala něco dost ošklivého, byť to bylo dávno, ale zřejmě z toho máš dodnes špatné pocity a..a to hlavně…ublížila jsi lidem, kteří tě mají rádi?
„To teda jo..“
„Budeš považovat za správné abych to rozřešil já a to způsobem, jaký jsem ti tu líčil , čili bude ta věc pro tebe jednou provždy vyřízena a myslíš si, že potom se sebou už ten provinilý pocit „tahat“ nebudeš?
„..no, nejspíš..“
„Já chci jasnou odpověď! Tady nejde o srandu!“
„Ano“
„Záležitost tedy bude řešena citelným výpraskem.“ „Je ti jasné, že nejde o to aby jsi se cítila ponížena a vypěstovala si tak další problém, ale o bolest za něco, co v tvém případě jinak vyřešit nejde?
„Ano“
Bouřka mezitím přešla, ale bylo ještě dost tmavo, takže atmosféra působila přímo přízračně.
„Nebudeš v trestu hledat žádný sexismus z mé strany (Pánbu mi tu děsnou lež už několikrát odpustil -doufám- , takže tak snad učinil i tentokrát...) , protože přes rifle bych musel použít lískovku o velkém průměru, měla by jsi značné modřiny a bolelo by tě to spíš potom, než při výprasku. Kalhotky jsou také jistá ochrana, takže pokud nemáš na sobě tanga, tak půjdou dolů……Jasné? A přišel onen bod zlomu…navíc docela vysvitlo sluníčko.. Ustojí to..? Ne,že bych s ní byl takhle venku poprvé, navíc jsme docela dost spolu propovídali a hlavně Ivaně (starší sestra o které jsem se zmínil výše) důtky taky proti mysli nebyly - ovšem pouze v rámci předehry, takže otázka zněla : „zůstalo něco v rodině“?
Polkla….“..dobře, myslím, že ano…“
„Proboha děvče, tady nejsme na nějakém jarmarku.., rozumíš a souhlasíš se vším co jsem ti řekl ?“ „A jasně, jednoslabičně!“
„Ano“
„Dobrá“ „Já se podívám po vhodném prutu, ty si tady sedni a snaž se dostat myšlenkami do chvil, kdy tě , co jsi provedla mrzelo nejvíc a moc jsi si přála to odčinit.“
Ne, skutečně nejsem tak naivní, abych věřil,že mám „auru“ a napravuji padlé dívky (i když zase výmluvnost mi nechybí a nejspíš ji to opravdu žralo…) Hlavní důvod ovšem je šílená zvědavost těhle slečen plus touha po zážitcích (ono je ,halt, něco jiného koukat jak se na netu všichni chluběj“ a potom mít tu možnost v reálu...a ..couvnout... Ono, odvaha Terce zase nechybí, takže do toho nejspíš opravdu půjde se vším všudy. Mňam…
Uřízl jsem potřebný nástroj, očistil do hladka, zkusmo švihl (má to mízu, bude to těžší, takže opatrně..). Ty holky co dostávaly „pardus“ , u nás v minulosti, jinde dodnes ,si ale stejně musely „užít“. Centimetrový průměr a taky čerstvou….a když bylo těch obligátních 25,…chudinky.
Ale k věci. Dojdu k Terce, seděla tam docela strnule a koukala někde do stromů.
„Nastal čas.“ „Nerozmyslela jsi si to“?
„Ne“ „Ne ten výprask…ale chci vědět kolik tím“ – kývla na prut v mé ruce-„ dostanu ..“
„To ti hned povím“ „A taky co budeš přesně dělat“. „Ale upozorňuji, že po tom, co na trest kývneš už není cesty zpátky..“ „My si tady totiž nehrajeme nějakou S/M hru.“.(…ó hrajeme…a jakou!..) „ ..ale ty se chystáš podstoupit regulérní tělesný trest, takže žádné „stopky“, nebo jak se tomu říká (..jak já umím toho blbýho,.. někdy..) se u mě nevedou!“
„…ale to já…“
„Nech mě domluvit!“ „Ještě nevíš ani verdikt a už smlouváš!“ „Můžu tě ujistit, že za to co jsi provedla bych své holky sešvihal tak, že to co podstoupíš ty, bude dost mírné!“
(Mám dvě dcery už přes dvacet.. a dostala jen jedna -když už bývalá manželka nevěděla kudy kam a já byl povolán k provedení „nejvyššího trestu“. Chudák, ve své provinilosti nastoupila ke křeslu - bylo jí těsně nad patnáct- , vyhrnula sukni a já koukám, že je bez.…A už fofrem mazala pro elastické šortky ….) To jen k dokreslení mých výhružek…
„První věc.“ „Od této chvíle až do konce exekuce jste pro mě slečna Tereza a jak vidíte vykám vám.“ „Totéž se očekává od vás.“ „To není tajtrdlíkování, ale připomínka toho, že vykonavatel k vám nemá žádný osobní vztah a nebude vás tedy ani zbytečně týrat, ale ani šetřit.“
„Jasné ?“
„Ano“
„Existuje něco jako elementární slušnost, slečno a nejste zrovna v pozici, kdy je dobré dávat najevo přezíravost…“ „Takže ještě jednou.“
„Ano pane“
V této chvíli bylo podle tónu hlasu a výrazu jasné, že se jí „motorek v podbříšku“ rozvibroval.A já si až teď všiml, že je bez podprsenky… No jo, vždyť od rána měla lehkou větrovku a já si jí (netuše jak se věci vyvinou ) nějak moc neprohlížel..Honem, jak to teď zaonačit aby to mělo gradaci jako doteď a spokojenost byla , nyní už , na obou stranách…
„Postavte se.“
Vstala, a já viděl, že je mezi námi už zcela jasno a bude záležet jen na mě jak a kam to „ukočíruju“. „Motorické starosti“ jsem začal mít pro změnu já.... Klid…je to pěkný, je tomu o třicet míň než tobě, hlavně víš jistě, že není pod zákonem a vypadá, že ví přesně co chce… Nasadil jsem tón člověka, který má pochopení pro prohřešky jiných (zvláště hezkých děvčat), ale co musí udělat, to bez milosti udělá.
„Slečno Terezo K. , dělat rodičům, kteří se o vás starali a mají vás rádi špatné jméno a to navíc úplně zbytečně, jen pro vaše pochybné povyražení bylo od vás zlé…. Následky vašeho chování jste si v tu chvíli uvědomit mohla, zase tak pod vlivem alkoholu jste nebyla, takže jste se v tu chvíli chovala vůči vašim rodičům vědomě hooodně špatně…. Skutku sice litujete, ale jinak než tělesným trestem se odčinit nedá. Fyzická bolest, kterou nyní okusíte sice nemůže vymazat bolest psychickou z myslí vašich rodičů, ale doufám, že vám navždy připomene, že zraňovat blízké se nemá, a přinutí vás příště více přemýšlet o svém jednání.“ A kruci,.. ze mě by byl prokurátor jedna radost…
„Budete tedy 28 krát švihnuta lískovým prutem přes obnažený zadek (schválně jsem nepoužil výraz hýždě a tak to opravdu „zaznělo“) „ „Po čtrnáctém švihnutí máte možnost požádat o odložení druhé poloviny trestu.“ „Pokud tuto nevyužijete, další možnost odkladu nastane po dalších sedmi švihancích.“ „Jedinou úlevu, kterou mohu dát je to, že můžete požádat o snížení intenzity švihů.“ „Ovšem jen jednou za celý průběh trestu“ „Takže si dobře rozmyslete na co takzvaně stačíte.“ „A opakuji, toto je nejmenší možné minimum, tak se při výprasku chovejte důstojně a nezneužívejte toho, že nejste připoutána.“ „Rozumíte a souhlasíte?“
„Ano“
„Odpovězte přesně na otázku!“
„Rozumim a souhlasím“
To už byla červená ,viditelně se třásla a dech měl k normální frekvenci taky daleko…. Už to nesmím natahovat, teď to musí jít ráz na ráz…
„Běžte tam k tomu stromu!“ Ukázal jsem směr.
„Postavte se čelem ke kmeni!“
Vše provedla rychle a rázně. Učí se rychle, děvče…
„Rozepněte kalhoty a spustťte je na zem!“
Jak to teď udělá..? Bude si ty povely vychutnávat, nebo ji ještě nedošlo v čem je kouzlo a sesune je i se spodním prádlem…? Podcenil jsem ji.. , nebo už získala někde „virtuální“ teoretické školení. Pravá ruka sesouvala rifle a levá držela kalhotky. A já tím pádem měl čas si sesumírovat další, protože triko ji krylo zadeček skoro do poloviny. A že to byl zadeček..! Ve sportovním prádle s nohavičkami přímo k pohlazení. Jenže první bude pracovat lískovka,… hladit se bude potom, možná….
„Slečno Terezo, vzhledem k tomu, že vám tričko kryje hýždě a nechci vám výprask zostřovat tím, že by jste jej musela absolvovat v předklonu s napjatou kůží a tedy se značně větší bolestivostí, tak si jej přetáhněte přes hlavu!“
Opět přesné a rychlé .Malé zaváhání s trikem v ruce…bolestně jsem si uvědomil jak jsem starej a jaké krásy běhá po světě…tady by plastický chirurg kšeft neměl…..výstavní „skorotrojky“ s bradavkami pěkně v pozoru. Marně jsem si vzpoměl na zdvižený prst a brejle na špičce nosu kamaráda psychiatra :…“…více než tři čtvrtiny ženskejch maj“ v oblasti sexu submisivní, až masochistický představy, chce to jen být ve správný čas na správným místě,.. a mít odvahu…“ Zlatá slova…
„Složit a položit na zem!“
Půvabnější předklon jsem dlouho neviděl. Ale nakonec …ty kalhotky shora sotva kryly půlky, tak to mělo efekt možná ještě větší než bez…..
„Spodní prádlo ke kotníkům!“
O nic jsem vcelku ošizen nebyl, žádné setřepávání od kolen dolů, ale poctivý hluboký předklon zadečkem přímo na mě. Nějak dlouho ji to urovnávání kalhotek dole trvá…Sakra vrtí tím zadkem doopravdy, nebo jsem jen podezřívavý...? Krucisakrapes,.. tohle ne ! To je o nervy –moje...!
„Vztyk!!“ „Slečno, jestli si myslíte, že svádění exekutora je vhodný způsob jak zmírnit to co vás čeká, tak vás ujišťuji, že u mne to platí právě naopak!“
„Sedm ran navíc!“ „Nebo souhlas se ztrátou možnosti snížení intenzity výprasku!“
„Rozhodněte se ihned, čekám čtyři vteřiny!“
„Jedna,..dvě…tř.
„Raději ty navíc…“ spíše vydechla
„To konstatujete, nebo o to žádáte!“ „Nahlas!“ „A chybí jedno slovo!“
Musel jsem se cíleně naštvat doopravdy, něco jako studená sprcha… Ještě před chviličkou jsem to viděl spíše v rovině následného sexu, ale takový staříček, aby na mě holčina zavrtěla zadkem a já jako měl změknout, zeželatinovatět a následně se rozplynout, zase nejsem.
„Raději sedm navíc, prosím.“ Zaznělo způsobně, jako by mě četla myšlenky.
„Ruce dlaněmi nad sebe na kmen!“
„Čelo opřít o lokty !“
„Zadek vysadit!“ „Pořádně !
„Připravena?“
„Ano, …prosím.“
„Počítat budu já.“ „Nejdříve číslovka a pak bude následovat šlehnutí.“ „Mezi ranami bude vždy pauza zhruba 6 sekund , aby jste měla čas nachystat se na další.“ „K proseknutí kůže nedojde.“
„Jedna…“
Prut nevydal onen charakteristický svist rákosky, spíše hluše zabzučel, takže jsem jeho váhu asi podcenil a nápřah přecenil..Velmi zřetelné „ml“ask“ mi dalo zapravdu. Ta ale „sedla..!!!“
A Terka skoro nalepená břichem na kůru stromu…Vyhekla teda dost nahlas, ale k ničemu dalšímu se neměla a do stanovených pár vteřin měla zadek v předpisové poloze.
„Dvě…“
Neubírám na intenzitě a druhá sedne přesně tam kam má, tedy kousek nad předchozí aby tu citlivější část zadku měla „zpracovanou“ raději začerstva. Tlumené „úúúúúú“ dávalo tušit, že je bolestí asi překvapena, ale dle všeho je to překvapení snesitelné a jak to celé sleduji, tak se může brzy dostavit „přerod“ do příjemna…
„Tři…“
No, jelita to budou výstavní. Prut má docela slušnou pružnost, to jsem rád. Nejspíš to celé bude jen s menšími modřinami, jen se soustředit a nerozptylovat tím exkluzivním zadkem.., zatraceně…
„Čtyři..“
Zasyčení mezi zuby a ještě tiché „…aúúúúúúúú..“ Taky pauza je delší a evidentně se začíná stehny a podbříškem třít o kmen. Ale sakra…to byla na ten výprask tak vysazená..? Že jsem dřív nic nepozoroval? Žádné narážky a ,jak říkám, debatovalo se často o všem možným..
„Pět….“
Držím pořád stejný nápřah i zápěstí. ..“…aiiiiijííííí…ííííííí..“ přes stažené rty. A kolena jsou už okolo kmene, rozkrokem nahoru, dolů , náznaky kopulačních pohybů velmi výrazné, takže nejvyšší čas na to, celou záležitost uzavřít bez rozedřeného pahorku a stydkých pysků,… ale se ctí…
„Šestá…“ „Sedmá…“
Už nehledím na to že je vyšponovaná jako luk (ale opačně, než by v této fázi měla být) a ty dvě jdou tedy v rychlém sledu.
„Když teda nevydržíte ustát výprask jako dospělá, tak vás sešvihám jako malou holku !!!“ A rvu ji za rameno od toho stromu…Pěkně za krk, jako králíka…., potlačit do předklonu..táák…ještě přišlápnout ty hadry ať se mezi svá stehna rukama dostane (a hlavně ať se nepřerazí). Jo, jo..myslí to holce i když je skoro v tranzu,… nožička je ze změti riflí a prádla venku jedna dvě…
…..v tuto chvíli nás načapat onen často zmiňovaný hajný- záchrance slečen, tak to neukecáme ani jeden… Terka by v právě probíhajícím mohutném a neustále se protahujícím orgasmu s jednou rukou téměř po dlaň ve vagině a druhou sevřenou okolo té dlaně jak se ji tam snažila nacpat celou (trochu to připomínalo držení pistole, při „obouruč“ střelbě) byla naprosto nekomunikativní. A já s prutem v ruce, řezající její tančící zadek hlava nehlava bych nejspíš každého poslal tam, kam právě dopadala lískovka. Tudíž by jsme nejspíš měli broky v kožichu oba…. No, sešvihaná už byla pěkně, ale pořád jsem v ruce na jejím krku cítil jak je vypjatá, takže ještě se nedodělala… Zatra,….se sedáním bude mít nejspíš nějakou dobu potíže, ale nakonec…“ nebuď zase takový liberál, vždyť si to doopravdy zaslouží..“, říkám si.
…No sláva..! Je to tady… Jenže….jenže, nevím jestli ďáblík, nebo Spravedlivý nahoře, ale prostě něco mi začalo našeptávat..: „…tak kdo je tady ten trestaný,..he..? „….“provinilé“ se ti tady dokonale ozřejmilo (zřejmě porvé v životě) co je to vaginální orgasmus, stálo ji to ,hádám, tak dvakrát na zadek (nejspíš ty další už nějak význačně necítila), a že se před tebou svlíkla..?“ „..bóóóže,…nedávno jsi sám kroutil hlavou co že ty koroptvičky žene k tomu, že se takhle v rubrikách „amatérky“ předváději. A většinou jsou hned na prvních stránkách (nejspíš právě to…).
Ne, ne děvče, teď se začnu bavit zase já…
Palec ruky, která teď jen lehce přidržovala Terčin krček se posunul za ušní lalůček a jen zkusmo jsem potlačil směrem k čelisti (jestli se rozkašle, tak je to v pytli, každý na toto tlakové místo reaguje jinak..).
„ sssssauuuúúúú…“ se ozvalo docela tichounce… Je to dobrý… „Mladá dámo..!!!“ Začal jsem zřetelně, důrazně a dost nahlas. Za chvíli se houštinami stejně ponese děsné ječení a řev, takže jestli je někdo na blízku, ať o něm vím raději dříve… „ Takže zábavu bychom měli za sebou, viď , splavně jsem přešel do tykání , teď zbývají povinnosti..!“
„..Co..jako?..já se už..“
„Ano“ „Udělala !“ „To vim taky“ „Jenže to nabyl účel výprasku, krucinál!“ „Jak by k tomu přišli ti ostatní, co takhle založení nejsou!“
„Drž!“
„….hzuuuuum“ zahučel prut tentokrát doopravdy.
Kupodivu ani nehlesla, jen zkusila vystartovat dopředu. Jenže palec byl nachystaný na místě a já pořádně zatlačil..
„ÁÁÁÁÁÁÚÚÚÚÚÚÚÚÚ..!!!“ „..Pusť..co...to nemůžeš…žete..!“
Zpitomělá je dobře…,kdo by po takové orgastické smršti taky nebyl..,. Ale hlavní je, že ji stisk bolí víc, než ten předchozí švihanec, …a že to šleha byla..!
„Poslyš!“ …trochu jsem povolil ruku. „Oba víme, že tě tohle…“
„…ííííííííííííííííííííííííí..“
„…bolí víc, než zadek, takže řvi, ječ, volej koho chceš, stejně pořádnýmu nářezu neujdeš…!“ „Než by sem někdo doběhl, tak budeš mít z půlek sekanou!“ „A soukromě ti můžu sdělit, že budou, až vyjde najevo proč dostáváš, litovat spíše mne..,že s tím mám oplétačky!“
Což je samozřejmě v dnešní době, plné chudinek týraných dětiček, naprostá blbost…Jenže kdo nebojuje, nevyhraje a já si stanovil, že jakmile začne fakt hysterický ječák o pomoc, tak to ukončím a než by sem kdokoli dorazil, tak už bude v normě…Natolik jsem ji znal, že by (už bez hrozby nechtěné bolesti) nedělala aféry , nechala to mezi námi a maximálně by se mnou dál už nechtěla vůbec nic mít. I to by ji nejspíš časem přešlo…
Aaaaa…“..flááák..!!!“
„Nééééééé…tatíííí…Davčóóóóó..!!!
No dobrý…teda ! Za prvé už je „otec“ ve hře a za druhé to bylo sice dost nahlas, ale spíše plačtivé.
„Tak to jsi dobře pochopila!“ -
„..práááásk..“
„..nééééé, prosíííím, néééééé tolíííííík..víííím…
- „…že asi tvýmu tátovi….“-
„…prááááásk..“
„…aaaaaaaauuuuuuuuuuu!!!..“
- „…dobře nebylo…“-
a..“..flááááák..“ ji
„..už nebudůůůůůůůů….“
- „…když po celým městě…“-
„..prááásk..“
„..úúúúúúúúúúúúž nééééé…nebíííííít…moooc..to…
- „…se rozkecávalo, že si vychoval….“-
Ááááá….“flíííísk“.. tahle sedla obzvláště...
„…ÁÁÁÁÁÁÁÁÁááááááááúúúúúúúúúíííííííííííí….“
- „…štětku..!..“-
a..“práááásk..“
„..prosííííím…nééééééé…nemůůůůůůžu..!!!“
- „,..což sice pravda není..“-
A další švihanec jako dům….
„..dóóóóóóóóst….prosííííííííím….už néééé..“
- „…ale jelikož lidi jsou kurvy špatný..“-
A ty teď za ně trochu dostáváš…pravda……brzdi synu….!......prolétlo mi hlavou..
„…líííísk..“
„..áááááááááááááááááááááááá..“
- „..tak tomu věřej“ a dávaj to..“-
„lííííííísk..“
„..buduuu hodnááá…už nikdýýýýýý nebudůůů….“
- „..dál..“-
„..prááásk..“ …..poslední…?...no uvidíme
„..vííím..jen už ne..moc prosííím….to fakt strašně bolelo…to je šílený…já nevěděla…že takhle…“
„Ano, takhle!“ „A to je tak půlka..“
„Ne, Davide dál už opravdu ne, vím, myslíš si kdoví co..“ ( ona je snad vážně ten vzácný druh masochistky, co k tomu to reálné provinění potřebuje, ale o to víc „vydrží“ a tudíž si to užije jóóó kvalitně…nestačím zírat…)
„..ale i když vím, že bych nejspíš měla ještě dostat, tak už to tak strašně bolelo, že…jak jsi se vžil do toho táty a nebyly pauzy..a já už taky byla ..no,..jednou hotová.. „ (děvče ty budeš „drahý zboží“!..až se trochu v tom životě rozkoukáš.), jde mi hlavou…a nemyslel jsem to vůbec v tom vulgárním smyslu …./..
Napřímila se, ruce na sešvihaném zadku, fakt tam stála doslova hrdě , nahá a božsky souměrná, náhle, bez jakéhokoli studu líčila věcně to, co jí odteď bude už navždycky odlišovat od tzv.normálu, co jí nejspíš nadělá dost problémů, ale ty budou bohatě vynahrazeny úžasnými prožitky a spokojeností v sexu, oblasti to vzhledem k duševnímu zdraví podceňované, ale ve skutečnosti veledůležité.
A já jen vyslal k nebesům tiché díky za to, že v tuto chvíli už tady není zásahová jednotka, hasiči, banda psychiatrů a televize Nova…
Vyrazili jsme před necelým měsícem se sestrou bývalé milenky (ten termín volím záměrně, protože přítelkyní je mi pořád) na jarní výšlap do Chřibů – moraváci znají, jak tam bývá na jaře nádherně – více méně to měl být výlet spojený s pokusem o „léčbu“jejího strachu, ba prý přímo fóbie ze ztemnělého lesa. „ Jak je pohoda, sluníčko, tak je dobrá, jen když by se nějak setmělo, tak….ale ty si poradíš…“ Dostalo se mi od Ivany zářivého úsměvu a ego vzhledem k ocenění mých schopností bylo potěšeno. No, nebudu to natahovat, bylo hezky, příroda vůkol milá a vstřícná, zajíčci na nás pacičkama mávali,vedle mne rozštěbetaná dívčina, co víc si přát.
Do té doby, jak jistě tušíte, než počasí vzalo obrat. Na místní poměry docela rychlý a intenzivní. Prostě klasická bouřka v kopcích, jenže jako z udělání docela silný nárazový vítr, všechno to vrzalo, praštělo, větve lítaly…znáte to. Takže rychle něco najít, schovat se, zapálit cigárko a koukat na divadlo. Pro nás „nefobiové“ ovšem…Ne tak pro ten uzlíček nervů vedle mne. Slečna (budeme jí říkat třeba Tereza), toho měla docela dost.. a mně nezbývalo než „..si poradit..“, jak bylo prorocky řečeno.
Než v takovou chvíli omílat psychologické příručky stylu :..neboj,neboj,pravděpodobnost,že nás ten strom trefí do hlavy je malá, atd…je lepší spolehnout se na autoritu nejvyšší a tak jsem jen prohodil : „ Žádný strachy, ten nahoře neubližuje nikomu, kdo nedělá zlo druhejm…“ A křáááp ho….! Vedle nás habr, dobře třicet čísel v průměru…I já, jsem začal přemýšlet, jestli jsem opravdu „tak hodnej…“ Ovšem co to udělalo s Terezou to byla tedy síla.. Celá se rozklepala, schoulila, slzičky a : „..já ne..právě.. bůůů,…já to nechtělááá…mami na mě byla tak hodná…úúúú..a já tak šílenou ostudůůů… Stavidla se otevřela, opravdový, živočišný strach dovede věci….A tak jsem se mezi jektáním zubů a vzlyky dozvěděl jak před dvěma lety s kamarádkou slavili „občanku“, tedy patnáctiny, jak se, právní terminologií řečeno : „přivedli do stavu opilosti“, jak dělali na náměstí striptýz (malé moravské městečko , otec spořádaný úředník….“úspěch“ byl proto zaručen…). : „…a naši byli nešťastný a já je mám ráááda…bůůůů….a ani jsem nedostala, tak jsou hodný…úúú..“
V ten okamžik mě to, jako nám všem, samozřejmě „cvaklo“ a už člověk jen rychle přemýšlí jak to navléknout, když se věc nabízí na „stříbrném podnose“. A navíc ne „jako“.. (typy s nápisy „spank to me“ na zadku jsou sice taky někdy použitelné, ale není to prostě ono, že).
No a tak jsem to vzal ve zkratce nejprve přes tu teologii (vina, trest,odpuštění….bla, bla....) , psychologii (rychlé řešení problému, bez dodatečného šťourání a psychického terorismu…bla,bla…), právo (tělesné tresty u nás a ve světě nyní a v minulosti…bla,bla….). A kul pomyslné železo, ne dokud bylo žhavé, ale dokud kolem padaly ty stromy… Koukala na mě se směsicí strachu, úcty, provinění a ….zájmu…
„Takže Terko, souhlasíš s tím, že jsi udělala něco dost ošklivého, byť to bylo dávno, ale zřejmě z toho máš dodnes špatné pocity a..a to hlavně…ublížila jsi lidem, kteří tě mají rádi?
„To teda jo..“
„Budeš považovat za správné abych to rozřešil já a to způsobem, jaký jsem ti tu líčil , čili bude ta věc pro tebe jednou provždy vyřízena a myslíš si, že potom se sebou už ten provinilý pocit „tahat“ nebudeš?
„..no, nejspíš..“
„Já chci jasnou odpověď! Tady nejde o srandu!“
„Ano“
„Záležitost tedy bude řešena citelným výpraskem.“ „Je ti jasné, že nejde o to aby jsi se cítila ponížena a vypěstovala si tak další problém, ale o bolest za něco, co v tvém případě jinak vyřešit nejde?
„Ano“
Bouřka mezitím přešla, ale bylo ještě dost tmavo, takže atmosféra působila přímo přízračně.
„Nebudeš v trestu hledat žádný sexismus z mé strany (Pánbu mi tu děsnou lež už několikrát odpustil -doufám- , takže tak snad učinil i tentokrát...) , protože přes rifle bych musel použít lískovku o velkém průměru, měla by jsi značné modřiny a bolelo by tě to spíš potom, než při výprasku. Kalhotky jsou také jistá ochrana, takže pokud nemáš na sobě tanga, tak půjdou dolů……Jasné? A přišel onen bod zlomu…navíc docela vysvitlo sluníčko.. Ustojí to..? Ne,že bych s ní byl takhle venku poprvé, navíc jsme docela dost spolu propovídali a hlavně Ivaně (starší sestra o které jsem se zmínil výše) důtky taky proti mysli nebyly - ovšem pouze v rámci předehry, takže otázka zněla : „zůstalo něco v rodině“?
Polkla….“..dobře, myslím, že ano…“
„Proboha děvče, tady nejsme na nějakém jarmarku.., rozumíš a souhlasíš se vším co jsem ti řekl ?“ „A jasně, jednoslabičně!“
„Ano“
„Dobrá“ „Já se podívám po vhodném prutu, ty si tady sedni a snaž se dostat myšlenkami do chvil, kdy tě , co jsi provedla mrzelo nejvíc a moc jsi si přála to odčinit.“
Ne, skutečně nejsem tak naivní, abych věřil,že mám „auru“ a napravuji padlé dívky (i když zase výmluvnost mi nechybí a nejspíš ji to opravdu žralo…) Hlavní důvod ovšem je šílená zvědavost těhle slečen plus touha po zážitcích (ono je ,halt, něco jiného koukat jak se na netu všichni chluběj“ a potom mít tu možnost v reálu...a ..couvnout... Ono, odvaha Terce zase nechybí, takže do toho nejspíš opravdu půjde se vším všudy. Mňam…
Uřízl jsem potřebný nástroj, očistil do hladka, zkusmo švihl (má to mízu, bude to těžší, takže opatrně..). Ty holky co dostávaly „pardus“ , u nás v minulosti, jinde dodnes ,si ale stejně musely „užít“. Centimetrový průměr a taky čerstvou….a když bylo těch obligátních 25,…chudinky.
Ale k věci. Dojdu k Terce, seděla tam docela strnule a koukala někde do stromů.
„Nastal čas.“ „Nerozmyslela jsi si to“?
„Ne“ „Ne ten výprask…ale chci vědět kolik tím“ – kývla na prut v mé ruce-„ dostanu ..“
„To ti hned povím“ „A taky co budeš přesně dělat“. „Ale upozorňuji, že po tom, co na trest kývneš už není cesty zpátky..“ „My si tady totiž nehrajeme nějakou S/M hru.“.(…ó hrajeme…a jakou!..) „ ..ale ty se chystáš podstoupit regulérní tělesný trest, takže žádné „stopky“, nebo jak se tomu říká (..jak já umím toho blbýho,.. někdy..) se u mě nevedou!“
„…ale to já…“
„Nech mě domluvit!“ „Ještě nevíš ani verdikt a už smlouváš!“ „Můžu tě ujistit, že za to co jsi provedla bych své holky sešvihal tak, že to co podstoupíš ty, bude dost mírné!“
(Mám dvě dcery už přes dvacet.. a dostala jen jedna -když už bývalá manželka nevěděla kudy kam a já byl povolán k provedení „nejvyššího trestu“. Chudák, ve své provinilosti nastoupila ke křeslu - bylo jí těsně nad patnáct- , vyhrnula sukni a já koukám, že je bez.…A už fofrem mazala pro elastické šortky ….) To jen k dokreslení mých výhružek…
„První věc.“ „Od této chvíle až do konce exekuce jste pro mě slečna Tereza a jak vidíte vykám vám.“ „Totéž se očekává od vás.“ „To není tajtrdlíkování, ale připomínka toho, že vykonavatel k vám nemá žádný osobní vztah a nebude vás tedy ani zbytečně týrat, ale ani šetřit.“
„Jasné ?“
„Ano“
„Existuje něco jako elementární slušnost, slečno a nejste zrovna v pozici, kdy je dobré dávat najevo přezíravost…“ „Takže ještě jednou.“
„Ano pane“
V této chvíli bylo podle tónu hlasu a výrazu jasné, že se jí „motorek v podbříšku“ rozvibroval.A já si až teď všiml, že je bez podprsenky… No jo, vždyť od rána měla lehkou větrovku a já si jí (netuše jak se věci vyvinou ) nějak moc neprohlížel..Honem, jak to teď zaonačit aby to mělo gradaci jako doteď a spokojenost byla , nyní už , na obou stranách…
„Postavte se.“
Vstala, a já viděl, že je mezi námi už zcela jasno a bude záležet jen na mě jak a kam to „ukočíruju“. „Motorické starosti“ jsem začal mít pro změnu já.... Klid…je to pěkný, je tomu o třicet míň než tobě, hlavně víš jistě, že není pod zákonem a vypadá, že ví přesně co chce… Nasadil jsem tón člověka, který má pochopení pro prohřešky jiných (zvláště hezkých děvčat), ale co musí udělat, to bez milosti udělá.
„Slečno Terezo K. , dělat rodičům, kteří se o vás starali a mají vás rádi špatné jméno a to navíc úplně zbytečně, jen pro vaše pochybné povyražení bylo od vás zlé…. Následky vašeho chování jste si v tu chvíli uvědomit mohla, zase tak pod vlivem alkoholu jste nebyla, takže jste se v tu chvíli chovala vůči vašim rodičům vědomě hooodně špatně…. Skutku sice litujete, ale jinak než tělesným trestem se odčinit nedá. Fyzická bolest, kterou nyní okusíte sice nemůže vymazat bolest psychickou z myslí vašich rodičů, ale doufám, že vám navždy připomene, že zraňovat blízké se nemá, a přinutí vás příště více přemýšlet o svém jednání.“ A kruci,.. ze mě by byl prokurátor jedna radost…
„Budete tedy 28 krát švihnuta lískovým prutem přes obnažený zadek (schválně jsem nepoužil výraz hýždě a tak to opravdu „zaznělo“) „ „Po čtrnáctém švihnutí máte možnost požádat o odložení druhé poloviny trestu.“ „Pokud tuto nevyužijete, další možnost odkladu nastane po dalších sedmi švihancích.“ „Jedinou úlevu, kterou mohu dát je to, že můžete požádat o snížení intenzity švihů.“ „Ovšem jen jednou za celý průběh trestu“ „Takže si dobře rozmyslete na co takzvaně stačíte.“ „A opakuji, toto je nejmenší možné minimum, tak se při výprasku chovejte důstojně a nezneužívejte toho, že nejste připoutána.“ „Rozumíte a souhlasíte?“
„Ano“
„Odpovězte přesně na otázku!“
„Rozumim a souhlasím“
To už byla červená ,viditelně se třásla a dech měl k normální frekvenci taky daleko…. Už to nesmím natahovat, teď to musí jít ráz na ráz…
„Běžte tam k tomu stromu!“ Ukázal jsem směr.
„Postavte se čelem ke kmeni!“
Vše provedla rychle a rázně. Učí se rychle, děvče…
„Rozepněte kalhoty a spustťte je na zem!“
Jak to teď udělá..? Bude si ty povely vychutnávat, nebo ji ještě nedošlo v čem je kouzlo a sesune je i se spodním prádlem…? Podcenil jsem ji.. , nebo už získala někde „virtuální“ teoretické školení. Pravá ruka sesouvala rifle a levá držela kalhotky. A já tím pádem měl čas si sesumírovat další, protože triko ji krylo zadeček skoro do poloviny. A že to byl zadeček..! Ve sportovním prádle s nohavičkami přímo k pohlazení. Jenže první bude pracovat lískovka,… hladit se bude potom, možná….
„Slečno Terezo, vzhledem k tomu, že vám tričko kryje hýždě a nechci vám výprask zostřovat tím, že by jste jej musela absolvovat v předklonu s napjatou kůží a tedy se značně větší bolestivostí, tak si jej přetáhněte přes hlavu!“
Opět přesné a rychlé .Malé zaváhání s trikem v ruce…bolestně jsem si uvědomil jak jsem starej a jaké krásy běhá po světě…tady by plastický chirurg kšeft neměl…..výstavní „skorotrojky“ s bradavkami pěkně v pozoru. Marně jsem si vzpoměl na zdvižený prst a brejle na špičce nosu kamaráda psychiatra :…“…více než tři čtvrtiny ženskejch maj“ v oblasti sexu submisivní, až masochistický představy, chce to jen být ve správný čas na správným místě,.. a mít odvahu…“ Zlatá slova…
„Složit a položit na zem!“
Půvabnější předklon jsem dlouho neviděl. Ale nakonec …ty kalhotky shora sotva kryly půlky, tak to mělo efekt možná ještě větší než bez…..
„Spodní prádlo ke kotníkům!“
O nic jsem vcelku ošizen nebyl, žádné setřepávání od kolen dolů, ale poctivý hluboký předklon zadečkem přímo na mě. Nějak dlouho ji to urovnávání kalhotek dole trvá…Sakra vrtí tím zadkem doopravdy, nebo jsem jen podezřívavý...? Krucisakrapes,.. tohle ne ! To je o nervy –moje...!
„Vztyk!!“ „Slečno, jestli si myslíte, že svádění exekutora je vhodný způsob jak zmírnit to co vás čeká, tak vás ujišťuji, že u mne to platí právě naopak!“
„Sedm ran navíc!“ „Nebo souhlas se ztrátou možnosti snížení intenzity výprasku!“
„Rozhodněte se ihned, čekám čtyři vteřiny!“
„Jedna,..dvě…tř.
„Raději ty navíc…“ spíše vydechla
„To konstatujete, nebo o to žádáte!“ „Nahlas!“ „A chybí jedno slovo!“
Musel jsem se cíleně naštvat doopravdy, něco jako studená sprcha… Ještě před chviličkou jsem to viděl spíše v rovině následného sexu, ale takový staříček, aby na mě holčina zavrtěla zadkem a já jako měl změknout, zeželatinovatět a následně se rozplynout, zase nejsem.
„Raději sedm navíc, prosím.“ Zaznělo způsobně, jako by mě četla myšlenky.
„Ruce dlaněmi nad sebe na kmen!“
„Čelo opřít o lokty !“
„Zadek vysadit!“ „Pořádně !
„Připravena?“
„Ano, …prosím.“
„Počítat budu já.“ „Nejdříve číslovka a pak bude následovat šlehnutí.“ „Mezi ranami bude vždy pauza zhruba 6 sekund , aby jste měla čas nachystat se na další.“ „K proseknutí kůže nedojde.“
„Jedna…“
Prut nevydal onen charakteristický svist rákosky, spíše hluše zabzučel, takže jsem jeho váhu asi podcenil a nápřah přecenil..Velmi zřetelné „ml“ask“ mi dalo zapravdu. Ta ale „sedla..!!!“
A Terka skoro nalepená břichem na kůru stromu…Vyhekla teda dost nahlas, ale k ničemu dalšímu se neměla a do stanovených pár vteřin měla zadek v předpisové poloze.
„Dvě…“
Neubírám na intenzitě a druhá sedne přesně tam kam má, tedy kousek nad předchozí aby tu citlivější část zadku měla „zpracovanou“ raději začerstva. Tlumené „úúúúúú“ dávalo tušit, že je bolestí asi překvapena, ale dle všeho je to překvapení snesitelné a jak to celé sleduji, tak se může brzy dostavit „přerod“ do příjemna…
„Tři…“
No, jelita to budou výstavní. Prut má docela slušnou pružnost, to jsem rád. Nejspíš to celé bude jen s menšími modřinami, jen se soustředit a nerozptylovat tím exkluzivním zadkem.., zatraceně…
„Čtyři..“
Zasyčení mezi zuby a ještě tiché „…aúúúúúúúú..“ Taky pauza je delší a evidentně se začíná stehny a podbříškem třít o kmen. Ale sakra…to byla na ten výprask tak vysazená..? Že jsem dřív nic nepozoroval? Žádné narážky a ,jak říkám, debatovalo se často o všem možným..
„Pět….“
Držím pořád stejný nápřah i zápěstí. ..“…aiiiiijííííí…ííííííí..“ přes stažené rty. A kolena jsou už okolo kmene, rozkrokem nahoru, dolů , náznaky kopulačních pohybů velmi výrazné, takže nejvyšší čas na to, celou záležitost uzavřít bez rozedřeného pahorku a stydkých pysků,… ale se ctí…
„Šestá…“ „Sedmá…“
Už nehledím na to že je vyšponovaná jako luk (ale opačně, než by v této fázi měla být) a ty dvě jdou tedy v rychlém sledu.
„Když teda nevydržíte ustát výprask jako dospělá, tak vás sešvihám jako malou holku !!!“ A rvu ji za rameno od toho stromu…Pěkně za krk, jako králíka…., potlačit do předklonu..táák…ještě přišlápnout ty hadry ať se mezi svá stehna rukama dostane (a hlavně ať se nepřerazí). Jo, jo..myslí to holce i když je skoro v tranzu,… nožička je ze změti riflí a prádla venku jedna dvě…
…..v tuto chvíli nás načapat onen často zmiňovaný hajný- záchrance slečen, tak to neukecáme ani jeden… Terka by v právě probíhajícím mohutném a neustále se protahujícím orgasmu s jednou rukou téměř po dlaň ve vagině a druhou sevřenou okolo té dlaně jak se ji tam snažila nacpat celou (trochu to připomínalo držení pistole, při „obouruč“ střelbě) byla naprosto nekomunikativní. A já s prutem v ruce, řezající její tančící zadek hlava nehlava bych nejspíš každého poslal tam, kam právě dopadala lískovka. Tudíž by jsme nejspíš měli broky v kožichu oba…. No, sešvihaná už byla pěkně, ale pořád jsem v ruce na jejím krku cítil jak je vypjatá, takže ještě se nedodělala… Zatra,….se sedáním bude mít nejspíš nějakou dobu potíže, ale nakonec…“ nebuď zase takový liberál, vždyť si to doopravdy zaslouží..“, říkám si.
…No sláva..! Je to tady… Jenže….jenže, nevím jestli ďáblík, nebo Spravedlivý nahoře, ale prostě něco mi začalo našeptávat..: „…tak kdo je tady ten trestaný,..he..? „….“provinilé“ se ti tady dokonale ozřejmilo (zřejmě porvé v životě) co je to vaginální orgasmus, stálo ji to ,hádám, tak dvakrát na zadek (nejspíš ty další už nějak význačně necítila), a že se před tebou svlíkla..?“ „..bóóóže,…nedávno jsi sám kroutil hlavou co že ty koroptvičky žene k tomu, že se takhle v rubrikách „amatérky“ předváději. A většinou jsou hned na prvních stránkách (nejspíš právě to…).
Ne, ne děvče, teď se začnu bavit zase já…
Palec ruky, která teď jen lehce přidržovala Terčin krček se posunul za ušní lalůček a jen zkusmo jsem potlačil směrem k čelisti (jestli se rozkašle, tak je to v pytli, každý na toto tlakové místo reaguje jinak..).
„ sssssauuuúúúú…“ se ozvalo docela tichounce… Je to dobrý… „Mladá dámo..!!!“ Začal jsem zřetelně, důrazně a dost nahlas. Za chvíli se houštinami stejně ponese děsné ječení a řev, takže jestli je někdo na blízku, ať o něm vím raději dříve… „ Takže zábavu bychom měli za sebou, viď , splavně jsem přešel do tykání , teď zbývají povinnosti..!“
„..Co..jako?..já se už..“
„Ano“ „Udělala !“ „To vim taky“ „Jenže to nabyl účel výprasku, krucinál!“ „Jak by k tomu přišli ti ostatní, co takhle založení nejsou!“
„Drž!“
„….hzuuuuum“ zahučel prut tentokrát doopravdy.
Kupodivu ani nehlesla, jen zkusila vystartovat dopředu. Jenže palec byl nachystaný na místě a já pořádně zatlačil..
„ÁÁÁÁÁÁÚÚÚÚÚÚÚÚÚ..!!!“ „..Pusť..co...to nemůžeš…žete..!“
Zpitomělá je dobře…,kdo by po takové orgastické smršti taky nebyl..,. Ale hlavní je, že ji stisk bolí víc, než ten předchozí švihanec, …a že to šleha byla..!
„Poslyš!“ …trochu jsem povolil ruku. „Oba víme, že tě tohle…“
„…ííííííííííííííííííííííííí..“
„…bolí víc, než zadek, takže řvi, ječ, volej koho chceš, stejně pořádnýmu nářezu neujdeš…!“ „Než by sem někdo doběhl, tak budeš mít z půlek sekanou!“ „A soukromě ti můžu sdělit, že budou, až vyjde najevo proč dostáváš, litovat spíše mne..,že s tím mám oplétačky!“
Což je samozřejmě v dnešní době, plné chudinek týraných dětiček, naprostá blbost…Jenže kdo nebojuje, nevyhraje a já si stanovil, že jakmile začne fakt hysterický ječák o pomoc, tak to ukončím a než by sem kdokoli dorazil, tak už bude v normě…Natolik jsem ji znal, že by (už bez hrozby nechtěné bolesti) nedělala aféry , nechala to mezi námi a maximálně by se mnou dál už nechtěla vůbec nic mít. I to by ji nejspíš časem přešlo…
Aaaaa…“..flááák..!!!“
„Nééééééé…tatíííí…Davčóóóóó..!!!
No dobrý…teda ! Za prvé už je „otec“ ve hře a za druhé to bylo sice dost nahlas, ale spíše plačtivé.
„Tak to jsi dobře pochopila!“ -
„..práááásk..“
„..nééééé, prosíííím, néééééé tolíííííík..víííím…
- „…že asi tvýmu tátovi….“-
„…prááááásk..“
„…aaaaaaaauuuuuuuuuuu!!!..“
- „…dobře nebylo…“-
a..“..flááááák..“ ji
„..už nebudůůůůůůůů….“
- „…když po celým městě…“-
„..prááásk..“
„..úúúúúúúúúúúúž nééééé…nebíííííít…moooc..to…
- „…se rozkecávalo, že si vychoval….“-
Ááááá….“flíííísk“.. tahle sedla obzvláště...
„…ÁÁÁÁÁÁÁÁÁááááááááúúúúúúúúúíííííííííííí….“
- „…štětku..!..“-
a..“práááásk..“
„..prosííííím…nééééééé…nemůůůůůůžu..!!!“
- „,..což sice pravda není..“-
A další švihanec jako dům….
„..dóóóóóóóóst….prosííííííííím….už néééé..“
- „…ale jelikož lidi jsou kurvy špatný..“-
A ty teď za ně trochu dostáváš…pravda……brzdi synu….!......prolétlo mi hlavou..
„…líííísk..“
„..áááááááááááááááááááááááá..“
- „..tak tomu věřej“ a dávaj to..“-
„lííííííísk..“
„..buduuu hodnááá…už nikdýýýýýý nebudůůů….“
- „..dál..“-
„..prááásk..“ …..poslední…?...no uvidíme
„..vííím..jen už ne..moc prosííím….to fakt strašně bolelo…to je šílený…já nevěděla…že takhle…“
„Ano, takhle!“ „A to je tak půlka..“
„Ne, Davide dál už opravdu ne, vím, myslíš si kdoví co..“ ( ona je snad vážně ten vzácný druh masochistky, co k tomu to reálné provinění potřebuje, ale o to víc „vydrží“ a tudíž si to užije jóóó kvalitně…nestačím zírat…)
„..ale i když vím, že bych nejspíš měla ještě dostat, tak už to tak strašně bolelo, že…jak jsi se vžil do toho táty a nebyly pauzy..a já už taky byla ..no,..jednou hotová.. „ (děvče ty budeš „drahý zboží“!..až se trochu v tom životě rozkoukáš.), jde mi hlavou…a nemyslel jsem to vůbec v tom vulgárním smyslu …./..
Napřímila se, ruce na sešvihaném zadku, fakt tam stála doslova hrdě , nahá a božsky souměrná, náhle, bez jakéhokoli studu líčila věcně to, co jí odteď bude už navždycky odlišovat od tzv.normálu, co jí nejspíš nadělá dost problémů, ale ty budou bohatě vynahrazeny úžasnými prožitky a spokojeností v sexu, oblasti to vzhledem k duševnímu zdraví podceňované, ale ve skutečnosti veledůležité.
A já jen vyslal k nebesům tiché díky za to, že v tuto chvíli už tady není zásahová jednotka, hasiči, banda psychiatrů a televize Nova…
7.12.11
SLEČNA K. A VĚCI SOUVISEJÍCÍ…
Vrátili jsme se s Káťou z vcelku podařeného večera, ona docela „rozevlátá“. A já jsem se jen tak mezi řečí zmínil, že kolik toho vlastně vypila a že ví, jak mě je nepříjemný, když je z ní ještě ráno cítit víno..atd. A čekal...Na reakci... Kdyby to normálně přešla, jako součást rozhovoru, tak nic nerozjíždím a pokračuji v konverzaci. Jenže,...pomlka, oči dolů a :„...já vím, že tě to štve..“. Tudíž jasná výzva. Tak honem sesumírovat, co je kde a v jakém stavu k použití (nábytek) a za co dostala posledně (atmosféra). Rozhodl jsem se pro úplně domácí klasiku, jen s tím, že nedávno se nějak „zapomněla“ a vyplivla v klidu žvýkačku na lázeňské kolonádě (tyhle „blbiny“ se vždycky sledovaly) a už tedy měla nevyřešený „zápis v deníčku“. No a jelikož znecitlivění alkoholem dělá taky své, tak zmíněná klasika bude buď dvojnásobná, nebo se část nechá na ráno, ale to se většinou vyvine až během situace.
„A víš, mimo jiné, že máš ještě něco nedořešeného z minula?“ povídám nezúčastněně, jakoby mě navýsost obtěžovalo, že se musím namáhat a kazit si večer nářezem nezvedené holky.
Jestli teď necouvne, pak je jasné, že je zase přesně v tom stavu, kdy chce mít pořádný orgasmus (spíše několik) a ten by ona bez, byť naservírovaného, pocitu viny mít nemohla. Prostě výprask „jen tak“ ji neuspokojoval a navíc ono provinění muselo mít jistou logiku a v tom jsme si ohromně vyhovovali...
„Takže..?!“ říkám s pozvednutým obočím
„No já vím, že zasloužím, ale když to má být, jak říkáš, i za minule, tak alespoň teď ne na holou.. prosím..!“ pořád s tím pohledem do země...
Nevěřícně jsem se na ni zadíval „ Takže ty ještě chceš žertovat, jo..?!“ „Dobře víš, že výprask přes kalhoty já nevedu jako výprask.!... piješ jak mariňák, taky tak pliveš a já mám mladé dámě dělat baci, baci přes kalhoty...a ještě přes rifle...!“ „A zadus tu cigaretu, když s tebou mluvím, sakra,...!...nevychovanče..!“ „Docela se ti podařilo mě dožrat, takže jistě víš co znamená ten kobereček támhle v rohu, že..?!“ ukázal jsem ji očima.
„Já nechci klečení, to dnes ne, já už si budu na všecko dávat pozor....nebo příště....ne teď..prosím....“
„A už bylo toho smlouvání dost !!“ „Co jsi si nadrobila, za to teď dostaneš !! A se vší parádou..!“ „A jestli chceš být při výprasku moci mermo uvázaná, tak klidně pokračuj...!...víš co to znamená, že..?!“* „Já to myslím vážně, lásko...“ dodávám s milým úsměvem a naprosto „civilně“.
Tak tři vteřiny jsem se na ni upřeně díval....už bez úsměvu....
„Teď běž pro řemen a prádelní kolíky....a když říkám řemen, tak jistě víš, že nemyslím opasek, že...“** povídám studeně.
Beze slova odešla do předsíně a vrátila se s uvedeným nástrojem a pomůckou. V této chvíli už věděla, že cestu zpět nemá....možnost výběru ji byla dána a ona si vybrala. Teď už bylo vše na mně : druh, výše trestu, polohy, délka.., samozřejmě, stopka je možná vždycky, ale Kateřina je přesně ten typ, který ji, vyjma snad akutní srdeční slabosti, nikdy nepoužije...a to já rád...A to ona ráda....
Podala mi řemen, se sáčkem kolíků popošla do rohu pokoje a postavila se čelem ke zdi.
„Odsuň koberec a rozsyp kolíky těsně vedle sebe..!“ začínám a po chvilce se jdu podívat jak byl příkaz splněn. Kolíky byly tak jak vypadly ze sáčku, tedy některé s oky kovových pružin nahoře, ...dneska se cítí...
Jdu se opět posadit a pokračuji s povely k její už stojící postavě : „Kalhoty ke kotníkům !“
----------------------------------------------------------
.*- znamená to, že o dráždění (,které jinak zvládala sama třením stehen o sebe a stahy stehenních a břišních svalů), mě musela poprosit (protože nohy byly vždy připoutány daleko od sebe) a zdaleka ne vždy bylo prosbám vyhověno...spíše se zintenzivnily údery...(a bez ´třecí podložky´, jako další zostření to pak připomínalo spíše torturu..)
**- vždy od každého nástroje existovaly tři různě bolestivé varianty.(tady měla na výběr z různě silných a širokých řemenic od cirkulárek....)
------------------------------------------------------------------
„Ale,..., dáma má tanga*....no to si užiješ..!“ vrčím
„Triko přes hlavu a odložit..!“
„Rozepnout podprsenku..!“
„Kleknout a tři minuty s rukama v týle..!“ kouknu letmo na hodinky a jdu posunout konferenční stůl doprostřed místnosti, zakrýt jej částečně prostěradlem, aby skleněná deska studila jen tam kde má... Ještě podložka**....a nachystat pásky suchých zipů. Ohlédnu se na Katku a vidím, že se přece jen mírně přecenila. Půlky má stažené, ale snaží se nepředklánět a neodlehčovat kolenům do kterých se už hrany dřeva a kovu slušně zakously.
„Vztyk..!“ ubral jsem dobře tři čtvrti minuty...
„Čelem ke mně.., podprsenku z ramen a odložit..!...shrnout kalhotky pod rozkrok..! “ Ty krásné trojky by taky zase někdy chtěly okusit...., tedy určitě ne řemen, ale lehké důtky, jenže to se dělá ´zatvrzelým rebelkám´ a ne zlobivým holkám, kterou teď Kateřina je....
„Navrhni si výši trestu..!“
„Tím řemenem prosím, patnáct....to strašně bolí...“
„V pořádku, patnáct..., ale na každou půlku...polož se na stolek..!“
Přecházím ke křeslu a beru pouta „Ruce před sebe..!“ pásek suchého zipu chroustne jednou...a ještě jednou okolo kotníků nohou.
„A začínáme..!....nahlas a zřetelně počítat rány slečno...!“
Nápřah a první temně pleskne o levou půlku nahého zadku. „..jedna..“ a druhou dávám bez pauzy na stejné místo. „...dvě...au..“
„Říkal jsem jen počítat..!...citoslovce si nech, až to bude bolet doopravdy..!..a máš dvě navíc..!“
A už se jen ozývá pleskání řemene a : “.tři..čtyři...pět...šest..“, vše v rychlém sledu a pořád o stejnou půlku....., ona zvuková kulisa je pěkná věc, ale výprask je od toho aby bolel… „..sedm...osm....devět...deset...áááááuu....“
„..tak další tři nahoru..když se neumíš ovládat..!...a všechny budou na tuto polovinu..!...“ Vidím, jak se jí začíná zadek rytmicky stahovat, zvedat a jezdit do stran..... “No jo, děvče, ono stačí přitvrdit ve správný okamžik a hned ti začíná být „víc dobře“.....myslím si... „..ale podložku si ještě budeš muset jó zasloužit...!“ Dávám jí tak půl minuty pauzu, ve které ji beru za vlasy stažené do culíku, trošku zacukám a povídám láskyplně : „..tak co..?...dělá ti nářez na holý zadek dobře...? (zdůrazňuji*** určitá slova a odezva v mrskající se prdelce, která znatelně zvýšila frekvenci je zřejmá..) „..nemysli si, že ti dovolím se uspokojit po těch pár na holou řemenem...! ....musila jsi klečet v koutě, pak se svléknout donaha, položit se na stůl a jsi bita jako malá holka....!“
„....jedenáct...dvanáct.....třináct...čtrnáct...patnáct.., prosííím...!“
„O co prosíš..?!“ spouštím ruku s nástrojem k podlaze „...o pauzu..?..., o prominutí zbytku výprasku..?...nebo tě studí ta tvá nestydatá pinda**** , kterou jsi musela ukázat..?!
„....šestnáct....sedumnáct....osumnáct.....prásk!....áááá...devatenáct..!....prááásk.....aúúúúúú...dvacééét..!“
Odkládám řemen. „Tak ty prostě nebudeš respektovat , že musíš při trestání výpraskem přes zadek jen počítat rány..!..“ uvolňuji ji ruce a nohy. „Vstaň....pohyb..!“ „Na krok od zdi..!“ „Rukama opřít..!“ „stehna od sebe..!“ Už mám řemen opět v ruce. „Pořádně ten rozkrok...!“ Vysaď holou ..!...a jestli nebude teď ten řemen který ti přitlačím mezi stehna potom suchý, tak si tu pravou půlku zadku nachystej na to, že bude sešvihána rákoskou..!“
*- takový můj „zvyk“, která to nezná, má smůlu, „svádění exekutora“, za to přitvrzuji, (klasické bílé, nezdobené spodní prádlo je třeba).
· **.- pás,šířka 30cm, z hrubé ovčí vlny, pod stolkem upevněný.
· ***- když zdůrazňuji, tak myslím zdůrazňuji..tzn.zřetelná artikulace, ne křik
· **** - s vulgarismy jako s TNT..,ale tady už to náznak chtělo …
…..suchý...no to určitě....!
„Chtěla by jsi se udělat...?.“ vrním, když už mám palec pravé ruky mezi jejími pysky a prsty proti němu mačkám podbříšek....., masáž trvá tak čtyři vteřiny,....... „tak na to zapoměň..!....co takhle do rána vleže na zádech se ´stolečkem´*..?...ale to by asi bylo horší než ta jelita, která budeš mít až ti teď zmrskám tu zbývající půlku…“ Více méně ji nastavuje.., spíš více, než méně…
„ Takže, děvče, pětadvacet ! a hezky rákoskou, jako ve škole, kde se slečny s chováním jako ty trestají účinně a to klasickými výprasky…!“ A už se lehce prohnutý, pružný prut několikrát letmo dotkne vypjaté, tentokráte pravé, ještě „panensky čisté“ kůže Kátina nastaveného exkluzivního zadku. Ještě švihnutí do vzduchu aby se i ucho potěšilo zasyčením rákosky…a už je tu ta správná zvuková kulisa. Tedy nejen ono ´plané zasvištění´ nástroje, ale zakončené řádným prásknutím (v tuto chvíli bude použita tvrdší rákoska, tudíž mlaskání se nekoná) o holou kůži zadku trestaného děvčete… Reakce je okamžitá, Katka se prohne v pase a výraz „vyšpulit zadek“ má ihned přímo ukázkovou předlohu. Je v dost širokém rozkroku a já přímo „slyším“ její myšlenky: „…Nááádhera..!, ještě chvíli mě nech trápit představou JAK dostanu, nech pracovat mou fantazii, jaký je na mne pohled, na holku, která dostává výprask na holý zadek, než se stav změní a budu se soustřeďovat už na zvuk a bolest a nechávat „vítězit“ jedno, nebo druhé.., Nejsem zase až tak jasnovidec, poněvadž mnohé z pocitů jsme si mnohokrát verbalizovali. Třeba ty zmíněné zdůrazněné věty a slova, jež občas hlasitě a s gustem pronáším k dokreslení (pro ni) situace z mého pohledu (někdy lepší než zrcadlo…), proto vím, jak je teď vzrušena…a ještě ten alkohol k tomu, tedy uvolnění… Docela ti závidím děvče, já musím ještě ´makat´, ale práce je to příjemná… Vyberu si to, neměj obavy…
A už je tu druhé suché prásknutí rákosky o její holou.. a třetí…a rychlá série „čtyři, pět, šest, sedm..!..“ „Co kroutíš tím zadkem.!!..,chceš se vyhýbat ranám KDYŽ SE NA TEBE, MRSKANOU A NAHOU U PRANÝŘE DÍVAJÍ..?!“ smýkne holou intenzivněji. „..ne prosím, to strašně bolííí..!...ne ty série prosííím“ „Osm, devět, deset, jedenáct..!...ty si budeš vybírat jak ti bude ta tvá HOLÁ SESEKÁNA..!!?“ Dávám do tónu cynický údiv. Jak začíná s kouzelným slovíčkem už teď, tak to značí jediné : „chci být zase bita tak, aby to bylo o bolesti, atmosféra je mi vedlejší“.
Tak na to je holka ještě brzo a hlavně ještě se rozmyslím zda ti tentokrát ten tvůj krásnej zadek zmasakruju.., Že by mě do extaze uváděla široká, modrající jelita, to zase ne. A hlavně Kateřina není ten typ, co mě doopravdy vytáčí.
Takže rákoska švihá těch zbývajících čtrnáct úderů strojově se sedmisekundovými pauzami. Rány jsou vedeny jen paží od lokte dolů, takže rezerva na případný pořádný nářez bude. A já přemýšlím…
“Ustrašená slečinka s půlkami svírajícími se strachem už jen z toho, že bude muset ukázat obnaženou sedinku na kterou bude, ó hrůzo..!, ještě bita, to teď ani náhodou…Trochu oraženější školní rebelka, která holým zadkem provokuje a dovede při výprasku zatnout zuby, jen aby si to později bohatě vynahradila ´vůdčí rolí v kolektivu´ bude asi taky málo…No, navštívíme nejspíš poněkud drsnější doby a možná i kraje…
__________________________________________________________* stoleček – děvče je fixováno vleže na zádech tak, že je jí znemožněn pohyb pažemi a dolní končetiny jsou pevně poutány k podložce v kotnících. Nad podbřiškem je umístěna pevná konstrukce (ovčí kožešina je ideální „třecí plochou“ této…). Slečna je drážděna (verbálně, údery, vibrátor, či video atp…) . Pokud se chce uspokojit, může jen třením a to zvednutím pánve s výdrží… Nastavení výšky konstrukce a tím obtížnosti nutné k dosažení orgasmu je variabilní...
__________________________________________________________
„dvacet tři.., dvacet čtyři.., dvacet pět…!“ Procitám z virtuálního světa, zkouknu těch posledních čtrnáct zárodků ukázkových „rákoskových“ šliců pravidelně rozmístěných na Kátině pravé části pozadí. No jo, žádný amatérismus, nástroj se správně obtiskl po celé ploše polokoule od hýžďové rýhy až po bok v místech, kde je nasazen kyčelní kloub. A v místech, kde zasahoval konec není téměř žádný náznak většího poškození kůže, což bývá problémem příliš ´měkkých´ prutů. Ono je důležité mít pracovní nástroje na každou situaci a řádně ošetřovány, pravda…Ale tento náhled získá člověk až léty praxe…Pohled mi najede na Kateřininu ´přední tvář´, tam je třeba číst prioritně.
„A krucisakrapes !...skelnej pohled, nepřítomnej usměv, v koutcích náznak vítězství..“ Ty jsi se mi děvenko udělala ! No jo, už je to tak, já se tady opájím sebechválou a slečna se zatím hezky přisunula blíže ke stěně, takže při každém švihanci, při kterém se prohnula v pase už byla podbřiškem na zdi, tudíž několikasekundové prodlevy mezi dopady rákosky stačily kontaktem s podložkou spojeným e rasantním vzrušením učiniti své. Jeden se pořád učí…
A co fčíl..? Mám před sebou děvče po lehkém ´vnějším´ orgasmu, což mnohým stačí na týden, ne však slečnám a dámám, které si dovedou sex užívat naplno a jaksi podle svých rozpoznaných „disposic“. Dost lituji ty ostatní, nerozpoznané, či prostě jen smířené se standardem a stydící se… Svého času jsme řešili tohle téma v kruhu přátel, z nichž ani jeden nebyl ´oficiálně positivní´ a přítomné dámy se vzácně shodly na jediném slůvku : ´diskrétnost´. Rozvedla to jedna z nich větou : „Kdybych měla JISTOTU, že chlap si NIKDY nepustí chlubidla na špacír, to by jsi se i ty nestačil divit, co bych všechno chtěla zažít..!“ Přítomné jen mlčky přikyvovali se zasněnými úsměvy… To jen na okraj.
„Otoč se ke mně čelem mladá dámo !“ Už jsme zase v reálu… Vzdychne, v pohybu se celá schoulí, náznak zakrýt si prsy paží , dlaní druhé ruky rozkrok a postaví se ke mně jak jsem přikázal.
¨ „ Je ti tohle zapotřebí ?“ povídám unaveně. „Teď už vůbec nepochybuj, že si tvé pokusy zpříjemnit si trestání a to bez mého svolení, ohlídám.“ „Odejdi za dveře a až budeš VYZVÁNA, tak vstoupíš oblečena, s balíčkem č.3 * a se zařízením č.3** ! Zaklepání před vstupem ti raději připomínám, protože by se mohlo stát, že by jsi následný děj a trest, zostřený o toto opomenutí nemusela brát až tak samozřejmě…“ Katka posbírá svršky a odchází vykonat vše potřebné. Pohled na její houpající se zadeček vyzdobený nalevo mozaikou zarudlých ploch se zřetelně se rýsujícími okraji po hranách řemene a vpravo žebříkem pravidelných tmavých pruhů po okrajích lemovaných napuchajícími bílými pásky, práce to rákosky, je explosivní…
Za zadečkem zaklaply dveře a já si honem sumíruju jak, co a hlavně v jakém pořadí, poněvadž poslední pohled mi nedává příliš naděje na nějaké dlouhé protahování vzrušení, tentokráte ovšem mého. Mám sice standardně nízkej tlak, ale tohle natahovat je v mém věku o zdraví, prý… Takže „velkej“ orgasmus bude „double“ a dříve než se čekalo.., celý průběh se tedy prodlouží, protože nevěřím tomu, že to slečně bude, vzhledem k rozjetosti, stačit. No a já budu také klidnější do věcí příštích, pravda…
Ozvalo se zaťukání.., takže provokace už od začátku… „No jen pojďte*** dovnitř, už se na vás čeká slečno…“ povídám „ironickoslužebně“ jako státní zaměstnanec silového resortu jemuž situace opět přihrála „práci“, sice tentokrát v podobě mladého děvčete, ovšem s tím bývají právě jenom a jenom problémy, že..?
__________________________________________________________*- výbava k tělesným prohlídkám včetně příslušného ošacení. V tomto případě varianta ´prison´.
** - ´nábytek´ k tomutéž. V tomto případě zvýšené klekátko na kterém jsou ženiny otvory přístupné k provedení tělesné prohlídky intimních míst.
***- je neuvěřitelné, jak ´podnětně´ působí odstup v podobě vykání v kontextu se situací, kdy je
partnerka vydána na milost a nemilost ´civilizované´ organizaci ( tohle v roce 2011..!!!? atd.)
…takže tady končí první díl tohoto, no seriálku. Pokud bude zájem, dodám pokračování…
collani
5.12.11
Jak to bylo dál
Co nastává po ránu moudřejším večera?
Po řešení a hřešení, po hezkých zážitcích....vystřízlivění.
Ještě párkrát dostala slečna Satanika od beránka výprask a rozhřešení.
Jenže.., jenže oba dva si postupem času uvědomovali, že takhle to dál nepůjde.
Co jsem cítila já? Nejdřív krásné uvolnění (a mockrát taky neméně krásnou bolest), ale později už mnohokrát jen vztek.
Vztek proto, že jsem se nemohla na poradách tak uvolněně rozhorlit proti námitkám šéfů...ano množné číslo sedí, nebyl mým jediným nadřízeným.
Čím dál víc, zasahovaly pracovní problémy i do našeho krásného tajemného soukromí.
Oba jsme měli dost rozumu na ukončení výpraskového vztahu v pravou chvilku.
Tak holka a co dál? Další inzerát?
Moc chuti jsem do třídění pánů a nepánů neměla. Začala jsem si tedy jen tak volně zahrávat na jedné neutrální seznamce...No, pravda s trošičku provokativním úvodem u svého nicku : „baculka, která pořebuje naplácat“. Odezva byla sice dost početná, ale na vzkazy ve schránce jsem mohla i nemusela odpovědět.
Tedy poctivě…, odpovídala jsem, ale víc rýpkala a provokovala....asi s vědomím, že by se mohl najít někdo, kdo mě za to potrestá.
Zklamu vás, nenašel se. Téměř všichni chtěli jen jedno, naplácat a pak jen sex a o ten jim šlo prvořadě…
Ale jedno povídání stálo za to... A následný zážitek taktéž…
Povídání začalo několika jednoduchými vzkazíky, ale za pár dní jsme si už přáli dobrou a dobré ráno. Tedy ne tak konvenčně.
On seděl u linky 112 a já ještě pořád zůstávala věrná černé uniformě, tedy vstávat a jít spát nebylo určeno denní nebo noční hodinou.
Jenže na popovídání z očí do očí jsme byli až zoufale daleko od sebe.
Začalo babí léto, velmi krásné, a já měla volný den. Jenže jaksi nebylo co s ním udělat.
Kolem poledne se ozval telefon. Přítel ze 112. Byla jsem hodně udivená, prý právě jede od rodičů a bude projíždět kolem mého samotářského bydliště (tedy „kolem“ znamenalo asi šedesátikilometrovou zajížďku)."Vyzvednu tě a zajedeme si povídat někam do zelena". Tomu se nedalo odolat. Po krátkém zaváhání jsem souhlasila, že mě za hodinu vyzvedne a pojedeme ke mně na chatičku... Právě na to místo, kde jsem si vysloužila svůj první výprask.
Porušila jsem všechny své zásady bezpečnosti…, tedy zásady bezpečného setkání po seznámení na internetu, nikdo nevěděl s kým a kam jedu.
U silnice jsem prostě nasedla do auta vedle velmi sympatického kluka….a i dál se dařilo.
Odbednili jsme pár okenic a uvařili si kafe…a povídali a povídali..
Po dlouhé době jsem se zas uvolněně smála…nad čím?
Vyprávěl mi o svém předchozím zaměstnání….prodavač v sex shopu.
Některé story by nevymyslel ani autor skryté kamery…, jenže tam byly kamery neskryté….
A potom došlo i na povídání o našich…, no zálibách v sexu. On mi nadšeně popisoval praktiky svazování, no a taky nádheru latexu, já jemu zase pocity, kdy poprvé dopadne rákoska. Bolest a vzrušené očekávání, co bude dál.
Ano, každý z nás měl to Svoje za nej….
Atmosféra začala sršet…
Kdo první….
Byla jsem to já.
Rozum plakal někde hodně daleko za mnou, když jsem ho požádala ať mi tedy ukáže, čím může být prosté svázání tak vzrušující… Jen chviličku váhal a pak mě požádal jestli najdu nějaké šátky, opasky, pásky od županu…. Hledala jsem a našla dost věcí.
To co následovalo potom beru za jeden z nejnádhernějších zážitků, tedy spíš prožitků svého já. Nepřeháním.
Vyzval mě k postavení doprostřed pokoje, následně mi zavázal šátek přes oči.
Ještě se zeptal, jestli to opravdu chci…., mluvit jsem najednou nějak nemohla, jen jsem kývla.
Pohladil mě po vlasech…a sáhhnul pod mou dlouhou sukni…, trošku jsem sebou cukla…
„Neboj se…kalhotky by nám překážely…neublížím ti.“
Nechala jsem si je tedy stáhnout, bez protestů a studu. Takhle bych se nechovala u žádného…, tedy u někoho, kdo mě chce vyplácet, tam je stud na místě, ale tohle bylo něco jiného.
Co se mi honilo hlavou…? Já sama přesně nevím, odevzdávala jsem se…, docela jinak než před výpraskem.
Svázal mi nohy v kotnících a kolenou, ruce za zády..to trochu bolelo…, pod rameny, v loktech a zápěstích.
Pevně.
Moje racionálno si uvědomovalo, že teď jsem s neznámým člověkem a úplně bezmocná….
Nebála jsem se, snad trošku, ale ten třas a nejistota to nebyl strach…..
„Teď prosím tiše stůj, za chvilku se vrátím“
Zase jsem jen přikývla…slyšela jsem vrznout dveře….na vteřinku mě přepadl strach, že mě tu nechá…ale tomu se mi nechtělo uvěřit…znovu dveře.
Snažím se něco vidět, nebo vědět, kde ten člověk vlastně je. Jenže nevidím nic, šátek je opravdu neprůhledný a dobře uvázán.
Hlas se ozval za mnou.
„Prosím teď nemluv a zkus vnímat jen sama sebe“
To není prosba ani příkaz…přesto se ten hlas snažím poslechnout..
Po mé levé straně náhle protne vzduch zasvištění prutu…napnu se, čekám štiplavou bolest šlehnutí, jenže to se nedostavuje.
Proutek pomalu přejíždí po mém těle od tváře až po kotníky, pak se vrací a zvedá mi sukni, snažím se uhodnout na které straně ON teď stojí, jenže začínám být velmi zmatená.
Teď. Teď přišlo velmi jemné šlehnutí po prsou…a znovu…“vnímej sama sebe“
Tohle už skoro neslyším, vnímám už jen svůj dech, doteky..jemná šlehnutí proutkem…snažím se ještě pořád otáčet hlavu do směru kde by mohl stát…kde by mohl…
Nevnímám čas a okolí, snad poprvé vnímám jen sebe.
Náhle se dotknu prsty své ruky té druhé své…brr, tohle mě probudilo.
Je to jako zavadit o kov…chlad a necitelno…nechce se mi to kouzlo okamžiku rušit, ale vím, že bohužel musím.
„Mám zmrtvělé prsty“ špitnu.
Hned mě rozvazuje, a masíruje moje ruce.
„Nezlob se prosím…já to měl hlídat, znám dobu, po kterou je pevné stažení bezpečné, , jenže to bylo tak hezké…přestal jsem vnímat čas, byla jsi nádherně zmatená…a odevzdaná…“
Koukla jsem na hodiny a nevěřila, že to je možné.
Takhle spoutaná a napjatá…a vzrušená…a snad ještě víc pocitů, které jsem nikdy nepoznala a nevěřím, že ještě někdy poznám….jsem prožila za téměř dvě hodiny.
Připadalo mi to jako dvě minuty.
Odpoledne pokračovalo do večera a já výprasku neušla.., jenže to šlehání proutky po mé holé si užil asi víc on. Poprvé.
Jako já poprvé poznala krásu neúčelového svázání.
Bylo to ..krásné..ten zážitek už by nejspíš zopakovat nešel, ale jsem ráda že se stal.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
