BYT

„Jak jsem již řekl, byt se nachází v posledním patře a je situován převážně na jihovýchod…,“ začal svou učenou řeč realitní makléř, když odemykal byt, který nás v nabídce zaujal. Vzal jsem svou ženu za ruku a skoro s pocitem novomanželů jsme překročili práh. Vstupní chodba byla poměrně velká a světlá, za což si své body jistě připisuje velké zrcadlo na skříni…

Vstoupil jsem do našeho bytu a těšil se na ženu jako malý kluk. Rychle jsem ze sebe skopnul boty, kabát jsem pověsil do skříně, a když jsem ji zavíral, tak jsem se na sebe musel usmát do toho velkého zrcadla, které sem žena nechala nedávno nainstalovat. Dobrý nápad, alespoň vím, jak vypadám zdrchaně po příchodu z práce a jak důležitá je tedy chvilka klidu doma. Nepotřeboval jsem masáž a panáka, potřeboval jsem jen být v náruči mé krásky a jen se nechat laskat ve vlasech a moci vypustit pracovní starosti z hlavy pryč.

„Ahoj lásko, jsem doma,“ houknul jsem do zdánlivého ticha bytu a ani nečekal na odpověď, šel jsem po zvuku vaření…

„Z chodby vedou dvoje dveře, tyto přímo do kuchyně, které dominuje pracovní ostrůvek, který je zároveň přizpůsoben jako bar pro pomocníky v kuchyni, protože jak víme, tak ženy…,“ makléř se snažil být vtipný, já jsem jen obrátil oči v sloup a loupnul pohledem po manželce, která v sobě dusila smích, letmo jsem ji políbil a bezděky poklepal na masivní dřevěnou desku tohoto ostrůvku a posadil se na barovou židli. Už jen chyběla sklenka whisky, má milá u plotny a vůně nějakého dobrého jídla, hmm, to mi připomíná, že jsem měl k obědu vlastně jen bagetu, musíme si po prohlídce skočit někam na pořádné jídlo…

Vešel jsem do naší kuchyně a hned mě do nosu příjemně uhodila vůně pečené ryby na rozmarýnu, moje oblíbené jídlo. Žena stála u plotny, v letu na mě pohlédla a poslala úsměv, dál ale bojovala s opékáním brambor.

„Hmmmm, voní to krásně, už se nemůžu dočkat,“ políbil jsem ji zezadu na šíji.

„Ahoj brouku, neruš, za chvíli to bude,“ oplatila mi polibek a snažila se mě vyhnat na bar.

„Tak to máme tedy ještě chvilku čas,“ dostal jsem chuť na něco jiného než na rybu, když jsem ji tu tak viděl v legínách a triku, té siluetě prostě nešlo odolat. Lehce jsem ji pohladil po vlasech a chytil ji kolem pasu. Snažila se mi vysmeknout a tak trochu protestovala, prý že to musí dodělat a že nerozumím technologickému postupu vaření a kdesi cosi. Mezitím co jsem stupňoval své polibky, pomalu jsem otevřel šuplík a šmátral jsem tam po…

„Nech toho,“ otočila se ke mně konečně čelem, když jí došlo, o co se snažím, chtěla poodejít. Rukou opřenou o linku jsem jí v tom zabránil a pravačkou jsem dál hledal to, co jsem potřeboval. Její úsměv a vyhýbavý pohled jsem si vyložil jako tichý souhlas a konečně jsem našel vařečku.

„Neboj, nenechám,“ přivinul jsem si ji k sobě a lehce ji pak předklonil přes plochu kuchyňského ostrůvku. Pohladil jsem její klenutý zadeček a začal jsem ho vítat po svém…

„…Kuchyň svým prostorem volně navazuje na obývací prostor, sedačka, která je zde ještě po původních majitelích je součástí bytu, ale na vaši žádost může být případně odstraněna…,“ pokračoval makléř ve svém výkladu, jehož značná část mě nejspíš minula, ale při pohledu na spokojenou tvář mé ženy jsem se uklidnil, že slyšela asi přesně to, co potřebovala, popravdě v kuchyni vládne ona, takže i kdyby tam měla akvárko s mloky, tak mi to může být jedno. Zato obývák, to bude určitě mé království, tady bude velká plazma, tady posunu to křeslo a tady na té velké sedačce, hmm, potutelně jsem se usmál. Ložnici možná nebudeme potřebovat a může z ní být posilovna, knihovna nebo co já vím, bavil jsem se navazujícími myšlenkami, ta pohovka byla opravdu veliká…

Vařečka tlumeně pleskala na zadeček schovaný v legínách a má milá se jemně bránila, ale přesto laškovně vrtěla prdelkou, věděla, co na mě platí a co se mi líbí. Svlékl jsem jí legíny, ale jen těsně pod zadeček, kalhotky jsem jí nechal a pomalu pokračoval v jemném uvítacím výprasku. Volně jsem střídal půlky a vychutnával si již méně tlumené zvukové stopy po dopadu vařečky. Brzy mi ale i to přestalo stačit, takže i kalhotky jsem stáhl pod zadeček a pak jsem si již užil to pravé pleskání. Lehce jsem si ženu přidržel v pase a nerušeně jsem pokračoval dál. Sice jsem měl původně klidnější plány, ale těm křivkám se prostě nedalo odolat. Jemně jsem zvedl ženu do stoje a políbil na rty ještě před tím, než stačila cokoliv říct.

„Miluji tě,“ ujistil jsem ji mezi polibky a zároveň nás vedl k té úžasné pohovce, kterou jsme objevili na dovolené v Římě a nechali si ji dovést až k nám. Jedním pohybem jsem odhodil kupu všemožných polštářů, které na ní máme jako dekoraci a povalil nás na pohovku. Začal jsem svou ženu líbat ve vlasech, rukou laskal v rozkroku, hladil jsem ji po stehnech a občas se dostal i na ten červený zadeček. Svíjela se mi v náručí a začala mi mou pozornost oplácet…

Mezitím co jsem se unášel svou vlastní představivostí, moje žena zasněně koukala z okna a mírně se usmívala. Nebylo potřeba se jí ptát, jestli se jí tento byt líbí. Již jsme byli asi v pěti jiných a tento je rozhodně nejhezčí, rozhodně bych se nezlobil, kdyby se rozhodla pro tento. A tu sedačku si rozhodně necháme…

Neměl jsem chuť nechat se strhnout vášní, chtěl jsem se zatím jen kochat, takže svlečená byla brzy jen má žena. Její křivky splývaly s křivkami pohovky, a když se mi připlížila na klín a vystrčila zadeček, byl jsem na vrcholu blaha a směle jsem ji začal plácat jen tak rukou, měla to tak stejně nejradši, tak co se zdržovat výběrem nějakého dalšího nástroje, ruka je přeci tak přirozená, tak naturální, zároveň může být nejblíže a dotykem se výprask pak týká obou. Pleskání kůže o kůži zní také přeci jen lépe a tak nějak přirozeněji, uvažoval jsem mezi pravidelnými ranami a pomalu ale jistě ve mně rostla chuť přesunout se přeci jen i do ložnice a vzít ten dnešní večer i z jiného úhlu, ryba už je stejně studená, zato zadeček mé ženy byl pěkně rozehřátý a já jsem už také nebyl nijak klidný. Vzal jsem ženu do náruče a přesunul jsem nás do ložnice…

„V zadní části bytu se nachází ložnice, pokoj pro hosty a menší šatna, také je zde druhý vchod na terasu a…,“ znovu jsem pozorností sklouznul z makléře na svou ženu a bylo mi jasné, že pokoj pro hosty by nezůstal pro hosty, ale brzy by byl dětským pokojem. Musel jsem se usmát. Před tím by totiž bylo více než nutné vyskytovat se co nejčastěji na té úžasné pohovce nebo tady v té klidné ložnici. Postel tu také bývalí majitelé zanechali, což se mi moc nelíbilo, představa, že si užívám s manželkou někde, kde ještě pře pár týdny ležel jiný pár, ehm, to ne, postel koupíme jinou…

Přeci jen jsem neodolal a nechal ženu v kleče na posteli s vystrčeným zadečkem a jen jsem se chvíli kochal, občas si plácnul a pozoroval, jak se prdelka zachvěla a brzy zase uklidnila jako vodni hladina, na kterou můžete hodit další kamínek. Vlna sice zmizela ze zadečku, ale přesunula se hlouběji, cítil jsem, jak roste vzrušení, jak se s každým plácnutím naplňuje ona pomyslná nádoba rozkoši a plánoval jsem, kam nasměruji další ránu… Auu, na co jsem to šlápl? Manžetový knoflíček. Chvíli jsem na něj koukal, než mi došla nepříjemná skutečnost. Nebyl můj…

„A samozřejmostí je vyhřívaná podlaha a…“

„Skvělé, byt je opravdu krásně vybaven, jen nás ještě zajímá jedna věc – proč je v prodeji?“ přerušila makléře má žena, pochválil jsem ji pohledem, také mě to zajímalo.

„No, nepříjemný a rychlý rozvod,“ odpověděl prodejce.

undefined