Manželka

Jmenuji se Pavel a žil jsem více jak 10 let v celkem spokojeném manželství. Ale manželské problémy se nevyhýbají nikomu, někdo je dokáže překonat, jiný ne. Bohužel po letech se to nevyhnulo ani nám stalo se to nedávno, nakonec jsme si to vyřešili a k rozvodu nedošlo, i když jsem měli na mále. Ovšem museli jsem sáhnout k netradičnímu řešení. Jak už to tak bývá, zamilovanost časem odezní, vztah začne být stereotypní a pak může jeden z partnerů hledat někoho, ne proto, že by byl lepší, ale je prostě jiný. U nás se to stalo u mojí manželky. Všimnul jsem si jejích změněného chování, najednou se mnou nechtěla být, tím myslím v posteli, vymlouvala se na vše možné, od únavy přes bolení hlavy až po nevím co ještě. Výsledek byl ten, že náš sexuální život byl v posledních několika měsících prakticky na nule. Začalo mě to být podezřelé, získal jsem různé indicie, že by v tom mohl mít prsty jeden chlápek z ulice vedle. Tak jsem po tom začal pátrat a nakonec se zkontaktoval s jeho mladou přítelkyní. Ta ale vše rezolutně popírala. A že prý, kdyby to byla pravda, že by to přece tak nenechala. Tak jsem se na chvilku uklidnil, bohužel jen na chvilku. Potkal jsem se s tou mladou holkou a ještě její sestřenicí v baru, kde mi sdělila, že to tak je. Hrozně jsem se naštval a chtěl zažádat o rozvod. Moje žena to však nechtěla, protože máme děti a konečně si uvědomila, že udělala velkou chybu. Ale já jsme se jen tak přemluvit nedal.

Jak vyšlo najevo později, situace byla mnohem horší. Ten milenec mé ženy Lenky byl zapleten do mnoha věcí kriminální povahy a zrovna v tu dobu si ho vyhmátla policie a zavřela ho do vazby a jelikož v tom bylo i loupežné přepadení banky a prodej heroinu, dalo se očekávat, že z basy jen tak nevyleze. No to nevadilo, to bylo spíš dobře. Nicméně vyšlo najevo, že moje žena si vzala 2 menší půjčky u nebankovních společností bez mého vědomí a dávala mu peníze, protože ji prostě zblbnul a taky mu dával i peníze, které jsem dal Lence na děti. Dokonce vyšlo najevo, že jeho přítelkyně se o tom dozvěděla dřív, ale chvíli mlčela, protože z toho dostala taky nějaký ten bakšiš. Až když bakšiše nebylo dost, tak jsem se od nich v tom baru vše dozvěděl. Takže nakonec těch důvodů k rozvodu bylo o dost víc a já už si ani nepřipouštěl jinou možnost.

Chtěl jsem to řešit přes policii, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Peníze od toho kriminálníka stejně nedostanu zpátky a od jeho přítelkyně taky ne. A manželku dávat na policii se mi taky nechtělo, nic bych tím nezískal. Ona mě prosila, ať jí to odpustím, že už se to nestane, já dlouho odolával, ale pak jsem si řekl, že jestli to byl jeden úlet, že by to za jistých podmínek snad šlo. Večer jsem za manželkou přišel do kuchyně a řekl jí, že si musíme promluvit. Řekl jsem: „Lenko já jsem ochoten za jistých podmínek vše zapomenout a pokračovat dál v našem manželství. Ale jak mi zaručíš, že se podobné věci nebudou opakovat?“ Lenka začala slibovat aj. ale já jsem řekl: „Lenko, slib asi nestačí, prostě udělala jsi velký průšvih a měl by následovat odpovídající trest. Byl by to takový přelomový okamžik, pak by se za tím udělala tlustá čára a my dva začali od začátku. Nechci to řešit oficiálně a bylo by na čase se domluvit na nějakém neoficiálním trastu tady doma.“ Lenka řekla, že tak tedy jo a zeptala se: A co by sis představoval jako adekvátní trest?“ Nevěděl jsem a ona začala přemýšlet, že třeba si z mých peněz 2 roky nic nekoupí na sebe atd.“ Ale já jsem ji zarazil: „Víš, tohle je na houby, to je jak zakázat dítěti, že se nesmí dívat na večerníček.“ Pak mě něco napadlo: „Lenko, ten trest musí být rituální, prostě přelomový okamžik, tlustá čára. Tak jsem o tom přemýšlel a napadá mě jedna věc, jen nevím jak to říct. Prostě když třeba v minulosti udělalo dítko nějaký velký průšvih, tak táta taky nešel na policii, ale udělal něco jiného“. Lenka se začervenala a zeptala se: „Co tím myslíš?“ „No co myslím, prostě odepnul pásek, přehnul neposlušné děcko a uštědřil mu pořádný výprask.“ Na to Lenka: „To si snad děláš legraci, přece nejsem malá, abych dostávala na zadek!“ Ale nakonec jí nic nezbylo, než souhlasit. V dalších dnech jsem přemýšlel, jak to udělat a navrhnul jsem Lence: Víš co Lenko. Normálně bys šla k soudu, tak si uděláme doma takový malý soud, kde se vyjmenuje, co jsi provedla a já řeknu rozsudek a ten pak provedeme. Lenka tedy souhlasila. Ovšem upozornil jsem jí, že to bude přelomový trest a když z toho kdykoliv vycouve, tak naše manželství končí. To je vše co jsem Lence řekl. Pak jsem týden přemýšlel, jak to udělat. Náhodou jsem kdysi na internetu objevil stránky, kde kdesi v Americe mají instituci spankingového soudu, kdy je tam nějaký spor, je vynesen rozsudek, třeba 150 ran a pak zavedou odsouzeného či odsouzenou do zvláštní místnosti, kde je připoutána ke jakési koze. K té je odsouzená připoutána a exekutor vykoná trest, odsouzená musí počítat. To se mi líbilo. Ale kde vzít tu kozu? Vzpomněl jsem si, že po likvidaci tělocvičny vedle jsem jednu takovou zachránil. Nebyl problém ji trochu upravit, malinko jsem ji zkrátil nohy, na jednu stranu vyrobil pouta pro ruce, tedy široký řemen, zrušil jsem na to 2 staré pásky, které jsem připoutal řetězem k dřevěné noze. Rozhodl jsem se dále, že soud musí být veřejný. Zas jsem to nechtěl dělat jako podívanou pro město, řekl jsem si, že k tomu pozvu jen ty, kterých se to týká. Tak jsem pozval tu přítelkyni jejího milence Zdenu a její sestřenici Kláru. Ovšem neřekl jsem jim, o co přesně půjde. Vše bylo připraveno. Aby to bylo oficiální, tak jsem manželce přinesl obálku, ve které byla pozvánka k soudu, který se koná následujícího dne, v té a té místnosti v našem bytě, v 18:00.

V noci jsem toho moc nenaspal, přemýšlel jsem, jak to další den dopadne. Zdena s Klárou přišly už po páté hodině. A kupodivu s nimi přišli i rodiče Kláry. Její otec už je v důchodu a omlouval se mi, že ty peníze bude splácet ze svého důchodu, ale že to nebude najednou a hned, nemůže si dovolit velké splátky, protože o n je důchodce a jeho žena na podpoře. Já jsem mu řekl, že se pak domluvíme, ale že na tom netrvám, on přece v tom nenese žádnou vinu. Bylo 18:00 a moje žena nikde. Už jsem byl nervózní. Asi za 10 minut naštěstí klaply dveře a Lenka se vrátila z nákupu. Já jsem vyšel z místnosti a uvítal jí na chodbě: „Ahoj Lenko, to je dost že jdeš, myslíš že soud je holubník?“ Lenka na to prohodila jen: „no jo no“. Zula si boty, sundala bundu. Řekl jsem jí: „Nebudeme to protahovat, pojď tedy vedle.“ Otevřel jsem dveře a vešel s Lenkou do místnosti. Ta se samozřejmě zarazila: „Co to jako je a co tady dělá Zdena a ostatní?“ Tak jsem ji uvedl do obrazu ohledně toho soudu a že soud to bude alespoň trochu veřejný. Lence nezbývalo nic jiného, než se s tím smířit. A soud mohl začít. Začal jsem vyjmenovávat, co manželka všechno provedla. Pak se zeptal: „Obžalovaná, chcete se k tomu nějak vyjádřit?“ Manželka nevěděla, co má říct, jen vykoktala: „Noo ano, bohužel, lituju všeho, co jsem provedla“. Pak jsem řekl: „Dobře, tím to tedy považuji za ukončené a můžeme vynést rozsudek, povstaňte.“ Načež všichni v místnosti povstali. Obžalovaná Lenka V…. se odsuzuje podle paragrafu XY k výprasku páskem o počtu 50-ti ran na holou. Trest bude proveden okamžitě.“ Zaklepal jsem kladívkem a řekl: „Tím považuji proces za ukončený a můžeme přistoupit k exekuci“. Očekával jsem mohutný protest Lenky, ovšem mýlil jsem se. Tak jsem řekl“ Obžalovaná, přistupte k trestné lavici“ I když to nebyla lavice, ale koza, ale to mi přišlo blbé. Ale Lenka kupodivu šla a přehnula se přes kozu nahoře vyztužené molitanem. Já jsem ji připoutal ruce řemínky. Odhadl jsem to dobře, zadeček byl ideálně vyšpulen k výprasku. Teprve teď jsem si uvědomil, co se vlastně bude dít. Představoval jsem si, že za chvíli na mě vykoukne její pěkný buclatý zadeček z drobným mateřským znaménkem v horní části levé půlky, tak jak jsem ho znal z milování. Už jsem za těch půl roku pomalu zapomněl, jak tato intimní partie mé manželky vypadá. Navíc Lenka dost zhubla, tak jsem doufal, že zadeček zůstal zachován ve své někdejší kráse. Nyní budu mít možnost ovšem vidět ten zadeček při zcela nové situaci, to mi přišlo najednou vzrušující. A nevadilo mi, že tentokrát tu jsou ještě další diváci, kteří uvidí partie, které byly donedávna určeny pouze mě. Řekl jsem si, že to Lence za to co provedla patří.

Nějak jsem se zamyslel, bylo potřeba jednat. Zadeček byl zatím ukryt pod modrými riflemi. Takže co teď, ty se měly asi sundat dříve. Přistoupil jsem k Lence zezadu, snažil se sáhnout pod ní a rozepnout jí pásek a knoflík od riflí. Teď to teprve Lence došlo, začala se kroutit a protestovat: „Je, jé, co to děláš!!“ Později si mě svěřila, že to původně považovala jen za hru, že nakonec to ukončím, pošlu diváky domů a nechám to být. Nikdy ji nenapadlo, že dostane opravdu veřejný výprask. Pásek, knoflík a zip se mi podařilo rozepnout. Pak jsem začal stahovat rifle, šlo to ztuha, ale podařilo se. Jednou rukou jsem si přidržoval její bílé kalhotky, abych je nestáhl najednou s riflemi, to by z rituálního hlediska nebylo ono. Rifle jsem sesoukal až pod kolena. Teprve teď jsem jí odpověděl: „No co dělám, teď podle rozsudku dostaneš jako trest výprask na holou!“ Načež jsem vzal za lem kalhotek a stáhnul jsem je také pod kolena. Diváci jen valili oči, také asi netušili, že se to opravdu stane. Ale byli zticha, jen Zdena vykřikla: „jůů“ a přikryla si instinktivně pusu rukou a s Klárou se škodolibě chichotaly. Tak nedávné úvahy se staly realitou, zadeček Lenky byl vystaven ve

své kráse. A já jsem se do toho dal. Řekl jsem, všichni počítejte. „Jedna“ a švihnul jsem Lenku přes půlky, zatím spíš jemněji. Lenka vykřikla „áách“, dva, tři, čtyři a malinko jsem začal přitlačovat. Pět, šest, Lenka zatínala půlky a už řvala: „jaů, ááá, prosím dóóst, to bolí“ Ale já jsem nepovolil, spíš jsem chtěl dát Lence na pamětnou, tak jsem pokračoval, jen to mlaskalo. Lenka brečela a ječela na celé kolo, zatínala a všelijak špulila zadeček a její nohy vykonávaly nekontrolovatelné prostocviky sounož, jak byly blokovány staženými riflemi. Ani teď jsem nepovolil a řezal dál řemenem její vyšpulený zadeček. Prostě výprask řemenem na holou jak má být. Brzy jsem se dostal ke 40, to už byl Lenčin zadeček rudý jak rak a Lenka dost ztratila hlas a vydávala jen chraptivé výkřiky.

Za nedlouho bylo po všem. Odložil jsem pásek. Lenka byla dál ve stejné pozici a špulila na nás teď už pořádně sešvihaný zadek a jen oddychovala. Tak jsem jí uvolnil řemínky. Ztěžka se narovnala a se syknutím si natáhla kalhoty a rifle. Místo nenávistných pohledů mi dala kupodivu pořádnou pusu.

Pak jsem řekl: „Tak si myslím, že je proces u konce.“ Ale přerušil mě pan Novotný, otec od Zdeny: „No já myslím, že hlavní viník byl sice potrestán, to je pravda, ale jinak jsme všechno nevyřešili“ Nechápal jsem, co tím pan Novotný mínil. Tak jsem požádal o vysvětlení. No, hlavní viník je vaše manželka. Nicméně třeba tady Zdena taky není bez viny, že Zdeno. Správně by vám měla dluh splácet, ale jelikož je momentálně bez práce, tak asi těžko, musel bych já ze svého důchodu. Pracovat se ji moc nechce, to raději chodit po barech a hernách a kamarádit se s těmi největšími kriminálníky z města a roztáčet prachy, o kterých věděla, že nejsou poctivé.“ Zatím jsem to moc nechápal, tak jsem odpověděl: „Jasně, pane Novotný to máte pravdu a díky, že jste to alespoň uznal, tím bychom mohli tedy skončit“. Ale pan Novotný to myslel jinak: „No myslím, že by se mělo spravedlnosti učinit za dost, hlavně když jsem viděl, jak se Zdena vaší manželce pošklebovala a měla z toho škodolibou radost, přitom sama není bez viny.“ Na to si přisadila žena pana Novotného: „Přesně tak, Zdena by taky zasloužila na zadek!“ To už Zdenu naštvalo: „No mami, hlavně že ti ty prachy byly také dobré, na nakupování nového oblečení, bot aj.“ To se pan Novotný lekl: „Cože? Já si hned říkal, kde na to bereš, to si ještě vyřídíme! Nicméně je to pravda, Zdena by taky potřebovala určitou lekci.“ To se Zdena už rozčílila: „Snad bys mi nechtěl taky dát výprask?“ „No, vzal by si to na starost tady Pavel“, řekl pan Novotný. „Jak jsem řekl, zasloužíš taky“. Já jsem jen polknul a odpověděl jsem: „Jak chcete, tak budeme pokračovat. A jaký trest byste tedy pane Novotný navrhoval?“ Na to pan Novotný: „Musíme být spravedliví, hlavní viník dostal 50 ran na holou. Takže pro Zdenu by bylo myslím přiměřené tak těch klasických pětadvacet.“ Co jsem mohl dělat, řekl jsem: “Dobře, souhlasím. Mohu tedy vynést rozsudek?“ Pan Novotný přikývl. Tak jsem řekl. Zdena Novotná se odsuzuje za to a to…. k trestu 25 ran páskem.“ A přiklepnul to kladívkem. „Trest bude vykonán ihned.“ Zdena tedy neochotně došla ke koze a zaujala pozici, já jsem jí přivázal jako před tím Lenku. Zdena byla menší než Lenka, tak okolo 160 cm a víc při těle, bylo jí asi 20 let, ale byla pěkné postavy, dlouhé černé vlasy, modré oči. Chtěl jsem začít, ale paní Novotná mě zarazila: „Moment Pavle, musíme být spravedliví“. Nevěděl jsem, co chce říct. „Zdena by měla dostat stejně jako vaše žena.“ Nechápal jsem: „To jako myslíte taky 50?“ Na to paní Novotná: „Nikoliv, chtěla jsem říct, že můžete Zdeně taky nasekat řemenem na holou!“ Byl jsem v rozpacích, tak paní Novotná na nic nečekala, šla a stáhla Zdeně kalhoty a dolů šly i tanga, oboje skončilo u kotníků. Zdena ani nic nestačila namítat a její holý zadeček byl připraven. Jedna, dva, tři. Zdena vždy lehce vyjekla. Na to paní Novotná: „Jen se nebojte a přitlačte, ať si to Zdena pamatuje.“ Tak jsem si to vzal k srdci a pokračoval jsem se stejnou intenzitou, jako před tím u Lenky. Zdena už ječela permanentně, stahovala půlky a cvičila jako před tím Lenka. I když její zadeček byl o něco snědší a ne tak bělostný, přesto se začal barvit viditelně do ruda. A já švihal řemenem dál, aniž bych dbal na její nářek a cviky. K číslu 25 jsme se dobrali brzy. Zdenu jsem odvázal a ona se s brekem upravila a řekla: Tomu říkáte spravedlnost? A co ty Kláro, když jsme byli minule v té herně, kdo ti dával peníze na automaty. Však jsi věděla, čí to peníze jsou a jaký je jejich původ.“ Než stačila Klára protestovat, dodal pan Novotný: „Ok, navrhuji tedy tady pro Kláru přiměřený trest, řekněme 15 ran. Samozřejmě na holou. Já jsem potvrdil rozsudek: „Klára M. se tedy odsuzuje k trestu 15 ran na holou. Trest bude proveden ihned.“ A už to šlo, přivázal jsem Kláru. Byla to hubená odbarvená blondýna s krátkými vlasy, původně ovšem zřejmě zrzka, asi 25 let. Nosila brýle, které jsme před exekucí raději sundali, aby se náhodou nerozbily. Klára byla přivázána. Už jsem se přestal ostýchat, a stáhnou Kláře kalhoty i kalhotky až pod kolena. Klára je hubená, takže zadeček měla oproti mé ženě a proti Zdeně už vůbec docela malý, zato velice bělostný, pokrytý sotva znatelnými pihami. Řekl jsem si 15 ran, tak to vezmu ostře hned od začátku. A začal jsem: jedna, dva, tři. Klára okamžitě začala ječet, jauů, aúúú, ááá a cvičila zadečkem i nohama stejně jako předchozí dámy. Tím jak byl zadeček světlý, tak dřív viditelně rudnul. I když dostlala jen 15 ran, taky s brekem se syknutím natahovala kalhoty po exekuci.

Pak jsem řekl: „Tak se nám připozdilo, měli bychom jít domů.“ Zdena ale protestovala, že to není spravedlivé, ona a Klára dostaly na holou a mamka, která je stejně vinna, tak zůstane bez trestu a Klára přitakávala.“ Na to pan Novotný: „Jo, to je asi fakt, však my už si to doma vyřídíme.“ A Zdena zmlkla, jen brblala: „Jo to známe, spravedlnost stejně není.“ Na to si rýpla moje žena Lenka, protože mě chtěla uvést do rozpaků.“ Pavle, holky mají pravdu, v klasickém soudnictví taky přece dvacetiletá slečna nedostane přísný trest, zatímco 45 letá dáma odejde bez trestu jen proto, že jí je 45. Právo přece platí pro všechny stejně“. Na to paní Novotná: „Dobře, ale tady to není klasický soud, tak pojďme už domů, za chvíli mi dávají seriál“. Tak už jsme se začali zvedat, když si to pan Novotný rozmyslel: „Jasně, oni mají dámy pravdu.“ A obrátil se na svou ženu: „Ty bys ten výprask zasloužila taky, jak jinak bude dáno spravedlnosti za dost.“ Paní Novotná nevěděla, co na to říct. Tak pan Novotný pokračoval. Zkrátka, abychom byli spravedliví, tak musíš taky dostat výprask.“ Paní Novotná byla v rozpacích a řekla: „Jé, co mám dělat, ale před mládeží, to bych se asi styděla“. Tak jsem řekl: „Dobrá, my tedy všichni půjdeme pryč a vy si to tady s panem Novotným už dořešíte, po exekuci zavoláte už a my se vrátíme a tím to tady ukončíme.“ Nikdo proti tomu nic nenamítal a chystali jsme se k odchodu, ale v tom se ozvala Lenka: „To je pochopitelné, ale já jsem jen o asi 8 let mladší jak vy, to není moc rozdíl a taky jste se dívala, jak dostávám výprask na holou. Stejně pan soudce, přece musí být dohled na správnost trestu. Nakonec jste se všichni dívali i na výprask tady 2 slečen, to jsou už také dospělí lidé, žádná mládež, mají stejná práva a povinnosti jako dospělí“ Na to pan Novotný: „To je fakt, tak z toho nedělej Naďo a jdem na to.“ Dobře, jaký tedy navrhujete trest a kdo ho provede?“ „Tak myslím, že adekvátní nejen za tohle, ale i za jiné, by byl trest dejme tomu 25 ran. “Urychleně jsem vynesl rozsudek: Paní Naďa Novotná se odsuzuje k trestu 25 ran řemenem“.  Pan Novotný řekl: „Vezmu si to na starost s dovolením já, vás už Pavle bolí ruka“. Já jsem souhlasil. Paní Novotná byla viditelně zmatená, ale nechala se připoutat ke koze. Jako starší dáma byla spíš víc při těle a měla zadeček velký a i když v kalhotech, tak se pěkně rýsoval. Pan Novotný mohl začít. Ale nezačal a řekl: Víš co Naďo, já už toho mám dost. Pořád se nějak vymlouváš, zas budeme zdlouhavě kritizováni, že něco není spravedlivé. Myslím, že už jsem to měl udělat stejně dávno. Takže dostaneš teď taky výprask jako ostatní a stejně jako ostatní na holou! Aby si zas někdo nestěžoval. Paní Novotná nevěděla co má říct, vtom jí něco napadlo: „Prosím tě Karle a to ti ani trochu nevadí, že tady Pavel uvidí můj holý zadek?“ Pan Novotný se zamyslel a řekl: „Myslím že nevadí, však i já jsem se před chvíli díval, jak on dává sám své manželce výprask na holou, tak on teď uvidí, jak zas dávám já na holou své ženě.“ Na to už nebylo co říct. Pan Novotný rozepnul vepředu Nadě kalhoty a i přes její mírné protesty se mu je podařilo sesoukat až pod kolena. Pak vzal za lem kalhotek, řekl: „raz, dva, tři“ a plynule jí stáhnul i kalhotky. Pani Novotná nic nemohla dělat, jen vykřikla: „jé, jé“. A bylo hotovo, čtvrtý díl seriálu s názvem Výprask mohl začít. Mohutný zadek paní Novotné se klenul vysoko do vzduchu, zatím byl ještě bělostný.  A pan Novotný se činil. „Raz, dva, tři. Naďa se snažila dělat statečnou je nahlas sykala a mírně se natřásala. Tak pan Novotný přidal na intenzitě. Naďa začala nahlas ječet: Jaů, jaůů a taky sebou zmítala, div svými stehny nezpůsobila pád kozy., která se viditelně po kouskách posouvala. A výprask pokračoval za stálého křiku paní Novotné, jen s krátkou pauzou, kdy se ocitli blízko stěna a pan Novotný celou soustavu dosunul. Po chvíli byl konec.

Pak jsem se už opravdu rozešli, Večer jsem dal své ženě obklady na bolavý zadeček a báječně jsme se pomilovali, ovšem ne všechny polohy byly vhodné. A od té doby máme zas krásný vztah jako dřív.