„ Kolik? “ špitla s hlavou skloněnou a nervózně přešlápla z nohy na nohu.
„ Pětadvacet “ sdělil jsem jí klidným hlasem a dodal „ Z každé strany “.
Zuby si přejela spodní ret a pomalu se vydala ke křeslu, které jsem už dříve postavil do středu své kanceláře. Křeslo bylo na její drobnou postavu dost vysoké. Váhavě se přes něj přehnula a oběma rukama uchopila jeho opěrky. Všiml jsem si, že stojí na špičkách.
„ Na holou! “ dodal jsem a teprve teď se na mě podívala. V očích měla náznak strachu a zároveň i určité odevzdání se osudu. Už ale neprotestovala, všechno ostatní jsme si předtím vyjasnili a ona to nakonec přijala.
„ Stalo se to jen jednou a už to opravdu nikdy neudělám, slibuju…“ pronesla potichu. Nebyla to prosba, spíše jen konstatování, a já jí docela věřil.
Potom, už s viditelnou rezignací, nepatrně pokrčila rameny, opět se narovnala, uchopila lem svých šatů a vyhrnula si je. Stále se mi upřeně dívala do očí a když jsem se nepohnul, spustila ruce k pasu až se dotkly jejích černých krajkových kalhotek. Když viděla, že má tvář zůstala dál bez pohnutí, lehce vzdychla a pak už rozhodným způsobem stáhla to rozkošné prádélko až ke kolenům. Opět sklopila hlavu a vrátila se do původní polohy, která mi nabízela krásný pohled na její odhalenou zadničku, lemovanou jen podvazkovým pásem a punčochami stejné barvy. Všiml jsem si, že na to, jak má drobnou a štíhlou postavu, je její zadnička dost výrazná. Přesto jsem se rozhodl, že tentokrát použiji svou nejtenčí rákosku, protože mi bylo té mladé ženy docela líto. Věděl jsem totiž dobře, že se u ní opravdu jednalo jen o jediný úlet. Zvolený nástroj bude dostatečně štípat, aby splnil účel, pro který byl zhotoven, ale velké škody nenapáchá. Ze skříňky jsem vzal rákosku, pro kterou jsem se rozhodl, zkusmo s ní několikrát švihl do vzduchu, zaregistroval škubnutí ženiných ramen pokaždé, když se ozval ten pověstný zvuk, a pak už jsem se mohl dát do práce.
Asi bych teď měl říct něco o sobě. Jsem soukromej detektiv. Ne nějakej drsňák s boulí v podpaždí, ve který se ukrývá pistole, to fakt ne. Žádnej Phil Marlow. Spíš takový vočko, který se specializuje na sledování. Prostě celkem obyčejnej Tom Cane, soukromý vočko. No a ve většině případů si mě najímají chlapi, který mají pocit, že se jejich manželky, přítelkyně nebo milenky věnují až příliš i jiným mužským než jen jim. A mou prací je, zjistit, jestli se obávají oprávněně nebo ne. Abych to nenatahoval, většinou mají, bohužel, pravdu a já k tomu musím sehnat důkazy. Tak je prostě sháním, no každej se musí nějak živit, ne? Jsem v tom docela dobrej, moje ceny nejsou přemrštěný a tak nemám o kšefty nouzi. Mám tu práci docela rád, ale po nějaký době jsem si přece jen trošku změnil pravidla hry, teda svoje vlastní, navenek zůstává všechno beze změny. Povím vám, jak se to stalo, možná vás to bude zajímat.
Postavil jsem se zleva k předkloněné ženě a vyměřil si místo prvního dopadu rákosky, přesně na střed její prdelky. Napřáhl jsem se jen lehce, protože prvních pět ran dávám vždycky, jak říkám, zahřívacích, rákoska zasvištěla a dopadla zhruba tam, kam jsem chtěl. Trošku už praxi mám, takže mě výsledek nepřekvapil. Na její dosud neposkvrněné zadničce se objevil červený proužek.
„ Jedna, děkuji “ pronesla s nepatrným syknutím. S potěšením jsem zkonstatoval, že si dohodnuté počítání zapamatovala přesně. V jejím vlastním zájmu doufám, že si bude pamatovat i další pokyny. Zamířil jsem trochu výš a objevil se druhý proužek, těsně nad prvním. Následovaly další a ona se zatím držela. Na její růžové prdelce se skvělo pět červených tenkých pruhů, jako notová osnova. Teď už ale přijde skutečný výprask a jsem docela zvědav, co s ní udělá. Napřáhl jsem se víc a bylo to hned slyšet. Jemně vykřikla, ruce vystřelily z opěrek křesla, ale v poslední chvíli se zastavily a vrátily se na původní místo. Je statečná, přestože je to pro ni zjevně poprvé, prolétlo mi hlavou a čekal jsem, jestli nezapomene počítat.
Nezapomněla.
„ Šest, děkuji “ zašeptala a pevně sevřela opěrky křesla.
Stalo se to vlastně náhodou. Sledoval jsem jednu paničku, o který jsem byl přesvědčenej, že si dopřává hodně zábavy s chlápkem výrazně mladším, než byl její manžel, kterej si mě najal. Už jsem je spolu viděl párkrát, měl jsem pár fotek i dalších informací a už jsem se chystal svou práci dokončit, nechat si zaplatit doplatek a víc o nich neslyšet. Zbýval poslední den sledování a paninka zamířila do hotelu, kde už spolu byli ti dva párkrát. Pohodlně jsem se usadil v hotelovým baru tak, abych dobře viděl do haly, a čekal na příchod jejího parťáka. Čas plynul a nikdo se neukazoval. Už jsem měl pocit, že jsem ho musel prošvihnout, když se najednou v baru objevila ona, podle červených očí zjevně právě prošla slzavým údolím, posadila se k sousednímu stolku a objednala si panáka.
Nevím, jestli si všimla, že ji dost nápadně pozoruju, ale když jsem se jí zeptal, jestli si můžu přisednout a poručit jí další bourbon, jen přikývla a beze slova pokračovala v pití. Pokusil jsem se jí vysvětlit, že pít tímhle tempem není zrovna nejlepší nápad, ať se stalo cokoli, ale ona se jen smutně pousmála a řekla, že je jí to fuk. Postupně začala reagovat na mý dotazy a pak se najednou rozpovídala a nepřestala, dokud to ze sebe nedostala všecko. A já si na ni trošku upravil svůj názor.
Rákoska svištěla jen s malými přestávkami a notová osnova na jejím zadečku už byla dávno nečitelná. Několikrát se neudržela a málem se ze své polohy zvedla, párkrát ještě její ruce vystřelily směrem k bolavé prdelce, ale vždy se v poslední chvíli vzpamatovala a dodržela dohodnutá pravidla. Pouze na jejím hlase, když si vzorně počítala rány, bylo poznat, čím prochází. Zaslechl jsem náznak vzlykání, občas sykla, ale vzorně vyšpulenou zadničku předvedla vždy, když vstřebala předchozí úder.
„ Dvacet čtyři, děkuji “ vylétlo z ní a přitom se vmáčkla do křesla, jakoby se do něj chtěla schovat. Bolest na chvíli odezněla, ona se opět uvolnila a připravila na další dopad nástroje v mé ruce. Dal jsem si záležet.
„ Pětadvacet, děěěkuji “ vylétlo z ní a pak už se neudržela, prudce se narovnala a oběma rukama si začala bolavou zadničku hladit a třít. Nějak zapomněla, že jsme teprve v půlce našeho rozhovoru a že za to přijdou trestné rány navíc. Najednou si to uvědomila, s výrazem zděšení se na mě podívala a nevyřčená otázka jí zůstala viset na rtech.
„ Tři navíc a silnější rákoskou “ oznámil jsem jí a pokrčil rameny, „ pravidla se musí dodržovat, jinak by neměla žádný smysl “. Potom jsem se přesunul k jejímu pravému boku.
Mluvila rychle a tiše, v krátkosti mi vylíčila, že se vdávala dost mladičká, její nastávající jí imponoval svým přehledem, úrovní a nakonec určitě i svojí finanční situací, okouzlily ji společné výlety, kulturní zážitky i nákupy, jeho nový pěkný byt, který pomáhala zařídit, byla prostě přesvědčená, že líp zvolit nemohla. Postupem času si ale pořád víc uvědomovala, že jí něco schází. Chybělo jí nějaký vzrušení, vášeň, adrenalin. Sex měla dřív ráda, ale v podání jejího muže to bylo pořád to samý, občasný jemný, jakoby omluvný, pomilování, žádná změna, všecko dopředu jasný a přesně dodržený. Myslela si, že její muž by asi odmítl nějakou její iniciativu, asi by se ho tím dost dotkla, protože se zdál bejt se svýma výkonama spokojenej, tak se o nic ani nepokoušela, ale zůstávala čím dál víc nespokojená. Často masturbovala a představovala si přitom ty nejrůznější situace, tak odlišný od jejich zaběhnutýho způsobu milování, zvažovala i návštěvu u odborníka, pak ale potkala Franka.
Nebyl žádnej krasavec, ale byl příjemnej, vtipnej, i věkově si byli blíž a zjistili, že mají na spoustu věcí stejnej názor. Začali se vídat častěji a když se poprvé pomilovali, objevila jeho další plus, že je navíc i skvělej milenec. Sama nebyla žádná puritánka, za svobodna měla několik známostí a sex si dokázala užít, ale Frank jí otevřel mnohá další vrátka, o kterých buď vůbec netušila, nebo jenom občas snila. Poprvé s ním zažila opravdovej orální sex, později i anální, došlo i na hraní různých rolí a jí se to všecko moc zamlouvalo. A hlavně jí pořád opakoval, jak je pro něj žádoucí, jedinečná, prostě to, co doma už dlouho neslyšela. Takže postupně ustupovala ze svýho rozhodnutí, že tohle bude jen krátká avantýra pro uspokojení tělesnejch potřeb. Její počáteční dilema, jak žít takovýmhle dvojím životem, se pomalu vytrácelo a vážně začala dokonce uvažovat i o odchodu od svýho muže. Děti neměli a domácí nuda už se stávala neúnosnou, protože její muž se zjevně změnit nehodlal, přestože několikrát taktně na tohle téma zavedla řeč. A pak se to stalo. Dneska jí její milenec zavolal do hotelovýho pokoje, kde na něj čekala, a suše jí oznámil, že už nepřijde, protože poznal jinou ženu a ona ho už začínala stejně nudit. Než se zmohla na nějakou reakci, zavěsil, a ona se z toho šoku pokouší alespoň opít. Teď si začíná uvědomovat, jak svýmu muži asi dost křivdila, chtěla by to nějak napravit, ale neví jak. Zasloužila by asi pořádně napráskat, ale to by toho jejího mužskýho ani ve snu nenapadlo, spíš ji vyžene z domu a sám se pak složí. A pokud ne, pokud jí to projde, je sice teď z avantýr zjevně vyléčená, ale bojí se, že časem ji její ubíjející domácí situace přivede do dalšího maléru. Dokončila svůj příběh, požádala o další sklenku a já se chopil slova.
Postavil jsem se do backhandové pozice a čekal. Její smutné oči se na mne upřeně dívaly, obsah jejich sdělení či prosby mi byl jasný, ale ustoupit jsem nemohl. Něco jsme si dohodli a já svou část dohody dodržet musím. Teď záleží na ní, jestli ona dodrží tu svou.
„ Zasloužím si to a možná i víc, ale mám strach, že další pokračování toho výprasku už nezvládnu “ zašeptala, byla to ale spíš jen samomluva, jakoby si srovnávala myšlenky v hlavě. Pak se pomalu vrátila do původní polohy a nabídla mi svou chvějící se prdelku k dokončení té exekuce. Backhand mám slabší, proto si ho nechávám na druhou část výprasku, kdy už je zadeček trochu citlivější, zvláště u prvniček, jakou je i ona. Teď mě ale překvapila. Obrátila ke mně svůj obličej, na kterém se objevily první slzičky, a se smutným pousmáním pronesla:
„ Pálilo mne dobré bydlo, paradoxně jsem jen chtěla vyzkoušet změnu a za nic to nakonec nestálo, tak ať mě teď pálí něco jiného a pořádně, dokončíme to “. To jsem ocenil. Podobné přiznání slýchám často, ale její odhodlání, přes zjevnou bolest, kterou musela cítit, mi imponovalo. Napřáhl jsem se znovu a na její skvostné prdelce naskočil nový červený proužek, výrazně zřetelnější než ty předchozí, které už začínaly trochu blednout.
„ Jedna, děkuji moc “ zašeptala a já si všiml, že se pokusila svůj zadeček ještě víc vyšpulit.
Nijak jsem ji nešetřil a řekl to, co jsem si opravdu myslel, totiž že na svý neutěšený domácí situaci má určitě dost velkou část viny i ona sama. A co se týče jejího pobláznění, aspoň zjistila, že pohádky jsou jen pro děti. Jednoznačně jsem prohlásil, že to, že se vykašlala na možnost bejt v posteli iniciativnější, je asi jednou z příčin, proč si teď stěžuje, že je frustrovaná. Že chlapi jsou prostě různý, stejně tak jako ženský, a někoho je prostě potřeba víc postrčit. Dá se to ale udělat jemně, taktně, prostě tak, abychom ho neurazili nebo se ho nedotkli. A že jsem přesvědčenej, že při troše ženský chytrosti, o který u ní nepochybuju, bude spokojenější ona a její muž to patrně taky ocení, možná i přivítá. A to, že o ni nemá zájem, je hloupost, jinak by si mě nenajal, abych ji sledoval. Vypadlo to ze mně tak rychle, že jsem si to ani neuvědomil, ale už mi to bylo jedno a pokračoval jsem dál. Přes slušný množství alkoholu v krvi se na mě nevěřícně podívala a zrudla, rozuměla dobře. Než ale stačila něco pronýst, a dalo se čekat, že lichotivý to pro mě zjevně nebude, já už byl rozjetej. Úplně souhlasím s tím, co před chvílí řekla, totiž že by zasloužila pořádně nařezat, aby si uvědomila, co chce zničit a že bych to nejradši udělal sám, když se k tomu její manžel nemá. Místo toho mu ale budu muset předat důkazy o její nevěře, takže se dá očekávat, že se jejich vztah rozpadne a oba se budou jen trápit. Jako řešení to je špatný, ale já s tím nic nenadělám. Dopil jsem svoji sklenku a chystal se zaplatit a odejít. Neřekla ani slovo, dívala se mi do očí a viditelně přemejšlela. Trvalo to sice jen chvíli, ale zdálo se to jako celá věčnost. A pak mi vyrazila dech, když se zeptala, jestli jsem to myslel s tím vejpraskem vážně a pokud jo, jestli bych jí ještě nedal šanci. Chvíli jsem se zamyslel a pak jsme se domluvili.
Druhou polovinu jejího výprasku už jsem zrychlil tempo. Vyplácel jsem ji stále stejnou silou, ale nedával jí už tolik času na vnímání bolesti, která se musela stupňovat. Teď už zřetelně plakala, ale přesto svědomitě počítala dál, dokonce se už nepokusila narovnat nebo zakrýt trestané partie. Ruce, kterými se držela opěrek křesla, měla téměř bílé, jak křečovitě je svírala, její zadnička však měla barvu zcela odlišnou.
„ Pěěětaaadvaaaceeet, děěěkuuujuuuuuuu “ zavzlykala a podívala se na mne uslzenýma očima. Zůstala však v předklonu a čekala, ten nechtěný přídavek jí v paměti zjevně zůstal silně zakotven. Došel jsem ke skříňce, odložil tenkou rákosku, která si právě slušně zacvičila, a vzal do ruky jinou, silnější. Vrátil jsem se ke křeslu a postavil se opět zleva.
„ Bude to teď hodně bolet, ale pak už bude konec “ zašeptal jsem jí do ouška a jemně pohladil její rudou prdelku. Lehce se při tom doteku zachvěla, ale neřekla nic, jen přikývla hlavou a sklopila ji, smysl pro fair-play se jí tedy upřít nedá, musel jsem uznat. Rozhodl jsem se, že ty poslední tři jí vysázím co nejblíže na střed jejího zadečku, kde budou následky nejmenší, ne na přechod mezi zadečkem a stehny, kam obvykle tyhle trestné údery navíc směřují. Přes silnou bolest, kterou viditelně pociťovala, se chovala po celý výprask velice statečně, takže si tuhle úlevu zasloužila. Napřáhl jsem se a vedl rákosku na vrchol její prdelky. Na červeném podkladu se objevil silnější bílý pruh.
„Jedna “ vykřikla a prohnula se v zádech, „ děkuji “. Potom se její tělo uvolnilo, zhluboka se nadechla a připravila na další úder. Zvládla i ten a pak už se konečně dostavil i ten poslední. Ty poslední tři bílé pruhy jasné svítily na rudé pokožce jejího krásného zadečku a pěkně kontrastovaly s jejím černým prádlem. Byla by to krásná fotka, prolétlo mi hlavou a musel jsem se pousmát.
„ Tři “ pronesla najednou docela vyrovnaným hlasem, ve kterém jsem zaslechl i náznak pýchy, že to zvládla „ děkuji, děkuji moc a slibuji, že se už nepotkáme “. Její uplakané oči se na mě tázavě podívaly a já přikývl. Pomalu se narovnala, položila si ruce na rozpálenou zadničku a chvíli je tam ponechala. Potom si opatrně natáhla kalhotky, shrnula šaty dolů a uhladila je. Podívala se mi upřeně do očí, zvedla ruce, pevně mě objala a políbila na tvář. Chvíli zůstala v mém objetí, pláč pomalu slábl, pak si otřela oči kapesníčkem, vzala do ruky kabelku a svůj plášť a bez dalšího ohlédnutí nebo slova odešla. Věřil jsem jí, věřil jsem, že už se nepotkáme a měl jsem z toho docela dobrý pocit.
Tak takhle to s tou mojí změnou začalo. Prostě jsem díky jejímu nechtěnýmu náznaku dospěl k názoru, že takováhle „spravedlnost“ by nakonec mohla fungovat. Druhej den, už úplně střízlivá, přišla do mý kanceláře, oba dva jsme se ujistili, že naše včerejší dohoda platí, já jí slíbil, že svoji zprávu pro jejího manžela upravím tak, aby byl spokojenej a klidnej a ona dostala mým širokým páskem od kalhot na holou přehnutá přes pracovní stůl tolik, kolik se do ní vešlo. Naštěstí je moje kancelář dost zvukotěsná, jinak bych se asi musel brzo stěhovat, protože se jí ten vejprask zpočátku vůbec nelíbil. Nakonec mě ale překvapila, protože když jsem chtěl skončit, prohlásila, že za vlastní blbost zaslouží dostat víc a já jí s chutí vyhověl. Dodržel jsem dohodu a půl roku jsem o ní neslyšel. Potom, bylo to před vánočníma svátkama, se najednou objevila v mý kanceláři s nějakým balíkem v ruce. Rychle mi povyprávěla, jak to doma začíná klapat, ona že je většinou ta iniciativnější, což jí nevadí, ale manžel se postupně přidává a jejich postelový hrátky se stávají pořád lepší. Vyzkoušeli si již všecko možný, včetně několika rolí, který se jim obzvlášť zalíbily (detaily si ale nechala ta mrška pro sebe) a ona v podstatě nemá důvod dělat nějakou další pitomost. A kdyby jí něco takovýho přece jen napadlo, radši prý zajde rovnou znova ke mně pro další porci tý mojí medicíny. Znova mi poděkovala a s šibalským úsměvem požádala, abych rozbalil její dárek. Hodlá prý svýmu muži nadělit něco podobnýho a ráda by napřed znala můj názor. Rád jsem jí vyhověl a pak už jsem jen bral do ruky jeden předmět za druhým – tři různě silný rákosky, jezdeckej bičík, řemen s držadlem, koženou plácačku a tawse – a s nadšením i údivem si je prohlížel, protože to byly moc fajnový inštrumenty. S neviňoučkým pohledem mi sladce sdělila, že se jí nakonec ta moje domluva s odstupem času docela zalíbila a zkusila už zapojit do svý občasný převýchovy, když zase dostane roupy, i svýho manžela, zatím ale prej došlo jen na ruční naplácání a on že moc pádnou pravačku nemá. Ona ale věří, že se postupně její mužskej trošku víc rozjede i v tomhle ohledu, už prej na tom systematicky pracuje, a tak mu chce tímhle nákupem naznačit, že jeho ruka je na její potřeby málo. No a celkem by nebyla proti tomu, kdybych mohl ty nástroje na ní vyzkoušet, aby si pro sebe koupila jen ty, který by jí nejvíc vyhovovaly. A já že tyhlety pak, možná, využiju při svý práci, dodala a uličnicky na mě mrkla. No tak jsme je vyzkoušeli k oboustranný spokojenosti všecky a mám pocit, že stejná sada se pak objevila i pod jejich vánočním stromkem. Přiznávám, že ještě párkrát se ke mně na krátkej a důraznej „pohovor“, jak tomu říkala, dostavila, ale pak už jí asi manželova zvýšená péče stačila, později jsem ji už neviděl. To byl ale dost netypickej příklad, to uznávám, i když úplně ojedinělej zas ne.
A já začal, v některejch případech, který jsem subjektivně vyhodnotil jako nadějný, brát spravedlnost do vlastních rukou a dávat některým dámám druhou šanci. Ne, nehraju si na nějakýho Boha nebo něco podobnýho, to ani náhodou, jenom si myslím, že každej člověk může udělat chybu, ale není nutný nad ním hned lámat hůl (raději spíš o něho). Ty osudy jsou často hodně složitý, jindy zase zábavný, někdy byl můj návrh příkře odmítnutej, jinde moje domluva svůj účel nesplnila, to by ale bylo na dlouhý povídání. No a já nemám pocit, že bych se nějak obětoval, jak už jsem říkal, moje práce mě docela baví, málokdo má možnost spojit takhle příjemný s užitečným a ještě bejt za to slušně placenej. Dokonce jsem musel najmout kolegyni, protože se na mě začaly obracet se stejnýma požadavkama na sledování svejch partnerů i ženský a to už by pro mě bylo složitější. A jestli se náhodou nejedná tak trošku o vydírání nebo korupční protislužby? Já myslím, že ne. Nechci se vychloubat, ale mám pocit, že několik spokojenejch vztahů funguje dál i díky určitý pomoci a domluvě ze strany mý maličkosti. A pokud by byl někdo zvědavej, jestli se občas pří mý domluvě objeví i sex, tak přiznám, že v pár případech jo. Dodržuju ale zásadu, že ten trest vykonanej bejt napřed prostě musí, tam se ukecat nenechám, i když se o to pár dámiček pokoušelo, pokud ale po vejprasku dáma projeví přání nebo chce projevit vděčnost i jinou formou, správnej gentleman jí košem samozřejmě nedá, žejo?
Třeba ta dnešní mladá dámička v mý kanceláři patří k těm, který si tu druhou šanci určitě zaslouží, ale o nějakým špásování s ní jsem neuvažoval ani náhodou. A jejího manžela by peníze za mý služby a náklady mrzet nemusely, věřím, že bude se svojí polovičkou nadále docela šťastnej.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Tomáš dočetl povídku, kterou mu Markétka poslala mailem a musel se držet, aby po dlouhé době nevyprskl smíchy. Ta uličnice ho má tedy přečteného, nutno přiznat, ví, co mu udělá radost. Povídka se mu líbila, ocenil i detektivův slang, který použila, a trošku mu i zvedla náladu. Jeho přítelkyně je už půl roku jako au-pair v Americe a jemu se po ní občas docela stýská, musí si přiznat. Navíc mu v poslední době není vůbec dobře, marodí, k tomu ho dost bolí hlava, nechodí ani do práce, takže je většinou sám doma a už ho to vůbec nebaví. Nejhorší je, že doktoři zjevně moc nevědí, co s ním, to ho štve ze všeho nejvíc. Chystal se zavřít počítač, ale v tom přistál další mail, tak se na něj hned podíval, protože byl opět od Markéty.
Ahoj okáči,
Tvůj poslední mail mě trochu znepokojil, zněl z něj jakýsi smutek a možná i trochu (ačkoli to vůbec není tvoje parketa) lehká žárlivost, nevím. Určitě na to má vliv tvoje marodění, moc ti přeju, aby ses dal co nejdřív do kupy a chmury zmizely. O situaci tady ti napíšu příště, teď se chci jenom ujistit, že sis přečetl mou povídku a doufám, že ti zlepšila náladu. No a jako prémii ti posílám ještě jeden dárek, měl by ti být doručen zhruba za hodinu, tak se nediv.
Moc na tebe myslím a vzpomínám,
Líbá Markéta
Zvláštní, co zase vymyslela, prolétlo mu hlavou, ale v každém případě mu udělala velkou radost nejen tím mailíkem, ale hlavně svou starostlivostí. Musím si ale příště dát pořádný pozor na to, co a jak píšu a pořádně znovu přečíst celý text než svůj mail odešlu, umínil si, není vůbec důvod, abych přidělával starosti ještě i jí, to by byla pitomost.
Vrátil se ještě jednou k její povídce. Kvůli práškům v poslední době skoro nepil, ale teď si ke čtení nalil skleničku vína a přečetl ji znova Je to i jemná výtka za jeho lehkou žárlivost, pochopil při druhém čtení, skutečně v poslední době dost přemýšlel o tom, co za oceánem jeho přítelkyně dělá a znovu si musel připomenout svůj slib z doby, kdy spolu začali chodit, a zároveň si znovu i připomenout svůj a její věk. Musel smeknout před tím, jak taktně mu naznačila, že jí prostě musí věřit nebo má smůlu. A že nakonec stejně může mít smůlu mu bylo také jasné. Je to prostě tak, příště bude psát opatrněji. Ani si nevšiml, jak čas letí, když se ozval zvonek. Nikoho nečekal, ale mohl to být ten dárek, který mu Markétka avizovala a docela zvědavě šel otevřít.
Otevřel dveře a překvapeně hleděl do tváře Zdeně. Tu opravdu nečekal, ale její návštěva mu udělala velkou radost. Usmál se a chystal se ji políbit na tvář, návštěvnice ale měla nazlobený výraz a hned na něj spustila, jestli je Tom Cane, soukromý detektiv, který jí včera volal a trval na tom, aby ho dnes bezpodmínečně navštívila. A že tedy po dlouhém váhání přišla, ale rovnou mu může sdělit, že žádného fízla, nebo detektiva, ušklíbla se, ona nepotřebuje, tak ať se jí nepokouší nabízet svoje služby a jak vůbec se na ni dostal. Vypálila to ze sebe pěkně naštvaně a Tomášovi hned svitlo – Markétka tu povídku zjevně neposlala jen jemu, ale napřed i jejich společné kamarádce, a asi k ní přidala i pár instrukcí. Zachoval tedy kamenný výraz a přistoupil na jejich hru, protože on si vždycky hrál rád.
Chladně ji pozval dál, vzal jí kabát a všiml si přitom, že má na sobě elegantní černé šaty a černé punčochy, nabídl jí židli a pak popadl jednu ze svých pracovních složek, které ležely na stole. Shodou okolností to byl jeden nový projekt, ve kterém byla i fotodokumentace. Stručně jí oznámil, že si ho najal její přítel, aby ji sledoval, a tady jí může ukázat výsledek. Položil před ni složku, sám se posadil a pobaveně pozoroval, jak čte zprávu, prohlíží si fotky a jak se v její tváři mění výrazy od znechucení přes vztek až po strach. Nutno říct, že svou roli hrála skvěle. Na její dotaz, co s tím svinstvem hodlá udělat, ji klidným hlasem oznámil, že dodat tomu, kdo si to objednal a kdo za to zaplatil. Pak se jí zeptal, jestli nechce sklenku vína a ona vděčně přikývla. Vrátil se s druhou sklenkou červeného, kterou jí podal, sám se také napil a čekal na její reakci, která na sebe nenechala dlouho čekat.
V krátké době, přesně v duchu Markétčiny povídky, už si pak po její úpěnlivé prosbě, aby o její avantýře nic neprozradil, domlouvali pravidla jejího trestu, Tomáš posunul křeslo doprostřed pokoje, v ruce držel rákosku, pro kterou si došel do ložnice, a Zdena se chystala zaujmout polohu, která je pro exekuci tohoto druhu ideální. Když si vyhrnula šaty a odhalila černé prádlo, musel domácí pán uznat, že ty holky ho opět jednou dostaly, připravené byly dokonale. A aby těch překvapení nebylo málo, podala mu svůj foťák s tím, že chce jejich úmluvu zdokumentovat, aby jí třeba za pár dní nezavolal znovu a nežádal po ní to samé co dnes. Náš detektiv měl co dělat, aby nevyprskl smíchy, ale udržel se. Ještě jednou jí formálně zopakoval pravidla, udělal první snímek jejího zatím panensky neposkvrněného zadečku, teď už bez kalhotek, a pak už ji začal svou silnější rákoskou vyplácet. Vzhledem k tomu, že se dobře znali, nebyl důvod ani pro použití tenké rákosky ani pro to, aby ji šetřil. Věděl, že Zdena si tuhle scénku užije právě tak jako on, takže počet ran hned úvodem stanovil na 100 s tím, že střídání stran bude vždy po pětadvaceti. A pak začal koncert, který si oba skutečně užili a i fotek postupně přibývalo, prostě, když dokumentace, tak detailní. On zcela zapomněl, že mu ještě před chvílí nebylo dobře a bolela ho hlava, ona zase brzo dala najevo, že se jí tahle exekuce velice líbí a úmyslně mu při špulení prdelky ukazovala, jak je její dokonale vyholená štěrbinka vlhká. Na její zadničce bylo vidět, že pravidelně trénuje, protože žádná jelita se nekonala, měla jen pěknou zdravou barvu. Když se dopočítali stovky a ona se napřímila, překvapila ho znovu. Odepnula mu pásek, vytáhla ho z poutek kalhot, přehnula v půli, podala mu ho a lakonicky oznámila, že jako úvod to nebylo špatné, ale na rozdíl od té porcelánové panenky z povídky, jí by měl jako prevenci nařezat ještě páskem, protože ona je mnohem větší číslo, jestli to tedy slavný pan detektiv vůbec dokáže. Prostě velice vstřícná a svědomí zpytující zákaznice, že? Shodli se na padesáti, ale pořádných, a když tenhle přídavek skončil, měla toho její zkušená prdýlka už konečně opravdu dost. Chystal se ji obejmout a podle scénáře tak scénku ukončit, Zdena ho ale znovu zaskočila. Uchopila jeho bez pásku dost volné kalhoty, pomalu je rozepnula, stáhla mu je i s prádlem, uchopila jeho zvědavého kamaráda a co mělo následovat, bylo dost zřejmé.
V téhle chvíli se ale Tomáš zarazil a jeho vzrušení začalo rychle mizet. Vzpomněl si na to, jak sám v duchu žárlil na Markétku a teď by měl sám, takhle? A i jejich kamarádka ho překvapila, že na něj takhle vyrukovala. Výprask byl jedna věc, ale orální sex bez vědomí jeho přítelkyně mu připadal jako zrada od nich obou. Začal to zmateně vysvětlovat Zdeně, ale ta se jen usmála a sdělila mu s uličnickým výrazem, že je vedle jak ta jedle. Zaprvé dostala přímé pověření od Markéty, aby se o něj tímto způsobem postarala, prý aby nám chlapec nestrádal, protože to bude jeho přítelkyni mnohem milejší než kdyby zkoušel štěstí v nových a neznámých lovištích a zadruhé, asi nečetl tu povídku pořádně, protože by si vzpomněl na detektivovu zásadu – přání dámy (po vykonání trestu) je pro gentlemana rozkazem! A dáma si teď prostě přeje se mu za jeho čas a energii odměnit. Na to už nešlo nic namítnout a náš hrdina se tedy doslova obětoval, aby dodržel ducha povídky až do posledního puntíku.
Zdena už byla na kolenou, ještě mu připomněla, že dokumentace musí být úplná, tak ať na to nezapomíná, a pak už rychle uvedla jeho pohlaví do stavu plné pohotovosti a její ruce a ústa se svorně snažily mu poskytnout rozkoš a zároveň ho v ní udržet co nejdéle. To druhé se jí ale moc nepodařilo, jeho dlouhý půst a předchozí vzrušení z jejího pořádného vejřezu udělaly své, takže za chvíli dosáhl příjemného vrcholu a vyčerpaně se svalil na pohovku. Jeho společnice si v klidu svlékla šaty i kalhotky a posadila se k němu. Pokud si však Tomáš myslel, že ho chce pouze obejmout, velice se zmýlil. Jeho zasloužený postkoitální odpočinek mu byl totiž zcela odepřen a místo toho se, ještě trochu omámený, ocitl na Zdeniných kolenou a její ruka začala poctivě zpracovávat jeho holou zadnici. „ Šššš, dáma byla spokojena, tak tohle je ještě trošku experimentální prémie“ pošeptala mu do ucha. Neměl sílu se bránit nebo přít, cítil jen příjemnou bolest a ke svému překvapení i nastupující novou erekci. Té si všimla i ona a se spokojeným úsměvem vsunula svou ruku pod sebe tak, aby dosáhla až k téhle části jeho těla. A pak ho vyplácela a stimulovala tak dlouho, než jí do dlaně vyvrcholil podruhé. Potom ho políbila, skočila do koupelny pro ručník a pečlivě ho otřela, podala mu sklenku vína k napití, nechala ho na gauči, přikryla jen dekou a za chvíli již s úsměvem sledovala, jak se mu zavírají oči. Spokojeně se napila vína a šla se osprchovat. Teprve v koupelně si uvědomila, jak je stále ještě sama vzrušená a použila proud vody i své hbité prstíky, aby se dostavilo konečné vyvrcholení i u ní. Potom se oblékla, před zrcadlem udělala poslední fotky své krásně zbarvené prdelky i svého prádla a celkového oblečení a pak už se potichu z jeho bytu vytratila.
Když se Tomáš v noci probudil, hlava ho tolik nebolela a cítil se po dlouhé době mnohem líp. Pak si všimnul, že je v bytě sám a trochu mu bylo líto, že Zdeně nestačil ani poděkovat. Hned ráno jí musí zavolat, rozhodl se a pak se podíval na zapnutý notebook, který hlásil novou nepřečtenou zprávu od Markétky.
Tak co, uličníku, už ses vyspal? Ti chlapi dneska vůbec nic nevydrží J.
Zdena mi mezitím stačila poreferovat o výsledku naší společné akce a mám pocit, že si nemáš důvod moc stěžovat. Taky mi poslala fotky, které jste společně udělali a musím říct, že jsou natolik rajcovní, že jsem musela na chvíli vzít na pomoc svého bateriového pomocníčka, jo, líbily se mi moc. A protože jsem kamarádka, tak ti je přeposílám na památku na dnešní den. Všiml sis vůbec, kolikátého je?
Tak hezké vzpomínky ti přeje a líbá
Markéta
P.S.
Musíš mi podrobně popsat, jak se ti to celé líbilo a hlavně to ruční finále. Vím, že bys byl rád, kdybych tě rukou vyplácela častěji, chápu, že to má pro tebe určité nenahraditelné kouzlo, to bych si ji ale musela umlátit. Tak mě napadla tahle varianta a Zdena slíbila, že ji ráda vyzkouší. Tys přece vždycky tvrdil, že klasický výprask post coitum je pro tebe dost nepříjemný, tak jak dopadl tenhle, když byl jen rukou? J
K tomu nebylo co dodat, jenom si svou odpověď musí pořádně promyslet, aby jí své pocity popsal co nejpřesněji. Chvíli si prohlížel přiložené fotky a zkonstatoval, že Zdena fotila mnohem víc, než si uvědomoval. Pocítil nové vzrušení. Ty holky jsou prostě fantastické a Markétčin zájem o něj je neuvěřitelný, přitom tak nesobecký, že si to vůbec nezaslouží. Tomáš se teď usmíval od ucha k uchu a přitom vymýšlel, jak se za dnešek odměnit a napravit tak svou sklerózu. Na to, že je dnes 14. února - svátek sv. Valentýna - si totiž vůbec nevzpomněl.
TAK HEZKÉHO VALENTÝNA VŠEM ČTENÁŘŮM DENÍKU
