29.11.14

Dlhý nos: dvě verze výprasku princezny (+ audio!)

 

Pavol Dobšinský


Podali: z V. Hontu Ján Molitoris; z Gemera Samuel Ormis; rozpráva A. H. Škultéty.
Mnohokrát děkuji Čajmrskovi, který pro nás nalezl rozhlasové zpracování této klasické pohádky i její původní verzi, a že mi dal vědět!
Tu zdrojovou, drsnější, si nyní představíme nejdříve.


Původní verze


Původně jsem měl strach z možné baladické krutosti výprasku oné původní verze sebrané Dobšinským od výše uvedených vypravěčů, z něčeho na způsob sekání kovovými důtkami po zádech do krve, nevymýšlím si, přesně takto v některých původních pohádkách hrdinky, včetně princezen, dostávají, žádné laškování a plácání - ale přes hrdinské přehánění vypravěče, kolik dní že to trvaly výprasky jednotlivých aktérek, což beru prostě jen jako heroickou hyperbolu toho, že dostaly MOC, je tam jasná zmínka, že když vyplácel princeznu takAby mladú ohnivú krv ochladil, sekal po tučnom mäsisku,“ což mě definitivně uklidnilo v tom smyslu, že vše proběhlo tak - a hlavně nač! - proběhnout má. Navíc pak děvenky namáčel do slané vody, takže nemohlo dojít k žádným „pooperačním komplikacím“ a dostalo se jim tím i prvotřídní desinfekce, byť nejspíš z jiného důvodu, než ze starosti o jejich zdraví. Nicméně pojďme k textu samému!

Kdo chce víc, než mé kratičké shrnutí začátku, může celou pohádku nalézt zde, pro ostatní stručné uvedení do děje:

Jak to tak bývá, jeden kralevic disponoval třemi kouzelnými dary, o které jej obrala na námluvách princezna, přestože otec - který mu je odkázal - mu kladl na srdce, aby „světu nevěřil“, jinak že jej lehko oklame.

Rád bych připomenul přitěžující fakta, že jej nejen poprvé dali vymrskat z města, ale při posledním pokusu získat věci zpět i popravit! Naštěstí uprchl, ale byl tak zničen tou potupou a ztrátou dědictví po otci, že skočil do propasti. Avšak plášť vzdutý větrem jej nejen zachránil, ale donesl k fíkovníku (ohlas orientálního zdroje), po kterém mu narostl dlouhý nos, i k vodě, po které zas zmizel.

Takže se vydal v přestrojení zpět, pomstít se. Princezna s královnou návnadu spolkly a nosy jim vypučely. Doktoři nepomáhali, a tak: „Museli len ten posmech niesť a nesmeli sa ani na ulici ukázať.“

Zvláštním motivem je zde (podobně jako v úplně jiné známé černobílé české pohádce), že z toho důvodu se pak v celém království nikdo nesměl smát, aby princezna s královnou neměly dojem, že se smějí jejich frňákům! To ovšem kralevic zjistí, když tam v přestrojení za půl roku přijde (pěkně si je tedy vychutnal, což?!). - A odtud už by nás to mohlo zajímat [Tučné (nejen mäsisko) jsem zdůraznil já]:



[...] Milého doktora privedú, — a kráľ sa ho spýta, že či sa dá na to? On povedal, že sa dá, ale tak, aby mu chorých celkom pod ruku oddali. A aby ukázal, že sa do veci rozumie, poručil, aby daktorému z rabov dali z tých fíg jednu zjesť. Raba priviedli, a ako figu zjedol, hneď mu nahúkol nos.

„Tento rab,“ povie doktor, „má málo krvi, aj to len riedkej a slabej, netreba mu ju ochládzať.“

Na to mu dal jeden glg z tej vody a nos mu naraz odpadol. Všetci sa nad tým zradovali a najmä princezka, že bude zase taká pekná ako predtým.

Vezme teraz slúžku pred seba.

Toto je už,“ povedá, „ostrejšia krv, musíme ju trocha oslabiť, aby môj liek lepšie osožil. Sem korbáč!“

Tu sa musela vyzliecť do košele a potom ju za tri dni tým korbáčom ustavične ťal. Po troch dňoch jej dal z vody za náprstok a nos naraz skapal.

Milá princezka by sa bola rada čím skorej s pekným noštekom ukázať. Ale doktor povie:

„Počkaj si ešte málo!“ a vzal do roboty kráľovnú.

Aby ostrá krv oslabla, trápil ju za šesť dní a za každým slanou vodou namáčal. Na siedmy deň jej namočil jazyk tou vodou a veľký nos naraz odpadol.

Napokon prišiel rad aj na princezku. Aby mladú ohnivú krv ochladil, sekal po tučnom mäsisku za deväť dní a zakaždým slanou vodou oblieval. Už tu i tu až tak omdlievala, ale on na to nič nedbal, len sekal, šibal zle, nemilosrdne. Pre veľkú bolesť nechcela sa dať od šiesteho dňa ďalej liečiť. Tu matka okolo nej, tešila ju, prehovárala všakovak, aby len ešte trochu potrpela, že sa jej to ľahko zahojí a bude dobre všetko, len si sa nosiska zbaví. A tak už len voľky-nevoľky trpela tie muky.

V ostatný deň prosila utrápená princezka, aby už preboha urobil koniec, a začala sľubovať, že keď ju vylieči, pôjde za neho a daruje mu veľké poklady.

„Aké poklady?“ spýtal sa doktor.

„Také poklady,“ povedá, „akých viacej na svete niet!“

Tu vyjme zlatú ládičku a podá mu mešec:

„Tento mešec je taký, že keď ho potrasiete, bude vám dukáty sypať, koľko len chcete. Táto zas píšťalka, keď na nej zapísknete, toľko vojska vám privolá, koľko si len budete žiadať. A tento opasok, keď si opášete, kde si len pomyslíte, naraz ste tam.“

A s tým mu podala aj píšťalku aj opasok. Doktor si opasok opáše a mocne zapracká. Mešec a píšťalku vloží do neho. A teraz sa postaví hrdo a počne vykladať:

„Ja som ten kráľ, ktorého si ty dala metlami von z mesta vyšibať. Ja som ten kráľ, ktorého si chcela dať zoťať. Ja som ten človek, od ktorého ste tie figy pokúpili. A ja som ten doktor, čo som vás mohol naraz bez všetkého trápenia vyliečiť, ale ste tú bitku zaslúžili. Tieto veci boli, sú a budú moje. A tebe za tvoju špatnú nevernosť porúčam — ten dlhý nos.“ [Porúčam - odovzdávať, zverovať do pozornosti, ochrany al. starostlivosti niekoho... Pěkně škodolibé! - pozn. HamH.]

Vtom si pomyslel, aby bol vo svojom zámku i hneď sa našiel tam. A od tých čias mu bol zase svet.

* * *


Dlhý nos, jiná verze - jako rozhlasová hra! (Audio, 23min)

 

https://www.youtube.com/watch?v=eH8mHLSdNhI - [exekuce až cca od 19 min, 25s]

Moc pěkná dramatizace, se zkráceným sice výpraskem, ale mnohem laškovnější, s krásnou vokalizací a jojkáním.

Autora ani obsazení bohužel neznám - NEVĚDĚLI BYSTE NĚKDO?

Kdyby odkaz nefungoval, na uložto je k nalezení mp3. - Ovšem pozor, je tam také delší verze (50min), a ta je trapně vykastrovaná, zcela bez výprasku! (Všimněte si, že přitom více jak jednou tolik delší, ovšem ta jalovost... Kastrování pohádek dramaturgy na kšeft by bylo na samostatnou úvahu.) Nyní však konečně již ukázka textu, zase jen toho podstatného [omluvte můj přepis z odposlechu, neumím slovensky!].



OSOBY:
*******

Doktor, ve skutečnosti podvedený a okradený mladý král v přestrojení,

Princezka, zralá na vdávání a výprask - rozmazlená, ale nebezpečná (momentálně s prodlouženým nosem),

Kráľovna, jede v tom s ní,

Kráľ, otec princezky, který ve výchově zjevně fatálně selhal. [Všimněte si, jak podivně nepřirozeně se ze scénky vypaří, vymizí... Více o tom v závěru, - pozn. HamH.]


[cca od 19min, 25s]

KRÁĽ: Vitaj, doktor! Trúfaš si teda na naše nešťastie?

DOKTOR: Trúfam. Ale mi musíš celkom dôverovať.

KRÁĽ: Dávam ti plnú moc!

DOKTOR: Potrebujem jedného sluhu.

KRÁĽ: Nech je tak.

DOKTOR: (poroučí) Tu máš chlapče, zjedz figu. (vítězně) Vidíš, kráľ môj, ako mu hneď nahúkol nos?

KRÁĽ: To vidím, ale čakám od teba, že sa budú nosi zmenšovať?!

DOKTOR: (suverénně) Tento sluha má málo krvi, aj to len riedkej a slabej, netreba mu ju ochládzať... Na, glgni si z tejto vody.

KRÁĽ: (nadšeně) Fíha, veď se mu nos naraz zmenšil!

PRINCEZKA: No to je ohromné! Zas budem krásna, keď budem mať malý noštek...

DOKTOR: (tajnosnubně) Ty si eště trochu počkáš. (zpřísní) Najprv vezmem do parády tvoju matku, kráľovnú. Tá však má ostrú krv, tú treba najprv dobre korbáčom vyšľahať!

KRÁĽ: (znepokojeně) Kráľovnu? Vyšľahať?

KRÁĽOVNA: (šije s sebou, téměř koketně) Čo človek pre krásu nepodstúpi...

DOKTOR: Tak chceš alebo nie? Korbáč mám nahotovený!

KRÁĽOVNA: (napjatě) Ehm, keď to musí byť...!

DOKTOR: Hybaj teda sem, nech si ťa dobre cez koleno prehnem. Ale nemrauč! [nemrauč, nemravč - nefňukej, doslova „nemňoukej“, hezké! - pozn. HamH.]

Suché, ostré prásknutí biče! [Má to být zvuk jako přes holý zadek?]

KRÁĽOVNA: (ihned) Jáááj!!! JÁÁÁJ -

DOKTOR: Nemrauč!

KRÁĽOVNA: (pokorně) Veď už mlčím...

DOKTOR: No, veď preto.

Práskaní biče zní do ticha...

DOKTOR: (po chvíli; zálibně) Myslím, že ostrá krv ti už oslabla. (dobrácky) A teraz si už glgni z tej dobrej vodičky.

KRÁĽOVNA: (chtivě pije) Chm, jaj! Uhm... Ňam... (rozkošnicky) Tá je ale dobrá!

DOKTOR: Nóóó-óóó... (konejšivě, jak by kočičku za ouškama drbal; napadlo mi, jestli přitom královnu chlácholivě nehladí po její čerstvě seřezané zadnici. Hrajou to tak! - pozn. HamH.)

KRÁĽOVNA: (natěšeně) Aha! A nos sa mi zmenšil!
 
PRINCEZKA: (nedočkavě) O-och! A teraz ja! A teraz ja! (Poroučí) Daj mi vodu!

DOKTOR: (přísně) Len, počkaj. Len počkaj, pekne po poriadku! Aká matka, taká Katka. I tebe treba trochu krv pribrusiť... Sukne hore, a ideme! [Tak je to „po holej!“ - pozn. HamH.]

Prásknutí biče!

PRINCEZKA: Eh -

Prásk!

PRINCEZKA: Jáááááj! (rázem bolestně ječí)

Práskání a pleskání, v rychlém tempu výprasku...

DOKTOR: (výhružně) Nepišti, alebo prestanem!

Prásk!

PRINCEZKA: Jááá-ÁÁÁJ!!! (hlásek stoupá výše)

DOKTOR: Nepišti!

Plesk! 
 
PRINCEZKA: (zalyká se, ale drží) Ja - ja - jaj, len bi! Jaj, len bi, udatný cizinče...!

DOKTOR: No, veď preto.

Prásk! Plesk...! - Konečně bič umlkne. Výplata končí.

PRINCEZKA: (velmi tichounce) Au-och...!

DOKTOR: (rozšafně, nadmíru spokojen) Tak. To by sme mali.

PRINCEZKA: (jako na trní) Uhm... No a - vodu?

DOKTOR: (suše) Voda nebude.

PRINCEZKA: Ako to? Ako to, že nebude?!

DOKTOR: (panovačně) Povedal som, že nebude a basta!

PRINCEZKA: (panikaří) Keď ma vyliečiš - vydám sa za teba! A darujem ti tri veľké poklady!

DOKTOR: (medově) Aké poklady?

PRINCEZKA: Také poklady, akých viacej na svete niet! Pozri, tento měšec je taký, že keď ho potrasieš, bude ti dukáty sypať koľko len chceš! Tato píšťalka zas, keď na ňu zapískáš, toľko vojska ti privolá, koľko si len buděš žiadať. A tento opasok, keď si opášeš, kde si len pomyslíš, naraz si tam... (zoufale) Len si to ber, ber si to všetko! (fňuká, tedy „mraučí“...)
 
DOKTOR: Tak. To máme opasok, meštiek i píšťalku, a teraz všetci dobre počúvajte! Ja som ten kráľ, ktorého si ty dala metlami von z mesta vyšibať.

PRINCEZKA: Óch!

DOKTOR: Ja som ten kráľ, ktorého si chcela dať zoťať.

PRINCEZKA: (společně) Joj!

KRÁĽOVNA: (společně) Juj!

DOKTOR: Ja som ten človek, od ktorého ste tie figy pokúpili.

PRINCEZKA: (stejně dopáleně) Joj!

KRÁĽOVNA: (stejně dopáleně) Jój...

DOKTOR: (škodolibě) A ja som ten doktor, čo som vás mohol naraz bez všetkého trápenia vyliečiť, ale tú bitku ste si zaslúžili.

PRINCEZKA: (unisono, rozčarovaně a pobouřeně) Óóóch! 
 
KRÁĽOVNA: (unisono, rozčarovaně a pobouřeně) Ó!

DOKTOR: Tieto veci boli, sú a budú moje. A tebe, princezna moja, za tolkú nečestnosť, ten dlhý nos - porúčam.

VYPRAVĚČ: Vtom si mladý kráľ pomyslel, aby bol vo svojom zámku i hneď sa našiel tam. A od tých čias mu zase bolo sveta žiť.

 * * *

Chybí zde sice oproti původní verzi výprask služce a netrvá týden, ale je to o to lepší!

Velmi zajímavé u obou verzí se mi zdá, že nos nemá, ani výprask nedostává král, ani žádní sluhové, jen ženský element! (U druhé verze sice naroste nos vojákovi, který fíky přinesl do paláce, ale ten z děje vypadnul; měl to být - podle mě - ten sluha na kterém léčení zkoušel bez výprasku, jelikož prý „neměl ostrú krv“, aby to dávalo logiku, ale o to tu teď nejde.) Přitom král to byl, kdo jej dal vymrskat i zavřít; jen u druhé verze docela chytře aspoň tu plánovanou popravu přesunuli tak, aby ji plánovala princezna a byla tím ve věci výprasku mnohem více potřebná...

Přitom (zvlášť první verze) rozhodně není nějak koketní a „sexy“ laškovná - a o to nápadnější je pak to soustředění jen na výplatu žen!

Jak si to přebrat, to už je zřejmě na psychoanalyticích fušujících do folklóru, a nebo raději přímo na vás, milí čtenáři. Ale každopádně doufám, že se vám to líbilo stejně jako mně, a přeji hezké svátky!

Ham Handed 


4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Diky za naladění do Vánoční atmosféry, už se také těším na pohádky s rozmazlenymi princeznami ;) nicméně, myslím si, že toto vyprávění má svou krutostí do pohádky docela daleko :) Resp. Jak bylo řečeno, autor chtěl čtenáři naznačit, že prinzezna dostala fakt MOC. Jinak, také jsem se nad tim v první verzi musela pozastavit, že sluha byl vyléčen hned, kdežto chudák služka dostala výprask... třeba se to v době vzniku pohádky fakt nenosilo, aby kdejaký doktor vyplácel chlapy :)
Luss

Cyril Rupert řekl(a)...

Služka se provinila tím, že po cestě ujídala - "rab" ničím, takže to je vysvětlení proč v první verzi dostala, a rab ne. To je ale v té odkazované celé verzi.

Jinak ta slovenská verze se mi nezdá nijak krutá, prostě normální výprask, až mírně laškovný - spíš je síla, že princezně ten nos zůstane!

No a samozřejmě - k tomu, jestli je to pohádkové nebo ne -, krutost nekrutost, tohle JSOU a byly původní pohádky; ty naše jsou už odvozeniny. - HH

Anonymní řekl(a)...

NESMÍRNÉ PODĚKOVÁNÍ KAŽDÉMU A VŠEM, KDO VZNIK TOHOTO PŘÍSPĚVKU - I PŘIPOJILI KOMENTÁŘ

Anonymní řekl(a)...

NESMÍRNÉ PODĚKOVÁNÍ KAŽDÉMU A VŠEM, KDO VZNIK TOHOTO PŘÍSPĚVKU UMOŽNILI - I PŘIPOJILI KOMENTÁŘ