1.12.14

Mé sestry a já X.

 V prosinci se u nás peče. Přesněji, pečou mé starší sestry Pavla (32 let) a Eva (29 let), a to je období, kdy mne (19 let) a své muže nerady vidí v kuchyni. Naši přítomnost tolerují jen na nezbytně nutnou dobu a už nás vyhánějí pryč. Prý se jim pleteme pod nohama a jíme cukroví dřív, než je nazdobené a na Vánoce by toho moc nezbylo. I když se zrovna nepeče, tak obě mají v kuchyni všechno roztahané a nelibě nesou, když nenajdou plechy a jiné věci na svém místě.
    Nedivím se, že když jsem omylem shodil dva plechy a všechno se rozsypalo a hodně rozbilo, tak to Eva nevydržela a výsledkem je, že okamžitě sundala z věšáku vedle kuchyňské linky rákosku a teď mi řeže holý zadek. Jsem ohnutý přes židli a jedna štiplavá rána za druhou dopadají na mé vystrčené pozadí. Eva si dává záležet, je asi hodně naštvaná a já ječím. Určitě to slyší i u sousedů a jejich dcery Klára a Květa ví, že jsem bit. Konečně je konec výprasku.
    „Teď vstaň, svlíkni se úplně do naha a běž to uklidit,“ zavelela Eva a pověsila rákosku zpátky na věšák.
    „Do naha? Evi? Tak dobře,“ odpovím a splním její příkaz. Vím, že teď nesmím provokovat. Nahý tedy uklízím v kuchyni a ani mi nedochází, že i když je ještě odpoledne, tak se už svítí a z návrší u domu je přes okno k nám vidět. Zadek mne bolí a není divu, mám ho plný jelit. Když končím s úklidem, musím ještě do kouta klečet.
    „Copak se stalo? Viděla jsem z venku jak bráška zametá nahatý?“ zeptala se Pavla hned po příchodu domů. Eva ji všechno pověděla a já doufal, že nedostanu ještě přidáno.
    „Tak už vstaň a běž se obléct. Máš dost seřezaný zadek,“ zareagovala Pavla a já si oddychl.
    Třetí den na to k nám přišla Jana (17 let), se kterou jsem chodil. Byli jsme sami doma a povídali si o všem možném.
    „Au,“ zasykla najednou Jana.
    „Co se stalo?“
    „Bolí mne zadek, jak jsem se teď posadila tady na kraj. Víš, já včera dostala od mámy výprask,“
    „Fakt? Já dostal předevčírem. Už to tak nebolí, ale stopy ještě mám,“
    „Chceš vidět můj zadek?“ překvapila mne Jana.
    „Chci,“ vyhrkl jsem ze sebe, aniž bych nad tím moc přemýšlel.
    Jana pomalu vstala, svlékla si rifle, otočila se zády a stáhla kalhotky. Její zadek byl poset napuchlými jelity od shora dolů. Jistě dostala tou dlouhou rákoskou, která u nich v obýváku ležela na visícím obrázku na stěně. Až mi ji bylo líto. Cítil jsem zvláštní atmosféru a také si svlékl rifle a ukázal Janě svůj zadek. Ten můj už nebyl tak moc zmalovaný, ale zahojený ještě zdaleka také nebyl.
    „Taky jsi hodně dostal,“ prohodila Jana, přistoupila blíž a začala mi hladit zadek. Jako ve snách jsem také položil ruce na její zadničku a začal hladit. Byly to nádherné okamžiky, které však neměly mít dlouhého trvání. Najednou se otevřely dveře pokoje a v nich stála Pavla. Vůbec jsme ani jeden neslyšeli odemykat dveře.
    „Ahoj bráško...Co to...Ahoj Jano,“ vykoktala ze sebe Pavla.
    „Ahoj Pavli,“ odpověděl jsem zcela zaskočen.
    „Taky zdravím,“ ozvala se Jana a pustila můj zadek ze sevření.
    „Mirku, na to ještě máte dost času. Jana už sice není pod zákonem, ale plnoletá taky ne. Co by tomu řekla její máma?“
    „Pavli, nezlob se,“
    „Neříkej to mámě, prosím,“ zažadonila Jana.
    „Neřeknu, ale domluvit vám musím,“ pokračovala Pavla. Hned na to postavila malou stoličku doprostřed pokoje, dala na ni svou nohu a zavelela: „Bráško pojď!“
    Bylo to jasné. Přistoupil jsem k sestře a ohnul se jí přes koleno. Zvedla mi košili a začala rukou sázet na holou jednu ránu za druhou. Bylo to sice „jen“ rukou, ale Pavla měla vždy docela páru, takže za chvíli zadek bolel. Jana koukala a ani se nehla. Výprask byl za chvíli hotov a já mohl vstát.
    „Obleč se. A teď ty Jano!“
    Jana nepípla na odpor a také se ohnula mé sestře přes koleno. Teď na její holou prdelku dopadala Pavlinina ruka. Janu to muselo bolet víc, měla čerstvější jelita od rákosky než já. Taky brzy začala pofňukávat, ale Pavlu to neobměkčilo. Když ji nakonec pustila, byly v očích Jany slzy. I ona se už mohla obléct.
    „Za mne je to vyřešeno. Tvojí mámě Jano nic neřeknu, ale už vás nechci při něčem podobném načapat. Je to jasné vy dva?“
    „Ano Pavli, je,“ přitakali jsme s Janou současně.
    Nedlouho potom Jana odcházela domů a já ji šel vyprovodit.
    „Tvoje ségra je fakt prima. Moje máma by mne za to seřezala, že bych ječela na celý barák,“
    „Já vím, ona je hodná. Vlastně obě ségry jsou hodné,“
    Pusu na rozloučenou a každý jdeme k sobě domů. Když jsem scházel z návrší k našemu domu, uviděl jsem přes svítící okno, jak u sousedů leží úplně nahá Klára své mámě přes koleno a dostává vařečkou. Květa, také úplně nahá, stála vedle a podle všeho na svou výplatu teprve čekala. Chvíli jsem pozoroval to „divadlo“. Klára sebou mrskala a řvala a vařečka dopadala na její zadničku pořád  dál a dál. Nevím kolik dostala, ale když její výprask skončil, tak se celá klepala. Teď se ohnula přes kolena Květa a vařečka měla opět hody. To jsem už ovšem nesledoval. Jen, když jsem procházel kolem jejich dveří tak jsem se na chvíli zastavil a poslechl si jekot. U nás v domě je zkrátka vše tak jak má být.

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Výborné pokračování série povídek.

Anonymní řekl(a)...

Pěkné, bráška nám dospívá.
Moc pěkně napsáno.

Dawe řekl(a)...

Vše jak má být :-). Jestlipak jim to jednou nebude chybět? Myslím, že by mohlo :-).