5.2.15

DALŠÍ HODINA LITERATURY


Pro příznivce výprasků v klasické (i neklasické) literatuře zde dávám další pokračování volného seriálu - zatím snad neznámý literární úryvek a mou básničku ze starších zdrojů:

SAPKOWSKI, Andrzej - Narrenturm (Husitska trilogie 1)


Čajmrsk mi poslal tip na tuto zajímavou epizodu z uměleckých dějin výprasků, tak ji ctěnému publiku předkládám - i s trochou vanilkového sexu pro rozehřátí (jelikož se týká prdelky, of course!)...

Dotyčný autor je možná kandidátem i na další výpraskové scénky, kdyby se někomu chtělo hledat!

Francouzská šlechtična Adéla, choť rytíře Gelfrada von Sterza za nějž byla již ve věku 16 let provdána do Čech, je muži na pravidelných schůzkách v klášteře nevěrná s hrdinou románu Reynevanem, alias Reinmarem Bielauem.
Po pravdě řečeno: dosavadních jedenáct dostaveníček s Adélou von Sterza naučilo Reynevana o ars amandi více než celé tři roky studií v Praze. Přitom se nedovtípil, že Burgunďanka vlastně učí jeho, byl si jist, že z jeho strany jde o vrozené nadání.
[...]
„Reveretere…“ zamručel a zvedl se na kolena. „Otoč se, otoč, Šulamitko.“
Adéla se otočila, klekla si a předklonila se, pevně se chytila pelesti postele a vystavila milenci na odiv veškerou krásu svého reversu. Afrodité Kallipygos, pomyslel si, když se k ní blížil. Erotické antické přirovnání způsobilo, že se k ní přiblížil jako svatý Jiří ženoucí se s napřaženým kopím na draka ze Síleny. Kleče za milenkou jako král Šalomoun u trůnu z cedru libeňského, popadl ji oběma rukama za vinice Engaddi.
„Ke klisně vozu faraónova,“ šeptal, líbaje ji na šíji, „tě připodobním, přítelkyně má.“
Připodobnil. Adéla vykřikla skrze zaťaté zuby. Reynevan zvolna klouzal dlaněmi po potem zmáčených bocích, vyšplhal na palmu a zmocnil se jejích plodů. Žena pohodila hlavou jako klisna před skokem přes překážku.
Jsou však přistiženi při činu manželem a jeho lidmi, takže se schyluje k výkonu spravedlnosti přímo na místě, jemu dokonce vyhrožují kastrací. Ovšem první je připraven býkovec, který zřejmě hodlali použít nejen na něj:
„Na dvůr s ním. Bereme ho do Běrutova. Tu couru taky.“
„Jsem nevinná!“ zasténala Adéla. „On mě uhranul! Očaroval! Je to černokněžník! Le sorcier! Le diab…“ Morold ji umlčel další ranou.
„Ztichni, běhno,“ zavrčel. „Ještě dostaneš možnost si zakřičet. Postaráme se o to.“
Nakonec se jemu podaří naskočit na koně a před lynčem uprchnout, Adéla je v tom zmatku před manželovou zuřivostí zachráněna mnichy a skryta v klášteře, na což reagují městští páni konšelé:
„... ji nemůžeme dát na pranýř jako ledajakou poběhlici. Rozhodnout musí Jeho Milost.“
A teď konečně přichází to hlavní: Tammo Šterca, po mrtvici zmrzačený patriarcha rodu Adélina chotě, chce vzít spravedlnost do svých rukou a rozhodne (nutno si představovat, že jeho mumlání překládá malá holčička, takže vše vlastně říká ona, s nevinností dítěte!):
„Pro začátek zjistíš, Apeči,“ rozkazoval ústy děvčátka Tammo Sterza, „která baba z Běrutova měla na Francouzku dohlížet. Která nerozpoznala pravý důvod těch jejích dobročinných výletů do Olešnice. Možná té flundře ještě pomáhala. Babě necháš vysázet pětadvacet rákoskou. Na holou prdel. A tady, před mýma očima. Ať mám aspoň nějaké povyražení.“
Apečko Šterca přikývl. Balbulus zakašlal, zachrchlal a celý se poplival. Zkřivil obličej do příšerné grimasy a Zabublal.
„Bylo mi řečeno,“ překládala Ofka, česajíc své panence maličkým hřebínkem vlasy z koudele, „že se Francouzka ukryla u cisterciaček ve Lhotě. Přikazuji, abyste ji odtamtud dostali ven, i kdybyste měli vzít klášter šturmem. Potom poběhlici zavřete u jeptišek nakloněných našemu rodu, příkladně v… [...] Ať si to s tou kurvou vyřídí Gelfrad, až se vrátí. Vlastnoručně.“
Ovšem to bylo také jediné povyražení, které mu (i nám) bylo dopřáno, jelikož svůdná a proradná Adéla uprchla a našla si mocnějšího ochránce, takže z případného potrestání za smilstvo této Afrodité Kallipygos a jejího „reversu“ bohužel sešlo, přestože se sličná Burgunďanka dále ukázala jako pěkná potvora, které by možná pěkných pár lískovkou na holou zadnici také prospělo, šlechtična nešlechtična...!

HamHanded:  básnička


Nu, a teď pro změnu má básnička, inspiroval mě níže vložený obrázek, taková fortelnost té baby - klisní hříva i prdel, co nejsou z cukru...

CHYTNOUT ŠTĚSTÍ ZA PAČESY!




Za hustou kštici
ji pevně čapnul
nahmát' zadnici,
kalhotky stáhnul...

A potom, běda,
nadarmo piští,
rákosku zvedá -
a už to sviští!

A už to lítá!
Na rudém zadku
rostou jelita
jak mrkve v řádku...

Ženuška v breku
názor svůj mění
a místo vzteku
zkouší prošení

Cvičíc půlkami
pozdě se kaje,
všemi barvami
když zadek hraje

Pak kštici svírá
jí v obou pěstích;
už neodpírá
manželské štěstí!

Statečně nese
své povinnosti
doufajíc že se
rákoska postí...

Uveřejněné též na Therasiině spankingovém fóru, kde se běžně vyskytuji častěji. Díky za případné komentáře.

Žádné komentáře: