2.3.15

Kolegyně


Pracoval jsem u jedné větší firmy jako manager obchodu a měl jsem pod sebou asi 20 lidí. Většinou se jednalo o mladé a celkem pěkně slečny a paní. Jedna z nich se mi moc líbila, měla úžasnou postavu, krásně tvarovaný zadeček a prsa tak akorát do ruky. Ale bohužel již byla zadaná. A tak mi nezbývalo nic jiného než toužit a snít. Jednoho dne jsme měli ráno poradu. Ihned poté, co jsem poradu začal, mi bylo jasné, že tato kolegyně není ve své kůži, působila unaveně a mírně vrávorala. Po skončení porady jsem jí řekl, až se za mnou za 10 minut zastaví, že s ní potřebuji něco probrat. Odešel jsem do své kanceláře a netrpělivě jsem čekal. Po 10 minut se ozvalo zaklepání a ona kolegyně vstoupila. Nabídl jsem ji místo a posadil se naproti. Zeptal jsem se ji, jestli je v pořádku a ona odpověděla, že je v pohodě. Já už ale věděl, že tak úplně v pohodě není, protože z ní byl cítit celkem silně alkohol. Řekl jsem jí, že za příchod v podnapilém stavu do práce je okamžitý vyhazov a že to tedy budu muset řešit. Rozbrečela se a prosila mě, ať nic nedělám, že práci potřebuje a že udělá cokoliv, abych jí nevyhodil. Blýskla mi naděje, že sny, které jsem měl, se mohou naplnit. Chvíli jsem přemýšlel, ale pak jsem jí důrazným hlasem sdělil, že pokud nechce přijít o práci, tak přijde dnes přesně v 5 hodin ke mně domu. Zeptala se, co se bude dít, ale já jen odpověděl, že ať se nechá překvapit. Sklonila hlavu a odešla. Celý den jsem pak byl jak na trní. Čím více se blížila pátá hodina, tím víc jsem byl nervóznější. Dnes jsem mimořádně odešel domu dříve a čekal.
            Odbyla pátá hodina a Monika stále nikde. V duchu jsem si pomyslel, že se lekla a že nedorazí. O 15 minut později se rozřinčel zvonek. Na chvíli jsem ztuhnul, ale po několika vteřinách jsem přeci jen šel otevřít. Stála tam v celé své kráse. Pozval jsem ji dál. Odložila si bundu a posadila se na pohovku. Sedl jsem si vedle ní. Kouknul jsem na ní a pravil „Víš proč jsi tady?“ Zlehka kývla hlavou. „A víš, že jsi tu měla být přesně v 5?“ Opět jen kývla. „To, co si předvedla dnes v práci je nepřijatelné, budu Tě muset potrestat“ „A jak?“ hlesla tiše. „No původně jsi měla dostat 25 ran rukou na holou, ale za ten pozdní příchod budeš mít trest zostřenej!“ Podívala se na mě, jestli jsem se náhodou nezbláznil. „To snad nemyslíš vážně?“ snažila se protestovat. „Myslím, a pokud nechceš padáka, tak ten trest přijmeš“ odpověděl jsem ji. Pouze sklopila hlavu.
            „Rozhodl jsem se, že dostaneš 2x 25 ran, nejprve 25 rukou a pak 25 ran rákoskou a k tomu budeš úplně nahá!“ Už se ani nesnažila protestovat. Rákosku jsem měl již připravenou na křesle. „Tak teď se svlíkni donaha“ poručil jsem jí. Neochotně vstala a začala si sundávat přilehlé tričko. Pak si rozepla knoflík a zip u kalhot. Pomalu je stahovala a já prvně uviděl její krásný pevný zadeček. Stála tam pouze ve spodním prádle. Měla bílé kalhotky s červeným lemováním a puntíkama a podprsenku ve stejné barvě. Rozepla si podprsenku a položila ji na kalhoty. Otočila se a řekla „Nemohla bych si kalhotky nechat?“ „Nemohla“ odpověděl jsem. „Bylo řečeno, že budeš úplně nahá.“ Otočila se zpět a polehoučku kalhotky počala stahovat. Vychutnával jsem si každý okamžik. Po chvíli byla úplně nahá. Byl to pohled pro bohy. Rukama se snažila zakrýt své poprsí a svoji mušličku. „Tak pojď, ohni se mi přes koleno, dostaneš prvních 25 ran rukou“ Malými krůčky přišla až ke mně a ohnula se. Naskytl se mi pohled na její opálený vyšpulený zadeček. „Budeš si rány počítat. Jestli se spleteš, začneme od začátku.“ Než stačila cokoliv říct, vzduchem už letěla první rána. „Jedna“ ozvalo se tiše. A hned v zápětí „Dva“ „Tři“ „Čtyři“. Po desáté ráně se začal zadeček lehce zbarvovat do červena. „Třináct, čtrnáct, patnáct…“ Svižným tempem jsme se dostali až k číslu 25. Zadeček už měla pořádně rudý. „Tak teď vstaň a ohni se přes křeslo, následuje druhých 25, tentokráte rákoskou.“ Zvedla se a lehce si šáhla na svůj horký zadeček. Ve tváři bylo vidět, že se bojí, co přijde teď. Přistoupila ke křeslu a pomalým pohybem se přehnula přes opěradlo. Zadeček byl pěkně vyšpulený. Kromě toho byla i krásně vidět její mušlička. Vzal jsem rákosku a postavil se stranou. Párkrát jsem máchnul naprázdno, abych ji ještě více napnul. „A nezapomeň počítat“ připomněl jsem jí. Rozmáchnul jsem se a se svištivým zvukem dopadla první rána. Vyjekla. „Jedna“. Na zadečku se objevila linka. Opět jsem se rozmáchnul a uštědřil jí další ránu. Aúúúú hlesla a bylo vidět, že se jí do očí derou první slzičky. „Dva“ Při třetí ráně už začala brečet a prosit, že to strašně bolí a ať už přestanu. Připomněl jsem ji, proč jsme tady. „Pokud nechceš dál pokračovat, tak zítra už do práce chodit nemusíš! Ještě 22 a máš to za sebou.“ Opět jsem se rozpřáhl a uštědřil ji další ránu. Slzy ji už tekly proudem. Zadeček začínala mít pěkně proužkovaný. Ve strojovém tempu jsem pokračoval do desáté rány, kdy jsem udělal malou přestávku. Monika se lehce uklidnila. „Tak budeme pokračovat, ještě 15, zatím si vedeš dobře“ pravil jsem. Opět se ohnula a já pokračoval v exekuci. Na její čím dál víc červený a pruhovaný zadeček dopadala jedna rána za druhou. Po ráně číslo 20 jsem udělal další přestávku. „Už jen 5, ale ty budou stát za to“ pevně jsem sevřel rákosku a začal s o něco většími ránami. Monika brečela, prosila, ale nebylo jí to nic platné. Konečně zbývala poslední rána. Na ni jsem si dal opravdu záležet. Rozpřáhl jsem se, švih a Monika propukla v nekontrolovatelný pláč.
            „Máš to za sebou, můžeš se obléci.“ Monika se zvedla a začala si hladit své bolavé hýždě. „Doufám, že už si příště rozmyslíš chodit do práce opilá.“ Pouze souhlasně kývla hlavou. Ještě než se stačila obléct, naposledy jsem si ji prohlédl. Všimnul jsem si, že její mušlička byla krásně mokrá.
            Asi za měsíc ukončila pracovní poměr kvůli neshodě s majitelem firmy a já ji už nikdy neviděl. Ale na ten jeden jediný večer vzpomínám dodnes.

3 komentáře:

Dawe řekl(a)...

Docela pěkná povídka, na prvotinu velmi slušné. Díky a gratulace.

Anonymní řekl(a)...

no poviedka je celkom fajn, vyprask pekne rozpisany, len ten dovod k potrestaniu je uz tak trosku klise, ale na prvotinu parada :)
ale tieto kolegynovske fantazie mam rad

Anonymní řekl(a)...

Pěkná povídka s klasickým námětem, ale to nevadí. Přesto je originální. Těším se na případné pokračování, klidně by těch kolegyní mohlo být více.