3.3.15

Příběh

Vše přichází většinou nenápadně a hlavně úplně nečekaně. Oblékám se do kabátu a odcházím z bytu. Stejně jako jakýkoli jiný večer, když jdu nakoupit, do kina, navštívit známé. Nebo třeba na třídní schůzky. Mířím do školy a chvíli se snažím přemýšlet o včerejších událostech.

Na dceři jsem hned viděla, že něco není v pořádku. Ale to většinou nic neznamená. V sedmnácti stačí ke zkažené náladě i maličkost. A stejně tak většinou problémy zmizí. S Alžbětou problémy nebyly, měla pro nás prakticky idylickou pubertu a nyní z ní byla už prakticky dospělá žena. Do maturity zbývá ještě rok a půl, takže i škola nebyla zatím velkým tématem. Samozřejmě jsme čas od času řešili, zda na vysokou a na jakou, ale zatím nás nic netlačilo. Chlapci se občas nějací okolo točili, pár jsme jich i s manželem znali, ale zatím žádná oficiální vážná známost. A najednou blesk z čistého nebe: "Mami, musíš se mnou do školy!" Cestou jsem z ní nic nedostala, mlčely jsme. Chvíli jsem se zkoušela cestou ptát. Pololetní uzavřené a minulý týden jsem akorát absolvovala třídní schůzky bez nějaké nečekané zprávy. Při vstupu do školy jsem byla připravená na cokoli, ale v zásadě na nic konkrétního.
Přivítal nás třídní učitel a šel rovnou k věci. Předpokládal, že situace je jasná i mně a zeptal se na můj názor na věc. Byl trochu překvapený, že jsem žádný neměla, tak mi stručně vysvětlil, oč jde. 

Bylo to vlastně velice jednoduché. Alžběta byla nejen přistižena při kouření marihuany, ale rovněž při distribuci matroše mladším spolužákům či spolužačkám. Vnímala jsem učitele trochu jako ve snu, na toto jsem skutečně připravená nebyla. A hlavní přišlo nakonec. Alžběta měla být vyloučena ze školy a poté, co bude případ předán ředitelce školy, se dalo očekávat i trestní oznámení. Výborně a to jsem ještě netušila, že věc už se posunula dál. Ihned po vyučování měl třídní s Alžbětou dlouhý pohovor a Alžběta - vzhledem k předchozí bezúhonnosti, dobrým studijním výsledkům i dalším jistě nesporným polehčujícím okolnostem - užadonila alternativní trest jen mezi třídním a jí.

Tak to bylo jak na horské dráze, nahoru, dolů, od soudu a možné podmínky (kriminál se za pár jointů u nás snad maldistvým nedává) jsme najednou byly u nějakého školního potrestání. Odhadovala jsem to na zaražený ples, školní výlet a doživotní úklid kabinetu. Moji roli jsme pochopila, že třídní chce, aby rodiče věděli, čím se dcera ve volném čase zabývá a měli čas ji odradit od dráhy drogové dealerky.
Záhy se ukázalo, že moje role bude významnější. Dceři nebylo ještě osmnáct let, musím proto jejich dohodu odsouhlasit, abych si následně nemohla stěžovat. Což znělo logicky. Sice nechápu, proč bych si měla stěžovat na to, že moje dcera bude mít na škole tvrdší režim výměnou za životní kariéru pomocné síly a zkušenost se soudním řízením v sedmnácti letech, ale budiž. Dnes jsou učitelé vyplašeni preventivně. A teď přichází první zlatý hřeb. Nejprve mi to úplně nedocvaklo, ale výklad byl jednoznačný. Domluvili se, že Alžběta dostane výprask. Rákoskou, upřesnil třídní a Alžběta sice vyplašeně, ale horlivě přitakala. Z hovoru vyplynulo, že už se dohodli na 30 ranách, které Alžběta usmlouvala rozdělit na třetiny. Dnes dostane prvních deset, přesně za týden dostane tolik, dokud neřekne dost a poté si sama určí, kdy si přijde pro zbytek do 30 ran. Nejpozději do jednoho měsíce ode dneška. Tedy vymyšlené to měli pěkně. Tak se ptají, co já na to a já mlčím. Chci něco udělat, ale nevím co. Zeptám se alespoň, proč zvolili takovou metodu. Třídní říkal, že po dlouhé diskuzi. Chtěli najít variantu, která Alžbětu skutečně citelně potrestá, bude si na trest pamatovat dlouhá léta a přitom neohrozí její vzdělání i další kariéru. Znělo to logicky. Taky na to přišli prý celke rychle, spíše se pak trochu smlouvalo o podmínkách. Alžběta měla představu, že pár plácnutí přes zadek situaci vyřeší, třídního verdikt 50 ran holí ji uzemnil. Nakonec se dohodli a teď co na to já. 
Cítila jsem se strašně, chtěla říct, že v žádném případě, ale kývla jsem a šla ke dveřím. "Moment", říká třídní, "musíte být přítomna výkonu, chci abyste u toho byla, prosím. Je to citlivá věc a tak jsme se i dohodli s Alžbětou. Nakonec bude teď potřebovat vaši podporu." Stála jsem jako opařená, tohle už asi nevydržím, ale poslušně jsem se vrátila ode dveří. Ovšem s naprostou hrůzou jsem se dívala na to, že Alžběta si odepíná pásek a svléká kalhoty. Polkla jsem naprázdno a když si sundala i kalhotky, vykřikla jsem, že to tedy ne a skočila k Alžbětě a stoupla si před ní. Moje dcera nebude nahá bita od cizího chlapa, i kdyby udělala buhví co.
Třídní pokrčil rameny a já zjistila, že v ruce drží rákosku, kterou zaase mlčky strkal zpět do skříně."Mami, prosím tě, přestaň dělat scény. Myslíš jako, že se na ten nářez těším? Nekomplikuj to, ať to mám za sebou.Ptám se alespoň učitele, jestli mu toto přijde normální a přiměřené lednu 2015. V tom se na mě podívá a říká: " Milá paní (.....), podívejme se na to takhle. Vaše dcera provedla dost špatnou věc, dokázala se s ní vyrovnat a teď je ochotná přetrpět bolestivý a pokud jde o to holé pozadí i trochu ponižující trest. Nehledejte v tom žádné pohoršení, na nahou kůži to samozřejmě víc bolí, ale zároveň oba uvidíme jaké následky mají rány na Alžbětině pozadí a bude možné výprask korigovat. Takže Alžbětu čeká výprask, já jsem včera večer sháněl místo fotbalu s kamarády rákosku v pochybném obchodě a jel jsem pro ni na druhý konec města, aby mě nikdo neviděl ji kupovat a vám jediné se vlastně nic neděje a děláte nejvíc komplikací." Což byla pravda, ale stejně mi to přišlo strašný. Dcera pokročila k židli ohnula se přes opěradlo a chytla se sedátka. "Pane profesore, já můžu. Mami neblbni, za čtvrt roku jsem dospělá, neztrapňuj mě tady, prosímtě."Tak jsem kývla a o krok ustoupila. Třídní vzal zas tu rákosku, přešel místnost, postvail se za Alžbětu a chystal se udeřit. Teď ale vidím, že nejen bude bít nebezpečně vypadající rákoskou bílý zadeček mé dcery, který se pod takovým nástrojem musí zbarvit do šílených barev, ale zároveň vidí Alžbětě až do krku, jak je ohnutá. Měla mírně rozkročené nohy, buď jí to bylo jedno, nebo si to spíš neuvědomovala, ale svoji mušličku vystrkovala na profesora. "Stop, prosím, pane profesore, pojťe na chvíli ven z kabinetu! Pak už vás nechám činit" Učinila jsem zoufalý pokus. Poté, co se za námi zavřeli dveře jsem spustila: "Pane profesora, ve všem máte pravdu, se vším souhlasím, ale nezlobte se na mě, takový trest odjakživa udělují pouze a jenom rodiče. Dám vám své čestné slovo, že Alžbětě doma vysázím předepsaný počet ran a šetřit ji nebudu. I od vás koupím za tím účelem tu rákosku." Třídni se trochu usmál a povídá." Alžběta je po vás, to jsem si stačil všimnout, velká vyjednavačka. Bojovala hodně, ale vidíte sama, výsledkem musí být nějaký kompromis. Souhlasím, že děti zparvidla trestají rodiče, ale jen částečně. Rozhodně ne odjakživa, tělesné tresty patřily do školy v zásadě celkem nedávno historicky vzato a vztah přestupku a potrestání je mezi školou a Alžbětou, nikoli uvnitř vaší rodiny. Nezlobte se paní ....., ale v tom vidím rozdíl. Ne, že bych vám nevěřil, že Alžbětu vyplatíte, ale škola by měla trest i vykonat. Podle mě je velký ústupek, že se může Alžběta takto vykoupit z toho vyloučení a další ostudy okolo". V tom mě napadl, dle mého tedy, v onu chvíli spásný nápad. "Nechci vás chytat za slovo pane profesore, ale pokud je to tedy o vztahu mezi školou a naši rodinou, jak jste říkal, co kdybych trest za rodinu přijala já a nezletilou dceru pak dále potrestala dle svého uvážení." Tak, teď jsem tě trochu dostala, pomyslela jsem si. Měl pravdu, smlouvám jako trhovec a teď už to všechno ze mě trochu spadlo. Nějak jsem cítila, že minimálně dnes dcerka bita nebude a pak se uvidí.Třídní se na mě podíval a trochu se usmál."Skutečně velká vyjednavačka. Možná vás překvapím, ale nabídku přijímám. Mám jedinou podmínku. Teď vejdeme dovnitř a oznámíte své dceři své rozhodnutí. Pak půjdete domů a sejdeme se zde zítra ve stejnou dobu. Alžběta u toho nebude. Pokud uznáte za vhodné, můžete přivést manžela, ale nedoporučoval bych to. Ze své učitelské praxe bych to tak odhadl, že toto by mělo zůstat celé mezi matkou a dcerou." Kývla jsem a všela dovnitř. "Bětko, oblékni se, jdeme domů. Dohodli jsme se s panem profesorem na jiném řešení" Poté, co jsem ji ho objasnila a třídní vše odkýval se zase nemohla dobrat slova Alžběta. Chvíli protestovala, ale rozhodné stanovisko dvou dospělých ji nedávalo šanci. Šli jsme domů a opět mlčeli. Než jsme vešli do baráku, povídám: "Bětko, jdu tam zítra. Až se vrátím, buď doma, asi chápeš proč. A zůstane to celé mezi námi." Řekla "díky mami" a vešli jsme do bytu.

Tak a už jsem skoro před školou. A jde do tuhého. Musím si přiznat, že mám strach. Z bolesti, i z toho druhého. Stydlivka už dávno nejsem, ale stejně, když si vzpomenu na tu vysazenou zadnici i mušličku. Ráno jsem se koukala do zrcadla. Pohled jako na Bětku už na mě samozřejmě není, ale na 43 let to snad ještě ujde. Hned jsem ale myšlenku zahnala. Jsem kráva, budu bita místo dcery rákoskou a já se starám o to, co řekne na moji zadnici profesor.
Taky to můžu vzít pozitivně, zkouším se naladit optimisticky. S manželem občas experimentuje. Sváže mi ruce za zády  šňůrou od županu a já ho musím udělat pusou. Občas se jako vzpouzím a on mě plácne přes zadek. Docela mě to vzrušuje, tak vždy chvíli jako uhýbám, než mu vezmu penis do úst. Stop, zase kráva. Deset šlehnutí rákoskou není poplácání manželem ani vzdáleně. A to, že jsem si i občas říkala, že by mohl přitlačit a skutečnost, že jsem shlédla pár filmů s SM tématikou stále nemění nic na tom, že tohle není ani film, ani erotická hra.

Tak konec úvah, klepám na dveře a jdu na to. Jen se pozdravíme a je vidět, že ani jeden z nás není ve své kůži. Nakonec mi třídní pokyne se slovy, že už vím, co dělat. Původně jsem chtěla smlouvat o kalhotky, ale je mi to nakonec trapné. Svlékám se jako Bětka a zaujímám i stejnou polohu. Holý zadek trochu studí, lehce se klepu, ale to je spíš nervozitou. Na vystrčenou pipku nemám ani pomyšlení, čekám na první ránu.Profesor už stojí za mnou a ptá se, zda můžeme. Opakuje mi, že dostanu deset ran. Pokud nevydržím celých 10, trest končí a Bětka končí ve škole.
Zatnu zuby a čekám. Přemýšlím, kdy jsem naposledy dostala. Ani si to nepamatuju, asi od dědy, rodiče mě moc nebili.
Jauuuu, "do prdele!" vykřiknu a narovnám se. Štíplo to hrozně a pálí to jak čert. "Ohněte se na místo," slyším. "Ještě jednou a končíme.Celou dobu se musíte držet opěradla. Pustíte se ho a dostanete ránu navíc. Uděláte to podruhé a opravdu končíme!" Omlouvám se, že jsme nečekala takovou bolest a že si dám pozor. Teď už se fakt budu držet. Když už jsem do toho šla, tak snad vydržím 9 ran a nebudu tady dělat herečku. Šáhnu si na zadek a cítím, jak mi tam natéká jelito. Ohýbám se o židli a zadek bolí. Druhá ráná dopadá a já se držím, ani nevykřiknu. Bolí to, ale zvládnu to. Dopadá třetí a čtvrtá a já se držím čím dál tím křečovitěji opěradla. Při páté už vykřiknu a prosím, aby trochu počkal. Pauza je o maličko delší, ale šestá ráná je strašná. Rákoska dopadá už na citelně rozbitou prdel a já začínám brečet. Málem jsem se zvedla, ale pomyšlení na ránu navíc mně udrželo ruce na sedadle. Tak hrozné jsem to nečekala. Po sedmé ráně vím, že to vydržím, ale děkovala jsem Bětce, že usmlouvala tu rozdělenou exekuci. Pofesor mi hlásí poslední tři rány a upozorňuje mě, že budou bolestivé. Tak to bych asi nevěděla. Osmá rána jde skoro na stehna a bolí jako čert, devátá jde sice opět na zadek, ale někam do míst, kde už prdelka hoří nesnesitelně. Odevzadě čekám na desátou a mám to za sebou. Třídní odchází uklidit rákosku a říká, ať se obléknu. Když už jsem zase upravená, slzy utřené, profesor povídá.:" Paní....., docela vás obdivuji. Příští týden se zde opět uvidíme a navrhuji, že je jen na vás, zda přijdete opět sama, nebo pošlete Alžbětu. Já jsem celkem rychle souhlasil s vaším výpraskem, byť se jedná zdánlivě o nesmysl. Zaprvé si myslím, že Bětka ušetřena nakonec nezůstane a za druhé, je to pro ni nezapomenutelná lekce do života v tomto věku, kdy si děti o rodičích myslí kdoví co. Myslím, že si uvědomuje, co jste pro ni udělala. Takže, je to na vás a za týden na shledanou.

Odcházím domů, zadnice pálí, děsím se pohledu do zrcadla. A v hlavě se mi mele. Mám tomu samému vystavit Bětku? Předpokládám, že už čeká v pokojíčku smířená s osudem. A co říct Rudovi (manželovi?). Říct, či neříct?

9 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Dobře se to četlo, pěkné :-)
Bude pokračování?

2486.jana

Anonymní řekl(a)...

Tak tohle byla fakt suprová povídka a hlavně zajímavý nápad. Přimlouvám se za pokračování.
Claudi

Anonymní řekl(a)...

vynikající zpracování.

Anonymní řekl(a)...

Mimořádně pěkná povídka. Mám velmi rád povídky, kdy dostane na holou matka i dcera. Takových povídek je na internetu málo. Popř. pěkná je také výměna rolí mezi starší a mladší ženou, kdy dostane na holou nejdřív ta mladší, pak přijde třetí osoba a podobně dostane na holou původně trestající osoba, přitom se ta mladší žena na výprask dívá. To je ale jiný příběh. Přimlouvám se za pokračování této povídky a další fantazii se meze nekladou.
Roman

Dawe řekl(a)...

Doufám, že dostane i dcera a že jí maminka jen ušetřila od exekuce před učitelem. Jsem se těšil, že dostane a ono nic :-), jistě by si to zasloužila. Manželovi říct nebo neříct, to nechme na autorce. Obojí by mohlo být velmi zajímavé. Povídka je velmi dobře napsaná, užil jsem si jí. Děkuji a gratuluji k prvotině, opravdu zdařilá.

Anonymní řekl(a)...

dik za poviedku, dobre citanie a KONECNE poviedka kde je konanie matky uveritelnejsie...chrani svoju dceru a tak je to spravne....len tak dalej

vrrattko

Anonymní řekl(a)...

mne sa to tiez paci, mamka nedopusti aby bola dcera trestana cudzim chlapom na holu (KONECNE UVERITELNE SPRAVANIE MATKY) ale dcera si to potom doma isto odskace, aj za mamu...pekna poviedka

vrrattko

Anonymní řekl(a)...

Moc pěkné. Líbí se mi to pomezí fikce a reality, přes povídku prosvítá sama osoba autorky a její touhy a to je super! Jako prvotina moc pěkné, přeju autorce hodně energie do dalšího psaní!!!
Asterix

Anonymní řekl(a)...

Skvělé, uvěřitelné, nezvyklý nápad. Doufám, že bude pokračování.
Děkuju za prima počtení. Irma