13.5.15

Naše třída

Učitelka matematiky Terezie Janovská dnes neměla dobrý den. Hádka s manželem, velmi nepřijemný telefonát z banky ohledně splátek hypotéky a teď ještě k tomu to pitomé auto už zase nestartuje. A to ji ještě čekala hodina v její nejneoblíbenější třídě na škole. Už po vstupu do třídy tušila, že jí dnes zase čeká boj, nejspíše marný. Již od dveří spatřila studenty sedící na lavicích, bavící se mezi sebou na zvonění nedbaje. Těch pár sedících zase prozměnu si zuřivě na mobilních telefonech psalo se svými partnery, ctiteli nebo obdivovatelkami. Snad ani jinak vzorná studentka Adéla dnes nedělala co má. Následovalo několik snah o jakousi takousi výuku, ale bezúspěšně. Když v tom ze zadních lavic přilétla po někom hozená láhev, která netrefila správného adresáta, ale místo toho zasáhla učitelku přímo do hlavy. Vtom třída ztichla. Učitelka se ještě v šoku vypotácela ze třídy. Studenti věděli, že to určitě nebude bez následků a v hrobovém tichu uvažovali, co se bude dít dál. Za několik minut se do třídy vešla ředitelka. Studenti znali její dlouhé monology a proto očekávali dlouhý projev, o tom, jaký strašlivý čin spáchali. Dnes, ale byla stručná. Prohlásila jen: Dnes jste překročili všechny meze. Vydejte mi pachatele, který bude okamžitě vyloučen, a nebo budete všichni přísně potrestáni. Třída mlčela. Ředitelka tedy pravila: Jak vidím s vámi nepohnu, proto budete všichni potrestáni. Jak jistě víte, naše škola, velmi hrdá na svoji tradici, byla založena už v dobách Rakouska-Uherska, a proto školní řád, od té doby příliš nezměnění umožnuje i speciální druh trestů. Všechny dívky se ted dostaví do tělocvičny, chlapci je budou následovat zítra. Studenti byli zmateni, co má tohle znamenat, se čtením školního řádu se nikdo nenamáhal, a proto nic netušili. Že by nějaké policejní vyšetřování ptali se sami sobě. Kluci se rozešli směrem k domovu a dívky vyrazili do tělocvičny. Tělocvična se nacházela ve sklepě, proto z ní vedla jen malá okénka u země, přesto bylo dovnitř dobře vidět, čehož někteří kluci využili, aby nenápadně pozorovali, co se uvnitř děje. Z toho co viděli byli zděšeni:
Ředitelka spolu s postiženou učitelkou vstoupila do tělocvičny a řekla: Děvčata, dopustila jste se vážného přestupku a za to musíte být potrestána. Náš školní řád a nově i ministerstvo školství umožnuje za vážné přestupky udělit výprask rákoskou na holý zadek. Maximum je 20 ran, ale v našem případě si jistě vystačíme jen s 15, že? Po řadě stížností, nadávek a odvolávání se na lidská práva ředitelka řekla: Samozřejmě nebudeme nikoho nutit, kdokoli může kdykoli odejít, pokud je pro něj vyloučení za spolupachatelství lepší možností. To samozřejmě nikdo nechtěl ,a tak všechny studentky chtě nechtě souhlasily. První přišla na řadu Adéla, malá hubená brunetka , byla to vzorná studentka, tatínkův miláček, na kterou nikdo nikdy ruku nevztáhl. Měla obrovský strach před sebou viděla ředitelku držící v ruce tlustou rákosku a vedle kozu, přes kterou se měla přehnout. Jako zdálky slyšela příkaz: Legíny a kalhotky dolů pak přehnout. Třesoucíma se rukama sundala legíny a stáhla kalhotky. Z nich vykoukl malý pěkný zadeček. S strašlivým pocitem se přehýbala přes kozu, jak moc to bude bolet, že všichni vidí její zadek a tak dál. V tom přilétla první rána. Výkřik. Na Adélině zadku naskočilo první jelito. Pak další a další. Po desáté ráně už Adéla začala prosit a slibovat, že už nikdy nic neudělá. Ředitelka jen suše prohlásila: Proto tady přece jste. Pak už jen následovalo: 11! Prásk! Auuuuuu! 12! Prásk! Auuuuu! 13, 14, 15. Pak už mohla Adéla vstát. Její zadek byl celý červeně pruhatý. Adéla si chtěla natáhnout kalhotky, ale ředitelka jí zastavila, Kampak! Tohle ještě není všecno, teď si jdi kleknou támhle na ten hrách ze školní jídelny. Adéla spolkla slzičky a vydala se směrem k hromadě hrachu. Další na řadě byla Míša, celoživotní sportovkyně a mistryně světa v aerobiku. POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Jsem rád, že jste můj výtvor dočetli až sem, vím, že to není zrovna žádné literární dílo, ale protože teď ostatní, mnohem lepší, autoři deníku vybírají volno, přispěji svou troškou do mlýna. Přivítám kontruktivní krtiku a předem se omlouvám za případné gramatické chyby. Pokud máte zájem o pokračování zmiňte se v komentářích, nebo ho radši napište sami.
Jet

7 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Rozhodně piš dál, autorů není nikdy dost. :)
Klidně se můžeš víc rozepsat o pocitech nebo víc popisovat, nenechávat všechno na naší fantazii. :)

Dawe řekl(a)...

Jako prvotina pěkné, hezký nápad, píšeš hezky, dobře se to čte. Určitě piš dál ale osobně bych nemusel popis všech ve třídě trestaných tj. cca 30 lidí, to by bylo asi trochu moc, ale třeba máš nápad jak to uchopit a bude to pěkné.

Díky

corus řekl(a)...

Ahoj nový autore, povídka je pěkná. Aby to nebylo jen o chvále, tak trocha kritiky:

První díl na můj vkus skončil příliš brzy, ale to byla možná autorská licence. Těším se na to "pokračování příště".

Ten závěrečný dovětek, kde se v podstatě omlouváš za to, že jsi něco napsal, je úplně zbytečný. Přeji hodně nápadů pro další povídky.

Anonymní řekl(a)...

Velmi pěkné. Souhlasím ale s Corusem, je to škoda, že to bylo utnuto tak brzy, tak prosím o pokračování. Líbí se mi motiv, že sice si učitelky netroufly dád dívkám a chlapcům na holou společně, ovšem kluci mají možnost se tajně dívat. Roman

Anonymní řekl(a)...

DOBRÝ DEN
I já se připojuji ke chvále!
Autor/ka má zcela specifický přístup k dějové realitě -/- pseudorealitě, který osobně neprefeuji - což tak činí příběh pro mne osobně ještě zajímavější.
VÝBORNĚ!
S Pozdravem
"Č."

Anonymní řekl(a)...

Moc děkuji za komentáře. Pochvala vždy zahřeje u srdce na pokračování začnu pracovat co nejdříve. Jet

Anonymní řekl(a)...

Určitě piš dál, jsem velice zvvědavá :)