10.6.15

V kůži medika přes kůži

Pan doktor zašmátral levou rukou a rozsvítil starou stolní lampičku. Měkké světlo tak rázem odhalilo bílé křivky rýsující se jen pár centimetrů před špičkou jeho nosu. Křivky, nad jakými by nejednomu padesátníkovi ukápla slina. Ale doktor už byl zvyklý. Zvykle profesionální.

"Tak jak to vypadá?" zeptala se, trochu netrpělivě.
"Myslím, že to není vůbec nic zlého. Už jsem na vás viděl i horší," kývnul hlavou a odtáhl se od dívčina pozadí. Sundal si malé, kulaté brýle a zašmátral v zásuvce. Po chvíli vytáhl jednu z mnoha bylinkových mastí, jež ukrývala.

Pan doktor byl jedním z těch typů velmi zvláštních lidí, které zvláštními učinilo jejich vášní naplněné pracovní zaměření. Jeho konkrétní profesionální deformací byla lidská pokožka. Byl doktorem - kožařem. Už od mala jej fascinovala všechna údolí hladké, smetanové pokrývky člověčího těla. Zaujaté sledování měnících se odstínů ve tváři, rozmanitých záhybů stařeckých vrásek či vzrušení zachycené v husí kůži na zátylku vnukly jeho pohledu na ostatní lidi takovou upřenost, že se mu většina okolí raději vyhýbala. Na druhou stranu, právě takto kritické oko a zvrácená posedlost z něj udělaly toho nejlepšího kožního doktora ve městě.

Když před dveřmi pana doktora stála rozechvělá sousedka Julie poprvé, upřímně se děsila všech povídaček paní vrátné o tom, že v bytě nebydlí žádný medik, nýbrž šarlatán a úchyl. Avšak dnes svou mramorově bílou kůži vystavovala před tímto mužem už bez nejmenšího ostychu a naopak si cenila každé kapky zázračných mastí, kterými pan doktor potíral její oblé tvary. Dalo by se říci, že Julie byla doktorovi velmi podobná, alespoň co se lásky k hladké pokožce týče. Ovšem zatímco on své city uplatňoval obecně, ona je zaměřovala jen na tu vlastní. Byla modelkou spodního prádla a nebýt těch částek, které díky tomu měsíčně přistávaly na jejím kontě, nevkročila by tak zvláštnímu muži ani na práh.

Když pan doktor pustil Julii poprvé do dveří a ona se mu svěřila se svým problémem, absence pobouřené reakce se zdála přirozeně podezřelá. Samozřejmě věděl, že jeho sousedka je se svou meruňkově růžovou tváří skutečný klenot, a tak snad ani příliš nevnímal důvod její návštěvy. Pravé zděšení přišlo až ve chvíli, kdy uviděl dokonale hebké pozadí poznamenané důkladným výpraskem.

"Pane bože," vydechl tehdy, zíraje na rudé pruhy táhnoucí se přes Juliino pozadí.
"Ale ne pane doktore! Nemyslete si, že by se u nás dělo nějaký domácí násilí, bože to vůbec! My se strašně milujem, víte, jenom to milování máme takový ostřejší, ale já jsem jinak děsně šťástná. Akorát se bojim, abych prostě neměla za chvilku z toho ošklivej zadek, to bych v těch krajkovejch kalhotkách ukazovat nemohla," chrlila ze sebe dívčina, reflexivně si natahující džíny zase zpět přes zmalované půlky. Nevěděla však, že lítost v jeho hlase vůbec nesouvisí s jejím možným utrpením, jako spíše s tím, jak může někdo na tolik krásném malířském plátně vytvořit takto ošklivou vyřvanou rudou cákanici.

Jakmile se oba náležitě uklidnili, mohla inspekce pokračovat a od té chvíle už sousedčiny návštěvy nepřestaly. Pro doktora to byla tak trochu sisyfovská, ale přece naplňující práce. Pečlivě léčil její šrámy a hojil malé modřiny, přes které se hned za pár týdnů objevily zase nové, stejně křiklavě rudé, jako tomu bylo prvně. Po několika měsících už jeho ostrý zrak dokázal ve stopách po výprasku rozklíčit i nejmenší detaily napovídající, co přesně se mohlo v bytě pod ním minulou noc odehrát.

Když dnes Julie kasala svou květovanou sukni, v mysli se mu ihned promítl obraz Julie sklánějící se přes dřevěný stůl. Jemné linky v kůži otlačené od hrany zdobily zepředu její vystouplou pánevní kost. Nejspíš zase pila. To je vždy výprask takový neosobní a Julie se za něj o kapku více stydí. A muselo to být s tím pohledným fotografem, co o něm vrátná mluvila, jinak by snad nebylo ran tolik. Navíc, dostala tou novou hrubou rákoskou.

Doktor nanesl trochu bylinkové masti na konečky prstů a zkušeným pohybem přejížděl každý z pruhů. První rána. Ta je vždy doprostřed. A při této ihned vyhrkly slzy, musel být vážně dost vytočený. Na jednom konci se proužek dokonce modral. Druhá už byla slabší a kopírovala tu první s geometrickou přesností. Třetí byla také vcelku lehká, ale Julii určitě nepotěšila. Sáhla až k okraji stehen a to v kalhotkách stoprocentně neschová. Když doktor nanesl mast i na poslední dvě rány, ty které zářily nejvýše, cukla sebou. Tam se rákosce síla vrátila.

"V pořádku?" zeptal se a zavřel tubičku s mastí, která za krátkou chvíli provoněla celou ložnici.
"Ano, děkuji," usmála se na něj sousedka, viditelně o něco šťastnější, že je o její výjimečné pozadí zase dobře postaráno.
"Tak už příště tolik nezlobte," donutil se také k úsměvu a pomalu doprovodil návštěvu ke dveřím.
"Ale, to říkáte snad pokaždé."
"A přece vždycky přijdete s takovým nadělením," odvětil doktor a posmutněle mrkl po jejím nyní už květinami zakrytém pozadí.

"No neříkejte, že byste byl raději, kdybych už nikdy nepřišla," mrkla Julie na pana doktora a vykročila na chodbu. Ten se zadíval na její náhlým studem narůžovělé tváře, povzdechl si a v duchu se pro sebe usmál.

7 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Velmi hezké, takové rozmarné léto. Moc chválím a výjimečně mám za to, že povídka mohla být delší, více rozepsaná. Stud stranou! :-)
Asterix

Micinka řekl(a)...

Moc pěkné počtení děkuji za chvilku odreagování v hekticky nepříjemném dni :-)

Anonymní řekl(a)...

Hezké, originální a nevulgární. Vítám tě!

Aloys

Anonymní řekl(a)...

Tak to je něco, paráda :-).

Lachtanka

Anonymní řekl(a)...

Jednoduché a hezké.

Mirek

Dawe řekl(a)...

Joj, tak to je paráda! Taková povídka mě dlouho chyběla. Trochu drsná popisem ran, detailní tím krásným ženským stylem, originální a krásná. Hrozně hezky se mi to četlo. Nebyla dlouhá a vše podstatné bylo uvedeno. Vše co jsi chtěla říct a sdělit tam je. Zároveň ponechává prostor pro fantazii, hraje si s představami a pocity. Nádherné, máš jedničku s hvězdičkou, vůbec ti do ničeho nechci mluvit, piš to jak chceš a jak to cítíš, nenech se ovlivňovat, je to nádhera. Moc rád si zase něco od tebe přečtu.

Děkuji za krásný zážitek.

Anonymní řekl(a)...

hmm...velmi pekna poviedka aj ked trosku mi prislo luto toho lekara - susedka mu tam chodi predvadzat vyplatenu prdelku a on si maximalne moze uzit tak predstavy. Uplne som si ho predstavil ako pana Hrusinskeho z Postrizin, ked hrozil sladkovej zene vypraskom....no a nakoniec bol odsunuty len do role pozorovatela :)

vrrattko