22.2.16

Pravítko paní Marie

Je mi něco málo přes třicet, několik měsíců pracuji v jedné malé firmě, ve které se zpracovává malované sklo. Jako manipulant objíždím dílny a vozím namalované sklo k peci, kde se vypaluje. V jedné z dílen pracovala paní Marie, zachovalá pětapadesátnice která mezi mými kolegy nebyla příliš oblíbená. Osobně jsem nechápal proč, vycházeli jsme spolu velice dobře. Jednou, když jsem čekal, až dodělá několik kusů do zakázky, zapovídali jsme se, ona vyprávěla a mimo jiné zmínila, že měla velmi přísnou matku. Nenápadně jsem zavedl téma na trestání, velmi otevřeně vyprávěla, jak dostávala výprasky na holou a že ji matka nešetřila. Shodli jsme se, že mnohdy je výprask ideálním trestem. Já si tehdy mezi řečí povzdechl, že bych taky kolikrát zasloužil. Od té doby uplynulo několik týdnů a já nemohl dostat z hlavy představu, jak mně paní Marie trestá na holý zadek. Na konci měsíce jsme zůstali na firmě do pozdních večerních hodin jen mi dva a já se rozhodl to zkusit.

Vešel jsem do Maruščiny dílny a před sebou jsem tlačil vozík se dvěma vazama s poškozeným malováním. "Člověče co si dělal" vyhrkla paní Maruška, když viděla co vezu. "Já vím, zasloužil bych na holou" pokusil jsem se ji povzbudit. "No za tohle by si zasloužil pořádně zmalovat prdel" pronesla přísně, v tu chvíli mi začala v kalhotech tuhnout moje chlouba a já věděl, že teď nebo nikdy. Podival jsem se na ní sa smutným hlasem ji znovu povzbudil "no jo, oni všichni jen vyhrožují, ale přes koleno mně nikdo neohne, třeba bych byl při práci opatrnější, kdyby mně pálila prdel po vyprasku".

Chvilku bylo ticho, najednou Marie vstala, pomalu došla ke dveřím a zamkla je, pak postavila židli do prostřed místnosti a pohodlně si sedla. "Na co čekáš, kalhoty dolu a ohnout" okřikla mně přísným hlasem, během pár vteřin sklouzly montérky ke kotníkům a mé tělo se ocitlo ohnuté přes Maruščina stehna, ta také na nic nečekala a pomalým pohybem mi stáhla boxerky. Byl to nádherný pocit, když mi její teplá ruka poprvé přejela přes odhalené půlky. Hlazení najednou ustalo a ozvalo se plesknutí, příjemně štiplavá bolest projela mým tělem a v pomalém sledu nasledovaly další rany, již podstatně silnější. Silné rány rychle barvily zadek do červena, já se rukama držel nohou židle s když byl úder hodně silný, tiše jsem zastenal. Vzhledem i intenzitě plácání bylo vidět, že si to Maruška také užívala. Po padesátém úderu následovalo něžné pohlazení po prdelce a slova "stačí, stoupni si". Poslechnul jsem, bylo to celkem zklamání, ještě bych nějakou tu ránu snesl. Co se dá dělat.

Marie odložila židli do kouta a vázy z vozíku postavila na svůj pracovní stůl. Když si je důkladně prohlédla, otočila se ke mně a přikázala abych se svleknul úplně, ona zatím zabrzdila kolečka vozíku a poručila, abych se přes něj ohnul. Boxerky, ponožky i tričko byli dole a já horní části těla ulehl na přepravní vozík. Marie vyndala z regálu lepící pásku a ruce mi pevně přilepila k rukojeti, nohy přilepila k nohám vozíku. Odložila lepící páskou, sedla si na bobek a zahleděla se mi do očí. "Tobě se ten výprask líbil, že ano? " zeptala se, hrozně jem se styděl a netušil, co odpovědět."Nemusíš odpovídat" řekla paní Marie, "ty vázy co jsi dovezl jsem nemalovala dnes já, podle toho jak zaschlá barva, tak si myslím, že jsou tu již několik dní a ty si je použil jako zámiňku k výprasku. Tak už to přiznej, celou dobu toužíš po tom, abych ti zmalovala zadek".

Potichu jsem přiznal barvu, neuvěřitelně jsem se stydel. Paní Maruška beze slova vstala, ze stolu si vzala asi půl metru dlouhé dřevěné pravítko, stoupla si vedle vozíku a rozmachla se..... Masivní dřevěné pravítko s plesknutím dopadlo na moje zarudlé pozadí, bolestí jsem tiše vyjekl, než jsem stačil popadnout dech dopadly další silné rány doprovázené štiplavou bolestí. Paní Marie si to očividně užívala, rány nepolevovaly na intenzitě, já si pomalu začal zvykat na bolest a s každým dalším úderem jsem si začal výprask patřičně užívat. Pravitko dopadalo na celou mou zadnici, paní Marie nevynechala jediný kousek, na přechodu mezi zadkem a stehny si dávala obzvlášť záležet. Nevím kolik ran mi Maruška vysazela, počítat jsem přestal na 80, ale pak jich ještě pár desítek na mou prdel dopadlo.

Marie odložila pravítko a chvíli mě něžné hladila rozpálené pulky, pak si vzala nůžky a vyprostila mně z pout. Když jsem se narovnal, přikázala mi, abych si dal ruce za hlavu, ze zadu ke mně přistoupila, objala mně a pravou rukou mi začala honit ztuhlého ptáka. "Příště až budeš chtit výprask, tak to rekni na rovinu, ráda ti kdykoli zmaluju zadek. A teď vypadni" Rychle jsem se obléknul a spěchal do šatny, abych si v zrcadle prohlédnul stopy po výprasku.

8 komentářů:

Dawe řekl(a)...

Ale jo, líbilo, chvílema i celkem dost. Ubral bych na hrubých výrazech, i když někomu se to může líbit. Škoda, že bylo po ruce jen pravítko, ale vzhledem k místu a k situaci to chápu. Hezké, děkuji. Budu se těšit na případnou další povídku. A taky se mi líbí, že byla chtěná a F/m.

Anonymní řekl(a)...

Pro Dawe
Náhodou, těch hrubých výrazů nebylo zas tak moc, a nadto byly použity na správném místě.
Jo, chtěné povídky se mi taky líbí, a nemusí být jen F/M. Martine, pokračuj!

Aloys

Anonymní řekl(a)...

Děkuji za podporu, jsem moc rád, že se povídka líbila. Co se týká pravítka, používá se na měření velikosti váz, nic vhodnějšího k potrestání paní Marie v dílně bohužel neměla :-)
Martin

Anonymní řekl(a)...

Obsahem povídku vnímám jako dobrou, ale těch chyb, hrubky, interpunkce, chybějící čárky nad samohláskami ve slovech – to mi naprosto dojem z povídky zkazilo. Alespoň si během psaní ponechat automatickou opravu chyb a všechna červeně podtržená slova opravit, hned by byl výsledek povídky výrazně lepší. Škoda, třeba příště. Bára

Anonymní řekl(a)...

Hezke ctive hrube vyraziny ne nevadily ani nijak nenicily celkovy dojem z povidky :-)

Micule

Anonymní řekl(a)...

Jelikož mám rád výprask od starších žen, než jsem já, povídka se mi líbila a to dost.
Třeba autor vymyslí pokračování příběhu...-)

Anonymní řekl(a)...

Jsem rád, že se povídka líbí, zároveň souhlasím s kritikou co se týče chyb... Psal jsem to v práci na mobilu a tomu to bohužel odpovídá, příště se polepším.

Báro, jestli chceš, můžeš mi spočítat chyby a navrhnout trest...

martin.01@post.cz

Anonymní řekl(a)...

X