26.4.16

"ARAB"

Kdo jsem?
Nesmím prozradit.
Odkud pocházím? Kolik je mi let...??
Stejná písnička.
Nu-jsem agent.
Už řadu let. Takovou řadu, že mohu prozradit, co o takových, jako jsem já, říká KGB.
"KDYŽ SE CHLAP NARODÍ JAKO MAĎAR - ZŮSTANE MAĎAREM.
KDYŽ PŘIJDE NA SVĚT CO POLÁK - JE PROVŽDY POLÁKEM.
KDYŽ JE ČECHOSLOVÁK - UDĚLÁTE Z NĚJ LEDACOS!!"
Třeba Araba.
A to jsem já. Říkaj mi, třeba, Achat Íbn-Fákán El Halid - a stejně jako major Hradec, kamarád majora Zemana, - i já kdysi "PRODÁVAL JABKA NA PERSKÝM TRHU"! To už je let...! Dnes jsem - obchodník. Čistě apolitický, ovšem! Všem globálně - nadnárodním korporacím, co se mnou mají co dělat - jsem nejvýš tichým a stínovým společníkem. (Ať už mi patří úplně, nebo jen částečně.) Navenek jsem jenom... Podnikatel v kefije a obleku.
Nedávno mne v mé Riádské kanceláři vyhledal kamarád z mého trhoveckého mládí. Takovým lidem své dveře POKAŽDÉ otevřu...! Ale - překvapil mne! Po širokém úvodu - a jistém přiznání, že jeho zděděná firma více méně kolabuje, navrhl... AŤ SI VEZMU JEHO DCERU HANANE! Zasmál jsem se, ale - jen krátce. Kamarád byl vrstevník - jeho dcera by mohla být mou... Věk na svatbu už ale měla - výhodné by to bylo, a mne chytla zvědavost. Pročpak to asi chce?? Skoro hned přiznal, že ji chce vyvdat bez věna, ale cítil jsem cosi víc. Bylo tam ještě něco... Ale - dohodli jsme se!
Se svou nevěstou jsem byl spokojen. Co do vzrůstu byla malá. Tvář měla sličnou a kdo na ni jen letmo mrkl, mohl si pomyslít, že je tlustá. Omyl! Pravda byla taková, že při malé výšce měla až překvapivě ženské tvary. Proto ten dojem. Svatba proběhla na 100% solidně - a v čem byl problém jsem poznal hned! Hanane byla pěkná, milá - učebnicová ukázka zbohatlické dcerušky. I největší luxus, i nejvýjimečnější privileje - všecičko brala, co naprosté samozřejmosti. No - budiž. Mladičká manželka vyspělého boháče - to se i čeká. Co od ní bylo tak trošinku ošklivé - že mne chtěla utahat. Jako většina dívek a žen jejího věku pevně věřila, že pánům mích let stačí úsměv - jsou zkrocení a sem tam dotyk, - jsou vyřízení. Z tohoto omylu jsem ji bryskně vyvedl. Při mé minulosti - a též po operaci, kterou mi kdysi experimentálně upravili metabolismus, by musela mít tak dvanáct kamarádek. Nějaký čas bylo vše skvělé. Tchánova krachující společnost skvěle posloužila ku velice slušným ziskům a manželka střídavě posílala své bývalé vychovatelce nadávkové vzkazy, nebo mne přesvědčovala, ať si prý pořídím další ženu. Že jsem moc náročný. Smál jsem se.
Pak přišel vzkaz. Jeden můj "ajťák" - a jinak kolega s arabským zjevem, původem Gruzinec - mi dodal podrobné instrukce, co-že mám s manželkou provést...
A tak to začalo!!
Hanane považovala za samozřejmé, že ji při každé cestě na západ vezmu sebou - a dám jí plnou, či aspoň maximální - volnost. Její specialitou bylo burcování personálu ve značkových prodejnách, kde tucty věcí zkoušela - a veletucty kupovala. Jak manželka Ukrajinského bossa! Vždycky jsem se tomu smál, ale tentokráte šlo o cosi jiného!
Hanane si, rádoby tajně, s chutí ulízla kapinku alkoholu. Byli jsme zrovna na cestě po světě - a právě bydleli v proslulém hotelu, uprostřed ještě slavnějšího letoviska. "Náhodou" se stalo - a mojí ženušce vyšlo volné odpoledne. Vyrazila do lázeňského patra - a dala se obsluhovat. Přitom "náhodou" potkala dvě kamarádské dívky, "nametly" se jak dogy - a už řádily po nudapláži, kde zuřivě pózovaly pár "náhodně" přítomným reportérům! Ječely přitom kupy žvástů o emancipaci, feminismu - a vůbec těch trapných zhůvěřilostech.
Akce vyšla na 100%.
Včetně toho, že záběry "rozhovoru se statečnými dívkami" byly zveřejněné, jako "anonymizované".
Pod obraz sťatá Hanane mi pak byla dodána nazpět do apartmánu.
Já sám osobně vyléčil na pokoj dodanou - a poté z opice vyspanou, manželku z kocoviny - a zahájil scénu číslo dvě! Zatímco propagandisté obou stran presentovali věc po svém: důkaz orientální touhy po svobodě/a/odstrašující příklad západní dekadence, přišla má drahá konečně ke smyslům. Celá rozpačitá začala s dámskou diplomacií - a tiše doufala přehrát svou ožralost v postelovou scénku. Když byla v nejlepším - ukázal jsem jí pár "jejích" záběrů. Ta se vyděsila! Byly ale anonymizované, věřila v "projití". Rozesmála se a chtěla ty "nemožné záběry" využít k vlastní strategii. Nu - a já jí ukázal, že ji poznávám dle mateřského znaménka.
Ta strnula!
A jak jí strnutí přešlo - zkusila prchat. Postel našeho apartmá měla cca čtyřmetrově - kruhový půdorys. Má drahá, přesvědčená, že jí zabiju, vystartovala směrem pryč ode mne - a nebýt zrádnosti ohromné hedvábné přikrývky, snad by i uspěla. Pokrývka ji však pozdržela, po tomtéž prostěradle sjela - a už ji má ruka za přehršli havraních kadeří držela. Ženuška ráčila řvát, jako najatá. Asi fakt věřila, že bude mordovaná. Já ji však zatím jen vydobyl z jediné garderoby - černého spodního prádla. Kroutila se, holka, jak krajta tygrovitá, ječela jako pár Viktorek u splavu a já - já jsem odepínal pásek. A že mám pořádný! Udělaný ze spleteniny řemínků všemožných kůží, kde nechybí krokodýlí, hroší, nosorožčí, nebo třeba hadí. A už byla má drahá polovice na posteli natažená, jak na panské lavici! A nahatá, jak prst! A uřvaná, jako Siréna! Já ji šikovně držel za stisknutá zápěstí - a začal jsem ji bít. Švihat! Mlátit. Mrskat! Třískat. Řezat! Vyplácet a bančit - až se hory zelenaly! Moje snědá kráska začala kopat! Zkoušela se kroutit! Svíjet! Mrskat! Její vřeskně ryčný jek začal čím dál víc sílit, stoupat a pronikat! Smyčka z přehlého řemene svištěla, hvízdala - a práskala. Dobrých padesát šlehanců na holou má drahá dostala! To byly skřeky, vytí - a zahýkávání! Vlastně ani nevnímala, kterak volám služebné - a dávám "presto!" balit!
Jelo se domů!
Hra běžela!

5 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Poděkování ARYONovi za uvedení dalšího mého Nesmyslu!
"Č."

dawe řekl(a)...

Že tvorbu Čajmrksa nemusím, tohle mi rozhodně nevadilo. Díky.

Micinka řekl(a)...

taktéž se přidávám tato povídka je vcelku povedená :-)

Anonymní řekl(a)...

SRDEČNÝ DÍK KOMENTÁTORŮM
Věcně musím podotknout, že já sám ne až tak často nacházím texty, které mi vysloveně vyhovují. Mám zkrátka méně obvyklý vkus - a proto se do něj i málokomu trefím. Tím spíše - díky za komentáře!
"Č."

Anonymní řekl(a)...

Já Čajmrska musím. A povídka není vcelku povedená, ale velmi povedená. Howgh!

aloys