15.4.16

Nejdřív

Ale nejdřív...

Zatímco fňukám a začínám vzlykat, máma hrabe v zásuvce a hledá vařečku.
Bohužel ne jen tak nějakou vařečku, ale "tu" vařečku. Tu, kterou používá, když opravdu moc zlobíme.
Ortel byl vyřčen a já vím, že už mě nic nezachrání. Už předem se chytím za zadek.

Co jsem provedla? Promiňte, ale to tady šířit nechci. Už to, že slyšíte tenhle příběh, je dost špatné, nemusíte vědět všechno, že ne?

"Je tu jenom jedna věc," řekne máma. "Obávám se, že nejdřív musím dát na zadek tvé sestře."
"Majce? Proč?" zeptám se.
"Říká si o nářez už od rána," řekne nazlobeně máma. Samozřejmě to není doslovná pravda, ale vím, co tím myslí. Majka dokáže někdy být vážně otravná jako osina v zadku a máma věří, že v takovém případě by to její zadek měl taky pocítit.
"Pojď se mnou," řekne. "Vezmu vás obě najednou."
Mámin přístup k výpraskům mě nikdy nepřestane překvapovat. Pokládá je za domácí práci, ne, za SLUŽBU, za službu, kterou nám prokazuje a za kterou bychom jí měly být vděčné.
A my samozřejmě vděčné jsme. Nic jiného bychom si nedovolily.

A tak máma zaklepe na Majčiny dveře a otevře je dřív, než může vůbec něco říct.
V pokoji je samozřejmě bordel.
Mia zvedne hlavu od mobilu. Okamžitě si všimne vařečky.
"Vidím, že sis pořád neuklidila pokoj," řekne máma.
"No, ono... totiž..."
Neví, co říct. To s vámi hrozící výprask udělá. Vím, že to dělá se mnou.
Máma si sedne na Majčinu postel a poklepe si na stehno. Majka jí přes něj přeleze. Žádné vyvádění. Jakmile je vařečka venku, snažíme se to prostě mít co nejrychleji za sebou.
Mia je o dva roky mladší než já, ale vypadáme hodně podobně. Koukat na ni je jako koukat na sebe za pár minut.
Šortky -- stáhnuté.
Kalhotky -- stáhnuté.
Máma si Majku posune, aby mohla lépe mířit.
Žádné hubování. Žádné mluvení.
Žádné smilování.
Vařečka silně udeří do Majčina zadku a Majka vykřikne.
Ale to se samozřejmě dalo čekat.
Vím přesně, jak moc to tou vařečkou bolí.
Jak moc to bude bolet mě, až skončí tohle.
Vařečka metodicky barví Majčin zadek načerveno a ona proti tomu nemůže vůbec nic dělat.
Za chvilku to budu já a budu úplně stejně bezmocná.
Budu brečet a vzlykat stejně, jako teď Majka.
Konečně máma vařečku odloží a zvedne Majku ze svého klína. Obejme ji, zatímco Majka brečí a tře si zadek.
Máma ji pustí a Majka odejde stranou. Ví, co přijde.
Ví, že je jenom jeden důvod, proč jsem tu byla a dívala se, jak dostává na zadek.
Víme to všechny tři.
Jsem na řadě.
Statečně potlačím chvění a vydám se k mámě.
Její klín už mě očekává...

5 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Nu, inu...
Krátké, jasné, klasické,... Jedním slovem: DOBRÉ!!
Jen - jmenovitě od FULGURa, - poněkud nečekané!!
"Č."

Pietro řekl(a)...

Krásně napsáno a emočně silné. A všichni jsme moc rádi za Fulgurův comeback!

Dawe řekl(a)...

Jiné a opět hezké, zajímavé. Paráda, díky.

corus řekl(a)...

Bylo to čtivé, pěkné, akční, ale s příslušnou porcí emocí. Přímočarost k této mikropovídce pasuje úplně skvěle. Díky moc.

Anonymní řekl(a)...

Opravdu pěkné, krásně čtivé, plné emocí s dobře vystiženou atmosférou nadcházejícího výprasku...Díky. Alwin01