27.12.16

ROZSUDKY SUDÍHO ŠEMJAKA 4

Při studiu východoslovanských bájí, mýtů, pověstí, pohádek bylin atp. lze narazit mj. na postavu – postavičku ´sudího Šemjaka´. Jedná se vesměs o personu, zosobňující nectnosti stavu úřednického. Proradnost, licoměrnost, úplatnost, neupřímnost, zaprodanost, zbabělost, hloupost – kterou teprve konfrontace s důvtipem prostého hrdiny dovede k užitečnému úkonu.
Tak – proč si s tou figurkou kapinku nezažertovat??
To zas jednou přiběhla k sudího soudcovské stolici mladičká hezounká ženuška, kňučk – fňučky na krajíčku – a ještě s dlaněmi tam vzadu na sukni začala žalovat! Že se jí stala křivda, podvod a zrada! Dokud byla u rodičů, dostávala za lenosti naplácáno, za hlouposti nasekáno a za škody nařezáno. Když si našla nápadníka, rodiče jí přečasto kázali, že nesmí ženichu nikdavá prozradit, kterako přečasto že bývá bita! Tomu byla ráda. Říkala si, že když se mužíček o jejích výprascích nikdáže nedozví – tak jí též nikdáž nijaký nenaloží. A opravdu! Když bylo po veselce, tak zase lelkováním udělala škodu. Krajáče rozbila. Mužíček přiběhl – a místo nařezání byl samé starání, jestli si neublížila. Pak zase zkusila před prací hloupoučce odmlouvat. A co že mužíček? Namísto nasekat – jen a jen domlouvat. Jenže! Když pak zas po čase zkusila lenochovat – mužíček nemeškal – neváhal – A MOC JÍ APLÁCAL! Jakpak, že výprasky najednou znal?? Však mu o nich říkat nesměla! A neřekla! Tak – tak otec či matka prozradit musela! A to je zrada! Ta se jí stala! A tak je tady! A zas se pohladila.
Pan sudí Šemjak na chvilku vstřebával, jaká že je ta přesličná krasavice ťulpa. Pak její rodiče i s mužem zavolal – a rozsudek udělal.
Ať vezmou staří mladé na odpůldne k sobě domů – a kterak náleží zeťovi názorně předvedou kterak jí za lenost naplácat, za hloupé odmluvy nasekat, a za prázdné zevlování při práci důkladně nařezat!
Jak řekl, bylo vykonáno! Staří mladé k sobě vzali, co měli – jak náleží – udělali – a mladí manželé sudího Šemjaka vícekrát nepotřebovali!

Žádné komentáře: