3.1.17

ROZSUDKY SUDÍHO ŠEMJAKA 5

Při studiu východoslovanských bájí, mýtů, pověstí, pohádek bylin atp. lze narazit mj. na postavu – postavičku ´sudího Šemjaka´. Jedná se vesměs o personu, zosobňující nectnosti stavu úřednického. Proradnost, licoměrnost, úplatnost, neupřímnost, zaprodanost, zbabělost, hloupost – kterou teprve konfrontace s důvtipem prostého hrdiny dovede k užitečnému úkonu.
Tak – proč si s tou figurkou kapinku nezažertovat??
To vám zase jednou přiběhla ku soudu sudího Šemjaka mladinká hezounká ženuška a div neplakala. Že prý se nedávno provdala, je tuze milovamá – a hrozně nešťastná. Její muž je prý úředník, vybral si ji, byť byla jen služka – a ona byla dlouho moc šťastná. Nyní však vidí, že když je manžel pryč – je v kraji nějaká mordýřská hrůza. Když se pak mužíček vrátí – je hodně objímaná. Tak má teď strach, poněvadž se dopočítává, že je snad za vraha provdaná. A oznámení dává.
Sudí se chytil za hlavu!

PRAVDA BYLA OPAČNÁ!

Cwlá soudní moc ze všech sil tajila, jaká se po kraji rozmáhá vrahounská hrůza! Proto až z města hlavního volali schopného pána, který by vrahouna vypátral. A TOHO DOSTALA SLUŽTIČKA ZA MANŽELA!
Vlastního manžela udala pozdvihlá ženuška, aniž by tušila, že tímto prozrazuje tajného soudního úředníka! To byla hanba! Sudí se z ostudy rozpálil, dal oné popletě napráskat – a domů ji pode dráby poslal. A její muž?? Ještě jí litoval! Litoval, utěšil a dlouho hojil i ošetřoval. A ona? Popleta-Poctivé? Když se vyzdravila, upřímně manžela poprosila, aby jí přidal. Vyhověl – a v témže týdni už potom vrahouna chytlého měl. Jak by mu trest na té manželce nápad dal – a oči otevřel! Tak si to manželství se služkou předobře udržel…!

Žádné komentáře: