5.1.17

Výplatní den u mámy

    Uběhly tři měsíce a je to tu zase. Pravidelný výplatní den u mámy. S mou sestrou (dvojčetem) se sejdeme doma u mámy a bude účtování. Je nám sice už 30 let, ovšem to nemění nic na tom, co již kdysi máma zavedla. Jen to není každý týden jako v dětství, ale jednou za tři měsíce a my to oba respektujeme.
    Výplatní den znamená, že já i sestra Pavla povíme mámě co jsme během uplynulé doby udělaly špatně, jaké máme prohřešky a za co tedy zasluhujeme trest. Výsledek je vždy stejný – odcházíme domů se zmalovanými zadnicemi. Ještě nikdy s nestalo, že bychom nebyli ten den biti.
    Zvoním a přichází mi otevřít Pavla. Přivítám se s mámou, která se usmívá a říká, že si dáme společně kávu. Takhle to vždy začíná, klid, pohoda, ale my dva víme, že úsměv na mámině tváři nebude trvat dlouho. Sotva jsme dopili, tak máma vybízí k tomu, proč jsme přišli.
    „Tak vy dva, tady přede mne se postavte a vyprávějte. A pravdu, víte, že to poznám,“ začala klidně, ale nesmlouvavě máma.
    Nejprve Pavla a potom i já sdělujeme své prohřešky. Je to u obou zhruba stejné – pozdní příchod domů, neuklizený byt, používání sprostých slov při klení, špatně umyté nádobí atd, atd., atd. No co vám mám ještě povídat. Máma se dívala na nás oba soustředěně a my před ní stáli a ani se nepohnuli. Čekali jsme, až si to máma celé vychutná.
    „Takže jako vždy milánkové. Všechno nachystejte. Dnes dostane každý 50 ran,“ udílí pokyny máma.
    Obvykle to není o moc méně, takže taková normální cesta. Pavla jde do kuchyně pro vařečku a já odsunuji konferenční stolek od gauče, ať je dostatek prostoru. Když je vše nachystáno, opět si stoupneme vedle sebe a dáme ruce za hlavu.
    Máma vstala z křesla a vzala do ruky vařečku. Chvíli si nás prohlédla řekla: „Mirku ty půjdeš první,“.
    Přistupuji tedy ke gauči, rozepnu si kalhoty a stáhnu je až na zem. Hned poté beru za lem své trenýrky a také je stahuji až na zem. Vzápětí potom se ohnu tak, že se lokty opírám o sedací část gauče. Pavla ke mně přistoupila a vyhrnula mi košili na záda. Ano, právě nyní je můj holý zadek vystaven k výprasku. Netrvá dlouho a máma mlčky přistupuje, zvedne ruku a vařečka dopadne na můj holý zadek. Pavla začíná počítat. S pokračujícím výpraskem je bolest větší a větší a já už nemohu být zticha. Naříkám hlasitěji a hlasitěji. Pak najednou slyším číslo 50. Pavla dopočítala a já to měl za sebou.
    „Narovnej se a vyměňte se,“ velí máma.
    Já se pomalu narovnávám, přejede mírně rukama po čerstvě zmalovaném zadku a odšourám se vedle. Kalhoty a trenýrky mám stále u země. Pavla jde ke gauči, odložila si sukni, stáhla kalhotky až k zemi a ohnula se stejně jako já předtím. Máma k ní přistupuje a začíná s výpraskem. Já počítám. Pavla se snažila, ale brzy začala naříkat a plakat. Její vystrčený nahý zadek se barví rychle. Také ona se dočkala čísla 50. Ubrečená se narovnává a hladí si zadnici.
    „Víte, že ještě nekončíme! Oba svléknout donaha a klečet. Však víte kde,“ zní mámin povel.
    Já si sundávám ponožky a košili, Pavla halenku, silonky a podprsenku. Oba si klekneme vedle sebe úplně nazí na místo u okna a zase dáme ruce za hlavu. Víme, že takto budeme klečet 30 minut. Bolí mne zadek a Pavla na tom není o nic lépe. Ještě chvíli pofňukuje, než přestane úplně brečet. Klečíme vzorně, ostatně jako vždy.
    „Dobře, máte to za sebou. Můžete vstát a obléknout se,“ slyšíme konečně spásné pokyny.
    Vstáváme, oblékáme se a brzy na to se loučíme s mámou.
    „A buďte hodní. Mám vás ráda,“ volá na nás máma ještě ve dveřích.
    S Pavlou si na chodbě vyměníme pár výrazů, které říkají něco v tom smyslu, že je nám toho druhého líto. Před domem se obejmeme.
    „Tak zase za tři měsíce se tady sejdeme,“ povídá Pavla.
    „Určitě ano,“ odpovím a jdu domů. Vím, že doma budu muset ukázat zadek své ženě. Ale to už je jiný příběh.

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Tomu říkám rychlost. Napsal jsem to, hned poslal a ani ne do půlhodinky zveřejněno.

Mirek

Dawe řekl(a)...

Byl bych mnohem víc zvědavý na to doma s jeho ženou, tohle by ani nemuselo být. Napsáno je to moc hezky. Jen se mi osobně nelíbí představa si jít ve třiceti k mamince pro výprask. Mimochodem to k ní chodí jen jednou za tři měsíce pro výprask? Takže ano, hezké, hezky napsáno, díky. Jen téma malinko mimo můj zájem. A pokud bude, těším se na pokračování nebo příští výprask už rovnou od manželky :-)

Anonymní řekl(a)...

Manželka beztak neví o jeho sklonech tak se vypisuje tady...