4.1.17

Z mého života 5: Ivanka Prozrazení

Jmenuji se Ivana a narodila jsem se v roce 1980. Můj taťka se jmenuje Zdeněk a moje mamka se jmenuje Týnka, a oba znáte z mamčina vyprávění. Oba rodiče velmi miluji, a s nimi, a se sestřičkou Žofkou, jen o necelý rok mladší, kterou taky velice miluji, jsem prožila opravdu šťastné dětství a začátek dospělosti. I  rodiče se  navzájem velmi milují, a celý život byli nám dětem vzorem toho, jak se lidé mají k sobě chovat. Proto mě překvapilo a do značné míry šokovalo, co jsem zažila, když mi bylo čtrnáct.

Jednou v noci jsem se vzbudila na ošklivý sen. Vstala jsem a běžela se dát ukonejšit k mamce, jak jsem to v takových případech dělávala, když jsem byla malá. Když jsem vstoupila do rodičovské ložnice, nemohla jsem uvěřit svým očím. Nahatá mamka ležela na bříšku, a nahatý taťka ji mrskal po zadničce krátkými řemínky upevněnými na nějaké tyčce. Byla jsem úplně jistá, že taťka mamce neubližuje, neboť mamka nejen, že neplakala, ani nekřičela, ani taťkovi nenadávala, ani se nijak nebránila, ale naopak se prohýbala v zádech a slastně vrněla, asi tak, jako když jí taťka masíruje záda, nebo když si mamka pochutnává na nějakém dortu. Nebylo tedy potřeba vyvolat poplach, ale stejně mi to bylo divné. Moc divné. Vydržela jsem se dívat ještě asi deset minut, a najednou jsem začala mít mokré pyžamo. Tomu jsem rozuměla ještě míň.

O několik dní později jsem se silou vůle bránila spánku, a když Žofka usnula, potichu jsem se odkradla do ložnice. Co jsem viděla, bylo velmi podobné tomu, čeho jsem byla svědkem minule. Tentokrát nahatá mamka klečela na posteli, s nosem zabořeným do polštáře, a nahatý taťka ji bil páskem z mamčiných kalhot. Mamka mezi slastnými vzdechy říkala, "nepřestávej, Zdeněčku, ještě, můžeš přidat, ale hlavně proboha nepřestávej."

Vrátila jsem se do našeho pokojíku a vzbudila Žofku. "Pojď se na něco podívat," řekla jsem jí. Žofka protestovala, proč ji budím uprostřed noci, ale protřela si oči a šla. Jen co jsme vstoupili do dveří, Žofka mě uchopila za ruku a tahala mě zpět. "Ty seš ale blbá," řekla Žofka, když jsme se vrátily k sobě. Ale hned se zarazila, objala mě oběma rukama a pohladila mě po zádech. "Promiň." Takhle jsme spolu totiž nikdy nemluvily. "Kvůli tomu mě budíš?" pokračovala už mírnějším tónem. "To jsem viděla stokrát." "Ale proč to dělají?" ptala jsem se. "Však to mamku musí bolet."  "Víš," řekla Žofka, "někteří lidé, hlavně ženy, ale nejen ženy, v menší míře i muži, mají rádi, když se před souložením, nebo během něho, nechají mrskat po zadcích, nebo i jinde. Ano, bolí to, někdy docela dost, ale je to bolest vzrušující, a když je po výprasku, dostaví se povznešená nálada a cosi, jako štěstí."

"Co je to souložení?" zeptala jsem se. "Ty seš ale ..." začala Žofka, ale zastavila se ještě včas. Tentokrát mě objala už beze slov, a vysvětlila mi to. Zase jsem cítila, že mi vlhne košilka. "Ty už jsi něco takového zažila?" pokračovala jsem ve vyptávání. Žofce byla otázka nepříjemná, ale nakonec připustila, že "jo, párkrát to zažila." "A bylo to moc fajn," Žofka se začínala uvolňovat. "Taky bych chtěla něco takového zažít," pravila jsem. Žofka zachrčela nějaký neurčitý zvuk, který mohl znamenat cokoli, ale neřekla nic. Musela jsem ji popostrčit. "Mohla bys mě trochu vymrskat ty?" "To bych teda nemohla," utrhla se na mě Žofka, ale hned se zase uklidnila. "Nejsem totiž lesba."

"Co je to lesba?" "Ty seš..." Nedokončila, pohladila mě a políbila na tvář, vysvětlila mi terminologii sexuálních vztahů, a dodala, že výprasky musí holce, pokud tato není lesba, dávat kluk nebo muž, případně naopak. "Až si najdeš kluka, můžeš ho opatrně dokopat k tomu, aby ti nařezal. Ale nesmíš to uspěchat. Kluci někdy mívají dlouhé vedení."

Od toho dne jsme měly nosné téma na rozhovory před spaním. S Žofkou jsme se ještě víc sblížily. Vysvětlila mi - mnohem podrobněji, než učitelka sexuální výchovy - jak to chodí mezi mužem a ženou, když se mají rádi, že nemusí vždycky jít jen o plození dětí, jak se nám snaží namluvit různé ideologie, a že partnerské hrátky lze zpestřit mnoha různými způsoby a že jedním z nejpříjemnějších způsobů takového zpestření je spanking, což je doslova plácání rukou, ale může se provádět i jinými pomůckami. Spankingové výprasky se dělají na různé části těla, ale nejbezpečnější je to na zadek, kde ani po silnějších výprascích nemůže dojít k vážnějšímu zranění, a kde - kromě toho - je největší počet takzvaných receptorů, což jsou volná zakončení nervů přenášejících smyslové vjemy do mozku, a odtud pak do oblasti pánve. Vyprávěla mi o tom, jak došlo k tomu, že ji pár kluků vymrskalo proutkem, nebo velikonoční pomlázkou, ale nechtěla mi říct, o koho šlo, protože ty kluky možná znám. Když o tom vyprávěla, měla v tváři zasněný výraz. Pod slibem přísného utajení mi ukázala velmi starý a velmi ohmataný barevný časopis, který našla úplně na spodku nejnižšího šuplíku s mamčiným spodním prádlem.  Byl psán v nějaké nám neznámé řeči, snad trochu podobné na němčinu, a byly v něm obrázky souložících párů, a na konci i pár stránek obrázků, na nichž nahatá děvčata (ba i jeden kluk) dostávají na zadek různými nástroji od nahatých nebo i oblečených kluků. Žádné z děvčat nevypadalo, že by jim to bylo jakkoliv nepříjemné. Když jsme si časopis prohlížely, cítila jsem, jak  receptory přenášejí smyslové vjemy pod mou košilku.

Když jsem jednou v noci navštívila rodičovskou ložnici potřetí, scéna byla trochu změněná. Na bříšku tentokrát ležel nahatý taťka, a nahatá  mamka klečela rozkročená u jeho nohou a bila ho zkrouceným namočeným froté ručníkem. Asi jsem tam stála a fascinovaně se dívala dost dlouho, protože mamka si mě všimla. Přestala s výpraskem, a dost dlouhou chvíli jsme se dívaly jedna druhé do očí. Když mamka pochopila, že nehodlám udělat žádný skandál, chopila se ručníku a pokračovala. Já se pak potichoučku vytratila.

Na druhý den, když byla Žofka v nějakém kroužku, přišla mamka za mnou do pokojíku. Objala mě a dlouho se se mnou mazlila a potom si dodala odvahy, a dala se do vyprávění. Začala tím, co už jsem věděla od Žofky. Že některým lidem je příjemné, když si v intimních chvílích dávají dráždit receptory na zadku, a že ty intimní chvíle jsou potom ještě příjemnější, než jindy. A u starších partnerů, jako jsou oni s taťkou, se někdy stává, že spontánně nenastanou pro intimní chvíle správné podmínky, a že v takové chvíli je výprask nejen příjemný, ale dokonce nutný. Říkala, že manželství, kde oba partneři mají zálibu ve spankingu (Žofka nekecala - takové slovo opravdu existuje), se zřídkakdy rozvádí kvůli nevěře, protože doma mají všechno, co by jinde sotva našli. Na závěr řekla, že spanking není nic nenormálního, a že oni s taťkou se nemají za co stydět, ale že si neuvědomili, že jsme už velké a že všelico už chápeme, a že nám to měli  říct dřív. A že se za to moc omlouvá. Než odešla, zase mě dlouho objímala a hladila po zádech. Měla jsem ji ještě radši, než kdy předtím.

Žádné komentáře: