6.2.17

ROZSUDKY SUDÍHO ŠEMJAKA 6

Při studiu východoslovanských bájí, mýtů, pověstí, pohádek bylin atp. lze narazit mj. na postavu – postavičku ´sudího Šemjaka´. Jedná se vesměs o personu, zosobňující nectnosti stavu úřednického. Proradnost, licoměrnost, úplatnost, neupřímnost, zaprodanost, zbabělost, hloupost – kterou teprve konfrontace s důvtipem prostého hrdiny dovede k užitečnému úkonu.
Tak – proč si s tou figurkou kapinku nezažertovat??
To se vám jednou ocitli před soudnou stolicí sudího Šemjaka hnedle dva muži. Pán a kmán. Ti oba měli podobné trápení. Pán si vzal za ženu prostinkou děvečku když byl ještě malým pánem – a zbohatl. Kmán kdysi sloužíval u bohatých kupců, a když tolik zchudli, že na útěku před žebrotou naskákali z mostu do řeky, dokázal jejich nejmladší dceru zavčasu chytit, zastavit – a za vlastní manželku si ji řádně vzít. Tak si v téže vsi oba žili a na svět nežehrali. Jenomže! Jejich ženy se, čert ví jak, vzájemně skamarádily! Konečně – jedna zchudlá, druhá zbohatlá – proč by si nerozuměly? Jenomže! Jejich manželům přibyly starosti! Vždy jednou za čas, jak už to je, zasloužila ta či ona kapinku nasekání. Nu – a z toho vzcházely trampoty! Když vyndal metličkuichalupník, utekla ženuška do statku k veliké paní. Když vytáh prouteček milostpán, utekla statkářka ke kamarádské chalupnici a spolu se zavřely v malé dřevěnici. Kmán nesměl do statku – a pán zas nechtěl jen tak rozbít cizí dveře, neboť ten chalupník se stal kostelním sloužícím. Kmáni byli kmáni. Ne prostí nevolníci. A oba mužové prosili o radu, copak s tím počít? Když byl doma pán – a sahal po lískovce, bývával chalupník za prací. Když tahal metlici kmán bývával obvykle milostpán za svými záležitostmi. Pán by kmánku k výprasku dal.I kmán by statkářku vydal pod lískovici. Jenomže, žínky dvě, doma vždy samotné, se spolu smluvily – a zahrazené dveře neotevřely. A než se pán domu vrátil – museli manželé za jinými věcmi. Ženy svým výpraskům vždycinky unikly – a ještě se smály! Muži se ptaly, co mají počít.
Sudí se zamyslel – a povídá:
„Ty – pane, chráníš lid prostý. Je to tak?“ Bylo.
„A ty, kmáne, panstvu vždy sloužíš. Je to pravda?“ Byla.
Tak sudí vstal a řekl: „Tak se toho držte – a nikdy jinak nečiňte! A ZVLÁŠTĚ NE TEHDY, KDYŽ SE VÁM CIZÍ ŽENSKÁ DO DOMOVA VECPE!!!“
Muži byli zprvu z té rady celí pav, ale – za ušima se zadrbali, rozum si společným douškem svlažili – a pochopili! A než byla neděle, tak všecičko napravili!
Když utekla chalupnice na statek – dostala tam nabančeno lískovicí od statkáře – aby pán ochránil kmána před hanbou a trápením! Nu, a když statkářka zaběhla do chaloupky, dostala od kmána nařezáno metličkou, aby se pánovi udělala služba a on se nemusil namáhat! A když si pak obě stěžovaly – tak dostaly od svých vlastních mužů nasekáno obě zas, aby si pod střechu nebraly cizí ženské, třeba kamarádky, když manželé nejsou doma!
A bylo to.

Žádné komentáře: