21.2.17

Spankingový fetišismus

Pokusila jsem se přeložit jeden krátký ale zajímavý článek v návaznosti na zdejší rubriku Psychologie spankingu a její poslední téma pojednávající o tom, kde se vzala naše náklonnost ke spankingu. Bohužel můj překlad nestojí za moc a tak zdatnějším angličtinářům doporučuji přečíst si místo něj raději originální text
http://www.reocities.com/spankwithlove3/fetishism.html
Jelikož se jedná o velmi volný překlad, nedoporučuji jej citovat jako věrohodný zdroj informací. Dovolila jsem si připsat pár marginálií.
Kéž se příště do něčeho podobného pustí někdo šikovnější.

Spankingový fetišismus


Otázka zdali má zkušenost s výpraskem 1) v dětství či dospívání přímý vliv na výskyt a vývoj sexuální deviace známé jako spankingový fetišismus, zůstává předmětem diskuze a různých spekulací.
1) "Zkušeností" je v tomto případě míněn nejen osobní zážitek, tedy například pokud vás tímto způsobem trestali rodiče, ale i případy při nichž jste se stali svědkem toho jak byl tělesně trestán někdo jiný.

            Hypoteticky bychom k získání přibližného přehledu o situaci potřebovali dvě skupiny reprezentující naší společnost, řekněme o tisíci osobách pro každou z nich 2). Skupina A by reprezentovala respondenty kteří zkušenost s výpraskem v dětství či dospívaní mají. Stejně početná skupina B nikoliv. Poté by se spočítalo množství spankingových fetišistů v každé skupině zvlášť. Pokud by jejich počet ve skupině A výrazně převyšoval výskyt ve skupině B, můžeme uvažovat o existenci jisté souvztažnosti, v krajním případě dojít až k podezření, že jde o kauzální vztah mezi příčinou a jejím následkem. 
2) Obávám se že v roce 2017 působí tento odstavec úsměvně, povážím-li vzrůstající nedůvěru vůči statistickým průzkumům.

            Bohužel není známo, že by podobný výzkum doopravdy proběhnul a proto můžeme v tomto článku pouze nastínit několik teorií a argumentů, které se výše položené otázky týkají. Závěry ponecháváme na úsudku čtenáře.

Co je spankingový fetišismus?

            "Fetišismus" je zaměření na určité druhy předmětů a praktik s cílem dosažení sexuálního vzrušení. Fetišista se může soustředit na určitý materiál (kůže, latex, hedvábí...), specifické součásti oděvu (boty, spodní prádlo...), nebo části lidského těla (vlasy, nohy, dlaně, chodidla...).

            "Spankingový fetišismus" též zvaný spankofilie, je sexuální deviace 3) charakteristická touhou po výprasku. Jedná se o touhu výprasky udílet či přijímat, případně mezi oběma polohami libovolně přepínat. Zdá se být příbuzná, ale nikoliv totožná, s dalšími deviacemi, například svazováním, dominantně submisivními hrami, sadomasochismem a pygofilií (zbožňování hýždí).
3) Deviant z latinského deviare tj. "odchýlit se z cesty". Odchylka od normy. Opakem jednání deviantního je jednání konformní. Též běžný lékařský termín.

1. Argumenty hovořící ve prospěch příčinného vztahu

            1.1. Představitel klasické psychologie a průkopník psychoanalýzy Sigmund Freud předpokládá že sexuální deviace vznikají v dětství jako důsledek snahy některých dětí erotizovat si jinak bolestivé a traumatické zkušenosti.

            1.2. Hýždě jsou díky své blízkosti ke genitáliím považovány za druhou nejcitlivější část lidského těla v rovině vnímání erotických vzruchů a některá nervová zakončení obě oblasti spojují. Proto mezi naprosto běžné praktiky v rámci partnerského sexu spadá i poplácávání a laskání hýždí. Výprask "za trest" může vést ke stejné erotické reakci.

            1.3. Fyzická bolest vyplavuje endorfin, jehož účinek je podobný účinku některých drog. U dítěte, které je pravidelně trestáno výprasky může dojít k endorfinové závislosti. V pozdějším věku si pak může zkušenost s výpraskem asociovat s příjemnými až erotickými pocity.

            1.4. Špulení hýždí je běžná poloha těla jakou zaujímají samičky některých primátů během kopulace. Podle jedné z teorií může v lidském mozku docházet k asociacím, které na podvědomé úrovni spojují výprasky a sex z tohoto důvodu. Jedná se o dědictví po našich dávných předcích.

2. Argumenty hovořící proti příčinnému vztahu

            2.1. Jak už bylo řečeno výše, neexistuje žádná seriózní studie prokazující souvztažnost mezi spankingovým fetišismem a osobní zkušeností s výpraskem. Víme že existují spankofilové kteří dostávali v dětství naplácáno stejně jako existují spankofilové kteří takto nikdy trestáni nebyli.

            2.2. Teorie kompenzovaného traumatu selhává, pokud bychom ji chtěli uplatnit na ostatní fetišistické zaměření. Pokud spankingový fetišismus způsobuje trauma z výprasku, jakou myslitelnou traumatickou událost hledat za posedlostí chodidly, latexem, či dámskými střevíčky?

            2.3. Pokud je spankingový fetišismus skutečně způsobený výprasky, měl by být tento fenomén daleko významnější a výraznější v uplynulých dobách, kdy byly tělesné tresty vnímány samozřejměji a praktikovány daleko častěji než je tomu dnes. Skutečnost je ale jiná. Současníci Sigmunda Freuda (1856-1939) poměrně dobře zdokumentovali řadu různých fetišistických zaměření, ale spankingový fetišismus zůstával po dlouhou dobu spíš okrajovou záležitostí. Počet spankofilů začal vzrůstat teprve před dvěma až třemi generacemi, zatímco praktické užívání výchovných výprasků ve stejném časovém období kleslo.

            2.4. Skutečnost že mnozí partneři užívají během sexu různé podoby poplácávání zadečku nespočívá ani tak v sexuální prapodstatě výprasku, jako spíš v tom, že shledávají zábavnou hru na rodiče a dítě. Stejně tak rádi se partneři oslovují "moje holčičko" ("moje maličká / děťátko"), mazlí se, krmí, chovají, lechtají. Dovádivé plácání přes hýždě může být výrazem stejné hry.

3. Jiné teorie

            3.1. Mnozí lidé věří, že sexuální deviace nejsou způsobené konkrétní událostí, ale jsou vrozené, tak jako třeba záliby nebo averze vůči určitému druhu jídla. Deviace lze pokládat za hříčku přírody. Otázka genetiky zůstává sporná. Někteří spankofilové kteří byli poprvé potrestáni výpraskem v pozdějším věku (přibližně 6 až 8 let) hovoří o silných pocitech asociovaných s představou výprasku ještě předtím než svůj první výprask doopravdy zažili.

            3.2. Jiná teorie operující s převtělováním duší hledá původ určitých mentálních rysů člověka v jeho minulých životech. V takovém případě se fascinace výprasky vykládá jako dědictví traumatu z tělesných trestů v předchozí inkarnaci.

            3.3. Souběžně s teorií o překonání bolestivých a traumatických situací existuje i jiná, podle které vzniká sexuální fetiš spíš v důsledku dětské snahy ovládnout svůj strach. Například balónkoví fetišisté 4) často vzpomínají, že je balónky zpočátku děsily. Teorie tedy hlásá, že už samotný strach z objektu nebo subjektu může v některých případech vést k jeho erotizaci. Takové tvrzení by mohlo osvětlit výskyt spankofilie u lidí, kteří osobně nikdy na zadek nedostali. Přestože nebyli v dětství nikdy biti, stále pociťují dětinský strach z výprasku. Strach z neznámého bývá silnější než strach z poznaného.
4) Baloon fetish - sexuální vášeň pro sbírání, hýčkání, nafukování a propichování balónků.
(zdroj: http://divus.cc/london/cs/article/the-balloon-fetish-a-pop-kink)

            3.4. Poslední teorie v tomto článku zastává názor, že fetišismus může vzniknout jako důsledek společenského tabuizování určitého objektu, subjektu, případně části lidského těla. Jako příklad uvádí ženská prsa coby předmět erotického a sexuálního zájmu v civilizovaných kulturách, zatímco v některých domorodých kmenech takto vnímaná nejsou, jelikož ženy svá ňadra nezahalují. Teorie dále předpokládá, že ze stejného důvodu se v dřívějších dobách spankingový fetišismus nemohl prosadit, jelikož tělesné tresty byly příliš běžné. Fenomén výprasku se počal tabuizovat teprve v polovině 20. století, převážně v těch částech světa, kde se výchovné metody zahrnujících tělesné tresty začaly zvolna ale jistě opouštět.

Žádné komentáře: