27.3.17

NEVĚSTA

Následující příběh se odehrává v tzv. ALTERNATIVNÍ HISTORII, jmenovitě - v neexistující podobě 19. stol. Jde tedy o SCI-FI.
Jmenoval se Božetěch Jiskr a byl to prostinký kluk z našeho, no... Městečka. (Kapinku přerostlý vsi, abyste věděli!) Už jako malej byl po uši ,,udělanej'' do Amálky správcovic, ale - to si moh tenkrát myslet i na hvězdu nebeskou! On musel do jednotřídky na předměstí, jí chůva nosila věci k učenī přímo na zámeček. On tedy byl sice premiant, ale s tím před ràdoby-panstvem pořídíte míň, než před šlechtou. Rýsovalo se to pro něj na seminář, když ale odmaturoval, objevili se pánové v cylindrech a havelocích. Ryc-pic byl v kadetce - a potom zmizel. Z Amálie se stala nejnamyšlenější krasavice široko daleko. Nosánek nahoru, hnědavé kudrny a... To bylo podivné - při vosím pase a drobounkých nožičkách hezoulinky zakulacená. ,,Nahoře'' i ,,Dole''. Kráska to byla. To zase jo. Povídalo se, že míří hodně moc vysoko. Prý že až na ,mladého pána'. JENOMŽE! Přišel šestašedesátý...! (Válka Prusko-Rakouská 1866, historická pravda.)  A Císařpán Franta-Pepek to Kronn-Princovi Fritzínkovi jak se patří natrhnul! (Fikce) Prušácký Praisové se nestíhali divit, když na jejich hrotitý přilby vyjely parní tanky, za nimi bitevní věže - a vypochodovali táhloví roboti na páru! Němci z Čech rádi zdrhli A FRANTIŠEK JOSEF SE DAL V PRAZE KORUNOVAT KORUNOU SVATOVÁCLAVSKOU!  To byla paráda! Vídeñ uznala Prahu... A UHŘI SE VZBOUŘILI!! Zalitavsko se vrhlo na novou osu Vídeň-Praha a s podporou Osmanských Turků obnovili bleskovè skončenou válku. I Němci zvedli hlavu. Štěstí že vypomoh sám Ruskej Cář. Jakoby ho oslovilo kouzlo České koruny. A možná se to i stalo. Polákům dal kus země na Polsko - a sám vpad přes Černý moře na Turka. A Poláci se jako diví dali přes Tatry do Uhrů. To byla mela! 
A u nás??
V městečku XXXXXXXX?!
To stálo  za to!!
Začlo to, bohužel tím, že ,mladý pán', syn našeho barona, padnul tam u Hradce. Tam u Královýho Hradce... No jo. I vítězný bitvy mívaj voběti. Potom nám do kraje vtrhnuli Uherští jezdci. Fujtajbl! To byl hnus, mlátit se s rajťákama v rudejch vestách, vyšívanejch košilích a černejch, zahrnutejch kloboucích. Voháněli se bičema, šavlema, kudlama i pistolema a krátkejma flintama. Ještěže naše - ostrostřelecký karabiny donesly o tolik dál! Divili se - kníratý čerti! Černý jak Lucifeři! Ale votravovali u nás vzduch pěkně protivnou chvilku. Pak bylo už skoro po válce, málem se ani nebojovalo - a věci se děly!  Přijel vám bedněnej vůz s mřížema - A BARONA ZATKLI! Prej za kolaboraci, čert ví s kým. On měl tátu Bavora, nebožku ženu Maďarónku,... Nu-krátce, byl pryč. Prej umřel ve Štajnu-pevnosti. Kdo ví. Každopádně byl pryč, jeho zbylý syn nedědil - A NOVÝ PÁN STARÉHO SPRÁVCE VYHNAL!!! Tedy - přesněji, nový pán, Herr von Ikker, poslal dva muže, nové správčí. A starý Krampel musil ze spravcovského domu s balkónkem do náměstíčka ven! S rodinou (tj. ženou i Amálou) a ranečkem! Jak by ho úřední exekutór pro dluhy vyhazoval! jej! To byla podívaná! A když bylo všecinko v nejlepším, hlavně ženský jekot, Gotfeied von Ikker dorazil. A byl to on - Božetěch! Bože! Jak ten se změnil! Navenek vůbec ne. Malý, útlý, hubený...  Obličejíček, jako andělíček... Ale já s ním husy pás a v lavici sedával. Píšťalky jsme spolu dělali a na pradlenky pak zas koukat chodili. Já poznal, že tam uvnitř je z anděla čert. Už jen ta uniforma! Byl z něho oficír od Soldaat-Patrolly! Jeden, já, nepotřeboval ani malou nábosilku a měl to spočteno, že dělá pro CK tajnou policii! Mí ostro-střelecký srdce zatrnulo, ZATÍM ale šlo všecko jak v pohádce. ,,Bóďa'' vzal  Krampelovi přímo na zámeček a ,,všichni se divili'' když měl hned s Amálou ohlášky. A už se v kostelíku punktovala veselka! No, budiž. Proč ne? Amálie zas nosila frňáčíček nahoru a už si ji Bóďa ved od oltáře. 
A TEHDY TO ZAČALO!!!
Zrovna šli z kostela, když najednou rámus a - hrom aby do toho! Na náměstí si to přiharcoval Cikánskej Barón. Von se teda jmenoval Imree-nějak, jako cikán ale vypadal - i s černou vestou a rudou košilí a byl to jeden z nejhorsích náčelníků toho přepadového kumánstva, které k nám z války koñmo vtrhávalo z Uher. Měl sebou dva jezdce, v ruce modérní rebolbér a řval jak tůr: ,,...HÁK MU TÓ J'HÓ ZBÓŽŇOVANÁ HUDĚÉLAT M'HLÁÁÁ...?!!'' Koukali jsme jako blázni! Nikdo, ani největší drchty, ani armádní zvědové, neměl tucha, že by tihle dva byli galán s galánkou! Ale bylo to tak, páč Amálie k jeho koni vystřelila jak najatá! Chrlila na něj akýsi chvalozpěvný jásání Maďarónský a celá byla divá, aby ji už v sedle unášel. JENŽE! Byl gu Božetěch!! Ona k Imreemu vyrazila - A ŠKUB HO! On ji pořád držel za ruku - a tu najednou držel, jako ve svěráku. A tu musím povědět, že Bóďa má andílkovský vzhled v neposlední řadě proto, jak je drobný. Jak VYPADÁ drobně. Představte si, že Amála vyhlíží o hlavu vyšší než on! Jenomže, ručku jí držel - a ještě řek: ,,Nikam.'', tak klidně a tiše, že to bylo stokrát horší, než kdyby řval. Nevěstinka ve svatebním na novomanžela zamrkala tak ohromeně, že si málem shodila zdvižený závoj. A pak... Pak se - rozesmála. A Imree taky. A teprv. A jak! Řehtal se jak kůñ a řehnil jako blázen. Jak viděl ženicha menšího Amály, nedbal jeho parádní uniformy, zandal ostentativně pištol a teatrálně slez, aby si rozesmátou Amálku prostě vzal. A pak se stalo všecičko najednou! Novomanželský ženich trhnul, Amála jekla, jak tím bleskně vlítla mezi rodiče, Bóďa zas stál týmž rázem u ,,Baróna'' a proved pár tolik střelhbitých pohybů, že ani vidět nebyly. Seky, rány, švihy - tak něco. Každopádně se pak Imree svíjel po zemi v nepředstavitelných smyčkách a vyl bolestí. Ale to nebylo zdaleka všechno! Jak Božetěch zas ,,začal být vidět'', měl v ruce mrňavou dvouhlavňovku, kde ji vzal, tam ji vzal a PRÁSK! PRÁSK! Oba ti zbylí jezdcové s flintama měli v čelech třetí voči. V mžiku šli ze sedel a jejich čtyřnohý potvory pádily do dáli. A Božetěch Jiskr, pan von Ikre, se chopil svých manželských práv! A věci se začaly dít! Opodál stojící vachmajstr se závodčím procitli, přiskočili, popadli Imreeho, velký správčí z balkónového domu jim pomoh a už byl snědej lotr v želízkách i se svou košilí. Rozervanou. Bóďa zandal dvojku - a otočil se ke zkoprnělé novomanželce! Ta na to vše jenom cementově čubrněla, jak  ale Gotfriedův kukuč uviděla, zavřískla a s mocným rozstrkem obou dvou rodičů se dala na útěk! No, moc se nedivím. Z Božetěchova kouknutí by chytil vítr i bezhlavej rytíř. A hned taky za žínkou-ženuškou střelhbitě vystartoval! Amála s ječně ryčným pískotem vlítla do nejbližších dveří - správcovských. Božetěch za ní. A teď to začalo! Dům semo-tamo zazníval skřeky a vřesky, kterak hnědovláska s mužem v patách lítala všemi místnostmi sem tam. To pak bylo prokládáno třesky přirážených - rozrážených dveří nebo i praskotem a řinčením káceného - ničeného nábytku. Tu a tam se mladí mihli i v oknech. Dav svatebčanů se vesměs smál, jenom Amálina máma se chytala za hlavu a táta trčel němě jako sloup. A pak se ozvalo zařvání nejpronikavější a Bóďa vítězně vykročil na balkón, řičící a kopající Amalii přitisknutou jejími zády na svou hruď. Dav zaaplaudoval a ti, kdo Božetěcha znali, jako třeba já, už správně tušili, co teď přijde. Co bude dál. Jenže ani mne nenapadlo, že právě pro To vyšli na balkón - a že To bude právě tam. Leč - bylo! Bylo a stalo se!! Skoro tak obratně, jak srazil Imreeho, ohnul Bóďa Amálii přes koleno, jediným šmahem jí vymet svatební šaty i se spodničkama skoro až na krk a byť se stále zkoušela prát, vzdorovat a s dalším a dalším křikem kopala ze všech sil, ZBAVIL JI KALHOTEK a začal vyplácet na holou!! A jak! Ajajajej! To bylo špektáklum tiátrum, jaké svět neviděl!! Amála sirénila na vídeñskou míli, takže ve vedlejší vsi vybíhali z kostela nahluchlé babky, které se podivovaly, že správcoic milostslečinku tak dobře slyší. Ony i samy ty pleskavé petardy taktéže stály za to! Jakkoli Bóďa jen plácal rukou, na dlani stále měl rukavici a třesky to dávalo, jak rány z pistole! Ajajajej! To bylo něcó!!! Z mrskající se, leč - stále vyplácené nevěstinky letaly, krom výkřiků, i kusy oblečení. Samotný závoj naštěstí ještě zachytila omdlévající mamá, střevíčky i s rukavičkami však zmizely v nenávratnu a věneček se rozsypal na kvítky co ,,opršely'' náměstí. Na holou a pětadvacet odtrpěla mladá paní von Ikerr přede všemi, načež byla, za neutuchajícího křiku, vtažena manželem do vnitřku správcovství. Svatební dav se bujně rozešel, tisíckráte spokojenější, nežli z té nejbujnější oslavy.
Přešlo pár dnů a vlastně neděl. V Tatrách se střílelo, kancléř Bismarck vytřískal z porážky víc než z triumfu. Z Kronn-Prince byl císař Vilhelm, toho jména Druhý. Car bil Osmany a byl ve Vídni i v Praze nejdražším hostem. Císař v Sankt Petěrburgu taky tak. Já jsem byl náčelník ostrostřelců. Von Ikerr dostal za Maďaróna Imreeho metál - a užíval si mladičkého manželství od nevidím do nevidím. To snadno. Amálka sama mu ze zámku nevystrčila ani nos! Jenže právě ceremonie s metálem využila - a vklouzla k mamá na důvěrnou poradu! 
,,Maminko, já... Já ti mám trápení...!'' Spustila hned. ,,Ještě to bolí?'', hádala bývalá správcová a ladila účast. Holka se zatvářila přihlouple, pak jí však svitlo a mávnula rukou. ,,Nešť...! Dávno ne! Vůbec…!'' ,,Tak je dál surový??'', lekala se stará, dcera však jen čím dál tím víc kroutila hlavou. ,,Ne! Ne!! Ne...!!! Naopak!!! Víš, mně se mužský dycinky líbili - a ráda zjišťuju, že pravdu maj ty, který tvrdějí, že mrňaví hubeňouři a hubený mrñousi - bejvaj vod rodičů nejpovedenější...!''  Padnula mladá celičká do pravého rozjaření. Ale - vzápětí zvadla. ,,Je-jenomže, m-mamá... M... Mně se to n-nej... Mně se to nejvíc líbilo t-tenkrat... Tenkrát prvně... HNED PO TOM VEJPRASKU!!!'' A bylo to venku. Mladé se oči rozsvítily, stará na chviličku strnula. Pár chvil to pak trávily a taky vstřebávaly. Pak mladá pípnula: ,,P-přece si mužovi nemůžu říkat o nabančení??'' Stará se vytrhla, v očích to blýsknulo jí a špitla protřele: ,,NU A PROČ NE??''
Manželé von Ikker v posledku vychovali jedenáct dětí... 

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Opět moc povedená povídka, gratuluji k fantazii.
Z.

Anonymní řekl(a)...

PODĚKOVÁNÍ ARYONovi ZA UVEDENÍ VÝTVORU, A OSOBĚ KOMENTÁTORA/RKY ZA VYJÁDŘENÍ - A ZVLÁŠTĚ ZA OCENĚNÍ.
"Č."

Cyril Rupert řekl(a)...

Zápletka je pěkná, výprask popsán úplně super!

Škoda, že je to mírně utopeno díky té zbytečně dlouhé první polovině; sám autor píše asi až tam "A TEHDY TO ZAČALO!!!" - což i já považuji přesně za opravdový začátek, odkud jsem si to uložil :)

Jinak i konec moc fajn...