12.9.17

Anglická specialita III.

Královna rákosky

Jako „královnu tohoto povolání“ Pisanus Fraxi označil ma­dam Theresu Berkleyovou z Charlotte Street číslo 28 v Portland Place. Podle něj byla „dokonalou učitelkou svého umění“ a věděla, jak uspokojit své zákazníky. Byla rovněž vynikající obchodnicí, která si během své kariéry vydělala značné jmění.
            Madam Berkleyová měla tu vlastnost, která je pro kurtizánu nezbytná —oplzlost.

Pozorně sledovala každý chtíč, vrtoch, rozmar a touhu svého zákazníka a byla připravená je uspokojit, pokud byla na oplátku uspokojena její hrabivost. Měla mnohem víc nástrojů k mučení než jakákoli jiná flagelantka. Její zásoba rákosek a prutů byla velmi rozsáhlá a uchovávala je ve vodě, takže byly stále zelené a pružné...

Měla k dispozici tucet pout, tucet různých velikostí důtek, z nichž některé byly osázeny ostrými hroty. Používala také „rozličné druhy tenkých pružných rákosek, kožených třme­nů, plácaček vyrobených ze silné kůže pokryté po celé ploše velkými hřeby a také hřeblo“.
            V druhém patře podniku v Charlotte Street fungoval také kladkový systém, jehož prostřednictvím bylo možné zákazníka zavěsit za ruce. „Takto se zde mohl každý, kdo si to mohl dovolit, nechat zmrskat, zbičovat, zbít (obuš­kem), vypráskat důtkami, pobodat jehlicemi, téměř oběsit, vyprášit metlou, požahat kopřivami, hřeblovat, pustit si žilou — prostě nechat se mučit až do sytosti“.
            Pokud měl zákazník zájem zbít ženu, podvolila se mu sama madam Berkeleyová — „jestliže tím však byl posedlý, měla v záloze dost těch, které mu byly po vůli rády“.

Kůň madam Berkleyové
Na jaře roku 1828 paní Berkeleyová zavedla speciální zařízení, na němž se muži mohli nechat zbít v jakékoli po­žadované poloze. Byl znám jako „kůň madam Berkleyové“ neboli chevalet, k němuž bylo možné se připoutat do jakékoli požadované polohy a nechat se zbít. Obrázek tohoto zařízení se objevil v její vzpomínkové knize The Favourite of Venus, or Secrets of My Note Book Explained in the Life of a Votary of Pleasure (Venušina oblíbenkyně aneb Tajemství deníku o životě rozkošnice). Zachycoval muže upoutaného na chevaletu.
            „Žena před ním seděla v křesle s odhaleným poprsím, břichem a pohlavím a mnula mu jeho embolon, zatímco mu madam Berkeléyová mrskala zadnici,“ popisoval Fraxi.
                Po službách madam Berkeleyové byla velká poptávka. V lednu roku 1836 jí jistý mladý muž poslal na její adresu v Charlotte Street dopis, v němž psal, že „má velmi špatné chování, které je nenapravitelné“, a doznal se k tomu, že ho trestali i „ti nejslavnější londýnští učitelé“, ale on nebyl schopen svou svéhlavost držet na uzdě. Poté co vyjmeno­val řadu míst, která mu doporučili, aby mu dopomohla k nápravě, pokračoval:

Nakonec, vážená paní, mi něco doporučil Váš blízký přítel, hrabě G., pročež skáču radostí — pověděl mi o Vašem slavném přístroji, chevaletu, který má údajně velké úspěchy v trestání neukázněných mladíků, jako jsem já.

Poté madam Berkleyové nabídl, že by se s ní rád setkal „na začátku února, kdy na mě i mého přítele hraběte budou v Londýně čekat nějaké parlamentní povinnosti“, a sepsal seznam svých požadavků:

- Je nezbytně nutné, abych byl k chevaletu připoután řetězy, které si sám přinesu.
- Jednu libru šterlinků za první pouštění žilou.
- Dvě libry šterlinků, pokud mi krev bude stékat až na paty.
- Tři libry šterlinků, pokud se mé paty budou v krvi koupat.
- Čtyři libry šterlinků, pokud krev bude téct po podlaze.
- Pět liber šterlinků, pokud se Vám podaří zařídit, abych ztratil vědomí.

Když madam Berkeleyová v roce 1836 zemřela, jejího původ­ního koně vykonavatel závěti předal Umělecké společnosti v Adelphi. Zanechala po sobě 10 tisíc liber, které shromáždila během více než osmi let. Odkázala je svému bratrovi, misio­náři v Austrálii. Ten když však přijel do Londýna a zjistil, jakým způsobem k nim jeho sestra přišla, veškerých svých nároků se zřekl a peněz se vzdal ve prospěch Království.
            Během výstavy v Paříži, která se konala v roce 1900, si chevalet získal své příznivce ve Francii — jako další skvělý anglický vývozní artikl.

Bičovací stroje
V 18. století sestrojil jistý anglický prostopášník Chace Price stroj, který dokázal zbít až čtyřicet lidí najednou. V podniku Charlotte Hayesové se o svém vynálezu bavil s hercem Samuelem Footem a nemohl se dočkat, až si jej nechá patentovat.
            Mnohonásobný mláticí stroj pak v roce 1830 poprvé zprovoznil James Beard v londýnském nevěstinci. Den­verská vysoká průmyslová škola v Coloradu později tento britský vynález obohatila o elektřinu. V jedné reportáži se psalo o „zmíněném zařízení“ jako o křesle bez sedátka, na které si měl „pacient“ sednout s nahou zadnicí.

Toto pokrokové křeslo je dostatečně vysoké, aby se mohly čtyři klepače, které jsou pod ním umístěny, volně otáčet buď rychleji, nebo pomaleji podle přání zákazníka, jenž jejich pohyb ovládá s pomocí elektrické baterie připojené železnými dráty ke křeslu. Klepače, uvedeny do pohybu, vykonávají svou činnost co nejpečlivěji a mají tu výhodu, že fungují pravidelně a neprojevují žádné známky únavy.

Smysl bití
Ve staré Anglii se-hodně diskutovalo o tom, k čemu flagelantství vůbec je. Pisanus Fraxi napsal: „Bití, pokud mělo vůbec nějakou cenu, znamenalo přípravu na vyšší rozkoš (proto je samotné můžeme jen stěží označovat jako požitek).“ Podle něj se jednalo o krutou formu milostné předehry.
            Na jeho straně stály také názory lékařů. V knize Aphrodi­siacs and AntiAphrodisiacs (Afrodiziaka a antiafrodiziaka) z roku 1869 John Davenport píše: „Nelze pochybovat o tom, že bití uplatňované na hýždě a přilehlé partie má silný vliv na rozmnožovací orgány.“
            Arabská medicína prý bití předepisovala na impotenci a neplodnost. Italové si mysleli, že zvyšuje naděje ženy na početí. Jak Peršané, tak Rusové než začali vykonávat své manželské povinnosti, své ženy nejprve zbili a ruská manželka údajně podle toho, kolik od manžela utržila ran, posuzovala, jak moc ji miluje.
            Také se tradoval názor, že krev, která se nahrne do partií postižených bitím, napomáhá zvětšování zadnice což byla velmi žádoucí kvalita.

Další požitky
Jedna erotická příručka On the Venusburg (O městě Venušině) doporučovala natírat pokožku práškovým azbestem, který měl vyvolat pocit mravenčení a pálení — bití pak ne­způsobilo takové poškození kůže. V té době se samozřejmě nevědělo nic o karcinogenních účincích azbestu.
            A v knize Lascivious Gems (Chlípné klenoty), která vyšla v Londýně v roce 1866, jistá dáma uvázala svého impotentního milence k posteli a zpráskala ho rákoskou.
            „To mě však stále neuspokojovalo,“ vyprávěla žena. „Popadla jsem smetáček a vrazila mu ty štětiny přímo do živého masa. Pak jsem vzala z toaletního stolku láhev kolínské vody, její obsah mu nalila rovnou na rány a pokračovala s kartáčem na vlasy.“
            Ubohý muž ztratil vědomí.

Inteligentní tyranky
Podle knihy Venus’s Schoolmistress (Venušina učitelka) musela být žena, která muže uspokojovala bitím, zkušená. „Musí mít cit pro to, aby dokázala rychle rozpoznat rozličná přání mužské představivosti, pohotově je vyplnit, a muže tak uspokojila.“
            Margaret Ansonová, autorka knihy The Merry Order of St. Bridget (Veselé rozkazy svaté Brigity) vydané v roce 1857 v Londýně, napsala:

Pokud rákosku používá sprostá žena, nepřináší žádnou radost ani užitek a vzrušení je rázem totam; když ji však v ruce třímá vkusná a kultivovaná, dáma s důstojným výrazem a půvabným postojem, pak se z utrpení a bolesti stává opravdová rozkoš.

Voničky
Prostitutky, které nabízely sadistické služby, nosily k živůtku připevněnou kytičku. Těmto ozdobám se říkalo „voničky chlípnosti“ a v 18. století zkrášlovaly poprsí žen ve Vaux hallu a Ranelagh Gardens.

Stoprocentní sadismus
Někteří Angličané ve svých hrátkách zacházeli ještě o krok dále — nechávali se bít i přes genitálie. Tyto praktiky jsou popsány v knize The Romance of Chastisement, or the Revelations of Miss Darcy (Romantický výprask aneb Prozrazení slečny Darcy), která vyšla v Londýně. Totéž líčí kniha s ná­paditějším názvem With Rod and Bum; or Sport in the West End of London by Ophelia Cox (S rákoskou a zadnicí aneb Milostné hrátky Ofélie Coxové z londýnského West Endu).

Pozorovatelé
Někteří muži a ženy se do sadistických hrátek zapojovali jen jako pozorovatelé. Jistý stařík podplácel dukátem strážníka, aby se mohl dívat pokaždé, když měla být za trest zmrskána zatčená prostitutka.
            Jiný policejní důstojník pořádal „představení“, při nichž nechal tuctu mladých dívek zmrskat záda a holé zadnice. Na tuto podívanou se vždycky přišly podívat dámy z vyšší společnosti. Jednou dokonce nechal nelí­tostně spráskat dvacet služebných, které se pohybovaly v ulicích po osmé hodině večer.
            Tento policista se nakonec sám znemožnil, když ve slušné společnosti nabídl jedné dámě špetku šňupacího tabáku a ona na vnitřní straně víčka jeho krabičky s tabákem zahlédla obrázek bité ženy.

Ženské kluby
V 18. století existovaly ženské sadistické spolky. Členky jednoho takového klubu se scházely pravidelně každý čtvrtek v Jermyn Street. Prosincové číslo časopisu Bon Ton otisklo podrobný popis toho, co se na takových setkáních dělo, a členky klubu charakterizoval jako vdané ženy, které chtějí oživit dávno zapomenuté vzrušení, jež prožívaly na začátku manželství. V reportáži se dále popisovalo, že prezidentka spolku vždycky rozdala ostatním ženám rá­kosky, biče nebo jiné nástroje a sama sobě začala nadělovat výprask, „po jakém toužila, zatímco ostatní ženy se na ni při tom dívaly“. Někdy přikázala, aby se ženy začaly bičovat od lýtek a pak pokračovaly až k zadnici a bily se tak dlouho, „dokud se bílá kůže nezbarvila dokrvava“.
            Existovaly také takové sadistické spolky, kde se nejdříve hrálo na fanty, a teprve když byli všichni svlečení donaha, následoval výprask.

2 komentáře:

Cyril Rupert řekl(a)...

RE: "Tento policista se nakonec sám znemožnil, když ve slušné společnosti nabídl jedné dámě špetku šňupacího tabáku a ona na vnitřní straně víčka jeho krabičky s tabákem zahlédla obrázek bité ženy."

No, znemožnil... Řekněme, že tentokrát mu jeho "nenápadný trik" nevyšel, no!

Ham-Handed

Anonymní řekl(a)...

Velmi zajímavé a informativní!

aloys

http://aryonstory.blogspot.sk/search/label/Aloys

http://loyzero.blogspot.sk

http://loyznude.blogspot.sk