19.9.17

Anglická specialita IV.

Zbitý jako malý kluk

Brožura Sublime of Flagellation (Krása mrskačství) vyšla v roce 1872 v Londýně. Na jejím konci byl otisknut „inze­rát“, který pánům nabízel, že jim náležitě „vyhubuje“.
            Ti, kdo projevili zájem, „byli odkázáni na dámu vybraných osobních a duševních schopností“, která je měla „pokárat“. Inzerát pokračoval takto:

Tato dáma má vlastní dům, v němž se nachází „kárací místnost“, která je vybavená rákoskami, pruty na výprask a důtkami. Pokud si zákazník vybere, že chce být potrestán jako malý kluk, měla k dispozici korpulentní služebnou, která byla dost silná na to, aby si ho dokázala přehnout přes koleno.
            Ke svobodným džentlmenům, kteří si rádi hrají na malé kluky, je dáma se svou služebnou ochotna ráno přijít domů, vytáhnout je z postele, potrestat a zbít za to, že nešli do školy.

Zdá se, že těchto pasivních sadistů byla většina; ti ostatní však měli sadistické sklony výrazné. Jistý plukovník Span­ker popisoval, jak „dráždivě vzrušení cítil, když mohl v sále Společnosti sadistických aristokratů v Mayfairu zbít a ponížit jednu skromnou mladou dámu.“
            Podle plukovníka Spankera „není možné najít zábavu v mrskání kostnaté zadnice dívky sprostého původu, nýbrž v odhalování delikátní nahoty dobře živené dámy, jejíž mysl je pečlivě kultivována“.

Může za to škola
Můžeme nabýt podezření, že slabost Angličanů pro sadistické praktiky pochází už od dob, kdy chodili internátních škoL Zde byly totiž bity děti obou pohlaví. Bitím svých žáků byla neblaze proslulá westminsterská škola, jež dokonce zaměst­návala dva muže, kteří měli na starosti obstarávání prutů a rá­kosek, aby jich vždy byl dostatek. V roce 1838 byl učiněn po­kus tomuto všeobecně rozšířenému výchovnému prostředku oficiálně zamezit, ale v praxi se ho v nezmenšené míře užívalo dál. Není divu, že to na sexualitě mládeže zanechalo stopy.
            Dne 13. března 1859 jistý džentlmen s láskou zavzpo­mínal:

V mých klukovských dobách bylo v přípravných školách běžné, že kluky i dívky společně měla na starosti jedna žena a rákoska se používala při všech příležitostech a pokud možno co nejpřísněji. Byli jsme zvyklí na to, že jsme byli biti před sebou navzájem, dívky přes kolena nebo přes natažené ruce a kluci přes zadek.

Rákoska to vyřeší
Na konci 19. století napsal jeden dopisovatel do časopisu Society (Společnost), aby podpořil názor předchozího do­pisovatele ohledně vzájemného trestání muže a ženy; prý se tím „dá vyhnout rodinným neshodám všeho druhu“.

            Kromě toho se domníval, že to je „skvělý důvod pro obnovení starodávných zvyků, jako je líbání apod. Dříve údajně existoval zvláštní zvyk, kdy muž zbil svou vlastní ženu a ona zase zfackovala jeho. Doufám, že doba, kdy všechny hádky srovná rákoska, se zase vrátí.“

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Zajímavé! Excepování starých pramenů považuji za přínosné. Zase někdy něco vyhrab. :-)

aloys

Anonymní řekl(a)...

Co se rozumí pod embolonem? V žádném ze svých slovníků jsem nenašel význam, který by se sem byť sebeméně hodil.
Jinak palec nahoru!

aloys