20.9.17

ROZSUDKY SUDÍHO ŠEMJAKA 9

Při studiu východoslovanských bájí, mýtů, pověstí, pohádek bylin atp. lze narazit mj. na postavu – postavičku ´sudího Šemjaka´. Jedná se vesměs o personu, zosobňující nectnosti stavu úřednického. Proradnost, licoměrnost, úplatnost, neupřímnost, zaprodanost, zbabělost, hloupost – kterou teprve konfrontace s důvtipem prostého hrdiny dovede k užitečnému úkonu.
Tak – proč si s tou figurkou kapinku nezažertovat??

Tak to vám jednou stanuly před soudní stolicí sudího Šemjaka dvě sestry.
První ošklivá jak noc – ale práskaná, jako pekelná liška!
Druhá hezounká jako malovaný obrázek, - jenomže hloupoučká, jako ta štoudvička.
První jen očima sekala.
Druhá se miloučce usmívala.
První druhou za ruku držela – a hnedle spustila:
„Jsem ňáká Hafija z dolního konce Dolní-Dolní. A potkalo mne štěstí,… Chci povědět, zde moji sestřičku, Vasijenku-Hlupěnku, potkalo neštěstí!“ Plesknula krasavičku po rameni.
Ta vyhrkla: „Tak-tak-tak!“ A jenom zakývala.
Hafija pokračovala:
„Dostala za muže statkáře Mikulaje!“
„Tak-tak-tak!“
„A on…! On jí dennodenně nevinně napráská!“ - „Tak-tak-tak!“
„Ráno řemenem!“ - „Tak-tak-tak!“
„V poledne holí!“ - „Tak-tak-tak!“
„A večer bičem!“ - „Tak-tak-tak!“
Hafija se vypjala. „Je tedy jasné, že statkáře je třeba vypráskat do lesa – a stateček musím dostat…! Ééé – musí dostat tady Vasjenka!“ - „Tak-tak-tak!“
Hihňala se sličná popleta.
Nu, soudce už věděl, co a jak – dal si ale ještě zavolat mladého sedláka.
Ten vše vyslechl, chápavě přikývl, vzal ženu za ruku a jen se zeptal:
„Copak bys nám pověděla, Vasjenko, kdyby tuhle Hafijenka řekla, že sudí je hlupák?!“ – a postrčil švagrové ruku tak, že sestře poklepla na rameno jako vždy prve. A Vasija se zasmála – a vyhrkla: „Tak-tak-tak!“ Úředníci se zděsili – sudí a hospodář už ale chápali, že Vasija neuráží – ale provádí, čemu byla – sestrou – naučena. Myslela, že je to celé jen švanda.
Hafije se chtělo jmění, - ale ne švagra. Toho se chtěla zbavit. Vasije namluvila, že je to švanda. Sestru by pak snadno odstavila – a sobě ženicha našla.
Mastičkářská bylinářka i s porodní babicí potvrdily, že Vasijina kůže je netknutá – byť je to od Mikulaje trpělivost světecká – a láska nesmírná, že té své popletě ještě nikdáže nenařezal!
Tak byla Hafija vymrskána – a Vasija odsouzena!
Aby si pro příště pamatovala, že žena provdaná sestřino ponoukání před soudem neposlouchá – natož takové navádění opravdu dělá, měla jít s Mikulijem hnedlinko domů – a dát si nabacat!
A když spustila plačnou, že to bude „bolinkat“, byly bylinářka i s babicí poslány, že mají dohlédnout a v potřebě - přidržovat. A třeba sukničky vyhrnovat – když bude odmlouvat!
A stalo se! Byl od práskané Hafky pokoj – a Mikulij musil doma Vasce naplácat! Ajajaj! Ta si vám zapištěla! Nestačily obě kmotry přidržovat, - vyhrnovat – a hubovat. Že je brní hlava. Ale dobře to dopadlo! Švandu před soudem už nikdáž nechtěla ta popletená krasavice dělat…!

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

PODĚKOVÁNÍ ARYONOVI ZA UVEDENÍ VÝTVORU!
"Č."

Anonymní řekl(a)...

Někdy se vyplatí studovat východoslovanské báje:-) Pěkné, potěšilo.

aloys

http://aryonstory.blogspot.sk/search/label/Aloys

http://loyzero.blogspot.sk

http://loyznude.blogspot.sk