16.4.18

Spanilomyslná panna Apolena


 "Né! Néé!! Nééé!!! Nééé...!!!" Ječela spanilomyslná panna Apoléna pištivě - a kroutila se, co jen macešiny ruce dovolovaly. To však nijak mnoho nebylo…! To spíš naopak… 

Apolena zuřila jak saň už od chvíle, co tatíček přišel s tím, že se zase ožení. 
Jednak se všecičky kamarádky smály, že bude mít macechu - sotva starší, nežli je sama. Jednak - a to hlavně, hrozilo, že by povolila pomyslná vlákénka, jimiž Apolenka ovdovělého tatíčka pilně opřádala už od maminčiny smrti.
Kupoval všecko, promíjel cokoli, No - a tak podobně.
Jenže, nic naplat, svatba se konala! 
Apolenu zprvu uklidnilo, že novopečená „mamička“ Greta je o půl hlavy menší, mnohem hubenější – a křehoučká - heboučká, jako panenka.
JENOMŽE-CHYBA LÁVKY!
Greta byla v skrytu ženská jak sekyra! Než se stihla ukolíbaná Apolenka vzpamatovat – lípnula ta krchničkovitá blondýnka oběma služebným věno – a vyvdala je. Vychovatelku taky vyměnila a - safra - tatínka si na prstíček namotala sama. Vyjevená Apolena se nestačila divit! Najednou se musela nejenom doopravdy učit, ale - ó hrůzo do čista! Ona i musela všem novým služebným kde všude pomáhat! Pracovat!!! Boubelatá hnědovláska se už jen klepala, ať se to kamarádky nedozvědí! Až do smrti uchechtáním by si na ni ukazovaly prstem! Ona, dcera dvorního rady, vyklízí nákupní koše! Uklízí jarmárku a i špajzku! Míchá polévky! – A to na plotně! Uklízí nádobí...! A kde co ještě! Apolenka v duchu pěnila a skřípala zuby, rozum jí však radil držet pusu zavřenou. Nebyla hloupá a viděla, že Gretina pomyslná pentlička na tatínkovi drží pevně. Pak se ovšem dostavil vrchol! Greta postřehla její známost s Hugem a - mrcha fikaná! Zařídila mu profesní zkoušku! Z hokynářského příručího byl rázem vyučený prodavač – co ihned před vojnou utek za místem až někam do Pešti! Apolena tajně šílela, ale ještě se držela. Pak se to stalo. Tatínek prohlásil, že místo letního bytu pojedou na statek. A APOLENA ŽE SE BUDE UČIT HOSPODAŘIT - protože si na ni myslí synek jednoho podílnického mistra sladovníka Z VENKOVA!!! V Apoleně bouchly saze! Málem Gertě utrejchu namíchala! Pak ale - vše bylo na poslední chvíli - spolykala křídu - a začala si hrát na nemocnou. Zprvu to zabralo. Horečka jí vyletěla po strop a všichni ji litovali.
Jenomže!
Pak začala Greta zvát pana doktora den co den – A APOLENĚ ZMIZELA Z ÚKRYTU VŠECHNA KŔÍDA!!! Hnedle ji napadlo, že macecha žalovala – tatík ale ani muk.
Dá rozum, že teplota jí ovšem okamžitě spadla – a macecha, že ji prý bude měřit sama!

A to byl ten křik!

Apolena se drobné světlovlásce nechtěla dát – však jí byla sama mladší sotva o pět let!  Poprvé se na ni utrhla, a vzepřela slovem i skutkem!
Že prý ne a ne!!
A macecha??
Popadla ji jak dráb – a že, když se prý jako malá chová, tak ona ji tak i změří!
A taky ano!
Apolena nevěřila svým očím!
Macecha ji v posteli drapla jak saň, peřinu zahodila, raz dva ji – holčinu dvojnásobnou, udolala a přes všechen marný vzdor na břiše natáhlou přidržela.
Apolena pochopila, kterak ji chce Greta potupit – a dala se do křiku!
Volala Manču, volala tatínka, - ale kdepak.
Nová služka poslouchala jenom Gretu – a tatínek taky.
Blondýna vyhrnula položené hnědovlásce košili až po lopatky a změřila jí teplotu jako mrňavému dítěti – přímo z holého zadečku. Právě z toho, co ji přinutila ukazovat za denního světla!
Jej!
To byl ryk!
Ale – bylo hůř!

„Žádná horečka – žádná nemoc! A stonání bez nemoci se léčivá jediným užíváním! Lízl! Metličku!“ – křiknula Greta.

A taky že jo!

Druhá služka Luise-Lotta přichvátala se svazečkem vrbových proutků – A DOSPĚLÁ APOLENA ZAČALA DOSTÁVAT VÝPRASK…!!!
A jaký!
JEDNADVACETILETÉ DĚVČE BYLO ŠLEHÁNO NA HOLOU JAK NĚJÁKÁ USMRKANÁ HUSOPASKA!!!
A přede všemi!
Baculatá hnědovláska se pustila do nepředstavitelného ryku! Řičela, řvala, vřeštěla, prala se a kroutila, jako pominutá! Všecičko marno.
Mohla dívka kopat a hlavou bít kterak chtěla, proutečky si dál a dále nerušeně svištěly a vyplácela jí jeden tucet štiplavě palčivých šlehanců za druhým.
A kterak důkladných!
Nikdo by nevěřil, jaký měla plavá Greta stisk – a švih!
Čtyři tucty pře-pečlivých švihanců své milé baculaté pastorkyni naložila – a byla to kůra náramná!
První tucet odmetl hnědovlásce vztek, druhý vzdor, třetí přihnal sliby – čtvrtý prosby!
A bylo!
Apolena pak ještě musela pod dohledem obou služek KLEČET V KOUTĚ NA HRACHU – a potom jít pomáhat s balením.

Jelo se na venek!

(A ro byl z nového života radových rozmazlené jedináčky jenom a jen začátek…!) 

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

PODĚKOVÁNÍ ARYONovi ZA UVEDENÍ VÝTVORU!
"Č."

Anonymní řekl(a)...

Hezké! Moc hezké! Ostatně u Č. nekonstatuji nic nového. Těším se na další.


aloys



Nové povídky na www.loyzero.blogspot.com