16.5.18

Svůdná sestřenice

 Tolik se těšil na velikonoce, jak svou Jitku prožene. Bodejť by ne, taková temperamentní holka, plná srandy, to bude paráda, říkal si. Už si představoval, jak se mrskača mazlí s její roztouženou zadnicí a až ji bude mít v jednom ohni, tak skončí v jeho chladivých dlaních a on v jejím klíně. Pak se bude vrtět, nadzvedávat a dorážet nejdivočeji a nejvášnivěji jak ženské dovedou, jen když je povzbuzuje rozpálené pozadí.  Umínil si, že nesmí ani náznakem prozradit tyto svoje chutě. Nechá ji, aby sama postupně zjišťovala, jaké nebezpečí pro ni velikonoce znamenají. Bude dělat budižkničemu a nechá se provokovat, pak ji překvapí.
Loni se ještě neznali, tak Jitka nevěděla, co ji čeká. Proto nejmíň měsíc předem nenápadně sondovala půdu, tím že se zmínila o tom, že už budou velikonoce. On nic. Později projevila starost o počasí o velikonocích.  To rozvedl jako zajímavé téma, ale vyhnul se tomu podstatnému. Tak postupně se vracela k nějakým velikonočním tématům, ale on až provokativně nic. To jí čím dál víc vrtalo hlavou, pořád čekala, že se nějak vyjádří k velikonocům. A on pořád schválně nic, ale náramně se bavil a nechával ji v nejistotě.
Za pár dní Jitka zase zkoušela zavést řeč na velikonoce, ale zase stočil řeč jinam. Nikdo si nedovede představit, jakou chuť měl ji popichovat. Ale podařilo se mu zdržet se. Tak jí nezbylo, než jít přímo k věci.  Prvně začala vyprávět, jak táta a brácha jí vždycky nařežou tak, že ji zadek štípe ještě druhý den. On zase nic. Jen stále obtížněji tajil svoje chutě. To už jí viditelně začínalo vadit, že je takový nekňuba. Jej ale šíleně vzrušovala její hra, její provokace, které nenápadně vedl k tomu, aby si o to mrskání sama řekla. Byla to ale brnkačka na nervy, aby se neprozradil. Příště se začala natřásat, kolik kluků na ni vždycky přijde a jak to schytá  - opět se mu podařilo nereagovat. Blížily se velikonoce a nehnout brvou na její provokace jej stálo veškeré úsilí. Zvláště když se před ním pořád natřásala v těsné sukýnce, vrtěla zadečkem a provokovala. Přišlo velikonoční pondělí a Jitka najednou v džínách. Ty jsou pevné a snad dle ženských zkušeností poskytují, určitou ochranu, ale zase provokativně zdůrazní oblé tvary, o které jde. Když na ně mrskačka pěkně přilehne, tak prdelka hned pozná, že jsou velikonoce a že určitě nepřijde zkrátka.  Jitka se před ním od rána natřásala, že by po ní hned skočil a viděla by, ale vydržel to a nechal ji, ať dál provokuje. Vždyť co může být svůdnějšího, než když si o to holka řekne. Čekal, že hned po ránu někdo na ni přijde, ale zatím nikdo i brácha už byl kdesi pryč a ani táta se k ničemu neměl. Pojď, půjdeme do zahrady, oznámila Jitka. Došli až k potoku, kde u vrb řekla "upleteme si mrskačku, když Ty ji ani nemáš". Tak to už jsem nedělal drahoty, nařezal proutky, posadil si ji na klín a rukama společnýma jsme upletli mrskačku z těch nejčerstvějších proutků plných mízy, nahořkle vrbově vonících, s narašenými pupeny, plných síly až magické. Po takové její sladká prdelka přeci pořád volala. Vrtěla se mu na klíně a on byl touhou po ní úplně bez sebe. Když byli hotovi, tak nic neříkala, vstala, provokativně se protáhla, pohladila si zadeček a šla ke stodole. No to bylo to nejlepší, na co si mohl pomyslet. Divoká honička s jekotem a řádným vymrskáním a pak stejně divoké milování na slámě s dlaněmi na jejím horkém zadečku. Když se, blížili ke stodole, tak ji trošičku šlehnul. Ona nic, tak přitlačil. Čekal úprk, jekot a vše co k tomu patří. Místo toho se obrátila a vzteky bez sebe, začala nadávat. Čekal všechno, jen ne tohle. Dosud nikoho neviděl zlostí zfialovět, až teď. Tak se obrátil a šel domů. Šla kus za ním a neříkala nic, co by si dal za rámeček, Prý jí bylo strašně ublíženo. To mu zašly chutě, ale ještě více jej bralo a vůbec nechápal, že když začali chodit její známí, i mladší kamarádi jejího bráchy a šlehali do ní ze všech stran, kam se dalo, tak jen vřískala úplně nejvyšším hlasem. Když skončili, tak by bývala potřebovala více rukou, aby se stačila naráz pohladit všude, kde potřebovala.  Přehmatávala dlaněma ze zadečku na stehna a zase zpátky. Když to kluci viděli, tak schválně jí na odchodu podávali ruce a dlouze se s ní loučili, aby se nemohla hladit. Ona se vrtěla, ale přitom se hihňala a smála smíchem, jakým se holky dokáží smát jen při této příležitosti a který chtěl vyvolat sám. Když odešli, tak se s úlevou hladila, kde potřebovala. S ním nemluvila, jen se na něj nenávistně dívala. Toto se opakovalo několikrát během celého dopoledne. Ničemu nerozuměl, proč od cizích i mladších kluků to bere se smíchem a od něj vůbec ne. Jak žárlil, jak byl zklamaný a otrávený nelze ani popsat. Takové chutě si dělal!  Mámu viditelně těšilo, že Jitka to schytává. Když po odchodu kluků tiše sykala a hladila si pozadí tak ji popichovala poznámkami jako "to je zdravý", "to moc potřebuješ, doufám, že ještě někdo přijde" a podobně. Přitom pořád koukala po něm a zřejmě jí vrtalo hlavou, že se tu asi stalo něco, co se stát nemělo. Jen netušila co.
      Odpoledne najednou Jitku napadlo, že vedle v baráku je na návštěvě její sestřenice Evička a že ta by taky měla dostat, ale pořádně. To byl viditelně jeho úkol, protože v té době jiný chlap v domě nebyl. Sestřenice měla před maturitou a byla o pár let mladší než jeho drahá, ale nikdy ji neviděl, jen o ní slyšel. Teď se máma k Jitce dychtivě připojila a obě začaly kout pikle, jak to navléct, aby si pro to sama přišla. Správně usoudily, že by to nebylo ono, aby šel k nim.  Před cizími lidmi bych ji ani pořádně nevymrskal. Bude přeci jen nejlepší, když si pro to sama přijde. I jej zvláště potěšil tento plán. Je opravdu nejlepší, když si o to holka sama řekne, nebo si sama pro to přijde. To bude moci pořádně dostat, pomyslel si a těšil se. Moc. Hlavně když to jeho drahá ráno tak zkazila.
       Tak to aspoň hodně schytá, těšily se už předem Jitka i její máma. „Jestlipak tam nějací kluci byli, a jestli ji řádně zmrskali“, řekla starostlivě máma. Jitka namítla „to už jí stejně otrnulo, nejvyšší čas aby dostala znovu ale pořádně“. No ničím víc jej nemohla povzbudit, aby splnil svou mužskou povinnost.
    Pak máma přišla s návrhem - já tam půjdu a řeknu, že potřebuji gázu, že ses řízla. Ona  je taková starostlivá. Ta se určitě přijde podívat, co se ti stalo. Když je taková starostlivá. Odešla a on se srdcem po ranním nezdaru dvojnásob bušícím čekal. Najednou přes zahradu běží, co, krokem gazelím se vznáší, ta nejsvůdnější holka jakou kdy viděl. Holka je vůbec nejsvůdnější, když běží, nebo je i v jiném pohybu. Poprsí tak akorát, při běhu kmitalo zprava doleva, kulaťoučký zadeček v legínách v rytmu běhu poskakoval a nad tím vlály dlouhé vlasy. Za ní těžce v pantoflích pelášila máma Jitky, která o tu podívanou nechtěla přijít. Evička přiběhla k nim, oči zvědavostí rozevřené a hned k Jitce. Ta to sehrála perfektně. Jednou rukou si stiskla druhou a předstírala, že si drží ránu. Evička se k ní sehnula a snažila se zjistit co tam má. Teprve když na vyšpuleném zadečku pocítila pořádné šlehnutí, tak jí došlo, do jaké pasti padla. Teď začala ta správná honička, i když v omezeném prostoru kuchyně. Evička kmitala svou nádhernou postavičkou sem a tam, vlasy za ní vlály, ale čemu uhnula zprava, to její kulaťoučká prdelka chytila zleva. Vřískala tím hihňavým smíchem, na jaký se těšil od své drahé. Ta jej zklamala, ale teď mu místo svého zadečku nastrčila ještě neskonale půvabnější a svůdnější. Oblé tvary stažené v legínách, si o to tak neodolatelně říkaly, zvláště když Evička se ani nedoža-dovala, aby přestal. Mrskal ji opravdu pořádně. Ta se dál svůdně vrtěla a vřískala.
    Mezi jekotem stačila vyčítavě vykřikovat "teda tetičko!" „Teda tohle tetičko!“ Ta se jen smála a Evičku popichovala různými průpovídkami – „jak je holka přitažlivá, tak přitahuje i to vrbové proutí“ „jestlipak tě dneska někdo pořádně vymrskal, to se musí, to k velikonocům patří. To potřebuješ, ale to musí být pořádně““.  Když viděl, že i organizátorky této pasti vůbec nemyslí na to, že by měl přestat, tak Evičku mrskal s rostoucí chutí dál. Ony ale netušily s jakou. To už její prdelku vůbec nešetřil. Pak se Evička najednou zastavila. Ještě jí přidal pár pořádných šlehnutí a přestal. Evička se snažila tvářit statečně, nebo se styděla si hladit zadeček, jen za ním rukama mávala jako by odháněla mouchy, nebo aby si jej vzduchem chladila. Jen se hihňala a opakovala, aú, auvais …. Teda tohle tetičko!! Až za chvíli neodolala a chytila se za svůj zmrskaný zadeček oběma rukama.
     Tváře jí hořely a bylo jasné, že ty zadní mají ještě ohnivější barvu. Přesto to brala s humorem, do jaké pasti padla. Vzal ji útěšně kolem ramen a představil se. Byl by ji zulíbal a toužil pohladit jí prdelku jako žádné jiné předtím ani v životě potom. Copak to ale šlo před jeho nastávající a její matkou? Ty byly viditelně potěšené, zvláště Jitka což jej překvapilo po jejím ranním vystoupení.
    Objevil se tam táta Evičky. Představili jej a chvíli vedli nezávazné řeči. Pak zase něco napadlo jej. Řekl jejímu tátovi, jak je Evička nejen půvabná, ale i šikovná. Jak si přes zahradu utíkala pro vymrskání a Ivetina maminka za ní usilovně poskakovala v pantoflích, aby uviděla to mrskání. Evička se vrtěla, kroutila, ječela, jak se o velikonocích patří. Pak jej Iveta s maminkou ještě nabádaly, že se to musí pořádně. To jejího tátu také viditelně potěšilo.
 Řekl Evičce „Ty jsi šikovná holka, svému zadečku jsi to vymrskání doslova dopřála, ale mrzí mne na Tebe jedna věc“. „Co?“ Udiveně se zeptala. Jitku stisknul do náruče, aby si nemohla sednout, a Evičce vysvětil, že Jitka usoudila, že potřebuješ pořádné vymrskání a taky Ti to zařídila. No a Ty jsi jí to neoplatila, jako by ona to nepotřebovala. To se nedělá. Má zadek o pár čísel větší než Ty, tam se toho vejde, ten to potřebuje! Jestli nezařídíš, aby Tvůj táta jí zmrskal zadek ještě víc než já Tobě, tak Ti přidám na cestu.
„Né, Né já už nechci, tati hodem“, zaječela Evička a dál si usilovně hladila zadeček. 
Evičko sleduj, jak to Jitce přiléhá, a dožaduj se, aby to bylo pořádně.  Eviččin táta chytil mrskačku a po prvním šlehnutí Jitky, Evička hned zaječela „tati, to neplatí, to musíš pořádně, já nechci dostat znovu, pořádně přitlač!“. Každé šlehnutí se ozvalo tupým, bouchnutím, Evička zaječela „teda tohle, já jsem byla mrskaná v tenkých kalhotách jak to na mně  navlékla a ona se vycpe. Přiskočila k Ivetce chytila ji za džíny a servala je s ní dolů. No ale s nimi šly dolů i tepláky. „No teda tohle“ vykřikla Evička  stáhla Ivetě i tepláky. No ještě tam bylo tričko a halenka, které také sahaly přes zadek. Ty musely jít nahoru. Jitka se snažila vykroutit, ale její přítel ji držel pevně. Když si chtěla sednout na zem, tak to ji taky nepustil. Jen nechtěně ale ještě provokativněji vystrčila zadek. Teď už jenom v kalhotkách. Tak začalo poctivé mrskání. Jitka vřískala na celé kolo, ale to jí nepomohlo. Její máma s potěšením sledovala, jak si Jitka užívá vrbové proutí. Když Eviččin táta chtěl přestat s mrskáním, tak zaprotestovala „to má být všechno“? No tak Jitce nezbývalo než si to užít opravdu pořádně. Když mrskání skončilo a on ji pustil, tak se Jitka chytila oběma rukama za zadek. Teď oběma holkám hořely tvářičky a zmrskané zadečky si hladily oběma rukama. Žádná nic nevyčítala té druhé.  Největší radost z vymrskání obou dívek měla Ivetina maminka. Pořád je popichovala, jak je pálí a svědí zadečky, že je vidět jak to potřebovaly.
   Když se Evička s tátou chystaly odjet. Tak se mu podařilo Evičce naznačit, aby to Iveta neviděla, ať její táta podrží Ivetu a že on ji také zmrská. To se podařilo. Iveta byla v pevném stisku Eviččina táty a její zadek byl vystrčený na mrskání.  Neměla už džíny, jen tepláky. Stačilo je stáhnout kousek dolů a nahoru vytáhnout halenku a triko.  Její zadek opět v kalhotkách okouzleně vyhlédl. Hned se dal do díla. Iveta se kupodivu nevztekala jako ráno, jen se kroutila a vřískala, jako předtím Evička. Její maminka jí upřímně přála, když ji pořádně sešlehal. Pak spokojeně řekla „ já jsem tak ráda, že se konečně našel někdo, kdo Ti pořádně dal“.
  Když si za pár dní stěžovala, jak jí svědí zadek, tak jí řekl „to máš za to, že ses ráno vztekala. Od cizích jsi to brala, to ses nevztekala“.
  Evička za hodinu odjela někam daleko a už se mu nikdy nepodařilo se s ní setkat. Jen vzpomíná: „Když slyším slovo velikonoce, tak vidím tu nádhernou holku, jak v odpoledním Slunci si pro to vymrskání sama běží přes zahradu, vlasy jí vlají a zadnička se při tom běhu vrtí sem a tam. Pak v marné snaze uhnout mrskání se svůdně vrtí sem a tam, poprsím mi kmitá před očima a zadečkem před mrskačkou, ale ta si skoro vždycky ta správná místa najde a mazlivě přiléhá na Eviččin svůdný zadeček v napnutých leginách. Přitom vyvolává její jekot a v přeskakujícím hlase i smích, když se jí podaří uhnout. Kupodivu se dlouho ani nesnažila jej přesvědčit, že už to stačí".

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

SRDEČNÝ POZDRAV A SRDEČNÉ PODĚKOVÁNÍ
Díky za nový text, rád jej postupně pročítám.
Není koncipován přesně dle mé osobní preference, tím spíše je však zajímavý!
S PŘÁNÍM VŠEHO DOBRÉHO
"Č."

Anonymní řekl(a)...

Povídka je to pěkná, ale nějak se nám ke konci z Jitky stala Iveta, asi by to chtělo závěrečnou korekturu.