3.7.18

O nenasytné Jegoře


Tak, abychom ten příběh nějak - láry fáry - neprotahovali, stalo se to tehdy tenkrát, tamo – prý že až v těch Ruských Bylinách, nějak takhle…
Mladičký jinoch Timofej měl jít na vojnu. Ale – čert ví, co to jeho urozenému pánovi přeletělo přes nos, povídá tento Timkovi: „POSLOUCHEJ! BUĎ PŮJDEŠ NA VOJNU, A NECHÁŠ TU OVDOVĚLOU MATKU SE VŠEMI SESTRAMI-SESTŤIČKAMI I NEJMENŠÍM BRATŘÍČKEM – A NEBO SI VEZMEŠ ZA ŽENU TU STAROU JEGORU!!!“ A už se pán smál, že se až za břicho popadal! S tou onou Jegorou to bylo tak… Byla to vdova z pánovy vsi, kde i Timka vyrůstal. Ona vám nebyla zlá, a ani hloupá… Jenomže dva muže bezdětně přežila a byla žitím tím nelehkým tolik moc sešlá, že – ač se Timofejevově máti věkem rovnala co vrstevnice, vzhlížela od pohledu co jeho bába. Však právě proto jí říkali Stará. Snad i pán se chtěl jenom pobavit – a krutě ukázat, že Stará je chlapům už na pohled horší, než flinta. JENOMŽE – TO SI DAL! Timka se vojny s flintou nijak moc nelekal, zato o matku a sourozence se tuze strachoval. Nu a tak přikýv – a už i s Jegorou přímo ke kostelu mašíroval, že se až milostpán za uchem zadrbal.
A bylo.
Timofej s Jegorou hospodařil – i domov s matkou a sestrami – též s jarým miminkem, předobře opatřil – a dobře bylo.
Chvíli.
Jenomže!
Jegoře se život s mladíčkem pořádně zalíbil! Bodejť! Proč by ne?? A čím dál víc!! Ba – i ty sousedské posměšky brzičko utichly. Celičká okřála! Jenomže – inu – obživlé tetce se zachtělo víc! Chraň Bůh, že by jí Timka snad nestačil. Naopak! Všimla si – musela, že ač i pospolu manželsky žijí, zbývá jemu v krvi i sil po ohlížení za mladými! Ne, nikdy ji nepodvedl – ale staré se chtělo více si užíti vší jeho síly! Být zase mladá a krásná – a třeba i punktem čertovským…!!!
Dlouho se ošívala, leč – přece se rozhodla. Šla spáchat hřích. Vydala se za černou ježibabou, ukrutnou černokněžnicí.
Do černých mlýnů, co mlely ohnivé kamení.
Tam striga s peklem na chvilku nechala smlouvání, vyslechla co a jak, načež se zasmála a rovnou povídá:
„COŽ O TO JE?! MOHU TI POMOCT!! ALE!! TO PŘEDEM PRAVÍM!! BUDE V TOM JEDNO PEKELNÉ UČINĚNÍ!! BEZ TOHO POMOCI MÉ NIKDY NEBYLO, NEBUDE, NENÍ!! JSI JISTĚ PEVNÁ V TOMTO SVÉM ROZHODNUTÍ?!“

A Jegora - byla!
Tu černá čarodějka kývla a řekla:
„Dobrá. Dám tobě krásu i mládí! Tady si vezmi ten chlup! Je pravý – čertovský! Domů si ho odnes, tam napůl rozstřihni, každou půli vhoď do malé skleničky vodky – a s mužem vypij. On tu svou první! A co za to budu od tebe chtít?? Inu, dvě půle – dvě věci! První – kdy budu chtít, přijdu si k vám vymést, jaké já chci – smetí! A druhá – kdy si smyslím, vezmu a dám si vzít od tebe to, co budeš mít – a nebudeš chtít!“
Jegora se zaradovala, přislíbila, vzala – a domů běžela, by všecko učinila.
A stalo se!
Rozstřihla, vhodila, nalila, počkala – a jak muž dorazil z přetěžké roboty – podala. A Timka vypil – a mela začala! Chytla ho pekelnost ohnivá, že mu až košile chytala! Silou jen křičel, bytněl a mohutněl – jenom na manželku, co mohl, vyvolával:
„NEPIJ TO, JEGORKO, JE TO VĚC PEKELNĚ UKRUTNÁ!“ Jenomže Jegora spatřila tu jeho zmocnělost, ohnivost – a tolik po divé mladosti zatoužila, že muže neposlechla – a taky vypila. A – aj! To vám hned započla falešná běda! Jak Timka zahořel, Jegora zasálala! Jakoby plameny prolétla – v mžiku z ní tam byla dívčina – jenom se vdávat!! A i tak strojená! Holka jak třešeň! Jaroučká jahoda!! ALE!!! Ona ta pekelnost je oba přejinačila! Byl dříve Timofej srdečný, jemný a trpělivý – tak teď zas jako drak! A Jega?! Ej! Z té zase byla, no, hotová Jagabura!!! Lítice saňovitá!!! Na tchyni vyběhla, vyžírek vynadala, Ba i ty švagrové okřičela, na švagra v peřince prskla.

Pak zas do hospody, se všemi vyskákala, na dluh vše vypila, pak honem domů – a přímo do muže se pěstmi pustila.
JENOMŽE!
I Timku už si moc pekelná pořádně přehnětla!

Kde byla uctivost – a ženy pocta??
V horoucích peklech!!
Kdepak!
Teď z něj byl grobián, horší než šarkán!
A tak – jenom co běs do něho ženuška čertěním vytloukla, zahořel on sám!

A jak!
Omládlou Jegorku, kterak se náleží, popad, šupem s ní na postel, na nose natáhlou přidržoval, suně a všecičko pryč, - metlu,… A NAŘEZAT!
A PANE – JAK!

Švihance – šlehance jen a jen pršely, ani pan účetní by nestih počítat!
A jaké! Pálivé, ohnivé, štípavé kousavé, svrbivé, svědivé, bolavé trápivé…
Zrovna a zrovinka, jak z toho pekla!
Jej! To se vám z Jegorky hleděl ten pekelník honem pryč hnát!
Jenomže – Timofej nemínil přestat!

Držel a vyplácel – a pořád dál!
Tančila Jegoře metla po zadnici – jak ona při skřipkách!
Ajajaj! To ženka vykřikla!
A křičet už nepřestala!
Co si to mladistvé klučiště troufalo…?! Ji – starou osobu – hanbatě znectít? Nahatě bít?? Však byla od muže dvojnásob starší! Nesměl ji hanobit!! Nesměl ji prát…!!!

JENOMŽE!
EJSA!
Však byla omladěná!

Byla z ní holčice!
Tak-tak že odrostlá!
Nejedné švagrové počtem let podřízená!
Tolik moc byla po kouzle omládlá!
Sotva, že už dosti vzrostlá!
A tím svým dřívějším čertěním byla jak děvčice nezdárně rozjívená!
A Timka - byl muž její!
Směl proutkem nadělovat!
A že už od mladších sestřiček věděl, on – sám chlap v chalupě, co na to – a jak!!!
A že se, panečku, on hleděl přičiňovat…!!!
A tu vám Jegorka začala pištět a křičet i vřískat!

A ječet! A řičet! A řvát…!
Všecičko najednou – a pořád dokola!
Ručkama rozháněla, nožkama kopala – pranic nepořídila!
Jen dál a dále tu proutěnou výplatu nahatě dostávala, ať už si bědovala, hrozila, prosila, slibovala – jak jenom chtěla.
A víc a víc – a dál a dál…!
Až pak už nebylo zbytí!
Omládlá Jegora začnula – z toho bití – své mokré perličky z očiček vyhazovat.
Nu a v tom i přes ně kouká…! Jej!
Přízrakem zjevená babizna před hlavou lože se ocitá, jenom se chechtá – a na pekáč ohromný ty slané krůpěje chytá!!!
Tak baba brala, co Jega měla a nechtěla!
Slzy!
A Timka nepřestal, dokavad metličku na kousky nerozlámal!
Přízračná striga je kalupem smetla a šup! – Už s nimi a taky pekáčem zmizela!
Nu – a tak je u milé Jegory i s jejím Timofejem dodnes dál – a pořád!
A asi napořád!
Mají se rádi.
Pravda.
Jenomže – čertovsky!
Každičkou chvíli ji ďábel chytá, ona zle běsní – a milý Timofej z ní peklo vypráská!

Jo, kdo chce mít moc, ten občas…
DOSTÁVÁ…!!!

KONEC

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

PODĚKOVÁNÍ ARYONOVI ZA UVEDENÍ VÝTVORU!
"Č."