2.7.18

V nouzi poznáš kolegu

Zuzana, moje mladší kolegyně, klečela v rohu. Pohled na ní byl něco, co se často nevidí. Od bílého trička dolů byla nahá, její prdel byla červená a mezera mezi stehny se vpíjela do chocholky chloupků a, proč to tajit, i do jejího tajného místečka. Asi vás zajímá, jak se Zuzana do takové choulostivé situace dostala.
---
Zuzana je typ, který obecně moc nemusím. Sebevědomá, ráda se poslouchá, pečlivé formulace vět. Ten dar sebedůvěry já nemám, a štve mě, že někdo to má od přírody. Takový typ slečny “přišla jsem!” Ale v práci fungovala perfektně a její sebedůvěra jí ještě dodávala grácii a lehkost. Nejsem zakomplexovaný, takže si Zuzany vážím. I když často skřípu zubama.
Takže to její sebevědomí. Když jsem skončil se Zuzaniným výpraskem, Zuzka byla jednou rukou opřená o stůl, ke mě zadkem. Kalhotky v půlce žerdi, sukně na židli, druhou si opatrně přejížděla po červené půlce. Upozornil jsem jí v nadsázce, že teď by mělo následovat ještě zakleknutí na hanbu. Co Zuzana udělala? Pomalu se zvedla a otočila se čelem (a celým svým předkem) ke mě. “To zní dobře”, odpověděla mi, mírně rozkročená s rukou v boku. “Už tam sypu”, dodala, stáhla si kalhotky úplně a zaklekla v rohu na parkety. A v klidu si mě přitom vychutnala, jak jsem se neubránil pohledu na její pičku.
Výprask začal zahřátím prdelky rukou a pak se s kalhotkama u kolen ohnula u stolu. Byl jsem napjatý možná stejně jako Zuzana, nikdy jsem to nedělal. Po prvním plesknutí koženého řemenu zasykla. Následovala druhá, třetí, čtvrtá, pátá rána. Zuzana vždy zasykla a dívala se dopředu. Pořád to nějak nebylo ono. Uštědřil jsem šestou a sedmou. Ze Zuzany jsem měl najednou pocit, že se nudí! Trochu jsem se zarazil a zhluboka nadechl. Zuzana se ohlédla pohledem, který znám z porad – typu “vypadne z tebe teda něco?” Nachystal jsem si řemen, soustředil se a při osmé ráně jsem se konečně odhodlal k tomu nejlepšímu švihu, co jsem byl schopen. Zuzana šokovaně vytrčila hlavu ke stropu a zakňučela “Jááááúúúú”. Neztrácel jsem čas a počastoval Zuzaninu prdel dalším mocným švihem. Opět přišlo zakňučení, a potom rychlé přerývané vydýchávání rány. Zuzana supěla jako lokomotiva, připomínalo to porod, nebo jako když se žena udělá. “Zuzano, teď desátá.” Zuzana se dívala do stolu a smířeně zakývala hlavou. Desátý švih, následovaný jejím “úhůhůhůhůů---” tuto nevšední kolegiální službu ukončil.
Tím se dostáváme k tomu, jak to vlastně začalo.
Začalo to mým hubnutím. Ale abych nezdržoval, následoval nákup nového koženého opasku, o kterém jsem se zmínil, když jsme se Zuzanou dopíjeli kafe po jedné obchodní schůzce. Zuzana v podstatě neškodně okomentovala, že teď můžu své podřízené trestat i tělesně. Já jsem se zasmál a odpověděl něco ve smyslu, že jsou lidi, kteří to podstupují za odměnu. Čemuž se zasmála i Zuzana a dodala, že ona by to “asi někdy taky potřebovala, že jo?” Načež jsem odtušil jinam. Ale když jsme se zvedli a byli na odchodu, tak se venku Zuzana zastavila a vážně dodala, že by to “ale fakt potřebovala.” A jestli to jsem schopen “nějak zařídit.”
Takže jsem to zajistil. Teď už se Zuzana dooblékla. Byl čas vyrazit – já domů, ke své ženě, Zuzana do svého života. Vypadala spokojeně, roztomile se na mě podívala a s úsměvem dodala: “Tak děkuju, pane vedoucí!”
---
Na chvilku mě napadlo, že příště jí nechám sundat i vršek a dopřeji Zuzany kozám volnost. Ale upřímně řečeno... Představitelné je i to, že na holou prdel budu tentokrát dostávat já.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Jo, nápadité a hezké. Pokračuj. Čtenáři se najdou.

aloys

Corus řekl(a)...

Zajímavé. Je to pěkný zaklad možné povídkové série. Diky