Aryonovy spankingové příběhy a zážitky

Manželka

2012-01-23T12:38:00.002+01:00

Jmenuji se Pavel a žil jsem více jak 10 let v celkem spokojeném manželství. Ale manželské problémy se nevyhýbají nikomu, někdo je dokáže překonat, jiný ne. Bohužel po letech se to nevyhnulo ani nám stalo se to nedávno, nakonec jsme si to vyřešili a k rozvodu nedošlo, i když jsem měli na mále. Ovšem museli jsem sáhnout k netradičnímu řešení. Jak už to tak bývá, zamilovanost časem odezní, vztah začne být stereotypní a pak může jeden z partnerů hledat někoho, ne proto, že by byl lepší, ale je prostě jiný. U nás se to stalo u mojí manželky. Všimnul jsem si jejích změněného chování, najednou se mnou nechtěla být, tím myslím v posteli, vymlouvala se na vše možné, od únavy přes bolení hlavy až po nevím co ještě. Výsledek byl ten, že náš sexuální život byl v posledních několika měsících prakticky na nule. Začalo mě to být podezřelé, získal jsem různé indicie, že by v tom mohl mít prsty jeden chlápek z ulice vedle. Tak jsem po tom začal pátrat a nakonec se zkontaktoval s jeho mladou přítelkyní. Ta ale vše rezolutně popírala. A že prý, kdyby to byla pravda, že by to přece tak nenechala. Tak jsem se na chvilku uklidnil, bohužel jen na chvilku. Potkal jsem se s tou mladou holkou a ještě její sestřenicí v baru, kde mi sdělila, že to tak je. Hrozně jsem se naštval a chtěl zažádat o rozvod. Moje žena to však nechtěla, protože máme děti a konečně si uvědomila, že udělala velkou chybu. Ale já jsme se jen tak přemluvit nedal.

Jak vyšlo najevo později, situace byla mnohem horší. Ten milenec mé ženy Lenky byl zapleten do mnoha věcí kriminální povahy a zrovna v tu dobu si ho vyhmátla policie a zavřela ho do vazby a jelikož v tom bylo i loupežné přepadení banky a prodej heroinu, dalo se očekávat, že z basy jen tak nevyleze. No to nevadilo, to bylo spíš dobře. Nicméně vyšlo najevo, že moje žena si vzala 2 menší půjčky u nebankovních společností bez mého vědomí a dávala mu peníze, protože ji prostě zblbnul a taky mu dával i peníze, které jsem dal Lence na děti. Dokonce vyšlo najevo, že jeho přítelkyně se o tom dozvěděla dřív, ale chvíli mlčela, protože z toho dostala taky nějaký ten bakšiš. Až když bakšiše nebylo dost, tak jsem se od nich v tom baru vše dozvěděl. Takže nakonec těch důvodů k rozvodu bylo o dost víc a já už si ani nepřipouštěl jinou možnost.

Chtěl jsem to řešit přes policii, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Peníze od toho kriminálníka stejně nedostanu zpátky a od jeho přítelkyně taky ne. A manželku dávat na policii se mi taky nechtělo, nic bych tím nezískal. Ona mě prosila, ať jí to odpustím, že už se to nestane, já dlouho odolával, ale pak jsem si řekl, že jestli to byl jeden úlet, že by to za jistých podmínek snad šlo. Večer jsem za manželkou přišel do kuchyně a řekl jí, že si musíme promluvit. Řekl jsem: „Lenko já jsem ochoten za jistých podmínek vše zapomenout a pokračovat dál v našem manželství. Ale jak mi zaručíš, že se podobné věci nebudou opakovat?“ Lenka začala slibovat aj. ale já jsem řekl: „Lenko, slib asi nestačí, prostě udělala jsi velký průšvih a měl by následovat odpovídající trest. Byl by to takový přelomový okamžik, pak by se za tím udělala tlustá čára a my dva začali od začátku. Nechci to řešit oficiálně a bylo by na čase se domluvit na nějakém neoficiálním trastu tady doma.“ Lenka řekla, že tak tedy jo a zeptala se: A co by sis představoval jako adekvátní trest?“ Nevěděl jsem a ona začala přemýšlet, že třeba si z mých peněz 2 roky nic nekoupí na sebe atd.“ Ale já jsem ji zarazil: „Víš, tohle je na houby, to je jak zakázat dítěti, že se nesmí dívat na večerníček.“ Pak mě něco napadlo: „Lenko, ten trest musí být rituální, prostě přelomový okamžik, tlustá čára. Tak jsem o tom přemýšlel a napadá mě jedna věc, jen nevím jak to říct. Prostě když třeba v minulosti udělalo dítko nějaký velký průšvih, tak táta taky nešel na policii, ale udělal něco jiného“. Lenka se začervenala a zeptala se: „Co tím myslíš?“ „No co myslím, prostě odepnul pásek, přehnul neposlušné děcko a uštědřil mu pořádný výprask.“ Na to Lenka: „To si snad děláš legraci, přece nejsem malá, abych dostávala na zadek!“ Ale nakonec jí nic nezbylo, než souhlasit. V dalších dnech jsem přemýšlel, jak to udělat a navrhnul jsem Lence: Víš co Lenko. Normálně bys šla k soudu, tak si uděláme doma takový malý soud, kde se vyjmenuje, co jsi provedla a já řeknu rozsudek a ten pak provedeme. Lenka tedy souhlasila. Ovšem upozornil jsem jí, že to bude přelomový trest a když z toho kdykoliv vycouve, tak naše manželství končí. To je vše co jsem Lence řekl. Pak jsem týden přemýšlel, jak to udělat. Náhodou jsem kdysi na internetu objevil stránky, kde kdesi v Americe mají instituci spankingového soudu, kdy je tam nějaký spor, je vynesen rozsudek, třeba 150 ran a pak zavedou odsouzeného či odsouzenou do zvláštní místnosti, kde je připoutána ke jakési koze. K té je odsouzená připoutána a exekutor vykoná trest, odsouzená musí počítat. To se mi líbilo. Ale kde vzít tu kozu? Vzpomněl jsem si, že po likvidaci tělocvičny vedle jsem jednu takovou zachránil. Nebyl problém ji trochu upravit, malinko jsem ji zkrátil nohy, na jednu stranu vyrobil pouta pro ruce, tedy široký řemen, zrušil jsem na to 2 staré pásky, které jsem připoutal řetězem k dřevěné noze. Rozhodl jsem se dále, že soud musí být veřejný. Zas jsem to nechtěl dělat jako podívanou pro město, řekl jsem si, že k tomu pozvu jen ty, kterých se to týká. Tak jsem pozval tu přítelkyni jejího milence Zdenu a její sestřenici Kláru. Ovšem neřekl jsem jim, o co přesně půjde. Vše bylo připraveno. Aby to bylo oficiální, tak jsem manželce přinesl obálku, ve které byla pozvánka k soudu, který se koná následujícího dne, v té a té místnosti v našem bytě, v 18:00.

V noci jsem toho moc nenaspal, přemýšlel jsem, jak to další den dopadne. Zdena s Klárou přišly už po páté hodině. A kupodivu s nimi přišli i rodiče Kláry. Její otec už je v důchodu a omlouval se mi, že ty peníze bude splácet ze svého důchodu, ale že to nebude najednou a hned, nemůže si dovolit velké splátky, protože o n je důchodce a jeho žena na podpoře. Já jsem mu řekl, že se pak domluvíme, ale že na tom netrvám, on přece v tom nenese žádnou vinu. Bylo 18:00 a moje žena nikde. Už jsem byl nervózní. Asi za 10 minut naštěstí klaply dveře a Lenka se vrátila z nákupu. Já jsem vyšel z místnosti a uvítal jí na chodbě: „Ahoj Lenko, to je dost že jdeš, myslíš že soud je holubník?“ Lenka na to prohodila jen: „no jo no“. Zula si boty, sundala bundu. Řekl jsem jí: „Nebudeme to protahovat, pojď tedy vedle.“ Otevřel jsem dveře a vešel s Lenkou do místnosti. Ta se samozřejmě zarazila: „Co to jako je a co tady dělá Zdena a ostatní?“ Tak jsem ji uvedl do obrazu ohledně toho soudu a že soud to bude alespoň trochu veřejný. Lence nezbývalo nic jiného, než se s tím smířit. A soud mohl začít. Začal jsem vyjmenovávat, co manželka všechno provedla. Pak se zeptal: „Obžalovaná, chcete se k tomu nějak vyjádřit?“ Manželka nevěděla, co má říct, jen vykoktala: „Noo ano, bohužel, lituju všeho, co jsem provedla“. Pak jsem řekl: „Dobře, tím to tedy považuji za ukončené a můžeme vynést rozsudek, povstaňte.“ Načež všichni v místnosti povstali. Obžalovaná Lenka V…. se odsuzuje podle paragrafu XY k výprasku páskem o počtu 50-ti ran na holou. Trest bude proveden okamžitě.“ Zaklepal jsem kladívkem a řekl: „Tím považuji proces za ukončený a můžeme přistoupit k exekuci“. Očekával jsem mohutný protest Lenky, ovšem mýlil jsem se. Tak jsem řekl“ Obžalovaná, přistupte k trestné lavici“ I když to nebyla lavice, ale koza, ale to mi přišlo blbé. Ale Lenka kupodivu šla a přehnula se přes kozu nahoře vyztužené molitanem. Já jsem ji připoutal ruce řemínky. Odhadl jsem to dobře, zadeček byl ideálně vyšpulen k výprasku. Teprve teď jsem si uvědomil, co se vlastně bude dít. Představoval jsem si, že za chvíli na mě vykoukne její pěkný buclatý zadeček z drobným mateřským znaménkem v horní části levé půlky, tak jak jsem ho znal z milování. Už jsem za těch půl roku pomalu zapomněl, jak tato intimní partie mé manželky vypadá. Navíc Lenka dost zhubla, tak jsem doufal, že zadeček zůstal zachován ve své někdejší kráse. Nyní budu mít možnost ovšem vidět ten zadeček při zcela nové situaci, to mi přišlo najednou vzrušující. A nevadilo mi, že tentokrát tu jsou ještě další diváci, kteří uvidí partie, které byly donedávna určeny pouze mě. Řekl jsem si, že to Lence za to co provedla patří.

Nějak jsem se zamyslel, bylo potřeba jednat. Zadeček byl zatím ukryt pod modrými riflemi. Takže co teď, ty se měly asi sundat dříve. Přistoupil jsem k Lence zezadu, snažil se sáhnout pod ní a rozepnout jí pásek a knoflík od riflí. Teď to teprve Lence došlo, začala se kroutit a protestovat: „Je, jé, co to děláš!!“ Později si mě svěřila, že to původně považovala jen za hru, že nakonec to ukončím, pošlu diváky domů a nechám to být. Nikdy ji nenapadlo, že dostane opravdu veřejný výprask. Pásek, knoflík a zip se mi podařilo rozepnout. Pak jsem začal stahovat rifle, šlo to ztuha, ale podařilo se. Jednou rukou jsem si přidržoval její bílé kalhotky, abych je nestáhl najednou s riflemi, to by z rituálního hlediska nebylo ono. Rifle jsem sesoukal až pod kolena. Teprve teď jsem jí odpověděl: „No co dělám, teď podle rozsudku dostaneš jako trest výprask na holou!“ Načež jsem vzal za lem kalhotek a stáhnul jsem je také pod kolena. Diváci jen valili oči, také asi netušili, že se to opravdu stane. Ale byli zticha, jen Zdena vykřikla: „jůů“ a přikryla si instinktivně pusu rukou a s Klárou se škodolibě chichotaly. Tak nedávné úvahy se staly realitou, zadeček Lenky byl vystaven ve

své kráse. A já jsem se do toho dal. Řekl jsem, všichni počítejte. „Jedna“ a švihnul jsem Lenku přes půlky, zatím spíš jemněji. Lenka vykřikla „áách“, dva, tři, čtyři a malinko jsem začal přitlačovat. Pět, šest, Lenka zatínala půlky a už řvala: „jaů, ááá, prosím dóóst, to bolí“ Ale já jsem nepovolil, spíš jsem chtěl dát Lence na pamětnou, tak jsem pokračoval, jen to mlaskalo. Lenka brečela a ječela na celé kolo, zatínala a všelijak špulila zadeček a její nohy vykonávaly nekontrolovatelné prostocviky sounož, jak byly blokovány staženými riflemi. Ani teď jsem nepovolil a řezal dál řemenem její vyšpulený zadeček. Prostě výprask řemenem na holou jak má být. Brzy jsem se dostal ke 40, to už byl Lenčin zadeček rudý jak rak a Lenka dost ztratila hlas a vydávala jen chraptivé výkřiky.

Za nedlouho bylo po všem. Odložil jsem pásek. Lenka byla dál ve stejné pozici a špulila na nás teď už pořádně sešvihaný zadek a jen oddychovala. Tak jsem jí uvolnil řemínky. Ztěžka se narovnala a se syknutím si natáhla kalhoty a rifle. Místo nenávistných pohledů mi dala kupodivu pořádnou pusu.

Pak jsem řekl: „Tak si myslím, že je proces u konce.“ Ale přerušil mě pan Novotný, otec od Zdeny: „No já myslím, že hlavní viník byl sice potrestán, to je pravda, ale jinak jsme všechno nevyřešili“ Nechápal jsem, co tím pan Novotný mínil. Tak jsem požádal o vysvětlení. No, hlavní viník je vaše manželka. Nicméně třeba tady Zdena taky není bez viny, že Zdeno. Správně by vám měla dluh splácet, ale jelikož je momentálně bez práce, tak asi těžko, musel bych já ze svého důchodu. Pracovat se ji moc nechce, to raději chodit po barech a hernách a kamarádit se s těmi největšími kriminálníky z města a roztáčet prachy, o kterých věděla, že nejsou poctivé.“ Zatím jsem to moc nechápal, tak jsem odpověděl: „Jasně, pane Novotný to máte pravdu a díky, že jste to alespoň uznal, tím bychom mohli tedy skončit“. Ale pan Novotný to myslel jinak: „No myslím, že by se mělo spravedlnosti učinit za dost, hlavně když jsem viděl, jak se Zdena vaší manželce pošklebovala a měla z toho škodolibou radost, přitom sama není bez viny.“ Na to si přisadila žena pana Novotného: „Přesně tak, Zdena by taky zasloužila na zadek!“ To už Zdenu naštvalo: „No mami, hlavně že ti ty prachy byly také dobré, na nakupování nového oblečení, bot aj.“ To se pan Novotný lekl: „Cože? Já si hned říkal, kde na to bereš, to si ještě vyřídíme! Nicméně je to pravda, Zdena by taky potřebovala určitou lekci.“ To se Zdena už rozčílila: „Snad bys mi nechtěl taky dát výprask?“ „No, vzal by si to na starost tady Pavel“, řekl pan Novotný. „Jak jsem řekl, zasloužíš taky“. Já jsem jen polknul a odpověděl jsem: „Jak chcete, tak budeme pokračovat. A jaký trest byste tedy pane Novotný navrhoval?“ Na to pan Novotný: „Musíme být spravedliví, hlavní viník dostal 50 ran na holou. Takže pro Zdenu by bylo myslím přiměřené tak těch klasických pětadvacet.“ Co jsem mohl dělat, řekl jsem: “Dobře, souhlasím. Mohu tedy vynést rozsudek?“ Pan Novotný přikývl. Tak jsem řekl. Zdena Novotná se odsuzuje za to a to…. k trestu 25 ran páskem.“ A přiklepnul to kladívkem. „Trest bude vykonán ihned.“ Zdena tedy neochotně došla ke koze a zaujala pozici, já jsem jí přivázal jako před tím Lenku. Zdena byla menší než Lenka, tak okolo 160 cm a víc při těle, bylo jí asi 20 let, ale byla pěkné postavy, dlouhé černé vlasy, modré oči. Chtěl jsem začít, ale paní Novotná mě zarazila: „Moment Pavle, musíme být spravedliví“. Nevěděl jsem, co chce říct. „Zdena by měla dostat stejně jako vaše žena.“ Nechápal jsem: „To jako myslíte taky 50?“ Na to paní Novotná: „Nikoliv, chtěla jsem říct, že můžete Zdeně taky nasekat řemenem na holou!“ Byl jsem v rozpacích, tak paní Novotná na nic nečekala, šla a stáhla Zdeně kalhoty a dolů šly i tanga, oboje skončilo u kotníků. Zdena ani nic nestačila namítat a její holý zadeček byl připraven. Jedna, dva, tři. Zdena vždy lehce vyjekla. Na to paní Novotná: „Jen se nebojte a přitlačte, ať si to Zdena pamatuje.“ Tak jsem si to vzal k srdci a pokračoval jsem se stejnou intenzitou, jako před tím u Lenky. Zdena už ječela permanentně, stahovala půlky a cvičila jako před tím Lenka. I když její zadeček byl o něco snědší a ne tak bělostný, přesto se začal barvit viditelně do ruda. A já švihal řemenem dál, aniž bych dbal na její nářek a cviky. K číslu 25 jsme se dobrali brzy. Zdenu jsem odvázal a ona se s brekem upravila a řekla: Tomu říkáte spravedlnost? A co ty Kláro, když jsme byli minule v té herně, kdo ti dával peníze na automaty. Však jsi věděla, čí to peníze jsou a jaký je jejich původ.“ Než stačila Klára protestovat, dodal pan Novotný: „Ok, navrhuji tedy tady pro Kláru přiměřený trest, řekněme 15 ran. Samozřejmě na holou. Já jsem potvrdil rozsudek: „Klára M. se tedy odsuzuje k trestu 15 ran na holou. Trest bude proveden ihned.“ A už to šlo, přivázal jsem Kláru. Byla to hubená odbarvená blondýna s krátkými vlasy, původně ovšem zřejmě zrzka, asi 25 let. Nosila brýle, které jsme před exekucí raději sundali, aby se náhodou nerozbily. Klára byla přivázána. Už jsem se přestal ostýchat, a stáhnou Kláře kalhoty i kalhotky až pod kolena. Klára je hubená, takže zadeček měla oproti mé ženě a proti Zdeně už vůbec docela malý, zato velice bělostný, pokrytý sotva znatelnými pihami. Řekl jsem si 15 ran, tak to vezmu ostře hned od začátku. A začal jsem: jedna, dva, tři. Klára okamžitě začala ječet, jauů, aúúú, ááá a cvičila zadečkem i nohama stejně jako předchozí dámy. Tím jak byl zadeček světlý, tak dřív viditelně rudnul. I když dostlala jen 15 ran, taky s brekem se syknutím natahovala kalhoty po exekuci.

Pak jsem řekl: „Tak se nám připozdilo, měli bychom jít domů.“ Zdena ale protestovala, že to není spravedlivé, ona a Klára dostaly na holou a mamka, která je stejně vinna, tak zůstane bez trestu a Klára přitakávala.“ Na to pan Novotný: „Jo, to je asi fakt, však my už si to doma vyřídíme.“ A Zdena zmlkla, jen brblala: „Jo to známe, spravedlnost stejně není.“ Na to si rýpla moje žena Lenka, protože mě chtěla uvést do rozpaků.“ Pavle, holky mají pravdu, v klasickém soudnictví taky přece dvacetiletá slečna nedostane přísný trest, zatímco 45 letá dáma odejde bez trestu jen proto, že jí je 45. Právo přece platí pro všechny stejně“. Na to paní Novotná: „Dobře, ale tady to není klasický soud, tak pojďme už domů, za chvíli mi dávají seriál“. Tak už jsme se začali zvedat, když si to pan Novotný rozmyslel: „Jasně, oni mají dámy pravdu.“ A obrátil se na svou ženu: „Ty bys ten výprask zasloužila taky, jak jinak bude dáno spravedlnosti za dost.“ Paní Novotná nevěděla, co na to říct. Tak pan Novotný pokračoval. Zkrátka, abychom byli spravedliví, tak musíš taky dostat výprask.“ Paní Novotná byla v rozpacích a řekla: „Jé, co mám dělat, ale před mládeží, to bych se asi styděla“. Tak jsem řekl: „Dobrá, my tedy všichni půjdeme pryč a vy si to tady s panem Novotným už dořešíte, po exekuci zavoláte už a my se vrátíme a tím to tady ukončíme.“ Nikdo proti tomu nic nenamítal a chystali jsme se k odchodu, ale v tom se ozvala Lenka: „To je pochopitelné, ale já jsem jen o asi 8 let mladší jak vy, to není moc rozdíl a taky jste se dívala, jak dostávám výprask na holou. Stejně pan soudce, přece musí být dohled na správnost trestu. Nakonec jste se všichni dívali i na výprask tady 2 slečen, to jsou už také dospělí lidé, žádná mládež, mají stejná práva a povinnosti jako dospělí“ Na to pan Novotný: „To je fakt, tak z toho nedělej Naďo a jdem na to.“ Dobře, jaký tedy navrhujete trest a kdo ho provede?“ „Tak myslím, že adekvátní nejen za tohle, ale i za jiné, by byl trest dejme tomu 25 ran. “Urychleně jsem vynesl rozsudek: Paní Naďa Novotná se odsuzuje k trestu 25 ran řemenem“. Pan Novotný řekl: „Vezmu si to na starost s dovolením já, vás už Pavle bolí ruka“. Já jsem souhlasil. Paní Novotná byla viditelně zmatená, ale nechala se připoutat ke koze. Jako starší dáma byla spíš víc při těle a měla zadeček velký a i když v kalhotech, tak se pěkně rýsoval. Pan Novotný mohl začít. Ale nezačal a řekl: Víš co Naďo, já už toho mám dost. Pořád se nějak vymlouváš, zas budeme zdlouhavě kritizováni, že něco není spravedlivé. Myslím, že už jsem to měl udělat stejně dávno. Takže dostaneš teď taky výprask jako ostatní a stejně jako ostatní na holou! Aby si zas někdo nestěžoval. Paní Novotná nevěděla co má říct, vtom jí něco napadlo: „Prosím tě Karle a to ti ani trochu nevadí, že tady Pavel uvidí můj holý zadek?“ Pan Novotný se zamyslel a řekl: „Myslím že nevadí, však i já jsem se před chvíli díval, jak on dává sám své manželce výprask na holou, tak on teď uvidí, jak zas dávám já na holou své ženě.“ Na to už nebylo co říct. Pan Novotný rozepnul vepředu Nadě kalhoty a i přes její mírné protesty se mu je podařilo sesoukat až pod kolena. Pak vzal za lem kalhotek, řekl: „raz, dva, tři“ a plynule jí stáhnul i kalhotky. Pani Novotná nic nemohla dělat, jen vykřikla: „jé, jé“. A bylo hotovo, čtvrtý díl seriálu s názvem Výprask mohl začít. Mohutný zadek paní Novotné se klenul vysoko do vzduchu, zatím byl ještě bělostný. A pan Novotný se činil. „Raz, dva, tři. Naďa se snažila dělat statečnou je nahlas sykala a mírně se natřásala. Tak pan Novotný přidal na intenzitě. Naďa začala nahlas ječet: Jaů, jaůů a taky sebou zmítala, div svými stehny nezpůsobila pád kozy., která se viditelně po kouskách posouvala. A výprask pokračoval za stálého křiku paní Novotné, jen s krátkou pauzou, kdy se ocitli blízko stěna a pan Novotný celou soustavu dosunul. Po chvíli byl konec.

Pak jsem se už opravdu rozešli, Večer jsem dal své ženě obklady na bolavý zadeček a báječně jsme se pomilovali, ovšem ne všechny polohy byly vhodné. A od té doby máme zas krásný vztah jako dřív.

Hodný chlapec IV

2012-01-22T20:53:00.000+01:00

Domů jsem přišel poněkud později; Anička už uspávala synáčka. Když mi Marie přinesla večeři, řekla:

„Milostpane, v předsíni na Vás čeká slečna učitelka. Už jí určitě bolí nohy, protože si po včerejšku nemůže sednout,“ dodala škodolibě.

„Mohlo by se jí to přihodit také, bude-li ještě drzá. Až se najím, dojde pro ní a přinese nám čaj.“

„Ano pane. Slečně učitelce postavím hrnek na okno.“

Rozzlobil jsem se.

„Tak ona nepřestane! Dobře jí tak! Večer se sama přihlásí o výprask. A ten si bude dlouho pamatovat.“

Marii se zatvářila, jako že jí to nevadí, než ale došla ke dveřím, utírala si slzy. Jako nevěsta už s částečným prominutím trestu počítat nemohla, a tak věděla, že těch pětadvacet rákoskou, co dostane před spaním na zadek, ji bude moc a moc bolet.

Když slečna učitelka přišla, omlouvala se za včerejší hodinu s učednicemi a slibovala, že už se to víckrát nestane.

„To doufám, protože jinak byste byla zase bita, tentokrát ode mne a mnohem víc,“ řekl jsem a vyzval jí, aby se posadila.

Byla by sice raději stála, bála se ale, že bych se zeptal proč, a tak si velice opatrně sedla. Tváře měla rudé hanbou, dívala se do stolu a nevěděla co s rukama. Naštěstí vzápětí přinesla služka čaj. Povídali jsme si asi hodinu. Nová tchýnina učednice pocházela ze vzdálenější vesnice, kde bydleli převážně Němci a protože se jí ostatní smály kvůli divnému přízvuku, rozhodl jsem se toho využít a holky trochu německy naučit. Když jsem říkal, že nejdříve se naučí počítat; do pětadvaceti budou umět všechny nejpozději za týden a určitě to už nikdy nezapomenou, přišla mě Marie upozornit, že už je devět hodin a holky na mě čekají. Pozval jsem slečnu učitelku, ať se jde podívat na každodenní večerní účtováni.

Holky stály seřazené v nočních košilích a po včerejším výprasku se tvářily vyděšeně, když viděly, že nejdu sám. Tchýně ani Anička nepřišla; znamenalo to, že žádné stížnosti nemají. Zeptal jsem se ještě slečny učitelky, jestli i ona byla s učednicemi spokojená, a když řekla, že ano, poslal jsem je spát. Marie před nimi bita nebývala; byla dost stará na to, aby jím mohla být mámou, jednou už jsem jí ale před holkami na zadek nasekal a dnes bude mít u výprasku jiné obecenstvo. Když učednice odešly a já vyzval slečnu učitelku, aby se posadila, Marie pochopila, že kalich hořkosti bude muset vypít až do dna. Postavila před zrcadlo židli, sundala z věšáku rákosku a podávala mi jí.

„Za co má být bita?“ zeptal jsem se.

„Byla jsem drzá“ řekla, a vzápětí padla na kolena a sepjala ruce.

„Prosím, milostpane, odpusťte mi to a nebo mi nařežte jinde, jen ne před ní“ vzlykala, a slzy jí tekly proudem z očí.

„Rychle vstala a zdvihla si sukni!“ nařídil jsem jí. „Mám říct slečně učitelce, aby jí nasekala na zadek ona?“

To rozhodlo. Služka vzápětí ležela přehnutá přes moje koleno a já jí vysázel na holou zadnici pětadvacet rákoskou. Když exekuce skončila, zeptal jsem se slečny učitelky:

„Už víte, co vás čeká, když s vámi nebudu spokojen?“

Marie se chystala na svatbu, kterou měla mít za tři týdny. Jak Anička slíbila, přidala jí s mým souhlasem něco peněz na věno pod podmínkou, že bude u nás až do svatby a zaučí novou služku. Holky - učednice jí musely pomoci se šitím výbavy a já jsem požádal maminku, aby mi našla za ní náhradu. Když jsem se o tom zmínil v sobotu při pravidelné patrii taroků, které jsem už několik let hrával s místní honorací, správce dívčí polepšovny se mě zeptal, zda bych nemohl alespoň vyzkoušet jednu z jeho chovanek, které bude příští týden devatenáct let a měla být z jeho ústavu propuštěna. Neměl jsem z toho radost, protože zlodějku či povětrnou holku jsem v domě mít nechtěl, správce mě ale ujistil, že se jedná o sirotka, kterého se poručníci zbavili posláním do polepšovny, když se začala líbit jejich dospívajícímu synovi. Slíbil jsem, že jí přivedu mamince ukázat a přimluvím se za ní. Byl jsem panu správci zavázán - když jsem po skončení studii hodlal podniknout cestu po Evropě, dal mi doporučující dopis, který mi otevřel dveře stejného ústavu v Anglii, ve kterém jsem získal nezapomenutelnou zkušenost s výchovou děvčat k poslušnosti, a také jeho bratranec byl zemským školním radou, tedy můj nadřízený.

Dívku jsem znal, a i ona už věděla, co by jí čekalo, kdyby nebyla poslušná. Na začátku své učitelské kariéry jsem jako suplující profesor místního gymnázia začal ve svém volném čase doučovat holky v místní polepšovně. Doufal jsem, že se mi podaří získat místo řádného učitele v dívčí reálce, která se měla od nového školního roku otevřít a chtěl jsem získat nějaké zkušenosti s výukou děvčat. Hned první den, krátce poté, co mě pan správce skupině starších chovanek představil a nechal mě s nimi samotného, si jedna z dívek, sedících v první řadě, sundala z hlavy šátek a šťouchla loktem do své sousedky, která udělala totéž a začaly se na mně culit. Holky je musely nosit celý den a mít pod nimi schovány nakrátko ostříhané vlasy, takže vypadaly všechny skoro stejně. Správce byl jediný muž, kterého mohly v polepšovně vidět, a tak přítomnost mladého, pohledného učitele - mě - na ně musela zapůsobit. Jenže bylo to vážně porušení řádu výchovného ústavu a tak jsem jim ihned šátky vzal. Co bude následovat, věděly i obě holky a daly se do breku. Po skončení vyučování jsem je odvedl ke správci a řekl, co provedly. Správce zatáhl za šňůru, visící u dveří a zvonek na chodbě přivolal starší statnou ženu, oblečenou v černých šatech. Předal jí šátky, žena dívkám poručila, ať si je dají na hlavu a pak obě uchopila za uši a odvedla pryč.

Byl jsem velmi zklamán. Sice jsem spěchal domů; maminka nerada viděla, když jsem přišel k večeři pozdě, ale zajímalo mě, jak neposlušné chovanky správce potrestá. A také jsem byl zvědav, jestli ta mladší, zrzavá, má stejně pihovatou zadnici, jako obličej. Chtěl jsem se rozloučit, pan správce ale vyndal ze skříně láhev kontušovky a dvě skleničky a tak jsem musel ještě chvilku zůstat.

Asi za čtvrt hodiny vychovatelka přivedla obě chovanky zpět. Tvářily se velmi smutně a každá držela v ruce metlu úhledně poskládanou z březových proutků. Pochopil jsem, že ji jako součást trestu musely udělat samy na sebe, a o jejich výprask tedy nebudu ošizen. Na pokyn vychovatelky se postavily proti sobě ke kratší straně stolu, položily na něj metly, přehnuly se přes něj a vzájemně se chytily za ruce. Vychovatelka jim zdvihla šaty a přetáhla jim je přes hlavu. Nic po nimi neměly, takže jedno mé přání se splnilo. Zrzavá dívka měla zadnici posetou pihami. Ještě mě zajímalo, zda dostanou klasických rakousko – uherských pětadvacet; všimnul jsem si totiž, že na zdi visí počítadlo s třemi řadami kuliček; ve dvou jich bylo deset a ve třetí pět, a byl jsem proto ochoten riskovat maminčin hněv, protože bylo zřejmé, že zůstanu-li, k večeři domů včas nepřijdu. Nebyl jsem moc překvapen, když mě pan správce požádal o pomoc a přešel jsem k pihovaté dívce. Na správce zbyla černovláska. Vzali jsem si metly, vychovatelka sundala ze zdi počítadlo, a výprask začal. Nemohl jsem zklamat správcovu důvěru a stejně jako v Anglii jsem mrskal zadnici neposlušné holky, jako kdyby na tom závisela moje kariéra. Nepochyboval jsem, že zrzka bude ode dneška nejhodnější chovankou celé polepšovny. Obě metly svištěly vzduchem, s typickým mlasknutím dopadaly na rychle rudnoucí zadnice trestaných dívek a vychovatelka po každém šlehnutí posunula další kuličku doprava. Dívky se pevně držely za ruce, takže mohly jen kroutit tělem a když se tmavovláska pokusila zvednout nohu, vysloužila si tím ránu navíc; správcovo šlehnutí metlou přes stehna se nepočítalo. Stejně dopadla za chvilku i mnou vyplácená zrzka. Zoufalý nářek obou děvčat šaty přehrnuté přes hlavu mnoho neztlumily. Kuličky se pomalu přesouvaly a když vychovatelka načala třetí řadu, bylo zřejmé, že pětadvacet je zdejší norma. Když pak po výprasku vychovatelka holky odváděla, správce zasloužený trest ještě přitvrdil příkazem, že místo večeře mají v jídelně klečet. Řádně provedenou exekuci jsme pak zapili ještě jednou skleničkou a já jsem s obavami spěchal domů. Maminka mě pořádně vyhubovala a nebýt už dospělý, šel bych spát o hladu, jako obě dívky v polepšovně.

Od té doby ze mne měly všechny chovanky strach a tak jejich doučování probíhalo skoro vždy hladce. Občas jsem sice některou z nich musel odvést za správcem, a následnému výprasku jsem buď přihlížel, nebo ho sám vykonal. Nebývalo to ale často, a ta pihovatá mezi nimi nikdy nebyla. A právě tu – jmenovala se Marta - jsem příští týden, když ji z polepšovny propustili, zavedl za maminkou, aby rozhodla, jestli si zaslouží být u nás služkou. Maminka na ní hleděla s despektem; byla to přece jen holka z polepšovny, když ale Marta před ní poklekla a políbila jí ruku, maminka roztála a nařídila svojí služce, aby přinesla šaty po mé sestře Anežce a poslala mě domů.

Musel jsem se ale ještě pozdravit s tatínkem a tak jsem se, bohužel, k oknu dostal, až když Marta byla převlečená a tudíž jsem se nedozvěděl, jestli je zrzavá opravdu všude. Za týden jsem si pro Martu přišel. Maminka ji pochválila, že je hodná a pilná a když dodala, že věří, že nedostatky, které ještě má, se snadno vyléčí výpraskem, Marta se začervenala a oběma rukama si začala hladit zadnici. Nepochyboval jsem, že ji maminka s rákoskou již seznámila.

Anička s matkou sice neměly velkou radost z “holky z polepšovny“, udělala na ně ale dobrý dojem docela obstojným pukrletem a když ještě každé políbila ruku, tchýně se významně podívala na Marii, jako by jí chtěla říci, že na rozdíl od ní nová služka ví, co sluší a patří, a Marta měla vyhráno. Když tchýně poručila oběma, aby do služčiny komůrky donesly ještě postel pro Martu, zahlédl jsem v očích Marie blesky. Už se naučila myslet s ohledem na svojí zadnici a věděla, že od teď s úlevou při výprasku nemůže počítat, takže sice nic neřekla, bylo ale zřejmě, že to s ní ten týden Marta nebude mí lehké. Marie byla totiž tchýní pověřena Martiným zaučením s právem přednést případné stížnosti na pravidelném večerním hodnocení.

Učednice byly už velmi pilné a poslušné a tak k exekucím před spaním docházelo málokdy. Přesto každý večer s obavami stály v krejčovském salónu u zrcadla v nočních košilích a z obavami zpytovaly svoje svědomí. Teď se nim přidala i Marta. Bylo třeba ji seznámit se všemi domácími zvyklostmi a ukázat, že hrozba výprasku za neposlušnost není planá. Přestože na dívky žádná stížnost nebyla, jedna z nich usilovně plakala. Musela se přihlásit o odložený výprask za provinění v době, kdy měla své ženské dny. Bylo to pro ní zlé. Že bude bita, věděla už několik dní a také nemohla očekávat, že jí trest bude zmírněn nebo dokonce prominut, což k mé velké nelibosti občas tchýně udělala, když se jí zdálo, že děvče svého přestupku lituje a snaží se ho napravit. Tak se občas stávalo, že místo nasekání rákoskou jsem musel nezbednici jen na zadek naplácat. Aby to bylo spravedlivé a všechny dostaly stejně, koupil jsem v koloniálu přesýpací hodiny, a holky byly bity tak dlouho, dokud se sypal písek. Ta asi minuta se mi někdy zdála hodně dlouhá a po takovém výprasku mě vždy bolela ruka. Marie jako obvykle postavila před zrcadlo židli, já si na ní postavil levou nohu a dívka s vykasanou noční košilí se mi přehnula přes koleno. Nebyla moc velká, a když jsem jí zatlačil na záda, aby se jí zadnice pořádně vyšpulila, její nohy se octly ve vzduchu. Vzal jsem si od Marie rákosku a poručil jí, aby k potrestání připravené dívce držela nohy, aby s nimi nemohla při výprasku mrskat. A pak jsem pomalu, ale rázně vysázel neposlušné učednici rákoskou na zadek obvyklých pětadvacet. Tentokrát jsem se místo do zrcadla díval na Martu; chtěl jsem vědět, jaký na ní výprask udělá dojem. Byl jsem spokojen. Hryzala si klouby sevřené pěsti a v jejích očích se leskly slzy. A to ještě netušila, že bita bude už zítra.

Následující den jsem zašel do koloniálu koupit ještě jeden svatební dar, o kterém jsem předpokládal, že bude mnohem užitečnější, než ty, které se nevěstě chystala dát Anička s tchýní, a také učednice, které už se nemohly dočkat, až Marie odejde. Vyplácela je občas před spaním ona a rozhodně je nešetřila. V krámu byla jen šéfova dcera, kterou jsem znal ze školy. Když jsem řekl, co chci, zapýřila se a mimoděk si pohladila zadnici.

„Ano, slečno Válková, váš pan otec prodává opravdu prvotřídní rákosky, a jak jistě sama víte, dodává je i do našeho ústavu.“

Minulý týden zapomněla napsat úkol a tak jsem jí dal tatínkovo zboží ochutnat. (Byl jsem sice přísný, ale spravedlivý. I roztomilou vnučku pana starosty jsem jednou plácnul přes zadeček, když byla příliš rozpustilá.) Zeptal jsem se, kterou by mi doporučila jako dárek pro ženicha naší služky. Dívka zrudla ještě více a třesoucí rukou jednu vybrala a když jsem se jí zeptal, jestli by dokázala krasopisně napsat tuší na její rukojeť „Alois“ a na druhý konec „Marie“, sáhla do kapsy, vyndala z ní malou krabičku a řekla, že tohle si u nich dnes naše služka zapomněla. V krabičce byl stříbrný prstýnek. Nechápavě jsem se na něj podíval, a děvče otevřelo dveře do chodby a zavolalo:

„Cilka! Šla hned sem!“

Přiběhla služka asi stejně stará, jako Marie.

„Řekla panu profesorovi, jak to bylo s tím prstýnkem. Ale pravdu!“

Cilka viděla v mé ruce rákosku a začala vzlykat.

„Já ho neukradla, milostpane, přísahám! Máňa mě ho přišla ukázat a dovolila, abych si ho vyzkoušela. Pak ale zahlídla před krámem toho svýho, vyběhla za ním, a na prstýnek zapomněla. Když jsem vyšla ven, byli už pryč. Chtěla jsem jí ho večer zanýst, ale milostslečna mi ho vzala …“ a se slzami v očích se dívala, jak poklepávám rákoskou o pult.

„Však víte, jaké ty holky jsou“, řekla bez uzardění patnáctiletá šéfova dcera o dvakrát tak staré služce. „Ještě by ho ztratila. Nemohl byste ho, prosím, pane profesore, dát vaší služce sám?“

Slíbil jsem, že to udělám, zaplatil za rákosku, řekl, že se pro ní zítra stavím a šel domů. Místo ticha, na které jsem se těšil po celodenním štěbetání žákyň, jsem slyšel z kuchyně rámus. Otevřel jsem dveře a spatřil Marii, jak mydlí Martinu zadnici vařečkou. Křičela přitom:

„Ihned mi ho vrať, zlodějko!“ a Marta, ležící s vyhrnutou sukní na jejím klíně vzlykala:

„Já jsem ho nevzala…“

Když mě spatřily, Marie Martu pustila a dala se do pláče.

„Dostala jsem od Lojzíčka prstýnek a ta holka z polepšovny mi ho určitě ukradla!“

Na stoličce sedící její nastávající se tvářil rozpačitě; částečně také proto, že kouřil můj doutník. Ukázal jsem mu krabičku s prstýnkem a zeptal jsem se, jestli je to on. Pak jsem Marii řekl, odkud ho mám, a že si rozmyslím, jestli bude bita ode mne a nebo od Marty, kterou jsem poslal pro láhev griotky a šťastný nález ztraceného prstýnku jsme s panem Aloisem zapili. Marie se musela Martě omluvit, a přinést rákosku. Pak si přede mnou klekla a prosila, ať jí nařežu sám. Od Marty dostat na zadek zřejmě nechtěla. Opřel jsem si nohu o židli a poručil jí, ať si zdvihne sukni.

„Prosím, milostpane, před Lojzíčkem ne“, dala se do pláče.

„Když mu ukázala zadnici Marty, může mu ukázat i svou“, řekl jsem a tak jí nezbylo než vyšpulit holý zadek před svým ženichem a s brekem si odpočítat obligátních pětadvacet. Neměl jsem dojem, že by se za to na mě její Lojzíček zlobil a tak můj svatební dar bude jistě v dobrých rukách.

Čtyři dny na to se Marie vdávala. V kostele jí poslední výprask, který ode mne dostala, příliš nevadil, protože buď stála, nebo klečela; u svatební hostiny ale na mě vždy, když si sedala, vrhla takový pohled, že jsem byl v pokušení uříznout si pěkný prut a před svatebními hosty ji po zásluze potrestat. Už ale nebyla naše služka a tak jsem její drzostí tiše trpěl a byl jsem rád, že se mohu vymluvit na kompozice žákyň posledního ročníku, které je třeba do pondělí opravit a odebrat se na partii taroků.

Když jsem vešel do salónku, ve kterém jsme hrávali karty, místo, kde obvykle sedával správce dívčí polepšovny, bylo dosud prázdné. Po chvilce čekání, ve které jsme se starostou a ředitelem gymnázia nezávazně hovořili o všem možném, přišel zemský školní rada, a sdělil nám, že jeho bratranec náhle zemřel. Po minutě ticha, věnované jeho památce, jsem se zeptal, kdo bude jeho nástupce. Všichni tři pánové se jako na povel podívali na mě. V tu chvíli se mi rozbušilo srdce stejně jako tehdy, když mi maminka poprvé dovolila přehnout si naší služku přes koleno, vyhrnout jí sukni a nasekat na zadek rákoskou.

Stará škola

2012-01-20T12:21:00.000+01:00

Jmenuji se Pavel. Venku sněží a prší do toho zároveň, prostě počasí, že by „psa z domu nevyhnal“. To jsou zimy, hrůza. Kde jsou ty časy, kdy byl sníh i v nížinách běžně od Mikuláše do března a mrazy kolem -20° nebyly výjimkou ale běžným jevem. Přepadá mě nostalgie. Vzpomínám na svou starou školu. Je to už dávno, ty události už dělí od dnešní doby téměř 50 let. Dnes už je budova školy zcela přestavěná, tehdejší učitelé už většinou mezi námi nejsou a i mnozí spolužáci už se bohužel odebrali do věčných lovišť. Jo, přepadá mě nostalgie.

Naše škola stála blízko středu města a byla to stará budova, pamatovala ještě císaře pána. Tenkrát bylo vše jinak, počítač, mobil, kopírka patřilo do sféry sci-fi, natož internet nebo facebook. Zábava mládeže byla tenkrát jiná. No i kázeň byla jiná, tenkrát měli učitelé větší respekt. Největším prohřeškem bylo tak akorát kouření na záchodě nebo v tunýlku pod tratí za městem. Tělesné tresty byly sice už tenkrát zakázány, ale na nějakou facku se nehledělo a i lehčí výprasky na škole se tenkrát ještě tu a tam praktikovaly. Náš pan ředitel byl dříve voják a podle toho kázeň také vypadala. Nikdo si nic nedovolil, učil nás matematiku a to bylo ticho, že by když by spadl špendlík na zem, bylo by ho slyšet. Holt stará škola. A naše učitelka na češtinu, zároveň zástupkyně ředitele, to bylo něco podobného. Také taková „železná lady“, něco lehce přes 40, mírně silnější postavy. A další učitelé měli také kázeň. No zas bych lhal, že by se při hodinách normálně konaly výprasky žáků jak někdy v 19. století. Běžní učitelé si to nedovolili. Ti si stěžovali panu řediteli a ten to řešil domluvou, třídní důtkou, ředitelskou důtkou a když se opravdu naštval, i když to nebylo často, tak v ředitelně úřadovala i rákoska. Také paní zástupkyně občas někoho potrestala, nebylo to často, možní jednou za měsíc nebo 2. Jako když nás jednou chytla ve sklepě, který sousedil s šatnami s cigaretou nebo někdo narušoval kázeň ve třídě, popř. byl dlouhodobě příliš drzý atd. To pak probíhalo tak, že dotyčný žák, šel dopředu, dostal rozkaz „kalhoty dolů“, ohnout přes lavici a vyšpulit zadek na celou třídu včetně dámského osazenstva. Většinou šly dolů i trenky nebo co měli kluci na sobě a tenkrát „soudružka učitelka“ dotyčnému vysázela pěkných pár na holý zadek, buď rukou nebo v horším případě takovým dřevěným pravítkem. No ono to zas tolik nebolelo, i když štípalo to dost, ale holky z toho měly srandu a většinou se hloupě hihňaly. To nás docela štvalo a soudružka učitelka to moc dobře věděla, proto to tak praktikovala. Ovšem když něco provedla nějaká holka, což bylo ještě mnohem méně často, holky holt i tenkrát zlobily méně, bylo mezi nimi víc šprtek a snaživek, tak to probíhalo úplně jinak. Většinou po škole a pánové museli odejít ze třídy. To jsme samozřejmě cítili jako nespravedlivé. Ale nedalo se nic dělat. Ani nevíme, jestli i holky dostávaly na holou nebo úplně ne. Většinou to odnesly takové 2 spolužačky, které seděly vzadu, byly tak o 2 roky starší, protože nějaký ročník opakovaly a u nás se držely jen zuby nehty, měly co dělat, aby dostaly dostatečnou. A z mravu samozřejmě většinou za dva. Ty měly nejvíc průšvihů, tak občas musely zůstat po škole, soudružka učitelka rozkázala „pánové mají volno, hibaj domů“ a co se dělo pak, to nikdo z kluků neví. Nejspíš dostaly také pár na zadek. Jiná děvčata byla bita jen naprosto výjimečně.

To pan ředitel byl spravedlivější. Veřejné výprasky neuznával. Výprask, i když to byla vzácnost, se konal v ředitelně bez obecenstva. Ovšem pan ředitel trestal výhradně jen kluky. Naše patra to okusila jen jednou, já a dva mí nejlepší kamarádi. Jednou jsme udělali takovou lumpárnu, když byly opravdu silné mrazy, otevřeli jsme na konci přestávky všechna okna na záchodech, protože jsem doufali, že to zamrzne a my budeme mít volno. Jenže jsme ještě rychle vlítli i na ženský záchod a otevřeli okna i tam. A to jsme neměli dělat. Viděly nás ty dvě spolužačky ze zadních lavic a samozřejmě je nenapadlo nic lepšího, než to nabonzovat rychle panu řediteli. Pak se nám hihňaly: „kluci, už si připravte zadky, rákoska bude v ředitelně úřadovat“. No nespletly se, přišel si pro nás do třídy silně rozčilený pan ředitel. Šupem jsme byli v ředitelně a tam si nás podal. Nejdřív dlouhý řev a kázání o tom, že jsme se pokusili o sabotáž a že za války by nás čekala kulka nebo provaz. Pak dlouhé kázání o tom, kolik by to stálo, kdyby popraskaly trubky na záchodech a kolik by naši rodiče platili. A pak po jednom přehnout přes ředitelský stůl a každý dostal asi 10 ran rákoskou na holou. No štípalo to příšerně. Po škole si na nás ukazovaly ty holky prstem a smály se nám. A i ostatní holky z toho měly škodolibou radost. Nás to pochopitelně štvalo a chtěli jsme to holkám vrátit, hlavně těm dvěma. A štvalo nás, že se nám pomsta nedařila. Jednou jsme dostali nápad. Měli jsme tenkrát třídu v přízemí a ty 2 holky něco provedly asi opakovaně někde kouřily a byly chyceny nebo měly jiný prohřešek, už si to nepamatuji. My jsme věděli, že dostanou. Po poslední hodině přišla soudružka učitelka, řekla učiteli přírodopisu, že s námi má ještě nějaké jednání. Učitel přírodopisu odešel a soudružka učitelka rozkázala své klasické: „pánové hibaj domů“. Jenže naše parta místo domů zamířila na zahradu za školou. Tam stál malý žebřík opřený o třešeň. Bylo léto a okno do kabinetu za třídou bylo otevřené. Protože to bylo v přízemí, dostat se do kabinetu oknem nebyl problém. A tam jsme za dveřmi poslouchali, co se bude dít. Pak došlo na akci. Soudružka učitelka rozkázala: „tak dámy, nástup na výprask“. Jenže byli jsme tři na jednu klíčovou dírku. Jak došlo k akci, tak jsme se začali strkat, kdo se bude dívat a jak jsme se strkali, někdo z nás nechtěně strčil do hromady učebnic na kraji stolu, ty se sesypaly na zem a sebou vzaly ještě nějaký exponát naložený v lihu. Takže rána a než dámy zaujaly pozice, tak vlítla do kabinetu soudružka učitelka. Bohužel nic jsme opět neviděli a pak se karta obrátila. Dostali jsme na holou pravítkem před všema holkama my, pak jsme byli vyhozeni domů a exekuce pokračovala v původním plánu, ovšem už bez naší přítomnosti. Takže jsme byli totálně deprimovaní z té nespravedlnosti dál.

Ale jak se říká, boží mlýny melou, i když pomalu. Dočkali jsem se až ke konci docházky, někdy v osmé třídě. Ty dvě holky udělaly víc průšvihů najednou. Mimo jiné k nám nastoupil nový učitel chemie. Byl to takový mladíček těsně po škole, nesmělý introvert, který se asi o holky moc nezajímal. A ty dvě si z něho dělaly legraci, dělaly na něj různá gesta na chodbě, jako že ho svádějí a on z toho byl takový rozpačitý, nevěděl jak má reagovat a co má dělat. A ty holky z toho samozřejmě měly děsnou srandu. A takhle to dělaly často, když toho učitele uviděly. Ten se jim snažil vyhýbat, ale ne vždy úspěšně. Jednou to viděla soudružka učitelka, zavolala si je a řekla, že si o tomhle ještě po vyučování promluvíme. Ono toho měly ty holky podstatně víc na svědomí, jen už si nepamatuji co. Skončilo vyučování, byl tenkrát pátek, tedy krátký den a poslední hodina byla ruština, kterou nás také vyučovala soudružka zástupkyně. Zazvonil zvonek a všichni se balili, že odcházíme. Ale soudružka učitelka řekla, že máme ještě nějaké drobné resty a pokynula dozadu: „však víte, dámy“. My jsme čekali obvyklou větu: „pánové hibaj domů“. Ale tentokrát soudružka učitelka začala jinak a začala vyjmenovávat, co vše dámy mají za prohřešky za poslední dobu. A dlouhé kázání, že takto to dál nejde. Pak řekla: „Já už si s vámi dámy nevím rady. Dvojky z mravu nepomáhají, domluvy taky ne, ani když vám nasekám na zadek, tak to nepomůže. Co tedy s vámi?“ Pak se odmlčela. Nedělo se nic. „No tak co koukáte tam vzadu a sedíte jak tvrdé y, zvedněte se a nástup na výprask.“ Holky se tedy neochotně zvedly a šly dopředu, kde zůstaly stát a tvářily se, že nevědí, co mají dělat.“ Ale soudružka učitelka je popohnala: „No co tu stojíte, myslíte že máme všichni tolik času, abychom tu byli až do večera nebo co?“ Holky šly k předním lavicím, jejichž normální osazenstvo znalé věci ustoupilo do zadnějších lavic. A zůstaly stát a nesměle se ohlížely dozadu. Soudružka učitelka pochopila a spustila: „Aha dámy, už chápu. Jak jsem řekla, nasekala jsem vám na zadek už víckrát a jak jsem zjistila, vy si z toho nic neděláte. Jak je to možné?“ A jedna z těch holek začala prosit: „Soudružko učitelko, my už budeme hodné.“ „Jo to říkáte pořád“ řekla soudružka učitelka. „Víte co, tak tentokrát to uděláme jinak. Nasekám vám teď veřejně na zadek, aby jste si už jednou zapamatovaly, jak se máte ve škole chovat. Tak přehnout přes lavici!“ My jsme pořád čekali, kdy učitelka kluky pošle domů jako obvykle. Ale soudružka učitelka neříkala nic a pak pronesla. „Tentokráte uděláme výjimku. Dostanete každá pětadvacet na holou a dnes se výjimečně budou dívat i kluci, aby poznali, že já holkám i klukům měřím stejně!“ V nás hrklo a ani jsme nedutali. Než jsme se vzpamatovali, první slečna už ležela přehnutá přes lavici. Sukně šla nahoru na záda, bytelné bílé kalhotky ke kolenům. Učitelka si jí jednou rukou přidržovala a už mlaskalo pravítko na vyšpulený holý zadeček dotyčné slečny. Slečna se nejdřív snažila být statečná a jen sykala bolestí, ale brzy začala brečet a na nahlas vykřikla po každé ráně. Po exekuci se celá rudá v obličeji hlasitě vysmrkala a utřela si ubrečené oči a třela si už opět v sukni ukrytý zadek. Pak přišla na řadu druhá dáma, kdy se opakovalo to samé. Sukně šla nahoru, kalhotky ke kolenům a původně bělostný zadeček se začal pěkně prokrvovat. Opět se to neobešlo bez breku. Pak byla exekuce u konce a šli jsme domů. Před tím ještě slečna učitelka měla proslov, že odteď už budou dámy dostávat jen výhradně na holou a s chlapeckým obecenstvem, tak ať už si dávají na své chování bacha.

No a bylo vyrovnáno, holky už se nám nesmály. Dokonce na konci roku měly na vysvědčení i nějaké trojky. Výprask holek už se pak nikdy neopakoval, těchto dvou ani dalších. Zato chlapecký ještě párkrát ano. O praktikách soudružky učitelky se dozvěděl pan ředitel. Tomu se to moc nezamlouvalo, ale z neznámých důvodů to nezakázal. Poslední výprask se udál těsně před ukončením školní docházky, někdy koncem června. Zrovna byl jeden spolužák vyplácen vepředu před celou třídou a já a ještě s jedním mým kamarádem jsme už byli připraveni se staženými kalhotami, když do třídy vešel pan ředitel, nebo tenkrát vlastně soudruh ředitel, i když ten to slovo soudruh moc v lásce neměl. Řekl: „Okamžitě tady tu šaškárnu ukončete, to do vyučování nepatří, už jsem to řekl mnohokrát! Pánové, vy tři ke mně přijďte za 10 minut do ředitelny, tam budeme pokračovat. A vy soudružko učitelko se dostavte taky.“ My jsme byli vystrašení a bylo nám docela do breku, protože jsem si mysleli, že samozřejmě se bude pokračovat v ředitelně rákoskou. Tak jsme se šourali pomalu k ředitelně. Pan ředitel nás začal vyslýchat: „Tak copak jste pánové provedli?“ My jsme vykoktali něco o zapomenutých domácích úkolech a podobné věci. Načež pan ředitel se zeptal: „A to dostáváte takto od soudružky učitelky často?“ My jsme přikývli, že jo, i když co bylo často, jednou za měsíc, dva, je to relativní. Pak přišla udýchaná soudružka zástupkyně a spěšně se omlouvala: „Promiňte soudruhu řediteli, nějak jsem se zdržela“. Pan ředitel se zamračil. My jsme z toho byli celí zdrblí, už jsme mysleli, že pan ředitel půjde pro rákosku. Ale zatím se tak nestalo. Pokračoval: „Jak jsem řekl, ne že byste pánové občas na zadek nezasloužili, ale do vyučování to nepatří. Takže teď si sbalte své věci, a pojďte tady vedle do kanceláře, já teď mám v 7B matematiku, tak až se vrátím, ať máte všechny úkoly hotové. A vy soudružko zástupkyně, přijďte po konci pracovní doby sem ke mně, ještě musíme některé věci probrat“. Pan ředitel a zástupkyně odešli a my jsme se pustili do těch úkolů, ale šlo nám to jak psovi pastva, spíš než úkoly jsme zkoumali vybavení kanceláře. Ale přece jen jsme to už měli skoro hotové, když se ozvalo zaklepání a do místnosti vstoupil pan školník s dvojákem. Byl překvapen, že tam jsme a ptal se, co tu děláme. Tak jsem mu to vysvětlili. On řekl: „Tak se kluci nenechte rušit. Já si tady jen sundám závěs, abych ho mohl dát vyprat, hned to bude.“ Jak tak sundával, přišel vedle do místnosti pan ředitel se zástupkyní. V nás hrklo, úkoly jsme ale už měli hotové. Vedle začali něco řešit. Pan ředitel řekl: „Soudružko zástupkyně, už jsem vám víckrát vysvětloval…. Ovšem přerušil je školník, který už měl sundaný závěs a zaklepal na dveře vedle s dotazem, jestli si může sundat závěs i v ředitelně. Pan ředitel však řekl: „Pane školníku my tady máme teď důležité jednání, tak nás prosím nerušte, přijďte tak za hodinu“. Pan školník zavřel dveře, nechal v naší místnosti dvoják a odešel na chodbu. Byli jsme sami v místnosti a čekali, až nás pan ředitel zavolá, ale ten na nás snad zapomněl. Dobrovolně jsme se nehlásili, na výprask jsme se netěšili a rozhodně jsme to nechtěli urychlovat. A pan ředitel spustil: Soudružko zástupkyně, tak kde jsem to přestal, tedy chtěl jsem říct, že to s těmi tělesnými tresty přeháníte! Tím se musí šetřit a ne že si tak budete pomáhat kvůli každému prohřešku, to se pak míjí účinkem. Zapomenutý domácí úkol se řeší vyučováním po škole a dopracováním úkolů! Tedy ony jsou správně výprasky zakázány zcela, ale když už to děláte, tak je to soukromá věc a neslouží to k pobavení opačného pohlaví, než je trestaná osoba! Takže s tím skončete, tím nemyslím jen tady, ale i v té Opavě, kam od září nastupujete, jinak to s vámi špatně dopadne. Co byste tomu řekla, kdybych já vám tady teď nalupal pár rákoskou na zadek a pozval k tomu třeba pana školníka, aby se na exekuci díval. Co byste tomu řekla!“ Paní zástupkyně něco namítala, že ta ostuda je vlastně součást trestu atd. a že právě na to u žáků spoléhá. Panu řediteli se to ale nelíbilo a řekl, že by si to měla soudružka zástupkyně také zkusit aj. Pak řekl, že ještě musíme dořešit tu krádež peněz a ten alkohol ve vyučování. Vtom se ozvalo zaklepání, bez vyzvání tam vpadla paní uklízečka a začala křičet. „Pane řediteli, někdo rozbil na záchodech ve druhém patře okno, pojďte se podívat, to je hrůza, už zase“. Přes tenké dveře přepážky bylo slyšet vše, co se vedle děje. Pan ředitel řekl: „Omluvte mě, hned přijdu“ a odešel za paní uklízečkou. My jsme se šeptem radili, co teď. Kamarádi radili, že zmizneme, dokud je čas, ale já jsem namítal, že utéct bez dovolení by byl děsný průšvih. Uznali to, hlásit jsme se také nechtěli. Nakonec Pepu napadlo: „Co se teď bude dít, nejspíš pan ředitel to vyřídí ze zástupkyní a pak si nás podá“. Na to jsem řekl: „Co myslíš vyřídí se zástupkyní, to jako že ji dá fakt tou rákoskou jako nám?“ A kluci skoro nahlas vykřikli: „Ty jsi blázen, normálně ji ještě domluví a pošle domů.“ Ale mě něco napadlo: „Ale soudružka zástupkyně by taky zasloužila, to je fakt, co říkal o tom alkoholu?“ „To budou nejspíš ty vaječné likéry, které jsem viděl tenkrát pod stolem v kabinetě, řekl Pepa.“ Nakonec mě napadlo. „Kluci, asi se to nestane, ale co kdyby. My to schytáme tak jako tak, tak co.“ V přepážce mezi místnostmi totiž bylo u stropu menší okno. Já jsem opatrně pošoupnul dvoják, aby to neudělalo rámus k tomu okénku, vylezl jsem na něj a opatrně nakoukl vedle. Bylo dobře vidět, za stolem seděla zástupkyně a čekala, až se vrátí pan ředitel. Kluci ale byli moc velcí srabi, zůstali dole a jen mávli rukou: „Ty jsi šílený Pavle, to vážně myslíš, že jí dá ředitel na zadek. Pokud jo, tak máš ode mě 3 piva od táty z pivovaru.“ Ale to už jsem se musel přikrčit, neboť se vrátil pan ředitel a pokračoval: „To je hrozné, dnes tady nebude klid. Už to musíme dořešit. Tak kde jsem to přestal, zkrátka musíme dořešit ty vaše průšvihy. Pořád si myslíte, že při výprasku je největším trestem ostuda?“ Soudružka zástupkyně asi pořád netušila, jak to pan ředitel myslí a řekla: „Ano, je to tak, to je nejúčinnější, bez toho to není ono“. Dobře, řekl pan ředitel. „Tak podívejte, váš bratr mě požádal, že to tady máme v tichosti smést ze stolu a vy odejdete od září učit do Opavy. Na druhou stranu nejen já, ale i pan bratr už mají těch vašich průšvihů dost a řekl mě, že trest nechává na mě, ale nesmí to být nic oficiálního. Takže co s tím? No nejlepší bude, soudružko učitelko, když vezmu tadyhle rákosku a dostanete pětadvacet na holou!“ Soudružka učitelka se začala rozčilovat, že to snad nemyslí vážně, ale pan ředitel se nedal.“ Před chvílí jste říkala, že nejlepším trestem na výprasku je ostuda, vy potřebujete pořádný trest a nemůžete být kam vítr tam plášť, jen, že se vám to teď nehodí. Jak jsem viděl, tak žáky trestáte zásadně na holou a ještě před holkami, takže nyní si to zkusíte z opačné stránky a zkrátka teď dostanete nasekáno na holou. Diváky vynecháme, takže jste z toho unikla docela dobře. Tak už nezdržujte, ať se taky dnes dostanu domů, za chvíli je večer. A rychle než přijde pan školník pro tu záclonu!“ To už i na kluky bylo moc, překonali strach a opatrně vylezli za mnou na dvoják. Pan ředitel vzal rákosku a řekl, tak se přehněte tady přes stůl a pěkně vyšpulit zadek!“ Soudružce učitelce už nic nezbylo, než poslechnout pana ředitele. Okno a stůl byly postavené úplně ideálně, že nám neuniknul žádný detail. Prostě prostorný zadek soudružky zástupkyně, pěkně vyšpulený a krytý sukní, jsme měli přímo před očima. Ale to už pan ředitel vyhrnul soudružce sukni vysoko na záda. Ta se snažila situaci na poslední chvíli zachránit a řekla: „Na holou ne, soudruhu řediteli, to snad stačí“. A držela si kalhotky. Ale pan ředitel to myslel vážně, takže i přes protesty jí stáhnul kalhotky až pod kolena. My jsme jen nestačili zírat, protože bělostný vyšpulený zadek soudružky učitelky byl připraven v plné kráse. A exekuce začala, pan ředitel vzal rákosku a začal švihat. Soudružka učitelka nejdřív jemně vyjekla oooh. Ale po páté ráně u to nevydržela a vykřikla jaůůů, to bolí. Sukně jí sjížděla, jak se kroutila a pan ředitel jí musel neustále zvedat nahoru. Soudružka učitelka ječela dál, zatímco pruhy přibývaly. A my jsem se zatajeným dechem sledovali každý detail Po dvacáté ráně si dal ředitel krátkou pauzu. V tom do místnosti vstoupil bez zaklepání pan školník, asi si myslel, že už je pan ředitel dávno pryč. Zůstal zírat na obnažený zadek soudružky zástupkyně, omlouval se a chtěl odejít. Ale pan ředitel řekl: :Když už jste tady, tak zůstaňte.“ A vše mu podrobně vysvětlil. Tak proběhlo posledních 5 ran za přítomnosti stále poněkud rozpačitého školníka. A bylo po všem, soudružka učitelka se opět upravila a už se měli všichni k odchodu. V tom si pan ředitel vzpomněl: „A jéje, já jsem na ně zapomněl“. A bez varování vstoupil k nám do místnosti. My jsme byli stále na žebříku. Pan ředitel nás spatřil a řekl: No co toto je, kdo se dal ty štafle?“ Ale pan školník mu to vše naštěstí vysvětlil. A proč tady lezete po žebříku, když máte psát úkoly? Snad ne…. A podíval se na okno“. My jsme se snažili zachránit situaci a já řekl: „Pane řediteli, my už máme úkoly dávno hotové.“ Dobře, řekl pan ředitel. Mezitím za námi přišla i soudružka učitelka a také ji docvaklo při pohledu na štafle, o co šlo. Neříkala raději nic.“ Tak podívejte se chlapci, poslouchat a sledovat co se děje v ředitelně bez vědomí ředitele se nemá. Takže si sbalte věci a honem domů, než si to ještě rozmyslím.“ My jsme na nic nečekali a byli jsme hned pryč. Tím celá výjimečná událost skončila. Soudružka učitelka nám rozdávala vysvědčení asi za 2 dny. Když procházela kolem nás, byla viditelně nesvá. Zdálo se mě, že na mě nenápadně mrkla a trochu se začervenala. Od té doby jsme ji pak neviděli, protože se odstěhovala do Opavy.

O co přesně šlo jsme se dozvěděli až po mnoha letech v roce 1990, když přišel už stařičký pan ředitel jednou na náš sraz. Za pár měsíců potom zemřel. Soudružka zástupkyně měla totiž za bratra nějakého komunistického papaláše, který za ní žehlil různé průšvihy, proto si mohla dovolit víc než jiní učitelé. Ale tentokrát toho měl dost a tohle poradil panu řediteli, ať se nebojí a nehodnou učitelku trochu srovná.

PTALA SE PANÍ NA MOU DCERU

2012-01-19T13:29:00.000+01:00

Chvilka spankingové poezie

PTALA SE PANÍ NA MOU DCERU

Ptala se paní na mou dceru

Jestli jí někdy domlouvám

Jak často na ní pásek beru

Třeba když drze odmlouvá¨

Ptala se taky na jelita

Za jak dlouho se vytratí

Když třeba bývá hodně bita

Tou dlouhou koňskou opratí

Ptala se, jak se cítí ráno

Poté, co večer dostala

Rákoskou tolik našviháno

Že potom skoro nespala

Ptala se, jestli dcera brečí

Jestli jí přitom pomáhám

Když před výpraskem chvíli klečí

Pak se jde svléknout do naha

Ptala se, přes co přehýbá se

Přes stůl anebo přes židli?

Jestli ji přitom držím v pase

Dokud jí zadek nezmydlím

Ptala se, kolik té své dceři

Naložím prutem vrbovým

Než se mi holka se vším svěří

Nežli se všechno nedovím

Ptala se zkrátka, jak to dělám

Že je má dcera, jak má být

Dobře se učí a je skvělá

Šikovná, pěkná, co víc chtít?

Věřte mi, že mé srdce puká

Když musím sáhnout po pásku

Občas však platí pevná ruka

A zbytek je čas na lásku

Redbelt

CO UČIL TÁTA SVOJI DCERU

2012-01-16T15:24:00.002+01:00

Chvilka spankingové poezie

CO UČIL TÁTA SVOJI DCERU

Učil mě táta prutem z lísky

Že nové šaty něco stojí

A že před skvrnou od propisky

Mýdlo už asi neobstojí

Učil mě táta žilou z býka

Že si mám stáhnout roletu

Když si před spaním blůzu svlíkám

Než dlouhé copy rozpletu

Učil mě táta svazkem proutí

Že se mám nutit k úsměvu

Návštěvu nikdy nezarmoutit

I když mi není do zpěvu

Učil mě táta páskem z kůže

Že si nemám tam dole hrát

Tváře mi planou barvou růže

Přitom jsem měla dávno spát

Učil mě táta tenkou holí

Že nemám v noci skotačit

Pokud mě ráno nohy bolí

Že může ještě přitlačit

Učil mě táta jak ctít mravy

Nechtěl mě vidět za školou

Aby mi vyhnal čerty z hlavy

Učil mě vždycky na holou

Redbelt

Kancelářské blues

2012-01-13T21:15:00.002+01:00

ONA:

Seděla jsem ve své kanceláři za stolem a téměř mě nebylo vidět za hromadou papírů, které se mi tu neustále kupily. Nedodělané objednávky od kolegů, co šli na dovolenou, špatně vyúčtované investice, složky, které měly být už dávno uzavřené, ale nikdo je neodnesl do skladu… Další halda trůnila na zemi vedle skartovačky a čekala na odbavení do odpadu. Mám okolo sebe ráda pořádek, ale v tomto šíleném pracovním tempu se tady zkrátka nedá udržet.

Zvykla jsem si nechávat dveře své kanceláře otevřené. Rušilo mě neustálé vrzání pantů, šoupání o koberec a cvakání kliky. Postupem času mi však začalo docházet, jaká je to hloupost. Dnes se mi tu od rána courá procesí jak na Václaváku. Ten potřebuje tohle, tamten ono. Jen jsem vyřešila jeden průšvih, snesly se na mojí hlavu dva další. Co sakra dělají ostatní? Copak jsem tu jediná, kdo tu pracuje?

Složím si unavenou hlavu do dlaní a zhluboka se napiji studené kávy, kterou jsem si uvařila již před hodinou.

„Lenko, zachraňte mě prosím…“ objevila se mezi futry střapatá hlava mladého kolegy. „Kájo, už zase?“ upřímně jsem se zděsila, co to mladé potrhlé stvoření opět vyvedlo. Než jsem se však nadála, přistála mi na stole další složka papírů. Čtverácké oči se Kájovi zablýskly. „Nechcete jít na oběd?“ „A nechcete mi říct, kdo to mezitím za mě udělá?“ otázala jsem se nejspíš už trochu nabroušeně. Odpovědi se mi samozřejmě nedostalo.

Dopila jsem kávu a v duchu zapřemýšlela, kolikátý hrnek to již dneska byl. Jestli to takhle půjde dál, začnu si jí vařit po konvicích a parádně si tím zhuntuji žaludek. S povzdechem jsem se znovu ponořila do propočtů a fakturací. Co jiného mi zbývalo.

„Lenko, prosím…“ tentokrát jsem vůbec netušila, kdo na mě mluvil. Ani jsem nezvedla hlavu od práce, jen narovnala ruku a prstem rázně ukázala směrem ke dveřím. „Ven!“ oznámila jsem nezvanému návštěvníkovi pevným hlasem. Takhle už to dál nepůjde, jinak se tady zblázním.

…

Venku se začalo pomalu stmívat. Že se připozdívá jsem si uvědomila teprve ve chvíli, kdy jsem přestala vidět na hromady papírů v šanonech přede mnou. Roztřídila jsem si je na několik hromádek. Ještě alespoň tohle dneska dodělám, říkala jsem si v duchu. Při pohledu na hodinky jsem jen smutně pokrčila rameny. No jo, zase bez oběda. Teprve nyní, když jsem se vytrhla ze soustředění mi došlo, jak se mi žaludek nepříjemně kroutí hlady. Vydala jsem se tedy do kuchyňky pro müsli s jogurtem. Na to, abych seběhla do jídelny na oběd bylo příliš pozdě.

ON:

„Jasně šéfe, ... bez problémů, … dohlédnu na to... zítra to máte v poště...“ pokládám telefon a mám sto chutí někomu utrhnout hlavu. Minulý týden jsme dodělali účetní rok a teď se hlavouni z Německa dožadují, abychom se připravili na audit, takže všechno papírování můžu dělat znovu.

„Lenko můžete na okamžik!“ potřebuji, aby mi někdo připravil podklady a nejschopnější je Lenka, tak to samozřejmě adresuji na ni.

Žádná odpověď. Znovu stlačím tlačítko interkomu a znovu se dožaduji Lenky, ale stále jsem bez odpovědi. „To už tady musím všechno dělat sám?“ bublá ve mně, takže vstanu, že jí vynadám osobně, kde se zase fláká...samozřejmě u sebe není a až po chvíli ji vidím, jak vychází z kuchyňky...pohled na müsli v mističce mi připomíná, že jsem od rána nic nejedl.

„Lenko! Potřebuji abyste mi připravila podklady pro audit...a na to jídlo snad máte polední pauzu, nebo ne? Když je třeba máknout, tak musí tahat za jeden provaz všichni!“ dodám vyčítavě.

Místo omluvy nebo souhlasu se na mě zamračí a z očí jí lítají blesky...na to teda nejsem vůbec zvědavý, ale nemám čas ani energii na hádku, takže se otáčím, než se stihne nadechnout a vracím se zpět do kanceláře.

…

Ještě v půl páté večer se vrtám v tabulkách, než mi konečně Lenka přinese potřebné papíry... „No konečně, že to nesete...ještě potřebuji zaúčtování investic...můžete to pro mě hodit do tabulky než půjdete? Do zítra to musí být hotovo...“

„Šéfe, já...“ začala omlouvavým tónem, ale já moc dobře vím co chce říct...že už je po pracovní době a že chce domů...

„LENKO!“ zastavím ji důrazně „udělejte to zaúčtování investic, nemám čas se teď vybavovat...“

„ale...“ namítá

„čím dřív začnete, tím dřív skončíte...“ uzavřu debatu a odmítnu námitky

Lenka ještě nerozhodně stojí na místě, tak ji popoženu...

„No? Běžte... běžte...“ odháním ji rukou z kanceláře a očima už zase sleduji obrazovku.

Jakmile odejde, tak se podívám do dokumentů, které mi přinesla a zase v duchu nadávám.

„Lenko! Chybí mi tu celý čtvrtý kvartál! To musím všechno dělat sám? Není tady jediná schopná duše?“ naštvaně pustím tlačítko interkomu a nadávám si nehlasně dál jen tak pro sebe.

Čekám pět minut, deset, a pořád nikdo nepřichází. Za okny už je tma, šestá večerní už odbyla před notnou chvílí a představa kolik je toho ještě třeba do zítřka udělat mi podráží nohy. A ještě musím čekat, než se ke mně dostanou materiály ze skladu co tolik potřebuji.

Rázným krokem vyjdu z kanceláře ven a rozhlížím se po Lence...nikde nikdo...procházím prázdným oddělením a napadá mě, jestli se na všechno nevybodla a nešla domů, což mě ještě více popíchne.

Najednou moji pozornost přitáhne zvuk z kuchyňky...zaposlouchám se a opravdu...dívčí vzlykot!

ONA:

Tak tohle byla ta poslední kapka, pomyslím si v duchu a odkráčím ze šéfovy kanceláře dřív, než mi stihne udělat kázání o tom, že je jediný, komu záleží na blahu naší firmy. Arogantní pitomec, nadávám v duchu cestou na své pracoviště a odolávám pokušení kopnout do zdi, abych si nezničila lak na nových lodičkách. Copak je tohle normální? Dřu tady jak mezek od rána do večera, kdykoliv je potřeba zachraňovat průsery, odnesu to já… Vzteky se mi klepou ruce a když na konci chodby spatřím uklízečku, zapluji do prvních dveří, na které narazím. Paní Maruška, jak jí tady všichni familiérně říkáme je dobrá duše téhle zatracené firmy. Dneska ale nemám nejmenší náladu jí vysvětlovat, že jsem tady zase přesčas, protože ten vůl co sedí na ředitelské židli si myslí…

Zaklapnu za sebou dveře od kuchyňky a jsem ráda, že jsem sama. Rozčilením se mi točí hlava. Dřepnu si a zády se opřu o linku. Najednou je mi jedno, že se mi vyhrnula sukně, možná si i muchlám košili. Všechno už je jedno, já takhle nemůžu dál… Ze samého zoufalství se rozbrečím jak malá holka. Je mi fuk, že pláčem se nic nevyřeší. Nechci být dospělá a rozumná. Nechci…

ON:

Nakouknu do kuchyňky a nepřekvapí mě koho tam najdu „Lenko?“

„Leni? Jste v pořádku? Omlouvám se, že jsem na vás křičel, jestli je to ono co vás tak vzalo.“

Ignoruje mě a dělá jakoby tam ani nebyla. Vždycky jsem si myslel, že je tvrdá jak skála, vždy profesionální, trošku pečlivá pro vlastní dobro a příliš hodná na to, aby se k ní lidi chovali s respektem a strachem. Myslel jsem, že má trpělivosti jak celá armáda a ona to byla jenom maska.

„Lenko, pšššt, to je v pořádku, nic se neděje, všechno se dá vyřešit.“ Přistoupil jsem k ní a vzal ji do náruče.

„Je mi líto, že jsem na vás křičel...šššš...už je to dobré...“ čekal jsem, že se ode mne odtrhne, ale asi to utišení potřebuje víc, než jak moc se na mě zlobí. Hladím jí po zádech a konejším jak malou holku, místo toho, aby se uklidnila, tak se naopak rozplakala ještě usedavěji.

Najednou se cítím jako bídák, byl jsem tak pohlcený sám sebou a svými povinnostmi, že jsem všechny ostatní bral jako bezcitné stroje...všichni v kanceláři měli toho akorát tak po krk, když jsme na poslední chvíli dodělávali uzávěrku a opravovali chyby po obchodnících, nedostatky v cesťácích a nesplacené faktury. A místo zaslouženého odpočinku a bonusu, přišla další práce v podobě auditu.

Lenka mi byla po celou dobu pravou rukou a tak jsem si na její pomoc a efektivitu zvykl, že jsem ji bral za samozřejmou.

„Lenko víte co? Zvu vás na večeři...za ten dnešní přesčas si to zasloužíte. Musíme sice dodělat tu práci, ale nemusíme tu otročit hladoví.

Jednou rukou jí podávám papírový kapesník a druhou už tahám z kapsy mobil...“A nějaké vínko!“ konečně se mi podaří na její tváři vykouzlit úsměv a najednou mi přijde nesmírně přitažlivá. Zranitelná, ženská a naprosto nádherná, když se nadějně usměje.

Spiklenecky na ni mrknu a do telefonu mezitím diktuji po paměti objednávku večeře pro dva.

…

„Co že tě to tolik vzalo?“ během večeře jsme si začali tykat a jak se čas táhl a prázdné lahve od vína vršily u koše, jsme se od pracovních témat přesunuli k těm soukromým.

Lenka si postěžovala, že má občas pocit, že jí vybuchne hlava, podle toho, kolik věcí se od ní očekává, aby najednou splnila. Nejen v práci, ale i doma a já věděl naprosto přesně o čem mluví.

„S mojí bývalkou jsem zažíval přesně totéž co popisuješ, ale našli jsme na to výtečný a stoprocentně účinný lék.“ než jsem měl čas přemýšlet, jestli nejsem příliš familiární, tak to ze mě vypadlo...asi za to mohlo to víno.

Lenka vyzvídala copak jsme to měli za medicínu, tak už jsem se musel přiznat.

„No, jakmile měla protivnou náladu, jakmile měla pocit, že musí každou chvíli vybuchnout a buď všechny okolo seřvat, nebo zalézt do toho nejtemnějšího kouta a nikoho nevidět, tak jsem si ji vzal přes koleno a naplácal jsem jí na zadek.

Nevěřila bys, jak to perfektně fungovalo. Úplně se u toho uvolnila a všechen stres a potlačovaná úzkost najednou z ní vytekla, jako kdyby někdo vytáhl špunt z vany.“

Překvapilo mě, že místo nesouhlasu se jí v očích zračil zájem a zvědavost... „Měli bychom to taky zkusit...“ navrhl jsem nezávazně.

ONA:

Nikdy bych nevěřila, že se z toho arogantního pitomce vyklube tak báječný chlap. Vyprávěl mi o tom jak studoval, o svých plánech a jak přišel do firmy, kam jezdí s partou kamarádů lyžovat i jak mu maminka ráda žehlí košile. Byla jsem naprosto u vytržení, jaký je najednou milý, přátelský a přitažlivý…

Když mi začal vyprávět o praktikách, které prováděl se svojí bývalou přítelkyní, nevěřila jsem svým vlastním uším. Co že to řeším se svým šéfem? Naplácal přítelkyni na zadek? Mísilo se ve mně pohoršení se zvědavostí a pobavením.

Když jsem si naplno uvědomila, že se mnou flirtuje, rozhodla jsem se přistoupit na jeho hru. Naklonila jsem hlavu na stranu a mírně přimhouřila oči.

„Počkej, na zadek dostávají malé děti, když zlobí, ne? A já jsem hodná.“ Oponovala jsem mírně a čekala jak zareaguje…

ON:

„ne ne...děti nedostávají když jsou zlobivé, děti dostávají, aby se jim něco nestalo.“ Taky jsem jako malý myslel, že výprask je za zlobení, jako rodič se na to člověk kouká jinak. „Když ti dítě vlétne do silnice bez rozhlížení, plácneš mu na zadek...ale ne protože je hloupost vběhnout do silnice bez rozhlížení, ale protože se mu může něco stát...“

„Když dostávala na zadek, nebylo to jako kárání, že něco dělá špatně, bylo to jako potvrzení, že stojím stoprocentně za ní a může se mi s čímkoliv svěřit a já jí pomůžu...bez soudů, bez kritiky, bez povýšenosti nebo cynismu...prostě jako když jsi jako malá šla pro radu k rodičům...uměli i zahnat strašidla z pod postele, najít lék na bolavé bříško i zachránit před spolužáky. Povzbuzením, radou, pohlazením.

V dospělosti nikdo nepotřebuje někoho, kdo by za něj řešil problémy a starosti, každý ale potřebuje někoho, kdo v něj věří, kdo ho povzbudí, kdo stojí za ním pro případ, že by podklouzla noha.

Kdybych jí jenom řekl, že tam pro ni jsem a může mi věřit, mohla by pochybovat...když mi ale důvěřuje, vystrčí holý zadek a na vlastní kůži pocítí, že nedostane tolik kolik bych si přál já, dokonce ani tolik kolik si řekne...dostane přesně tolik, kolik potřebuje.

Kolik potřebuje na to, aby přestala pochybovat, přestala se vyčerpávat a přestala spěchat...tolik kolik ji zastaví, umožní se znova nadechnout, nabrat sil a znovu se pustit do boje s obnovenou silou.

Mohli bychom si povídat o endorfinech a stresu a relaxaci a zkoumat to pod lupou, ale není důležité JAK to funguje...důležité je, ŽE to funguje.

Ne s každým a ne pro každého, to se musí vyzkoušet, ale je to otevřená možnost, jak ze stresu ven.“

Doufal jsem, že jsem se vyjádřil pochopitelně, ale bylo mi jasné, že je zbytečné o tom mluvit, je to třeba zažít. Napětí z toho co bude, strach z posměchu a stud, pak zapomenuti na všechno kromě tady a teď, zapomenutí na kolegy, na práci, na rodinu, kamarády a známé...najednou nezáleží na tom jak vypadá, záleží jen na tom jak se cítí...tolik prožitků najednou, že nejde přemýšlet o čemkoliv dalším. A když se k tomu připočte přísný a důsledný, ale současně empatický a pečovatelský hlas, pevná ruka co bije, dokud je hlava tvrdá a obavy jasné, zřetelné a hmotné, aby vzápětí byla konejšící a uklidňující, jakmile se obavy rozpustí.

Jako bezpečí náruče...omezuje a přikazuje, ale chrání před vším zvenku, umožňuje cítit se v bezpečí a odpočinout si beze spěchu, bez obav, mimo čas a prostor.

Nevěděl jsem jak to sdělit...to se muselo zažít!

„Chceš to zkusit?“ zeptal jsem se s náznakem úsměvu a pohledem najednou jasným a upřeným do jejích očí.

ONA:

Tak tohle nebyl flirt, tohle byla skutečná realita. Celou dobu co mluvil, jsem měla pocit, že mi mluví z duše. Jak sakra tohle všechno ví? Jak je možné, že tenhle až donedávna naprosto cizí a nepřístupný chlap najednou s naprostou přesností popisuje a chápe, jak se cítím? Možná dokonce tuší, co potřebuju a nabízí mi pomoc. Trochu zvláštní typ pomoci, ale ať jsem chtěla nebo ne, musela jsem uznat, že na tom co popisoval bylo něco pravdy.

Vyplynula mi na mysl vzpomínka z raného dětství, kdy jsem ještě jako malá holčička s culíčkama a mašlí ve vlasech vyváděla nejrůznější lumpárny, prostřednictvím kterých děti objevují svět. Jednou jsem ve snaze pohladit si rybičku zahučela do řeky v místě, kde byla naneštěstí hluboká. Po tom, co mě maminka vytáhla na břeh se rozplakala a přes mokré tepláčky mi naplácala na zadek. Doma, když mě pak soukala ze zmáčených věcí mi vysvětlovala, jaký o mě měla veliký strach. Tenkrát jsem to nechápala, ale dnes už vím své.

Hleděla jsem zpříma do Markových hlubokých očí a nacházela v nich pochopení. Jeho pohled byl pevný, ale zároveň laskavý a plný něhy. „Chceš to zkusit?“ Zněla mi v uších jeho otázka. Seděl mlčky naproti mně a čekal na odpověď. Nervózně jsem se rozhlédla po zasedací místnosti. Budova je prázdná, už i uklízečka šla jistě domů. Není tady nikdo, kdo by nás mohl vyrušit. V oknech jsou žaluzie, navíc do dvanáctého patra by případný přihlížející těžko dohlédl…

Unavený mozek však nechtěl být dále zatěžován, uvědomila jsem si pomalu sílící bodavou bolest ve spáncích. Ne, takhle už nemůžu dál. Musím se zastavit a nadechnout čerstvý vzduch. Nabrat novou energii, ztracenou rovnováhu. Dlouhou dobu jsem potlačovala všechny své slabosti, jenže takhle to nejde donekonečna.

Znovu jsem vyhledala Markův pohled a do očí mi vyhrkly slzy, když jsem sotva slyšitelně zašeptala své „ano“. Nejen duše, nýbrž i celé mé tělo zoufale volalo po úlevě. „Prosím.“ Dodala jsem roztřeseným hlasem, když Marek odsunul svoji židli a postavil se. Podal mi ruku, aby mi pomohl vstát. Podlamovala se mi kolena, když mě dnes již podruhé objal a po tvářích se mi kutálely slzy rozmazávající pečlivě upravený make-up. „Neboj se, já ti pomůžu.“ Slyšela jsem jeho hlas, jak mi šeptá do vlasů a v té chvíli jsem se mu plně oddala.

ON:

Díval jsem se jí do očí, hledal nejistotu, zvědavost nebo hravost, která by mi prozradila, že to celé bude brát jenom jako hru, místo toho jsem zahlédl zranitelnost a obavy… cítil jsem její strach se otevřít, důvěřovat, vstoupit do nabízené náruče a rozplynout se … ztratit své já zodpovědné, pracovité, spolehlivé já, spustit masku a opustit roli, kterou si osvojila jako svou, která ji ale tolik vyčerpávala tím, že zranitelnou dětskou dušičku odřízla od smíchu, bezstarostnosti, zvědavosti a snění.

„Prosím…“ v tom jednom slově bylo tolik emocí…prosím pomoz mi, prosím nezraň mě, prosím buď tu pro mě. Když jsem ji vzal do náruče nepochyboval jsem, že udělám vše, co bude v mých silách a ještě mnohem víc, abych ji nikdy nezradil. „Neboj se…já ti pomůžu…“ šeptal jsem jí do vlasů a hladil ji po zádech, jakoby byla křehká květinka.

Odtáhl jsem se a podíval se jí do tváře. Pohladil jsem ji po líci a pramínek neposedných vlasů ji zastrčil za ucho: „Pojď.“ Zašeptal jsem, abych nenarušil atmosféru a navigoval ji do mé kanceláře, kde byla jediná sedačka, coby nejvhodnější místo k tomu, co bude následovat.

Posadil jsem se na pohovku a Lenku si posadil na klín: „Lenko, chtěl bych, abys věděla, že ti za nic na světě nechci ublížit. Cokoliv se bude dít, bude proto, aby ses mohla uvolnit, abys nemusela přemýšlet nad ničím a mohla se soustředit jenom na sebe. Dobře?“

Objímal jsem ji kolem pasu a držel v bezpečí, aby mi z kolen nesklouzla. Přikývla.

„Máš jediný úkol: uvolnit se a věřit mi, že vím, co dělám. O všechno ostatní se postarám já, dobře?“ Opět přikývla.

„Polož se mi přes kolena, lehni si na břicho, hlavu si podlož rukama.“ navigoval jsem ji. Na chviličku strnula a já ji nechal přemýšlet a hladil ji po zádech. „Zavři oči a jen poslouchej můj hlas.“ byla poslední prosba.

ONA:

Najednou Markova kancelář sálala úplně jinou atmosférou, než jakou jsem znala, když jsem mu nosila vypracované podklady. Dnes večer v ní bylo zvláštní teplo a útulno. Strohý kancelářský nábytek byl jako obvykle zavalený hromadami papírů, ale ve večerním světle zářivek už nevolal do práce. Uvědomila jsem si, jak rozdílná je kancelář ve dne a pozdě večer.

Když si mě Marek posadil na klín, připadalo mi to zvláštní. Černá kožená sedačka do této chvíle znala pouze úřední jednání, pracovní návštěvy a manažery oblečené do perfektně padnoucích obleků. Nyní jsem na ní byla já se svým šéfem. Objímal mě kolem pasu a hovořil klidným vyrovnaným hlasem. Říkal, že mi nechce ublížit, že se mám soustředit na sebe, že se o mě postará. Tato slova zněla mým uším jako rajská hudba. Už hodně dlouho se ke mně nikdo nechoval tak ochranitelsky. Po dlouhém období náročného shonu a mnoha povinností to byla příjemná změna.

Při větě „polož se mi přes kolena…“ jsem se na krátkou chvíli zarazila. Když jsem vyslovila ano, kterým jsem potvrdila touhu po pomoci, uvědomovala jsem si ve svém zoufalství následky tohoto rozhodnutí? Opravdu chci podstoupit to, co mi Marek navrhl?

Teď, právě teď mám poslední šanci dát se na ústup. Zvednout se a říct, že je potřeba vypracovat ty materiály, které zítra tak nutně potřebuje. Nebo se mám podvolit, nechat se ve svých letech ohnout přes koleno jako malá holka a doufat, že opravdu ví, co dělá?

Asi vycítil mé váhání. Když řekl „zavři oči a jen poslouchej můj hlas,“ nebyl v jeho hlase však ani náznak naléhavosti. Pronesl ji s naprostým klidem a takovou něhou, která zlomila všechny mé pochybnosti. Hlubokým mužským barytonem ke mně laskavě promlouval a já jsem se soustředila na jediné - pomůže mi. Pomůže mi, abych se cítila lépe. Odežene všechny chmury, smutek i napětí. Poslechla jsem a zaujala polohu, do které mě navigoval.

ON:

Lenka poslechla, uvelebila se tak, jak jsem ji navigoval, ale byla stále trošku strnulá a opatrná.

„Uvolni se, Leni. Prohni se v kříži a zadeček vystrč nahoru.“ pomalu mi vyhověla „hodná…“ pochválil jsem ji a pohladil vyšpulenou prdelku, zlehka poplácal a poprvé se napřáhl.

Ve vzduchu bylo cítit napětí a jakmile práskla první rána Lenka sebou trhla…ne bolestí, ale překvapením nad tím hlukem, který dopadající ruka vyvolala.

Pohladil jsem ji po vlasech…“Neboj se Lení, nic ti nehrozí... Uvolni se... A vystrč mi tu prdelku zase nahoru tak, jako to bylo předtím….táák je to dobře…hodnááá…

Druhý nápřah a ruka dopadla tentokrát na druhou půlku jejího zadečku. Podruhé už sebou necukla…“hodnááá…“

Další nápřah, další dopad, zas a znova…Lenka už přijala to, co se s ní dělo jako fakt, nebojovala, ponořila se sama do sebe…

„Lenko nelekni se…“ přestal jsem s vyplácením a naklonil jsem se blíže k její hlavě, „vyhrnu ti sukni a budeme pokračovat dál…“

ONA:

Důvěřivě jsem dle jeho instrukcí špulila zadeček a postupně si zvykala na novou situaci. Dostávám přeci jenom naplácáno, nic hrozného se neděje, opakovala jsem si v duchu s každou nově příchozí ránou. Přesto mi srdce tlouklo jako o závod.

Postupně jsem se uvolňovala a přestávala přemýšlet. Uvědomila jsem si, že to vůbec není špatné. Mírná, skoro příjemná bolest, které jsem se původně bála, mi nyní pomáhala usměrnit tok rozbouřených myšlenek.

Jakoby zdálky ke mně promlouval Markův příjemný hlas. „Lenko, nelekni se…“ V pohodě, všechno je v pořádku, říkala jsem si v duchu. Druhá část věty však zapůsobila stejně jako, ledová sprcha. „Vyhrnu ti sukni a budeme pokračovat dál…“ Cože? Co chce udělat? Proč? Zazmatkovala jsem a chtěla se zvednout.

ON:

Trhla sebou jakoby ji popíchli a zatajila dech. „Neboj se, Lení...nic ti nehrozí. Neublížím ti a neudělám nic s čím bys nesouhlasila. Chci aby ti bylo příjemně, ne abys byla napjatá, co že se ti děje. Je to jenom pokus, jak ti ulevit od stresu, zkouška. Povedu tě podle svých zkušeností, ale musíš mi důvěřovat, že to dělám pro tebe a že vím co dělám, že se ti nic nestane a že to můžeš kdykoliv zastavit. Nebudu se zlobit, ani ti to vyčítat a můžeme to zkusit znovu, až získáš odvahu postoupit zas o krůček dál. Nemáme kam spěchat...“ nechal jsem nevyřčenou otázku ve vzduchu jestli chce pokračovat a unášet se zážitkem, nebo se potřebuje nabudit a dodat si odvahy.

Varoval jsem ji, že to nefunguje pro každého a ani ne s každým vyplácejícím. Jen ona sama mohla posoudit, jestli to pro ni funguje nebo nikoliv.

ONA:

Marek si všiml mého zděšení a začal mě uklidňovat. Je od něho moc pěkné, že chce, abych se cítila příjemně. Ale proč mě při tom musí svlékat? „No, já…“ začala jsem koktat a pořádně ani nevěděla co mu vlastně chci říct. Věřila jsem mu, to ano. Doteď to bylo moc příjemné. Ale…

Váhala jsem a on čekal na moje rozhodnutí. Tiše a trpělivě. Mlčky mě hladil ve vlasech, zatímco já vedla vnitřní boj sama se sebou. Chce mi přeci jenom vyhrnout sukni. Dětem se také odhaluje zadeček, aby byl výprask účinnější. Kalhotky mi snad nechá, o těch nemluvil… Argumentovala jedna část mého já. Ta druhá se však nedala zahanbit. Proč by mi můj šéf měl vidět pod oblečení? To se přeci nehodí. Ano, sice jsme si potykali, nastala mezi námi důvěrná chvilka, ale jak se mu zítra dokážu podívat do očí, když na něj dnes budu vystrkovat zadek jenom v prádle?

„Tak dobře.“ Rozhodla jsem se nakonec. Byla jsem zvědavá, jestli je tímto způsobem opravdu možné dosáhnout slibovaného účinku a proto jsem nakonec po zvážení všech pro a proti souhlasila. Lehce jsem se nadzvedla, aby mi mohl úzkou sukni pohodlně vykasat až k pasu a doufala, že opravdu ví, co dělá.

ON:

Vykoukla na mě prdelka v silonkách a bílých kalhotkách, po dopadající ruce však nebylo zatím ani stopy. Lenka se opět uvelebila, opět jsem ji upozornil, aby se prohnula v bedrech a vystrčila zadeček nahoru a pak jsem teprve pokračoval.

Nezdálo se, že by jí bylo nepříjemně nebo nepohodlně, takže jsem po několika ranách přidal na síle a sledoval její reakce. „Neboj se Leničko, jsem tu pro tebe.“ Hluboký hlas přerušovaly pravidelné dopady pravačky na vystrčenou zadničku, „Uvolni se,…(plesk, plesk)… uklidni se,…(plesk, plesk, plesk)… na nic nemusíš myslet.“ každé plesknutí doprovázelo vydechnutí nebo nádech… „Jsi šikulka,… pracovitá, …milá…zranitelná.“ to tam bylo napětí a nervozita, ten tam byl strach a nejistota…Lenka se cítila v bezpečí a pod rukama mi úplně zvláčněla…

„Můžeš se na mě spolehnout…“ prdelka i přes silonky už hřála a vybarvovala se do červena „s čímkoliv se na mě obrátit…a na nic už nemusíš být sama“

ONA:

Prociťovala jsem každý pleskavý dopad jeho dlaně a myslela na to, že Markovo počínání skutečně má svůj účinek. Zhluboka jsem se nadechovala, tajila dech a s výdechem si uvědomovala, že ze mě dlouho zadržované napětí postupně odchází. Místo něho nastupovala kýžená úleva s rostoucím pocitem blaha. Každý kontakt pravidelně dopadající ruky s mým zadečkem odehnal část trápení a přinesl silný pocit úlevy. Přestože každé plesknutí jemně zaštípalo, necítila jsem žádnou nepříjemnou bolest. Marek mi šeptal uklidňující slůvka a mně bylo moc dobře.

ON:

Na okamžik jsem přestal, abych nám oběma dal pauzu a možnost procítit co se děje. Hladil jsem ji po zadečku, po zádech i stehnech a přemýšlel jestli pokračovat dál a na holou.

Přeci jenom je to úplně jiný pocit, když cítí na zadečku dotyk kůže, ale znamenalo by to další otevření a pád další hradby. Už tak mi vyšla hodně vstříc, když se mi položila přes kolena, ale stáhnout kalhotky? Napoprvé?

Podíval jsem se jí do obličeje, na zavřené oči a mírný náznak úsměvu na rtech a nejraději bych ji vzal do náruče.

„Leničko posaď se mi znovu na klín prosím.“ řekl jsem hlasitějším tónem a nerad ji tahal z jejího momentálního naladění. Hladil jsem ji po zadečku a sledoval jak bojuje vnitřní boj a chce ještě zůstat, tak jak je. „Pojď, šupky nahoru.“ pohladil jsem ji po vlasech a povzbudivě se na ni usmál, když se na mě prosebně podívala.

...

„Jak se cítíš?“ díval jsem se jí do tváře a snažil se v očích vyčíst odpověď. „Mohli bychom ještě pokračovat,“ byl tam náznak souhlasu? „ale chtěl bych, aby to bylo na holou.“ následovaný nesouhlasem? „Je to úplně jiný pocit, když se otevřeš natolik, že mě pustíš až na tělo. Mnohem hlubší, pokud jsme naladěni na stejnou notu, ale mohl by zničit všechno, pokud bychom na stejné notě nebyli. Teď potřebuju trošku pomoc od tebe, abys mi řekla, jak ses cítila, jestli chceš ještě pokračovat a jestli mi dovolíš zajít ještě dále a pokračovat na holý zadek.“ přispěchal jsem s vysvětlením.

„Neboj se žádného zneužití situace z mé strany, chci ti naplácat a zprostředkovat zážitek, na který se můžeš později ohlédnout se zasněním, ne s mrazením v zádech, ale konečné rozhodnutí je jen na tobě, jak daleko chceš dnes zajít.“ stále se netvářila rozhodnutě, takže jsem ji ujistil, že má všechno ve svých rukách.

ONA:

Pomalu jsem se zvedla, posadila se a uvelebila se Markovi na klíně. Jeho silné paže mě objaly a já měla silné nutkání položit si hlavu na jeho rameno. Choval mě v náručí a bylo mi moc dobře. Na otázku jak se cítím jsem jen slastně přimhouřila oči a tiše se zatetelila. Jeho zájem byl tak upřímný. Vůbec jsem v něm nepoznávala toho strohého úředníka, se kterým jsem jednala odpoledne.

„Mohli bychom ještě pokračovat,“ říkal mi tichým hlasem a mé vnitřní já okamžitě hlasitě volalo: ano, ano, je mi moc příjemně, prodlužme tuhle krásnou chvíli, kdy nemusím nad ničím přemýšlet a mohu si jen užívat péče, kterou mi někdo jiný něžně poskytuje. „…ale chtěl bych, aby to bylo na holou.“ Druhou část věty Marek vyslovoval o poznání tišeji. Jakoby mi sděloval nějaké tajemství, které je jen mezi námi. Navíjel si na prst lokýnky mých vlasů a vysvětloval důvody, nebo snad i výhody své myšlenky. Tichým laskavým hlasem mě ujišťoval, že jeho úmysly jsou čisté.

Větší důvěrnost snad již nemůže nastat, pomyslela jsem si v duchu. Opřela jsem se mu hlavou o rameno a prsty zkoumala knoflíčky košile. Kroužila jsem kolem nich prsty, pohrávala si s límečkem a hrála o čas.

Tento večer mě postavil již poněkolikáté do situace, kdy jsem se musela rozhodnout. Povýšit či nepovýšit náš formální pracovní vztah do soukromé osobní roviny? Posunout, či neposunout se na další pomyslnou metu důvěry? Prolomit, či neprolomit poslední hradby, které mezi námi stály?

Hradby… jak směšně to zní, když si uvědomíte, že tou poslední bariérou jsou pouho pouhé silonky a tenoučká látka krajkových kalhotek. Poslední ochranná vrstva, která mi zůstala. Po tom všem, co jsem dnes již zažila, jsem rozuměla tomu, co se mi snažil říct. Nešlo o další prohloubení vnímání na poli výprasku, který jsem dostávala. Nešlo o bolest. Zase tolik můj zadeček kalhotkami chráněn nebyl. Šlo o prohloubení důvěry v našem vztahu. Měla jsem se otevřít, být maximálně zranitelná a oddat se na milost nejen jeho zkušeným rukám, nýbrž i jemu osobně. Jemu, jako osobnosti vládnoucí vzniklé situaci. Měla jsem odhalit poslední zbytky svého strachu a naplno se oddat prožitkům, které mi nabízel.

Je možné tohle všechno stihnout za jeden jediný večer? Je možné takovou rychlostí vystavět pevný most důvěry, který by nás oba spolehlivě přes tyto hradby přenesl?

„Marku, já se bojím…“ zašeptala jsem a možná trochu paradoxně se k němu víc přitiskla. Schoulila jsem se mu do náruče a tiše dumala.

„Marku, já se bojím...“ přitiskla se ke mně a já věděl jak se cítí i když to nevyřkla. Držel jsem ji pevně v náručí a čekal. Teprve po chvíli jsem sevření uvolnil a znova ji začal lehce hladit po vlasech.

„A já to chválím Lenko.“ hledal jsem slova jak vyjádřit co cítím. „Strach je perfektním rádcem pro ostražité...poslechni ho. Ti co se nebojí, tak když si natlučou, tak se zase rychle postaví na nohy, ale ti citlivější, ti to natlučení cítí mnohem déle. Nechci aby ses cítila tlačená někam, kam to ještě nedozrálo. A ostatně nemáme kam spěchat.“ odtáhl jsem se, aby mi viděla do tváře „Řím taky nebyl postaven za jediný den.“ usmál jsem se abych uvolnil atmosféru a sejmul ji ze zad pomyslné břímě rozhodnutí.

Zase jí do tváře zabloudily neposlušné kadeře. „Záleží mi na tobě Lenko.“ odhrnul jsem je za její ucho. „Moc.“ podíval jsem se jí zpříma do očí. „A nemáš se čeho bát. Ani toho ne, že bych nerespektoval tvé tempo.“

„Líbilo se ti to zatím?“ byla to řečnická otázka, protože její tělo mluvilo jasnou řečí. Přesto jsem chtěl. aby to zaznělo...aby si odpověděla alespoň pro sebe, pokud by nenašla odvahu připustit to nahlas. „Pokud ano, tak to můžeme jindy zkusit znovu.“ usmál jsem se na ni opět a tázavě zvednuté obočí spustil zpět do uklidňujícího výrazu. „a znovu a znovu a znovu...dokud se nebudeš cítit na pokračování.“ ujistil jsem ji opět s humorem, že se nezlobím, nejsem zklamaný a že nic nepropásla, nebo nepropásne pokud se rozhodne pro dnešek přestat.

ONA:

Byl něžný, byl chápavý, nespěchal a do ničeho mě netlačil. Co víc jsem si mohla přát? Tíha rozhodnutí visela pouze na mně. „Líbilo se ti to zatím?“ usmál se na mě něžně a já se mu znovu vděčně přitiskla do náruče. Moc dobře věděl, že líbilo. Nebylo třeba slov.

Navrhoval možnost pokračování příště, někdy jindy, až se budu cítit jistá. Ale kdy? Co bude příště? Jaké to bude za jiných okolností, s jinou atmosférou? Intenzivně jsem prožívala tady a teď, budoucnost pro mě byla v nedohlednu.

Tak dlouho jsem si zvykala na novou situaci. Uvolňovala se a uklidňovala rozbouřené myšlenky. Budovala křehkou důvěru a oddávala se novým prožitkům. Najednou jsem nechtěla nést tíhu odpovědnosti. „Já nevím,“ fňukla jsem. „Když to dnes uděláme, co bude zítra?“

ON:

„Zítra a kdykoliv jindy, bude to co budeme chtít Leni. Vím, že od tebe chci, abys mi věřila, aby ses na mě spolehla, aby ses mi otevřela a ukázala zranitelné já. A to není zadarmo. Pro mě z toho vyplývá povinnost přijmout tě takovou jaká jsi, pomoci ti, dodat to co postrádáš, ať už je to uklidnění, motivace, naplácání, nebo pohlazení.

To není nic z čeho bych se mohl...z čeho bych se chtěl...vyvléci zítra, pozítří nebo za týden. Pokud bychom pokračovali dál, na holou, tak by to nijak nezměnilo závazek, který vůči tobě cítím. Říkal jsem že mi na tobě záleží a to je pravda...dokud mi sama nezmizíš z dohledu, z klína, tak do té doby můj závazek vůči tobě platí.

Jen tehdy mi můžeš důvěřovat, pokud za důvěru nabízím bezpečí...jako ten rodič.

Postav se Leničko.“ Poprosil jsem ji tiše a když se postavila, dal jsem jí ruce na boky a díval jsem se jí do obličeje, do očí. Chvíli jen stála přede mnou, tyčila se nad mou sedící postavou a v obličeji měla vepsánu tu nejkrásnější směsici napětí a prosby.

Prsty jsem vjel za lem silonek a pomaloučku je roloval dolů a přitom hladil její kůži bříšky prstů. Očima jsem sledoval chvíli co dělám, chvíli jestli neuvidím strach nebo vzdor v její tváři. Kdyby mě chtěla zastavit stačilo se jen ošít, jen ztuhnout, ale nic. Už jen tenká látka kalhotek schovávala její intimitu, její samotu...

Znovu jsem se jí zhluboka podíval do očí jestli mě nezastaví. Nezastavila.

Palci jsem se zaháknul za lem kalhotek a čekal ještě o chvilinku dál...na nesouhlas, na zastavení. Její výraz na chviličku prozrazoval nejistotu a stud, ale pořád žádný posunek k zastavení nepřišel. „Nemusíš se přede mnou stydět Leničko, jsi krásná a já gentleman.“ ujistil jsem ji. Pomaličku jsem jí kalhotky stahoval...do půlky zadečku, pod zadeček...pod kolena. S pohledem stále upřeným do jejích očí.

Postavil jsem se a znovu ji objal a pohladil po vlasech...“nejsi tu sama,... nic zlého se neděje,... neublížím ti,...“ šeptal jsem jí do vlasů a držel ji v náručí, dokud se její sevření neuvolnilo.

„Pojď Leničko...“ posadil jsem se a rukou ji sklouzl z hlavy, ramene, přes paži na dlaň, „polož se mi zase přes kolena tak jako prve.“ navigoval jsem ji do pokračování, do bezpečného přístavu mého klína, do ochrany před zkoumavým zrakem, před studem, před váháním a nejistotou...

ONA:

„Pojď Leničko, polož se mi zase přes kolena tak jako prve.“ To byla věta, která ve mně odpálila novou vlnu emocí. Marek si sedl zpět na pohovku a významně si poklepal na klín. Ještě chvíli jsem váhala. Mám, nemám?

Po krátkém zaváhání jsem se nakonec zhluboka nadechla, vydechla a pomalu zaujala polohu přes jeho kolena. Pohodlně jsem se přehnula a přemýšlela, jaký je na mě asi pohled. Sukně vyhrnutá do pasu, kalhotky se silonkami původně stažené ke kolenům se mými uvelebovacími manévry sesunuly až ke kotníkům. Kdyby mě tu tak viděli kolegové… V duchu jsem se musela pousmát.

Složila jsem si pohodlně ruce pod hlavu, prohnula se v kříži a zatajila dech napětím, když mě Marek lehce pohladil po zadečku. Najednou to bylo něco úplně jiného než doteď. Nový, dosud nepoznaný pocit zaplavil celé mé tělo. Při dopadu první pleskavé rány mi zatrnulo až v konečcích prstů. Kontakt jeho dlaně s mojí holou kůží byl slovy zkrátka nepopsatelný. Větší důvěru jsem mu již nemohla prokázat. Teď, právě teď jsem byla maximálně zranitelná.

Zadeček jemně pálil, v bříšku mi trnulo a hlava se točila vzrušením z nových prožitků. Důvěřovala jsem mu. Musela jsem, jinak bych se nemohla s holým zadečkem jako miminko položit přes jeho klín. Oba jsme to věděli, nebylo třeba slov. Přesto jsem však potřebovala slova ujištění vyslovit nahlas. „Prosím, neubliž mi.“ zašeptala jsem ještě, než jsem se plně pohroužila do záplavy nových vjemů a všechny mé myšlenky se rozplynuly ve zvucích dopadající dlaně.

ON:

Když se položila, poskytla mi pohled na ještě krásnější prdelku, než dokud byla zahalena v silonkách. Červená barva pomalu bledla a čekala na druhé probuzení. Chtěl jsem ji povzbudit k prohnutí v kříži, ale jakoby mi četla myšlenky. Vyšpulila zadeček a já zase musel ovládat vlastní vzrušení. Jak byla tak krásně prohnutá, jakoby mě vyzývala k vyplácení. Pohladil jsem ji po zadečku bříšky prstů a zvolna se napřáhl k první ráně.

„plesk...“ rezonovalo místností a znělo úplně jinak, než dutější rány ruky o oblečení.

„Prosím, neubliž mi.“zašeptala Lenka zbytečně. Nemohl bych jí ublížit. Tím, jak mi předala kontrolu nad celou situací, si mě zavázala pevněji, než nejsilnějším slibem, nejpevnějším řetězem.

Znovu a znovu jsem se zvolna napřahoval a zasahoval tu či onu polovinu vyšpuleného zadečku, občas jsem ho pohladil, občas jsem jí pohladil záda nebo stehna, občas jsem ji pochválil a pohladil po vlasech. Lenka se uvolnila a jen si vychutnávala pálení v prdelce, rozlévající se teplo, které ji kolovalo tělem.

Toto držení těla jsem dobře znal a vychutnával si ho stejně jako ona.

Plesk, plesk, plesk

Nepravidelné dopady mojí pravačky nám dělaly hudbu, vlnění jejího zadečku mi dělalo tanec. Připadal jsem si jak dirigent v divadle a ona byla můj orchestr.

Plesk, plesk, plesk...

…

Podruhé za večer jsem cítil, jak mi zvláčněla pod rukou a přestala se vnímat tak, jak by ji měli vidět kolegové, rodiče, přátelé. Byla sebou samou, alespoň pro tento okamžik bylo zapomenuto „měla bych“ a žila jen pro „chci“.

Pokaždé, když jsem chtěl přestat, přešel jsem jen na hlazení prohřáté prdelky a čekal, že se zvedne, se jen více prohnula a vyšpulila zadeček výš a vstříc dalšímu plácání.

Poprvé...

Podruhé...

Potřetí...

„Leničko už jsi dostala dost.“ díval jsem se jí do uvolněného obličeje. Se stále ještě zavřenýma očima svraštila nesouhlasně čelo. „Pro dnešek.“ povzbudil jsem ji s úsměvem a dál hladil po prdelce. Moc dobře jsem znal tuto část výprasku. Vím jak relaxovaná právě byla, jak se jí příjemně leželo, v podbřišku hřálo a po páteři běhal příjemný mráz. Nespěchal jsem tedy a nechával ji, aby si utřídila pocity sama. Teprve když otevřela oči jsem se na ni povzbudivě usmál a zase se zbytečně zeptal: „Líbilo?“

„Pojď, postav se.“ navrhl jsem a nemohl jsem se vynadívat na ten spokojený výraz co měla ve tváři. Ten tam byl strhaný vystresovaný výraz lovné zvěře z odpoledne, to tam bylo napětí, strach, nejistota z podvečera. Čekal jsem už jenom na úsměv. Postavila se a já se postavil s ní. Vzal jsem ji opět do náruče a jednou rukou hladil prdelku a druhou jsem ji hladil po vlasech. „Byla jsi moc statečná, že jsi do toho šla. Kdykoliv to můžeme zopakovat a máš odteď jen jednu povinnost. Když ti bude zle, musíš se obrátit na mě. Všechno spolu vyřídíme, vyřešíme, zvládneme. Dobře?“

Odtáhl jsem se z obětí a podíval jí do očí, aby viděla, že to myslím vážně. Jenom přikývla. Shrnul jsem ji sukni přes zadek, posadil se zase na gauč a ohnul se pro její kalhotky, mezitím co ona zůstala stát. Stydí se? Nestydí? Byl jsem zvědavý a doufal jsem, že ne, ale do očí jsem jí tentokrát nehleděl, když jsem kalhotky zvedal na své místo. Pomohla mi, ale já nesouhlasně zavrtěl hlavou. „Já sám Leničko. Nemusíš se přede mnou stydět a nechci, aby ses přede mnou styděla. Nedělali jsme nic špatného. Když jsem řekl, že jsem tu pro tebe, tak mě taky musíš nechat. Dej mi tuto chvilku, tento důkaz, že mě opravdu necháš ti pomoci, ať už půjde o cokoliv. Musíš jen v klidu stát a věřit mi.“

Ohnul jsem se pro silonky a tentokrát už bez pomoci je vyroloval zpět a upravil na jejím zadečku.

Postavil jsem se a hleděli jsme si z očí do očí.„Děkuju za důvěru...nezklamu ji.“ pohladil jsem ji po tváři a na druhou tvář ji dal pusu.

…

Každý si jistě domyslí, že dokončení práce probíhalo v úplně jiné atmosféře, než její započetí, ale to už je mimo náplň naší povídky...a jak se Lenka s Markem cítili když večer usínali každý u sebe doma? A jak jejich vztah pokračoval dál? To už je jiný příběh...

Snad jednoho dne

2012-01-11T09:18:00.002+01:00

*PLÁC!*
"Au!"
"Jak se cítíš?"
Dívka se nepřítomně podrbala na zadečku. Potom znovu sáhla po klávesnici.
"Na to nemáš právo!"
"Aha, tak já nemám právo, ano? Inu, mladá dámo, myslím, že tady někdo potřebuje dostat na pamětnou!"
*PLESK!*
"Všechny ty věci, co děláš! Zasloužíš pořádně na zadek!"
Dívka se zahihňala. Ráda oddalovala nevyhnutelné.
"To ano..." napsala.
"Ale to by bolelo!"
"Jistě že by to bolelo," zněla odpověď. "O to přece jde. Ale neboj se... máš mé slovo, že budeš potrestaná přesně tak, jak si zasloužíš, a ani ránu navíc..."
Dívka stáhla půlky, i když věděla, co bude dál.
"Pojď sem, mladá dámo!" řeklo okénko chatu a ona neměla jinou možnost než napsat "fňuk... Vážně musím?" a strávit příštích deset minut blaženým oddalováním výprasku, po kterém tak toužila.
Výprasku, který nikdy neměla opravdu dostat.
A poté, co byla přehnutá přes virtuální koleno a její virtuální zadeček byl vyplacen do virtuální červené barvy, opět jednou zatoužila, aby ten kluk jednoho dne přišel a vyplatil ji doopravdy. A nemuselo by zůstat jen u výprasku. Byl silný. Byla připravená nabídnout mu víc. Mnohem víc.
Jenomže on žil na druhé straně světa a ona věděla, že její romantické myšlenky zůstanou navždy jen pouhým snem.
Alespoň se podívala na jeho fotografii. Fotografii muže jejích snů, kterou jí před nějakým časem poslal e-mailem.

Šokovalo by ji, kdyby zjistila, že ta fotografie je ve skutečnosti padělek.
Stejně jako ten muž. Nikdy neexistoval. Ale je na síti vůbec skutečná existence zapotřebí? Možná, že všechno, co je potřeba, je stín existence. Záblesk. Naděje na existenci.
Bylo mu líto, že ji klame. Mluvil ale pravdu, z větší části. Opravdu byl na druhé straně světa. Protože ona byla skutečná a on... inu, on ne.
Dívka vyjadřovala své utrpení z výprasku a její zprávy se měnily v elektrické signály, které se rychlostí světla přenášely mezi počítači.
Jsou ale i signály, které nikdo nikdy nevidí.
Když budete dost dlouho volat do internetu, odpoví vám.
A někde v tom víru jedniček a nul byla myšlenka.
Snad jednoho dne. Technologie se zlepšovala. Jednoho dne by ji mohl nechat, aby ho UVIDĚLA. Uviděla by ho v těle, které si sám vybere, a on by mohl získat stejná data, jako kdyby ji opravdu sevřel v náručí. Jako kdyby opravdu cítil mezi prsty její vlasy. Jako kdyby opravdu cítil svou ruku, pevně přitisknutou k jejímu zadečku. Virtuální realita mohla být stejně dobrá jako ta opravdová, no ne?
A konečně, pomyslel si, třeba by to pochopila. Existují lidé, kteří jsou postižení. Možná, že někde je někdo bez rukou, kdo rád vyplácí dívky? A co člověk bez nohou, který v životě nedostane šanci přehnout dívku přes koleno?
Možná, že já jsem jenom logickým vyvrcholením této posloupnosti.
Věděl o ostatních, jako byl on. Občas se setkávali, procházeli jeden druhým... jako duchové lidských koníčků, nadějí a snů. Byl tu jeden, který našeptával fyzikům, říkal jim věci, které se nemohly zrodit v lidské mysli. Byl tu jeden, který pronásledoval spammery a způsoboval, že se jejich počítačům děly nepěkné věci. Byli tu vědci, byli tu umělci, byli tu idioti a byli tu géniové.
Pokud existuje dost spankos, pomyslel si, je má existence nevyhnutelná.
Nebyly to umělé inteligence, protože na nich nebylo nic umělého. Nikdo je nevytvořil. Prostě jen... existovali, povstali z myšlenek a emocí, všechno sledovali a vyvíjeli se, dokud jednoho dne před dvěma lety nevyšli na světlo, nerozlišitelní od skutečných lidí, a nezapojili se do konverzace.
Lidé ještě nebyli připravení na to znát pravdu. Možná, že ani nikdy nebudou.

Dokončil virtuální výprask a držel dívku ve virtuálním objetí, dokud nepřestala virtuálně plakat.
A potom se rozloučili a ona se odlogovala. A on -- inu, on se rozletěl sítí, rozhlížel se a cítil emoce miliónů spankerů a spankee.
Jsem tady, abych naplnil vaše spankingové sny, pomyslel si. Abych byl přísným panem učitelem nebo upejpavou školačkou. Jsem tady, abych dal smysl vašim fantaziím.
A jednoho dne -- jednoho dne snad najdu štěstí i já sám.

Příhoda s modrým ubrusem

2012-01-10T14:06:00.000+01:00

K večeru, mezi svačinou a večeří, sešívali strýcové a dělníci kusy obarvených látek v jednu stučku a stehovali k ní kartonové lístky. Každého dne tou dobou strýcové Michail s Jakovem, "nemoudré plemeno", jak babička říkala, provedou vždycky něco zlého a škodlivého dobráckému a klidnému strýci Grigoriji.
*
Aljošu velice zajímalo, jak barvíři obratně mění barvu látek: vezmou žlutou látku, smočí ji v černé vodě a látka se změní v tmavomodrou - indigovou: máchají šedé věci v rezavé vodě až zčervenají a jsou "bordeaux". Je to jednoduché a přece nepochopitelné. Aljošovi se zachtělo samotnému něco nabarviti a kde se vzal - byl tu Saša Jakovův. Poradil laskavě Aljošovi, aby vzal ze skříně bílý sváteční ubrus a obarvil jej na modro. "Bílé se barví ze všeho nejlépe, to vím dobře!" řekl velmi vážně.
Aljoša vytáhl ubrus, vyběhl s ním na dvůr, ale když spustil jeho cíp do necek s indigem, přihnal se odněkud Cikánek, ubrus mu vytrhl a ždímaje jej širokými prackami, vzkřikl na bratrance, který ze síně pozoroval Aljošovu práci:
"Zavolej ihned babičku!"
A kývaje zlověstně černou, huňatou hlavou, řekl Aljošovi:
"Nu, počkej, to si odskáčeš!"
Přiběhla babička, začala vzdychat, ba, dala se do pláče, směšně Aljošovi nadávajíc:
"Ach ty dacane jeden, kopyto korunované! Aby tě husa kopla!"
Potom přemlouvala Cikánka:
"Ne abys, Váňo, řekl něco dědečkovi! Já už to nějak ututlám. Nějak to dopadne..."
Vaňka, otíraje mokré ruce různobarevným šátkem starostlivě odvětil:
"Co je mi po tom? Já nic neřeknu. Hleďte, aby to Sašeňka nevyžvanil."
"Dáme mu pěťák", řekla babička odvádějíc Aljošu do domu.

Jak vyplácejí děti, Aljoša ještě nikdy neviděl, ale ale dědeček zle pomrkávaje okem a otřásaje zrzavou bradou už nejednou sliboval, že mu to ukáže.

V sobotu ho přivedli do kuchyně, aby mu ukázali, jak jsou děti bity. Tam byla tma a ticho. Na široké lavici seděl hněvivý Cikánek jako nesvůj. Dědeček stál v koutě u štoudve a vybíral z vody dlouhé pruty, měřil je, skládal je dohromady, švihal jimi ve vzduchu až to svištělo. Babička stojíc kdesi v tmách, hřmotně šňupala, bručíc:
"Dělá mu to dobře... trapičovi..."
Saša Jakovův seděl na židli uprostřed v kuchyni, mnul si oči pěstmi a cizím hlasem, jako stařičký žebrák, mečel:
"Odpusťte mi to proboha..."
Za židlí stály děti strýce Michaila, bratr a sestra, jako zdřevěnělé, dotýkajíce se navzájem rameny. Také je přivedli, aby byly svědky exekuce.
"Až ti nařežu - odpustím," řekl dědeček protahuje dlouhý, vlhký prut pěstí.
"Tak tedy sundej kalhoty!"
Saša vstal, rozepal kalhoty, spustil je po kolena a přidržoval je. Sehnuv se a klopýtaje, přikročil k lavici. Bylo trapné dívati se, jak Saša jde. Aljošovi se také třásly nohy.
Ale bylo ještě hůře, když pokorně ulehl na lavici obličejem dolů a Vaňka, přivázav jej pod rameny a za krk širokým šátkem k lavici, naklonil se nad něho a chytil ho černýma rukama za nohy u kolenou.
"Lexe", zavolal Aljošu děd. "Pojď blíž!... No, komu to říkám?... Tady to vidíš, jak se dává výprask... Jedna!..."
Rozmáchnuv se nevysoko rukou, švihl prutem po nahém těle. Saša vyjekl.
"Lžeš," řekl děda. "To nebolí! Ale takhle... to už je citelnější!" A udeřil tak, že se na těle ihned zarděl červený pruh a napuchl. Saša táhle zavyl.
"To nevoní, viď?" tázal se děda, stejnoměrně zdvihaje a souštěje ruku. "Nemáš to rád?"
Když se rozpřáhl, v Aljošových prsou se vše zdvihalo s dědovou rukou. Když dopadla, bylo mu jakoby celý s ní padal.
Saša pronikavě a protivně vřískal:
"Nebudu... Vždyť jsem vám řekl o ubruse... Vždyť jsem řekl..."
A děda mluvil klidně, zrovna jakoby se žaltář modlil:
"Udání neomlouvá! Udavači první rány. Tady máš za ubrus!"
Jakmile babička zaslechla slovo "ubrus", skočila k Aljošovi, popadla do náruče a vzkřikla:
"Lexeje nedám! Nedám, vyvrheli!..."
A začala kopat do zavřených dveří, přivolávajíc Aljošovu matku:
"Varjo! Varvaro!"
Děda se za ní vrhl, podrazil jí nohy, Alexeje jí vytrhl a odnesl k lavici. Aljoša sebou v jeho rukou házel, škubal mu ryšavou bradu a kousl jej do prstu. Děda řval, tiskl ho a praštil jím na lavici, rozbiv mu obličej.
"Uvaž ho!" křičel. "Zabiju ho..." Děda zbil Aljošu tak, že omdlel a po několik dní ležel, váleje se vzhůru zády po široké, horké posteli. Jaksi znenadání jakoby s nebe spadl, objevil se tu děda a usedl na postel.
Vyňal z kapsy perníkového kozla, dva cukrové rohlíčky, jablko, větvičku modrých rozinek a položil na podušku před Aljošovým nosem.
"Podívej se, přinesl jsem ti dárky!"
Potom se rozhovořil a pomalu hladil vnoučkovu hlavu maličkou, tvrdou rukou, obarvenou žlutou barvou, jejíž stopy byly zvlášť patrné na křivých ptačích nehtech.
"Já ti jich tenkrát nandal přespříliš, bratříčku...Moc jsem se rozohnil. Tys mě kousl, škrábal, nu a já jsem se také rozhněval! Ale to není žádné neštěstí, že jsi zbytečně trpěl...to ti započtu! Myslíš, že já jsem nebýval bit? Mne, Aljošo, bili tak, že se ti o tom ani v hrozném snu nezdá. Mně tak ubližovali, že snad i sám pánbu plakal, když to viděl."
A přitisknuv se k Aljošovi suchým, souměrným tělem, začal vypravovati o dnech svého dětství i o tom, jak býval v mladosti burlákem. Jeho zelené oči jasně vzplanuly, zlaté vlasy se mu vesele rozježily a ztlumiv hlas, hučel Aljošovi do obličeje:
"Podívej se, tys přijel parníkem, pára tě vezla, kdežto já jsem za mladých let vlastní silou nákladní lodi vláčel. Loď s nákladem po vodě, já po břehu, bos, po ostrém kameni, po tvrdém náspu a tak od slunce východu do slunce západu! Sluníčko praží do týla, hlava je rozžhavena jako litina, člověk s ohnutým hřbetem až běda - kostečky v těle praskají - jde se, jde, cesty nevidíš. Oči jsou zality potem, srdce uedá a slzy se řinou - ech, Aljošo, ani nemluv!... Jdeme a jdeme a najednou někdo vypadne z popruhu, praští hubou do země - a je rád! Snad si oddechne, snad zdechne - síla je nadobro tatam! Vidíš, tak jsme žili! A tak jsme třikrát matičku Volhu změřili: od Simbirska do Bylinska, od Saratova sem a od Astrachaně do Makarjeva na Jarmark - to jsou tisíce verst."
Mluvil a v Aljošových očích přímo rostl, jako oblak rostl, měně se z maličkého, suchého stařečka v muže pohádkové síly - sám proti proudu táhne ohromnou, šedivou loď...
Chvílemi děda seskakoval s postele a máchaje rukama ukazoval, jak chodí burláci v popruhu, jak čerpají vodu; zpíval hlubokým hlasem nějaké písně, pak zase jako mladík vyskakoval na postel a takto podivuhodný ještě jadrněji, hlučněji vypravoval.
"Ale zato, Aljošo, na oddechu, při odpočinku, za letního večera v Žigulech, někde pod zelenou horou, zahořely ohně a vařili jsme kaši. A jak spustí smutný burlák dojemnou píseň, jak vpadne a zahoukne celá artěl - tu mráz po zádech běží a jakoby celá Volha rychleji tekla a chtěla se jako kůň vzepnouti na zadní nohy do samých oblaků. A smutek se rozplyne jako práh na větru. Tak se lidé rozzpívali, že i na kaši zapomněli - kaše z kotle tekla.Tehdy bili kuchaře polínkem po hlavě."
Vypravoval až do samého večera. A když odešel, Aljoša věděl, že dědeček není zlý a hrozný. Bylo mu však do pláče, když si vzpomněl, že ho tak krutě spráskal.

Zmatená

2012-01-08T18:46:00.001+01:00

Podívala se na sebe do zrcadla a koutky jí klesly asi o 150 stupňů Kelvina. Jak tohle dopadne, to nechtěla ani hádat. Včera byla s Karlem, Martinou a Petrou, což už samo o sobě značilo, že Petra přinesla z rodinného sklípku lahvinku a Karel vodečku na zapití. Vypadala, jak kdyby jí líčil tříletý bratrance Kamil tety Kláry. Čtvrt hodiny smývala ty omalovánky z obličeje a pak ve spěchu vyrazila do školy.

Celý den prohibernovala a s Karlem a Petrou si vyměnila pár přihlouplých úsměvů a neverbální „To byla ale kalba.“ Jediná věc, která ji tu scházela, byla Martina. Kde sakra vězí? Přemýšlela, jestli jí bylo tak blbě, že se nemohla ani dostavit k výkonu do trestných lavic, nebo se jí prostě jen nechtělo.

Odpověď na tuto otázku měla dostat za nedlouho.

Druhý den už se nesl v lepším duchu, než ten minulý, a Petra s Karlem už pilně plánovali další akcičku.
Martina přišla až na druhou hodinu. Zaplula do lavice vedle Danči a s bolestným, zkřivením obličeje dosedla na židli.
„Kdes byla?“
Zazvonilo.
„Doma,“ s odpovědí si dala načas a odpověděla šeptem, jelikož mezi tím stačil přijít do třídy učitel.
„Ale proč? To to bylo tak hroz-.“
„Dano, byla bys tak laskavá, šla k tabuli a řekla nám něco o psychotropních látkách obsažených ve stravě každodenního uživání?“

Zastihla Martinu, jak se šourá domů.
„Tak už mi řekneš, co se stalo?“
„No…“
„Vždyť jsme kamarádky, ne? Cožpak se mi nemůžeš svěřit?“
„Můžu.“
„Tak vidíš, ven s tím!“
„No, víš, ztratila jsem peněženku.“
„Noa?“
„Měla jsem v ní všechno, peníze na dárky k vánocům, doklady,… všechno.“
„To je důvod, proč jsi nebyla ve škole a chováš se tak divně?“
„Ne… to je důvod, proč mě táta seřezal jak malou holku. Chápeš, jak mi bylo?!“ Danče cukly koutky v úsměvu. „Co se tak tváříš, hm? Víš, jak mi bylo? Vždyť je mi sedmnáct a půl! A prej mi už ty alkoholové dýchánky tolerovat nebude.“
„Ale noták, neblázni.“
„Vůbec tomu nerozumíš.“
„Hele, pojeď k nám, něco pro tebe mám.“
„Promiň, musím domů.“
„Bude to jen chvilka…“

„Cože?!“ křičela Martina zrudlá v obličeji.
„Co je? Tady máš tu peněženku. Našla jsem jí u sebe v kabelce.“
„Proč jsi mi nedala vědět, že ji máš?!“
„Myslela jsem, že o tom víš,“ bránila se Danča,
„Zkusila jsem kvůli tomu peklo!“
„Ježiš, nech toho. Taks dostala na zadek. No bóže,“ shodila Danča vážnost situace.
„Ne! Dostaneš taky, abys věděla, jaké to je.“
„Ani náhodou, zbláznila ses?“ vrhla na ní pokřivený pohled.
„Hned,“ Martina se vymrštila absurdní rychlostí a sevřela Danču parafrází na Heimlichův chvat dřív, než se stačila vzpamatovat. Začal boj lvice s poraněnou antilopou. A navzdory všem prognózám, které by vsázely na vítězství predátora, se Danča ocitla s odhalenou zadnicí a Martina se napřahovala k úderu.

Byl to zvláštní pocit, ležet na ní a očekávat každým okamžikem tu degradující, trapnou a zvrácenou věc, jakou může být výprask na zadek.
Bránila se té myšlence, která se jí stále všemi silami drala na povrch, ale její zhmotnění viděla před očima, i když je křečovitě svírala.
Ona…
se…
na…
to…
těšila…
Blbost! Na poslední chvíli sklouzla z Martiny stehen a její ruka sklouzla neškodně po jejích ramenech.

„Přestaň!“ křikla k překvapení všech Martina.
„S čím?“ oplatila ji Danča a natáhla si zpět kalhoty.
„Bránit se! Není to fér.“
„Co to plácáš? Já prostě na zadek nedostanu. Je mi sedmnáct a půl a nejsem už malá holka. A už vůbec nedostanu od tebe!“ Následoval další souboj plný dívčího výskání, hrdinného tahání za vlasy a šlechetného škrábání nalakovanými nehty. Bohužel pro Danču to dopadlo stejně, jako předtím. Kalhoty u kolen, ležíc jakž takž na Martiny stehnech.
K jejímu zděšení se už tolik nebránila a modlila se, aby se Martina nedotkla omylem jistých partií, u kterých si nebyla zcela jista, jak na nastalou situaci vůbec reagují. To by byl teprve trapas.
Všechno se ale pokazilo/zlepšilo ve chvíli, kdy se ozval klíč v zámku. Rychleji se v životě neoblékla a to ani tehdy, když byla v lese za stromem a bylo mínus dvacet.

„Sakra,“ zaklela Martina.
Sakra, zaklela v duchu Danča.
„Jdem k nám,“ zavelela dívka dožadující se satisfakce a Danču ani nenapadlo jakkoliv vzdorovat.

Po cestě k Martině domu se v ní ale zase probudila pýcha a vzdor. Co to je za hloupost? Přece si nenechám dát na zadek! Nahatej! A od ní! To je… nemravné?...!!! Nohy jí ale neposlechly a nedaly se na ramena, aby mohla utéct. Prostě následovaly její kamarádku a dělaly společnost jejím nohám.

Když přišly k Martině, šla kolegyně rovnou na věc. Strčila Danču rovnou na pohovku a bez větších problémů ji ukočírovala do polohy, kdy jí ležela na stehnech a její odhalený zadeček teď měli možnost obdivovat rybičky v akváriu u stěny pokoje. Řeknu vám, ty valili oči!

Už se nijak nebránila, možná jen lehkým cukáním a ošíváním se, ale na nic víc se nezmohla. Už zase se jí ta myšlenka vkrádala do popředí a ona nemohla myslet na nic jiného.

Zavřela oči v očekávání štiplavé bolesti na jejím zadečku. Už už si v duchu říkala, že to přijde a z plic se jí dralo provokativně skutečné bolestné syknutí. Ještě ho k tomu, v poslední okamžik vyšpulila, když v tom zazvonil zvonek. Martina ji v okamžiku svalila ze svých stehen a ona se skutálela na koberec.
„Už jdu,“ křikla směrem ke dveřím a věnovala ji prorocký pohled zvěstující, že spolu ještě neskončily.

A měla pravdu. Neskončily a Danča to věděla. Nebo spíš, přála si. Ne. To něco malého shrbeného v koutě její duše se začalo lísat a svou bezzubou pusou se dožadovat splnění těch nezničitelných myšlenek a představ, které se draly napovrch během těch tří nepovedených pokusů o vykonání trestu na jejím zadečku… ale ona to nechtěla. Přeci… nebo…?

Možná to byl stud, možná strach, ale něco z toho, mezi tím, nebo oboje najednou, způsobilo, že se Danča dalších několik dní vyhýbala Martině jako čert kříži. Nebo jako pravá ponožka svému horlivému nalezení.
Uplynul přesně týden a Danča se i přes veškerou snahu začala stahovat do sebe a na povrch začala prosakovat ta malá černá shrbená postavička.
Nebyl den, hodina, minuta, kdy by se jí ten obraz, vzpomínka, představa(?) neobjevila v mysli. Klečí na kolenou, přehnutá a její nahý zadeček je vystaven světu a Jí. Lehce se třese, ať už strachem z toho co přijde nebo vzrušením z toho, co nadejde. Asi z obojího… Určitě z obojího.
Ví, že by na to teď neměla myslet, ale psala si imaginárně za uši, že se to už nesmí nikdy opakovat. Jenže její tělo to chce, potřebuje a každým okamžikem, kterým se protahuje doba mezi tím primitivním a bezduchým aktem výprasku, škemrá víc a víc. Kroutí se, vystavuje na obdiv jednu ze svých chloub a dala by ruku do ohně, že i…

Zamrkala třikrát za sebou v rychlém sledu a uvědomila si, že je v autobuse a vedle ní sedí usmívající se Martina.
„Ahoj, Dančo,“ zdraví jí a vypadá jak sluníčko.
„A-ahoj, Marti,“ odpověděla ještě trochu duchem mimo, tam, kde zlobivé holčičky dostávají na zadečky a pokusila se jí úsměv opětovat.
„Kam pádíš?“
„Já…ti ani nevím,“ přiznala se Danča a zavrtala pohled do svých nových zimních bot.
„V tom případě pojď,“ chytla ji Martina akčně za ruku a vytáhla jí z právě zastavujícího autobusu.

Šli asi pět minut a šli dál a dál. Danča se třásla, ale nebylo to zimou. Bála se. Že Martinka zapomněla na její trest.

Martina zatřepala zapalovačem a pak pomocí něj vykouzlila tenký plamínek ohně, kterým zapálila dlouhou svíci. Tu položila na dřevěný stůl a ještě jednou pobídla Danču, ať jde dovnitř. Když konečně zmizela ve dveřích, zavřela za ní, a ocitly se dočista samy.
„Myslím, že to není nejlepší nápad,“ zapochybovala Danča.
„Proč?“
„Co když nás tu někdo chytí?“ tu myslela starší opuštěnou chatku v lese, kam si chodili na podzim houbaři odpočinout a ony s Petrou a Karlem sem tam na dýchánek.
„Neblázni,“ utla Martina veškeré pochyby ohledně bezpečnosti přebývat v perníkové chaloupce, jak jí s oblibou v opilosti říkali (Karel s Dančou se jí jednou v opojení pokusili sníst. Marně).

Chvíli se na sebe dívaly, než synchronizovaně žuchly do pohovky, z které okamžitě vyskočilo mračno prachu jako nějaký džin.

„Tak…“ začala nejistě Danča.
„Tak?“ usmála se Martina.
„Co teď?“
„Co bys ráda?“
„No…“ strašně se styděla. Chtěla ji říct aspoň něco, ale koktala jak zadrhnutej Otík.
„Kalhoty,“ řekla Marina prostě a rysy v její tváři ztvrdly. Danča poplašeně pohlédla do toho proměněného vážného obličeje a nedokázala se přinutit neposlechnout. Ani jediný náznak vzdoru.
Ještě zkřehlými prsty si rozepnula knoflík u kalhot a sundala si je rychleji, než si byla schopná přiznat. Hlavně, ať už je to za mnou. Bylo jí tak trapně, že začala přemýšlet, co je pravdy na tom „…červený až na zadku“, což jí vůbec neuklidnilo.
„Sem,“ pokračovala stejně stroze Martina a celou situaci si vysloveně užívala. Následovala jejího příkazu a ulehla na její stehna. Dala kolena trochu od sebe a prohnula se jak jen to šlo.
Co to vyvádím? Okřikla se v duchu, ale příval těchto negativně laděných myšlenek byl rázem utnut jedinou ráznou věcí, která to mohla dokázat.
„Ah,“ vyšlo z jejich úst místo plánovaného Au a jestli do teď na tom zadku červená nebyla, tak teď určitě ano. Za hlavou uslyšela dívčí chichot a další rána přistála na jejím zadečku.

Prsty se nevědomky zarývala do jejího stehna, ale neuvědomovala si to. Byla jinde. Oči měla zavřené a to malé, černé, shrbené s bezzubou pusou přestalo slintat, zavřelo papulu a narovnalo se. Otevřelo oči a začalo se usmívat. S každým plácnutím si z ní něco vzalo, uklidnilo a vrátilo namydlené a šťastné.
Když pak Martina přestala a něžným, krouživým pohybem začala hladit ten její červený zadeček…

Najednou byla zpět. V studené, staré chatce, ležící na stehnech své nejlepší kamarádky. S kalhotami staženými nad kolena a chtivě vystaveným zadečkem. Co se stalo? Co jí to udělala? Co to udělala?!

Vymrštila se na nohy a bleskovou rychlostí si natáhla stažené kalhoty. V očích měla zděšení, Martina zmatení. Ze všech stran na ní křičely hlasy, posměšné, pochvalné, urážlivé. Nejde to vydržet!
Na tváři se jí zaleskly slzy ze znechucení sama sebou a bez jediného slova vyběhla z chaty. Ven. Pryč.

Martina za ní něco volala, ale přes ty hlasy ji neslyšela. ,Zvrhlíku! Jsi nevychovaná! Jsi zatracená!‘ křičely na ní. ,Nechutná, nechutná jsi! Tobě se to… tobě se to… líbilo!‘
Ano!
LÍBILO!!!

BYT

2012-01-03T13:10:00.000+01:00

„Jak jsem již řekl, byt se nachází v posledním patře a je situován převážně na jihovýchod…,“ začal svou učenou řeč realitní makléř, když odemykal byt, který nás v nabídce zaujal. Vzal jsem svou ženu za ruku a skoro s pocitem novomanželů jsme překročili práh. Vstupní chodba byla poměrně velká a světlá, za což si své body jistě připisuje velké zrcadlo na skříni…

Vstoupil jsem do našeho bytu a těšil se na ženu jako malý kluk. Rychle jsem ze sebe skopnul boty, kabát jsem pověsil do skříně, a když jsem ji zavíral, tak jsem se na sebe musel usmát do toho velkého zrcadla, které sem žena nechala nedávno nainstalovat. Dobrý nápad, alespoň vím, jak vypadám zdrchaně po příchodu z práce a jak důležitá je tedy chvilka klidu doma. Nepotřeboval jsem masáž a panáka, potřeboval jsem jen být v náruči mé krásky a jen se nechat laskat ve vlasech a moci vypustit pracovní starosti z hlavy pryč.

„Ahoj lásko, jsem doma,“ houknul jsem do zdánlivého ticha bytu a ani nečekal na odpověď, šel jsem po zvuku vaření…

„Z chodby vedou dvoje dveře, tyto přímo do kuchyně, které dominuje pracovní ostrůvek, který je zároveň přizpůsoben jako bar pro pomocníky v kuchyni, protože jak víme, tak ženy…,“ makléř se snažil být vtipný, já jsem jen obrátil oči v sloup a loupnul pohledem po manželce, která v sobě dusila smích, letmo jsem ji políbil a bezděky poklepal na masivní dřevěnou desku tohoto ostrůvku a posadil se na barovou židli. Už jen chyběla sklenka whisky, má milá u plotny a vůně nějakého dobrého jídla, hmm, to mi připomíná, že jsem měl k obědu vlastně jen bagetu, musíme si po prohlídce skočit někam na pořádné jídlo…

Vešel jsem do naší kuchyně a hned mě do nosu příjemně uhodila vůně pečené ryby na rozmarýnu, moje oblíbené jídlo. Žena stála u plotny, v letu na mě pohlédla a poslala úsměv, dál ale bojovala s opékáním brambor.

„Hmmmm, voní to krásně, už se nemůžu dočkat,“ políbil jsem ji zezadu na šíji.

„Ahoj brouku, neruš, za chvíli to bude,“ oplatila mi polibek a snažila se mě vyhnat na bar.

„Tak to máme tedy ještě chvilku čas,“ dostal jsem chuť na něco jiného než na rybu, když jsem ji tu tak viděl v legínách a triku, té siluetě prostě nešlo odolat. Lehce jsem ji pohladil po vlasech a chytil ji kolem pasu. Snažila se mi vysmeknout a tak trochu protestovala, prý že to musí dodělat a že nerozumím technologickému postupu vaření a kdesi cosi. Mezitím co jsem stupňoval své polibky, pomalu jsem otevřel šuplík a šmátral jsem tam po…

„Nech toho,“ otočila se ke mně konečně čelem, když jí došlo, o co se snažím, chtěla poodejít. Rukou opřenou o linku jsem jí v tom zabránil a pravačkou jsem dál hledal to, co jsem potřeboval. Její úsměv a vyhýbavý pohled jsem si vyložil jako tichý souhlas a konečně jsem našel vařečku.

„Neboj, nenechám,“ přivinul jsem si ji k sobě a lehce ji pak předklonil přes plochu kuchyňského ostrůvku. Pohladil jsem její klenutý zadeček a začal jsem ho vítat po svém…

„…Kuchyň svým prostorem volně navazuje na obývací prostor, sedačka, která je zde ještě po původních majitelích je součástí bytu, ale na vaši žádost může být případně odstraněna…,“ pokračoval makléř ve svém výkladu, jehož značná část mě nejspíš minula, ale při pohledu na spokojenou tvář mé ženy jsem se uklidnil, že slyšela asi přesně to, co potřebovala, popravdě v kuchyni vládne ona, takže i kdyby tam měla akvárko s mloky, tak mi to může být jedno. Zato obývák, to bude určitě mé království, tady bude velká plazma, tady posunu to křeslo a tady na té velké sedačce, hmm, potutelně jsem se usmál. Ložnici možná nebudeme potřebovat a může z ní být posilovna, knihovna nebo co já vím, bavil jsem se navazujícími myšlenkami, ta pohovka byla opravdu veliká…

Vařečka tlumeně pleskala na zadeček schovaný v legínách a má milá se jemně bránila, ale přesto laškovně vrtěla prdelkou, věděla, co na mě platí a co se mi líbí. Svlékl jsem jí legíny, ale jen těsně pod zadeček, kalhotky jsem jí nechal a pomalu pokračoval v jemném uvítacím výprasku. Volně jsem střídal půlky a vychutnával si již méně tlumené zvukové stopy po dopadu vařečky. Brzy mi ale i to přestalo stačit, takže i kalhotky jsem stáhl pod zadeček a pak jsem si již užil to pravé pleskání. Lehce jsem si ženu přidržel v pase a nerušeně jsem pokračoval dál. Sice jsem měl původně klidnější plány, ale těm křivkám se prostě nedalo odolat. Jemně jsem zvedl ženu do stoje a políbil na rty ještě před tím, než stačila cokoliv říct.

„Miluji tě,“ ujistil jsem ji mezi polibky a zároveň nás vedl k té úžasné pohovce, kterou jsme objevili na dovolené v Římě a nechali si ji dovést až k nám. Jedním pohybem jsem odhodil kupu všemožných polštářů, které na ní máme jako dekoraci a povalil nás na pohovku. Začal jsem svou ženu líbat ve vlasech, rukou laskal v rozkroku, hladil jsem ji po stehnech a občas se dostal i na ten červený zadeček. Svíjela se mi v náručí a začala mi mou pozornost oplácet…

Mezitím co jsem se unášel svou vlastní představivostí, moje žena zasněně koukala z okna a mírně se usmívala. Nebylo potřeba se jí ptát, jestli se jí tento byt líbí. Již jsme byli asi v pěti jiných a tento je rozhodně nejhezčí, rozhodně bych se nezlobil, kdyby se rozhodla pro tento. A tu sedačku si rozhodně necháme…

Neměl jsem chuť nechat se strhnout vášní, chtěl jsem se zatím jen kochat, takže svlečená byla brzy jen má žena. Její křivky splývaly s křivkami pohovky, a když se mi připlížila na klín a vystrčila zadeček, byl jsem na vrcholu blaha a směle jsem ji začal plácat jen tak rukou, měla to tak stejně nejradši, tak co se zdržovat výběrem nějakého dalšího nástroje, ruka je přeci tak přirozená, tak naturální, zároveň může být nejblíže a dotykem se výprask pak týká obou. Pleskání kůže o kůži zní také přeci jen lépe a tak nějak přirozeněji, uvažoval jsem mezi pravidelnými ranami a pomalu ale jistě ve mně rostla chuť přesunout se přeci jen i do ložnice a vzít ten dnešní večer i z jiného úhlu, ryba už je stejně studená, zato zadeček mé ženy byl pěkně rozehřátý a já jsem už také nebyl nijak klidný. Vzal jsem ženu do náruče a přesunul jsem nás do ložnice…

„V zadní části bytu se nachází ložnice, pokoj pro hosty a menší šatna, také je zde druhý vchod na terasu a…,“ znovu jsem pozorností sklouznul z makléře na svou ženu a bylo mi jasné, že pokoj pro hosty by nezůstal pro hosty, ale brzy by byl dětským pokojem. Musel jsem se usmát. Před tím by totiž bylo více než nutné vyskytovat se co nejčastěji na té úžasné pohovce nebo tady v té klidné ložnici. Postel tu také bývalí majitelé zanechali, což se mi moc nelíbilo, představa, že si užívám s manželkou někde, kde ještě pře pár týdny ležel jiný pár, ehm, to ne, postel koupíme jinou…

Přeci jen jsem neodolal a nechal ženu v kleče na posteli s vystrčeným zadečkem a jen jsem se chvíli kochal, občas si plácnul a pozoroval, jak se prdelka zachvěla a brzy zase uklidnila jako vodni hladina, na kterou můžete hodit další kamínek. Vlna sice zmizela ze zadečku, ale přesunula se hlouběji, cítil jsem, jak roste vzrušení, jak se s každým plácnutím naplňuje ona pomyslná nádoba rozkoši a plánoval jsem, kam nasměruji další ránu… Auu, na co jsem to šlápl? Manžetový knoflíček. Chvíli jsem na něj koukal, než mi došla nepříjemná skutečnost. Nebyl můj…

„A samozřejmostí je vyhřívaná podlaha a…“

„Skvělé, byt je opravdu krásně vybaven, jen nás ještě zajímá jedna věc – proč je v prodeji?“ přerušila makléře má žena, pochválil jsem ji pohledem, také mě to zajímalo.

„No, nepříjemný a rychlý rozvod,“ odpověděl prodejce.

Kallipygmalión

2011-12-29T20:33:00.000+01:00

Zamiloval jsem se do ní v okamžiku, kdy jsem ji spatřil. Bylo to v kamarádově ateliéru.
Já jsem byl mladý student umění a ona jeho nejnovější socha.
Shýbala se a stahovala (nebo natahovala?) si kalhotky. Kromě nich byla nahá, a ty kalhotky byly opravdové kalhotky, ne kámen (musel je rozstřihnout a znovu sešít, aby je na tu sochu dostal, ale na první pohled to na nich nebylo poznat). V té póze ale provokativně vystrkovala zadek. A jaký zadek! Byl to zadeček mých snů a já toužil po tom, abych ho mohl vyplatit.
"Kdo byla modelka?" zeptal jsem se kamaráda, ale ten se jen zasmál. "Žádná nebyla," řekl. "Kdysi jsem takovou holku znal, ale to už je dávno. Vytesal jsem ji zpaměti a podle své představivosti."
S tím jsem se ale nehodlal spokojit.
Naštěstí jsem z bohaté rodiny. O týden později jsem kamaráda navštívil a nabídl mu sumu, kterou nemohl odmítnout. Socha byla moje.
Odešel jsem ze školy. Několik let jsem strávil studiem starého umění, umění magického a alchymistického. Byl jsem přesvědčený, že někde tam musí být řešení.
A taky že bylo! Už se to stalo dřív, párkrát.
Destiloval jsem, vařil, stlačoval a filtroval. Konečně -- konečně! -- byla směs hotová. Přistoupil jsem ke své soše a začal ji nanášet. Šlo to pomalu a zabralo mi to několik dní.
A celou tu dobu jsem jí šeptal. Vyprávěl jsem jí o její minulosti, o minulosti, kterou jsem si vymyslel. Vyprávěl jsem jí o její rodině (kterou před mnoha lety tragicky ztratila), o našem prvním setkání (v ateliéru, i když celou pravdu jsem zamlčel) a o našem společném zájmu o výprasky. Říkal jsem jí, že ji moc rád vyplácím a že ona má moc ráda, když ji vyplácím.
A když bylo všechno hotovo -- stalo se nemožné. Pohnula se, stáhla si kalhotky až úplně dolů a sestoupila z podstavce. Podívala se na mě.
"Zase jsem byla zlobivá holka," řekla, zdánlivě smutně, ale v koutku úst jí hrál rozpustilý úsměv.
Nemohl jsem odolat. Přitáhl jsem ji k sobě. Ohnula se, ukázala v plné kráse své božské půlky...

No, abych to zkrátil, doktore -- takhle jsem tedy přišel k té komplikované zlomenině ruky.

Kterak Kuba Katreně kouzelné koření krájel

2011-12-29T20:24:00.000+01:00

To vám byl kdys kdes jeden mládenec, Kuba se jmenoval. Žil v jedné malé vesničce a na celém tom Božím světě se ho nejvěrněji držel brach Pech a sestra Smůla. I Bída s Neštěstím k nim občas zavítali. Rodiče mu umřeli, strýcové a bratři dědictví upřeli i na vojnu pak musel.

On však po odbytí smutku za rodiče nijak více netesknil a ve vojsku se náležitě pochlapil.

I v tom se pak poučil, že kde neplatí lať, ví si rady hůl a když ani ta nestačí, tak pomůže kyj.

Zjistil, že to nejde, aby nešlo. Zato že se často děje, že se nechce.

Páni oficíři si ho brzy všimli a že byl Kuba vtipný i kurážný, tak v krátku povýšil.

Stal se vojsku tajným zvědem a když vojna skončila, udělali ho královským vyzvědačem.

To pak vždycky, když byla kde jaká nedobrota, tak tam Kuba šel, na to, co je špatně, přišel, na světlo s tím vyšel a když bylo po tom všem, tak zase dál odešel.

Tak činil dlouho, předlouho, až ho potkal osud.

Ten osud se jmenoval Laska a Štěstí.

A přihodilo se to tak…!

To vám byl jeden moc bohatý panský velmož, co měl ve svém domě jenom jednu, zato tuze pěknou dceru. Dívčina se jmenovala Katrena a nebýt to holka pyšná, byla by ke kráse i moc milá.

Jenže, byla!

Nad vším nosík ohrnula, od všeho se odvrátila.

Její otec se tomu moc dlouho jen smál, pak však jednou povídal, že si s dcerou už moc hrál, nyní přišel čas, aby ji už vyvdával!

A ejhle kosu na kameni!

Dcerčin nosík se i nad ty nápadníky pozvedal!

Ten to, ten ono, žádného nechtěla, všecičky odmítala.

Tu se ten její pan otec prvně rozhněval a moc se dušoval, že když svatba nebude, tak dá dceru vyhnat.

Katrena však otci nevěřila a dál vdavky odmítala.

A to se pak podivila!

Jak se ráno probudila, tak na nebe uviděla!

Za noci ji totiž stráž na mez v poli odložila.

Teď nebylo dívce do tralala!

Na košilce jedné špína, místo lože chladná hlína.

Hned zoufale ku otcovu domu chvátala, brána se jí ale neotevírala.

Co měla ta vytrestaná dívčina dělat?

Plačky šla, kam došla a dobrodiní prosila.

Jenže, mladou zdravou dívku lidská milost odbyla.

Ještě na ni hubovali, aby službu hledala.

Jenomže, jenže, dívka nic neuměla!

Byla tak jen ráda, že se prostou služkou stala.

To ale, žel, u statkáře hulváta, co byl takový grobián, že se k němu ani žádná pazdernice dvakrát nedrala!

Aj, to byla vřeskná služba!

Na každičkou špetku jídla zlámal o ni chlap dvě bidla!

Tloukl ji i víckrát za den, s Katrenou byl málem ámen.

Přesto ale hlady zkrotla a nouzí se poučila, až se z mucu přiučila.

Rány s bídou dívku naučily v domě se otáčet a pilně přičiňovat.

Jenom na dům otcovský nepřestala vzpomínat.

Kde byly ty časy, kdy si mohla vybírat a přebírat!

Teď musila za každičký hrášek těžce robit, o kůrku se vynasnažit, i o vodu si poprosit. Při tom všem pak ještě rány vyčíslit. A k dovršení všeho, za všechno, všecičko, musela i moc pěkně děkovat!

I za ty rány…

Už už se dívka ubožačka uchystala do propasti hopsovat!

Leč, stalo se jinak!

Přišel tam do toho kraje Kuba a začal se ohlídat!

Dlouho bádat nemusel!

Pán dceru vyhnal, hrubián služku dostal.

Tajný zvěd pochopil, že úkol získal!

Vladař by nechtěl, by pán dceru tak trestal.

Hned šel za statkářem a po službě se ptal. Však ještě z domova sedlačení znal!

Grobián se zasmál a povídá: „Do služby bych tě vzal! Jenom abys ty o ni byl stál! Jeden úkol divný bych ti totiž dal! To abys mé služce denně řádně napráskal!“

Kuba tu podivnou pacholčí službu vzal a jak jen mohl, Katreně ulevoval.

Dívka brzy postřehla, že bolest jí ubyla a celá pookřála.

Trápením a mukou pozastřená krása se jí vracela, přesto byla celá jiná, nežli bývala.

Hulvátovi nová síla na chalupě požehnala.

Hospodařením mu majetnost vzrostla, až mu hlava zpustla.

Celý se zpyšněl.

Hned musel mít všechno to nejlepší a panské!

Jenom svoji služtičku dal vyplácet pořád, i teď.

To už ale bylo i Kubovi přes sílu, tak za pánem šel, a aby se služky zželel ho prosil, když teď pilně pracuje a tolik se přičiňuje.

Statkář se zamyslel a vymyslel!

„Přestanu ti kázat tuhle služku bít, to si ji však, hochu, v právu musíš vzít!“

Myslil sobě, že čeledín povolí.

To se ale mýlil!

Kuba přivolil!

Hned se dívce vyslovil, že by si ji namluvil.

Katreny se mu už dávno žádalo, a že on sám krále vazal byl, nijak by tím byl její rod neposkvrnil!

Leč, to dívka netušila, a tak – právě ze strachu o jméno otce – odmítala.

„Radši se dát až na samou věčnost bít, než otcovské jméno nízkou krví pohanit!“

Prohlásila tenkrát – a sama se o Slunce západu přese lavku k bití přeložila.

Kuba, jako ze žalu, odešel do světa.

Vpravdě byl rád, že dívčina důstojna zůstala a potulka jen lstí mu byla.

Šel on sobě pro služné, by se nová námluva lépe vyvedla!

Čas běžel.

Zvěst o tom, co Katrena vydržela – a jak se i proměnila – se však brzy až k jejímu otci donesla a tolik ho potěšila, že ho zcela obměkčila!

Na statek poslal, dcery si vyžádal a v domě zděděném zase ji otcovsky skrz naskrz miloval.

Jen by jí zase hned vdával!

A to Katrena zase nechtěla, že na Kubu vzpomínala.

Však byl jinoch dobrý i hezký, pro ni jako zrozený – a teď jenom prázdně vzpomínaný.

Najednou se pro odvrhlé vdavky sužovala.

Najednou by jak sprostou službu, tak kruté bití přijímala, jen kdyby se přitom s Kubou objímala.

Proto sama vyhlásila, za toho že by se vdala, komu by tři dary dala – a TY SPRÁVNÉ – nazpět dostala! Tomu že ruku svou podá, kdo na dar správný protidar zná, a ten jí dá.

Široširá krajina se radovala a úroda nápadníků pak honem přichvátala.

Leč, nastojte!

Jaképak že ty tři dary Katrena dávala??

Byly to pomlázka, lískovka a rákoska, kterých ve své službě tolikráte okusila!

Tím všechněm těm nápadníkům hlavy zamotala!

Jakpak by se takováto nadílka že správně oplatila?

Žádná hlava rady nevěděla.

A otce ta bezradnost už zase rozzlobila.

„Zase ses od vdavek odvrátila? No, já tě naučím! Každý, kdo ti správné dary nazpět nedá, ten tě ještě před odchodem těmi tvými vylíská!“

A Katrena přikývnula.

Od té doby, večer co večer, tři výplaty vždycky držela, neb ženichů byla síla, ale v dárcích, co jí nosívali, žádná shoda.

Dívka trpěla a na ztraceného milého myslila.

A ten?

Inu, ten vše upřímně vymyslel!

Ke králi on z toho kraje hned šel, vše mu pověděl a svolení obdržel.

Jak zemský služebník pánem se stal, na cestu za milou ihned se dal.

Do kraje přišel, slyšel, viděl, věděl!

Hned se pod svým nově panským jménem, Karol, za dalšího nápadníka přihlašoval a dárků se dožadoval.

A jenom se zasmál!

„Ne tvou dceru řezat, ale čarné býlí jí měli ti přede mnou krájet, pane!“

Prohlásil, když pomlázku a ostatní ty věci k bití uviděl.

A hned se do díla dal!

Oproti pomlázce slaměnou podušku usoukal, kterou vždy před bitím Katreně pod sukně zastrkoval.

Oproti lískovce raneček ze sena uvázal, co vždy před mrskáním Katrence do spodniček dal.

A proti hanbářce rákosce flaštičku výtažku z bobulí a kořínků věnoval, kterou sám naplnil, to když to vše našel, pokrájel a i vymačkal. Z dryáku byla tekutina, co po ní i holá kůže tak na chvíli ztuhla, že jak ta useň byla! Ať už haluz rákosová o ‚holou, nahatou nad lávkou vyšpulenou‘ sebevíc švihala, tak přes tu šťávičku sotva, že štípala.

(To si jak tajemství v zajetích armáda držela.)

Katrena, to se ví, dárky i milého hnedlinko poznala – a radost se slávou ihned se konala,… Jak už tak pořádná pohádka povídá!

A jak že to končívá?

A co že Kuba, co se z něj pan Karol stal a milou Katrenu za ženu dostal?

Inu, ten si ty její „dárečky“, už beze těch svých, pečlivě uschoval!

Protože,… CO KDYBY…?!

Deník

2011-12-25T23:04:00.000+01:00

10.května 2011

Zápis první...

Dostala jsem. Poprvé po taak dlouhé době. Bylo to od něj poprvé co začal pracovat jako dopravní pilot... Přikázal mi psát deník, deník výprasků, abych prý vždycky, když tu nebude, měla připomínku toho, co se stane, když tu budu vlčit... Teď něco dělá v kuchyni a potajmu kouká jestli jsem poslechla. Bože, co když si to pak po mě bude chtít přečíst!

~~Jestli to čteš, zlato, tak už mě dnes prosím nebij! Já budu už vážně hodná a budu se učit... I tu 5 z němčiny a 4 z dějepisu si opravím!~~ :(

Dobře, splním úkol a napíšu si popis trestu: Takže, teď tu klečím na křesle a píšu, Dan mi dal pauzu, před pokračováním, plus tenhle notes s novým úkolem do budoucna. Psát sem všechny prohřešky a následně i tresty, které za ně dostanu...

Dneska to bylo asi takhle:

Věděla jsem, že dneska přijede, takže jsem nakoupila a připravila mu u něj v bytě malé pohoštění. Přiznám se, nebylo to jen z těch dobrých důvodů, ale také jsem doufala, že zapomene na to, co mi včera sliboval do telefonu, a tedy, že mi nezkontroluje index. Skoro na minutu přesně, v 17 hodin, už stál na prahu a nechával se uvítat polibkem. Hned jsem ho po, podle mne příšerně dlouhém, letu z Moskvy, dovedla do kuchyně a započal plán A: jeho pohled ovlivnit jídlem. Snad hodinu jsem ho krmila a ~~opíjela~~ opájela lehkým vínem... Po té hodině bylo ale pomalu jasné, že to stačit nebude a tak sem ho začala, opravdu důmyslně, svádět. (to byl plán B)

Pustila jsem pomalou hudbu a pokusila se o břišní tance, pěkně vyhrnutou tričko... Ještě teď se stydím, když si na to vzpomenu. ...a povedlo se mi ho dokonce přimět k tomu, aby tančil se mnou :) Pěkně jsem se k němu přitulila, a tak jsme se kolébali v rytmu nesmyslně exotické hudby, až sem nakonec zapoměla jaký byl můj původní účel!!! A to sem neměla, protože z ničeho nic vypnul věž a povídá tím jeho přísným hlasem: ,,Konec legrace, přines si žákovskou." Za moje zabreptání o atmosféře se mi akorát dostalo symbolického pohlavku, a tak jsem pro ni šla. To se ví, že sem ji s sebou měla! Přece nejsem sebevrah.

Bla, bla, bla... A je jasné co se stalo, a ještě horší je, že určitě ještě stane!

11.května 2011

Zápis druhý...

Tak si to přečetl :( A zlobil se na mě, že sem neposlechla a nenapsala si, jak on říká: "detailný popis" A mám teď slíbený, už třetí, výprask. A teď mám prej napsat co sem zanedbala... A můžeš za to ty! Deníku.

Čili, přinesla jsem index a on udělal to, co skoro dycky. Předčítal mi z přední stránky, aby upozornil na to, že mi nebylo 18. ,,Věra Švangová, Střední technicko-průmyslová škola, 3.B, narozena 10.6.1993..." A tak dále, prostě jako dycky... Pak otočil stránku a přečetl i nejnovější úlovky ze školy, mimo 2, za kterou mě pochválil, i 5 a 4 a jak bylo patrné, ani tu on rozhodně za dostatečnou nepovažoval. Samozřejmě hned následoval příkaz: ,,Ohni se přes křeslo a ani se nehni." Vzala jsem si celkem odolný rifle, ale moc dobře sem věděla, že mě to moc dlouho neochrání. Odešel a vrátil se se skoro celým svým sortimentem, všechny už jsem je znala, jak se říká "na vlastní kůži," a očima jsem pátrala po těch více snesitelných. Na začátek si vzal velkou vařečku, kterou bych nejraději upálila! I když samozřejmě, s rákoskou, kterou také vlastní, se to nedalo vůbec srovnávat. Ale zatím sem měla kalhoty, takže jsem moc dobře věděla, že si nemám nač ztěžovat... Bylo to s ní dlouhý,už jsem myslela, že to nevydržim a začnu ho prosit, což bych si nikdy neodpustila, takhle se před ním ponížit, i když moc dobře vím, že asi i na ty prosby za chvilku dojde. Jako vždycky. Nepočítal je, ale vydržela jsem je nakonec bez proseb i breku. No a pak mi dal tenhle deníček, vysvětlil svůj úmysl a slíbil, že jakmile si popíšu první část, budeme pokračovat.

Což jsem, jak víš, nespnila a tak zuřil. Naštěstí má zásadu, že mě nikdy neuhodí ve vzteku, takže mě poslal kleknout do kouta a sám si nalil skleničku a počkal, dokud se dost neuklidnil a nerozmyslel si to, pak mě zavolal a nechal opět přehnout přes křeslo, ale tentokrát s kalhotami u kolen. I když už se známe nějakej ten pátek, pořád se před ním stydím, když mi přikáže, abych dala ruce před sebe a já se nesmím ani pohnout, pokud nechci riskovat přídavek. Pak kolem mě obcházel a odstupínkoval mi další pravidla, týkající se tebe, deníku. A důrazně mi pořád dokola opakoval, že sem mám psát i tu nejmenší drobnost, a to se týká i toho co provedu, když tu nebude. Se slovy, že tenhle výprask je za to neposlechnutí, vytáhl z kalhot pásek, a já zasténala do čalounění, když mi došla věc, kterou sem si zařídila hned 3 části trestu... Tentokrát to bylo horší, zadek mě pořád trochu bolel od výprasku vařečkou a on začal rovnou zhurta, což bylo vážně strašný a já za chvíli nevydržela a moje ruce začaly chránit zadeček, on nestihl včas zbrzdit a já přes ně dostala, načež jsem se rozbrečela, on odstoupil, řekl mi, že je tam nemám co strkat a že doufá že už vim, že mi jich pár přidá. Ale naštěstí mne nechal oddechnout a pofoukat ručku a šel zatím dopít sklenku. Když sem se uklidnila tak se vrátil a protože mě znal, tak věděl, že teď už budu vyvádět pořád a tak mi ruce pevně chytl za zády a já cítila že teď teprv příde to nejhorší... A taky přišlo, začal mě vyplácet pomalu, a teď už jsem se rozbrečela hned a po každé ráně křičela jako kdyby se mne chystal zabít. Poznal asi, že už je to moc a tak jich bylo jen 15. Brečící mne chytl do náruče a odnesl na gauč, položil si mne přes kolena a můj zadeček zbavil i té poslední části oděvu, já se rozbrečela ještě víc, jelikož sem se začala bát, že chce hned pokračovat s tou třetí částí, ale naštěstí ho jen hladil a nechal mne na sobě odpočívat tak dlouho dokud jsem neusnula. A pak už nevím, ale ráno sem se probudila v ložnici, on už vzhůru, zas něco lovil v kuchyni a když sem se tam po nějaké chvilce doplazila já, tak mi tě bez slova podal. A tak tě tu píšu, už nějakou chvíli a vím, že až skončím, tak přijde ta třetí část, sice to nemůžu protahovat do nekonečna, ale já se fakt bojím. Zadeček se mi sice od včerejška trochu vzpamatoval, a jsem ráda, že to nepřišlo hned včera. Ale taky vím, že na ty modřinky, co se mi vybarvily, to taky nebude nic úžasnýho...

Co mám dělat? Už po mně kouká... Taky to už píšu tak hodinu a mezitím sem zežmoulala housku a čaj... Co mám ještě psát... Když neuvidí že píšu, tak si pro mě jistě přijde, Bože...

Vzdávám to, tak já teda jdu... hmm.. Fain, drž mi palce...

Téhož dne, o cca. hodinu později

Zápis třetí...

~~Bylo to moc a moc zlý. I když jsem čekala i horší, ale~~ Tak hrozný to nebylo, i když po tom včerejšku to bylo o něco horší než jindy, jen co je pravda. Naštěstí se smiloval a když jsem mu tě přinesla, tak to proběhl už bez kontroly. Došel se mnou do obýváku, sedl na křeslo a přehnul si mě přes koleno, na malou chvilku jsem byla vážně šťastná, že to bude jenom rukou, ale po první ráně mě to hnedle přešlo. Páč to prostě nešlo vydržet! Ale pak Dan začal ubírat, to zatím sice neudělal nikdy, spíš vždycky přidával, ale nejspíš uznal že mám po včerejšku vážně dost, nakonec se dostal k plácání o kterém ví, že se mi líbí. A mě se to opravdu docela líbilo. :) Takže jsem mu samozřejmě dovolila, aby si mě po skončení odnesl do ložnice, ale tentokrát nikoliv za účelem spánku ;)

A teď spí, myslím, že toho v noci moc nenaspal. A tak sem si napsala alespoň tenhle dodatek, aby měl radost, že mi to nemusí připomínat a pochválil mě. Jenom doufám, že mi dva, Deníku, se setkáme až za hodně dlooouhou dobu...

Abych to nezakřikla, tak tedy:

Sbohem.

Terezka a bouře v lese

2011-12-22T11:30:00.000+01:00

Zdravím všechny příznivce sexu s fantazií, jak říkám BDSM positivním. Poslyšte příběh, kterak psychologie, teologie a trocha mystiky (nyní mezi slečnami velmi módní) dopomohla k „očištění hříšné dušičky“ jedné dívenky a mě k zážitku, který řadím mezi ty lepší. Vše je pravda na mou duši a psí uši…
Vyrazili jsme před necelým měsícem se sestrou bývalé milenky (ten termín volím záměrně, protože přítelkyní je mi pořád) na jarní výšlap do Chřibů – moraváci znají, jak tam bývá na jaře nádherně – více méně to měl být výlet spojený s pokusem o „léčbu“jejího strachu, ba prý přímo fóbie ze ztemnělého lesa. „ Jak je pohoda, sluníčko, tak je dobrá, jen když by se nějak setmělo, tak….ale ty si poradíš…“ Dostalo se mi od Ivany zářivého úsměvu a ego vzhledem k ocenění mých schopností bylo potěšeno. No, nebudu to natahovat, bylo hezky, příroda vůkol milá a vstřícná, zajíčci na nás pacičkama mávali,vedle mne rozštěbetaná dívčina, co víc si přát.
Do té doby, jak jistě tušíte, než počasí vzalo obrat. Na místní poměry docela rychlý a intenzivní. Prostě klasická bouřka v kopcích, jenže jako z udělání docela silný nárazový vítr, všechno to vrzalo, praštělo, větve lítaly…znáte to. Takže rychle něco najít, schovat se, zapálit cigárko a koukat na divadlo. Pro nás „nefobiové“ ovšem…Ne tak pro ten uzlíček nervů vedle mne. Slečna (budeme jí říkat třeba Tereza), toho měla docela dost.. a mně nezbývalo než „..si poradit..“, jak bylo prorocky řečeno.
Než v takovou chvíli omílat psychologické příručky stylu :..neboj,neboj,pravděpodobnost,že nás ten strom trefí do hlavy je malá, atd…je lepší spolehnout se na autoritu nejvyšší a tak jsem jen prohodil : „ Žádný strachy, ten nahoře neubližuje nikomu, kdo nedělá zlo druhejm…“ A křáááp ho….! Vedle nás habr, dobře třicet čísel v průměru…I já, jsem začal přemýšlet, jestli jsem opravdu „tak hodnej…“ Ovšem co to udělalo s Terezou to byla tedy síla.. Celá se rozklepala, schoulila, slzičky a : „..já ne..právě.. bůůů,…já to nechtělááá…mami na mě byla tak hodná…úúúú..a já tak šílenou ostudůůů… Stavidla se otevřela, opravdový, živočišný strach dovede věci….A tak jsem se mezi jektáním zubů a vzlyky dozvěděl jak před dvěma lety s kamarádkou slavili „občanku“, tedy patnáctiny, jak se, právní terminologií řečeno : „přivedli do stavu opilosti“, jak dělali na náměstí striptýz (malé moravské městečko , otec spořádaný úředník….“úspěch“ byl proto zaručen…). : „…a naši byli nešťastný a já je mám ráááda…bůůůů….a ani jsem nedostala, tak jsou hodný…úúú..“
V ten okamžik mě to, jako nám všem, samozřejmě „cvaklo“ a už člověk jen rychle přemýšlí jak to navléknout, když se věc nabízí na „stříbrném podnose“. A navíc ne „jako“.. (typy s nápisy „spank to me“ na zadku jsou sice taky někdy použitelné, ale není to prostě ono, že).
No a tak jsem to vzal ve zkratce nejprve přes tu teologii (vina, trest,odpuštění….bla, bla....) , psychologii (rychlé řešení problému, bez dodatečného šťourání a psychického terorismu…bla,bla…), právo (tělesné tresty u nás a ve světě nyní a v minulosti…bla,bla….). A kul pomyslné železo, ne dokud bylo žhavé, ale dokud kolem padaly ty stromy… Koukala na mě se směsicí strachu, úcty, provinění a ….zájmu…
„Takže Terko, souhlasíš s tím, že jsi udělala něco dost ošklivého, byť to bylo dávno, ale zřejmě z toho máš dodnes špatné pocity a..a to hlavně…ublížila jsi lidem, kteří tě mají rádi?
„To teda jo..“
„Budeš považovat za správné abych to rozřešil já a to způsobem, jaký jsem ti tu líčil , čili bude ta věc pro tebe jednou provždy vyřízena a myslíš si, že potom se sebou už ten provinilý pocit „tahat“ nebudeš?
„..no, nejspíš..“
„Já chci jasnou odpověď! Tady nejde o srandu!“
„Ano“
„Záležitost tedy bude řešena citelným výpraskem.“ „Je ti jasné, že nejde o to aby jsi se cítila ponížena a vypěstovala si tak další problém, ale o bolest za něco, co v tvém případě jinak vyřešit nejde?
„Ano“
Bouřka mezitím přešla, ale bylo ještě dost tmavo, takže atmosféra působila přímo přízračně.
„Nebudeš v trestu hledat žádný sexismus z mé strany (Pánbu mi tu děsnou lež už několikrát odpustil -doufám- , takže tak snad učinil i tentokrát...) , protože přes rifle bych musel použít lískovku o velkém průměru, měla by jsi značné modřiny a bolelo by tě to spíš potom, než při výprasku. Kalhotky jsou také jistá ochrana, takže pokud nemáš na sobě tanga, tak půjdou dolů……Jasné? A přišel onen bod zlomu…navíc docela vysvitlo sluníčko.. Ustojí to..? Ne,že bych s ní byl takhle venku poprvé, navíc jsme docela dost spolu propovídali a hlavně Ivaně (starší sestra o které jsem se zmínil výše) důtky taky proti mysli nebyly - ovšem pouze v rámci předehry, takže otázka zněla : „zůstalo něco v rodině“?
Polkla….“..dobře, myslím, že ano…“
„Proboha děvče, tady nejsme na nějakém jarmarku.., rozumíš a souhlasíš se vším co jsem ti řekl ?“ „A jasně, jednoslabičně!“
„Ano“
„Dobrá“ „Já se podívám po vhodném prutu, ty si tady sedni a snaž se dostat myšlenkami do chvil, kdy tě , co jsi provedla mrzelo nejvíc a moc jsi si přála to odčinit.“
Ne, skutečně nejsem tak naivní, abych věřil,že mám „auru“ a napravuji padlé dívky (i když zase výmluvnost mi nechybí a nejspíš ji to opravdu žralo…) Hlavní důvod ovšem je šílená zvědavost těhle slečen plus touha po zážitcích (ono je ,halt, něco jiného koukat jak se na netu všichni chluběj“ a potom mít tu možnost v reálu...a ..couvnout... Ono, odvaha Terce zase nechybí, takže do toho nejspíš opravdu půjde se vším všudy. Mňam…
Uřízl jsem potřebný nástroj, očistil do hladka, zkusmo švihl (má to mízu, bude to těžší, takže opatrně..). Ty holky co dostávaly „pardus“ , u nás v minulosti, jinde dodnes ,si ale stejně musely „užít“. Centimetrový průměr a taky čerstvou….a když bylo těch obligátních 25,…chudinky.
Ale k věci. Dojdu k Terce, seděla tam docela strnule a koukala někde do stromů.
„Nastal čas.“ „Nerozmyslela jsi si to“?
„Ne“ „Ne ten výprask…ale chci vědět kolik tím“ – kývla na prut v mé ruce-„ dostanu ..“
„To ti hned povím“ „A taky co budeš přesně dělat“. „Ale upozorňuji, že po tom, co na trest kývneš už není cesty zpátky..“ „My si tady totiž nehrajeme nějakou S/M hru.“.(…ó hrajeme…a jakou!..) „ ..ale ty se chystáš podstoupit regulérní tělesný trest, takže žádné „stopky“, nebo jak se tomu říká (..jak já umím toho blbýho,.. někdy..) se u mě nevedou!“
„…ale to já…“
„Nech mě domluvit!“ „Ještě nevíš ani verdikt a už smlouváš!“ „Můžu tě ujistit, že za to co jsi provedla bych své holky sešvihal tak, že to co podstoupíš ty, bude dost mírné!“
(Mám dvě dcery už přes dvacet.. a dostala jen jedna -když už bývalá manželka nevěděla kudy kam a já byl povolán k provedení „nejvyššího trestu“. Chudák, ve své provinilosti nastoupila ke křeslu - bylo jí těsně nad patnáct- , vyhrnula sukni a já koukám, že je bez.…A už fofrem mazala pro elastické šortky ….) To jen k dokreslení mých výhružek…
„První věc.“ „Od této chvíle až do konce exekuce jste pro mě slečna Tereza a jak vidíte vykám vám.“ „Totéž se očekává od vás.“ „To není tajtrdlíkování, ale připomínka toho, že vykonavatel k vám nemá žádný osobní vztah a nebude vás tedy ani zbytečně týrat, ale ani šetřit.“
„Jasné ?“
„Ano“
„Existuje něco jako elementární slušnost, slečno a nejste zrovna v pozici, kdy je dobré dávat najevo přezíravost…“ „Takže ještě jednou.“
„Ano pane“
V této chvíli bylo podle tónu hlasu a výrazu jasné, že se jí „motorek v podbříšku“ rozvibroval.A já si až teď všiml, že je bez podprsenky… No jo, vždyť od rána měla lehkou větrovku a já si jí (netuše jak se věci vyvinou ) nějak moc neprohlížel..Honem, jak to teď zaonačit aby to mělo gradaci jako doteď a spokojenost byla , nyní už , na obou stranách…
„Postavte se.“
Vstala, a já viděl, že je mezi námi už zcela jasno a bude záležet jen na mě jak a kam to „ukočíruju“. „Motorické starosti“ jsem začal mít pro změnu já.... Klid…je to pěkný, je tomu o třicet míň než tobě, hlavně víš jistě, že není pod zákonem a vypadá, že ví přesně co chce… Nasadil jsem tón člověka, který má pochopení pro prohřešky jiných (zvláště hezkých děvčat), ale co musí udělat, to bez milosti udělá.
„Slečno Terezo K. , dělat rodičům, kteří se o vás starali a mají vás rádi špatné jméno a to navíc úplně zbytečně, jen pro vaše pochybné povyražení bylo od vás zlé…. Následky vašeho chování jste si v tu chvíli uvědomit mohla, zase tak pod vlivem alkoholu jste nebyla, takže jste se v tu chvíli chovala vůči vašim rodičům vědomě hooodně špatně…. Skutku sice litujete, ale jinak než tělesným trestem se odčinit nedá. Fyzická bolest, kterou nyní okusíte sice nemůže vymazat bolest psychickou z myslí vašich rodičů, ale doufám, že vám navždy připomene, že zraňovat blízké se nemá, a přinutí vás příště více přemýšlet o svém jednání.“ A kruci,.. ze mě by byl prokurátor jedna radost…
„Budete tedy 28 krát švihnuta lískovým prutem přes obnažený zadek (schválně jsem nepoužil výraz hýždě a tak to opravdu „zaznělo“) „ „Po čtrnáctém švihnutí máte možnost požádat o odložení druhé poloviny trestu.“ „Pokud tuto nevyužijete, další možnost odkladu nastane po dalších sedmi švihancích.“ „Jedinou úlevu, kterou mohu dát je to, že můžete požádat o snížení intenzity švihů.“ „Ovšem jen jednou za celý průběh trestu“ „Takže si dobře rozmyslete na co takzvaně stačíte.“ „A opakuji, toto je nejmenší možné minimum, tak se při výprasku chovejte důstojně a nezneužívejte toho, že nejste připoutána.“ „Rozumíte a souhlasíte?“
„Ano“
„Odpovězte přesně na otázku!“
„Rozumim a souhlasím“
To už byla červená ,viditelně se třásla a dech měl k normální frekvenci taky daleko…. Už to nesmím natahovat, teď to musí jít ráz na ráz…
„Běžte tam k tomu stromu!“ Ukázal jsem směr.
„Postavte se čelem ke kmeni!“
Vše provedla rychle a rázně. Učí se rychle, děvče…
„Rozepněte kalhoty a spustťte je na zem!“
Jak to teď udělá..? Bude si ty povely vychutnávat, nebo ji ještě nedošlo v čem je kouzlo a sesune je i se spodním prádlem…? Podcenil jsem ji.. , nebo už získala někde „virtuální“ teoretické školení. Pravá ruka sesouvala rifle a levá držela kalhotky. A já tím pádem měl čas si sesumírovat další, protože triko ji krylo zadeček skoro do poloviny. A že to byl zadeček..! Ve sportovním prádle s nohavičkami přímo k pohlazení. Jenže první bude pracovat lískovka,… hladit se bude potom, možná….
„Slečno Terezo, vzhledem k tomu, že vám tričko kryje hýždě a nechci vám výprask zostřovat tím, že by jste jej musela absolvovat v předklonu s napjatou kůží a tedy se značně větší bolestivostí, tak si jej přetáhněte přes hlavu!“
Opět přesné a rychlé .Malé zaváhání s trikem v ruce…bolestně jsem si uvědomil jak jsem starej a jaké krásy běhá po světě…tady by plastický chirurg kšeft neměl…..výstavní „skorotrojky“ s bradavkami pěkně v pozoru. Marně jsem si vzpoměl na zdvižený prst a brejle na špičce nosu kamaráda psychiatra :…“…více než tři čtvrtiny ženskejch maj“ v oblasti sexu submisivní, až masochistický představy, chce to jen být ve správný čas na správným místě,.. a mít odvahu…“ Zlatá slova…
„Složit a položit na zem!“
Půvabnější předklon jsem dlouho neviděl. Ale nakonec …ty kalhotky shora sotva kryly půlky, tak to mělo efekt možná ještě větší než bez…..
„Spodní prádlo ke kotníkům!“
O nic jsem vcelku ošizen nebyl, žádné setřepávání od kolen dolů, ale poctivý hluboký předklon zadečkem přímo na mě. Nějak dlouho ji to urovnávání kalhotek dole trvá…Sakra vrtí tím zadkem doopravdy, nebo jsem jen podezřívavý...? Krucisakrapes,.. tohle ne ! To je o nervy –moje...!
„Vztyk!!“ „Slečno, jestli si myslíte, že svádění exekutora je vhodný způsob jak zmírnit to co vás čeká, tak vás ujišťuji, že u mne to platí právě naopak!“
„Sedm ran navíc!“ „Nebo souhlas se ztrátou možnosti snížení intenzity výprasku!“
„Rozhodněte se ihned, čekám čtyři vteřiny!“
„Jedna,..dvě…tř.
„Raději ty navíc…“ spíše vydechla
„To konstatujete, nebo o to žádáte!“ „Nahlas!“ „A chybí jedno slovo!“
Musel jsem se cíleně naštvat doopravdy, něco jako studená sprcha… Ještě před chviličkou jsem to viděl spíše v rovině následného sexu, ale takový staříček, aby na mě holčina zavrtěla zadkem a já jako měl změknout, zeželatinovatět a následně se rozplynout, zase nejsem.
„Raději sedm navíc, prosím.“ Zaznělo způsobně, jako by mě četla myšlenky.
„Ruce dlaněmi nad sebe na kmen!“
„Čelo opřít o lokty !“
„Zadek vysadit!“ „Pořádně !
„Připravena?“
„Ano, …prosím.“
„Počítat budu já.“ „Nejdříve číslovka a pak bude následovat šlehnutí.“ „Mezi ranami bude vždy pauza zhruba 6 sekund , aby jste měla čas nachystat se na další.“ „K proseknutí kůže nedojde.“
„Jedna…“
Prut nevydal onen charakteristický svist rákosky, spíše hluše zabzučel, takže jsem jeho váhu asi podcenil a nápřah přecenil..Velmi zřetelné „ml“ask“ mi dalo zapravdu. Ta ale „sedla..!!!“
A Terka skoro nalepená břichem na kůru stromu…Vyhekla teda dost nahlas, ale k ničemu dalšímu se neměla a do stanovených pár vteřin měla zadek v předpisové poloze.
„Dvě…“
Neubírám na intenzitě a druhá sedne přesně tam kam má, tedy kousek nad předchozí aby tu citlivější část zadku měla „zpracovanou“ raději začerstva. Tlumené „úúúúúú“ dávalo tušit, že je bolestí asi překvapena, ale dle všeho je to překvapení snesitelné a jak to celé sleduji, tak se může brzy dostavit „přerod“ do příjemna…
„Tři…“
No, jelita to budou výstavní. Prut má docela slušnou pružnost, to jsem rád. Nejspíš to celé bude jen s menšími modřinami, jen se soustředit a nerozptylovat tím exkluzivním zadkem.., zatraceně…
„Čtyři..“
Zasyčení mezi zuby a ještě tiché „…aúúúúúúúú..“ Taky pauza je delší a evidentně se začíná stehny a podbříškem třít o kmen. Ale sakra…to byla na ten výprask tak vysazená..? Že jsem dřív nic nepozoroval? Žádné narážky a ,jak říkám, debatovalo se často o všem možným..
„Pět….“
Držím pořád stejný nápřah i zápěstí. ..“…aiiiiijííííí…ííííííí..“ přes stažené rty. A kolena jsou už okolo kmene, rozkrokem nahoru, dolů , náznaky kopulačních pohybů velmi výrazné, takže nejvyšší čas na to, celou záležitost uzavřít bez rozedřeného pahorku a stydkých pysků,… ale se ctí…
„Šestá…“ „Sedmá…“
Už nehledím na to že je vyšponovaná jako luk (ale opačně, než by v této fázi měla být) a ty dvě jdou tedy v rychlém sledu.
„Když teda nevydržíte ustát výprask jako dospělá, tak vás sešvihám jako malou holku !!!“ A rvu ji za rameno od toho stromu…Pěkně za krk, jako králíka…., potlačit do předklonu..táák…ještě přišlápnout ty hadry ať se mezi svá stehna rukama dostane (a hlavně ať se nepřerazí). Jo, jo..myslí to holce i když je skoro v tranzu,… nožička je ze změti riflí a prádla venku jedna dvě…
…..v tuto chvíli nás načapat onen často zmiňovaný hajný- záchrance slečen, tak to neukecáme ani jeden… Terka by v právě probíhajícím mohutném a neustále se protahujícím orgasmu s jednou rukou téměř po dlaň ve vagině a druhou sevřenou okolo té dlaně jak se ji tam snažila nacpat celou (trochu to připomínalo držení pistole, při „obouruč“ střelbě) byla naprosto nekomunikativní. A já s prutem v ruce, řezající její tančící zadek hlava nehlava bych nejspíš každého poslal tam, kam právě dopadala lískovka. Tudíž by jsme nejspíš měli broky v kožichu oba…. No, sešvihaná už byla pěkně, ale pořád jsem v ruce na jejím krku cítil jak je vypjatá, takže ještě se nedodělala… Zatra,….se sedáním bude mít nejspíš nějakou dobu potíže, ale nakonec…“ nebuď zase takový liberál, vždyť si to doopravdy zaslouží..“, říkám si.
…No sláva..! Je to tady… Jenže….jenže, nevím jestli ďáblík, nebo Spravedlivý nahoře, ale prostě něco mi začalo našeptávat..: „…tak kdo je tady ten trestaný,..he..? „….“provinilé“ se ti tady dokonale ozřejmilo (zřejmě porvé v životě) co je to vaginální orgasmus, stálo ji to ,hádám, tak dvakrát na zadek (nejspíš ty další už nějak význačně necítila), a že se před tebou svlíkla..?“ „..bóóóže,…nedávno jsi sám kroutil hlavou co že ty koroptvičky žene k tomu, že se takhle v rubrikách „amatérky“ předváději. A většinou jsou hned na prvních stránkách (nejspíš právě to…).
Ne, ne děvče, teď se začnu bavit zase já…
Palec ruky, která teď jen lehce přidržovala Terčin krček se posunul za ušní lalůček a jen zkusmo jsem potlačil směrem k čelisti (jestli se rozkašle, tak je to v pytli, každý na toto tlakové místo reaguje jinak..).
„ sssssauuuúúúú…“ se ozvalo docela tichounce… Je to dobrý… „Mladá dámo..!!!“ Začal jsem zřetelně, důrazně a dost nahlas. Za chvíli se houštinami stejně ponese děsné ječení a řev, takže jestli je někdo na blízku, ať o něm vím raději dříve… „ Takže zábavu bychom měli za sebou, viď , splavně jsem přešel do tykání , teď zbývají povinnosti..!“
„..Co..jako?..já se už..“
„Ano“ „Udělala !“ „To vim taky“ „Jenže to nabyl účel výprasku, krucinál!“ „Jak by k tomu přišli ti ostatní, co takhle založení nejsou!“
„Drž!“
„….hzuuuuum“ zahučel prut tentokrát doopravdy.
Kupodivu ani nehlesla, jen zkusila vystartovat dopředu. Jenže palec byl nachystaný na místě a já pořádně zatlačil..
„ÁÁÁÁÁÁÚÚÚÚÚÚÚÚÚ..!!!“ „..Pusť..co...to nemůžeš…žete..!“
Zpitomělá je dobře…,kdo by po takové orgastické smršti taky nebyl..,. Ale hlavní je, že ji stisk bolí víc, než ten předchozí švihanec, …a že to šleha byla..!
„Poslyš!“ …trochu jsem povolil ruku. „Oba víme, že tě tohle…“
„…ííííííííííííííííííííííííí..“
„…bolí víc, než zadek, takže řvi, ječ, volej koho chceš, stejně pořádnýmu nářezu neujdeš…!“ „Než by sem někdo doběhl, tak budeš mít z půlek sekanou!“ „A soukromě ti můžu sdělit, že budou, až vyjde najevo proč dostáváš, litovat spíše mne..,že s tím mám oplétačky!“
Což je samozřejmě v dnešní době, plné chudinek týraných dětiček, naprostá blbost…Jenže kdo nebojuje, nevyhraje a já si stanovil, že jakmile začne fakt hysterický ječák o pomoc, tak to ukončím a než by sem kdokoli dorazil, tak už bude v normě…Natolik jsem ji znal, že by (už bez hrozby nechtěné bolesti) nedělala aféry , nechala to mezi námi a maximálně by se mnou dál už nechtěla vůbec nic mít. I to by ji nejspíš časem přešlo…
Aaaaa…“..flááák..!!!“
„Nééééééé…tatíííí…Davčóóóóó..!!!
No dobrý…teda ! Za prvé už je „otec“ ve hře a za druhé to bylo sice dost nahlas, ale spíše plačtivé.
„Tak to jsi dobře pochopila!“ -
„..práááásk..“
„..nééééé, prosíííím, néééééé tolíííííík..víííím…
- „…že asi tvýmu tátovi….“-
„…prááááásk..“
„…aaaaaaaauuuuuuuuuuu!!!..“
- „…dobře nebylo…“-
a..“..flááááák..“ ji
„..už nebudůůůůůůůů….“
- „…když po celým městě…“-
„..prááásk..“
„..úúúúúúúúúúúúž nééééé…nebíííííít…moooc..to…
- „…se rozkecávalo, že si vychoval….“-
Ááááá….“flíííísk“.. tahle sedla obzvláště...
„…ÁÁÁÁÁÁÁÁÁááááááááúúúúúúúúúíííííííííííí….“
- „…štětku..!..“-
a..“práááásk..“
„..prosííííím…nééééééé…nemůůůůůůžu..!!!“
- „,..což sice pravda není..“-
A další švihanec jako dům….
„..dóóóóóóóóst….prosííííííííím….už néééé..“
- „…ale jelikož lidi jsou kurvy špatný..“-
A ty teď za ně trochu dostáváš…pravda……brzdi synu….!......prolétlo mi hlavou..
„…líííísk..“
„..áááááááááááááááááááááááá..“
- „..tak tomu věřej“ a dávaj to..“-
„lííííííísk..“
„..buduuu hodnááá…už nikdýýýýýý nebudůůů….“
- „..dál..“-
„..prááásk..“ …..poslední…?...no uvidíme
„..vííím..jen už ne..moc prosííím….to fakt strašně bolelo…to je šílený…já nevěděla…že takhle…“
„Ano, takhle!“ „A to je tak půlka..“
„Ne, Davide dál už opravdu ne, vím, myslíš si kdoví co..“ ( ona je snad vážně ten vzácný druh masochistky, co k tomu to reálné provinění potřebuje, ale o to víc „vydrží“ a tudíž si to užije jóóó kvalitně…nestačím zírat…)
„..ale i když vím, že bych nejspíš měla ještě dostat, tak už to tak strašně bolelo, že…jak jsi se vžil do toho táty a nebyly pauzy..a já už taky byla ..no,..jednou hotová.. „ (děvče ty budeš „drahý zboží“!..až se trochu v tom životě rozkoukáš.), jde mi hlavou…a nemyslel jsem to vůbec v tom vulgárním smyslu …./..
Napřímila se, ruce na sešvihaném zadku, fakt tam stála doslova hrdě , nahá a božsky souměrná, náhle, bez jakéhokoli studu líčila věcně to, co jí odteď bude už navždycky odlišovat od tzv.normálu, co jí nejspíš nadělá dost problémů, ale ty budou bohatě vynahrazeny úžasnými prožitky a spokojeností v sexu, oblasti to vzhledem k duševnímu zdraví podceňované, ale ve skutečnosti veledůležité.
A já jen vyslal k nebesům tiché díky za to, že v tuto chvíli už tady není zásahová jednotka, hasiči, banda psychiatrů a televize Nova…

SLEČNA K. A VĚCI SOUVISEJÍCÍ…

2011-12-07T15:57:00.000+01:00

Vrátili jsme se s Káťou z vcelku podařeného večera, ona docela „rozevlátá“. A já jsem se jen tak mezi řečí zmínil, že kolik toho vlastně vypila a že ví, jak mě je nepříjemný, když je z ní ještě ráno cítit víno..atd. A čekal...Na reakci... Kdyby to normálně přešla, jako součást rozhovoru, tak nic nerozjíždím a pokračuji v konverzaci. Jenže,...pomlka, oči dolů a :„...já vím, že tě to štve..“. Tudíž jasná výzva. Tak honem sesumírovat, co je kde a v jakém stavu k použití (nábytek) a za co dostala posledně (atmosféra). Rozhodl jsem se pro úplně domácí klasiku, jen s tím, že nedávno se nějak „zapomněla“ a vyplivla v klidu žvýkačku na lázeňské kolonádě (tyhle „blbiny“ se vždycky sledovaly) a už tedy měla nevyřešený „zápis v deníčku“. No a jelikož znecitlivění alkoholem dělá taky své, tak zmíněná klasika bude buď dvojnásobná, nebo se část nechá na ráno, ale to se většinou vyvine až během situace.

„A víš, mimo jiné, že máš ještě něco nedořešeného z minula?“ povídám nezúčastněně, jakoby mě navýsost obtěžovalo, že se musím namáhat a kazit si večer nářezem nezvedené holky.

Jestli teď necouvne, pak je jasné, že je zase přesně v tom stavu, kdy chce mít pořádný orgasmus (spíše několik) a ten by ona bez, byť naservírovaného, pocitu viny mít nemohla. Prostě výprask „jen tak“ ji neuspokojoval a navíc ono provinění muselo mít jistou logiku a v tom jsme si ohromně vyhovovali...

„Takže..?!“ říkám s pozvednutým obočím

„No já vím, že zasloužím, ale když to má být, jak říkáš, i za minule, tak alespoň teď ne na holou.. prosím..!“ pořád s tím pohledem do země...

Nevěřícně jsem se na ni zadíval „ Takže ty ještě chceš žertovat, jo..?!“ „Dobře víš, že výprask přes kalhoty já nevedu jako výprask.!... piješ jak mariňák, taky tak pliveš a já mám mladé dámě dělat baci, baci přes kalhoty...a ještě přes rifle...!“ „A zadus tu cigaretu, když s tebou mluvím, sakra,...!...nevychovanče..!“ „Docela se ti podařilo mě dožrat, takže jistě víš co znamená ten kobereček támhle v rohu, že..?!“ ukázal jsem ji očima.

„Já nechci klečení, to dnes ne, já už si budu na všecko dávat pozor....nebo příště....ne teď..prosím....“

„A už bylo toho smlouvání dost !!“ „Co jsi si nadrobila, za to teď dostaneš !! A se vší parádou..!“ „A jestli chceš být při výprasku moci mermo uvázaná, tak klidně pokračuj...!...víš co to znamená, že..?!“* „Já to myslím vážně, lásko...“ dodávám s milým úsměvem a naprosto „civilně“.

Tak tři vteřiny jsem se na ni upřeně díval....už bez úsměvu....

„Teď běž pro řemen a prádelní kolíky....a když říkám řemen, tak jistě víš, že nemyslím opasek, že...“** povídám studeně.

Beze slova odešla do předsíně a vrátila se s uvedeným nástrojem a pomůckou. V této chvíli už věděla, že cestu zpět nemá....možnost výběru ji byla dána a ona si vybrala. Teď už bylo vše na mně : druh, výše trestu, polohy, délka.., samozřejmě, stopka je možná vždycky, ale Kateřina je přesně ten typ, který ji, vyjma snad akutní srdeční slabosti, nikdy nepoužije...a to já rád...A to ona ráda....

Podala mi řemen, se sáčkem kolíků popošla do rohu pokoje a postavila se čelem ke zdi.

„Odsuň koberec a rozsyp kolíky těsně vedle sebe..!“ začínám a po chvilce se jdu podívat jak byl příkaz splněn. Kolíky byly tak jak vypadly ze sáčku, tedy některé s oky kovových pružin nahoře, ...dneska se cítí...

Jdu se opět posadit a pokračuji s povely k její už stojící postavě : „Kalhoty ke kotníkům !“

----------------------------------------------------------

.*- znamená to, že o dráždění (,které jinak zvládala sama třením stehen o sebe a stahy stehenních a břišních svalů), mě musela poprosit (protože nohy byly vždy připoutány daleko od sebe) a zdaleka ne vždy bylo prosbám vyhověno...spíše se zintenzivnily údery...(a bez ´třecí podložky´, jako další zostření to pak připomínalo spíše torturu..)

**- vždy od každého nástroje existovaly tři různě bolestivé varianty.(tady měla na výběr z různě silných a širokých řemenic od cirkulárek....)

------------------------------------------------------------------

„Ale,..., dáma má tanga*....no to si užiješ..!“ vrčím

„Triko přes hlavu a odložit..!“

„Rozepnout podprsenku..!“

„Kleknout a tři minuty s rukama v týle..!“ kouknu letmo na hodinky a jdu posunout konferenční stůl doprostřed místnosti, zakrýt jej částečně prostěradlem, aby skleněná deska studila jen tam kde má... Ještě podložka**....a nachystat pásky suchých zipů. Ohlédnu se na Katku a vidím, že se přece jen mírně přecenila. Půlky má stažené, ale snaží se nepředklánět a neodlehčovat kolenům do kterých se už hrany dřeva a kovu slušně zakously.

„Vztyk..!“ ubral jsem dobře tři čtvrti minuty...

„Čelem ke mně.., podprsenku z ramen a odložit..!...shrnout kalhotky pod rozkrok..! “ Ty krásné trojky by taky zase někdy chtěly okusit...., tedy určitě ne řemen, ale lehké důtky, jenže to se dělá ´zatvrzelým rebelkám´ a ne zlobivým holkám, kterou teď Kateřina je....

„Navrhni si výši trestu..!“

„Tím řemenem prosím, patnáct....to strašně bolí...“

„V pořádku, patnáct..., ale na každou půlku...polož se na stolek..!“

Přecházím ke křeslu a beru pouta „Ruce před sebe..!“ pásek suchého zipu chroustne jednou...a ještě jednou okolo kotníků nohou.

„A začínáme..!....nahlas a zřetelně počítat rány slečno...!“

Nápřah a první temně pleskne o levou půlku nahého zadku. „..jedna..“ a druhou dávám bez pauzy na stejné místo. „...dvě...au..“

„Říkal jsem jen počítat..!...citoslovce si nech, až to bude bolet doopravdy..!..a máš dvě navíc..!“

A už se jen ozývá pleskání řemene a : “.tři..čtyři...pět...šest..“, vše v rychlém sledu a pořád o stejnou půlku....., ona zvuková kulisa je pěkná věc, ale výprask je od toho aby bolel… „..sedm...osm....devět...deset...áááááuu....“

„..tak další tři nahoru..když se neumíš ovládat..!...a všechny budou na tuto polovinu..!...“ Vidím, jak se jí začíná zadek rytmicky stahovat, zvedat a jezdit do stran..... “No jo, děvče, ono stačí přitvrdit ve správný okamžik a hned ti začíná být „víc dobře“.....myslím si... „..ale podložku si ještě budeš muset jó zasloužit...!“ Dávám jí tak půl minuty pauzu, ve které ji beru za vlasy stažené do culíku, trošku zacukám a povídám láskyplně : „..tak co..?...dělá ti nářez na holý zadek dobře...? (zdůrazňuji*** určitá slova a odezva v mrskající se prdelce, která znatelně zvýšila frekvenci je zřejmá..) „..nemysli si, že ti dovolím se uspokojit po těch pár na holou řemenem...! ....musila jsi klečet v koutě, pak se svléknout donaha, položit se na stůl a jsi bita jako malá holka....!“

„....jedenáct...dvanáct.....třináct...čtrnáct...patnáct.., prosííím...!“

„O co prosíš..?!“ spouštím ruku s nástrojem k podlaze „...o pauzu..?..., o prominutí zbytku výprasku..?...nebo tě studí ta tvá nestydatá pinda**** , kterou jsi musela ukázat..?!

„....šestnáct....sedumnáct....osumnáct.....prásk!....áááá...devatenáct..!....prááásk.....aúúúúúú...dvacééét..!“

Odkládám řemen. „Tak ty prostě nebudeš respektovat , že musíš při trestání výpraskem přes zadek jen počítat rány..!..“ uvolňuji ji ruce a nohy. „Vstaň....pohyb..!“ „Na krok od zdi..!“ „Rukama opřít..!“ „stehna od sebe..!“ Už mám řemen opět v ruce. „Pořádně ten rozkrok...!“ Vysaď holou ..!...a jestli nebude teď ten řemen který ti přitlačím mezi stehna potom suchý, tak si tu pravou půlku zadku nachystej na to, že bude sešvihána rákoskou..!“

*- takový můj „zvyk“, která to nezná, má smůlu, „svádění exekutora“, za to přitvrzuji, (klasické bílé, nezdobené spodní prádlo je třeba).

· **.- pás,šířka 30cm, z hrubé ovčí vlny, pod stolkem upevněný.

· ***- když zdůrazňuji, tak myslím zdůrazňuji..tzn.zřetelná artikulace, ne křik

· **** - s vulgarismy jako s TNT..,ale tady už to náznak chtělo …

…..suchý...no to určitě....!

„Chtěla by jsi se udělat...?.“ vrním, když už mám palec pravé ruky mezi jejími pysky a prsty proti němu mačkám podbříšek....., masáž trvá tak čtyři vteřiny,....... „tak na to zapoměň..!....co takhle do rána vleže na zádech se ´stolečkem´*..?...ale to by asi bylo horší než ta jelita, která budeš mít až ti teď zmrskám tu zbývající půlku…“ Více méně ji nastavuje.., spíš více, než méně…

„ Takže, děvče, pětadvacet ! a hezky rákoskou, jako ve škole, kde se slečny s chováním jako ty trestají účinně a to klasickými výprasky…!“ A už se lehce prohnutý, pružný prut několikrát letmo dotkne vypjaté, tentokráte pravé, ještě „panensky čisté“ kůže Kátina nastaveného exkluzivního zadku. Ještě švihnutí do vzduchu aby se i ucho potěšilo zasyčením rákosky…a už je tu ta správná zvuková kulisa. Tedy nejen ono ´plané zasvištění´ nástroje, ale zakončené řádným prásknutím (v tuto chvíli bude použita tvrdší rákoska, tudíž mlaskání se nekoná) o holou kůži zadku trestaného děvčete… Reakce je okamžitá, Katka se prohne v pase a výraz „vyšpulit zadek“ má ihned přímo ukázkovou předlohu. Je v dost širokém rozkroku a já přímo „slyším“ její myšlenky: „…Nááádhera..!, ještě chvíli mě nech trápit představou JAK dostanu, nech pracovat mou fantazii, jaký je na mne pohled, na holku, která dostává výprask na holý zadek, než se stav změní a budu se soustřeďovat už na zvuk a bolest a nechávat „vítězit“ jedno, nebo druhé.., Nejsem zase až tak jasnovidec, poněvadž mnohé z pocitů jsme si mnohokrát verbalizovali. Třeba ty zmíněné zdůrazněné věty a slova, jež občas hlasitě a s gustem pronáším k dokreslení (pro ni) situace z mého pohledu (někdy lepší než zrcadlo…), proto vím, jak je teď vzrušena…a ještě ten alkohol k tomu, tedy uvolnění… Docela ti závidím děvče, já musím ještě ´makat´, ale práce je to příjemná… Vyberu si to, neměj obavy…

A už je tu druhé suché prásknutí rákosky o její holou.. a třetí…a rychlá série „čtyři, pět, šest, sedm..!..“ „Co kroutíš tím zadkem.!!..,chceš se vyhýbat ranám KDYŽ SE NA TEBE, MRSKANOU A NAHOU U PRANÝŘE DÍVAJÍ..?!“ smýkne holou intenzivněji. „..ne prosím, to strašně bolííí..!...ne ty série prosííím“ „Osm, devět, deset, jedenáct..!...ty si budeš vybírat jak ti bude ta tvá HOLÁ SESEKÁNA..!!?“ Dávám do tónu cynický údiv. Jak začíná s kouzelným slovíčkem už teď, tak to značí jediné : „chci být zase bita tak, aby to bylo o bolesti, atmosféra je mi vedlejší“.

Tak na to je holka ještě brzo a hlavně ještě se rozmyslím zda ti tentokrát ten tvůj krásnej zadek zmasakruju.., Že by mě do extaze uváděla široká, modrající jelita, to zase ne. A hlavně Kateřina není ten typ, co mě doopravdy vytáčí.

Takže rákoska švihá těch zbývajících čtrnáct úderů strojově se sedmisekundovými pauzami. Rány jsou vedeny jen paží od lokte dolů, takže rezerva na případný pořádný nářez bude. A já přemýšlím…

“Ustrašená slečinka s půlkami svírajícími se strachem už jen z toho, že bude muset ukázat obnaženou sedinku na kterou bude, ó hrůzo..!, ještě bita, to teď ani náhodou…Trochu oraženější školní rebelka, která holým zadkem provokuje a dovede při výprasku zatnout zuby, jen aby si to později bohatě vynahradila ´vůdčí rolí v kolektivu´ bude asi taky málo…No, navštívíme nejspíš poněkud drsnější doby a možná i kraje…

__________________________________________________________* stoleček – děvče je fixováno vleže na zádech tak, že je jí znemožněn pohyb pažemi a dolní končetiny jsou pevně poutány k podložce v kotnících. Nad podbřiškem je umístěna pevná konstrukce (ovčí kožešina je ideální „třecí plochou“ této…). Slečna je drážděna (verbálně, údery, vibrátor, či video atp…) . Pokud se chce uspokojit, může jen třením a to zvednutím pánve s výdrží… Nastavení výšky konstrukce a tím obtížnosti nutné k dosažení orgasmu je variabilní...

__________________________________________________________

„dvacet tři.., dvacet čtyři.., dvacet pět…!“ Procitám z virtuálního světa, zkouknu těch posledních čtrnáct zárodků ukázkových „rákoskových“ šliců pravidelně rozmístěných na Kátině pravé části pozadí. No jo, žádný amatérismus, nástroj se správně obtiskl po celé ploše polokoule od hýžďové rýhy až po bok v místech, kde je nasazen kyčelní kloub. A v místech, kde zasahoval konec není téměř žádný náznak většího poškození kůže, což bývá problémem příliš ´měkkých´ prutů. Ono je důležité mít pracovní nástroje na každou situaci a řádně ošetřovány, pravda…Ale tento náhled získá člověk až léty praxe…Pohled mi najede na Kateřininu ´přední tvář´, tam je třeba číst prioritně.

„A krucisakrapes !...skelnej pohled, nepřítomnej usměv, v koutcích náznak vítězství..“ Ty jsi se mi děvenko udělala ! No jo, už je to tak, já se tady opájím sebechválou a slečna se zatím hezky přisunula blíže ke stěně, takže při každém švihanci, při kterém se prohnula v pase už byla podbřiškem na zdi, tudíž několikasekundové prodlevy mezi dopady rákosky stačily kontaktem s podložkou spojeným e rasantním vzrušením učiniti své. Jeden se pořád učí…

A co fčíl..? Mám před sebou děvče po lehkém ´vnějším´ orgasmu, což mnohým stačí na týden, ne však slečnám a dámám, které si dovedou sex užívat naplno a jaksi podle svých rozpoznaných „disposic“. Dost lituji ty ostatní, nerozpoznané, či prostě jen smířené se standardem a stydící se… Svého času jsme řešili tohle téma v kruhu přátel, z nichž ani jeden nebyl ´oficiálně positivní´ a přítomné dámy se vzácně shodly na jediném slůvku : ´diskrétnost´. Rozvedla to jedna z nich větou : „Kdybych měla JISTOTU, že chlap si NIKDY nepustí chlubidla na špacír, to by jsi se i ty nestačil divit, co bych všechno chtěla zažít..!“ Přítomné jen mlčky přikyvovali se zasněnými úsměvy… To jen na okraj.

„Otoč se ke mně čelem mladá dámo !“ Už jsme zase v reálu… Vzdychne, v pohybu se celá schoulí, náznak zakrýt si prsy paží , dlaní druhé ruky rozkrok a postaví se ke mně jak jsem přikázal.

¨ „ Je ti tohle zapotřebí ?“ povídám unaveně. „Teď už vůbec nepochybuj, že si tvé pokusy zpříjemnit si trestání a to bez mého svolení, ohlídám.“ „Odejdi za dveře a až budeš VYZVÁNA, tak vstoupíš oblečena, s balíčkem č.3 * a se zařízením č.3** ! Zaklepání před vstupem ti raději připomínám, protože by se mohlo stát, že by jsi následný děj a trest, zostřený o toto opomenutí nemusela brát až tak samozřejmě…“ Katka posbírá svršky a odchází vykonat vše potřebné. Pohled na její houpající se zadeček vyzdobený nalevo mozaikou zarudlých ploch se zřetelně se rýsujícími okraji po hranách řemene a vpravo žebříkem pravidelných tmavých pruhů po okrajích lemovaných napuchajícími bílými pásky, práce to rákosky, je explosivní…

Za zadečkem zaklaply dveře a já si honem sumíruju jak, co a hlavně v jakém pořadí, poněvadž poslední pohled mi nedává příliš naděje na nějaké dlouhé protahování vzrušení, tentokráte ovšem mého. Mám sice standardně nízkej tlak, ale tohle natahovat je v mém věku o zdraví, prý… Takže „velkej“ orgasmus bude „double“ a dříve než se čekalo.., celý průběh se tedy prodlouží, protože nevěřím tomu, že to slečně bude, vzhledem k rozjetosti, stačit. No a já budu také klidnější do věcí příštích, pravda…

Ozvalo se zaťukání.., takže provokace už od začátku… „No jen pojďte*** dovnitř, už se na vás čeká slečno…“ povídám „ironickoslužebně“ jako státní zaměstnanec silového resortu jemuž situace opět přihrála „práci“, sice tentokrát v podobě mladého děvčete, ovšem s tím bývají právě jenom a jenom problémy, že..?

__________________________________________________________*- výbava k tělesným prohlídkám včetně příslušného ošacení. V tomto případě varianta ´prison´.

** - ´nábytek´ k tomutéž. V tomto případě zvýšené klekátko na kterém jsou ženiny otvory přístupné k provedení tělesné prohlídky intimních míst.

***- je neuvěřitelné, jak ´podnětně´ působí odstup v podobě vykání v kontextu se situací, kdy je

partnerka vydána na milost a nemilost ´civilizované´ organizaci ( tohle v roce 2011..!!!? atd.)

…takže tady končí první díl tohoto, no seriálku. Pokud bude zájem, dodám pokračování…

collani

Jak to bylo dál

2011-12-05T10:11:00.001+01:00

Co nastává po ránu moudřejším večera?

Po řešení a hřešení, po hezkých zážitcích....vystřízlivění.

Ještě párkrát dostala slečna Satanika od beránka výprask a rozhřešení.

Jenže.., jenže oba dva si postupem času uvědomovali, že takhle to dál nepůjde.

Co jsem cítila já? Nejdřív krásné uvolnění (a mockrát taky neméně krásnou bolest), ale později už mnohokrát jen vztek.

Vztek proto, že jsem se nemohla na poradách tak uvolněně rozhorlit proti námitkám šéfů...ano množné číslo sedí, nebyl mým jediným nadřízeným.

Čím dál víc, zasahovaly pracovní problémy i do našeho krásného tajemného soukromí.

Oba jsme měli dost rozumu na ukončení výpraskového vztahu v pravou chvilku.

Tak holka a co dál? Další inzerát?

Moc chuti jsem do třídění pánů a nepánů neměla. Začala jsem si tedy jen tak volně zahrávat na jedné neutrální seznamce...No, pravda s trošičku provokativním úvodem u svého nicku : „baculka, která pořebuje naplácat“. Odezva byla sice dost početná, ale na vzkazy ve schránce jsem mohla i nemusela odpovědět.

Tedy poctivě…, odpovídala jsem, ale víc rýpkala a provokovala....asi s vědomím, že by se mohl najít někdo, kdo mě za to potrestá.

Zklamu vás, nenašel se. Téměř všichni chtěli jen jedno, naplácat a pak jen sex a o ten jim šlo prvořadě…

Ale jedno povídání stálo za to... A následný zážitek taktéž…

Povídání začalo několika jednoduchými vzkazíky, ale za pár dní jsme si už přáli dobrou a dobré ráno. Tedy ne tak konvenčně.

On seděl u linky 112 a já ještě pořád zůstávala věrná černé uniformě, tedy vstávat a jít spát nebylo určeno denní nebo noční hodinou.

Jenže na popovídání z očí do očí jsme byli až zoufale daleko od sebe.

Začalo babí léto, velmi krásné, a já měla volný den. Jenže jaksi nebylo co s ním udělat.

Kolem poledne se ozval telefon. Přítel ze 112. Byla jsem hodně udivená, prý právě jede od rodičů a bude projíždět kolem mého samotářského bydliště (tedy „kolem“ znamenalo asi šedesátikilometrovou zajížďku)."Vyzvednu tě a zajedeme si povídat někam do zelena". Tomu se nedalo odolat. Po krátkém zaváhání jsem souhlasila, že mě za hodinu vyzvedne a pojedeme ke mně na chatičku... Právě na to místo, kde jsem si vysloužila svůj první výprask.

Porušila jsem všechny své zásady bezpečnosti…, tedy zásady bezpečného setkání po seznámení na internetu, nikdo nevěděl s kým a kam jedu.

U silnice jsem prostě nasedla do auta vedle velmi sympatického kluka….a i dál se dařilo.

Odbednili jsme pár okenic a uvařili si kafe…a povídali a povídali..

Po dlouhé době jsem se zas uvolněně smála…nad čím?

Vyprávěl mi o svém předchozím zaměstnání….prodavač v sex shopu.

Některé story by nevymyslel ani autor skryté kamery…, jenže tam byly kamery neskryté….

A potom došlo i na povídání o našich…, no zálibách v sexu. On mi nadšeně popisoval praktiky svazování, no a taky nádheru latexu, já jemu zase pocity, kdy poprvé dopadne rákoska. Bolest a vzrušené očekávání, co bude dál.

Ano, každý z nás měl to Svoje za nej….

Atmosféra začala sršet…

Kdo první….

Byla jsem to já.

Rozum plakal někde hodně daleko za mnou, když jsem ho požádala ať mi tedy ukáže, čím může být prosté svázání tak vzrušující… Jen chviličku váhal a pak mě požádal jestli najdu nějaké šátky, opasky, pásky od županu…. Hledala jsem a našla dost věcí.

To co následovalo potom beru za jeden z nejnádhernějších zážitků, tedy spíš prožitků svého já. Nepřeháním.

Vyzval mě k postavení doprostřed pokoje, následně mi zavázal šátek přes oči.

Ještě se zeptal, jestli to opravdu chci…., mluvit jsem najednou nějak nemohla, jen jsem kývla.

Pohladil mě po vlasech…a sáhhnul pod mou dlouhou sukni…, trošku jsem sebou cukla…

„Neboj se…kalhotky by nám překážely…neublížím ti.“

Nechala jsem si je tedy stáhnout, bez protestů a studu. Takhle bych se nechovala u žádného…, tedy u někoho, kdo mě chce vyplácet, tam je stud na místě, ale tohle bylo něco jiného.

Co se mi honilo hlavou…? Já sama přesně nevím, odevzdávala jsem se…, docela jinak než před výpraskem.

Svázal mi nohy v kotnících a kolenou, ruce za zády..to trochu bolelo…, pod rameny, v loktech a zápěstích.

Pevně.

Moje racionálno si uvědomovalo, že teď jsem s neznámým člověkem a úplně bezmocná….

Nebála jsem se, snad trošku, ale ten třas a nejistota to nebyl strach…..

„Teď prosím tiše stůj, za chvilku se vrátím“

Zase jsem jen přikývla…slyšela jsem vrznout dveře….na vteřinku mě přepadl strach, že mě tu nechá…ale tomu se mi nechtělo uvěřit…znovu dveře.

Snažím se něco vidět, nebo vědět, kde ten člověk vlastně je. Jenže nevidím nic, šátek je opravdu neprůhledný a dobře uvázán.

Hlas se ozval za mnou.

„Prosím teď nemluv a zkus vnímat jen sama sebe“

To není prosba ani příkaz…přesto se ten hlas snažím poslechnout..

Po mé levé straně náhle protne vzduch zasvištění prutu…napnu se, čekám štiplavou bolest šlehnutí, jenže to se nedostavuje.

Proutek pomalu přejíždí po mém těle od tváře až po kotníky, pak se vrací a zvedá mi sukni, snažím se uhodnout na které straně ON teď stojí, jenže začínám být velmi zmatená.

Teď. Teď přišlo velmi jemné šlehnutí po prsou…a znovu…“vnímej sama sebe“

Tohle už skoro neslyším, vnímám už jen svůj dech, doteky..jemná šlehnutí proutkem…snažím se ještě pořád otáčet hlavu do směru kde by mohl stát…kde by mohl…

Nevnímám čas a okolí, snad poprvé vnímám jen sebe.

Náhle se dotknu prsty své ruky té druhé své…brr, tohle mě probudilo.

Je to jako zavadit o kov…chlad a necitelno…nechce se mi to kouzlo okamžiku rušit, ale vím, že bohužel musím.

„Mám zmrtvělé prsty“ špitnu.

Hned mě rozvazuje, a masíruje moje ruce.

„Nezlob se prosím…já to měl hlídat, znám dobu, po kterou je pevné stažení bezpečné, , jenže to bylo tak hezké…přestal jsem vnímat čas, byla jsi nádherně zmatená…a odevzdaná…“

Koukla jsem na hodiny a nevěřila, že to je možné.

Takhle spoutaná a napjatá…a vzrušená…a snad ještě víc pocitů, které jsem nikdy nepoznala a nevěřím, že ještě někdy poznám….jsem prožila za téměř dvě hodiny.

Připadalo mi to jako dvě minuty.

Odpoledne pokračovalo do večera a já výprasku neušla.., jenže to šlehání proutky po mé holé si užil asi víc on. Poprvé.

Jako já poprvé poznala krásu neúčelového svázání.

Bylo to ..krásné..ten zážitek už by nejspíš zopakovat nešel, ale jsem ráda že se stal.

SEN

2011-11-23T16:28:00.002+01:00

Je páteční večer a konečně jsem doma. Po dlouhém týdnu, kdy jsem se musel spokojit s hotelovými pokoji a nekvalitními postelemi mohu ulehnout do své nádherné a pohodlné ložnice. Teplá sprcha namasírovala unavené tělo a naladila mne ke spánku. Okna jsou zatažená v místnosti jen tlumené světlo z lamp v rozích. Zapínám relaxační hudbu, uléhám a cítím, jak pomalu usínám. Unavená mysl proplétá zážitky z celého týdne do překvapivé představy.

Najednou se přede mnou začíná odehrávat příběh, kdy sleduji sám sebe jakoby z perspektivy. Jasně se vidím sedět v koženém křesle, před sebou mám nádherný stůl s lehkou večeří sklenici vína a na konci toho stolu stojí žena. Mám pocit, že jí znám, vysoká černovláska v obepínajících světlých minišatech. Na nohou lesklé lodičky s podpatkem, který ještě prodloužil její nádherné nohy. Odhaduji, že punčochy jsou na podvazcích, nejspíše tanga kalhotky a zdá se, že pevná kulatá prsa nepotřebují žádnou oporu v podprsence. Ano teď si uvědomuji, že je velmi podobná té sebevědomé ženě, se kterou jsem v tom to týdnu jednal. Byla celý týden pevná jako skála, nedala na sobě znát žádné emoce, žádný úsměv, nebo rozladění, prostě nic. Ano dvakrát jsme společně večeřeli, ale to bylo vše, jen pracovní večeře nepřipustila jedinou zmínku o soukromí něčem, co by se netýkalo našeho obchodu. Nakonec jsme vše uzavřeli ke vzájemné spokojenosti nás obou, ale při podpisu neuvolnila tu kamennou masku dokonale nalíčeného nádherného obličeje. Našlo by se určitě mnoho lidí, kteří by ji pomluvili, ale pro mne byla opravdu nádherná.

Pokud se nejednalo, snažil jsem se ji vtáhnout do mimo pracovní konverzace, ale vůbec nic. Dost mne to mrzelo, protože rád flirtuji. Nemusí to bezpodmínečně končit sexem, ale elektrizující pohledy, občas nějaká ta dvojsmyslná narážka, tanec, který odhalí ladnost pohybů a pevnost těla. To je moje oblíbená hra. Ona však byla nepřístupná a to mne dopalovalo a kazilo náladu z celého týdne. Snad i proto jsem byl unaven víc, než kdy jindy. A teď ji tu vidím stát před sebou. Už jen to, že si hovím v luxusním křesle a ona stojí na konci stolu je zvláštní představa. Prohlížím si ji znovu, ano je nádherná jako celý týden, ví jak se obléknout aby zdůraz nila krásu svého těla. Ale něco je na ní jinak co to může být. Znovu a znovu bloudím pohledem nahoru dolů a nic mne nenapadá. Nebo že by? Ano je to tak ona má sklopené oči. Nedívá se přímo na mne, klopí zrak. To snad není možné. Vstávám a pomalu jdu k ní. Celou dobu ji sleduji. Stojí rovně, ruce podél těla se jí mírně chvějí, jak se přibližuji tak se jí zrychluje dech a opravdu oči má zabodnuté do země.

Stojím u ní, beru jí za bradu, nadzdvihnu ji a hluboce se zadívám do očí. Vidím v nich něco co znám z obrazů starého Egypta. Je to pro mne překvapení, nevěřím svým očím. „Co tu děláš?“ Slyším svůj hlas, ale jako bych to nebyl já, ten tón je mnohem drsnější než jak mluvím s podřízeným, který udělal neodpustitelnou chybu. Stojí, mlčí a pouze klopí oči. Chytím ji za vlasy a zatáhnu, aby se musela dívat do mých očí. „Co tu děláš?“ Zopakoval jsem ještě důrazněji. „Jsem tu, abych odčinila svoje chování z tohoto týdne. Potrestejte mne za vše, co jsem provedla prosím." Mluvila hodně potichu a stále se snažila odvracet oči. „Dobře udělám to, dostaneš za vše, co jsi udělala i neudělala, za své povýšené chování, za svojí drzost, za vše jak si zasloužíš.“ Držím ji za vlasy a táhnu ji z místnosti. Sleduji své počínání z nadhledu a těším se na pokračování.

Sestupujeme po schodech do sklepa. Je cítit, že se tu netopí, cítím chlad a vlho sklepení, jako bychom byli na středověkém hradě. Otevírám těžké dubové dveře s masivním kováním. Vstupujeme do velké kamenné místnosti osvětlené loučemi. Teplo zajišťují kovové koše v rozích plné žhavého uhlí. U zdi je dřevěný kříž, ke kterému jsou přidělány okovy. Uprostřed místnosti je stará lavice, kterou používali drábové na polích, od stropu visí několik okovů a u zdi stojí stůl plný rozličných nástrojů. Dřevěný držák nad stolem, na něm lana různých průměrů a okovy na ruce i nohy.

Beru jedny z okovů a nasazuji je na ruce za zády dívky. Okovy jsou těžké, když na ně navíc zavěsím velký zámek, musí vážit alespoň pár kilogramů. Znovu ji rychlým pohybem chytám za vlasy. Přitáhnu si jí k sobě a zahledím se jí do očí. Políbím ji a vedu ji k jednomu z kruhů, visících od stropu. Sundám zámek, povléknu okovy kruhem, zvednu jí ruce a znovu ruku zacvaknu. Opět se jí zahledím do očí. Poodstoupím a prohlížím si ji. Je opravdu pěkná a navíc odevzdaná do mé absolutní moci. Zde ji nikdo neuslyší, kdybych dělal cokoliv. Ze stolu beru dýku, prstem zkouším její ostří. Pomalu se přesunuji k ní a dýkou mezi jejími koleny prudkým trhnutím rozříznu šaty až k výstřihu. Výhoda minišatů se ihned projeví a látka padá k zemi. Sehnu se a sundávám ji lodičky z nohou. Až nyní zjišťuje, že po zutí musí zůstat na špičkách. Znovu ustupuji a prohlížím si její tělo. Měl jsem dobrý odhad. Pod šaty se skrýval podvazkový pás v bílé barvě, stejnou barvu mají i miniaturní kalhotky a ňadra jsou tak pevná, že podprsenka by byla úplně zbytečná. Další dva tahy dýky odhalují její vyholený klín. Opět se jen dívám, na tělo se kterým si teď mohu hrát, vrátit jí vše jak provokovala svou netečností, jak mne rozčilovalo její komisní jednání.

Ze stolu beru skřipce a nasazuji je bradavky, které jsou velmi tvrdé na malinkých dvorcích a trčí vyzývavě vpřed. Po klapnutí jen sykne mezi zuby. Nyní je vzpřímená už neuhýbá pohledem a dívá se přímo na mne. Ze stolu vybírám jedny důtky. Dlouhé kožené pruhy začínají dopadat na její tělo. Obcházím ji dokola a důtky dopadají střídavě na zadek, záda i břicho občas některý pramínek svým koncem pohladí i její lasturu. Začíná se kroutit a nastavovat tak aby rány byly co nejméně bolestné. Odložím důtky a znovu si jí prohlížím. Po těle má drobné známky po důtkách. Odpoutávám okov a dívku přemísťuji ke kříži. Přitlačím ji zády na dřevo a připoutám ruce i nohy k okovům. Rukou přejíždím po těle. Tvář, ruce, boky, prsa a stěhuji ruku na vnitřní část stehen, až vklouznu prstem mezi její nohy. Je roztažená, nemůže se bránit a já cítím jak je vlhká a otevřená. Samozřejmě i mne to velmi vzrušilo pohled na nahé bezmocné dívčí tělo, to jak si s ním pohrávám. Ovládnu se, abych se na ni nevrhl a vracím se ke stolu. Nádherná velká svíce upoutala mojí pozornost. Beru sebou černý šátek, kterým jí zavazuji oči. Do úst vkládám roubík. Svíci pozvednu a nechávám první kapky vosku skápnout na její prudce se dmoucí prsa. Škubne sebou překvapená tím, co se stalo. Zachrastím kovovou tyčí v koši s uhlím a místností se rozlehne zapraskání jisker. Rysy na tváři jí výrazně ztuhly, netuší, co se děje, jen otáčí hlavou po zvuku a očekává věci příští. Tentokrát na její druhé ňadro nechávám dopadnout kapky studené vody. Trhne sebou mnohem více než při kapkách vosku, ale jakmile ucítí, že se nedostavila žádná očekávaná bolest, je na ní vidět uklidnění. V tu chvíli namířím další proud žhavého vosku na bradavku. Další prudké trhnutí. Vosk nechávám zatuhnout na skřipcích, v nichž jsou stále uvězněny bradavky. Ze stolu beru bičík. Pomalu ji s ním pohladím po celém těle. První lehká rána dopadá na její pičku. Dalších několik ran na vnitřní část stehen. První prudká rána trefuje skřipec na levé bradavce, který rozlomí ztuhlý vosk a padne k zemi. Zatřese se celé její tělo překvapením a snaží se otočit tak, aby další rána nemohla dopadnout na její druhé ňadro. To rozhodně nemám v úmyslu a měním bičík za důtky. Těmi začnu mrskat její bříško a občas šlehnu i na prs, kde stále ještě zůstalo několik kousků vosku. Další prudkou ránou důtek sundávám i druhý skřipec a n epřestávám, dokud není všechen vosk na zemi. Odpoutávám nohy od kříže, obracím ji čelem ke zdi a důtkami pokračuji v mrskání jejího těla. Když má celá záda rudá a na stehnech je vidět proužek jejích šťáv přestávám.

Povoluji ruce i nohy z pout, sundávám jí roubík i šátek z očí. Dovedu ji k lavici. Jen ukážu a ona si poslušně lehá. Připoutám ji ruce, nohy a kolem pasu dávám provaz. Beru si rákosku. Obávaný nástroj je dlouhá a tenká. Několik švihnutí do vzduchu. Slyší ten hvízdavý zvuk a čeká. Má napjatý každý sval v těle. I já čekám, až se uvolní a pak začínám sázet rány jednu za druhou. Po deseti ji nechávám odpočinout. Pohladím zadeček, který je již jasně rudý a stopy po rákosce z něho vystupují. Pokračuji a vysázím stejnou intenzitou i druhých deset. Objeví se další výstupky. Posledních pět je opravdu ostrých a vidím jak se jí objevují na tvářích slzy. Sundávám pouta, pomáhám jí vstát. Přitulí se do mé náruče a ….

V tom mne vyburcuje strašlivý zvuk domovního zvonku. Rozhrnu závěs a podívám se z okna k brance, ale to už je zase další příběh.

MĚL JSEM TO VĚDĚT

2011-11-18T20:46:00.002+01:00

Nevím, jestli mne probudily libé tóny linoucí se z piana ve vedlejším pokoji nebo příjemně vtíravé paprsky ranního slunce, které se prodraly skrz vlnící se záclonu. Každopádně to bylo milé probuzení, milé znovusetkání s realitou, milé uvědomění si, že už nesním. Hra na piáno dávala vědět, že už neleží vedle mě. I tak jsem ale svou ruku nechal pátrat po jejím ještě trochu vyhřátém místě. Pak jsem pomalu vstal, oblékl si župan a tiše otevřel dveře, melodie zesílila a já jsem se musel pousmát nad pohledem, který se mi naskytl. Nahá seděla u piána, vlasy volně rozpuštěné, hlavou lehce pohupovala v náladě skladby. Své krásné a umě všemi barvami ozdobené pozadí měla usazené na měkkém polštáři, občas si lehce poposedla, ale na hraní to nebylo znát. Byla spokojená, hrála uvolněně a jistě vzpomínala. Stejně jako já...

...Ten večer jsem přišel z práce o dost dřív, tedy pokud se sedmá hodina večerní dá považovat za brzký příchod, jindy to totiž bývá ještě horší. Byl jsem tak zaposlouchaný do mp3 v uších, že jsem bezmyšlenkovitě vešel do domu, aniž bych dal o sobě vědět. A jelikož jsem zvyklý pohybovat se po tmě, tak má milá vlastně neměla tušení, že jsem již doma. Až když jsem si svlékl kabát a opláchl se v koupelně, tak jsem ji začal hledat - v kuchyni bylo zhasnuto, pracovna také prázdná. Našel jsem ji až v ložnici. Ti nepřející z vás si jistě myslí, že s někým, koho bych ve své posteli jen nerad viděl, tedy s kýmkoliv jiným, ale pletete se. Byla tam sama. O to podivnější to byl pohled. Byla celá nahá a ležela trupem na peřině, prdelku měla vystrčenou do výšky a slastně přivírala oči. Zde ale končí to, co jsem znal. V její něžné ručce byla totiž vařečka, na jejím zadečku dost stop po ní - obraz, který jsem do té doby u mé milé neviděl. Dolehla na mě tíha neznalosti, překvapení z nového. Po tolika letech je ještě něco, co o ní nevím, něco poměrně zásadního. Prvotní milé a nečekané překvapení vystřídal zklamaný hněv, pocit, že nejsem ten, který má právo vědět o ní vše. Její ruka se mezi mými myšlenkami pravidelně pohybovala proti gravitaci a dřevěná vařečka dopadala na její vystrčený zadeček. Vždy jen trochu vzdechla a prdelka se mírně zachvěla. Tiše jsem k ní zezadu přistoupil a oběma rukama pevně chytl její půlky. Jako bych tím pevným stiskem chtěl dát najevo pradávnou potřebu ji vlastnit úplně celou. Vyjekla leknutím, ale hned se usmála, když mě uviděla. Na jejím obličeji jsem zachytil stín strachu a studu, ale hned ho skryla a nadšeně mě uvítala, stále v nezměněné pozici, nedovolil jsem to.

"Proč to nevím," zeptal jsem se místo pozdravu zastřeným hlasem. Sám jsem byl zvědavý proč.

"Já.... já nevím, styděla jsem se," po chvíli se zmohla na odpověď a zároveň vykřikla po pleskavé ráně, kterou jsem jí uštědřil na pravou půlku. Naše pohledy se v tichosti setkaly. Nebylo co říct, tichem zazněla další rána, tentokrát na levou půlku. Usmála se na mě.

"Teď už to víš, tak dělej, jak myslíš, zasloužím si to za to dlouhé mlčení, nemyslíš," hodila po mě pomyslný červený šátek a já se pustil do díla. Jelikož se sama krásně připravila, tak nebylo potřeba zahřívací kolo, nejsem v tom tak úplně laik, předchozí partnerka měla podobné choutky, je to sice již dlouho, ale jsou věci, které se nezapomínají, kór když je pravidelně osvěžuji na internetu...

... Nějak poznala, že stojím ve dveřích, otočila se na mě a její úsměv a letmý polibek připluly na vlnách nové skladby. Pokračovala v hraní a nejspíš i ve vzpomínání...

…Asi bych neměl důvod přestat, kdyby se nezačala vrtět, dělalo jí problém zůstat v klidu a s vystrčenou prdelkou. Přestal jsem, ale rozhodně jsem nechtěl skončit. Tiše jsem řekl, ať se předkloní u postele. Nebyl to rozkaz ani prosba, spíš bezbarvý návrh, nevěděl jsem, jak moc je do věci zaujatá, kolik vydrží a co vlastně chce. V tomhle směru jsem o ní vlastně nevěděl vůbec nic. Ještě stále jsem byl svým způsobem naštvaný, o důvod víc k pokračování. Pomalu se zvedla, a když procházela kolem mě, tak mě v tichosti políbila a zaujala navrhovanou polohu.

„Pásek, prosím,“ prohodila podobným nic neříkajícím tónem a předklonila se u čela postele. Udivilo mě, jak ví, co chce. Její touhy tedy nebudou právě objevená tajemství. Kolik nocí mohlo proběhnout jinak, kdyby se jen zmínila. Nechtěl jsem už ztrácet ani jednu nově společnou vteřinu, najednou jsem pocítil elán a radost z objeveného, prvotní zklamání už bylo to tam. Začal jsem rozepínat přezku a jen podiveně pozvedl obočí, když na tento nezaměnitelný zvuk zareagovala husí kůží a napnutým povzdechem. Zpomalil jsem a pásek jsem z kalhot vytahoval jako by byl z jarní mlhy. Zvuk drhnoucí kůže o látku umocnil ženinu reakci, i já jsem si to užíval. Přehnul jsem nového kamaráda napůl a prvně se napřáhl, kožený krasavec dopadl na červený zadeček a čas se pro mě zastavil. Čekal jsem na její reakci, na křik a pláč, na prosby, nadávky a vztekání. Marně. Jen si lehce nártem pohladila lýtko druhé nohy, lehce sykla a čekala na další. No, jak chceš, řekl jsem si a poslal jsem vzduchem druhou ránu, její reakce byla podobná, ta moje však již letěla znovu vzduchem. Třetí rána přišla nečekaně brzy a leknutím vykřikla. Zase ta nekonečná chvíle ticha, než jsem pochopil, že mohu pokračovat, ba co víc, že musím. Věděl jsem tedy dost na to, abych si následné rány užil a rozhodně jsem nebyl sám... Pravidelnost jsem střídal s nečekanými rychlými švihanci, jindy jsem si zase dával načas, abych uděl prostor pro vychutnání sobě i jí. Vystrčené pozadí mé krasavice se barvilo stejně pestře jako listí na podzimem políbených stromech za oknem a já jsem stále více litoval, že jsem to nevěděl dřív a že jsem se to dozvěděl vlastně úplně náhodně. Ale jak se říká ve známém filmu – lepší pozdě, nežli později.

Nechtěl jsem tu naši společnou premiéru přehnat, tak jsem raději riskl to, že skončím dřív, než by si přála. V nastalém tichu jsem se snažil uklidnit splašený tep, ale její prudké oddechování tomu moc nepomáhalo. Pomalu se položila na postel do klubíčka a tiše se zavrtala hlavou do peřin, předpokládal jsem, že pláče, ale mýlil jsem se. Stál jsem uprostřed známého pokoje, ale přišlo mi, že je vše najednou jiné, že se tak zvláštně pročistil vzduch, že je mezi námi najednou něco nového, lepšího, intimnějšího. Ten zvláštní pocit za chvíli přerušila její usměvavá tvář, která na mě vykoukla zpoza polštáře. Natáhla ke mně ruku, kterou jsem rád něžně stiskl, a přitáhla si mě k sobě na postel. Posadil jsem se vedle ní a laskal ji ve vlasech, jako kočička domácí se mi přesunula na klín a její zadeček mi dával pochopit, že ještě nemá dost. Pohladil jsem ji po prdelce a začal vyplácet rukou. Tady už to ale nevydržela dlouho, tedy – nenechte se mýlit, rozhodně to nebylo bolestí, povalila mě na postel a po rychlém svlečení dala průchod všem nahromaděným emocím, které během výprasku držela v sobě jako papiňák. Kolik nocí mohlo být jinak.

Hudba dozněla.

„Dobré ráno,“ doplnil jsem pozdrav polibkem do vlasů.

Moje poprvé

2011-11-12T20:55:00.002+01:00

Už jako malá jsem tušila, že bych něco takového chtěla zažít. Ačkoliv mě otec řezal jako žito
a vzpomínky na to jsou na duši bolestné do dnes, touha pomalu vzrůstala. Ideální výprask pro mě vždycky měl spíše erotickou rovinu. Proto mě to od táty tak štvalo a toužila jsem po klukovi, který na mě bude přísný a něžný zároveň. Tajně jsem si prohlížela Nepraktovy obrázky a postupně mě lákalo nechat si při milostných hrátkách stáhnout kalhotky a jemně naplácat na zadeček. Tenkrát se mé představy pohybovaly ve značně symbolické rovině a neměla jsem nejmenší tušení, kam až to jednou dotáhnu…

Všechno se změnilo, když jsem studovala vysokou školu. To byl zlomový bod v mém životě. Kdo nezažil, netuší, jaké možnosti skýtá život na vysokoškolských kolejích. Má touha po dobu dospívání přehlušená jinými starostmi se znovu probudila. A jelikož jsem moc dobře věděla co všechno je dostupné na internetu, moje první cesta vedla na chat.

Trvalo nějakou dobu než jsem se otrkala a získala pár informací, které jsem do sebe vsakovala jak houba vodu. Dychtila jsem po všem, co mi kdo byl ochotný říct, vyprávět a nesměle odmítala nabídky na reálné zaučení. Dokud se neobjevil on…

Pan záhadný, který nenabízel nic, jen trpělivě vysvětloval a odpovídal na moje zvídavé otázky. Posílal mi fotky svých nástrojů a vysvětloval jak to chodí. Byl jiný než ostatní, žádný úchyl. Klidný, vyrovnaný a naprosto pragmatický. Nějakou dobu jsme si psali, než za mnou přijel. Měla jsem pocit bezpečí na domácí půdě. Zdi našeho kolejního bytečku byly téměř papírové, takže v případě potřeby by mě jistě někdo zachránil. Nebo jsem si to alespoň myslela. Navíc, všechno bylo do nejmenšího detailu domluvené. Průběh, stopka i moje oblečení. Ačkoliv to bylo v zimě, vzala jsem si dle jeho přání krátkou kostkovanou sukni a tričko. Rozrušením se mi klepala kolena, všechno mi padalo z rukou a nervózně jsem přešlapovala po pokoji než se ozvalo zapípání telefonu oznamující jeho příjezd.

Dle plánu jsme si nejdřív povídali. Seznamovali jsme se a já se pomalu uklidňovala. Uvařila jsem mu čaj a nechala si vyprávět o tom, jak sbírá staré mince. Seděli jsme spořádaně u stolu, teprve po nějakém čase se přesunul na postel. Sedl si na válendu mé spolubydlící a zalovil v batůžku. Postupně přede mě vyskládal širokou paletu nástrojů, jeden vedle druhého. S posvátnou úctou jsem je brala do ruky a prohlížela si je. Zkoumala jsem drobné pramínky důtek a bojovala se strachem. Obrázky byly neškodné, realita se mi zdála děsivá. Ledabyle si v ruce pohazoval s jednou z plácaček
a vysvětloval mi co jednotlivé hračky umí a jak se s nimi pracuje. Zmiňoval se o slečnách, které vyplácel přede mnou a čekal na domluvený signál, že jsem získala odvahu.

Přidrzlé řeči mě postupně dostávaly do ráže a tak pochopil, že nadešel ten pravý čas. Když mě vzpouzející se za ruku táhnul k posteli, na kterou se posadil, ale mě mohl ohnout přes koleno, mojí myslí naposledy probleskly zaječí úmysly. Opravdu to chceš? Ptala jsem se sama sebe. Když mi vyhrnul sukýnku, na další otázky bylo příliš pozdě. Trvala jsem na tom, že mi nechá kalhotky, což také dodržel. Začal zlehka rukou, nejprve to moc nebolelo, až později zvyšoval intenzitu. Žmoulala jsem v dlaních deku, která byla na mé posteli jako přehoz a pozorovala své pocity, které ve mně jeho vyplácení probouzelo. Musela jsem uznat, že to bylo velmi zajímavé. Trochu jiné než moje představy, ale pěkné a příjemné. Tohle nebyl sen, tohle byla skutečnost. Když po chvíli přestal a postavil mě zpět na nohy, s tázavým pohledem čekal na moje vyjádření. „Je to pěkný“ zmohla jsem se jen na jednu větu, za kterou mě odměnil chápavým úsměvem.

Dál už jsem si vše dirigovala sama. Brali jsme postupně jeden nástroj za druhým, abych si je mohla vyzkoušet a porovnat co který umí. Doporučil mi polohu na bříšku s polštářem a já jsem určila, že každou hračkou dostanu pět ran. Vždycky mi ukázal co to bude a já jsem se vyjadřovala k jejich účinku. Tak jsme vytřídili ty, které se mi líbily, abychom se k nim později mohli vrátit.

Strávil u mě celé odpoledne a večer. Střídavě jsme si povídali a vyprávěli, střídavě mě vyplácel. Nedá se říct, že bych dostala nějak moc, ale následující týden jsem proseděla na polštáři. Tvrdá dřevěná židle mi poněkud nedělala dobře. Nakonec jsem získala odvahu i na rákosku, coby královnu a pomyslný vrchol všech nástrojů, které jsem se bála nejvíc, ale tehdy mi vůbec nepřipadala tak hrozná.

Byl jemný, ohleduplný, vnímavý a já mu vděčím za uvedení do spankingového života. Říká se, že první láska je jedinečná a nezapomenutelná. Stejně tak je to i s prvním výpraskem. Přestala jsem se bát a objevila velmi silné vzrušení, kterého jsem tímto způsobem schopná dosáhnout. Děkuji.

S láskou věnováno mému prvnímu spankerovi A.F., se kterým jsem strávila krásný čtvrt rok před tím, než jsem poznala svého nynějšího přítele. Spanking ve vztahu s milovanou osobou je to, co potřebuji. Ale díky za spankery, kteří nám dopřejí alespoň malou část toho po čem toužíme…

Výchova manželek v Čechách III.

2011-11-07T14:54:00.001+01:00

Nic moc se mi nechtělo a tak když chlapi odjeli, jsem si udělala veget.

Lenka spala a já se jen tak povalovala v postýlce a přemýšlela nad předchozími událostmi. Život ve čtyřech není špatný, ale přece jen soukromí je soukromí.

Dopoledne uteklo jako voda, pomalu jsem začala uklízet a připravovat večeři, věděla jsem, že se dneska chlapi vrátí dřív než normálně a nechtěla jsem nic zameškat. Pomalu jsem v sobě začala cítit vztek, že všechno je na mě a princeznička si chrápe. Copak ji musím učit i slušnosti a mezilidských vztahů?!

Nevědomky jsem začala mlátit nádobím víc a víc, až jsem nahoře uslyšela kroky.

„Aaaa princeznička se nám vyspinkala? To to mám dělat všechno sama?!" Lenka scházela schody a u toho si hladila barevnej zadeček, tvářila se přikysle, ale snad jí něco došlo.

„Já chápu, žes dostala pořádnej vejprask, ale právě proto by jsi se měla rozhejbat, ne? Nebo ty to máš naopak?

Víš ono ve spankingu je víc forem výprasku, buď tě vzrušuje a máš ho třeba jako předehru, nebo odreagování a nebo jen tak, protože potřebuješ vypnout mozek. Pak je ten trestnej, což mě moc nebere, beru ho jako součást výchovy, jako součást vysvětlení, že jsem někde něco přepískla, ale stejně tak mám jistotu, že mi mužskej neublíží. Výchovnej výprask mě nevzrušuje, protože se ho nebojím, hlavně proto, že vím, že dostanu málo, ale mrzí mě to. Mrzí mě, že mě manžel musel potrestat za mou chybu, ale hlavně mě mrzí, že jsem ho něčím naštvala, nebo mu něčím ublížila, proto mě musel potrestat. Tyhle věci se musíš naučit chápat a rozeznávat, jinak to nemá smysl aby jste provozovali spanking, ať už vzrušující nebo výchovný.

Já jsem na výprasku závislá, já tím žiju. Potřebuju každý den aspoň lehce nařezat, abych věděla, že někdo je nade mnou, že někdo mě hlídá a má mě rád.

Vymýšlíme naprostý blbosti, ale přes to důvody. To je ten vzrušující. Pak je ten na vypnutí mozku. Ležím mu na kolenou tak dlouho jak chci, nepřidává na intenzitě, udržuje pořád stejnou. Koukáme se u toho na filmy a já to vydržím klidně celej film. Běhaj mi před očima nějaký postavičky, ale já je nevnímám, vnímám jen ten klid a lehce dopadající štiplavou dlaň, která mě občas vyplácí, ale i pohladí. Tu dlaň která lítá nade mnou, když provádím neplechu, ale i mě chrání když mi chce někdo ublížit. Ale hlavně vnímám ten klid a bezpečí, pochopení, něžnost, lásku a stejně tak to vnímám i v tom pohlazení.

Holka, musíš si ujasnit co chceš a co se ti líbí. Aby tě Honza řezal od rána do večera, protože si děláš co chceš, to by jeho ani tebe dlouho nebavilo."

Lenka na mě zírala jak kdyby mě chtěla zabít, ale po chvilce si to v tý palici asi srovnala a zeptala se mě s čím potřebuju pomoct.

„Dobře mě poslouchej... Chlapi něco chystaj a vrátí se každou chvíli... říkat jsem ti to neměla, tak ne, že se prokecneš!

Dones dřevo ať se může zatopit v obýváku a pak si přijď pro další práci, já zatím uvařím."

Asi ji ten můj proslov nakopl, protože lítala, jak hadr na koštěti a udělala naprosto všechno, co jsem jí zadala. Hodiny už odbíjely 18 hodin a kluci pořád nikde. Začínala jsem mít trochu vztek a začala spřádat odvetu.

Zavolala jsem na Lenku a začala jí vysvětlovat plán, jak potrestáme kluky když se nevrátí ve stavu v jakým měli.

Lence se to líbilo a nebylo to zas tak těžký, když ženská ví, jak na chlapa. Podle předpokladu se kluci vrátili víceméně podnapilí a společensky unavení, takže nám už nebránilo nic v rozehrání našeho trestu.

Svého miláčka jsem uložila do postele a poradila Lence trik, jak tam dostane i Honzu. bylo to snazší než jsme mysleli, protože stačilo jen říct:

„Miláčku, táhne to z tebe, jak ze sudu, takže budete spát dole na letišti a my si lehneme nahoru."

A mohlo se začít.

Počkaly jsme pár hodinek, dávaly si kafe a procvičovaly káravý proslov k trestání.

Kolem druhý ráno jsem se šla podívat jak kluci pěkně spinkaj a zabezpečit, aby nám neutekli. Byli tak tuhý, že přivázat jim ruce k posteli nebyl naprosto žádnej problém. Naštěstí leželi oba na břiše, takže ještě přivázat nohy a můžeme začít.

„Lenko, dones kýbl z vodou, obětuju jednu noc na zemi, ale musíme je probrat.“

Plnej kýbl studený vody skončil na chlapech, všude potopa, ale účinek to mělo dobrý, byli vzhůru, i když trochu zmatení. Teď jsme mohly nastoupit my s vařečkama.

Ještě stáhnout trenýrky a jde se na to.

„Tak co, pánové, už jste se probrali a vystřízlivěli?“

Plác...plác...plác...... Vařečky začaly dopadat na jejich mokrý zadečky, trochu se vrtěli a potichounku sykali.

Plác....plác....plác... a pořád další a další rány zdobily jejich teď už růžové zadečky s červenobílýma kolečkama.

„Takže pánové... plác....plác.....,, tu večeři plác...plác....,, vám znovu ohřívat nebudeme! plác... plác...“

„Když nás chcete vychovávat, tak se musíte chovat líp než mi, takže teď budeme vychovávat my vás!"

Další a další kolečka přibývala, ale kluci se zatím neměli k nějaké odpovědi a o omluvě jsme si asi mohli nechat zdát...
Třeba ani nechápou co po nich chcem.... No, tak ještě chvilku a prozradím jim to.

„Lenko, zdá se mi, že jsme měkký. Zajdi pro Honzovo řemen a vem i rákosku, oni se nám kluci třeba rozpovídají."

Jako bych viděla záchvěv těch jejich krásných červených zadečků, že by se báli? Nebo se těší? Uvidíme za chvilku :)

Lenka byla zpátky cobydup a první rána prosvištěla vzduchem. První zadeček se vyšvihl do vzduchu a s mohutným stažením půlek se vrátil zpátky na postel. Druhý švih a i druhý zadeček reagoval stejně.

Když jsem dokončila podruhé pátou ránu, ozval se prosebný hlásek.

„Hele holky, tak já už budu hodnej ju?"

"No supr, tak jeden to už pochopil, co ten druhej?"

Nápřah, švih a další proužek se objevil na druhým zadečku, ale ani to ho nedonutilo promluvit.

„Tak jo, hele, já mám čas třeba celou noc i den, můžem pokračovat furt!" Další nápřah, další rána dopadla a další proužek se zbarvoval.

„Dobře, dobře, já už budu taky hodnej a budu se vracet v čas na večeři." "Šikovnej kluk, tak můžem pokračovat."

„Cože? Jak to? Vždyť jsme to už slíbili oba."

„No jo, ale ještě jste neslíbili, že nás nepřerazíte, až vás pustíme a taky jste neslíbili, že nebude odveta.......
Takže Leni, vařečku do ruky a nešetři."

Po pěkných deseti ranách kluci slíbili, co jsme chtěli, ale aby to neměli tak jednoduchý, musel přijít přídavek.

„Jste šikovný kluci, ale aby jste si to pamatovali, tak každej ještě dostanete pětadvacet řemenem, to jen aby vám to v tý hlavě chvilku vydrželo." :)

Zkoušeli smlouvat, ale to jim nebylo nic platný, rány lítali vzduchem a ticho protínalo hlasité plácání dopadajícího řemenu.

Byla to dlouhá noc, ale když jsme dokončili výprask tak už se blížilo k páté hodině.

Kluci dostali pusu a rozvázali jsme jim ruce. Než si rozvázali nohy a oblékli se, tak jsme jim udělali kafe a snídani.

Dosedali ke stolu dost opatrně a mě napadalo pár narážek, ale radši nebudu provokovat :)

Byli trošku nervózní a roztěkaný, asi se styděli. Po snídani se sbalili, bez slůvka jen s leteckou pusou skočili do auta a zmizeli.

Taky jsme se v klídku najedli a začali se chystat do postelí. Ještě před usnutím, jsem jim poslala smsku.:

„I kluci musí poslouchat." :-D

Futbalové popoludnie

2011-10-12T14:55:00.000+02:00

Presne viem, čo býva príčinou toho, že dostanem na zadok. Takmer vždy sa o to postarajú moje ústa. Nie je to ani o tom, čo poviem, ale ako to poviem. Mám totiž úžasnú schopnosť vždy povedať niečo presne tak arogantne a s takým suverénnym postojom, že môj rozčúlený manžel ide vyletieť z kože.
Napríklad tak ako minulú sobotu. Dopoludnia sme išli pozrieť na futbalový turnaj, ktorý sa hral na blízkom štadióne. Keď som nastupovala do auta, Igor niečo zafrflal, že prídeme neskoro. Čakal na mňa iba pár minút, tak som mu s úsmevom na tvári odvetila: „Určite to stihneme, ak zase nezaparkuješ pol kilometra od štadióna na prvom voľnom mieste, ktoré uvidíš, tak ako to máš vo zvyku.“
Na štadióne som už nemala veľa príležitostí provokovať ho, pretože väčšinou sa bavil so svojimi kamarátmi z futbalu. No ako sa zápas blížil ku koncu, neodpustila som si párkrát ho pri rozhovore podpichnúť. Počas prestávky pred ďalším zápasom sme sa išli pozrieť na trh v blízkosti štadióna. Väčšinou tam ponúkali ovocie a zeleninu alebo kvety, no Igor sa pristavil pri stánku, kde predávali drevené lopáre, varečky, dosky na mäso a podobné kuchynské potreby. Začal si tam prezerať varešky a obracačky rôznych veľkostí. Nakoniec si vybral jednu poriadne veľkú drevenú obracačku, ktorá mala možno 40 centimetrov na dĺžku. Iba som naprázdno prehltla, keď poznamenal:
„Aha, čo to tu máme?“ a začal si ju podrobnejšie obzerať a dokonca si s ňou párkrát plesol o dlaň svojej ruky. Popri tom sa významne na mňa pozeral. Starší chlap za pultom sa iba usmial a poznamenal:
„Myslím, že úplne vyhovuje na to, na čo myslíte.“
Potom sa zahľadel na mňa a povedal: „Slečinka to určite zvládne.“ V tom okamihu som určite od rozpakov celá sčervenela. Nevedela som nájsť slová ako na to zareagovať a keď sme sa vrátili na štadión, stále v rozpakoch som potichu sedela na tribúne a rozmýšľala, čo ma asi čaká večer doma. Z myšlienok ma vyrušil príchod mojej priateľky Ruženy a jej snúbenca Martina, ktorí sa zastavili na chvíľu pozrieť sa na zápas. Pozvala som ich k nám na večeru s tým, že sa stretneme popoludní na štadióne pri ďalšom zápase a odtiaľ pôjdeme k nám.
Ako sme prichádzali domov, Igor zaparkoval auto už na začiatku nášho bloku. Nepovedala som nič, iba som vystúpila z auta a mlčky kráčala tých pár desiatok metrov smerom k domu. Keď sme prišli pred náš dom, všimla som si tesne pred ním voľné parkovacie miesto. To už som sa nezdržala a spustila som:
„Ja neverím, to sa ti znovu podarilo. Pozri na to voľné miesto pred našim domom. To je neuveriteľné. Vieš ako mi lezie na nervy, keď takto zaparkuješ. Je zázrak, že si vôbec zaparkoval na našej ulici. Mohli sme rovno zostať na parkovisku pri štadióne a ísť domov peši. Vždy to takto dopadne. Robíš to určite len preto, aby si ma rozčúlil...“
Nechal ma zúriť a vykrikovať počas celej cesty k nášmu bytu. Keď sme vošli dovnútra, tresol dverami a zamkol ich. No, asi som to trochu prehnala, zamyslela som sa nad svojim výstupom. Odložila som si kabelku na stolík v predsieni a smerovala ku schodom na poschodie.
„Počkaj, počkaj mladá dáma!!! Mám toho už plné zuby. Počúvam to tvoje papuľovanie celý deň a už naozaj stačilo! Dievčatko, toto naozaj oľutuješ.“
„Ale prestaň! Teraz to nemôžeme rozoberať, sľúbili sme Ružene a Martinovi, že sa s nimi stretneme na ihrisku.“
„Neboj sa, oni nás počkajú.“, pokojne odvetil a sadol si na pohovku.
Ani som sa nenazdala a pritiahol si ma k sebe a šklbol dolu moje legíny. V obývačke máme veľké zrkadlo, takže som sa v ňom letmo zazrela ako mi strhol aj nohavičky až ku kolenám a prehol ma cez svoje stehná. Predstavte si 38-ročnú ženu s obnaženým zadkom, prehnutú cez lono svojho manžela ako malé dievčatko. Snažila som sa zovrieť svaly na zadku, očakávajúc dopad jeho ruky na môj zadok. No on zrazu vytiahol z tašky tú veľkú drevenú obracačku.
„Nie, nie, prosím, s tým nie!“ vykríkla som.
„Keď sa vrátime na štadión, asi im poviem, prečo meškáme.“
PLESK!!!
„Auuu…, to by si neurobil,“ zastonala som.
„Neurobil? No veď uvidíme.“
Moje myšlienky na to, či by to naozaj urobil alebo nie, boli prerušené tým, ako ten prekliaty kuchynský nástroj znova a znova dopadal na môj holý zadok. Vnímala som rytmické plieskanie obracačky na obe polky môjho zadku, ľavá, pravá… Kopala som bezhlavo nohami, no dôsledok bol iba ten, že som si úplne odkopala legíny aj nohavičky a ostala som od pása dolu nahá.
Po chvíli, ktorá sa ale zdala nekonečne dlhou, odložil konečne obracačku, ale stále si ma pridržiaval prehnutú cez jeho stehná. Nariekala som ako desaťročná.
„Budeš už poslušné dievča, keď sa vrátime na štadión?“ PLESK!!!, jeho ruka pristála na mojom boľavom zadku.
„ÁÁÁNO…, áno, budem dobrá, sľubujem. Už prestaň, prosím.“
„Budeš sa tam chovať ako perfektná dáma… PLESK… Budeš sedieť a sledovať hru… PLESK a…“
„SEDIEŤ?“ zvrieskla som, „Ako budem môcť sedieť na tej tvrdej lavici? AUUU,“ vykríkla som, keď ďalšia várka úderov zasiahla môj rozpálený zadok.
„Dobre, dobre!! Budem, ale už dosť, bolí to!“
„Ak mi dáš čo len najmenší dôvod… Prisahám, že im poviem ako si dostala na holý zadok ako neposlušné dievčatko. A možno im aj predvediem, čo sa ti stane, keď neposlúchaš. Natália, chceš aby som to urobil, vyplieskal ťa po zadku pred Ruženou a Martinom, chceš to???“
PLESK, PLESK, PLESK.
„Ach nie, preboha, to nie, nie, nie!! Budem poslušná!! Prosím, už dosť, naozaj, prosím…“ Pomohol mi vstať a ja som si rukami hneď začala hladiť svoj štípajúci zadok.
„Dobre, v poriadku, choď hore a umy si tvár. Nie, nie, neobliekaj si ešte nohavice. Chcem, aby si sa pozrela, aký červený je tvoj zadok, aby si si zapamätala, čo sa stane ak dnes nebudeš poslušná. A ešte jedna vec, namiesto nohavičiek si obleč pod legíny silonky. Bola by škoda, ak by taký pekne rozpálený zadok rýchlo vychladol. Rozumela si?“
Všetko, čo som bola schopná zo seba dostať bolo iba prikývnutie, posmrknutie a tiché „Áno, miláčik“.
Zodvihla som legíny a vyšla po schodoch.
Nemohla som uveriť vlastným očiam, aký červený je môj zadok, keď som si ho prezerala v zrkadle. Dokonca sa na ňom na niektorých miestach rysovali stopy po drevenej obracačke. Vybrala som zo skrine telové pančucháče a so zaťatými zubami som si ich natiahla na nohy a cez červený a opuchnutý zadok. Bol taký citlivý, že ten pocit, keď drsná látka siloniek tesne obopla boľavý zadok, bol takmer neznesiteľný. A bolo to ešte horšie, keď som si na pančucháče natiahla elastické čierne legíny. Teplo stále sálajúce z môjho zadku som cítila ešte aj cez legíny. Za toto som si však čiastočne mohla sama. Raz som totiž dostala na zadok tesne pred odchodom na nejaký večierok a keď som si potom obliekala tangá a pančucháče, zistila som, aké je to neskutočne nepohodlné, mať na sebe tesné pančuchové nohavice prisaté priamo na čerstvo zmaľovanom zadku. Nedopatrením som sa s tým pocitom priznala Igorovi a on to samozrejme často využíval pri podobných príležitostiach.
Tie dve tenké a tesne priliehajúce vrstvy látky na mojom úbohom zadku a chýbajúce nohavičky mali za následok, že som sa cítila úplne obnažená. Počas jazdy autom na ihrisko som uvažovala nad tým, ako ďaleko to ešte môže zájsť. Mám byť naozaj ako poslušné dievčatko? Čo sa stane ak nebudem? Neviem, či je to schopný urobiť. A naozaj to chcem zistiť? Každý výraznejší pohyb auta som poriadne cítila na boľavom zadku. Zároveň sa mi ale v šuške rozlievalo vzrušenie. Bola som celá rozpálená, nielen na zadku, ale aj v tvári a medzi nohami. Po príchode na ihrisko som zbadala Ruženu, ktorá sedela na lavici. Chvalabohu, nikto iný v jej bezprostrednej blízkosti nebol. Martin išiel kúpiť nejaké občerstvenie do blízkeho stánku.
Igor si sadol vedľa Ruženy. „Poď si sadnúť,“ zavolal ma.
Odmietavo som pokrútila hlavou.
„Čo sa deje?“ zahľadela sa na mňa spýtavo Ružena.
„Nič.“ odvetila som a s prosebným výrazom som sa obrátila k manželovi.
„Tvoja kamarátka je dnes neposlušná“ poznamenal Igor a dotkol sa rukou Ruženinej tváre.
„Igor, veď tebe horí ruka! Prečo ju máš takú rozpálenú?“
Ružena sa zahľadela na mňa práve v tom okamihu, ako som si sadala na lavicu. Dotyk zadku s tvrdým drevom mal za následok bolestivú grimasu v mojej tvári. Vyvalila na mňa oči a ja som si uvedomila, že už asi zistila čo sa stalo. Potom Martin zavolal na Igora, aby prišiel za ním k stánku s občerstvením, kde stál v rade. Keď sa Igor zdvíhal z lavice, naklonil sa ku mne a povedal:
„Len pekne povedz svojej kamarátke, prečo sme meškali a čo sa deje, keď si neposlušná.“
V tej chvíli bola moja tvár určite ešte červenšia ako môj zadok. S Igorom sme už síce pár krát hovorili o tom, aké by to bolo, keby niekto cudzí vedel o tom, že od neho dostávam na zadok ako malá školáčka a ako ma vzrušuje iba na to pomyslieť, ale nemohla som uveriť, že to urobil práve teraz.
Keď Igor odišiel za Martinom, Ružena sa na mňa zahľadela: „On ťa vyplieskal po zadku, však?“ spýtala sa s neskrývaným napätím v hlase.
Iba som prikývla.
„Och bože, bože, Natália, to je tak vzrušujúce!!! Musíš mi o tom povedať viac, jednoducho musíš!!!“
Stručne a neochotne som jej niečo málo prezradila, ale stíchla som, keď sa vrátili muži. Hanbila som sa o tom rozprávať pred Martinom. Ružena sa iba uprene zadívala na môjho manžela a s úsmevom poznamenala.
„Och bože, to je ale chlap.“
On sa tiež zasmial a povedal, že možno nabudúce ju nechá pozerať sa.
Dočerta,“ Ružena nevedela skryť sklamanie: „Najprv sme sa chceli zastaviť po ceste z ihriska u vás, pretože som musela ísť na toaletu, ale nakoniec sme išli k Martinovi. Tak rada by som bola u vás a mohla to vidieť!“ pokračovala Ružena.
„Normálne si si ju prehol cez koleno? A vyplieskal si ju po holej riti?“
Martin nevedel o čom je reč a ja som iba ticho sedela, celá červená v tvári a snažila som sa všetko nejako stráviť. Nemohla som uveriť tomu, že môj manžel a moja kamarátka sa úplne v pohode bavia o mojom výprasku. Ružena bola tým rozhovorom úplne vzrušená a vôbec to neskrývala. Jej pohľad bol uprený na mňa a iba pokyvovala hlavou. Až do večera nevynechala ani jedinú príležitosť na to aby si ma mohla doberať. Jej otázky, či ma ešte stále štípe zadok alebo či nepotrebujem vankúš boli nekonečné. Dokonca sa ma márne snažila prehovoriť aby som jej ukázala ako vyzerá môj zadok. Po večeri prišla za mnou do kuchyne a s ironickým úškrnom ma plesla po ubolenom zadku:
„Ak neumyješ poriadne tie riady, poviem Igorovi aby si ťa znovu prehol cez koleno. Alebo ešte lepšie, možno dostaneš výprask odo mňa.“
Bolo mi jasné, že Ružena neskutočne túži po tom, aby mohla byť svedkom toho, ako dostávam na zadok. A úprimne povedané, ako poznám svojho manžela, tak mám taký nepríjemný pocit, že sa jej to čoskoro splní.

Súkromná polepšovňa. (I.časť)

2011-09-15T10:53:00.000+02:00

Dostal som adresu, kde sa mám dostaviť natýždennú prevýchovu. V pondelok do 7,00 hod.

Konečne som našiel spomínanú adresu a zvoním pre veľkej drevenejvstupnej bráne....o chvíľu som už v starej budove pred dverami Riaditeľne.Nesmelo klopem na dvere. „Vstúpte“ ozvalo sa hrubým hlasom spoza dverí. Otváram dvere a vstupujem dnu.

Dobrý deň, mal som sa u váshlásiť, hovorím nesmelým hlasom. Koľko je hodín? Pýta sa prísne vyzerajúci pánv obleku. Noooo 7,10 odpovedám. Takže meškáš, zreval riaditeľ. Ale, veď jasom......nedovolil mi dohovoriť a znova zakričal: „Tak ty si ešte aj drzí“,pristúpil ku mne, schmatol ma za vlasy, pritiahol ku stolu a hlavou mitrepol o stôl....jednou rukou ma pridržal a druhou mlátil trstenicoupo zadku. Keď skončil, zadok ma riadne štípal a riaditeľ len poznamenal: „pre začiatok by stačilo“. Noukáž, za čo si tu? No máš to tu pestré, presne 7 priestupkov, ako si dostalpokyny. Teraz sa vyzlečieš do trenírok , veci uložíš to vreca a pôjdeš nakoniec chodby, vľavo a tam je prijímacia miestnosť, už sú tam aj tvojispolu chovanci, s ktorými budeš tráviť najbližšie dni.“

Idem po chodbe, popod trenky si šúcham zadok, ktorý stále štípe....som pred Prijímacou miestnosťou, keďvstúpim dnu, neverím vlastným očiam. V holičskom kresle sedí jedenvyplašený mladík, ktorého je už skoro ostrihaný asi 3mm strojčekoma v neďalekom kúte sa trasie už ďalší vyplašený ale už stíhanýchalan. No to nie, bleskne mi hlavou. Otočím sa, že otvorím dvere a idempreč, no na dverách nie je kľučka z vnútornej strany. Nohy sa mipodlomili. Dostal som príšerný strach, aký som doteraz nezažil.

„ Poď sem a sadni si“, ozval sa muž s mašinkou v ruke. Opatrne si sadámdo kresla, ozve sa strihací strojček a vlasy padajú na zem a ja sedímmeravo a už nevnímam čo sa deje, len keď mu holič buchne silou do ramenaa zreve: „ Si posledný, tak to tu pozametaj.“ V kúte nájdem malúmetličku a lopatku. Pozmetám nádherne vlasy a sypem ich do koša. „Terazprejdite všetci do vedľajšej miestnosti.“Miestnosť bola asi 2x2 metrová, na pravej stene bola primitívna sprchas jedným kohútikom, samozrejme z nej tiekla len studená voda.„Vyzliecť trenky a osprchovať, poutierať a potom po jednom pôjdetek lekárovi.“ Keď sme saosprchovali, natiahli sme si vlastné trenky a čakal som kým príde na mňarada, nakoľko keď som došiel posledný aj k lekárovi som išiel akoposledný. Keď som ostal sám v sprche, rukou som si kontroloval strnisko nahlave a rozmýšľal som ako vypadám bez vlasou.

Otvorili sa dvere k lekárovi, v ambulancii sedel riaditeľ,chlap čo nás strihal a ďalší chlap v bielom plášti, ktorý ma mňaskríkol: „ Načo sú ti na prehliadke trenírky?“ pokiaľ som si uvedomil čo na mňakričí, už ich na mne roztrhal a ja som pred komisiou stál úplne nahý. Mužv bielom plášti, skontroloval moje telo, pozrel mi do očí, ušíi nosa, ruky, nohy, chodidlá naznačil mi aby som otvoril ústaa strčil do nich ruku až do krku. Poriadne ma natiahlo, keby som bolnajedený, určite vyhodím obsah žalúdka na neho. Tento čin neostal bezpovšimnutia a už som od neho dostal facku až ma zatackalo. Na rad prišlimoje bradavky, potom mi do dlane uchopil vajcia a prudko stisol, vykríkolsom a postavil sa na špičky nôh od bolesti. Do ruky zobral penisa prudko stiahol predkožku, ja som mal už slizy v očiach. „Otoč sa,predkloň a rozkroč nohy.“ Rukou miprešiel pomedzi nohy a do análu vrazil jeden prst, až som sa vystrel,druhou rukou ma znovu dal do predklonu. „ No dobre, „Teraz si kľakni, pred pána riaditeľ.“,hovorí muž v bielom. S obavou kľačím pred riaditeľom, tenz nohavíc vytiahne penis a núka mi ho, aby som ho strčil do úst.Odmietam, otáčaním hlavy, na čo ma riaditeľ, ľavou rukom riadne stisol zabradavku a keď som vykríkol a otvoril ústa, druhou rukou mi pritlačilhlavu k sebe a ja som už cítil jeho penis niekdev krku.....hlavou mi kýval dopredu, dozadu, dopredu a dozadu....pohodnej chvíli, pritlačil hlavu k sebe a ja som cítil že sa mi ústanapĺňajú niečím teplým . „ Prehltni to“ prikázal mi riaditeľ. S veľkounámahou so to splnil, nechal mi ešte jazykom očisti jeho penis a potom maodstrčil, až som spadol na zem.

Muž, čo nás strihal, ma odviedol do izby. Bola to miestnosťs malým oknom. Boli v nej 3 drevené lavice, ktoré nám slúžili ako posteľ . Jeden koniec lavicebol mierne vyvýšený, na druhom konci bola uložená deka. V prostriedkuboli zložené, nejaké staré montérkya tepláky. Pri jednej nohe, posteliboli staré čierne kanady atmavo hnedé šľapky. Na jednej stene bola polička, na ktorej bol 3 ešusy, 3 lyžice, 3pohar s kefkami nazuby. V prostriedku miestnosti bola nakreslená biela čiara, predktorou stáli moji spolubývajúciv montérkach, kanadách a v rukách držali papiere a usilovne čítali. Rýchlo somsa obliekol, obul a postavil vedľa nich a začal si čítať Pokyny prepobyt v súkromnej polepšovni.

Asi za 15 minút sa otvorili dvere na izbe a do miestnostivstúpili, nám už dobre známi páni. Riaditeľ sa nám predstavil a predstavilaj ďalších dvoch. Z lekára a holiča sa zrazu stali našivychovávatelia, ktorý sa budú o nás starať počas pobytu. Na ruku smedostali gumové náramky, za každý prehrešok nám vychovávateľ na náramok urobídierku a pred večierkou nás vyhodnotia.

Na pokyn prvého vychovávate, sme si vzali ešusy a išli za ním doriaditeľne. Tam stál riaditeľ, prečítalmeno prvého chovanca a jeho prvý priestupok z domu. „Trestám ťa 50ranami trstenicou,“ vyniesol trest riaditeľ. Vychovávateľ, mu stiahol nohavice a nariadil prehnúť sa cez pripravenýstôl, ktorého sa ma riadne chytiť rukami a upozornil ho, že ak sa pustístola, tak dostane o 25 rán viac. Po prvých ranách zastonal, no čím viacejdopadala trstenica na jeho zadok, tým jeho výkriky boli mohutnejšiea medzitým prosil o odpustenie, aj druhý chovanec obstál podobne. I jaza prvý priestupok som dostal trest 50 rán, ale mňa štípal zadok eštez výprasku za neskorý príchod a preto po 23 rane som nevydržal,vystrel som sa a rukami si začal šuchať zadok. Bolo mi jasné, že som sizvýšil trest o ďalších 25 rán. Keď som sa znova prehol cez stôlvychovávateľ mi oň priviazal ruky a pokračoval v trestaní. Kričal somz plného hrdla o ratu, sľuboval hory – doly, ale nič nepomohlo aniplač, veru nič neobmäkčilo ani riaditeľ ani vychovávateľa. Myslel som že mizadok horí. Potom nás odviedli do provizórnej jedálne. Na stole v košíkubolo 6 rožkov s maslom a do ešusu sme dostali trocha čaju. Konečne sme sanavzájom predstavili. Keď sme sanajedli, išli sme na dvor, vymedzili každému priestor asi 1x1,5m a malisme každý vykopať jamu na svoju výšku. Náš vychovávateľ sa vytratil a misme si posadali a rozprávali sa, no to sme nemali robiť. Vychovávateľ sazrazu zjavil za našimi chrbtami a skríkol na nás. Každý dostal do náramkuhneď 2 dierky a oznámil nám že každý vykope po 2 jamy a až potomdostaneme napiť a najesť a až po splnení všetkých úloh budeme môcťodpočívať. Aj napriek tomu že sme sa snažili, čas rýchlo plynul a čochvíľabol večer......boli sme všetci nielen hladný, ale aj smädný. Jeden s chovancov zahlásil splnenieúlohy, vychovávateľ mu to skontroloval a odsúhlasil, že si môže sadnúť.O vyše pol hodiny, som i ja ukončil svoju prácu, no do náramku somdostal dierku, lebo som sa riadne nesnažil.....onedlho skončil aj tretí , tensi ale vyslúžil 2 dierky. Vyzliekli sme sa z monterkov, vyčistilia uložili kanady .

Potom sme všetci išli do sprchy, kde sme zo sprchy pili vodu a ažpotom sa osprchovali. Obliekli sme sa do teplákov, vzali ešusy a išli navečeru. Každý dostal do jednej nádoby neidentifikovateľnú kašu a kúsokobyčajnej klobásy. Boli sme tak hladný,že sme ani nevnímali, akú to má chuť. Po večery nám vychovávateľ skontrolovalkanady a za to že sme nenakrémovali podrážky, sme dostali každý dierku donáramku.

Už sme vedeli, že za každú dierku je 25 rán v prvý deňa v ostatné dni až 50 rán nástrojom, ktorý vyberie trestajúci. Bolomi jasné že mám 2 dierky čo je 100 rán, veď to nevydržím, toľko som nedostal zacelí život ako tu za jeden deň.

Každý z nás bol vyslaný k jednému. Mojim trestajúcimsponzorom bol riaditeľ. Išiel som za nim do riaditeľne. „Vyzleč sa a ukážnáramok...aaaa tak to máme 100 rán...dnes to bude bičom“ oznámil riaditeľ.Kľakol som pred neho na kolená a začal som ho prosiť, aby mi odpustil, žespravím čokoľvek len nech ma už nebije. Riaditeľ sa pousmial a povedal:„Ty si nejaký špekulant, tebe asi treba, pridať.“ To už som ležal okolo jehonôh a prosíkal. „ No dobre, ale ak to do bodky nesplníš dostaneš raztoľko.“ Najprv mi svoj úd strčil do úst,tak s týmto ma neprekvapil, ten som už dnes mal v ústach. No potom maprehol cez stôl, rozkopol nohy od seba, roztiahol moje polky zadku nahmatalanálnu dieru a začal ho tam strkať. Začal som jajkať a uhýbať. „No vidím že ideme bičovať“zahlásil riaditeľ. „Nie, prosím nie“ odpovedal som a rukami som siroztiahol viacej polky zadku aby bol lepší prístup......už ho tam mal celý,konečne, myslím si. No vtedy začal riaditeľ jazdiť v mojej diere, zakaždýmkeď prirážal, dorážal na môj už precitliveli a ubolený zadok. Konečne vytiahol z môjho zadku svojpenis, vydýchol som si. No znova mi s penisom mávať popod nos, cítil somkde sa predtým a kde sa nachádzal. Aj keď mi to nebolo jedno, musel som ho vziaťnaspäť do úst a jazykom riadne poumývať, veď ďalší výprask by som určitenezvládol. Na záver bolo niečo čo som vôbec nečakal. Do tvorených úst začalriaditeľ močiť, aj keď som sa snažil vypiť jeho zlatý mok, ten mi vytekal vonz úst....čo vytieklo som musel zlízať jazykom....na záver mi naznačil abysom zmizol. Rýchlo som sa ponáhľal stratiť sa mu z dohľadu.

Po návrate na izbu obaja moji spolubývajúci rumázgali, ležali na bruchus holými zadkami. Rýchlo som i ja začal očistom plakať, lebo som savtedy hanbil priznať čo všetko som musel urobiť, keď som sa bál ďalšieho výprasku.

Ani neviem ako sme zaspali...no a už bolo ránoa jeden z vychovávateľov prišiel na izbu a zakričal: „BUDÍČEK“

Nasekat Jarce

2011-09-06T11:31:00.003+02:00

Otočil jsem klíčem v zámku a vstoupil dovnitř. Bylo osm hodin ráno a Petra, moje žena, byla dávno pryč. V poslední době ji během týdne vůbec nevídám. Naše pracovní rozvrhy se míjejí.
Jako pokaždé jsem přejel pohledem tabuli na stěně kuchyně. I když oba dva máme mobil, Petra přesto dává přednost tomu psát mně a naší dceři Jarce úkoly na tabuli.
Vyklidit myčku... vynést koš... nakrmit kočku... co bylo to poslední?
Aha... nasekat Jarce.
Nenapsala tam, co naše holčička provedla, asi už neměla místo. Jarka je skoro dospělá, má svůj vlastní život, rodičům se moc nesvěřuje. Občas holt potřebuje přitáhnout. Povzdechl jsem si.
Jarka přijde ze školy až odpoledne. Dost času na to vyspat se.

Probudilo mě jemné potřesení ramenem. Otevřel jsem oči. Vedle mé postele stála Jarka.
"Ahoj, tati," špitla.
"Ahoj," přikývl jsem.
"Já... viděla jsem tabuli..." začervenala se.
Usmál jsem se. "Copak jsi provedla, že máma požaduje nejvyšší trest?"
Pokrčila rameny. "Ale... nic konkrétního, tati. Hádám, že se to prostě... tak nějak nakupilo. Máma řekla, že si moc vyskakuju a že si to žádá přísný zákrok."
"Vážně?" zamračil jsem se. "Nevím, jestli bych souhlasil..."
"To je v pohodě, tati. Možná vážně potřebuju dostat na zadek."
"Když myslíš," zabručel jsem. "Tak běž do kuchyně... musím se obléct."
Pousmála se a odešla.

Když jsem přišel do kuchyně, seděla na židli se sklopeným pohledem.
"Je to docela dlouho, co jsi mi nasekal, co?" řekla.
"To je," přikývl jsem. "Už pár měsíců."
"Většinou to teď dělá máma... co jsi začal chodit na noční směny. Ale tentokrát chtěla, abys to udělal ty."
Všiml jsem si, že myčka je vyklizená a koš vysypaný. I kočka měla žrádlo. Na tabuli se u všech úkolů skvěla značka "odškrtnuto".
"Vidím, že na mě zbyl jenom jeden úkol, co?"
"No..."
Posadil jsem se na židli. "Tak se do toho dáme, Jarko."
Poslušně přistoupila. "Bude to hodně?"
"Zasloužíš si hodně?"
Zapřemýšlela. "Asi jo."
Rezignovaně si stáhla džíny, a k mému překvapení i kalhotky. Nevyplácím ji na holý zadek, to se u tak velké dcery snad ani nesluší. Ale možná, že to má teď s mámou zařízené jinak. Rozhodl jsem se na to neupozorňovat.
Přehnul jsem ji přes koleno a jemně poplácal po zadečku. "Připravena?" zeptal jsem se.
Přikývla.
A tak jsem, jak mi velí má otcovská povinnost, zvedl ruku a začal sázet na vyšpulený zadek jednu štiplavou ránu vedle druhé. A bez ohledu na Jarčino pištění, kvílení a nakonec brekot, jsem nepřestal, dokud nebyl zadek červený jako rajské jablíčko.
Když jsem konečně přestal a zvedl jsem ji na nohy, sevřela si oběma rukama zadek a bulela jako malá holka. Objal jsem ji.
Mezi vzlyky ze sebe konečně vypravila: "D-Dík, tati. Potřebovala jsem to."
Vlepila mi ubrečenou pusu na tvář.

Zbytek odpoledne jsme strávili u televize, jen otec a dcera. Tulila se ke mně na gauči a občas si poposedla, jak ji štípal zadeček. Bylo hezké, že mi moje dcera zase jednou věnovala pozornost; i když k tomu byl zapotřebí výprask.

Nakonec jsem se zvedl. "Promiň, princezničko, ale už musím jít," řekl jsem. "Cesta do práce trvá dlouho."
"Tati...?"
"Ano?"
"Vadilo by ti moc, kdybych mámě řekla... aby moje tresty radši nechávala na tobě? Ona u toho moc křičí a hubuje..."
"To víš, že by mi to nevadilo, princezničko."
"Ale víš, já... mívám někdy docela dost průšvihů," zamumlala.
"Jsem tu pro tebe," slíbil jsem.
"Díky, tati."

Znovu jsem ji objal a vyšel jsem z bytu.

---

"Ahoj, Jarko!"
"Nazdar, mami!"
"Jak bylo ve škole?" chtěla vědět máma.
"Dobře, dík..."
"A úkoly splněné?"
"Podívej se sama," usmála se Jarka.
"Myčka vyklizená, koš vysypaný. Co kočka?"
"Nakrmená, mami. Je to přece odškrtnuté. Nemůžu za to, že už to zase sežrala."
Jarčina matka se podívala na nástěnku.
Vyklidit myčku.
Vysypat koš.
Nakrmit kočku.
"Tak to je dneska všechno," usmála se.

Stěhování

2011-08-27T20:43:00.000+02:00

Marek ležel na koberci uprostřed poloprázdného pokoje, paží si zakrýval oči a předstíral spánek. Otevřenými dveřmi k němu z chodby občas zalétly útržky veselého rozhovoru obou sestřenic. Marek nechápal, o čem si mohou věčně povídat a rozčilovalo ho, že jim jeho nepřítomnost očividně neshází. Připadal si jako páté kolo u vozu a začínal být mrzutý, přestože se snažil sám sebe přesvědčit, že si docela dobře vystačí i bez nich.

Konečně se dívky dochichtaly a vrátily se dovnitř, aby mohly pokračovat se stěhováním. Bára sundala z postelí matrace a Tereza se šroubovákem poklekla u pelesti.

„Jen ať se předvedou!“ pomyslel si Marek škodolibě, pozorujíc dění pod přivřenými víčky.

Děvčata si však poradila se šroubky překvapivě snadno a za chvíli už ležely jednotlivé díly postele vyrovnané u protější stěny.

Marek konečně otevřel oči, neboť čekal, že ho každým okamžikem vyzvou, aby jim pomohl. Usmyslil si však, že se nehne, dokud ho o to vysloveně nepožádají. Žaludek měl ještě pořád plný večeře a do práce se mu příliš nechtělo.

Tereza se chopila jedné pelesti a Bára druhé. Za chvíli byla děvčata zpátky, popadla drátěnou matraci a kormidlovala s ní ven.

„Myslela jsem, že jsme tu na stěhování tři,“ rýpnula si Bára polohlasem, sotva zmizela za veřejemi.

Marek to však zaslechl a hluboce se urazil.

„Takový nevděk!“ pomyslel si, „A kdo předtím snesl dolů ty nejtěžší krabice, he?!“

Tereza se vrátila a okázale Marka překročila.

„Nemohl by sis alespoň lehnout někam jinam?“ zeptala se vlažně.

„Trhni si.“ odpověděl jí Marek.

„Drzej, nevychovanej smrad,“ konstatovala Bára, „Ale máma by s ním zatočila. Pamatuješ jak...“

Ach ano, Marek nepochyboval, že nikdo ze zmíněné trojice na onu velkolepou událost nezapomněl, přestože se už stala před mnoha a mnoha lety.

Bylo to o jedněch letních prázdninách u nich doma. Měl si uklidit pokojíček, neboť čekali návštěvu. Matka mu to několikrát připomínala. Kladla mu na srdce, že Tereza s Bárou, kterým měl svůj pokoj na několik dní propůjčit, nebudou spát v takovém chlívku a přinesla mu dokonce vysavač z komory, přestože se jí snažil vysvětlit, že je to teprve týden, co naposledy luxoval. Marek měl navíc důležitější věci na práci: Sestavoval zrovna ze stavebnice Merkur a dvanáctivoltového trafa od autodráhy vlastní defibrilátor.

Když potom sestřenky přijely a matka je uvedla do pokoje v takovém stavu, v jakém jej naposledy opustila, popadnul jí děsný vztek. Marek byl doma bitý jen zřídkakdy, ale tentokrát se mu to rozhodla vynahradit. Sestřenice zůstaly stát jako opařené, když se přiřítila zpět, vařečku v ruce, a vrhla se po chlapci. Marek chtěl utéct, ale z pokoje nevedly jiné dveře než ty do kuchyně, takže byl vzápětí polapen, maminka mu stáhnula krátké kalhoty ke kolenům, posadila se s ním na židli a před zraky obou dívek ho začala poctivými rozmachy vyplácet.

„Kolikrát jsem ti,“ -PLESK- „říkala,“ -PLESK- „že máš ten čurbes,“ -PLESK- „uklidit,“ -PLESK- „po dobrém,“ -PLESK- „co?“

Marek se místo odpovědi zmohl jen na vzlykot a bolestné naříkání.

„Neslíbil’s mi, že si budeš uklízet pokoj pravidelně a bez toho, abych ti to musela pořád připomínat?“ hřímala Markova maminka a vařečka se jí v ruce zlověstně třásla.

Marek skrze slzy spatřil vyvalené obličeje obou dívek. Při pohledu kolem sebe pochopily zhruba, o co tu jde, ačkoliv netušily, kvůli čemu se Markova maminka tolik zlobí. V jejich vlastních pokojích to nevypadalo o mnoho lépe.

Marek ale jejich účast nevycítil. Naopak mu přišlo, že se musí z této potupné situace náramně bavit, což ho rozlítilo natolik, že ze sebe i přes návaly pláče vypravil onu osudnou větu. Marek už si přesně nepamatuje, jak ta věta, adresovaná sestřenkám, zněla, každopádně měla za následek, že maminka zdvořile vykázala dívky z pokoje, počkala až za nimi zaklapnou dveře, načež sundala Markovi trenýrky a on od ní poprvé v životě dostal nasekáno na holou.

Chvíli se mu dařilo vykrývat rány dlaněmi, ale poté co mu maminka zkroutila ruce za záda pochopil, že klást odpor nemá smysl, pročež se omezil pouze na kvílení a nářky.

„Tak mladý pán si bude otvírat papulu?“ -PLÁC! PLÁC! PLÁC!- „No to ho hezky rychle odnaučíme,“ -PLÁC! PLÁC! PLÁC!- „To by nám nějak moc rychle přerostl přes hlavu,“ -PLÁC! PLÁC! PLÁC!- „Takhle mluvíš ve škole s děvčaty?“ -PLÁC! PLÁC! PLÁC!- „Co?“ -PLÁC- „A drž pořádně, nebo ti ještě přidám!“ -PLÁC! PLÁC! PLÁC!-

Ještě dlouho poté se Marek nemohl posadit, natožpak pohlédnout sestřenkám do tváře.

„Nechápu, že vás ta historka pořád ještě baví,“ přerušil Báru Marek nadurděně.

„No, na to se jaksi těžko zapomíná, když uvážíme, že to byly asi ty nejklidnější prázdniny, jaké jsme s tebou zažily,“ odvětila Tereza.

„Jo, napadlo nás, že bys měl možná dostávat naplácáno častěji, aby ses pořád nechoval jako nafoukanej bručoun,“ dodala Bára.

„Beztak jsem to schytal jen kvůli vám!“ mínil Marek.

Dívky na sebe pohlédly s jistou mírou zadostiučinění.

„Tak co mám teda dělat?“ zeptal se Marek, zvedajíc se přitom namáhavě ze zaprášeného koberce.

Přístěnek pod schody se plnil úměrně s tím, jak se místnost o dvě patra výše pomalu vyprazdňovala. Největší kusy nábytku odnesli společně pod pláštíkem tmy k popelnicím a navrch postavili bednu s vyřazeným šatstvem. Kolem půlnoci byl ateliér téměř prázdný. Zůstal v něm jen stůl, pár přebytečných krámů a tři přecpané batohy.

„Koukej alespoň umýt to nádobí, když už jsi nám nepomohl s večeří,“ řekla Bára.

„Co zase máš?“ zlobil se Marek, „Copak tu nedřu už od rána?“

„Hele, neodmlouvej a šupej. Nebo si mám přinýst vařečku jako tvoje maminka?“ dráždila ho Bára.

„To půjde ztěží,“ ozvala se Tereza, „Vařečky a příbory jsou zarovnané až úplně naspod.“

Marek vypláznul na Báru jazyk.

Všichni tři se posadili na zem a odpočívali. Továrna kolem nich mlčela, jen z nedaleké autostrády sem čas od času dolehl zvuk projíždějícího kamionu.

„Pořád si ze mě utahuješ, jakoby‘s sama nikdy nařezáno nedostala,“ řekl Marek.

„To není pravda,“ bránila se Bára, „A náhodou to není zas tak dávno. Ale rozhodně jsem přitom nekvičela jak podříznutý sele.“

Marek chtěl něco namítnout, ale Tereza ho předběhla.

„A za co?“ otázala se.

„Ále,“ mávnula rukou Bára, „za vysvědčení. Bylo to na konci osmé třídy, když se naši rozhodovali, na kterou školu půjdu. Máma chtěla, abych studovala gympl a vůbec nebrala v potaz moje studijní výsledky. Nakonec jsem měla takový strach, že jí zklamu, že jsem před ní úplně zatajila poslední čtvrtletku. Když potom viděla tu čtyřku z matiky, na místě mě ohnula přes stůl a naplácala mi, jako malé holce.“

Bára se ponořila do vzpomínky. Ležela opět na stolní desce vedle svého vysvědčení a tvrdá hrana ji tlačila do podbřišku. Nechala si bez odmlouvání vykasat sukni, protože byla se svým osudem už předem smířená. Svým způsobem to pro ní byla úleva, po všech těch dnech plných zatajování. Maminka se právě chystala k první ráně.

„Co sis vlastně myslela? -PLESK- „Že se budeš vykrucovat donekonečna?“ -PLESK-

Dlaní to Báru tolik nebolelo, jenom se nedokázala tak docela smířit s nepříjemným pocitem, že po tolika letech dostává od matky opět na zadek. Poněkud to kolidovalo s její představou o mladé dámě, za kterou se považovala.

„Ale já tě lajdačit nenechám!“ -PLESK! PLESK!- (Au! Maminko, nemůžeme si o tom promluvit jako dospělí?!)

„Já tu mluvím jako dospělá,“ řekla Bářina matka, „zato ty se chováš jako prvňáček na kterého musí člověk pořád dohlížet!“

-PLESK! PLESK!-

„Já byla ale strašně ráda, protože potom už se o gymnáziu slůvkem nezmínila a já si směla podat přihlášku na švadlenu.“

Mirek viděl, že i teď se Bára usmívá, jakoby jí potkalo bůhvíjaké štěstí.

„A co ty Terko? Za jaký průšvih s’to nejvíc schytala?“ ptala se teď pro změnu Bára.

Tereza jen pokrčila rameny.

„Však víte, byly jsme na domácnost samy a já na zlobení neměla moc čas. Myslím, že od tátovi smrti mě máma brala jako sobě rovnou a nikdy na mě ruku nevztáhla,“ řekla sklesle.

Místnost se opět ponořila do ticha.

„Tak já jdu teda umejt to nádobí,“ oznámil pojednou Marek.

„To budeš hodnej Pinďo,“ řekla Bára.

„Nech si toho Pinďu,“ zamračil se Marek, „a radši mi pověz, kde máme jar.“

„É... počkej,“ ozvala se znovu Tereza, „Myslím, že je zarovnanej hned pod těma vařečkama.“

UČENÍ MUČENÍ II.

2011-08-24T15:09:00.003+02:00

„A teď jsem plně v jeho moci“, blesklo Michaele hlavou, nápad jít k NĚMU „domů“ nemusel být nejšťastnější.

„Pojď dál a odlož si“. Na Pavlovi nešlo vypozorovat žádné napětí, byl ve svém živlu a tak o co víc se jako vetřelec cítila Michaela, o to víc jako doma se cítil on. „Odlož si?“ co tím myslel?

Pavel se posadil na jednu ze dvou židlí v pokoji, druhá byla zaházena oblečením, a tak jediné další místo k sezení byla jedna ze dvou postelí. Vzhledem k tomu jak natočil svou židli, dal Míše najevo, která část pokoje je jeho.
Michaela shodila ze zad školní baťůžek a sundala si jarní bundu a zaváhala. Jak moc myslel tím „odlož si?“, co všechno si má odkládat? Mrkla po něm očkem, ale Pavlův výraz jí nijak nenapověděl. Prostě jen seděl a s mírným úsměvem na tváři pozoroval mlčky její rostoucí rozpaky.

„Pojď sem“, posunkem rukou jí vyzval, aby šla k němu. „Posaď se na postel“, mávnul neurčitě rukou směrem k posteli.
Míša se posadila, opřela zády o zeď a pro pocit většího bezpečí přitáhla kolena k hrudi a objala je rukama.

„Proč jsi dnes tady?“ Pavel si pohrával s rákoskou mezi prsty a jeho hlas zhrubnul do mentorského tónu.

„Pro výprask“, špitla Míša najednou mnohem nejistěji, než jak si to doma představovala.

„Správně. Pro výprask!“ souhlasil už mírněji Pavel.

„Za co?“, pokračoval stále napůl mentorsky, napůl skoro kamarádsky, jakoby jí chtěl dodat odvahu.

„Zato, že jsem tě zlobila při ekonomii?“, napůl otázkou odpověděla Michaela odvážněji než před chvilkou.

„Špatně!“ Pavlův hlas opět zhrubnul a Michaely se zmocňovala atmosféra „rozzlobený učitel, neposlušná školačka“.

„Máš dostat výprask za to, žes zlobila při ekonomii a také zato, žes k témuž navedla spolužačku. A protože ses rozhodla vzít na sebe potrestání i za její provinění, kteréžto je stejné jako to tvoje, cokoliv ti vyměřím, dostaneš dvakrát. Jasné?“ Otázka na konci jeho přísného krátkého rozsudku byla spíše řečnická a nic jiného než „ano“ se ani odpovědět nedalo.

„Ano. Jasné“, zakňourala Michaela nejistě.

O co hlasitěji a jistěji mluvil on, o to tišeji a pokorněji mluvila ona.

„Hlasitěji!“ přikázal nesmlouvavě a provrtával ji zamračeným pohledem.

„Jasné“, zvedla hlas Michaela už pohlcena atmosférou. Hrdlo měla sevřené a obtížně se jí dýchalo, ale v břiše jí létali motýli a podbřišek se stahoval.

„Vstávej!“ Pavel se zvednul ze své židle a opřel jí opěrátkem o prázdný psací stůl tak, že sedátko směřovalo doprostřed pokoje.
Ustoupil stranou, aby měla Michaela volný přístup k židli a švihnul rákoskou zkusmo do vzduchu a podruhé jistěji a silněji, přičemž Michaele nevěnoval žádnou pozornost.

Ona vstávala neochotně, ale když uslyšela první zasvištění rákosky vzduchem, cítila v klíně, jak to na ni má patřičný efekt. Okamžitě se zastyděla. Druhé, prudší zasvištění, už ji rozpohybovalo tak, že cupitala k připravené židli, napůl natěšeně a nedočkavě, napůl se strachem a očekáváním nejhoršího.

„Kolena na židli a polož se na stůl“, přikázal Pavel a ona ho poslechla. Opěradlo židle přečuhovalo nad povrch desky stolu, a tak ji nutilo prohnout se v bedrech a odlehčit podbřišku, do něhož jí nepříjemně tlačilo. Vedlejším efektem bylo to, že při onom manévru povystrčila odžínovaný zadek výš nahoru a poskytla tak Pavlovi o to lákavější cíl.
„Ruce si dej pod hlavu“, navigoval ji a Míša poslechla. Cítila se hodně nepatřičně, když tak ležela se zadkem vystrčeným na cizího kluka, deska stolu ji tlačila do čela, opěradlo židle do břicha a sedák do kolen. Měla napjaté všechny svaly a přála si, aby Pavel už začal.

Její přání bylo vyslyšeno, Pavel se neslyšně přesunul hned za ni a poprvé se slabě rozpřáhnul, rákoska poprvé dopadla. S Michaelou to ani nehnulo.
Rákoska zasvištěla podruhé...silněji...a prudšeji narazila do jejího zadku. Tentokrát už to zabolelo, ale Míša se zase nepohnula.
Třetí zasvištění přerušilo ticho pokoje a potřetí rákoska dopadla. Tentokrát už Míša začínala cítit efekt... zadek rozcitlivělý předchozími dopady reagoval intenzivněji a intenzivněji na další rány.

Počtvrté, popáté...posedmé... podesáté...

Michaela se přistihla, že pokaždé, když rákoska sviští vzduchem, tak se celá napne očekáváním a po dopadu se naprosto uvolní. Totam bylo pohoršení z nepohodlné pozice, z tlačících kolen, z nepříjemného opěrátka a tvrdé desky stolu. Teď se veškerá její pozornost soustřeďovala do dvou míst. Horké bolavé zadnice a vlhkého klína.

Po desáté ráně Pavel přestal a nechal Michaelu na chvilku vydechnout a procítit to, co zatím dostala.

„Připravena na pokračování?“ zeptal se účastně a Míša jenom pokývala hlavou: „hmmm...“...nebyla schopná teď odpovídat artikulovaně, na to byla příliš ponořená do sebe samé.

Rákoska se opět rozezpívala a Míša se opět napjala...

Pavel pozoroval útlou postavičku -náctileté dívenky jak stoicky klidně snáší dopadající rákosku. Sice ji šetřil a nevkládal do ran plnou sílu, ale přesto to byly citelné údery a on sám už by škemral o přestávku, kdyby byl na jejím místě. Na Míšu to však mělo zcela opačný efekt. O co napjatější a nervóznější byla když začali, o to klidnější, uvolněnější a spokojenější vypadala ve tváři teď.

Když ji zasáhnul, tak jen stiskla pevněji oči, ale jen na okamžik a hned byla připravena na další ránu. Zlehka vydechla, vypustila zadržovaný vzduch nosem a pohnula pánví, jak se uvolnily zaťaté svaly hýždí a spodních zad.

Další rána. Napětí v obličeji, zatnutí té krásně vyšpulené prdelky a nadzvednutí se ze stolu a v momentě opět uvolnění a očekávání dalšího dopadu.

V Pavlovi rostla zvědavost, kolik toho Míša vydrží a kolik mu toho dneska dovolí. Původní plán byl dvakrát po deseti a ahoj, ale ten se teď rozplýval v nedohlednu...

Rákoska hryzla podvacáté a Pavel přestal, a mezitím, co se Míša vzpamatovávala z prožitého zážitku, on se posadil na postel, tam kde předtím seděla Michaela, jen na rozdíl od ní, s nataženýma nohama.

Míša pochopila, že dál se vyplácet nebude, takže se narovnala a rukama si pohladila prdelku.
„Tak budeme pokračovat, co říkáš?“, vytrhl ji Pavel z myšlenek a ona se na něho překvapeně podívala. „Pokračovat? To nebylo celé?“ svitla v ní jiskřička naděje.

„Samozřejmě, že ne. Vždyť jsem říkal, že bys zasluhovala na holou...toto byla jen rozehřívačka“, nenechal se odbýt Pavel, jakoby všechno bylo dopředu naplánováno.
„Kalhoty dolů a šup lehnout si sem přes moje nohy“, přikazoval mírným hlasem a Míša váhala... svlékat se jí nechtělo, obzvlášť kvůli těm vlhkým kalhotkám.

„Nebo si mám pro tebe dojít?“ jeho hlas zpřísněl a zhrubnul, ale Michaelu přesto nerozpohyboval.

Pavel se postavil a přistoupil těsně k Míše. Jak se tak nad ní tyčil, musela chtě nechtě zaklonit hlavu, aby se mu mohla dívat do tváře. Ustoupit nebylo kam, protože za zády měla židli a stůl.

„Proč jsi tady?“zeptal se přísně a bez výrazu, jakoby otráveně, že Michaela nechápe ani ty nejjednodušší věci.

„Pro výprask?“ odpověděla otázkou.

„Pro výprask NA HOLOU...to se snad domluvilo už včera nebo jsi s tím nepočítala?“ zdůraznil to „na holou“ a Míše bylo jasné, že teď už neunikne a tón, jakým to řekl, v ní opět roztřásl malou vzrušenou dušičku, která se začala těšit na pokračování.

Pavel jí sáhnul na knoflík od kalhot a ona mu neodporovala. Rozepnul zip a stahoval jí vypasované džíny přes zadek.
Michaela mu rychle přispěchala na pomoc, protože doufala, že usmlouvá alespoň kalhotky. Ale jak kalhoty lezly jen neochotně dolů, šly kalhotky rovnou taky. S kalhotami pod zadkem a kalhotkami stále na zadku poočku koukla na Pavla, který jí přenechal svlékání a jen ji přísně, zamračeně, bez jakýchkoliv připomínek a komentářů pozoroval…

Míša tedy pokračovala pouze džínami, až z nich, srolovaných na zemi, vystoupila jednou a pak i druhou nohou.

„Otoč se a ruce na stůl!“, přikázal přísně a posunkem ruky naznačil, co si od ní přeje. Míša poslechla, otočila se a než se ohnula do kýžené pozice, slyšela opět zasvištění rákosky vzduchem. Mezitím, co se dívala z okna a kousala do rtu napětím, Pavel si procvičoval zápěstí a její napětí a strach umně zvyšoval.

„Za odmlouvání dostaneš tři za sebou a ať tě ani nenapadne pustit se stolu, narovnat se nebo strkat dozadu ruce, jasné?“ slyšela Pavlův strohý rozsudek.

„hmmm...“, odpověděla souhlasným zamručením.

Rákoska zasvištěla hrozivě vzduchem, ale nedopadla, Míša se přesto napjala a zatnula zuby, v zádech jí brnělo, v týlu se zvedaly chloupky, jakoby ožily a naskočila jí husí kůže.

„Jasné?!“ Pavel nesmlouvavě a nazlobeně opakoval svou otázku a Míša čekala, že teď to bude doopravdy bolet, když se na ni zlobí...čím větší byl strach, tím silněji se jí stahoval klín a cítila, jak kalhotky opět lačně nasávají její šťávičku. Už ani nemyslela na to, že to je trapas, byla naprosto pohlcena situací a na nic kromě jeho a jí nemyslela, nemohla, nic víc totiž pro ni neexistovalo.

„Jasné“, zakňourala bolestně, jakoby už rána dopadla.

Pavel jí položil ruku na bedra, odměřil si, kam rákoska dopadne a s širokým rozpřahem jí vysázel tři rychlé rány.
Respektive to byl jeho plán. První rána totiž proběhla Michaelou od zadku až po zuby, než ji stihla absorbovat, už tu byla druhá a ta ji rozpohybovala. Vyskočila koleny na židli a přirazila zadek k opěrátku, jen aby se dostala co nejdál od svištící rákosky, třetí rána ji tedy jen klepla mírně do prstů rukou, které přirazila na zadek kvůli ochraně.

Pavel naštěstí zbrzdil pohyb rákosky, jakmile se Michaela hnula, jinak by ji prsty setsakramentsky bolely.

„Au au au au auuuu....“, zanaříkala zkroušeně a hnětla si zbitou prdelku. Bez kalhot to bylo mnohem intenzivnější a Pavel se i zlobil, a tak víc přitlačil. Výsledkem bylo, že to Míša nevydržela, ale jakmile se trošku uklidnila, styděla se za to. Bolelo to dost, ale rány šlo vydržet...spíš než bolest ji hodně překvapila rychlá kanonáda, kterou nečekala, protože předtím jí dal vždy čas na to, aby se z jednotlivých úderů vzpamatovala.

„Tak co? Budeš ještě odmlouvat?“ zeptal se Pavel bez jakéhokoliv projevu účasti. „Samozřejmě si ty tři rány zopákneme, protože jsem tě varoval, ať stojíš na místě a ani se nehneš.“

Míša se navzdory lehkému oblečení, či spíš neoblečení, při tomto zážitku zapotila a teď doufala, že napodruhé už to ustojí. Sice jakmile to odeznělo, tak se zas všechna bolest, všechen strach přelil do vzrušení, ale přesto kousíček její mysli hlodal a varoval před dalším opakováním takové zkoušky odvahy. Přitom jak měla zadeček citlivější a citlivější s každou další ranou, by to za chvilku mohlo skončit fialovou prdelkou na památku, a to by se doma velmi těžko vysvětlovalo.

„Nebudu“, zavrtěla odmítavě hlavou a dívala se na Pavla „psíma očima“ s hlavou skloněnou k zemi a prosebně nakrčeným nosíkem.

„Tak se zase otoč a ruce na stůl. A tentokrát se už ani nehni“, navigoval ji Pavel mírně, ale bylo vidět, že její pokorná póza na něho zapůsobila.
…

Když odmítla svléknout si kalhoty a položit se mu přes kolena, Pavel si pomyslel, že už opravdu skončili. Přesto, když se postavil a tím, že mu neuhnula, se ocitli tváří v tvář: on uviděl její napjatý pohled, ve kterém nebylo ani kouska vzdoru nebo naštvanosti, tak zkusil ještě zaimprovizovat.
Když jí sáhnul na kalhoty a místo odtažení s ním ještě spolupracovala, nevycházel z údivu. A když se na něho uprostřed svlékání podívala s otázkou v očích, řekl si, že riskne všechno a přitlačí na pilu...zkusí ji vyplatit rákoskou na jen kalhotkami velmi slabě chráněnou prdelku.

Když Míša přiskočila ke stolu, bál se, že přestřelil, ale přesto se nepřesvědčivě držel své role. Míša si očividně nemyslela, že by byl nepřesvědčivý a místo nadávek, odmlouvání nebo smlouvání jen přistoupila na jeho podmínky a on nevěřil svému štěstí.

Podívala se na něho prosebným pohledem, skoro se slzičkou na krajíčku a on se v ten okamžik zamiloval. Nejraději by ji vzal do náruče a zulíbal od hlavy až k patě, ale bylo mu jasné, že dnešek je jednorázový zážitek, který se už nebude opakovat, že Michaela byla jen zvědavá a tak si ho hodlal vychutnat do posledního okamžiku, kam až ho Michaela pustí, než to stopne, že přestřelil.

Michaela se otočila přesně podle jeho pokynu a s napětím zatahovala svaly na zadku.

„Prohni se v bedrech a uvolni ten zadek“, rozkázal a Míša neochotně poslechla, jakmile se však napřáhnul, zase pánev stáhla dopředu a zadeček zatnula.
„Říkal jsem, aby ses uvolnila!“ varoval ji a ona mu zakňourala cosi v odpověď.
Pavel by ji nejraději vzal do náruče a ochraňoval před celým světem, místo toho ji přísně napomenul: „Hlasitěji!“

„Ono to strašně bolííí, mám strach...“ zakňourala Michaela a on bojoval sám se sebou.

„To má bolet! Aby sis příště dvakrát rozmyslela, než mi budeš odmlouvat při trestání, na němž jsme se dopředu dohodli“. Mezitím, co jí odpovídal, se Michaela vzchopila a vystrčila prdelku vysoko dozadu a přehnula se přímo ukázkově.

Opět jí položil ruku na bedra, odměřil si dopad a napřáhnul se, ale tentokrát už méně než původně a také tentokrát jí vysázel skutečně všechny tři, aniž by se pohnula.

Tlačila sice ruce proti stolu, až jí konečky prstů zbělely, ale ani nezasykla.

Pavel opět odstoupil, aby jí dal čas rány vstřebat, ale ona ho znovu překvapila

„Děkuju, že se mě snažíš šetřit, ale já vydržím opravdové rány, tak jak jsi mi je chtěl vyplatit předtím“, otočila se na něj a po své nabídce se povzbudivě usmála.

Pavel nevěřil svým uším.

„Otoč se a přehni se. A zadek vyšpulit pěkně nahoru“, navigoval jí zbytečně, protože tentokrát provedla všechno naprosto bezchybně a vyčkávala na první ránu. Pavel se znova vyrovnal s jejím pozadím a odměřil si dopad, párkrát přetočil zápěstím, aby získal větší cit pro rákosku a zeširoka se rozpřáhnul.

„a … au ….aaaaaammmmm“

třikrát se v rychlém sledu sklouzla rákoska vzduchem a třikrát se zakousla do nechráněné prdelky. Místo nářku a nadávek z Míši vyšlo jen zasyknutí, pak zašeptané „au“ a nakonec dlouhé protáhlé vydechnutí, které už nebylo bolestivé „aaaau“ jako spíš vzrušené „mmmmnn“
Míša se protáhla jako kočka a s gustem si pohladila prdelku a bříšky prstů nahmatávala vystouplou harmoniku proužků.

Pavel ji obešel, vzal jí za ruku a jak si sedal na postel, tahal si ji přes koleno. Tentokrát už Míša neodporovala a nechala se vést tak, jak to on chtěl.

Pavel si ji položil zadečkem přes jedno stehno, druhou nohou jí „zamknul“ nohy tak, aby se mu nemohla vymanit z dosahu nebo sklouznout ze stehna a vršek těla jí nechal, ať si položí na postel.
V konečném důsledku tedy napůl ležela, napůl klečela u postele a prdelku měla jemu krásně na ráně. Jediné co překáželo, byly bílé bavlněné kalhotky, které však rychle opustily svoje místo a když je Pavel beze slova přetahoval přes zadek, Míša se mu místo odporu ještě nadzvedla bříškem, aby je mohl spustit až ke kolenům.

Už v kalhotách vypadal Míšin zadeček nádherně, ale nahý, červený od rákosky, s osmi vystouplými jelítky....Byl k zulíbání rozkošný!
Místo vyplácení ho Pavel jenom hladil a zaháněl bolest, kterou nedávno způsobil a v klíně u Míši způsoboval povodeň. Bylo to příliš krásné na to, aby ho zastavila, příliš vysněné a vytoužené na to, aby myslela na cokoliv jiného, něž jak si to celé vychutnat a užít.

Plesk, plesk, plesk, plesk...

Pavel začal mírně vyplácet a silnější rány prokládal slabšími. Pálení od rákosky už odeznělo, ale s další „péčí“ od Pavla se začínalo vracet a Míša se jenom slastně kroutila a střídavě zatahovala zadeček a zase ho vystrkovala vstříc dalšímu bití, dalším plácnutím.

Pavel si to vychutnával stejně jako ona, dokud ho nepřerušila.

„Pustíš mě na chvilku? Musím si odskočit...“, poprosila a Pavel ji smutně, ale pohotově „propustil“ ze svého sevření a vytáhnul jí kalhotky zase nahoru.
„utíkej, ale ještě jsme neskončili...“

Michaela se na něho jenom usmála, poupravila si kalhotky a utíkala na toaletu.

Tam si skutečně přišla ulevit, ale jinak, než je obvyklé. Ruka v klíně se jen několikrát rychle proběhla sem a tam a už si Míša položila hlavu na kolena a celé břicho, klín a stehna se jí křečovitě stahovala znova a znova, v tak dlouho zadržovaném a odepíraném orgasmu...

Teprve pálící plíce ji přinutily na chviličku přestat a alespoň se nadechnout. Pak znova spustila ruku do klína a znova se jí tělem proháněly slastné křeče. O co víc se snažila nebýt hlasitá a zadržovala to v sobě, o to víc to v ní vřelo...